Kréta – Heráklion - Pláže, pevnosti a labyrinty

Vítejte v Heráklionu!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! Na Minotaura tu už dnes sice nenarazíte, na dechberoucí památky a středomořské slunce se však můžete bez obav spolehnout.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: východ Středozemního moře na půli cesty mezi Tureckem a Libyí
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času +1 hodina, v zimě +1 hodina
  
• Jazyk: řečtina
  
• Náboženství: řecké pravoslaví
  
• Měna: euro
  
• Rozloha: 8261 km²
  
• Počet obyvatel: cca 623 000
  
• Hlavní město: Heraklion
  
• Nejvyšší bod: Psiloritis – 2456 m n. m.
  
• Letiště: Mezinárodní letiště Heráklion (HER)
  
• Doprava: taxi, půjčovny aut a motocyklů, autobusy, výletní lodě a trajekty
  
• Číslo tísňového volání: 112
  

Heráklion, hlavní město největšího řeckého ostrova, je víc než dovolenkovou destinací. Je místem, kde se nedocenitelná historie potkává se svěžím smýšlením. Místem, kde je možné všechno, když si to skutečně přejete.

Domov našel v samém středu severního pobřeží, kde jsou pláže četnější než vysmátí racci. Vstup do moře je tu pozvolný a kvůli bohaté dávce středozemního slunce vám teplotní šok kolem kotníků rozhodně nehrozí. Díky dobrému spojení z něj navíc můžete podnikat výlety napříč celým ostrovem.

Cestovatelům nabízí nejen výlety do všech světových stran, ale také hluboko do minulosti. Čerpat totiž může z historie, která sahá nazpět víc než 4000 let. Doby, kdy byl pouhým přístavem pro nedaleký komplex Knóssos, jsou ale ty tam.

Dnešní Heraklion je moderním městem, které splňuje všechny nároky zcestovalých turistů. Pátá největší metropole země se navíc každým rokem rozrůstá. Je tedy dost možné, že při vaší další návštěvě na jeho tváři přibudou další restaurace, galerie a obchody. O důvod víc, proč se sem příští rok vrátit!

Vyprávět historii Heráklionu znamená vyprávět příběh nejen o pouhém městě, ale celé mocné říši. Kréta totiž dlouho stála v popředí toho, čemu říkáme evropská civilizace.

Obrovský palácový komplex ukrytý ve vnitrozemí v dobách své největší slávy ukrýval na sto tisíc obyvatel, a tak není divu, že přístup k moři byl doslova otázkou života a smrti. S tím, jak obchod Co je opa, siga siga nebo ya? Tři pojmy, které je dobré znátrostl, se přístav postupně zvětšoval, až zcela překonal svůj původní zamýšlený účel.

Po nájezdu Arabů došlo k přejmenování, a na mapách byste tak namísto Heráklionu našli název Kandak, který v arabštině označuje příkop. Právě jeden takový totiž nájezdníci v okolí města vybudovali. Důvod byl prozaický – přes příkop se otrokům složitěji utíká od svých pánů.

Další přejmenování přišlo s Benátčany, kteří si udělali zálusk na celou Krétu i okolní ostrovy. V Candii, jak obec pojmenovali, nechali vystavět mohutnou pevnost, která město zdobí dodnes. Moc dobře totiž věděli, že jejich vítězství nemusí mí dlouhého trvání a každá dodatečná obrana se může hodit.

Ačkoli pevnost dělala, co mohla, Turkům se stejně neubránila. Ti zde vydrželi až do roku 1898, kdy se Kréta osamostatnila a Heráklionu se navrátilo jeho původní jméno. O patnáct let později se spolu se zbytkem ostrova Heráklion začlenil pod Řecko a pomalu, ale jistě začal budovat svoji pověst prémiové středomořské destinace.

V Heráklionu můžete počítat se subtropickým podnebím s velmi suchými léty. Počasí je na poměry Středozemí poměrně proměnlivé, a to zejména na jaře a na podzim. Léta však bývají stabilně horká s teplotami dosahujícími maxim mezi 28 a 34 °C. Severní strana ostrova je navíc méně náchylná na poryvy větru.

1) Agios Minas

Katedrála Agios Minas je nejen sídlem krétského arcibiskupa, ale zároveň i největším svatostánkem na ostrově. Je zasvěcená sv. Menasovi, egyptskému světci a mučedníkovi, který se na ostrově těší veliké úctě.

Kromě nádherné výzdoby z konce 19. století láká i na působivé monumentální prostory, které dolehnou i na toho největšího bezvěrce. Zvenčí přitom působí spíše skromně, skoro jako budova obyčejné radnice ve velkém evropském městě. O jejím účelu napovídá jen hrstka křížů a výmluvné kopule.

V blízkosti katedrály se nachází velká část heraklionských atrakcí – centrální trh, fontána Morosini nebo muzeum křesťanského umění Kréty. Stačí tak obout pohodlnou obuv a vzhůru do objevování!

2) Moni Kallergi

Moni Kallergi, klášter zasvěcený svatému Janu Křtiteli, vypráví příběh o trochu jiné Krétě, než známe z cestovatelských publikací. Najdeme ho přibližně 35 kilometrů východně od Heraklionu a je doslova obsypán cennými nalezišti sahajícími až do minojského období.

Přesné datum jeho založení není známo, předpokládá se však, že byl postavený někdy během benátské éry. Za osmanské okupace dlouhá léta chátral, dokud jej v roce 1912 nezrekonstruovali dva nadšenci. Požár v roce 1931 však způsobil značné škody na klášterních olivových hájích, což vedlo k fi nančním potížím jeho majitelů. Po smrti poslední jeptišky v roce 1946 byl klášter na více než 40 let opuštěn.

Dnes je Moni Kallergi aktivním klášterem s pravidelnými bohoslužbami po celý týden. Od středověku také učinil zásadní krok směrem do budoucnosti. Má dokonce účet na Facebooku, kde informuje o připravovaných akcích. Ať už máte ke spiritualitě blízko či nikoli, už jen samotná procházka areálem vás dobije nepředstavitelnou energií.

3) Knóssos

Patrně nejslavnější památku Kréty zdobí přinejmenším stejně barevných ornamentů jako divokých legend. Nejprve si zodpovězme tu nejpalčivější otázku – jak jen to bylo s tím Minotaurem?

Bájný netvor s tělem člověka a hlavou býka je na 99 procent výtvorem lidské fantazie. Na impozantnosti to však místu nijak neubírá. Jeho historie sahá až čtyři tisíce let nazpět, během kterých se střídaly umělecké slohy, panovníci i celé civilizace. Více než tři milénia byl palácový komplex Knóssos jen hluboko zastrčenou vzpomínkou. Pro veřejnost ho totiž až na konci 19. století znovuobjevil Kréťan s poetickým jménem Minos.

To, co archeologové následně odkryli, předčilo veškerá očekávání. Tisíc místností rozložených ve čtyřech mohutných křídlech. Kilometry uliček nápadně připomínající bludiště. Ubytování pro obtížně představitelných sto tisíc lidí. Už jen čiré rozměry komplexu jsou proto dostatečným důvodem Knóssos navštívit. Ba co víc, z hlavní města Heráklionu to sem budete mít opravdový kousek.

4) Koules

Stará benátská pevnost Koules v centru Heráklionu je prvotřídní ukázkou toho, jak to vypadá, když se na stavbě nešetří. Její zdi totiž místy dosahují tloušťky až devíti metrů!

Vypovídá to hodně o dobách, ve kterých byla takto mohutná ochrana potřeba. Středozemí totiž nebývalo vždy jen skvělou destinací pro letní dovolenou. Ve středověku jste tu na piráty naráželi skoro stejně často jako na obchodníky.

V roce 1648 se pevnost dostala do samotného centra dění. Zálusk si na ni udělali Turci, přičemž dobít se jim ji podařilo až za dlouhých 21 let. Z hradeb pevnosti je dnes krásný výhled na původní starý benátský přístav, který slouží jako kotviště rybářských loděk a jachet. V nejjižnějším rohu hradeb můžete navštívit hrob nejznámějšího řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise, autora novely Řek Zorba.

5) Psychro

Jeskyně u vesnice Psychro jsou mezi místními známe spíše jako Diovy jeskyně. Údajně měl totiž právě zde přijít na svět nejmocnější ze všech řeckých bohů, Zeus. O stejný titul ale soutěží i další jeskyně na Krétě. Věřte, že do středu tohoto vyhroceného sporu se opravdu nechcete dostat.

Nebojte, Psychro jsou působivé i bez legend a bájí. Nabízejí celkem 2200 metrů čtverečních plných krápníků, roztodivných útvarů a perfektního nasvícení. Asi 300 metrů dlouhé chodníčky vás provedou jejich nejzajímavějšími částmi, zbytek je před kroky turistů chráněný.

Jeskyně jsou sice v podzemí, vstup se však nachází poměrně vysoko v horách. Z vesnice vás tak čeká asi kilometrový výšlap, který patří mezi strmější. Rozhodně proto nepodceňte kvalitní obuv. Z vrcholku se nabízí nádherný výlet na okolní pahorky.

6) Kretikon Museion

Archeologické muzeum v Heráklionu patří mezi nejvýznamnější v Řecku i v celé Evropě. Za jeho zdmi totiž odpočívá nesmírně cenná sbírka minojského umění, která vypráví tisíce let dlouhý příběh o jedné z nejvyspělejších evropských civilizací.

Ve dvoupatrové budově naleznete například fragmenty původních fresek z paláce Knóssos, dosud nerozluštěný disk Festos nebo zlaté šperky včetně slavného přívěsku znázorňujícího dvě včely nesoucí kapky medu. Na počátku milénia navíc muzeum prošlo rozsáhlou rekonstrukcí a rozšířením. Na prohlížení exponátů si tak raději vyhraďte dostatek času.

7) Psiloritis

Pohorky, větrovka a pořádná zásoba tekutin. Nic víc není ke zdolání největší krétské hory potřeba. Výšlap na vrchol ve výšce 2456 m n. m. vám zabere cirka hodinu a půl, a zvládnou ho tak i sváteční sportovci.

Na rozdíl od Sněžky, kde se každou chvíli musíte vyhýbat davům, vás tady překvapí trochu jiní turisté. Vrcholek totiž obývají kozy a ovce, které občas dávají svou teritoriálnost najevo. Když si však budete stát za svým, čekají vás nejen nádherné výhledy na severní i jižní stranu ostrova, ale také odpočinek v nejvýše položeném krétském kostelíku. Na znak úspěchu můžete zazvonit zvonem a roznést zprávy o dalším povedeném výletě napříč celým pohořím Ida.

8) Dia

Nula aut, nula hotelů, nula obyvatel. Tři prostá lákadla, na kterých ostrůvek Dia utáhne celý svůj cestovní ruch. Najdete ho ihned naproti heraklionskému přístavu a už z dálky vzbuzuje pořádný respekt. Svým tvarem totiž připomíná rozhněvanou ještěrku.

Místní plazi jsou však neškodní, ba co víc vzácní. I proto je Dia součástí programu na ochranu přírody Natura 2000. Vaše návštěva tak podléhá přísným pravidlům a není možné tu přenocovat.

Během jednodenního výletu ale i tak dostanete víc, než si může jeden přát. Nádhernou kamenitou přírodu, skvělé podmínky pro šnorchlování a krásnou benátskou kapli, které nabízí špetku vítaného stínu.

9) Agia Pelagia

Poklidné letovisko Agia Pelagia je tajným tipem všech obyvatel hlavního města. Najdeme ho totiž pouhých 23 kilometrů směrem na západ, ale rozdíl mezi jeho zenovými plážemi a rušnými uličkami Heráklionu nemůže být markantnější.

Mořské dno tu klesá pozvolně, zátoka odstiňuje ty největší vlny a na hlasité plážové bary si tu opravdu nepotrpí. I z toho důvodu tu během letních měsíců spatříte zejména rodiny s dětmi nebo starší páry, které dokážou ocenit klid.

Pořád jsme ale na Krétě, takže můžete počítat s romantickými tavernami i výtečným jídlem. Hladinu tu občas rozvíří vodní lyže, ale to je zhruba tak jediná věc, která může zdejší nirvánu narušit.

10) Spinalonga

Jsou místa, která už na první pohled vyvolávají mráz po zádech. Ostrůvek Spinalonga je jedním z nich. Při pohledu na mapu Kréty byste si ho dost možná ani nevšimli. Bližší pohled odhalí absenci pláží, restaurací i bazénů. Tak proč je mezi turisty tak populární?

Může za to jeho pohnutá historie. Až do roku 1957 zde totiž fungovalo poslední evropské leprosárium. Původně to však žádná léčebna nebyla, ba dokonce ani ostrov. Benátčané si Spinalongu vyhlédli jako ideální místo pro pevnost a úzkou spojnici s pevninou následně vyhodili do povětří. Během turecké nadvlády se tu usadili turečtí rybáři, kteří po získání krétské nezávislosti odmítali odejít. Vláda to proto vyřešila jednoduše – ostrov prohlásila za leprosárium, což obyvatele vystrašilo natolik, že raději kvapně odešli.

Následující dekády jsou temnou stránkou krétských dějin. Nemocní sem byli z velké části nahnáni proti své vůli, ti zbylí se stěhovali dobrovolně s vidinou slíbené zdravotní péče. Pustý ostrov bez vody a jídla jim ale byl spíše vězením. Až o mnoho let později přibyla první nemocnice a po druhé světové válce, kdy už se dala lepra úspěšně léčit, začaly řady pacientů řídnout.

Krétská kuchyně je na hony vzdálená tomu, co bychom mohli nazvat dietou. Zadržuje v sobě však nebezpečně velké množství chuti (a olivového oleje). Alespoň během dovolené proto doporučujeme užívat si ji plnými doušky.

Vedle klasických řeckých pokrmů, tedy například tzatziků, mousaky nebo spanakopity, si tu můžete vychutnat ryze lokální kouzla předávaná z generace na generaci. Jeden příklad za všechny – paximado. Tento tradiční krétský chléb se peče rovnou dvakrát a více než pečivo tak připomíná křupavý suchar. Jako hlavní surovina neslouží pšenice, ale cizrna nebo ječmen. Všestrannou pochoutku představují taštičky kaltsounia. Mají snad sto variant od sýrových přes špenátové až po ty zalité zlatavým medem.

Jakožto ostrov si Kréta samozřejmě potrpí i na mořské plody. Svou roli hraje i fakt, že hovězí maso se musí dovážet z pevniny, a je proto na naše poměry nezvykle drahé. Ochutnat můžete třeba krétskou verzi eintopfu, takzvanou kakavii. Tato rybářská polévka, ve které najde uplatnění snad vše, co mají hospodyňky doma, nabízí v každé lžící pravou esenci Kréty. Samozřejmostí jsou desítky druhů ryb a dokonce i mořští šneci.

Ve sladkém i slaném jídle počítejte s jednou povědomou chutí. Citrony a citrusy obecně jsou tu obzvlášť populární a k dokonalosti dotahují vše od salátů po dezerty. Nádherně to ilustruje třeba portokalopita, mokrý pomerančový koláč z těsta filo zalitý jogurtem a sirupem. Mnoho Kréťanů se vám však svěří, že jejich oblíbený dezert je trochu snazší na přípravu. Jmenuje se raki a pyšnit se může až 65 procenty alkoholu.

Řecké citoslovce „opa“ nejde spoutat jediným významem. Slyšet ho můžete na důkaz nadšení, euforie, překvapení nebo jako zvolání člověka, který právě udělal nějakou drobnou chybu. Nejčastěji však doprovází bujaré tance, kdy zastupuje povel „běž“ nebo „do toho“. Kdo by tušil, že si s jedním slovíčkem vystačíte v tolika situacích?

Dánové mají hygge, Řekové zase siga siga. Co přesně znamená? Pomalu, v klidu, beze spěchu, tedy vše, co v této zemi během dovolené dodržujeme. Pod tímto svébytným životním stylem si můžete představit třeba společné jídlo, poklidné pití kávy a oslavu každého okamžiku. Tady je totiž spěchání hřích!

Řecké pozdravy a loučení by vydaly na vlastní knihu. Zatímco jednoho člověka přivítáte výrazem „ya su“, pro skupinku už musíte použít „ya sas“. Řekové si však věci rádi usnadní, a proto se setkáte i s neutrálním „ya“. A aby toho nebylo málo, v případě, že spěcháte, můžete urgenci zdůraznit zdvojením a za běhu zvolat „ya ya“.