Costa Brava a Costa Dorada - Tak trochu jiné Španělsko

Vítejte ve Španělsku!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! „Divoké pobřeží“ Costa Brava totiž nabídne hebké pláže, příkré útesy i vyhlášené tapas bary. Půvabná Costa Dorada zase odtajní napínavý příběh o jedinečné katalánské kultuře.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: severovýchod Španělska
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času -0 hodin, v zimě -0 hodin
  
• Jazyk: španělština, katalánština, okcitánština
  
• Náboženství: křesťanství
  
• Měna: euro
  
• Rozloha: (Katalánsko): 31 895 km²
  
• Počet obyvatel: 8 034 743
  
• Hlavní město: Barcelona
  
• Nejvyšší bod: Pica d‘Estats – 3143 m n. m.
  
• Letiště: Letiště Barcelona (BCN)
  
• Doprava: autobusy, vlaky, MHD, půjčovny aut, taxi, lodní doprava
  
• Číslo tísňového volání: 112
  
  

Severovýchod Španělska je krajinou plnou života. Od zelených kopců přes bujaré festivaly až po rodinná setkání nad dobrým jídlem – tady se s každou minutou nakládá jako s jedinečnou příležitostí. Jestli se vám domů podaří odvézt alespoň jeden suvenýr, měl by to být právě tento nakažlivý přístup k životu.

Jak Costa Dorada, tak Costa Brava spadají do regionu Katalánsko. Ten se od zbytku Španělska liší nejen polohou, ale i každodenním fungováním. Vedle španělštiny je zde oficiálním jazykem katalánština, kterou uvidíte na dopravních značkách, jídelních lístcích i v místních novinách. Typické jsou také vlastní tradice, jako lidské věže castells nebo kruhový tanec la sardana. Katalánci jsou obecně praktičtější a rezervovanější než obyvatelé jižního Španělska. Kladou důraz na dochvilnost, řád a místní produkci – a právě tato kombinace středomořské pohody a pověstné organizovanosti dává regionu jeho specifický charakter.

Vstupní branou do Katalánska bývá zpravidla Barcelona, jedno z nejživějších a také největších měst Evropy. Umně spojuje historické dědictví s moderním pulzem velkoměsta – gotické čtvrti sousedí s avantgardní architekturou, rušné bulváry s městskými plážemi. Barcelona je ideálním místem, kde se naladit na španělský rytmus: u tapas v zaplněných barech, při procházce po La Rambla nebo na vyhlídce, odkud je vidět moře i město v celé své rozmanitosti.

Jižně od Barcelony se rozprostírá již zmíněná Costa Dorada, pobřeží „zlatého písku“. Jak už název napovídá, pláže jsou široké, dlouhé a s pozvolným vstupem do moře, což z oblasti činí oblíbenou destinaci především rodin s dětmi. Costa Dorada ale není jen o koupání – najdete tu římské památky, vinařské regiony nebo třeba megalomanské zábavní parky.

Když pro změnu zamíříte na severovýchod, ocitnete se v oblasti, která kvůli své nepoddajnosti získala přezdívku Costa Brava (Divoké pobřeží). Dlouhý pobřežní pás, který přetíná až francouzská hranice, nabízí vše pro nezapomenutelnou letní dovolenou. Snové pláže, dramatické lesy, rybářské vesničky a špičkové hotely tvoří koktejl sladší než ta nejlépe namíchaná sangria. Tak na zdraví!

Historie Katalánska, pod které oba kusy pobřeží spadají, je jedním slovem svérázná. Region, jehož celou novodobou existenci provázejí touhy po nezávislosti, zároveň není žádným pátým kolem u vozu. Stojí za nim dvacet procent španělského HDP a pyšnit se může například i pořádáním olympijských her v roce 1992.

Kdo chce pochopit, proč je dnešní Katalánsko tak rozpolcenou zemí, musí se vrátit na úplný začátek. První doložené osídlení datujeme už do starší doby kamenné. Základ dnešních měst včetně Barcelony nebo Girony však položili až Římané během antického období.

Celý středověk se nesl ve znamení pnutí mezi jednotlivými královstvími na území Pyrenejského poloostrova. Od roku 1164 až do roku 1707 bylo Katalánsko podřízeno Aragonské koruně. V 16. století Karel V. spojil tehdejší Aragonii a Kastilské království, a založil tak Španělské království.

S novým uspořádáním se ale Katalánsko odmítlo srovnat. Spolu s Portugalským královstvím vyvolalo rozsáhlé povstání. Zatímco Portugalsko si nezávislost vydobylo, Katalánsko padlo znovu do spárů Španělska. Útěchou mu byla alespoň částečná autonomie, kterou mu však už v roce 1707 sebraly takzvané Dekrety de Nueva Planta – zakládající listiny moderního Španělska.

Krátkodobá autonomie, kterou regionu přinesla Španělská republika, byla znovu násilně uťata po vítězství generála Franka v občanské válce. Veškeré projevy katalánské identity byly potlačovány, jazyk vymýcen ze škol i úřadů a katalánský prezident zatčen a popraven za asistence gestapa.

Teprve v roce 1978, po skončení Frankovy diktatury, byla v Katalánsku obnovena autonomie. Hořká pachuť historických křivd však obyvatelstvem nadále prostupuje, což naplno ukázalo nelegální referendum o vyhlášení nezávislosti v roce 2017.

V pobřežní oblasti Costa Brava se během léta můžete těšit na průměrné teploty mezi 23 a 28 °C. Červen, červenec a srpen zároveň tvoří trojici měsíců s nejmenším úhrnem srážek. Ve srovnání například se spalující Andalusii se jedná o region s podstatně snesitelnějšími teplotami, které si bez obav užijí i malé děti či senioři.

V Costa Dorada panuje o něco teplejší a stabilnější klima než v severněji umístěné Costa Brava. Letní teploty se běžně pohybují mezi 25 a 30 °C, přičemž díky mírnému vánku od moře nepůsobí horko až na výjimky úmorně. Srážky jsou v letních měsících minimální a slunečné počasí je velmi spolehlivé, což z Costa Dorada činí ideální destinaci pro plážovou dovolenou.

1) Barcelona

Psát o Katalánsku a nezmínit Barcelonu? To by byl hřích! Druhé největší město Španělska navíc s okolními obcemi i letovisky spojuje síť rychlých vlakových spojů. Do metropole se tak můžete bez obav vydat třeba jen na otočku.

Vměstnat všechny její atrakce do jednoho dne je ale úkol hodný Hérakla. Za pozornost stojí nedokončená katedrála Sagrada Familia, pestrobarevný park Güell, středověká gotická čtvrť, Picassovo muzeum, koncertní sál Palau de la Música Catalana nebo party bulvár La Rambla.

Zapomenout nesmíme ani na městskou pláž s roztomilým názvem La Barceloneta, kam se každý víkend uchylují tisíce obyvatel města. Vychutnat si můžete nejen středomořské vlny, palmami stíněnou promenádu, ale i perfektní rybí pochoutky.

2) Altafulla

Podle mnohých průvodců je Altafulla tím vůbec nejkrásnějším městečkem v Costa Dorada. I když se jedná o prázdninovou oblast, ve vzduchu je cítit jistá upřímnost a jednoduchost. Obec je totiž zatím ušetřena masového turismu, který je pro jiná přímořská městečka v Costa Dorada typický.

Na život v Altafulle dohlíží stejnojmenný hrad (Castell d‘Altafulla), který se objevuje už v historických pramenech z 11. století. Dnešní podobu mu ale vtiskli až stavitelé ze 17. století. Na první pohled zaujme nepravidelným tvarem a věžemi, které mu propůjčují vzhled nedobytné pevnosti.

Kolem hradu se soustřeďuje historická čtvrť Vila Closa. Odtud je to jen krátká procházka dolů k pobřeží, kde se rozprostírá dlouhá písečná pláž s pozvolným vstupem do moře.

3) Tarragona

Tarragona je město, které dokáže vyrazit dech hned několikrát. Na první pohled působí jako běžné středomořské letovisko, ale stačí sejít pár ulic a ocitnete se uprostřed jednoho z nejlépe dochovaných římských měst na Pyrenejském poloostrově. Tehdejší Tarraco, zapsané na seznamu UNESCO, bylo významnou metropolí římské Hispánie a jeho památky dnes tvoří srdce historického centra.

Největším magnetem je bezesporu římský amfiteátr, dramaticky zasazený přímo k břehu moře. Jen málokde se historie, umění a přírodní scenerie potkávají v tak působivé symbióze. A mimochodem – dodnes se zde hraje divadlo.

Za pozornost stojí také zbytky městských hradeb, fórum nebo akvadukt Pont del Diable, který se klene nad zeleným údolím nedaleko města. Tarragona ale není jen muzeem pod širým nebem. Je to živé město s univerzitou, plážemi a silnou gastronomickou tradicí – ideální místo pro ty, kteří chtějí spojit koupání s poznáváním a zažít Costa Dorada v její nejkoncentrovanější podobě.

4) Cap de Creus

Nejvýchodnější cíp Katalánska Cap de Creus spojuje s nedalekým městečkem Cadaqués pouze úzká silnice. Trpělivě se prořezává měsíční krajinou a cestou nabízí hned několik dechberoucích výhledů na divoké moře. Bystré oko si povšimne hrstky ukrytých zátok, kde se člověk dočká absolutního soukromí.

Samotný výběžek zdobí restaurace a infocentrum, kde můžete načerpat inspiraci pro pěší túry

po pobřeží. Pozor však dejte na vítr, který umí k zemi poslat i stokilového muže. Návštěvu si zároveň doporučujeme vhodně naplánovat. Před západem slunce se sem sjíždějí zejména mladí Katalánci, a dost možná tak budete svědky jedné z mnoha prvních schůzek.

5) Priorat

Region Priorat se od přímořských oblastí nemůže více lišit. Krajina je zde kopcovitá až horská, silnice se klikatí jako hadi.

Srdcem celé oblasti je vinohradnictví. Priorat patří mezi několik málo oblastí ve Španělsku, které nesou označení DOQ (Denominació d‘Origen Qualificada), tedy nejvyšší stupeň označení původu vína. Vinice se zde často nacházejí na strmých svazích s typickou břidlicovou půdou zvanou llicorella, která výrazně ovlivňuje charakter místních vín. Degustace probíhají převážně v menších rodinných vinařstvích, kde vás často provede přímo majitel nebo někdo z rodiny – bez spěchu a bez velkých skupin.

Historicky je Priorat úzce spojen s kartuziánským klášterem Scala Dei. Právě místní mniši totiž jako první začali pěstovat vinnou révu. V roce 1835 ale klášter opustili a jejich roli převzali místní. Nám nezbývá nic jiného než říct: Díky bohu!

6) Tossa de Mar

Pro šestitisícové Tosse de Mar nemohl rozmach cestování přijít ve vhodnější dobu. Dřívější opěrný bod středomořské linie a sídlo významného šlechtického rodu Torres del Maresme se totiž s rostoucím vlivem Barcelony proměnil v téměř bezvýznamnou rybářskou osadu. Jakmile si ale turisté začali všímat jeho přírodních krás, byla hořká stránka historie zapomenuta.

O dobách plných korzárských nájezdů a rodových půtek vypraví už jen místní hrad vystavěný na samé hraně moře. Jeho mohutné hradby a zubatá cimbuří dnes patří mezi nejkrásnější scenerie celého španělského pobřeží.

Hned vedle nich navíc začíná jemná písečná pláž Platja Gran, jedna ze tří slavných obecních pláží. Z výpravy do historie se tak ihned můžete vrhnout do průzračného moře, které Tossa de Mar objímá v celé jeho šíři.

7) Cadaqués

Vlastnit víkendový dům v Cadaquésu je pro mnohé Katalánce celoživotním snem. Představa, že v pátek zaklapnou notebook v barcelonské kanceláři a za dvě hodiny už naskakují na jachtu, je totiž víc než lákavá. Není však třeba urychleně kontaktovat realitní kanceláře, abyste si místní přírodní krásy užili plnými doušky. I krátká návštěva vám totiž přiblíží místní unikátní styl života, kde se spěchání považuje za hřích.

Místní pláže jsou drobné, převážně oblázkové a téměř výhradně bez servisu. Kvůli tomu jsou také o poznání méně zalidněné. Klid tu tak rozbije jen občasný zvuk lodního motoru nebo toulavý pes žadonící o pohlazení.

Vyžití tu ale najdou i milovníci historie a poznávání. Přímo ve městě sídlí muzeum Salvadora Dalího, kousek na sever lze najít nejvýchodnější bod Pyrenejského poloostrova, Cap de Creus. Vůbec nejlepší ale bude zavítat do jedné z mnoha místních restaurací, kde vám na květovaném ubruse naservírují nejchutnější rybu vašeho života.

8) Les Guilleries

Horské pásmo Les Guilleries nabízí úprk do divoké přírody jen pár desítek minut od městského shonu. Celá oblast je doslova posetá vyhlídkami, z nichž ty nejkrásnější směřují na přehradu Pantà de Sau. Ta stojí na místě zatopené vesničky Poble vell de Sant Romà de Sau, a tak se vám v případě nízké hladiny může stát, že uvidíte z vody vyčuhovat třeba špičku bývalého kostela.

Nejvyšším bodem Les Guilleries je Sant Miquel de Solterra, jehož vrchol se tyčí do výšky 1204 metrů nad mořem. Středně těžký výšlap vás odmění výhledem na zříceninu hradu Solterra a kapli svatého Michala. Po sestupu zamiřte do vesnice Villanova de Sau – nejen za vychlazeným pivem, ale hlavně osvěžujícím veřejným bazénem.

9) Llívia

Exklávu Llívia popisují průvodci jako malý španělský ostrůvek ve francouzském moři. Jedná se totiž o španělské autonomní území, které od zbytku země dělí 1,7 kilometru široký pás francouzské půdy.

Možná vás napadá, jak místní cestují za nákupy nebo na úřady. Obě místa spojuje takzvaná neutrální silnice, po které mají španělští občané garantovaný volný pohyb. Nyní už je situace klidná, ale před vstupem obou zemí do Schengenského prostoru byste tu narazili na celníky a národní gardu, kteří kontrolovali vjezd i výjezd z města.

Llívia by však neměla uniknout vaší pozornosti, i kdyby vás její netradiční historie nechávala chladnými. Najít tu totiž můžete ruiny llívijského hradu, který padl během katalánské občanské války, nebo autentickou lékárnu z 18. století s přehlídkou starobylých medikamentů.

10) Girona

Zapomenout nesmíme ani na Gironu, centrum celé oblasti Costa Brava. Překrásné městečko obehnané hradbami ukrývá jednu z nejzachovalejších židovských čtvrtí v celém Španělsku. Výprava k soutoku řek Ter a Onyar, kde staří Římané položili základy tohoto stotisícového města, se vám odmění nádhernými památkami, skvělých jídlem a všudypřítomnou živelností.

Při pohledu na most Pont de les Peixateries Velles vás možná napadne jistá podobnost s Eiffelovou věží. Ne, není to náhoda – i tuto ikonickou stavbu má na svědomí hvězdný architekt Gustave Eiffel. Další ikonickou stavbu představuje gironská katedrála usazená na vysokém kopci, odkud dohlíží na svoje ovečky. Pozor ale musejí dát všichni s ne úplně dobrou kondicí – dostanete se k ní po strmých barokních schodech.

Již zmíněná židovská čtvrť dává vzpomenout na kapitolu gironské historie, kdy Židé tvořili podstatnou část obyvatel. Ucelený přehled plný historických zajímavostí vám nabídne Muzeum židovské historie v ulici Carrer de la Força.

Také věříte, že nejjednodušší cesta bývá často tou nejlepší? Místní kuchaři totiž ano. Hrstka surovin, minimální úpravy a výrazné dochucení jsou základními pilíři katalánské kuchyně.

Pro někoho až primitivní národní pokrm „pa amb tomàquet“ to skvěle ilustruje. Den starý chléb se zprudka opeče, potře uzrálým syrovým rajčetem a zakápne olivovým olejem. Kdo neochutnal, neuvěří. Jednoduše geniální jsou i další tradiční jídla, třeba „arròs mar i muntanya“ neboli rýže hor a moře. Ta v sobě snoubí obě zdánlivě protichůdné tváře regionu – surové Pyreneje a romantické pobřeží.

Ryby a mořské plody jsou zejména na pobřeží velmi populární. Recepty častokrát ani nezmiňují, jaké maso je třeba použít – za to nejlepší se považuje jakýkoli dnešní úlovek. Ochutnat doporučujeme třeba „suquet de peix“, který rybí maso dochucuje česnekem, cibulí, rajčaty, lískovými oříšky a bylinkami.

Za vskutku netradiční sladkostí se vypravte do městečka Cadaqués. Místní bochánky ve tvaru korkových zátek navíc zdobí zajímavý příběh. V dobách čilého obchodu mezi Španělskem a Kubou potřebovali námořníci trvanlivé jídlo na cesty. Jakmile zjistili, že namočení do rumu trvanlivost bochánků prodlouží, recept byl na světě.

Exoticky znějící xuixo je závislost tvořící pečivo původem z Girony. Vzhledem připomíná croissant, který však nepečou, ale smaží. Po rozlomení z těsta vytéká bohatá porce takzvaného katalánského krému na bází smetany, vajec a vanilky. Mňam!

Català neboli katalánštinu rozhodně nelze považovat za dialekt španělštiny. Jedná se o svébytný jazyk s historií sahající až do 8. století. Na první poslech může leckomu připomínat francouzštinu, navzájem však srozumitelné nejsou. V oblastech Costa Dorada a Costa Brava se budete potkávat více se španělštinou, jelikož místní neočekávají, že by turisté znali jejich jazyk. Čím dál se ale vydáte mimo vyšlapané stezky, tím víc se vám bude hodit znalost „bon dia“ namísto „buenos días“.

Se svíčkovou se šesti byste ve Španělsku nepochodili. Daleko raději tu mají drobné talířky s ještě drobnějšími porcemi, kterých za večer můžete spořádat třeba deset. Říká se jim tapas a pro Španěly jsou tyto jednohubky národním pokrmem. Receptů bychom napočítali nespočet. Nejčastěji se však setkáte s olivami, šunkou jamón, měkkými i tvrdými salámy, mořskými plody a křupavým pečivem.