Tenerife - Sopečný ráj z jiné galaxie

Vítejte na Tenerife!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! Připravte se na pláže černější než uhlí, nekonečné záplavy květin a počasí, které můžeme ostrovanům jenom tiše závidět.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: východ Atlantského oceánu u pobřeží Maroka
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času -1 hodina, v zimě -1 hodina
  
• Jazyk: španělština
  
• Náboženství: křesťanství
• Měna: euro
  
• Rozloha: 2 034 km²
  
• Počet obyvatel: 948 815
  
• Hlavní město: Santa Cruz de Tenerife
  
• Nejvyšší bod: Pico del Teide – 3 715 m n. m
  
• Letiště: mezinárodní letiště Tenerife-Jih (TFS) a Tenerife-Sever (TFN)
  
• Doprava: hustá síť autobusové dopravy, tramvaje, půjčovny aut, taxi
  
• Číslo tísňového volání: 112

Největší z Kanárských ostrovů zaujme i ty nejnáročnější cestovatele. I oni se však musejí sklonit před jeho neofi ciálním králem. Nemáme na mysli španělského panovníka v dalekém Madridu, ale 3 715 metrů vysokou sopku Teide, nespornou dominantu ostrova. Nezáleží, jestli se na vrchol vydáte kabinovou lanovkou, nebo po svých. Procházka místní sopečnou krajinou plnou bizarních skalních útvarů však patří k povinným zastávkám na cestách ostrovem.

Jakmile sestoupíte dolů mezi smrtelníky, zamiřte nejlépe rovnou k pobřeží. Magnetické pláže obklopené vavřínovými lesy a křišťálovou vodou totiž patří k těm nejkrásnějším v Evropě. Za návštěvu stojí třeba vyhlášená pláž Playa la Arena, černočerná Maria Jimenez nebo impozantní jeskyně Cueva la Vaca.

Neméně úchvatné jsou i místní národní parky. Za zmínku stojí třeba klikaté cestičky pohoří Anaga, které se dostaly dokonce až na seznam světového dědictví UNESCO. Připravit se však musíte na vskutku náladové počasí, které z návštěvy Anagy dělá mírně adrenalinový zážitek.

Zatoužíte-li po víru velkoměsta, měly by vaše kroky směřovat do hlavního města Santa Cruz de Tenerife. Centrum samosprávy, nákupů, umění i gastronomie totiž nabídne odpověď na všechna vaše přání.

Číst si o přednostech Tenerife je jedna věc. Zažít je ale na vlastní kůži? Tomu se skutečně nic nevyrovná. Tak vyrazte objevovat!

Klíčovým milníkem v historii Kanárských ostrovů bylo 2. století před naším letopočtem. Na pobřeží totiž dorazili Guančové, přistěhovalci s berberskými kořeny, kteří ostrovy obývali až do násilné asimilace Španěly v 15. století. Po pádu Římské říše však Evropa na souostroví a jeho obyvatele na více než tisíc let zapomněla.

Znovu je objevil až kapitán Lanzarotto Malocello, který dal jednomu z ostrovů i jeho jméno. Zálusk na souostroví si však dělala i portugalská koruna. Boje vyvrcholily v roce 1479, kdy výměnou za Kanárské ostrovy postoupili Španělé Portugalcům Azory, Kapverdy a Madeiru. Gunčové se s tímto obchodem odmítali smířit, avšak jejich snahy byly neúspěšné.

Roku 1483 neuhájila samostatnost Gran Canaria, za níž po pěti letech následovala La Gomera a později i La Palma. V roce 1495 padlo do područí Španělů i Tenerife, jež kladlo nejsilnější odpor. Guančové, zbaveni své půdy a přinuceni stát se otroky, začali záhy vymírat.

Z ostrovů se nedlouho poté stala jedna velká cukrová plantáž. Objevení Ameriky ale učinilo prosperitě přítrž, jelikož karibský cukr byl mnohem levnější. Hospodářství Kanárských ostrovů zachránila rostoucí poptávka po víně na zahraničních trzích. V roce 1852 téměř zničila všechny vinice mšička révokaz, což zapříčinilo pád ekonomiky Kanárských ostrovů. A právě v té době se stala hlavním vývozním artiklem košenila – přírodní barvivo získávané z červce nopálovce karmínového. Kanárské ostrovy jsou dodnes jeho předním exportérem.

Po ekonomickém úpadku kvůli první světové válce se zdálo, že to nejhorší mají ostrovy za sebou. V červenci 1936 se však moci chopil generál Franco a vypukla španělská občanská válka, jež trvala až do roku 1939. Otevření hranic sluncechtivým Evropanům po druhé světové válce sice přineslo peníze, ale touha Kanářanů po samosprávě neutuchala. Změny přišly až po Frankově smrti, která přinesla rozložení moci ve Španělsku, čímž se v srpnu roku 1982 Kanárské ostrovy konečně dočkaly autonomie.

Subtropické Tenerife je celoroční destinací. Během celého roku zde můžete počítat s teplotami mezi 20 a 28 °C. Pohoří Teide dělí ostrov na poloviny, což lze pozorovat i na rtuti teploměru. Zatímco severní strana ostrova se těší mírnějším teplotám, na jihu je o stupeň tepleji.

Během léta jsou srážky zanedbatelné. Na jaře a na podzim přijde občasná přeháňka, kvůli které jsou ale pláže o poznání prázdnější. Moře bývá s výjimkou zimních měsíců příjemně vyhřáté na cca 20 °C.

1) Santa Cruz de Tenerife

Největší a zároveň hlavní město ostrova bylo založeno španělskými dobyvateli okolo roku 1496, kdy ostrov připadl Kastilskému království. Jeho pilířem byl vždy rozsáhlý přístav, kterým na Tenerife proudilo zboží i budoucí osadníci. Dnes už jeho roli částečně převzala letadla, avšak na malebnosti mu to nijak neubralo.

Své jedinečné kouzlo si zachovalo i městské historické jádro protkané secesními domy, sochami a kostely. Starobylou architekturu narušují jen četné zahrady včetně slavné Parque Municipal García Sanabria. Park z roku 1920 je plný exotických stromů, barevných květinových záhonů a fontán předvádějících dechberoucí vodní cirkus. O pozornost soupeří snad jen s botanickou zahradou Jardín Botánico, která je domovem více než tří tisíc rostlin všemožných tvarů a barev.

Roli nejkrásnější promenády pro sebe před dlouhými desetiletími uzmula Rambla del General Franco, jejíž konec zdobí socha kontroverzního vůdce. Nejžádanější adresu na ostrově dnes lemují luxusní kavárny, restaurace a butiky světových značek. O něco skromnější nákupy nabízí ulice Calle Castillo, kde kromě oblečení pořídíte i řemeslné výrobky, keramiku nebo košíky.

2) Masca

Vysokohorská vesnička Masca se těší velké oblibě turistů. A není divu. Už při příjezdu si povšimnete nádherné vůně. Stezku totiž lemují četné citronovníky a pomerančovníky, jejichž esenciální oleje doslova nasycují vzduch. Na malebnosti vesničce přidávají upravované uličky s kvetoucími rostlinami, typická architektura a obchůdky se suvenýry.

Bude-li to jen trochu možné, najdete si čas i na výlet za hranice vesnice. Celé stejnojmenné údolí je totiž malým přírodním zázrakem, kterému dominují prudké skály a impozantní vodopády.

Ve vesničce začíná i tříhodinový sestup soutěskou Barranco del Masca, který vás dovede až k samotné hraně oceánu. Z přístavu můžete na některé z výletních lodí podniknout příjemný výlet až do městečka Los Gigantes. Správně však rozvrhněte síly – nemine vás totiž náročný čtyřhodinový výstup nazpět.

3) Candelaria

Těžko byste na ostrově hledali místo se silnější duchovní energií než nenápadné městečko Candelaria. Jeho původ je spjatý s legendou, kterou zná na Tenerife každé malé dítě.

V roce 1390 plula podél pobřeží loď, která však během cesty shořela. Moře na břeh následně zaneslo černou ohořelou sochu Panny Marie, kterou objevili dva prostí pastevci. Vzhledem k hrůze, kterou jim naháněla, se ji rozhodli zničit. Když ji ale jeden z nich udeřil větví, ochrnula mu ruka. Běželi se poradit s náčelníkem a ten zavelel, aby sochu přinesli a byli k ní přívětiví. Pastevcova ruka se následně zázračně uzdravila.

Původní sochu bohužel odneslo v roce 1828 moře. Na místě tehdejšího kostela však vznikla krásná Basílica de la Candelaria s neméně uhrančivou sochou Nuestra Seňora de la Candelaria, která je považována za patronku souostroví. Na duchovní pouti se k jejím patám dvakrát ročně vydávají věřící z celého světa.

4) Garachico

Historie města Garachico se nevypráví snadno. Na počátku totiž stálo jedno z nejmocnějších měst v oblasti. V 15. století ho založil ženevský bankéř Cristobal de Ponte a nedlouho poté už obec prosperovala díky námořnímu obchodu s pevninským Španělskem a později i americkými koloniemi.

Roku 1706 však město postihla katastrofa, ze které se už nikdy úplně nevzpamatovalo. Celé město bylo zasypáno lávou a kamením proudícím z nedaleké sopky Chinyero. Řada historických budov byla postupem času zrekonstruována, ovšem sláva Garachika už nikdy nedosáhla původní úrovně. Z dob před pohromou se dochovala pouze vstupní brána a pevnost, kterou si můžete prohlédnout dodnes.

Mimo ně stojí za návštěvu i klášter Convento de San Francisco, který vyniká krásnými řezbami, kamennou mozaikovou podlahou a rozlehlým podloubím. Najít tu můžete i historické a geografické muzeum.

5) Icod de los Vinos

Nejznámější památka městečka Icod de los Vinos je živý organismus starší více než 600 let. Dračinec dračí, jehož koruna sahá až do výšky šestnácti metrů, je pro místní téměř modlou. Jeho obrázky zdobí místní cedule, dárkové předměty i fasády budov.

Obyvatelé mu v minulosti zároveň přisuzovali jedinečné vlastnosti – červená šťáva ze stromu se používala jako léčivo, kůra pro změnu sloužila k balzamování zemřelých. Odumřelé části stromu se zase využívaly jako úly pro včely.

Jako suvenýr doporučujeme nakoupit místní víno, o jehož kvalitě vypovídá i název samotné obce. Malým tajemstvím jsou extrémně sladké banány, které pořídíte za pár korun na tržnicích v centru.

6) Güímar

Zapomeňte na Egypt nebo Mexiko! Pravé pyramidy můžete spatřit i v Evropě. Stačí se vydat do městečka Güímar na východě ostrova, kde ze země vykukuje hned několik jedinečných kaskádovitých staveb, kterým místní neřeknou jinak než molleros.

Na světlo světa je vynesl norský cestovatel Thor Heyerdahl, který věřil, že se jedná o pozůstatky dávných Guančů. Zakoupil proto rozsáhlý kus půdy, stavby odkryl a vytvořil nádherné etnografické muzeum. K vidění v něm jsou nejen domorodé masky a vyřezávané sošky, ale i desítky dokumentů zabývající se starobylými kulturami, které Heyerdahl na svých cestách světem studoval.

7) San Cristóbal de la Laguna

Druhé největší město Tenerife bylo od pradávna centrem víry a vzdělanosti. Sídlo tu má i Universidad de la Laguna, nejstarší univerzita na Kanárských ostrovech, jejíž historie sahá až do roku 1701. Školní kampus zabírá skoro čtvrtinu rozlohy města, a město tak patří mezi „nejmladší“ oblasti na ostrově.

Při návštěvě La Laguny se nezapomeňte ponořit do dlážděných uliček starého centra. Ladně se proplétají mezi četnými paláci, vilami a šlechtickými domy a jejich krásu v roce 1999 dokonce ocenilo i UNESCO.

Centrum náboženského dění leží v barokním kostele Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1511. K němu náleží i vysoká věž, která nabízí nádherný výhled jak na měst, tak na banánové plantáže, které ho obklopují.

8) Los Gigantes

Na západním cípu ostrova se do nekonečného oceánu nahýbají mohutné skalní převisy Los Gigantes. Jedinou možností, jak se dostat do jejich blízkosti, je na palubě lodi, k čemuž jsou místní naštěstí perfektně vybavení. Na úpatí útesů se rozkládá stejnojmenná vesnička zasvěcená půl na půl turismu a lovu ryb, zejména výtečných tuňáků.

Nedaleko Los Gigantes najdete i pláž Playa de la Arena, mnohými považovanou za nejkrásnější na Tenerife. Vulkanický písek hrající odstíny šedé a stříbrné působí na cestovatele jako magnet. Přidejte půjčovny lehátek, bary, restaurace a stánky se zmrzlinou a máte dokonalý cíl jednodenního výletu. Pláž ale není příliš rozlehlá, a tak doporučujeme vyrazit spíše v ranních hodinách.

9) Los Cristianos

Původně rybářská vesnička vznikla až ve 20. letech minulého století. Obyvatele sem původně přitáhly dobré podmínky pro rybaření. Monzunové větry totiž čeří teplejší vodní hladinu, a tím vzniká ideální vrstva pro vznik planktonu.

Nádherné pobřeží však neuniklo hoteliérům a restauratérům, kteří v minulých dekádách z Los Cristianos vybudovali možná nejlépe vybavené středisko na Tenerife. Na své si přijdou děti, milovníci adrenalinu a dobrého jídla i zatvrzelí příznivci plážového nicnedělání. Křišťálovou vodu doplňují rovnou dvě uměle vybudované pláže se zlatavým pískem, bary, restaurace a stanoviště všemožných vodních sportů.

10) La Orotava

Někdo měří bohatství na zlato, jiný na peníze, ale vesnička La Orotava na to jde jinak. Jejím nejcennějším majetkem jsou totiž jedinečné teakové balkony. Exteriér slavného Casa de los Balkones připomíná i díky barevným fasádám ilustrace z pohádkových knížek.

Za pozornost stojí i okolní krajina. Údolí Orotava je totiž nejúrodnější částí ostrova. Rozkládají se zde nekonečné banánové plantáže a neúnavní farmáři tu ve velkém pěstují rajčata a brambory – plodiny, které tvoří nedílnou součást kanárské kuchyně. Celé údolí je navíc porostlé pozornost přitahujícím vřesovcem. Vzhledem k vyšší vlhkosti se na stromech vyskytuje takzvaný španělský mech, který jim na kráse ještě přidává.

Už při prvním kontaktů s kanárskou kuchyní se vaše ústa mohou těšit na skutečný festival chutí. Pohárky vám roztančí směsice španělských, afrických a latinskoamerických pokrmů, která je pro turisty častokrát ještě větším lákadlem než místní sopečné pláže.

Asi nepřekvapí, jak důležitou roli v místní stravě hrají ryby a mořské plody. Přední příčky jídelních lístků okupuje kančík červenohlavý, jehož jemné maso zpravidla podtrhuje směs citrusů nebo jednoduchá kombinace cibule, česneku a rajčat.

Jako přílohu vám restauratéři nejčastěji nadělí štědrou porci papas arrugadas neboli vařených a následně pečených brambor zalitých štiplavou omáčkou mojo rojo. Populární je i dušená čočka, vepřové klobásky nebo kozí maso.

Tradiční kanárské dezerty zahrnují bienmesabe, lahodný krém z mandlí, vajec a medu, nebo truchas, smažené taštičky s náplní vonící po skořici. V případě sladkostí ale nemůžete sáhnout vedle.

Spisovná španělština sice říká „autobús“, obyvatelé Kanárských ostrovů ale tomuto druhu dopravy neřeknou jinak než „guagua“. O původu slova se vedou dlouhé spory. Někdo tvrdí, že se jedná o zkomoleninu výrazu pro malé dítě. Jiní pro změnu říkají, že pochází z anglického slova „wagon“. Jisté však je, že se „guagua“ poprvé začala používat na daleké Kubě, odkud si přes oceán našla cestu až na Tenerife.

Znáte ten pocit, když se vám při představa dalšího sousta zvedá žaludek? Obyvatelé Kanárských ostrovů v těchto situacích pronesou asertivní „abollado“, čímž dají hostiteli najevo, že už jsou plní k prasknutí. Vzhledem k pohostinnosti místních vám toto slovíčko dozajista přijde vhod.

Jakmile z úst místních uslyšíte frázi „hace pelete“, víte, že je zle. Teplota totiž klesla pod 16 °C, což se v lokálních podmínkách rovná bodu mrazu. Nedivte se proto, že zatímco vy z hotelu vyrazíte v krátkých rukávech, lidé na ulicích se budou třást v péřových bundách.