Bulharsko - Burgas - Letovisko, kde je písek král

Vítejte v Burgasu!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? Pak jste na správném místě! Obzvlášť když milujete vyhřátý písek tak jako Bulhaři. Nejen že jím pokryli téměř celé pobřeží. Zasvětili mu navíc i vlastní festival!

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: východ Balkánského poloostrova
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času +1 hodina, v zimě +1 hodina
  
• Jazyk: bulharština
  
• Náboženství: pravoslavné křesťanství
• Měna: bulharský lev
  
• Rozloha: 110 994 km²
  
• Počet obyvatel: 6 447 710
  
• Hlavní město: Sofie
  
• Nejvyšší bod: Musala – 2 925 m n. m.
  
• Letiště: Mezinárodní letiště Burgas (BOJ)
  
• Doprava: autobusy, trolejbusy, taxi, půjčovny aut a motocyklů, sdílená kola
  
• Číslo tísňového volání: 112

Dlouhá písečná pláž, nádherná příroda a příjemně vyhřátá voda. Svatý Ivan Rilský Burgasu nadělil všechny tři předpoklady pro to, aby se z něho stalo přední světové letovisko. Bulhaři pak jen několik kilometrů od pláže postavili mezinárodní letiště, čímž osud tohoto půvabného přístavu stvrdili.

Pomyslnou tepnou obce je majestátní bulvár Alexandrovska. Překvapivě uhlazené centrum, na kterém jsou patrné roky turistické přízně, je doslova obsypáno obchůdky, kavárnami, bary a cukrárnami. Naštěstí pro nás se však inovace nedotkly cenotvorby. Dopřát si tu zplna hrdla tak může každý bez ohledu na rozpočet.

Přesuňme se ale na chvíli k zálivu. Hladinu pravidelně rozrážejí vodní lyže, nebe pro změnu paraglidisté. Hlavní roli ale hraje zlatavý písek, bez kterého by místní pláže byly jen z poloviny tak půvabné. Každý rok navíc město rozzáří Festival písečných soch, na kterém stavitelé ze všech světadílů předvádějí svůj um a kreativitu. A nedrží se přitom vůbec při zemi – největší sochy mají klidně i osm metrů na výšku!

Přepadne-li vás dobrodružná nálada, není nic snazšího než přetavit Burgas v odrazový můstek k poznávání okolí. Město se totiž nachází v oblasti bohaté na historické dědictví a výlety do Sozopolu, Nesebaru nebo divokého vnitrozemí jsou skutečnou potěchou pro duši.

Přístavní město Burgas v jihovýchodním Bulharsku bylo založeno teprve v 17. století jako obyčejná rybářská vesnice. Místo nebylo vybráno náhodně – ve středověkého se zde rozkládal tehdy neméně významná obec Pyrgos.

Historie osídlení však sahá mnohem hlouběji. Nejstarší známky života v této oblasti pocházejí už z doby bronzové. Lidi sem lákaly příznivé podmínky pro zemědělství, jímž je místní úrodná rovina v blízkosti moře proslulá. Největší stopu zanechali Trákové, díky nimž je region bohatý na archeologické nálezy.

V nadcházejících staletích se společně s rostoucí poptávkou po obilí začalo město věnovat primárně pěstování pšenice. Další impulz přinesl vznik moderního Bulharska v roce 1878, který o několik let později doplnilo železniční spojení s hlavním městem a velké rozšíření přístavu.

Ve 20. století Burgas naplno rozvinul svou průmyslovou tvář. Vznikly nové chemičky, továrny a závody na zpracování ropy, zatímco přístav praskal ve švech. Po útlumu, který přinesla druhá světová válka, však začala komunistická vláda v Burgasu spatřovat i jeho turistický potenciál. Ten se s přílivem zahraničních investic po pádu železné opony projevil naplno.

Burgas leží v subtropickém podnebním pásu, avšak spalující horka se mu na rozdíl od zbytku jižní Evropy vyhýbají. V létě teploměr vyskakuje zhruba ke 30 °C, voda mívá cirka o 8 °C méně.

Nejteplejšími měsíci jsou červenec a srpen, avšak o něco mírnější září si poslední roky získává mezi turisty své skálopevné příznivce. Vydáte-li se do vnitrozemí, bude spolu s rostoucí nadmořskou výškou teplota klesat.

1) Burgas

Kde jinde začít naše vyprávění o pokladech Burgasu než ve městě samotném. Druhý největší bulharský přístav hned po Varně přitom není žádnou destinací, která by existovala pouze jako kulisa pro turisty. Jeho více než 200 tisíc obyvatel se může radovat z pulzujícího a prosperujícího města, které kromě pláže nabízí vše od bohaté historie přes noční život až po nádhernou přírodu za humny.

Jeho staré centrum křižuje hned několik významných promenád, které jako pomyslné tepny roznášejí blahodárný ruch napříč jednotlivými čtvrtěmi. V jejich čele stojí severojižní bulvár Alexandrovska, která vás provede hned dvěma nejdůležitějšími náměstími, kde můžete obdivovat čilé fontány, mohutné pomníky a rozkošné kavárny.

Za pozornost dále stojí například neobvyklý arménský kostel s typicky vykousanou stříškou, kostel Cyrila a Metoděje nebo vyhlášené Archeologické muzeum. To všechno ale bledne ve srovnání s hlavní místní atrakcí, městskou pláží. Měří přes tři kilometry, místy dosahuje až šedesát metrů na šířku a od aut, trhovců a ruchu města ji dělí zelení porostlý kopec.

2) Ostrov sv. Anastázie

Nenápadný ostrůvek v burgaském zálivu se může pyšnit hned několika „nej“. Jedná se totiž o jediný trvale obydlený ostrov na bulharské části černomořského pobřeží a zároveň o nejmenší obydlený ostrov na světě!

S rozlohou 0,01 kilometru čtverečního sice nezaujme svou velikostí, ale i tak by na vašem seznamu neměl chybět. Zdobí ho totiž nádherný klášter z 15. století, díky němuž to na fotografiích ostrůvku skutečně sluší. Součástí zástavby je i maják postavený v roce 1889.

Možná vás napadá, jak se na ostrůvek dostat. Plavání bychom vzhledem k jeho vzdálenosti více než šest kilometrů od pevniny nedoporučili. Namísto toho můžete naskočit na levný trajekt, který vás doveze přímo k jeho břehům. V přístavu si ho přitom nemáte šanci splést. Jmenuje se totiž jak jinak než Anastasia.

3) Atanasovské jezero

Atanasovské jezero je v podstatě přírodní anomálií. Díky své silné salinitě totiž ani v té nejkrutější zimě nezamrzá. I z toho důvodu je už od 1984 chráněno jako národní rezervace.

Útočiště tu našly desítky druhů ptactva, které je využívají jako zastávku během migrace nebo zde rovnou přezimovávají. Stejně dobře jako ptákům ale slouží i lidem. Místní silně slaná voda s charakteristicky narůžovělou barvou se totiž pyšní blahodárnými účinky na zdraví. Místní lázně, tolik oblíbené mezi Bulhary i cizinci, jsou toho důkazem.

Od centra města je jezero vzdálené jen pár minut, a tak můžete koupání spojit s příjemnou procházkou. Něco málo o místní přírodě vám poodhalí krátká naučná stezka.

4) Sozopol

Úzký poloostrov na jih od Burgasu je domovem jednoho z nejmalebnějších městeček na bulharském pobřeží. Unikátní architekturu ocenilo i UNESCO, které ji zařadilo na prestižní Seznam světového dědictví.

Zástavbu tvoří velké množství původních tradičních domů z 18. a 19. století. Poznat je můžete na první pohled – první patro je totiž vždy kamenné, zatímco ta horní, vysutá tvoří tmavě natřené dřevo. Ačkoli část z nich dodnes slouží jako domovy, většina se proměnila v turistické atrakce nabízející četné suvenýry, kožené zboží, parfémy, pochutiny nebo ukázku tradičních řemesel.

Jakmile budete mít nakoupeno, přesuňte se k moři. Díky vyhlášeným plážím nebudete litovat. Na jihu i na severu je totiž město obklopené poklidnými zátokami s jemným světlým pískem, který na turisty funguje jako magnet.

5) Nesebar

Stačí jen asi půl hodina jízdy a rázem se ocitnete v srdci dalšího historického klenotu bulharského pobřeží. Na mysli máme samozřejmě ikonický Nesebar, svérázné městečko ležící asi třicet kilometrů na sever od Burgasu.

Už z dálky vás zaujmou charakteristické hradby s hranolovitými baštami, tolik proslavené cestovatelskými průvodci a tiskaři pohlednic. Na fotografiích se vyjímá i budova unikátního Chrámu Krista Pantokratora, které na zajímavosti přidávají unikátní vzory z červených a bílých cihel. Za pozornost stojí i zhruba osm desítek zachovalých měšťanských domů, které spolu s dalšími stavbami přivedly Nesebar až na prestižní seznam UNESCO.

Při bližším prozkoumání toho ale město nabízí mnohem víc než jen výlet do historie. Skvělé restaurace, vinné sklepy, dechberoucí muzea a svěží parky dělají z Nesebaru téměř povinnou zastávku na vaší cestě Bulharskem.

6) Aquae Calidae

Archeologické naleziště s pozůstatky starověkého města Thermopolis nabízí fascinující výpravu do minulosti Bulharska. Dávní Thrákové si přitom polohu města nezvolili náhodně. Přilákaly je sem četné termální prameny, ke kterým v průběhu let přibyly lázně, chrámy, knihovny a obytné domy.

V komplexu dobře zachovaných ruin dnes můžete obdivovat zbytky hradeb nebo léčebných bazénků. Hlavním tahákem jsou ale zrekonstruované lázeňské sály sultána Sulejmána I., který patřil mezi nejvzácnější návštěvníky. Kromě něj ale místní prameny vyhledávali i Filip II. Makedonský nebo císař Justinián I. a další osobnosti.

7) Strandža

Jak to vypadá, když se přírodě nechá volná ruka? Skvělým příkladem je nizoučké pohoří Strandža v jihovýchodním Bulharsku. Odlehlá oblast se po staletí vyvíjela bez velkých zásahů člověka. Špatné podmínky pro zemědělství, poloha na hranicích s Tureckem a neustálé se střídající kopce a údolí totiž většinu průmyslníků odradily.

Těšit se tak můžete na největší bulharský přírodní park, který je už od roku 1995 vysoce chráněný. Kromě přírodních pokladů totiž ukrývá i stopy dávných civilizací v podobě kamenných postav, slunečních disků, hradeb a svatyní vytesaných do jeskyní na západní straně oblasti. V okolí vesnice Gradište byly nalezeny dávné thrácké valy.

Navštívit byste měli i jednu z hrstky vesnic rozesetých napříč Strandžou. My hlasujeme za obec Bulgari, která se proslavila díky takzvaným tancům nestiranski. Zábava je to však pouze pro otrlé. Namísto tanečního parketu tu pod nohama umělců září rozžhavené uhlíky.

8) Muzeum soli

Každý, kdo kdy viděl ikonickou československou pohádku, dobře ví, že sůl je cennější než to nejblyštivější zlato. Své o tom vědí i ve vesničce Pomorie, kde tomuto nenápadnému minerálu zasvětili dokonce muzeum.

Zapomeňte však na nudné výklady a informační tabule. Kromě budovy muzea se totiž vypravíte i do skutečných solných pánví, kde se dodnes sůl získává pomocí tradičních metod.

Získávání soli z moře bylo dlouhá léta hlavním zdrojem příjmu pro velkou část obyvatel oblasti. První zmínky pocházejí už z 5. století před Kristem.

9) Poda

Chráněná oblast Poda v přímé blízkosti Burgasu byla v době svého vzniku vskutku netradičním experimentem. Jedná se totiž o vůbec první rezervaci, která je plně spravována neziskovou organizací nezávislou na bulharské vládě.

Důvodem je rekordní biodiverzita, které se oblast těší. Jen pro představu – na jednom čtverečním kilometru bylo pozorováno 315 druhů ptáků, což představuje čtvrtinu všech druhů vyskytujících se na území Evropy. Pro všechny amatérské profesionální ornitology byste tak stěží hledali lepší destinaci.

Zapůjčit si můžete dokonce i přenosnou skrýš pro fotografy, která vám umožní si ptáky prohlédnout ze skutečné blízkosti. Ti společně s dalekohledy, teleskopy a zkušenými průvodci každý rok přitáhnou přes patnáct tisíc návštěvníků.

10) Ropotamo

Přírodní rezervace Ropotamo je rájem milovníků přírody, kteří sem jezdí obdivovat rozmanitou flóru a faunu, tolik typickou pro jihovýchodní Bulharsko. Moře se rozlévá v bažiny, bažiny přecházejí v neprostupné lesy a lesy v obří skály připomínající rozličnou zvířenu.

Středobodem všeho je řeka Ropotamo, která dala celé oblasti jméno. I proto se velká část turistů každoročně rozhodne rezervaci prozkoumat z paluby lodi. Na obou březích řeky se před vámi otevřou nádherné výhledy narušené jen občasným hvízdáním orla mořského, který zde hnízdí.

Když se rozhodnete vstoupit na souš, společnost vám budou dělat třeba lišky, jeleni, šakali nebo divoká prasata. Zahanbit se však nenechá ani život pod hladinou. Kromě desítek druhů ryb tu domov našla i jedna z největších evropských kolonií želv bahenních.

Bulharská kuchyně je jedna velká hostina chutí a vůní, která v sobě snoubí turecké, slovanské, řecké i blízkovýchodní tradice a receptury. Značně se tak liší od ostatních kuchyní balkánského poloostrova. Během dlouhých staletí pod nadvládou Byzance totiž do země proudily ingredience a koření, které si spojujeme třeba s dalekou Indií.

Prim tu hraje chutí nabitá zelenina. Teplo, slunce a dostatek vláhy dává život desítkám druhů v čele s paprikami, rajčaty, česnekem nebo petrželí, které tak najdete skoro v každém jídle. Velmi oblíbené jsou domácí zeleninové omáčky, dipy a pomazánky, například slavná ljutenica nebo lilková kjopolo. Zapomenout nesmíme ani na osvěžující šopský salát.

Jestliže vám zelenina nic neříká, o hladu i tak rozhodně nebudete. Grilované válečky kebabče, na špízu napíchnutá šiščeta nebo pikantní klobáska nadenica nechybějí na žádné bulharské hostině. Dlouho tažený a výrazně kořeněný džuveč, který čerpá inspiraci z Turecka, je zase populárním nedělením pokrmem.

Bulhaři se zároveň nebojí život si pořádně osladit. Na menu nechybějí mazlavý lokum, ořechová baklava ani oblíbený rýžový puding. Vrstvený dort garaš zase udělá radost všem čokoholikům. Vychutnat si ho přitom můžete snad v každé bulharské kavárně – od těch nejzapadlejších na malých vesnicích až po ty luxusní v centru Burgasu.

Kdo v dřívějších dobách mluvil francouzsky, byl v Bulharsku považován za skutečně sofistikovaného. Slovíčka z tohoto románského jazyka tu tak zdomácněla, že „merci“ jako poděkování uslyšíte mnohem častěji než bulharské „blagodarja“. To si totiž místní šetří pro opravdové vyjádření hlubokých díků.

Rozi, v překladu růže, jsou jednou z nejdůležitějších bulharských exportních komodit. Právě zde totiž vzniká 70–85 procent světové produkce růžového oleje. K výrobě jednoho gramu této základní složky parfémů je zapotřebí až 1000 růžových květů! Ty nejkvalitnější rostou v Růžovém údolí na úpatí pohoří Stara Planina. Vůně, která se z plantáží line, se slovy snad ani nedá popsat.

Sladká chalva, známá od Bulharska až po Pákistán, je dost možná tou nejznámější orientální cukrovinkou. Nárok na její původ si dělá hned několik států, v každém se přitom receptura liší. Zatímco v Bulharsku nejčastěji narazíte na chalvu slunečnicovou, na Blízkém východě zase na sezamovou. Výjimkou není ani chalva založená na arašídech. Nemáte-li strach o zubní plomby, rozhodně se s chutí zakousněte!