Bulharsko - Varna - Perla Černého moře

Vítejte ve Varně!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! Průzračné Černé moře tu totiž olizuje nespočet historických památek, jejichž věk se počítá na tisíciletí.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: východ Balkánského poloostrova
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času +1 hodina, v zimě +1 hodina
  
• Jazyk: bulharština
  
• Náboženství: pravoslavné křesťanství
  
• Měna: bulharský lev
  
• Rozloha: 110 994 km²
  
• Počet obyvatel: 6 447 710
  
• Hlavní město: Sofi e
  
• Nejvyšší bod: Musala – 2 925 m n. m.
  
• Letiště: Mezinárodní letiště Burgas (BOJ)
  
• Doprava: autobusy, trolejbusy, taxi, půjčovny aut a motocyklů, sdílená kola
  
• Číslo tísňového volání: 112

Ve Varně se střetávají byzantské, arabské, evropské i arménské prvky, a vzniká tak unikátní architektonická mozaika, kterou byste stěží hledali jinde. Až do roku 1878, kdy se zbavila turecké nadvlády, se přitom jednalo o typické orientální město se vším všudy. Vzpomenout na tu dobu nechává celá řádka historických klenotů v čele s chrámem Zesnutí přesvaté Bohorodice, římskými lázněmi nebo letním zámkem zvaným Euxinograd.

Dnešní Varna je však kosmopolitním městem, jehož tvář zdobí řádka uměleckých galerií, špičkových restaurací a světových atrakcí. Během celého roku ožívá díky nespočtu kulturních akcí zahrnujícími folklor, hudbu, balet, operu, divadlo nebo výstavy pod širým nebem.

Jako většina černomořských destinací však svůj plný potenciál dává na odiv během letních měsíců. Přes dva kilometry dlouhá městská pláž je v tu dobu obsypaná rekreanty, kteří se snaží polapit sluneční paprsky. Nemyslete si však, že se západem slunce vyklidí pozice. Slunečníky jen vymění za paraplíčka do míchaných nápojů a zábava pokračuje dál.

To, co cestopisy zpravidla vynechávají, je ale přitom jednou z největších předností města. Na mysli máme samotné obyvatele Varny. Obchodníci vás zpravidla vítají s širokým úsměvem a v restauraci ke každému návštěvníkovi přistupují tak, jako by byl jediný na světě. Když navíc prohodíte alespoň pár slov bulharsky, dají si záležet, abyste se cítili jako členové rodiny. Ve Varně je totiž doma každý, kdo po tom zatouží – i když třeba jen na pár dní.

Kdyby každý rok v historii Varny vydal na jednu stránku, čítala by její kniha téměř 2500 listů. Na samém začátku byste však její jméno hledali v mapách marně. Přistěhovalci z Milétu, kteří ji okolo roku 570 př. n. l. založili, ji totiž zprvu nazývali Odesos.

Samostatný městský stát hned od počátku těžil ze své výhodné polohy u Černého moře. Obchodní trasy s Malou Asií a Řeckem byly plné zboží a přístav si ani na den neodpočinul. Co na tom, že osazenstvo radnice se měnilo častěji než počasí.

Cara Daria I. vystřídal Filip Makedonský, kterého zase brzy nahradily římské legie. Po rozdělení Římské říše v roce 395 ovládli území Byzantinci a následná invaze ze strany Gótů městu zasadila velkou ránu, kterou koncem 6. století prohloubili Avarové a Slované. Jméno Odesos tak pomalu upadlo v zapomnění.

Renesance oblasti je spojená se 7. stoletím našeho letopočtu, kdy se v kronikách také poprvé objevuje název Varna. V 11. století město znovu padlo do náručí Byzance. Následný rozvoj obchodu a umění vyvrcholil ve 13. a 14. století, kdy z přístavu denně vyplouvaly lodě s cenným nákladem směřující do Benátek, Dubrovníku i Istanbulu.

Na nezávislost od Konstantinopolu si musela Varna společně se zbytkem Bulharska počkat až do roku 1878. Jak se z pobřežních oblastí začali stahovat Turci a Řekové, začali jejich místa nahrazovat Bulhaři stěhující se z vnitrozemí. Na přelomu 19. a 20. století si místní zastupitelstvo uvědomilo turistický potenciál Varny. Pravý rozmach ale nastal až po usednutí prachu z druhé světové války. Zajímavostí je, že Varna nesla na počest sovětského diktátora od roku 1949 do roku 1956 jméno Stalin.

Vyrážíte-li do Varny během července a srpna, můžete se těšit na příjemné letní teploty mezi 26 a 29°C. K turistice a poznávání jsou vhodné i měsíce na okraji hlavní sezony, kdy se teploměr usazuje okolo 22 °C.

Letní dny bývají zpravidla slunečné s více než deseti hodinami slunečního svitu a minimem srážek. Mrznout nebudete ani v noci – černomořské pobřeží tak přímo svádí k posezení v záři hvězd. Občasná přeháňka nemá dlouhého trvání, na jaře však mohou přijít i déletrvající deště.

1) Varna

Největší bulharský přístav a zároveň třetí největší město je bohaté na památky, pláže i úsměvy. Není proto divu, že sem každoročně zamíří přes dva miliony turistů.

Jejich kroky směřují zejména do Přímořského parku, rozsáhlé a pečlivě upravené zahrady vybudované po vzoru Belvederu. Tři kilometry dlouhý pás zeleně láká na ornamentální květinové zahrady a řadu atrakcí. Najít tu můžete třeba dechberoucí planetárium, vlastivědné muzeum nebo vyhlášené Delfi nárium, které patří mezi nejpopulárnější atrakce v celé zemi.

Pohlednice kromě skotačivých mořských savců zdobí i budova pravoslavného chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice. Postavená je v novobyzantském stylu a kvůli specifi cké architektuře patří mezi nejslavnější dominanty města. Kupolovité střechy zdobené zlatem a stříbrem už zdálky napovídají, že vám interiér tohoto svatostánku vyrazí dech.

2) Pobiti Kamani

Padesát milionů let. Tak dlouho už je tu s námi Pobiti Kamani, kterému průvodci neřeknou jinak než Kamenný les. Z jediné bulharské pouště tu k nebi vyvstávají desítky kamenných sloupů v různém stádiu rozkladu. S trochou fantazie připomínají hustý porost, který namísto dřeva čaruje s křídou.

Oblast je dodnes opředená řadou mýtů a legend. Jednotná není ani vědecká obec, která se pře o to, jak Kamenný les vlastně vznikl. Největší počet historiků se přiklání k verzi, že v minulosti kameny ležely na mořském dně a jejich dnešní podoba je výsledkem dlouholeté eroze.

A na závěr to nejlepší. Pobiti Kamani se totiž nachází jen asi dvacet kilometrů od Varny. Kvůli dobrému automobilovému i autobusovému spojení se sem dostanete během chvíle, a bez obav tak stihnete i hotelovou večeři.

3) Padina

Nenápadná obec Padina na západ od Varny skrývá skutečný poklad. Je totiž domovem dost možná nejfotografovanější kapličky v celém Bulharsku. Vyjímá se na kopci nad městem, který můžete buď vyšlápnout po svých, nebo svěřit osud do rukou výkonného automobilu.

A proč je vlastně tato drobná stavba tak populární? Nádherný výhled na nedalekou nádrž a rovinatou bulharskou přírodu doplňuje ideální poloha vzhledem k trase slunce. Každý večer zde rozžhavený kotouč maluje nádherný červeno-oranžový obrázek, který se vyjímá na mnoha pohlednicích. Těžko byste hledali lepší místo pro klidné rozjímání, zamyšlení nad životem nebo jen krátké dobití baterek.

4) Svatí Konstantin a Helena

Víte, co je to balneologie? Encyklopedie ji popisují jako nauku o léčivých pramenech, lázních a terapeutickém bahně. Dáváte-li však přednost praxi před teorií, doporučujeme vyrazit asi deset kilometrů na východ od Varny do městečka s neobvyklým jménem Svatí Konstantin a Helena.

Jedná se totiž a vůbec nejstarší bulharské letovisko. První ubytovací zařízení tu postavili už v roce 1946, avšak ne pro turisty, ale pro pacienty s tuberkulózou. Sanatoria už ale dávno nahradily moderní hotely, které ubytovávají všechny rekreanty toužící po pohlazení na těle i na duši.

Jednou z atrakcí města je totiž sirný pramen o teplotě 46 °C, který vytéká z trubky přímo do přírodního bazénku nedaleko pláže. Příznivě však působí i vody Černého moře, které kouzelnou sílou soli uleví kloubům, pokožce i dechové soustavě.

5) Trite Kaj

Výlet na Trike Kaj je pro všechny, kteří k pěší turistice přistupují trochu jako princezna Koloběžka. Není ani lehký, ani náročný, ani hornatý, ani rovinatý, zkrátka vhodný pro všechny, co mají alespoň základní fyzičku.

Název asi jedenáct kilometrů dlouhé trasy lze do češtiny přeložit jako „Tři vrcholky“. Návštěvníky totiž provede náhrdelníkem trojice úchvatných hor. Zatímco vrchy Učkaja a Ortakaja zvládne bez obav každý, výstup na Kodža Kaja už vyžaduje špetku obratnosti.

Každý z vrcholků nabízí 360° výhled do krajiny plné skalnatých srázů, hustých lesů a vodních hladin daleko na obzoru. Všimnout si můžete i droboučké vesnice Bilka na jejich úpatí, kde se většina turistů po zdolání Trite Kaj zastaví na zaslouženou odměnu.

6) Pliska

Náš seznam by nemohl být kompletní bez Plisky, historicky prvního hlavního města bulharské říše. Založit je měl už chán Asparuch někdy během 7. století. S tím, jak význam města rostl, byla původní hrstka dřevěných domů nahrazena kamennými. Zbytky jejich základů můžeme obdivovat i dnes. Prohlédnout si můžete také zbytky Velké baziliky – symbolu z doby, kdy bylo zavedeno křesťanství.

S městem jsou spojené dvě zajímavosti, které by vám neměly uniknout. První z nich je výrazná česká stopa. Zbytky města totiž v roce 1886 objevil český politik a historik Konstantin Jireček. Druhá potěší zejména milovníky kvalitního alkoholu. Jméno Pliska totiž najdete na obalech vyhlášené bulharské brandy.

7) Šumen

Sedmdesátitisícový Šumen nenajdete na pohlednicích ani propagačních materiálech. Ukazuje totiž jinou tvář Bulharska, než na kterou jsme zvyklí. Celé město dnes připomíná živoucí pomník komunistické éry, na kterou se velká část obyvatel snaží zapomenout. Od nedostavěné osmnáctipatrové věže ze surového betonu až po pečlivě navržená a sterilní náměstí, tam všude ze země sálá poplatnost době.

Patrně nejznámější ukázkou socialistického uvažování je Památník 1300 let Bulharska z roku 1981, který se vyjímá vysoko nad městem. Celý je postavený jak jinak než z betonu a svým zbytnělým a grandiózním pojetím umí v návštěvnících vyvolat skutečnou úzkost. Zvláštní je přitom kombinace tradičních kamenických přístupů a futuristického přístupu. Nejeden dětský turista už jej přirovnal k hrdinům ze série Transformers.

8) Balčik

Ocitnete-li se ve Varně během letních měsíců, neměli byste následující výlet vynechat. Botanické zahrady v Balčiku totiž tou dobou hrají snad všemi barvami duhy, zatímco rostlinné silice ve vzduchu bojují s všudypřítomnou vůni soli.

Domov tu od roku 1936 našlo přes tři tisíce druhů rostlin, přičemž nejslavnější je místní sbírka pichlavých kaktusů. Zahrady společně s přilehlým palácem byly původně vybudovány jako letní rezidence pro rumunskou královnu Marii, která se do oblasti na první pohled zamilovala. Výstavbou pověřila ty nejschopnější italské architekty, kteří pomocí geometrických obrazců, četných sloupů a nekonečných oblouků komplexu vtiskly jedinečný šarm.

Vznikla tak unikátní směsice budov v protobulharském, byzantském, románsko-arabském, maurském a transylvánském stylu, která je stejně rozverná jako královna sama. Škoda jen, že si sídla příliš dlouho neužila. Zemřela totiž pouhé dva roky po jeho dokončení.

9) Kaliakra

Některé výhledy si člověk pamatuje i dlouho poté, co se vrátil zpět do rutiny běžného života. Jedním takovým je i panorama, které nabízí mys Kaliakra nedaleko Varny.

Skalnatý výběžek pevniny místy dosahuje výšky až sedmdesát metrů. Díky obsahu železa se může chlubit netradiční červenohnědou barvou, které obzvlášť vynikne v slunečních paprscích. Najít tu můžete zbytky římského opevnění společně s ruinami původních lázní. Novější zástavbu reprezentují maják, rádiový vysílač nebo větrná elektrárna.

S místem je spojená i zvláštní a poněkud tragická legenda. Po dobytí oblasti Turky se totiž mělo čtyřicet místních dívek rozhodnout raději ukončit svůj život než padnout svým dobyvatelům do rukou. Spletly proto své vlasy dohromady v jeden velký cop a společně se vrhly do moře.

10) Tjulenovo

Příroda někdy zdánlivě z ničeho vyčaruje takovou nádheru, že nám ani nestačí slova. Příkladem budiž mohutný skalní oblouk na bulharském pobřeží, kterému díky nedalekému stejnojmennému letovisku nikdo neřekne jinak než Tjulenovo.

Zcestovalým dobrodruhům může svým vzhledem připomínat podobné úkazy ve Středomoří. Na rozdíl od Azurového okna na Maltě, které se v roce 2017 zřítilo do oceánu, však tjulenovský oblouk živlům nadále odolává.

Během letní sezony je od rána do večera obsypaný méně či více odvážnými turisty, kteří ho využívají jako základnu k opalování a skokům do vody. Z vodní hladiny na ně nevěřícně kouká pouze hrstka rybářů a občasná volavka.

Bulharská kuchyně je jedna velká hostina chutí a vůní, která v sobě snoubí turecké, slovanské, řecké i blízkovýchodní tradice a receptury. Značně se tak liší od ostatních kuchyní balkánského poloostrova. Během dlouhých staletí pod nadvládou Byzance totiž do země proudily ingredience a koření, které si spojujeme třeba s dalekou Indií.

Prim tu hraje chutí nabitá zelenina. Teplo, slunce a dostatek vláhy dává život desítkám druhů v čele s paprikami, rajčaty, česnekem nebo petrželí, které tak najdete skoro v každém jídle. Velmi oblíbené jsou domácí zeleninové omáčky, dipy a pomazánky, například slavná ljutenica nebo lilková kjopolo. Zapomenout nesmíme ani na osvěžující šopský salát.

Jestliže vám zelenina nic neříká, o hladu i tak rozhodně nebudete. Grilované válečky kebabče, na špízu napíchnutá šiščeta nebo pikantní klobáska nadenica nechybějí na žádné bulharské hostině. Dlouho tažený a výrazně kořeněný džuveč, který čerpá inspiraci z Turecka, je zase populárním nedělením pokrmem.

Bulhaři se zároveň nebojí život si pořádně osladit. Na menu nechybějí mazlavý lokum, ořechová baklava ani oblíbený rýžový puding. Vrstvený dort garaš zase udělá radost všem čokoholikům. Vychutnat si ho přitom můžete snad v každé bulharské kavárně – od těch nejzapadlejších na malých vesnicích až po ty luxusní v centru Varny.

Kdo v dřívějších dobách mluvil francouzsky, byl v Bulharsku považován za skutečně sofistikovaného. Slovíčka z tohoto románského jazyka tu tak zdomácněla, že „merci“ jako poděkování uslyšíte mnohem častěji než bulharské „blagodarja“. To si totiž místní šetří pro opravdové vyjádření hlubokých díků.

Rozi, v překladu růže, jsou jednou z nejdůležitějších bulharských exportních komodit. Právě zde totiž vzniká 70–85 procent světové produkce růžového oleje. K výrobě jednoho gramu této základní složky parfémů je zapotřebí až 1000 růžových květů! Ty nejkvalitnější rostou v Růžovém údolí na úpatí pohoří Stara Planina. Vůně, která se z plantáží line, se slovy snad ani nedá popsat.

Sladká chalva, známá od Bulharska až po Pákistán, je dost možná tou nejznámější orientální cukrovinkou. Nárok na její původ si dělá hned několik států, v každém se přitom receptura liší. Zatímco v Bulharsku nejčastěji narazíte na chalvu slunečnicovou, na Blízkém východě zase na sezamovou. Výjimkou není ani chalva založená na arašídech. Nemáte-li strach o zubní plomby, rozhodně se s chutí zakousněte!