Kalábrie - Prostá krása s vůní oliv a cibule

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? V tom případě jste na správném místě! Tento sluncem zalitý poloostrov na špičce „italské boty“ je totiž možná chudý na majetek, ale bohatý na vše ostatní.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: jižní cíp Itálie mezi Jónským a Tyrhénským mořem
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času +0 hodin, v zimě +0 hodin
  
• Jazyk: italština
  
• Náboženství: křesťanství
• Měna: euro
• Rozloha: 15 222 km²
• Počet obyvatel: 1 947 131
• Hlavní město: Catanzaro
• Nejvyšší bod: Montalto – 1955 m n. m.
• Letiště: Letiště Lamezia Terme (SUF) a Reggio Calabria (REG)
  
• Doprava: vlaky, autobusy, půjčovny aut, taxi, trajekty
  
• Číslo tísňového volání: 112
  

Kalábrie to od severních Italů schytává za svůj pomalý styl života, jistou usedlost a horší hospodářské výsledky. Kalábrijci se zase podalpským obyvatelům vysmívají, že při honu za efektivitou zapomínají na samou podstatu italství – žít dolce vita, dýchat mořský vzduch a sdílet dobré jídlo se svými nejbližšími.

Kdybychom se podívali do ekonomických tabulek, Kalábrie opravdu nebude atakovat přední příčky. Nenajdeme tu obří průmyslová centra, gigafactories ani pulzující lyžařská střediska. Zato čistých a dlouhých kusů pobřeží bychom napočítali stovky.

Zapomenout můžete i na velkoměsta. Největší sídlo v regionu, nazvané jednoduše Reggio di Calabria, je domovem pouhých 170 tisíc obyvatel, což jej řadí až na 21. místo v Itálii. Namísto mrakodrapů tak Kalábrii dominují takzvané Kalábrijské Apeniny. Místy stoupají až do výšky přes 2000 metrů a nabízejí vítaný kontrast dlouhým úrodným údolím bez jediného kopečku.

Zvláštní kapitolou v kalábrijské mozaice jsou samotní Kalábrijci. S angličtinou jsou na tom vyjma těch mladých na štíru, ale kde nestačí jazyk, pomohou ruce a hlavně úsměv. Víno vám budou nalévat hojněji než vodu a při zmínce o Česku se budou úpěnlivě snažit vybavit si alespoň něco spojené s naší zemičkou, tak aby si s vámi mohli ihned začít povídat. V Kalábrii se zkrátka slušnost a otevřenost pořád nosí hrdě na hrudi.

Kalábrie je dnes neodmyslitelně italská, původně zde ale vládla zcela jiná středomořská velmoc – Řecko. První osadníci k jejím břehům dorazili už v 15. stoletím před naším letopočtem a zanedlouho tu už vzkvétala první velká města spadající pod takzvané Magna Graecia čili velké Řecko.

Ve 3. století př. n. l. převzali otěže nad oblastí Římané. Rozpínajícímu impériu totiž přestala stačit půda ve střední Itálii a pro uživení obyvatelstva se rozhodlo využít úrodný jih. Během punských válek však Kalábrie udělala osudovou chybu a přiklonila se na stranu vojevůdce Hannibala. Ten se v oblasti dokonce dlouhé roky ukrýval, než byl povolán zpět do Kartága. Jako trest spadla většina kalábrijských měst pod vojenskou správu Říma.

Po rozpadu Říma připadla Kalábrie jejímu nástupci, Byzantské říši. Oblast během nadcházejících pěti století postupně získávala nazpět svůj řecký charakter a římské umění, stavby i náboženství upadly v nemilost. I z toho důvodu má mnoho kostelů a klášterů v Kalábrii byzantské kořeny.

V průběhu středověku čelila Kalábrie nájezdům Arabů, kteří přinesli velké pokroky v zemědělství. Jejich vliv je dodnes patrný také v kalábrijském dialektu. Na konci 12. století se Kalábrie stala součástí Svaté říše římské pod vládou Fridricha II. Štaufského. Kultura vzkvétala, města se rozrůstala a obchod byl čilejší než kdy jindy.

Po smrti Fridricha II. se Kalábrie dostala nejprve pod nadvládu Aragonského, následně Neapolského království. Až v roce 1861 se region stal součástí sjednocené Itálie, kterou známe dnes. Další výzvy však na něj ještě čekaly. Ve 20. století totiž chudoba, nezaměstnanost a rostoucí vliv mafie dohnal velkou část obyvatel k emigraci. Problémy se tím ještě prohloubily a se šrámy z této doby se oblast vypořádává dodnes.

Další ránu Kalábrii zasadila druhá světová válka. Stala se totiž jedním z větších evropských bojišť, dokud ji v roce 1943 neosvobodila spojenecká invaze. Mnoho měst a vesnic bylo zničeno, infrastruktura těžce poškozena a ekonomika téměř v troskách. V poválečném období se Kalábrie snažila o ekonomický rozvoj, který byl však oproti jiným regionům Itálie zpožděný. Čím dál důležitějším zdrojem financí se stal turismus. Díky četným přírodním krásám a historickým památkám totiž Kalábrie nemá s přitahováním pozornosti cestovatelů potíže.

Díky poloze na samém jižním cípu Itálie si Kalábrie nemůže stěžovat na nedostatek slunce ani tepla. Od června do října teploty obvykle přesahují 30 °C a výjimkou nebývá ani občasných 35 °C. Srážky jsou v hlavní sezoně minimálně a slunečných dní si tak užijete, co hrdlo ráčí.

Ani v zimě se ale nemusíte bát péřových bund a dlouhých šál. Teploměr obvykle ukazuje něco okolo 14 °C, což je právě tak akorát pro objevování místních přírodních krás.

1) Tropea

Městečko Tropea vystavěné na vysoké skále je snad tím nejkalábrijštějším ze všech kalábrijských měst. Podle legendy ho založil sám Herkules při svém návratu z Gibraltaru. Mnohem pravděpodobněji však za jeho původem stojí Řekové, kteří oblast dlouho před naším letopočtem rozvíjeli.

Pozornost budí zejména „centro storico“ neboli staré město. Umístěné je totiž na vysokém skalním masivu, který mu automaticky dodává na impozantnosti. Centrální náměstí doprovázejí nádherné historické paláce a rušné uličky obsypané kavárenskými stolky.

Tropeu přitom nemusíte vnímat pouze očima. Z dalších smyslů doporučujeme zapojit minimálně chuť. Místní cibule je tou nejvyhlášenější v zemi a obyvatelé ji propašovali i do obtížně představitelných pokrmů – včetně zmrzliny!

2) Crotone

Zapadlé Crotone je pro běžné oči místem, jakých je v Itálii nespočet. Kdo se však dívá pozorně, odhalí důkazy nezměrného bohatství, které se zde v období Velkého Řecka soustředilo.

Stačí se vyškrábat na sedmnáctikilometrové hradby a hned se vám bude lépe představovat, jak asi muselo město v minulosti vypadat. Co na tom, že by si řada říms, oblouků a honosných budov zasloužila zevrubný facelift. Dokonalých míst je na světě mnoho. Crotone je ale jen jedno.

Na městskou pláž je to z centra jen pár minut, a tak jste vždy nablízku tolik potřebnému osvěžení. Voda tu není ani horká, ani studená a písek se svažuje pozvolně, což ocení zejména malé děti. Jakmile slunce zapadne, Italové vylezou ze svých klimatizovaných domů, rozpálí pece a začnou připravovat skutečné lahůdky. Tak buon appetito!

3) Pollino

Národní park Pollino si může připsat jeden unikát – je totiž tím vůbec největším v celé Itálii.

Zdobí jej charakteristické příkré skály, travnaté náhorní plošiny a hluboké jeskyně, jedná krásnější než druhá. A jako by kontrastů nebylo málo, horské vrcholky jsou tu častokrát pokryté sněhem až hluboko do května.

Cestovatele přitahuje zejména divoká krása parku, kde má stále hlavní slovo příroda. Každé jaro zde úřadují přívalové deště, které tvář divočiny pravidelně pozměňují. I tady však najdeme výjimku potvrzující pravidlo. Park totiž přetíná dálnice A3, která je široko daleko jedinou stavbou narušující surový ráz krajiny. Na druhou stranu si její krásy můžete vychutnat i z pohodlí auta, což láká další skupinu turistů.

Park však pozornost přitahoval i dávno před vynálezem automobilu. V obci Papasidero v srdci národního parku totiž bylo odkryto asi jedenáct tisíc let staré pohřebiště s unikátní rytinou pratura. Dávejte proto dobrý pozor, kam šlapete. Kdo ví, jaké poklady se pod vámi nacházejí!

4) Capo Vaticano

Poznávacím znamením mysu Capo Vaticano je starý maják Belveder na jeho vršku. Ten obklopují malé zátoky, romantické pláže a skvělé lokality pro šnorchlování. Mezi turisty si tak oblast vysloužila neoficiální titul nejkrásnějšího pobřeží v Kalábrii.

Minulost Capo Vaticano však byla o poznání divočejší. Dříve tu totiž stávaly desítky strážních věží, které odháněly pokladů chtivé piráty. Některé z nich jsou dosud k vidění, například Torre Bali, Torre Parnaso nebo Torre Ruffa.

Dnes už naštěstí vlajky s lebkou a hnáty upadly v zapomnění a jediné lodě, které křižují okolní vody, jsou ty výletní. Na jednu z nich přitom můžete naskočit i vy. Zaveze vás na nedalekou Sicílii, která vám představí zase trochu jinou tvář Itálie.

5) Scilla

Původně rybářská osada Scilla nabízí útočiště všem milovníkům nerušeného odpočinku. Místní uličky jsou dostatečně prostorné, aby se jimi dalo toulat, zároveň ne tak široké, aby se jimi proháněla auta.

Společnost vám bude dělat nádherný výhled na Tyrhénské moře. Užít si ho můžete například z pevnosti Castello Ruffo, která je jednoznačnou dominantou obce. Dnes už však neplní funkci vojenskou, ale vzdělávací – v srdci hradeb totiž najdete půvabné historické muzeum.

Kdo má pro strach uděláno, může se vydat na takzvanou mečounskou stezku. Ta kopíruje každodenní cestu místních rybářů za tímto majestátním úlovkem. Slabším povahám nabízíme možnost stezku přeskočit a vydat se až do cíle. Tím není nic jiného než jedna z mnoha místních restaurací specializujících se na ryby a mořské plody.

6) Aspromonte

Nebojíte-li se pořádně rozproudit krev, vyrazte do pohoří Aspromonote. Tento výběžek Kalabrijských Apenin je totiž přímo stvořený k horským túrám a romantickým výhledům do krajiny, díky kterým si vysloužil přísnou ochranu jakožto národní park.

Charakteristické jsou pro něj rozsáhlé terasovité náhorní plošiny, které budete sdílet s početnou místní faunou. Těšit se můžete na vlky, sokoly, jestřáby nebo majestátní výry. Když však zůstanete na vyznačených stezkách, není třeba podléhat obavám.

7) Pizzo

Kalábrijské městečko Pizzo bychom do našeho žebříčku mohli zařadit kvůli jeho majestátnímu hradu, překrásnému pobřeží nebo nespočtu malebných náměstíček. Náš důvod je ale jiný. A o poznání sladší.

Právě zde totiž na svět přišel nejslavnější dezert Kalábrie, čokoládou nabité tartufo. Před mnoha lety se prý místní cukrář chtěl zavděčit savojskému princi, který miloval čokoládu ve všech jejích podobách. Talentovaný kuchtík proto uplácal kouli ze smetanové zmrzliny, naplnil ji čokoládovou náplní a celý vynález znovu obalil v křupavé čokoládě. Šlechtic byl z dezertu pochopitelně nadšený, a recept se tak rychle uchytil.

Dnes si tu můžete vychutnat desítky podob této ikonické sladkosti. Výjimkou nejsou náplně ovocné, kokosové nebo likérové, obal zase čím dál častěji tvoří ořechy, skořice nebo kvalitní práškové kakao.

8) Pentedattilo

Věříte na duchy? Po návštěvě vesničky Pentedattilo dost možná začnete. Obyvatelé ji totiž po velkém zemětřesení začali opouštět a finální ránu ji následně zasadily úřady, když nařídily okamžitou evakuaci kvůli obavám z možného sesuvu půdy. Z Pentedattilo se rázem stalo město duchů.

V 80. letech 20. století se ale do znovuobjevené vesničky začal pomalu vracet život. Hrstka nadšenců zde dokonce každý rok pořádá skromný filmový festival. Jinak ale místní budovy zejí prázdnotou, což vytváří dokonalé kulisy pro zachycení dost možná nejtajemnějších snímků vašeho života.

9) Caminia

Každý region v Itálii má svůj pobřežní klenot. Pro Kalábrii je jím pláž zvaná Caminia. Uhnízděná je poblíž stejnojmenného městečka na pobřeží Jónského moře. Na impozantnosti ji dodávají vysoké vrcholky na pozadí, díky kterým slanost moře ve vzduchu mísí s průrazným horským větrem.

Díky průzračné vodě je ale pláž velmi populární, takže doporučujeme dorazit nejlépe ráno. Cesta je díky nedalekému parkovišti pohodlná a díky nabídce kaváren se nemusíte bát ani o snídani. I kdybyste se do Caminie vydali jen na jeden den, věřte, že to bude stát za to.

10) Gerace

Gerace bývá často označováno za živý skanzen. Pod širým nebem totiž shromažďují tisícileté poklady italské církevní architektury. Najdete zde kostely, baziliky, paláce, kláštery, brány a věže namačkané tak blízko sebe, že častokrát ani nepoznáte, kde jedna stavba začíná a druhá končí. Pomyslnou korunu nosí místní katedrála z 11. století, která je tou vůbec největší náboženskou budovou v zemi.

Čas se tu, zdá se, zastavil, a historický ráz města tak narušuje naprosté minimum betonových a skleněných staveb. Nejstarší zástavbu můžete obdivovat třeba v bývalé řemeslnické čtvrti Borgatella na úpatí starého města. Za zmínku ale stojí i část Gerace Marina, které je o fous modernější.

Středomořské slunce vytahuje z kalábrijské půdy tu dost možná nejsladší a nejšťavnatější zeleninu v celé Itálii. Není proto divu, že právě čerstvé plody tvoří základ většiny populárních receptů. V čele přitom stojí nenápadná a vcelku opomíjená ingredience – cibule. Ne však ledajaká. Ta z oblasti Tropei je totiž považována za skutečnou královnu. Na první pohled zaujme svou červenofialovou barvou a je také o poznání sladší než její nažloutlé sestřičky.

Neméně populární jsou i lilky, rajčata, olivy nebo pálivé papričky. Všechny naráz je můžete ochutnat v populárním ragú ciambotta, které je pro Kalábrijce něco jako pro nás bramborový salát. Každá rodina má svůj recept a zároveň se dušuje, že ten její je ten nejlepší.

Další delikatesu představuje takzvaná ‘nduja. Ani klobása, ani pomazánka, zkrátka něco mezi. Vychutnat si ji můžete jen tak na chlebu nebo zamíchat do těstovin. Ale pozor! Je pekelně pálivá.

Navzdory tomu, že Kalábrie tvoří pouze pět procent rozlohy Itálie, vzniká v místních lisech celá čtvrtina produkce olivového oleje. Charakteristický je svými sladkými ovocnými podtóny, které mu přinášejí věhlas daleko za hranicemi země. Vinu za to nese nejspíše bergamot, jehož vůně sytí nejen vzduch, ale i populární místní likér podobný slavnému limoncellu.

V tradičních receptech nehledejte žádné složitosti. Kalábrijská kuchyně spadá pod „cucina povera“ neboli chudou kuchyni, kde se čaruje pouze ze základních a snadno dostupných surovin. Často tak vznikají kombinace, které nás Čechy zaskočí. Schválně – kde jinde ochutnáte těstoviny s rozinkami a ančovičkami?

Poručíte-li si v restauraci jednu spinu, přistane vám na stole půllitr vychlazeného piva. Právě tak si totiž Italové objednávají „jedno točené“. Jedná se o zkráceninu výrazu „birra alla spina“, tedy točené pivo. Lahvové pivo na lístcích najdete pod výrazem „birra in bottiglia“.

Dolce vita je synonymem pro italský životní styl. V doslovném překladu znamená „sladký život“, což vám napoví, jak Italové přistupují k dnům, které jim na Zemi zbývají. S láskou, pokorou a nadšením. Život si totiž můžete osladit doslova každý den – dobrou kávou, posezením s přáteli, západem slunce nebo skleničkou grappy.

Co dělá Ital, když „plive ropuchu“? Nebojte, žádný obojživelník při tom nepřichází k újmě. Jedná se pouze o obrazné vyjádření toho, když někdo „vyklopí“ dlouho střežené tajemství.