Od dětství mě těšilo číst dědovi přes rameno cestopisy, otáčet si svítícím globusem a listovat v mapách.

Dodnes si pamatuji okamžik, když jsem poprvé uviděla moře, byť to byl „jenom“ šedivý Balt u Gdaňska. A později čtyřtisícové hory v Dagestánu na výpravách, které jsme se spolužáky pořádali během studia na vysoké škole.

Devadesátá léta mě zachránila od slibné kariéry výzkumného pracovníka. Naplno jsem využila nabízených možností doplnit si vzdělání v oblasti cestovního ruchu a stala se průvodcem, což mi bylo vlastně vždycky přirozené a přinášelo mi radost. Není to zaměstnání, je to způsob života.

Nějaká vyšší moc mi ke školním cizím jazykům vybrala italštinu a tím i Itálii. Dostalo se mi tak velkého daru. Kromě bohaté historie, velkolepých měst a nádherné přírody mě těší zprostředkovávat poznání místních tradic, lidových slavností a samozřejmě vynikající gastronomie. V krajině plné malebných políček a vinic se mi připomíná zemědělské vzdělání, které tím vlastně nezrazuji, ale naopak velice často využívám.

A kde se můžeme potkat?

Potkat se můžeme na poznávacích zájezdech různých koutů Itálie – od Benátek po oblíbenou Sicílii. A slibuji, že udělám všechno pro to, aby nedošlo na slova Karla Čapka v jeho Italských listech: „Nejvíce mi je líto těch, jež placený vůdce prohání po kostelích a museích.“ Pokud to jde, snažím se nikoho neprohánět, ale dát každému prostor si Itálii zažít všemi smysly a přitom nepřeskočit ani ta muzea a kostely.