Andalusie - Divoká, autentická a spalující

Vítejte v Andalusii!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! Středozemnímu slunci se zde svým žárem může vyrovnat jediné – rozžhavené a podmanivé flamenco.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: jižní cíp Pyrenejského poloostrova
• Časový posun oproti ČR: během letního času -0 hodin, v zimě -0 hodin
• Jazyk: španělština
• Náboženství: křesťanství
• Měna: euro
• Rozloha: 87 268 km²
• Počet obyvatel: 8 476 718
• Hlavní město: Sevilla
• Nejvyšší bod: Mulhacén – 3479 m n. m.
• Letiště: Letiště Málaga (AGP), Letiště Sevilla (SVQ), Letiště Granada (GRX) a další
• Doprava: autobusy, vlaky, MHD, půjčovny aut, taxi, lodní doprava
• Číslo tísňového volání: 112

Prozkoumat Andalusii znamená vydat se po stopách Maurů, Římanů i Iberů. Znamená to podlehnout rytmům fl emenka navzdory studu. Znamená to ochutnat pokrmy, které jsou častokrát mimo naše chápání. Za každý odvážný krok se vám ale Andalusie odmění pětinásobně.

Druhá největší a zároveň nejlidnatější autonomní oblast Španělska si potrpí na kontrasty a rekordy. Najít tu můžete vůbec nejvyšší pohoří v zemi i stovky kilometrů hebkých pláží. Vedle sebe tu koexistují milionové metropole i zářivě bílé vesničky „pueblos blancos“, kde byste mrakodrap hledali jen stěží.

A kdo tomu všemu vládne? Koho by napadl jeden ze svatých, mýlil by se. Největší silou v regionu je totiž řeka Guadalquivir, bez které by Andalusie nikdy nedosáhla takového rozmachu. Je až s podivem, jak chladná dokáže být řeka, která dala život národu s tak horkou krví.

Na závěr je nutno říct, že Andalusie umí být povážlivě návyková – stačí se zeptat početné české komunity. Na světě jsou ale jistojistě mnohem horší zlozvyky než láska k cestování, a tak vám tuto závislost rádi posvětíme.

Úrodná půda, dostatek slunce a skvělý přístup k moři. Perfektní předpoklady pro zemědělství, které byly Andalusii naděleny do vínku, ji zároveň umístily do hledáčku snad všech regionálních mocností.

Ve starověku byla osídlena iberskými kmeny, zatímco pobřeží postupně obsypávaly kolonie Féničanů. Příkladem může být například Hyspalis, dnešní Sevilla. Ve 2. století př. n. l. pak Andalusie padla do rukou rozpínajícího se Říma.

Mimo Vandalů a Byzantinců se do historie Andalusie výrazně zapsali také Arabové, kteří ji v roce 711 celou dobyli. Nově vzniklý Córdobský chalífát, který zahrnoval výraznou část Pyrenejského poloostrova, se postupem let proměnil v evropské centrum vzdělanosti, kultury a politiky. Arabové s sebou přinesli nové medikamenty, rostliny včetně rýže a samozřejmě i islám.

Porazit je dokázalo až království Granada o dlouhých 500 let později. Započala tak takzvaná reconquista (znovudobytí), která si kladla za cíl poloostrov zbavit maurských a židovských vlivů.

V nadcházejících staletích hrála Andalusie ústřední roli ve španělském koloniálním rozmachu. Sevilla či Cádiz a další města se staly hlavními centry transatlantického obchodu. Navzdory svému globálnímu vlivu v rámci španělského impéria však Andalusie začala v 17. a 18. století pociťovat výrazný hospodářský úpadek. Mohly za to zejména vysoké vojenské výdaje a nepovedená industrializace.

V moderní době se Andalusie postavila do čela hnutí za větší práva regionů, které ji v roce 1981 přineslo bohatou autonomii. Dodnes však doplácí na své historické chyby a patří mezi nejchudší oblasti západní Evropy, kterou ve velkém opouštějí zejména mladí Španělé.

Andalusie patří mezi jedny z nejteplejších oblastí v celé Evropě. Pyšnit se může více než 300 slunečnými dny a velmi mírnými zimami. Velké rozdíly však panují mezi hornatým vnitrozemím a vyhřátým pobřežím.

Léto u moře se vyznačuje teplotami běžně přesahujícími 30 °C, výjimkou nejsou ani 40° vedra. V horských polohách počítejte s teplotami okolo 24 °C a výraznějším větrem. Déšť je v květnu až září vzácný – většina srážek spadne během zimních měsíců, na horách ve formě sněhu.

1) Granada

Granada je podle mnohých vůbec nejkrásnějším městem Španělska. Jedním z hlavních argumentů pro toto tvrzení je nádherný palácový komplex Alhambra. Zdobí ho totiž důmyslně propracované sochy, fontány a zahrady, které jej vynesly až na seznam UNESCO.

„Město snů“, jak se Granadě také přezdívá, má ale lákadel mnohem víc. Za návštěvu stojí třeba staré arabské lázně, majestátní katedrála nebo opatství Sacromonte. Ve stejnojmenné čtvrti se koncentruje většina studentského života. Tanec se tu snoubí s elektronickou hudbou a východ slunce, zdá se, nikoho netrápí.

Neméně zajímavá je i arabská čtvrť Albayzín, která patří mezi nejzachovalejší arabská osídlení na starém kontinentu. Uličky mají díky vápnu téměř sněhovou barvu, a stojí tak v přímém kontrastu s leckdy živelnou formou života.

2) Córdoba

Další z bílých perel Andalusie nabídne skvělou lekci dějepisu v atraktivní a stravitelné formě. Právě zde totiž leželo centrum Córdobského chalífátu, který dlouhá staletí držel otěže nad velkou částí Pyrenejského poloostrova.

I z toho důvodu jsou tu architektonické perly četnější než lavičky. Jeden příklad za všechny – katedrála Mezquita. Dříve pohanský římský chrám, následně mešita a posledních zhruba 500 let mohutná katedrála je navíc jednou z největších staveb svého druhu na světě.

Přinejmenším stejnou pozornost přitahuje i córdobská odpověď na Karlův most, Puente Romano. Mohutná kamenná stavba překračující řeku Guadalquivir totiž nabízí spolu se starým centrem perfektní pozadí pro ty nejúspěšnější instagramové fotografie. A kdybyste toho stále měli málo, vydat se můžete ke středověké pevnosti Alcazar de los Reyes Cristianos, která padla do oka jak porotě UNESCO, tak španělské královské rodině.

3) Sierra Nevada

Kdo by čekal jemně zvlněné kopce a zalesněné svahy, bude překvapen. Sierra Nevada je totiž po Alpách nejvyšší pohoří v západní Evropě. Napočítat můžeme rovnou patnáct vrcholků přesahujících 3000 m n.m., a to včetně slavného Mulhacénu, nejvyšší hory pevninského Španělska. Už jen tento výčet rekordů jasně ilustruje, že přeskočit při návštěvě Andalusie toto surově vyhlížející pohoří by byla veliká chyba.

Jak už jeho název napovídá, jedná se o jediné místo v Andalusii, kde můžeme setkat se sněhem – Sierra Nevada totiž ve španělštině znamená Sněžné hory. Ale nebojte, abyste poznali jejich krásu, nemusíte k plavkám přibalit sněžnice. Pohoří totiž křižují stovky turistických tras různých obtížností, ze kterých si vybere adrenalinový nadšenec i milovník víkendových procházek.

Unikátní prostředí nabízí skvělé podmínky pro několik druhů vzácných živočichů, kteří vám budou dělat společnost – od pestrobarevných motýlů až po majestátní orly skalní.

4) Gibraltar

Ani Španělsko, ani Afrika, ani Velká Británie. Gibraltar zkrátka překračuje hranice kultur i kontinentů. Životu tu dominuje majestátní Gibraltarská skála, která poklidně dohlíží na jedno ze strategicky nejdůležitějších míst Evropy. Při prohlídce, kterou mimochodem silně doporučujeme, vám budou dělat společnost roztomilí makakové bezocasí, neoficiální maskoti Gibraltaru.

To, že se jedná o zámořské území Spojeného království, poznáte podle všudypřítomné angličtiny a červených telefonních budek. Napovědět by vám mohlo i národnostní složení dnešních Gibraltarců, kteří jsou z velké části potomky přistěhovalců z Jamajky, Malty a dalších zemí pod britským vlivem.

Za návštěvu stojí historický maják Europa Point, starý maurský hrad nebo muzeum zasvěcené tomuto svéráznému koutu světa. Dopravní stavby obvykle nepropagujeme, gibraltarské letiště si to ale zaslouží. Jeho ranvej totiž s trochou představivosti tvoří hranici. Gibraltarem a Španělskem. Díky všeobecné natěsnanosti tu auta musejí při vzletu čekat na semaforu, aby se s letadly navzájem neohrožovala.

5) Doñana

Jak už jsme psali výše, bez řeky Guadalquivir by nebylo Andalusie. Nejen že pohání velkou část místního zemědělství, ale je navíc zodpovědná i za pěknou řádku turisticky atraktivních cílů. Jedním z nich je národní park Doñana usazený nedaleko jejího ústí do oceánu.

Vedle sebe najdete hned několik pozoruhodných přírodních prostředí. Tu hluboké mokřady obsypané plameňáky, tu nádherné písečné pláže a opodál zase vyprahlou poušť. Zákony jsou nemilosrdné. Nemáme na mysli ty lidské, ale zvířecí. Takovému rysu iberskému, který park obývá, se totiž dokáže postavit málokdo.

Svou stopu zde ale zanechali i lidé. Příkladem jsou malé obranné věže podél pobřeží, které místní stavěli jako součást obrany proti neutuchajícím pirátským nájezdům.

6) Málaga

Přístavní Málaga není pro české cestovatele žádnou neznámou. Klenot Slunečného pobřeží si totiž už dávno vydobyl renomé nenákladné destinace, která na malé ploše uspokojí všechny cestovatelské potřeby.

Na historických základech totiž vzniklo město, které umně kombinuje nejlepší španělská muzea, restaurace, kasina i opulentní zahrady. Během jediného dne můžete prožít hned několik životů a přitom nemusíte opustit hranice čtvrti.

Při procházce určitě nevynechejte přístav, kde lze nasát pravou středomořskou atmosféru. Na třídě Larios si můžete vyhlédnout „tu svou“ vinárnu a o kus dál zase bar pro večerní zábavu. Historickou tvář Málagy zastupují římský amfiteátr nebo unikátní „jednoruká“ katedrála s nedostavěnou věží.

7) Ronda

Nádherných měst má Andalusie nespočet. Ronda je ale jen jedna. Kromě řady historických památek se totiž může pyšnit i unikátní polohou na dvojici skalních masivů oddělených hlubokou roklí. Kamenný most, který obě půlky obce spojuje, patří mezi vůbec nejznámější cíle fotografů v celém Španělsku.

Jakmile svou fotku ulovíte, vydejte se rovnou k býčí aréně Plaza de Toros. Vaši pozornost si totiž zaslouží i atraktivní muzeum zasvěcené historii tohoto specificky španělského sportu.

Zatoužíte-li po troše zeleně, směřujte své kroky do parku Alameda del Tajo. Místní se dokážou dlouhé hodiny přít o to, ve kterou roční dobu je nejkrásnější. My hlasujeme pro přelom léta a podzimu, kdy listy začínají hrát svou duhovou symfonii.

8) Sevilla

Co by to bylo za seznam význačných míst, kdybychom vynechali největší město v Andalusii. Sevilla by si přitom zasloužila nejen vlastní kapitolu, ale rovnou celou knihu. Už jen výčet nejznámějších památek je vyčerpávající: náměstí Plazade España, monumentální komplex Alcázar, Zlatá věž, Katedrála Panny Marie, renesanční palác Casa de Pilatos… Máme pokračovat?

Stejně magnetická je i všední tvář Sevilly mimo turistická lákadla. Tapas bary tu do drobných soust koncentrují ty nejintenzivnější chutě a sevillské květiny ve vůni porážejí všechny soupeře. Víc než kdekoli jinde tady proto doporučujeme zahodit průvodce a poslouchat intuici.

Jakmile se udělá hezké počasí, což je v případě Sevilly zhruba třistakrát do roka, vydávají se celé rodiny do zábavního parku Isla Mágica. Nechybějí v něm horské dráhy, bazén se skluzavkami, koncerty, vláčky, lodě, kolotoče ani všemožné soutěže o ceny.

9) Cueva de Nerja

Jeskyně Cueva de Nerja si doslova potrpí na rekordy. Nejen že je zapsaná na seznamu španělských přírodních zázraků, najít tu můžeme i nejdelší světový stalagnát. Měří úctyhodných 32 metrů a jeho nárok na titul potvrdili už i porotci z Guinessovy knihy rekordů.

Krápníkové výtvory správci nasvítili desítkami jemně zbarvených reflektorů, které jeskyním dodávají na atmosféře. V největším z jeskynních sálů, jehož strop dosahuje 68 metrů, se už více než 60 let každoročně koná festival baletu a vážné hudby.

Zajímavý už je jen samotný příběh jejího objevení. Jak už to tak bývá, i v tomto případě sehrála klíčovou roli náhoda. Jak jinak by totiž chlapci, kteří se v padesátých letech 20. století vydali na lov netopýrů, mohli narazit na takovou nádheru?

10) Tabernas

O Tabernas se můžete dočíst, že se jedná o jedinou opravdovou poušť na území Evropy. Při pohledu na vyprahlou kopcovitou krajinu je o to těžší si představit, že před miliony let byla celá oblast zalitá mořem. Důkazem vám mohou být například místní skály, které v lecčems připomínají doškové střechy. Nádherně totiž ilustrují miliony let, během nichž se usazeniny ukládaly do úhledných vrstev.

Na první dobrou by člověk řekl, že oblast musí být pustá na život i překvapení. Oboje se přitom ani trochu neblíží pravdě. Napočítat můžete mnoho endemických druhů, které poušti vynesly zápis na seznam španělských chráněných území. Vzhledem ke zrádnosti místního počasí se silně doporučuje návštěva ve skupině nebo nejlépe s průvodcem.

Právě ti vám totiž budou schopni předestřít příběh oblasti v celé jeho kráse. Zeptat se nezapomeňte na stará maurská obydlí, která si vybudovali lidé prchající před tvrdou rukou španělských katolíků. Když je zatoužíte spatřit na vlastní oči, budete se muset vydat buď hluboko pod zem, nebo do srdce samotných skal.

Kdybyste si na návštěvu jižní Španělska mohli vzít pouze jednu věc, doporučili bychom vám příbor. Andalusií se totiž člověk musí projíst. Na spanilé jízdě skrz talíře přitom narazí na pořádný kopec překvapení. Polévky tu mají studené a alkohol zase sladký. Naštěstí ale vše perfektně funguje.

V jednom kotlíku se mísí prvky jihoevropské, arabské a židovské kuchyně, to vše zalité pořádnou vrstvou olivového oleje. Smaží se tu opravdu vše – od malých chobotniček přes cizrnové omelety až po medové pestiños. Naštěstí se vše vyvažuje pořádnou porcí čerstvé zeleniny, kterou tu díky příznivému podnebí sklízejí klidně i třikrát do roka.

Přímořský region Andalusie si přirozeně potrpí na ryby a mořské plody. Nezkušený jedlík častokrát jen hádá, jaký tvor (nebo jeho část) mu právě skončil před očima. Nejpravděpodobněji se bude jednat o krevety, ančovičky, chobotnice, tuňáka nebo platýse. K dokonalosti je často dotahuje jen minimum ingrediencí v čele s rajčaty, citronem nebo chilli.

Opomenout nesmíme asi nejslavnější místní pokrm, jehož autorství spousta strávníků mylně přisuzuje Itálii. Na mysli máme gazpacho, studenou polévku z rajčat, paprik, česneku, cibule, oleje a koření. Stejně přímočaré bývají i andaluské dezerty. Ochutnat můžete třeba mandlové sušenky polvorones, vinné koblížky nebo oblíbené calentitos, které jsou za hranicemi regionu známé spíše jako churros.

Bez castañuelas by nebylo flamenka. Tyto drobné hudební nástroje, které v češtině nazýváme kastaněty, totiž patří mezi základní výbavu všech tanečnic i tanečníků. Svým průzračným zvukem doprovázejí kreace, které Andalusii proslavily po celém světě.

„No ni ná“ je fráze andaluštější než samotná Andalusie. Tři varianty, jak se dá vyjádřit zápor, totiž znamenají naprostý opak toho, co byste čekali. Místní výraz používají v případech, kdy chtějí vyvrátit něco nepravdivého nebo potvrdit zbytečnost vašich obav. Když andaluská vnučka před svou babičkou pronese něco o tom, že se necítí krásná, dostane se jí odpovědi: „No ni ná, eres hermosa!“

Se svíčkovou se šesti byste v Andalusii nepochodili. Daleko raději tu mají drobné talířky s ještě drobnějšími porcemi, kterých za večer můžete spořádat třeba deset. Říká se jim tapas a pro Španěly jsou tyto jednohubky národním pokrmem. Receptů bychom napočítali nespočet. Nejčastěji se však setkáte s olivami, šunkou jamón, měkkými i tvrdými salámy, mořskými plody a křupavým pečivem.