Madeira - Ostrov věčného jara

Vítejte na Madeiře!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! Jedinečná kombinace přírodních krás, pestrobarevných tradic a sladkého vína vás totiž chytne a nepustí.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: východní část Atlantského oceánu
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času -1 hodina, v zimě -1 hodina
  
• Jazyk: portugalština
  
• Náboženství: křesťanství
  
• Měna: euro
  
• Rozloha: 801 km²
  
• Počet obyvatel: 250 769
  
• Hlavní město: Funchal
  
• Nejvyšší bod: Pico Ruivo – 1 862 m n. m.
  
• Letiště: Mezinárodní letiště Cristiana Ronalda Funchal (FNC), Letiště Porto Santo (PXO)
  
• Doprava: hustá síť meziměstských autobusů, MHD v hlavním městě, taxi, půjčovny aut, trajekt
  
• Číslo tísňového volání: 112

Na popsání tohoto věčně zeleného ostrova nemá čeština dostatek slov. Přesto se o to pokusíme.

Nenápadná Madeira totiž na pouhých 800 kilometrech čtverečních ukrývá hned několik svébytných světů ‒ pouštní poloostrov, kterému vládnou mrštné ještěrky; malebná města ozdobená květinami, krajkami a keramikou; vysoké hory, které jako by z oka vypadly jihoamerickým Andám. A to jsme pouze na začátku.

Přenesme se na chvílí na pobřeží Atlantského oceánu. Štěrkovité a písečné pláže s jemným nádechem černé vábí turisty svou nepoddajností, surfaře zase vysokými vlnami. Ba co víc, holdujete-li aktivnímu odpočinku, tady si přijdete na své.

Celý ostrov křižují desítky zavlažovacích kanálů, takzvaných levád, které ale v 21. století plní už pouze funkci turistických tras. Provedou vás kolem majestátních vodopádů, strmých srázů a impozantních vyhlídek až na samotný nejvyšší bod ostrova, Pico Ruivo.

Stejně snadné, jako je na ostrově energii vynaložit, je ji i dobít. Vynikající kuchyně založená na čerstvých rybách, hovězím masu, rýži a arašídech bývá důvodem, proč se část turistů vrací domů o pár kil šťastnější.

Číst si o přednostech Madeiry je jedna věc. Zažít je ale na vlastní kůži? Tomu se skutečně nic nevyrovná. Tak vyrazte objevovat a vytvořte si vzpomínky na celý život!

Původ Madeiry je od pradávna obestřen legendami. Někteří na ni zasazují bájnou Atlantidu, pro jiné se jedná o pozůstatek pevniny spojující Evropu a Ameriku. Ve skutečnosti je ale vznik souostroví mnohem prozaičtější. Podobně jako v případě sousedních Azorských ostrovů i tady měla hlavní slovo sopečná činnost.

První osídlení Madeiry je spojeno s rozmachem portugalského mořeplavectví. Nikdo neví, jestli toho osudného dne v roce 1419 plul Joao Goncalves Zarco najisto, nebo ho ke kamenným břehům zahnala bouře. Tak či onak, Madeira byla objevena.

Tehdejší podoba ostrova se od té dnešní značně lišila. Téměř celý povrch totiž zabíral hustý les. Právě dřevo sloužilo jako první exportní artikl. Díky dostatku vody a sopečné půdě se na ostrově rychle usadila i vinná réva a cukrová třtina. Populace začala strmě růst. Z 800 obyvatel v roce 1450 vyskočila během pouhých 50 let na desetinásobek. Díky Kryštofu Kolumbovi se ostrov proslavil jako strategická zastávka námořníků plujících do Ameriky, což mu přineslo nezměrné bohatství.

To však netrvalo věčně, neboť 16. a 17. století se nesly ve znamení válek a územních nároků ze strany evropských mocností. Prokletí se nad ostrovem vznášelo i v 19. století, kdy úrodu zničily plísně a obyvatelstvo decimovala cholera.

Vše se obrátilo až po první světové válce, kdy se z ostrova stal oblíbený cíl britských aristokratů bažících po slunečních paprscích. Nechyběl mezi nimi ani slavný politik Winston Churchill. Další impulz v rozvoji přinesla autonomie v roce 1976 a vstup Portugalska do Evropské unie v roce 1986, od kterého Madeira obrazně i doslovně vzkvétá.

Ani horko, ani zima, zkrátka tak akorát. Opravdu vás při pohledu na teploměr nešálí zrak – na Madeiře totiž naměříte okolo 22 °C téměř po celý rok! Subtropické klima s teplými léty a velmi mírnými zimami patří k hlavním přednostem ostrova.

Nejteplejšími měsíci jsou srpen a září, kdy teplota obvykle překračuje 26 °C. Nejchladněji je naopak na přelomu ledna a února. Rozdíly panují i mezi pobřežními a horskými oblastmi. Ve vyšších nadmořských výškách je totiž madeirské počasí pověstně proměnlivé a nevypočitatelné, zatímco u oceánu jsou výkyvy vzácnější.

1) Pico Ruivo

Pico Ruivo je hora poněkud náladová. Během jediného výšlapu se vám totiž může stát, že se hned několikrát vystřídá sluneční žár s intenzivní přeháňkou. Jakmile to ale nejvyššímu madeirskému vrcholku odpustíte, můžete se těšit na jeden z nejimpozantnějších výhledů vašeho života.

Návštěvu Pika Ruivo můžete spojit i s nedalekým Pico de Arieiro, který v žebříčku zaujímá druhé místo, co se výšky týče. Mezi oběma velikány totiž vede jedna ze slavných madeirských levád, na níž zažijete náročně výstupy, ještě náročnější sestupy, a dokonce i jeden černočerný tunel.

2) Funchal

Malebný Funchal je hlavním a zároveň největším městem ostrova. Nečekejte však žádnou betonovou metropoli. Domečky v tlumených barvách rozráží občasný kostel, restaurace nebo pouliční umění. Obzvlášť mimo hlavní turistickou sezonu tu zažijete mnohem pokojnější verzi Portugalska, než jakou nabízí jeho pevninská část.

Staré centrum není příliš rozlehlé. Procházka jeho uličkami a náměstíčky nezabere déle než půl hodiny. Vydáte-li se však směrem do vnitrozemí, připravte se na pořádný výšlap, který už mnozí před vámi v půlce vzdali.

Namísto mučení vlastních hamstringů raději naskočte na pohodlnou lanovku, která vás vyveze až k branám vysoko položené botanické zahrady. Vzácné dřeviny doprovází šum umělého vodopádu a perfektní výhled na město i oceán. Cestu zpět si můžete ozvláštnit netradiční jízdou na pozemních saních, kterou tu nabízejí jako oblíbenou atrakci.

Jakmile se přiblížíte zpět k pobřeží, prosmyčkujte se až k muzeu CR7, které je zasvěceno místnímu rodákovi a fotbalovému géniu Cristianu Ronaldovi. Jeho tvář tu ostatně budete potkávat na každém rohu, a tak vám alespoň povrchní znalost jeho životního příběhu přijde vhod.

3) Seixal

Nenápadná farnost Seixal na západní straně ostrova by na vašem cestovatelském seznamu neměla chybět. Jméno jí daly šedočerné oblázky (portgualsky seixos), se kterými tu příroda opravdu nešetřila.

Navzdory názvu tu ale najdeme i nádherou pláž s černým pískem, jež je vyhlášená mezi těmi, kteří preferují mohutné vlny. V průvodcích se o ní dokonce mluví jako o portugalském Thajsku. Nebojíte-li se strmějších cest, můžete zavítat i k lávovým bazénkům, které nabízejí alternativu k občas plnější pláži.

O kousek dál nažhavte fotoaparáty. Spatřit totiž můžete unikátní nádheru v podobě vodopádu, který padá přímo do oceánu! Neméně úchvatný je i barvami hrající západ slunce.

4) Curral das Freiras

Kruhový tvar údolí Curral das Freiras může vyvolat dojem, že se jedná o pozůstatek mohutného kráteru. Nasvědčoval by tomu i více než tisícimetrový rozdíl mezi vrcholky okolních hor a vesnicí v samém srdci nížiny. Podobnost je však čistě náhodná.

Tím však výčet netradičních vlastností nekončí. Už samotný název, který můžeme do češtiny volně přeložit jako „útočiště jeptišek“, vyvolává otázky. Byly to právě řádové sestry, které v těžko přístupné oblasti hledaly úkryt před piráty, a daly tak údolí jeho jméno.

Kvůli masivním skalním stěnám jsou místní vesnice a jejich okolí po většinu dne ve stínu. I tak se tu ale daří vinné révě nebo kaštanům, které tvoří značnou část zeleně. Když budete mít čas, určitě alespoň na chvíli do tohoto magického údolí zavítejte. Díky novému tunelu už cesta naštěstí nezabere několik hodin, jako tomu bylo před jeho otevřením.

5) Fanal

Mystický les Fanal patří k nejfotografovanějším místům celého ostrova. Starobylé vavříny totiž vítr zkroutil do bizarních tvarů, které jako by vypadly z filmů Tima Burtona. Nejstarší stromy pamatují úplně první námořníky, kteří v roce 1419 na ostrov připluli.

Vyrazíte-li za svítání, budete mít netradiční místo jenom pro sebe, nepočítáme-li tedy čtyřnohé obyvatele. Nebojte, na turisty jsou místní stáda krav zvyklá a k pózování je nemusíte nijak složitě přemlouvat.

6) Santana

V srdci zemědělské oblasti na severovýchodě Madeiry se ukrývá drobná vesnička Santana. Zdánlivě nenápadná obec se pyšní skutečným pokladem – tradičními trojúhelníkovými domy casas de colmo, jedním z nejznámějších symbolů Madeiry.

Syté barvy, slaměná střecha a nezaměnitelný profil se vymykají architektonickým zvykům zbytku světa. Dejte však pozor – zatímco domky v centru vesnice jsou pouhými replikami, o pár set metrů výše směrem k vrcholku Pika Ruivo můžete obdivovat poslední autentický domek na ostrově.

Největší koncentraci těchto specifických obydlí hledejte v místním skanzenu, kde vám průvodci navíc předvedou tradiční řemesla nebo recepty. Baterky můžete následně dobít u poklidného jezírka.

7) 25 Fontes

Budete-li mít během vaší návštěvy Madeiry cca tři hodiny nazbyt, zvažte návštěvu levády 25 Fontes. Častokrát bývá označována za tu „nejlevádovatější“ ze všech levád. Připravte se na adrenalinovou stezku, kde postup komplikují kluzké balvany, mohutné stromy sklánějící se přes cestu a také úzké koridory, které jsou však naštěstí opatřeny zábradlím.

To vše má ale svůj smysl. Od turistické hájenky v Rabaçalu vás totiž stezka zavede až malebnému jezírku uprostřed hustých lesů, kde se potkává 25 drobných vodopádů. Rovnou varujeme, že se vám z tohoto magického místa nebude chtít odejít. Poklidně stékající voda totiž působí jako balzám na duši.

Více než kdekoli jinde zde také platí, že cesta je cíl. Během výšlapu totiž narazíte nejen na hrstku dalších vodopádů, ale i na nádhernou vyhlídku do sytě zeleného údolí Ribeira da Janela.

8) Porto Santo

O Madeiře se často mluví jako o ostrově, přestože se jedná o souostroví. Kromě stejnojmenného hlavního ostrova je totiž tvoří i dvě skupinky neobydlených ostrůvků Ilhas Desertas a Ilhas Selvagens, plus jeden větší ostrov nazývaný Porto Santo. Ten je s Madeirou spojen pravidelným trajektem, a dokonce i občasnými lety trvajícími asi dvacet minut.

Ostrov je domovem asi 4500 obyvatel, a tak nabízí o poznání klidnější zážitek než Madeira. Za návštěvu stojí kvůli nádherným plážím, které jsou podle místních ještě krásnější než na Madeiře, ale i udržovanému golfovému hřišti a perfektním restauracím.

Místní raritou jsou výlety za velrybami, které tu dokonce do vstupu Portugalska do EU lovili a zpracovávali. Dnes už jsou tito majestátní tvorové v bezpečí a vy je můžete obdivovat v jejich přirozeném prostředí.

9) Ponta de São Lourenço

Nejvýchodnější cíp Madeiry spíše než subtropický ostrov připomíná vyprahlou poušť někde poblíž Grand Canyonu. Dešťové mraky sem totiž zavítají zřídkakdy a prudký vítr zemi zbavuje té trochy vlhkosti, která jí zbyla.

Výsledkem je dechberoucí kus pevniny, po kterém vede další z oblíbených levád. Ta kličkuje mezi strmými srázy bičovanými Atlantikem a turisty vede až k nejvýchodnějšími cípu ostrova, Piku de Furado. Z něho se vám naskytne nádherný výhled na pěšky nedostupný ostrůvek Faro se snadno rozpoznatelným majákem.

Zhruba v polovině cesty můžete sestoupat k malinké pláži a splavené tělo utišit v příjemně vychlazeném oceánu.

10) Porto Moniz

Porto Moniz je jedním z nejstarších měst na severní straně Madeiry. Datum jeho založení sice není přesně známo, s naprostou jistotou však víme, po kom získalo jméno. Francisco Moniz, šlechtic z Algarve a také manžel vnučky samotného objevitele Madeiry, zde totiž nechal vybudovat nejslavnější kostel, Nossa Senhora da Conceicao.

Malebné město zdobí řemeslné obchůdky, ve kterých kromě suvenýrů koupíte i tradiční madeirské vlněné čepice. Silnice sem byla přivedena až po druhé světové válce, a tak zde najdete i malý přístav a heliport. V létě se do města sjíždí celý ostrov kvůli vyhlášenému býčímu trhu.

Turisty pro změnu přitahují mořské lázně (lávové bazénky) na pobřeží a také mořské akvárium, které je umístěno v budově bývalé pevnosti. Netrpíte-li strachem z výšek, doporučujeme návštěvu zakončit projížďkou lanovkou v nedalekém Achadas da Cruz.

Madeirská kuchyně sdílí část svých kulinářských tradic s pevninským Portugalskem. Vzhledem k více než 1000 kilometrů, které obě části země dělí, tu však najdeme pěknou řádku svébytných pokrmů.

Asi vás nepřekvapí, že v místních pokrmech hrají velkou roli ryby. Nacházíme se přece jen uprostřed oceánu. Titul té nejznámější připadá děsivě vypadající tkaničnici, jejíž ostré zuby na vás vykouknou z většiny jídelních lístků na ostrově.

Extrémně oblíbené je i hovězí maso, které je podle obyvatel ostrova tak kvalitní, že ho stačí vařit polovinu času ve srovnání s tím z pevninského skotu. Ochutnat musíte přílipky pokapané máslem a petrželkou, grilované špízy espetadas nebo vyhlášený marakujový puding.

Roli přílohy na Madeiře zpravidla plní rýže nebo sladké brambory na tisíc způsobů, včetně výtečného nasládlého chleba. Na odlehčení doporučujeme salát ze zelených bobů nebo řeřichový krém.

O madeirském jídle bychom mohli psát do vyčerpání. Zmínit však musíme i tradiční madeirské nápoje. Sklenka nasládlé ponchy umí zacloumat i se stokilovými muži. Podobně je na tom i madeirské víno, které je kvůli vysokému obsahu cukru a alkoholu častým původcem ranních bolehlavů.

Recept na ponchu je jednoduchý – pálenka z cukrové třtiny, citronová šťáva a bohatá nálož medu. Legendární alkoholický nápoj, který má kvůli nulovému obsahu přidané vody pořádný ráz, tu popíjejí snad všichni vyjma dětí. V barech můžete narazit i na speciální verze s marakujou, chilli nebo mandarinkami.

Výraz praia označuje v portugalštině pláž. Ty mohou mít na Madeiře mnoho podob. Od té městské v srdci Funchalu přes písečné v nedalekém Machiku až po kamenité zálivy podél celého pobřeží. Jakmile tedy narazíte na směrovku s tímto slovíčkem, zkuste ji následovat. Kdo ví, třeba objevíte svůj kousek ráje.

Bývalé zavlažovací kanály, takzvané levády, dnes plní zcela jinou funkci, než jejich stavitelé zamýšleli. Slouží totiž jako turistické trasy, které cestovatele navádějí k nejkrásnějším koutům ostrova. Jednotlivé levády jsou přehledně číslované, udržované a členěné dle náročnosti.