Mexiko

Poloostrov tvořený zkrasovatělou vápencovou plošinou, s přírodními studněmi „cenoty“, které umožňovaly přístup k podzemní vodě. Je to centrum klasické mayské kultury, která se rozkládala na území dnešního jihovýchodního Mexika, Guatemaly, Belize a Hondurasu. I dnes tu převládají Mayové, (přes 95 % obyvatel jsou Yucatánci), kteří začlenění Yucatánu do svazku mexických států (po období nezávislosti poč. 19. stol.) považují za historický omyl. Mayové hovoří maysky, ale píší latinkou, neboť i v minulosti ovládala mayské znakové písmo jen aristokracie a duchovenstvo.
Pouhý zlomek (jen asi 20 %) mayských architektonických památek byl z džungle vydobyt, turistickými magnety se staly učebnicové lokality Uxmal, Palenque, Chichén Itza, Tulúm.
Ročně přitahují tisíce turistů, ekonomika poloostrova byla založena na pěstování sisalu (agáve).

Dalo by se však říci, že Cancúny jsou dva – město a ostrov, dvě místa se společným jménem a historií. Pro většinu návštěvníků je však Cancún jen jeden, ten na moři. Znamená slávu a celému státu Quintana Roo vybojoval své místo na mapách. Na ostrově turisté nezabloudí. Je zde deset hlavních silnic a jen jedna z nich - Blvd Kukulcán je delší než jeden kilometr. Ostrov je celkem 18 kilometrů dlouhý, s pevninou spojen dvěma mosty. Přístup zajišťuji mezi hotelovou zónou a městem, kde pendlují autobusy, přes lagunu pak loď. Nejkrásnější pláže jsou považovány Playa Chac-Mool, Playa Marlin a Playa Ballenas. Na nedaleký ostrov Isla Mujeres pluje nejvíce trajektů z Puerto Juárez a Punto Sam. Ostrov Cozumel je vzdálen 15 min letu nebo 45 min plavby z Playa del Carmen. Mezinárodní letiště je druhé nejfrekventovanější v zemi. Turisty velmi oblíbená atrakce jsou „výpravy“ na moře spojené s lovem žraloků nebo jen vyhlídkové plavby podél pobřeží, přičemž některé z lodí mají části dna skleněné. Noční život je zde skutečně rušný a na své si přijdou nejen příznivci divokých barů a diskoték. Turisté mohou navštívit vystoupení folklórních tanců, různé ceremoniály a zajímavá vystoupení s historickým podtextem. Nakupování v Cancúnu může být skutečnou zábavou. Obchody i malé stánky jsou tu všude, na tržnicích i v malých uličkách mezi bary a restauranty. Takové bleší trhy mají své neopakovatelné kouzlo, které v obchodech určitě nenaleznete.

Mladší sestra Cancúnu je poklidným městečkem, v němž byla výška hotelů omezena na pět podlaží, takže se ideálně skrývají v bujné vegetaci. Hlavní komunikace, po níž je letiště v Cancúnu dosažitelné za 40 minut, vede vnitrozemím. Osou letoviska je věhlasná třída Quinta Avenida – „pátá avenue“, pěší zóna s rázovitými restauracemi, žijící pestrým denním i večerním životem. Playa del Carmen je východiskem na ostrov Cozumel, s nímž je propojena trajekty i malými letadly. Letovisko je oblíbené především mezi mladými lidmi pro svoji uvolněnou, neformální atmosféru. Má všechny výhody mexického resortu: třpytivé pláže s bílým pískem, tyrkysové moře, obrovské množství barů a restaurací, zároveň má však odpočinkovou atmosféru, nízkou zástavbu, která nemá nic společného s obvyklými velkorozměrnými turistickými resorty kdekoli jinde na pobřeží.

Jeden kilometr široký a 8 kilometrů dlouhý ostrůvek, jehož jméno znamená „Ostrov žen“ a obdržel je právě podle mayských skulptur, které zde nalezli a zničili Španělé. Střední část pokrývá brakická laguna a přistávací plocha pro malá letadla míříci z Cancúnu. Jsou zde roztroušeny rozvaliny Munaca Haciendy, kterou údajně postavil pirát Fermín Mundaca, který si chtěl tímto získat srdce jedné ostrovní krásky. Dále láká čistým bílým pískem a teplou mělkou vodou také pláž Playa Los Cocos. Na jižním cípu se pak prostírá národní park Garrafón a pláž Playa de Garrafón. Nedaleko odtud objevíte také zříceniny údajně mayského majáku. Nejčastějším důvodem k návštěvě ostrova je však nezapomenutelné potápění u korálových útesů.

K oblíbeným suvenýrům patří ručně tkané vlněné přikrývky sarapes, barevné bavlněné šátky rebozos, další textilní zboží, ručně vyšívané ubrusy, halenky i šaty, indiánské malby (na plátně, kůži či dokonce peří ptáků), indiánská bižuterie, cínové a měděné předměty, košíkářské, hrnčířské a kožené zboží, sombrera (klobouky) všech tvarů a velikostí, které pro Evropana znamenají symbol Mexika. Dále slaměné, palmové i kožené, dřevěné bubínky, korálky a šperky z kamenů, semen kulturních plodin i tropických stromů. Známé jsou také „papírmašé“ – většinou se jedná techniku vyrábění loutek a různých postaviček zvláštní technikou kašírování. Dále pak typické alkoholické nápo jako je tequilla nebo mezcal, ponča a závěsné sítě hamaky, které jsou nejkvalitnější v Méridě na Yucatánu. Čím hustší je síť ok, tím jsou pohodlnější a dražší. Obchody mají otevřeno obvykle od pondělí do soboty mezi 08:00 – 21:00 hodinou, speciální obchody a obchodní domy pak většinou 09:00 – 20:00 hodin. Supermarkety a pekařství jsou otevřeny i v neděli, soukromé obchůdky jsou otevřené i 24 hodin.
Kromě kamenných obchodů jsou ve městech kryté tržnice a prakticky všude větší nebo menší trh pod širým nebem. Při nakupování na tržištích se smlouvá, a to až na polovinu původní ceny.

Exotická a pikantní mexická kuchyně vznikla promísením aztéckých, mayských a španělských kulinářských tradic. Přestože je území Mexika obrovské a každá z jeho oblastí má svoji vlastní kuchyni, všude jsou základem jídelníčku kukuřice, fazole a chilli papriky, ochucovadly koriandr, kmín, česnek, hořká čokoláda, limetky a avokádo. Jako první jídlo dne se zpravidla konzumuje pečivo. Nejčastěji jsou to bochánky nasládlé chuti s nějakou malou přílohou. Po „první snídani“ – desayuno, zpravidla následuje kolem poledne další - almuerzo, vydatnější. Často se zde objevují huevos - vajíčka snad na tisíc způsobů. Jistotou jsou huevos rancheros, taková obdoba našich volských ok, nebo huevos mexicanos, docela pikantní obdoba leča. Samozřejmě v nabídce nejsou jenom vejce, ale také různé plněné torty, tortilly a podobné. Tato jídla jsou v jídelnách a menších pouličních stravovacích zařízeních zpravidla k mání celý den. Moc za ně neutratíte, a k tomu se skvěle najíte. Hlavním jídlem dne je pak tzv. comida. Má klidně několik chodů a trvá docela dlouho. V nabídce často bývají polévky dvou druhů, sopa nebo cremas. První polévky jsou vývary, druhé jsou hutné krémové. Většina turistů si zamiluje tacos. Jsou to různě zkroucené kukuřičné placky plněné vším, na co si jen vzpomenete. Častou náplní jsou třeba dary moře, čili chobotničky, krevety a podobné potvůrky, kuřecí maso nebo jen zelenina. Krom tacos jsou všude k dostání pravé mexické tortilly plněné vším možným. Pokaždé se sice jmenují jinak, ale dotážete-li se v restauraci na tortillu, nějaký z oněch „placičkoidních“ pokrmů se k vám dostane, nezávisle na jméně v jídelníčku. Nicméně mexická kuchyně nejsou jen tortilly, jsou to také různé bifteky a omáčky s masem a rýží. Fazole najdete ve všech podobách, v salátech, tortillách, zkrátka všude. Z nealkoholických nápojů stojí za zmínku káva se špetkou skořice a třtinovým cukrem. O něco zajímavější je horká čokoláda. Zkoušeli jste někdo čokoládu s chilli? Můžete se setkat i s čokoládou ochucenou směskou koření, jako je vanilka nebo nové koření. Dalším nápojem z kolonky tradiční je sangrita, rajčatová šťáva s pomerančem, chilli, citronem, cibulí a solí. Z alkoholických nápojů je tradiční samozřejmě tequilla. Tequilla se vyrábí z agáve, to je věc mnohým docela známá. Méně známý již je fakt, že nápoj se nevyrábí z celé rostliny, pouze z jejího „srdce“, které je tvarově podobné ananasu, proto se mu říká piňas. Srdce se rozetne mačetou a následuje destilování a fermentace. Výsledkem je nápoj obsahující alespoň 51% agáve, zbytek je kukuřice a cukrová třtina. Ty nejlepší a samozřejmě nejdražší Tequilly jsou ze 100% agáve, další mají přívlastek „mixto“.

Podrobnější informace k destinaci, naleznete v informační knize Čedok na vašem hotelu.