Sardinie - Ostrov pastýřů, žuly a divokých koní

Vítejte na Sardinii!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? V tom případě jste na správném místě! Huňatých ovcí tu pobíhá víc než lidí a co ostrov ztrácí na velkoměstech, vynahrazuje nádhernými plážemi.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: Středozemní moře poblíž Korsiky
• Časový posun oproti ČR: během letního času +0 hodin, v zimě +0 hodin
• Jazyk: italština
• Náboženství: křesťanství
• Měna: euro
• Rozloha: 24 090 km²
• Počet obyvatel: 1 663 286
• Hlavní město: Cagliari
• Nejvyšší bod: Punta La Marmora– 1834 m n. m.
• Letiště: Letiště Olbia (OLB), Letiště Cagliari (CAG), Letiště Alghero (AHO)
• Doprava: vlaky, autobusy, půjčovny aut, taxi, trajekty
• Číslo tísňového volání: 112

Přezdívku „perla Středomoří“ si nevysloužíte jen tak. Každý, kdo měl se Sardinií tu čest, vám však její výstižnost potvrdí. Divoká příroda se tu totiž střetává s bohatou historií, a vytváří tak pořádně návykový koktejl.

Druhý největší italský ostrov je zkrátka fenomén. Poznat ho navíc lze i bez toho, aniž byste museli otevřít oči. Solí prosycený vánek tancuje mezi stromy, středomořské slunce rozpaluje pokožku a šumění vln se ztrácí v tónech dávných legend. Kde ale začít?

Pro začátek doporučujeme přeskočit rušná města a vydat se přímo do srdce sardinské přírody. Bujné makchie ukrývají divoká prasata a plaché mufl ony. Rozlehlé vinice soupeří o plochu s olivovými háji, zatímco na vše bedlivě dohlíží pohoří Gennargentu, které je zároveň národním parkem.

Zapomenout nesmíme ani na ovce, které Sardinii zajistily její další populární přezdívku – „ostrov pastýřů“. Napočítáme jich tu přes tři miliony, tedy téměř dvakrát tolik jako lidí.

Jakmile nasajete dostatek přírodních krás, zavítejte do Cagliari, Olbie, Sassari, Alghera nebo jakéhokoli z dalších sardinských měst překypujících památkami a skvělým jídlem. Na vypsání všech amfi teátrů, chrámů, klášterů a galerií stránky tohoto průvodce nestačí. Nezbývá vám tak než se naplno ponořit do místních uliček a začít objevovat. Věřte, že nemůžete sáhnout vedle.

Počátky sardinské historie jsou starší než čas sám. První stopy osídlení totiž sahají až půl milionu let před naším letopočtem!

Okolo roku 1800 před naším letopočtem se na ostrově usadili tajemní Nuragové. O jejich původu toho moc nevíme, zato o jejich kultuře ano. Vždyť jen jejich typických kamenných věží ve tvaru komolého kužele na ostrově napočítáme přes sedm tisíc.

Ve starověku se ostrov dostal do hledáčku Féničanů, kteří na něm dokonce zakládali i svá města – včetně dodnes přístupného Tharrosu na západní straně ostrova. Další dočasné panovníky v podobě Vandalů vyhnal byzantský král Justinián I.

Středověk byl pro Sardinii obdobím častých válek a politických změn. Ostrov byl rozdělen na několik malých království, která navzájem soupeřila o moc. Až v 14. století se Sardinie stala součástí Aragonského království a později Španělska. Toto období bylo pro ostrov obdobím relativního klidu a rozkvětu.

I když si dnes Sardinii automaticky spojujeme s Itálií, součástí sjednoceného Italského království se ostrov stal až v 19. století. V té době začal i rozvoj Sardinie jakožto oblíbené turistické destinace, která láká návštěvníky svou krásnou přírodou, bohatou historií a příjemným klimatem.

Po druhé světové válce začaly sílit hlasy volající po nezávislosti. Vyvolaly ji zejména obavy o ztrátu ostrovní identity v rámci „velké“ Itálie a pocit, že region nedostává od centrální vlády to, co mu sám dává. Po velkém volebním úspěchu separatistické strany Partito Sardo d‘Azione Socialista v roce 1984 se však nacionalistům už nikdy nepodařilo výsledek zopakovat a hnutí postupně sláblo.

Středomořské klima zaručuje Sardinii příjemnou zimu a pořádně horká léta. Od dubna začíná teplota pomalu stoupat, aby během letních prázdnin nezřídka kdy atakovala tropickou třicítku.

Mezi jednotlivými částmi ostrova nepanují žádné velké rozdíly, snad jen západní pobřeží může počítat s krapet rychlejším větrem. Přes 300 slunečných dní v roce je zárukou krásných výhledů, ať už jste zrovna kdekoli.

1) Cagliari

Hlavní a největší město Sardinie je skvělým odrazovým můstkem k poznávání ostrova. A kde jinde začít než u jeho nejslavnější památky. Na mysli máme samozřejmě citadelu Il Castello, která se tyčí vysoko nad městem a jako pomyslná truhla chrání to nejcennější ze sardinské historie.

Snad jen jedno místo může citadele konkurovat, co se výhledu na město týče – 42 metrů vysoká věž Torre dell‘Elefante. Na její špici si totiž uvědomíte, jak širokou paletu architektonických a uměleckých stylů město nabízí. Pro lepší orientaci v mnohovrstevnaté historii Sardinie doporučujeme navštívit Museo Archeologico Nazionale, které dokáže složité souvislosti vysvětlit i těm největším laikům.

Když se do hlavy nevejde ani jeden další poznatek, vyrazte za nákupy. Chybu neuděláte s butiky v rušné čtvrti Marina na nábřeží Cagliari. V okolí se navíc soustředí ty nejvybranější restaurace specializující se na mořské plody. Vítaný kontrast nabídnou poklidné zahrady Orto Botanico nebo rozlehlá písčitá pláž Poetto kousek za hranicemi města.

2) La Maddalena

Sardinie není pouze hlavní ostrov, ale i množství menších ostrůvků v jeho bezprostředním okolí. Ty nejkrásnější sdružuje souostroví La Maddalena vklíněné mezi severní pobřeží Sardinie a jižní cíp Korsiky.

Oblast, která už od roku 2006 čeká na zápis do seznamu UNESCO, je populární mezi plavci, potápěči i lodními kapitány. Z malého pobřežního letoviska Palau vyrážejí denně desítky lodiček na jednodenní výlety za delfíny, odlehlými plážemi a tím nejmodřejším mořem široko daleko.

Ze sedmi velkých ostrovů jsou přitom trvale osídleny pouze dva. O soukromí tak nebudete mít nouzi.

3) Alghero

Sytě oranžové střechy, bohatý noční život a nakažlivá láska k životu vysloužily městu Alghero přezdívku „malá Barcelona“. Právě sem se totiž po dobytí Barcelony Aragonci přestěhovaly celé davy Katalánců. Zprvu možná dočasně, velká část z nich zde ale zapustila kořeny natrvalo. S katalánštinou se proto setkáte doslova na každém kroku. Jídelní lístky, ukazatele i názvy obchodů bývají zpravidla dvojjazyčné a italština je v některých čtvrtích sotva slyšitelná.

O tom, proč si Katalánci vybrali zrovna oblast Alghera, můžeme diskutovat dlouhé hodiny. Roli však dozajista musely hrát místní pláže. Hned v centru najdeme kilometrovou San Giovanni, která potěší všechny milovníky komfortu a plážového zázemí. Vydáte-li se dál na sever od centra, řady rekreantů pomalu řídnou a ruch ustává.

Z památek stojí za zmínku Dóm sv. Michala, jehož barevnou kupoli lze spatřit snad z každého koutu města. Toužíte-li se dozvědět víc o fascinující historii Alghera, doporučujeme místní archeologické muzeum na Via Carlo Alberto.

4) Su Nuraxi di Barumini

Bez Nuragů by nebylo Sardinie a bez Sardinie zase Nuragů. Tito dávní obyvatelé obestření nejedním tajemstvím poseli tvář ostrova tisíci megalitických staveb, které dodnes připomínají jejich netradiční kulturu.

Ty nejzachovalejší nuragy najdeme v oblasti Barumini, kde je možné navštívit patrně nejslavnější archeologické naleziště na ostrově. To je už od roku 1997 dokonce zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Komplexu dominuje obří třípatrový nurag z období cca 1500 let př. n. l. Je nádhernou ilustrací toho, co byla z našeho pohledu primitivní nuragská kultura schopna vystavět. Celý komplex byl v minulosti ohraničen osmibokou zdí se sedmi věžemi v rozích. Na východní straně pevnosti se rozkládala celá nuragská vesnice. Dodnes tu lze spatřit neuspořádaný slet asi padesáti kruhových a eliptických základů tehdejších příbytků.

5) Asinara

Členitý ostrůvek Asinara je domovem druhého nejmenšího národního parku v Itálii. Co ztrácí na velikosti, dohání na přírodních zázracích.

V této ostrovní oáze má totiž stále hlavní slovo zeleň a surová krása. V macchiích se prohánějí osli albíni, divoká prasata a mufloni, zatímco se jim nad hlavami vznášejí majestátní sokoli. Na tvářích se zvířatům zračí pocit absolutního bezpečí. Vědí totiž, že s lidmi tu žádné potíže mít nebudou.

Přístup na ostrov je omezen pouze pro jednodenní návštěvy. Chcete-li si užít co nejvíce z místních nedotčených pláží a žulových zátok, vypravte se brzy ráno trajektem z Porto Torres nebo přeplujte na katamaránu z letoviska Stintino. V případě Asinary totiž jednoznačně platí, že ranní ptáče dál doskáče.

6) Grotta di Netuno

Nasaďte pohodlné boty, zabalte si pořádnou svačinku a vzhůru na výlet! Bájná Neptunova jeskyně totiž své poklady schovala za 650 strmých schodů zvaných Kozí stezka, které potrápí i ta nejocelovější stehna.

Na jejich konci však čeká něco, co za tu námahu dozajista stojí. Více než kilometr dlouhá jeskyně zdobená stalagmity, stalaktity a dalšími roztodivnými krápníkovými útvary totiž ukrývá i gigantické podzemní jezero, které se řadí mezi největší v Evropě.

V jeho hladině se zrcadlí nejen tisíce let pozvolné formace krápníků, ale také udivené tváře návštěvníků, kteří sice čekali pořádnou porci přírodních krás, ale zdaleka ne v tak impozantním balení.

7) Roccia dell Elefante

Další z našich tipů potěší zejména ty, kteří Sardinii plánují prokřižovat za volantem automobilu. Takzvaná Sloní skála se totiž nachází asi tři metry od silnice SS 134 a žádné jiné spojení k ní neexistuje.

Lávový útvar připomíná kontury slona se všemi jeho výraznými prvky – včetně majestátního chobotu. Kdo ví, jaký význam musel mít v dobách minulých. Obyvatelé Sardinie z dob mladší doby kamenné do něj totiž vytesali dvě hrobky, kterým se přezdívá vílí domy (domus de janas).

Na prohlídku skály vám vystačí pár minut, za pozornost ale stojí i její okolí. Nedaleko se totiž nachází vesnice Castelsrado, která zdobí prestižní seznam I Borghi più belli d’Italia – nejkrásnějších vesnic v Itálii.

8) Giaria di Gesturi

Náhorní plošina Giaria di Gesturi je malou ochutnávkou toho, jak mohla Sardinie vypadat v dobách, kdy byla lidská noha na ostrově ještě vzácností. Volně tu totiž pobíhá přes sedm stovek divokých sardinských koní, které sem někdy v 5. století zavlekli Féničané. Temperamentní lichokopytníci prospívají díky bohaté flóře, která jim poskytuje dostatek potravy.

Kromě koní můžete obdivovat i husté dubové lesy, čarokrásné orchideje a původní pastevecká obydlí, která jako by splývala se surovou podstatou krajiny.

9) Orosei

Shodují-li se všechny cestovatelské publikace na jednom místě, které stojí za to na Sardinii navštívit, je to záliv Orosei. Nádherných pláží bychom tu napočítali mnoho – Cala Sisine, Cala Mariolu, Cala Goloritzé, ale především veleslavná Cala Luna neboli Měsíční zátoka. Pudrově bílý písek a hrstka atypických jeskyní sem každoročně lákají statisíce turistů i hollywoodské filmaře.

Neméně uhrančivé jsou i místní jeskyně. Největší pozornost na sebe strhává komplex Bue Marino, který byl pojmenován po tuleních středomořských, kteří zde v minulosti vyváděli své mladé. Více než dvacet kilometrů mohutných sálů, klikatých stezek a gigantických krápníkových útvarů si však svou nadpozemskou krásu uchovalo navzdory odchodu původních oploutvených obyvatel.

10) Barbagia

Odlehlá a řídce osídlená Barbagia nemá s barbary nic společného. Pro Římany se však jednalo o region, který se jim vzhledem k náročné geografii podařilo dobýt jako poslední, a místní tak nevybíravě nazývali barbary.

Usazená je na ramenou pohoří Gennargentu, a není proto divu, že tu najdeme i nejvýše položenou obec na celém ostrově – Fonni. Vyjma občasné větší vesnice se zde zachoval tradiční způsob života postavený na pastevectví, pěstování vinné révy a vzájemné výpomoci. Oblast díky absenci stresu a kvalitním potravinám patří mezi takzvané modré zóny, tedy místa, kde se občané dožívají nadprůměrného věku.

Ještě ve 20. století nabízely hory útočiště všemožným lapkům, pobudům a banditům. Pověsti o nich jsou tak stále zaryté v paměti a zvycích místních obyvatel. Dnes už vám sice v horách žádné podobné nebezpečí nehrozí, ale ostražitost je přece jen na místě. Kdo ví, kdy se nějaká ovce rozhodne, že chce jít zrovna ve vašich stopách!

Ochutnat Sardinii znamená ji konečně pořádně poznat. Slané i sladké dobroty tu nejsou považovány jen za zdroj energie, ale kulturní dědictví hraničící s uměním. Obědvat jako obyvatel Sardinie znamená brát jídlo jako malý všední rituál.

Nečekejte složitá jídla, která se v troubě táhnou několik hodin. Tady se vsází na kvalitní ingredience, častokrát ne starší než pár hodin. Langusty, tuňáci, žraloci i škeble jsou součástí snad všech jídelních lístků. Stejně tak nemůže chybět kvalitní sýr v čele s pecorinem sardo nebo šunka, o které místní tvrdí, že je nejlepší v celé Itálii.

Ani na Sardinii samozřejmě nemůže chybět pasta. Marně byste však čekali na vřeténka nebo mašličky, tady se ctí tradice. Neochvějnou pozici si tak drží takzvané fregula podobné velkozrnnému kuskusu nebo jáhlům. K dokonalosti jim stačí jen trocha na slunci dozrálých rajčat, bazalky a mořských plodů.

Skutečnou gurmánskou lahůdku představuje bottarga. Sušený kaviár se nejprve vloží do formy a zasype horou soli. Po několika týdnech vysychání se zalije včelím voskem, který dokonale zakonzervuje veškerou chuť a aroma. Zkusit ho můžete jen tak nařezaný na plátky a pokapaný trochou citronové šťávy.

Ajò je dost možná nejsardinštější ze všech sardinských slov. Připodobnit ho můžeme k řeckému opa. Znamená totiž něco ve smyslu „a do toho!“ nebo „tak pojďme!“. Setkat se s ním můžete na tanečním parketě, během fakultativního výletu nebo třeba v tradiční hospůdce.

Poručíte-li si v restauraci jednu spinu, přistane vám na stole půllitr vychlazeného piva. Právě tak si totiž Italové objednávají „jedno točené“. Jedná se o zkráceninu výrazu „birra alla spina“, tedy točené pivo. Lahvové pivo na lístcích najdete pod výrazem „birra in bottiglia“.

Aromatické pecorino sardo je neoddělitelnou součástí místní kultury. Na jeho výrobu se používá výhradně mléko z ovcí plemene Sarda a v obchodech se můžete setkat s dvěma variantami. Jemnější „dolce“ zraje asi 20 až 60 dní, „mature“ o poznání déle. Chutnější suvenýr si lze jen stěží představit.