Kréta - Chania - Přijeďte za památkami, zůstaňte kvůli plážím

Vítejte v Chanii!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! Už samotná přezdívka „Benátky východu“ vám napoví, jaké krásy tu na vás čekají.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: východ Středozemního moře na půli cesty mezi Tureckem a Libyí
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času +1 hodina, v zimě +1 hodina
  
• Jazyk: řečtina
  
• Náboženství: řecké pravoslaví
  
• Měna: euro
• Rozloha: 8261 km²
  
• Počet obyvatel: cca 623 000
  
• Hlavní město: Heraklion
  
• Nejvyšší bod: Psiloritis – 2456 m n. m.
  
• Letiště: Mezinárodní letiště Chania (CHQ)
  
• Doprava: taxi, půjčovny aut a motocyklů, autobusy, výletní lodě a trajekty
  
• Číslo tísňového volání: 112

Pohádková Chania je doslova prošpikovaná památkami. A není divu. Až do roku 1972 byla hlavním městem ostrova, než ji v roli vystřídal 150 km vzdálený Heráklion. Měla tak více než pět tisíciletí na to, aby své poklady nechala pod středomořským sluncem dostatečně dozrát.

Pyšnit se může nádherným přístavem, trojicí velkých muzeí a malebnou tržnicí z roku 1911, která nabízí příjemné útočiště před horkem. Vše spojují úzké uličky, které městu propůjčují romantické kouzlo. Víc než kde jinde tady platí, že cesta je cíl.

Město zároveň můžete využít jako odrazový můstek pro výlety. Krátká cesta vás dělí od dvojice nejkrásnějších pláží na ostrově, Balos a Elafonisi, které podobně jako plameňáci lákají na svou jemně růžovou barvu. Nebo snad dáte přednost vodopádům, majestátním vrcholkům a hlubokým soutěskám?

Ať už zvolíte jakkoli, všude narazíte na usměvavé lidi. Obyvatelé Chánie jsou na svůj původ skutečně pyšní. Důrazně se proto ohradí, když byť jen naznačíte, že jsou „pouhými Řeky“. A až se vám poštěstí si Chanii a její okolí důkladně prohlédnout, rázem pochopíte, kde se jejich zdánlivě nekonečná hrdost bere.

Chania vznikla na území dávné Kydonie, jednoho z nejdůležitějších krétských měst, jehož slávu a bohatství vzýval již sám Homér. Podle pověstí ji založil Kydonas, syn samotného boha Herma.

I když jméno jejího skutečného zakladatele už dávno zasypal prach, jedno je jisté – Kydonie patřila mezi nejpokročilejší města v regionu. Vzniklo zde významné palácové centrum, jehož ekonomika byla založena nejen na zemědělství, ale také na obchodu a lodní dopravě. Pyšnit se mohlo bohatými sídly s elegantními fasádami a také sofistikovanou kanalizací. Staletí trvající rozmach ale doznal konce kolem roku 1150 př. n. l., kdy minojskou civilizaci nahradila mykénská.

V roce 69 před naším letopočtem město zpustošili Římané. S sebou si odvezli, co mohli, a budoucnost Kydonie byla nejistá. O 30 let později se ale město dočkalo samostatnosti a začalo znovu vzkvétat.

Ve 4. století si celou Krétu uzmuli Byzantinci, kteří se zde drželi pevnou ruku dlouhých pět století, dokud město zcela nezničili Saracéni. Aby se podobná situace neopakovala, dobyla Byzanc město nazpět a vybudovala mohutnou pevnost. Ani tak ale nezabránila vpádu Benátčanů. Právě ti začali městu přezdívat La Canea, z čehož se později stala dnešní Chania.

Jejich bohaté vily a katolické kostely nahradily v roce 1645 turecké lázně a mešity. Otěže totiž převzali stále mocnější Osmané. Obyvatelům ostrova se ale nadvláda za nic nelíbila a po dvou stoletích odporu se dočkali nezávislosti. Kréta od té doby jen a jen vzkvétala.

Krátkou přítrž tomu učinily Němci, kteří během druhé světové války Chanii obsadili. Neustálé útoky bohužel smazaly z povrchu zemského velkou část původních památek, zejména těch minojských. Restauratérské práce ale městu pomalu vrátily jeho původní lesk, což v roce 1965 potvrdilo zařazení na seznam řeckého národního dědictví.

Chania se může pochlubit záviděníhodným středomořským klimatem. Hlavní sezona tu trvá od května do října. Pro objevování památek a horskou turistiku je lepší přelom jara a léta, případně léta a podzimu. Vrchol léta totiž umí teploměr vystřelit v průměru k 28 °C, místy i k 34 °C.

Během sezony jsou srážky vzácné, častěji se začínají objevovat až v říjnu. Moře si od května do října udržuje příjemnou teplotu mezi 19 °C a 24 °C.

1) Chanijský maják

Ve zrádných vodách Středozemí je správná navigace otázkou života a smrti. Své o tom věděli už Benátčané, kteří na chanijském pobřeží vystavěli mohutný maják.

Ten už sice dávno spolklo moře, ale na jeho místě vznikl v roce 1864 jeho více než důstojný náhradník. Možná vás překvapí, že jména architektů nejsou řecká ani turecká, ale egyptská. Právě Egypťané totiž v té době pomáhali Osmanům s obranou ostrova. Stačilo přitom málo a ani nový maják nemusel přežít. Poškození, které utrpěl během druhé světové války, se však naštěstí podařilo opravit.

Dnes maják patří mezi nejznámější dominanty města i celé Kréty. Historickou hodnotu stavby potvrzuje i fakt, že sto let po jeho stavbě ho řecká vláda zařadila na seznam architektonických skvostů.

2) Benátský přístav

Chanijský přístav není pouze maják, ale celý rušný mikrokosmos, který jej obklopuje. Díky jeho stavitelům mu nikdo neřekne jinak než Benátský. Vystavět ho nechali Benátčané v polovině 14. století, a to nejen jako centrum obchodu, ale i důležitý bod ochrany proti pirátským nájezdům. V jednu dobu se tu mohlo dočasně ubytovat až 40 lodí.

V přístavu se koncentruje velká část historických památek, které doplňují pastelově zbarvené měšťanské domy a desítky drobných obchůdků. Slaná vůně moře tu bojuje s aromatem grilovaných ryb, poklidné houpání lodí zase s ruchem početných davů.

Zcela nové kouzlo získává se západem slunce, kdy halas ustává a do popředí se dostává romantika. Procházka po místní promenádě totiž patří k tomu nejkrásnějšímu, co lze na Krétě se svými blízkými zažít.

3) Lefka Ori

Země ničeho. I tak vám místní popíšou vápencový masiv Lefka Ori, který můžeme do češtiny přeložit jako Bílé hory. A mají pravdu. Dle ofi ciální klasifi kace se totiž místní krajina dá popsat jako horská poušť. Stín je tu vzácnější než zlato a během léta teploty stoupají až ke hvězdám. Tak proč turisty a dobrodruhy tak lákají?

Jedním slovem – výhledy. Divoká krajina totiž pohledy do krajiny rámuje tak působivým stylem, že se těžko nahrazuje. Výlet na nejvyšší horu Bílých hor s názvem Pachnes patří paradoxně k těm nejjednodušším v celém pohoří. Když na vrcholku ve výšce 2456 m n. m. dostatečně vyskočíte, ocitnete se dost možná i na nejvyšším místě celého ostrova. Nejvyšší hora Kréty totiž měří o pouhé dva metry více.

Na výšlap si s sebou vezměte i dostatek vody, ochranu před sluncem a větrem a bezpodmínečně také pevnou obuv. Naplánujte ho na den, kdy teploměr nebude atakovat rekordy, a rozhodně nevyrážejte sami. Dodržíte-li těchto pár základních pravidel, čeká vás jen úžas, nadšení a poklona Matce Přírodě.

4) Elafonisi

Jiné slavné pláže lákají na zlatou nebo sněhově bílou barvu, Elafonisi na to však jde jinak. Do boje o přízeň turistů vyrazila s nádherným pískem hrajícím ve všech odstínech růžové. A vyplatilo se.

To, že dnes pláž není obsypána dvacetipatrovými hotely, je učiněný zázrak. Zabránila tomu naštěstí řecká vláda, která oblast prohlásila za přírodní rezervaci. I tak se ale vyplatí trochu si přivstat, neboť se pobřeží už během dopoledne začne nebezpečně zaplňovat.

Elafonisi je ráj především pro neplavce a malé děti. Na mnoha místech voda sahá pouze po kotníky. Přírodní úkazy tu navíc doplňuje stylová taverna, palmové háje nabízející stín a plavčíci, kteří mají pláž pevně v rukou.

5) Loutro

Obyvatelé vesničky Loutro museli být v minulém životě poustevníky. Jak jinak si vysvětlit, že dobrovolně žijí na místě, kam se nedá dostat jinak než lodí?

K obci totiž nevede žádná silnice, pouze námořní trasy, které přivážejí turisty během letní sezony od soutěsky Samaria i několikrát denně. Od července do září okolní vody brázdí taxi čluny, které slunce chtivé cestovatele odvážejí k okolním plážím Glyka Nera a Marmara.

Právě odlehlost ve spojení s nádhernou přírodou lidi od nepaměti přitahuje jako magnet. Zatímco přes zimu zde přebývá jen pár desítek obyvatel, v létě jejich počty rostou o stovky procent. Domy se mění v penziony, zahrádky v restaurace a ulice v improvizované bary. Tak vzhůru na palubu!

6) Samaria

Národní park Samaria je sice součástí Bílých hor, zaslouží si nicméně speciální pozornost. Místní soutěska, která měří úctyhodných šestnáct kilometrů, totiž patří mezi ty vůbec nejdelší v Evropě. Denně ji projde přes čtyři tisíce lidí.

Soutěskou protéká nepříliš mohutný travertinový potok. V místech, kde je nutné jej nebo jeho vyschlé koryto překračovat, vás před mokrými kotníky ochrání mosty, lávky nebo jednoduché přechody z kamenů. I tak je ale cesta poměrně náročná a na průchod je třeba si vyhradit cirka šest hodin. Obzvlášť není-li vaším cílem závodění, ale vstřebávání místních krás. Park je totiž domovem hned několika endemických druhů včetně temperamentních koz krétských nebo několika druhů oleandrů. Potkat můžete i roztomilé oslíky, avšak ne na pastvě, ale v práci. Strážcům totiž pomáhají s udržováním pořádku a se zajišťováním bezpečnosti.

7) Rethymno

Přístavní Rethymno si navzdory titulu třetího největšího města Kréty zachovalo svou unikátní atmosféru. Kavárničky, taverny, obchůdky, pestrobarevné domy a nekonečné záhony květin berou cestovním kancelářím práci. Propagují se totiž doslova samy.

Dominantu tvoří největší benátská pevnost na ostrově zvaná jednoduše Fortezza. Masivní stavba vyvolává už z dálky respekt svými rozměry. Dnes už svou vojenskou roli dávno neplní, ale kdyby chtěl někdo městu ukrást jeho dvanáct kilometrů dlouhou pláž, určitě by se zahanbit nenechala.

8) Lera

Jeskyně Lera se ukrývá ve strmé hoře Vardia ve východní části přírodního přístavu Stavros. V dávných dobách se využívala k náboženským obřadům, dnes však slouží primárně jako turistický cíl.

Svůj díl na tom nese známý snímek Řek Zorba z roku 1964, který se zde natáčel. Jeskyně totiž sloužila jako kulisa pro prostředí dolu. Film byl natolik populární, že tlak veřejnosti v roce 1966 dokonce vedl k zastavení archeologických vykopávek.

Jeskyně je rozdělená na vstupní předsíň, po které následuje úzký průchod vysokými přírodními sloupy. Po schodech se dostanete do nádherné komnaty o 14 x 18 x 9 metrech, která dříve sloužila jako svatyně. Mezi působivými útvary vyniká zejména stalagmit ve tvaru andělského křídla.

9) Kourtaliotiko

Pouhých 40 metrů výšky stačí vodopádu Kourtaliotiko k tomu, aby si získal vaše srdce. Najít ho můžete v nejužším místě stejnojmenné soutěsky na jihozápadě Kréty.

Na rozdíl od její slavnější sestry Samaria je tato soutěska dobře přístupná i automobilem. Zaparkovat můžete poblíž vodopádu a následně k němu sestoupat po příkrých schodech. Odvážní se v jezírku mohou rovnou vykoupat, ale kontrast ledové vody s horkým okolním vzduchem funguje na většinu návštěvníků jako repelent.

Když už budete dole, zastavte si i na místě, kde stávala dnes již opuštěná vesnice. Pozůstatky starobylých domů fungují jako impozantní memento dob minulých.

10) Balos

Fotogenická, uhrančivá a jednoduše jedinečná! Laguna Balos na severozápadě Kréty je dost možná tím největším ostrovním bohatstvím. Daleko od ruchu velkých měst totiž příroda vytahuje z rukávu hned několik trumfů.

Pláž pokrývá jemný narůžovělý písek, který olizuje voda v barvách toho nejsytějšího topazu. Z nánosu písku vznikl přírodní most, díky kterému se můžete pěšky projít až na nedaleký ostrůvek Gramvousa, který vám celou tu nádheru ukáže z nového úhlu.

Nečekejte tu žádné diskotéky, promenády, bazény ani restaurace. Oblast je přísně chráněná, a tak se kromě jednoho baru a hrstky lehátek musíte spolehnout jen sami na sebe. Navzdory tomu – ale dost možná právě proto – je laguna navždy uložená v srdci všech, kteří ji navštíví.

Krétská kuchyně je na hony vzdálená tomu, co bychom mohli nazvat dietou. Zadržuje v sobě však nebezpečně velké množství chuti (a olivového oleje). Alespoň během dovolené proto doporučujeme užívat si ji plnými doušky.

Vedle klasických řeckých pokrmů, například tzatziků, mousaky nebo spanakopity, si můžete vychutnat ryze lokální kouzla předávaná z generace na generaci. Jeden příklad za všechny – paximado. Tento tradiční krétský chléb se peče rovnou dvakrát, a více než pečivo tak připomíná spíše křupavý suchar. Jako hlavní surovina neslouží pšenice, ale cizrna nebo ječmen. Všestrannou pochoutku představují taštičky kaltsounia. Mají snad sto variant od sýrových přes špenátové až po ty zalité zlatavým medem.

Jakožto ostrov si Kréta samozřejmě potrpí i na mořské plody. Svou roli hraje i fakt, že hovězí maso se musí dovážet z pevniny, a je proto na naše poměry nezvykle drahé. Ochutnat můžete třeba krétskou verzi eintopfu, takzvanou kakavii. Tato rybářská polévka, ve které najde uplatnění snad vše, co mají hospodyňky doma, nabízí v každé lžící pravou esenci Kréty. Samozřejmostí jsou desítky druhů ryb, a dokonce i mořští šneci.

Ve sladkém i slaném jídle počítejte s jednou povědomou chutí. Citrony a citrusy jsou obecně populární a k dokonalosti dotahují vše od salátů po dezerty. Nádherně to ilustruje třeba portokalopita, mokrý pomerančový koláč z těsta filo zalitý jogurtem a sirupem. Mnoho Kréťanů se vám však svěří, že jejich oblíbený dezert je trochu snazší na přípravu. Jmenuje se raki a pyšnit se může až 65 procenty alkoholu.

Řecké citoslovce „opa“ nejde spoutat jediným významem. Slyšet ho můžete na důkaz nadšení, euforie, překvapení nebo jako zvolání člověka, který právě udělal nějakou drobnou chybu. Nejčastěji však doprovází bujaré tance, kdy zastupuje povel „běž“ nebo „do toho“. Kdo by tušil, že si s jedním slovíčkem vystačíte v tolika situacích?

Dánové mají hygge, Řekové zase siga siga. Co přesně znamená? Pomalu, v klidu, beze spěchu, tedy vše, co v této zemi během dovolené dodržujeme. Pod tímto svébytným životním stylem si můžete představit třeba společné jídlo, poklidné pití kávy a oslavu každého okamžiku. Tady je totiž spěchání hřích!

Řecké pozdravy a loučení by vydali na vlastní knihu. Zatímco jednoho člověka přivítáte výrazem „ya su“, pro skupinku už musíte použít „ya sas“. Řekové si však věci rádi usnadní, a proto se setkáte i s neutrálním „ya“. A aby toho nebylo málo, v případě, že spěcháte, můžete urgenci zdůraznit zdvojením a za běhu zvolat „ya ya“.