Albánie - tajemná balkánská kráska

Vítejte v Albánii!

Hledali jste destinaci, která uspokojí všechny vaše smysly? V tom případě jste na správném místě! Nedoceněná a v lecčems tajemná Albánie totiž na malém území ukrývá tropické pláže, komunistické památníky, sirné prameny i dvoutisícové vrcholky. Jen si dejte pozor, aby se vám ze vší té krásy nezatočila hlava.

V rukou držíte knihu, která vám bude sloužit jako odrazový můstek k poznávání této nádherné země. Je nabitá netradičními tipy, praktickými informacemi a zajímavostmi.

Po celou dobu pobytu budete ve zkušených rukou našeho delegáta. K dispozici je vám v době informačních schůzek, popřípadě na mobilním telefonu. Jejich časy naleznete v této informační knize, popřípadě na informační nástěnce v hotelu. Zvláštní pozornost prosím věnujte termínu uvítací infoschůzky, na které se dozvíte vše podstatné týkající se pobytu.

Příjemné čtení a nezapomenutelné zážitky vám přeje cestovní kancelář Čedok.

• Poloha: západ Balkánského poloostrova na pobřeží Jaderského moře
  
• Časový posun oproti ČR: během letního času +0 hodin, v zimě +0 hodin
  
• Jazyk: albánština
  

• Náboženství: islám, křesťanství
• Měna: albánský lek
• Rozloha: 28 748 km²
  
• Počet obyvatel: 2 793 592
  
• Hlavní město: Tirana
  
• Nejvyšší bod: Korab – 2764 m n. m.
  
• Letiště: Letiště Tirana (TIA), Letiště Kukës (KFZ)
  
• Doprava: autobusy, furgony, vlaky, půjčovny aut, taxi
  
• Čísla tísňového volání: 112

Albánie je zemí skutečných kontrastů. Vysoké hory vedle půvabných pláží, mešity ve stínu kanceláří, ale také nablýskané mercedesy podél prašných cest. Na mnoha místech jako by se zároveň zastavil čas – a to včetně cenovek.

Vzhledem k historii země se ani není čemu divit. Dlouhé dekády se vyvíjela téměř nezávisle na okolním světě a je to teprve několik málo let, co se cestovatelům otevřela naplno. Nové letiště, čerstvě nahozené fasády a upravené pláže tak pomalu, ale jistě dávají světu najevo, že má s Albánií počítat.

Už jen arsenál přírodních krás dokáže vyrazit dech. Dvě třetiny země pokrývají hory, zbytek je vyhrazen nádherným přímořským oblastem, mokřadům a lesům. V přístavech voní sůl a ryby, na horách zase jemná albánská borovička.

Rapidně se rozvíjející města přidávají každý rok nové čtvrti, aby jen tak tak dokázala uhasit poptávku po nových bytech a hotelech. Unikátní změť architektonických stylů, která díky tomu pokrývá většinu albánských metropolí, je stejně nepřehledná jako opojná.

Albánii vám proto radíme vnímat všemi smysly zároveň. Jen tak dokážete její krásy naplno docenit.

Území dnešní Albánie bylo ve starověku domovem záhadných Ilyrů, jejichž původ je dodnes předmětem sporů. Na konci 3. století si oblast podmanili Římané, což dokládá i monumentální amfiteátr v Drači, největší na celém Balkánském poloostrově. Osady, které zde založili, sloužily ve velké míře jako podklad pro dnešní albánská města.

Po pádu Říma připadla Albánie nově vzniklé Byzanci. V područí Konstantinopole přitom zůstala až do 12. století. Četné nájezdy barbarů však z oblasti učinily nepříliš žádoucí místo k životu. Na milost ho vzali až slovanské kmeny během velkého stěhování národů.

Teprve na konci 12. století se Albánci dočkali vlastního státu, který nesl název Arbešské knížectví. Polonezávislý státní útvar vydržel pouze pár desítek let, než jeho oslabené pozice využili Benátčané. Aby toho nebylo málo, na konci 14. století si na region začali dělat zálusk Turkové. V zemi se vzedmul nevídaný odpor, který byl z velké části zásluhou národního hrdiny Skanderbega. Po jeho smrti se však Turkům podařilo obranu prolomit.

Během 400 let turecké nadvlády byli křesťané vyháněni do hor a většina obyvatel konvertovala k islámu. Zatímco zbytku Evropy přineslo 19. století významný skok vpřed, Albánie zůstala zaostalou a přehlíženou zemí.

Albánskému národnímu hnutí se podařilo touhou po nezávislosti přetavit ve skutečnost až v roce 1912. Král Zoga I. ale brzy projevil sklony k diktátorství a začal úzce spolupracovat s fašistickou Itálií. K ničemu mu to ale nebylo – Mussolini zemi v roce 1939 stejně dobyl. Hrůzy druhé světové války vytvořily podhoubí pro následné komunistické směřování země.

Odbojář Enver Hodža se obratem prohlásil se za neomezeného vládce a znárodnil veškerý průmysl. Na rozdíl od zemí východního bloku se Sovětským svazem spolupracoval jen omezeně, což Albánii sice odstínilo od přímého vlivu Moskvy, zároveň ji však odstřihlo od drtivé většiny světa. Naději přinesla až Hodžova smrt v roce 1985 a pád režimu o šest let později. Následná transformace přivedla do země nové investice a zahraniční pomoc, které pomohly nastartovat ekonomiku a otevřít Albánii světu.

Albánie se každoročně těší zhruba 280 slunečným dnům, z nichž většina připadá na hlavní turistickou sezonu. Od června do září tu naměříte příjemných 29 °C, vedra však mohou teploměr vyhnat až k 38 °C. V horských polohách počítejte s teplotami zhruba o pět stupňů nižšími.

Je-li vaším cílem zejména poznávání nebo vysokohorská turistika, můžete s klidem sáhnout i po jarních termínech nebo přelomu září a října. Na podzim už je ale potřeba smířit se občasnými srážkami.

1) Tirana

Toulky albánským hlavním městem doporučujeme odstartovat na monumentálním Skanderbegově náměstí. Obří volná plocha pojmenovaná po největším národním hrdinovi totiž leží ve středu většiny tiranských památek. Už jen svými rozměry dokáže v návštěvnících vyvolat pocit malosti.

Pomýlené ambice a rozporuplný vkus komunistických pohlavárů ilustruje i budova Pyramidy, která byla v roce 1988 vztyčena jako muzeum Envera Hodžy. Po revoluci však ztratila původní význam i lesk a po dlouholetém tápání se v ní nakonec usídlil naučný technický park.

Komunisté mají na svědomí i další populární atrakci – vojenské bunkry. Veřejnosti jsou zatím přístupné pouze dva, i když po celé zemi jich prý lze napočítat přes 175 tisíc. Trpíte-li fóbií ze stísněných prostor, sáhněte raději po jedné z restauračních zahrádek, kterých najdete zejména v módní čtvrti Blloku desítky.

2) Drač (Durrës)

Druhé největší město Albánie během léta doslova praská ve švech. Důvod je prostý – dokonalé pláže totiž doplňuje jedinečným historickým šarmem a národním parkem za humny. Pojďme si jeho lákadla představit hezky popořadě.

V první řadě musíme zmínit vyhlášené dračské pobřeží, které uspokojí snad všechny typy cestovatelů. Přímo ve městě najdete snadno přístupné městské pláže, jih je pro změnu vyhrazený cestovatelům, kteří preferují kompletní zázemí. A milovníci surové přírody? Ti si na své přijdou v oblasti kolem mysu Rodon na sever od města.

Drač by ale byl jen poloviční destinací nebýt jeho historických památek. Všechny jsou navíc roztroušeny na malé ploše, a tak vám na prohlídku města budou stačit cirka dvě hodiny. Nejvíce času pravděpodobně strávíte v římském amfiteátru, který je tím vůbec největším na celém Balkáně.

Vítaný kontrast ke změtí kamene, betonu a ocele nabídne národní park Divjakë-Karavasta nedaleko Drače. Unikátní ekosystém, který staví zejména na tajemných mokřadech, láká návštěvníky na vzácné ptactvo, vyhlídkovou věž nebo zážitkové komentované plavby.

3) Vlora

Psal se rok 1912, když osudem zkoušení Albánci konečně vyhlásili nezávislost. Kdo by hádal, že si k tomu vybrali Tiranu, mířil by vedle. Nová vzrušující kapitola albánských dějin se začala psát v historií nasáklé Vloře.

Osmdesátitisícové město na pobřeží Jadranu si tento milník dodnes připomíná památníkem ve středu města. Rozhodně se však nedá říct, že by lpělo na minulosti. Kromě muzeí, galerií a soch tu totiž najdete i nádhernou palmovou promenádu, skvělé podmínky pro vodní sporty a samozřejmě i fantastické pláže.

Nejlepší přehled vám nabídne vrch Kuzum Baba s vyhlášenou restaurací. Z něj může sestoupit směrem k přístavu, mimochodem druhému největšímu po Drači. Už z dálky vás bude lákat osmnáct metrů vysoký minaret mešity Muradie, kam můžete taktéž krátce nahlédnout.

4) Saranda

Vítejte na Albánské riviéře! Největší město „albánských Malediv“ vás už při příjezdu přivítá typickou jadranskou atmosférou plnou slunce, ryb a ledové kávy.

Rušné pláže doplňuje umně zrestaurovaná promenáda a desítky pobřežních restaurací. Na každodenní život dohlíží hrad Lëkurës usazený na jednom z vrcholku nad městem. Jeho návštěvu doporučujeme naplánovat na pozdní odpolední hodiny. Nejen že bude výšlap snesitelnější, jeho terasa vám navíc naservíruje jeden z nejkrásnějších západů slunce, jaký lze v Albánii zažít.

Díky skvělému spojení s okolím můžete volnou chvíli vyplnit řadou atraktivních výletů – do sousedního Řecka, historického Butrintu nebo Hodžova rodného města Gjirokastëru. Méně podnikaví ocení nedalekou zříceninu kláštera Čtyřiceti svatých, který býval nejdůležitějším poutním místem v širokém okolí.

5) Ksamil

Rapidně se rozvíjející Ksamil patří mezi nejžhavější letoviska v celé Evropě. Panenská příroda v kombinaci se směšně nízkými cenami je totiž na starém kontinentu skutečnou raritou. Pod jedním názvem se ukrývá malebný poloostrov a čtveřice drobných ostrůvků. Všechno zmiňované obklopuje křišťálově čistá voda, ze které vykukuje jen občasný šnorchl a ploutev.

Zatímco panenská krása místní přírody evokuje Karibik, jména pláží se zase inspirovala Francouzskou Polynésií. Je jen na vás, jestli dáte přednost perfektně vybavené Lori, nebo kosmopolitní Bora Bora.

Na závěr máme i jeden netradiční tip na výlet. Jmenuje se Syri i Kaltër, leží asi 30 kilometrů od Ksamilu a ukrývá silný krasový pramen s půvabným jezírkem. Právě to dalo tomuto přírodnímu úkazu jeho jméno. Syri i Kaltër totiž můžeme z albánštiny přeložit jako „Modré oko“.

6) Bovilla

Myslíte si, že váš horská jezera nemohou ničím překvapit? Z omylu vás vyvede přehrada Bovilla v okolí Tirany. Její elektrizující modrá barva totiž zdánlivě popírá všechny přírodní zákony.

Výstavba Bovilly začala už během komunistické éry. Následné politické turbulence však stavbu podržely a dotáhnout ji musely až ruce italských stavařů v 90. letech. Přehrada dnes slouží jako hlavní zdroj pitné vody pro Tiranu, a koupání v ní je proto přísně zakázáno. To ale cestovatelům nijak nevadí.

Kromě 91 metrů vysoké hráze tu totiž najdete i nádhernou restauraci s panoramatickými okny, dechberoucí horskou vyhlídku a bezpočet pěších tras, které vám přehradu ukážou vždy v jiném světle.

7) Dajti

Strach z výšek protentokrát nechte doma. Vydáme se totiž vysoko do oblak! Našim cílem bude mohutná hora Dajti na východ od Tirany.

Ke zdolání Dajti nám pomůže čtyři kilometry dlouhá lanovka rakouské výroby. Jízda, která zabere víc než čtvrt hodiny, nabídne nádherné výhledy na hlavní město i národní park v jeho okolí. Cestu nám však usnadní jen částečně – od cílové stanice je to k vrcholu ještě dalších 600 výškových metrů.

Jestliže se na vysokohorskou turistiku necítíte, můžete si u horní stanice zahrát minigolf, vyzkoušet střelbu, osedlat koně nebo okusit jednu z místních specialit. Ba co víc, za cenu okolo 100 eur vám tu dovolí si z cestovatelského seznamu odškrtnout adrenalinem nabitý tandemový paragliding.

8) Kruja

Kruja představuje nejoblíbenější cíl jednodenních výletů pro většinu návštěvníků Tirany. Od hlavního města je totiž vzdálena pouhou hodinu cesty. I kdyby vám ale cesta měla zabrat hodin pět, doporučili bychom vám se na ni vydat. Proč? Kruja totiž zabírá mezi albánskými městy opravdu výjimečné místo.

Právě zde sídlilo srdce albánského odporu vůči Turkům pod vedením národního hrdiny Skanderbega. Ten si místní hrad nevybral náhodou. Stačí letmý pohled, abyste odhadli jeho nedobytnost. Nachází se totiž na skalním ostrohu vysoko nad údolím ve stínu 1100 metrů vysoké stolové hory.

Cestou zpět do hotelu se nezapomeňte zastavit ve Starém krujském bazaru. Na dlážděné uličce ze 17. století se totiž dají pořídit ty nejlepší albánské suvenýry – hudební nástroje, šperky, oblečení, košíky, plédy i sladkosti.

9) Butrint

Na samém jihu Albánie, na dohled od řeckého ostrova Korfu, najdeme patrně nejznámější památku celé Albánie. Opuštěné historické město Butrint, které dříve oddělovalo Řecko od barbarské vlivu, svým významem daleko přesahuje hranice země. Stejného názoru je i komise UNESCO, která jej zařadila na prestižní Seznam světového dědictví.

Město totiž na malém prostoru vypráví téměř kompletní příběh o osídlení oblasti. Dva a půl let staré řecké základy, mohutná římská vylepšení, byzantský facelift i otisk dalekých Benátčanů. Možná si kladete otázku, jak je možné, že se tolik památek dochovalo do dnešního dne v tak dobrém stavu. Na vině je příroda – vzestup vod v okolních bažinách totiž během pozdního středověku učinil město neobyvatelným.

Toulku napříč historií doporučujeme začít v Butrintském muzeu, které vám pomocí 1300 exponátů poskytne potřebný kontext. Zamířit můžete k zachovalému divadlu z 2. století př. n. l., Velké bazilice nebo benátským hradbám. Dobrodruzi mohou vydat lodí k pevnosti Aliho paši Janinského uprostřed močálů.

10) Gjirokastër

Další historické město, další zápis na seznam UNESCO. Oproti eklektickému Butrintu má však Gjirokastër o poznání užší architektonické zaměření. Jedná se totiž o nejzachovalejší a nejryzejší ukázku osmanského stylu v Albánii.

Návštěvníky zaujmou zejména fotogenické kamenné domky, mohutný hrad a četné dlážděné uličky. Stačilo přitom málo a skončily by v propadlišti dějin. Rozsáhlý požár v 19. století je však naštěstí ušetřil.

Gjirokastër zaujme i svou novodobou historií. Na svět tu přišel třeba nejslavnější albánský básník a spisovatel Ismail Kadare. Ještě o 28 let dříve město přivítalo patrně nejvýznamnější postavu novodobé Albánie, diktátora Envera Hodžu. Během komunistické éry bylo proto celé město prohlášeno za muzeum a z jeho rodného domu se stal hlavní oltář Hodžova kultu osobnosti.

Albánská kuchyně se vzhledem k unikátní historii země vyvíjela z velké části nezávisle na zbytku Balkánského poloostrova. Z téměř identických surovin tu tak dokážou vyčarovat vskutku unikátní pokrmy, které byste v Chorvatsku, Řecku nebo Černé Hoře hledali marně.

Skvělým příkladem je třeba pokrm tavë kosi – jehněčí maso zapečené v hutné omáčce z jogurtu, vajec, mléka a česneku, které vás zasytí na celý den a možná i nadcházející ráno. Kdo by se bál nedostatku vlákniny, může zůstat v klidu. Čerstvá zelenina tu doprovází snad každý pokrm a v restauracích vám malá porce salátu přistane na stole dokonce bez objednání.

Setkat se tu můžete i s výtečnou pizzou, dost možná nejlepší po té italské. Vynechat byste neměli návštěvu místních kaváren, kde dostanete perfektně upražený šálek černého zlata jen za pár drobných. Samostatnou kapitolu představují ryby, a to jak ty mořské, tak sladkovodní. K dokonalosti jim často stačí jen trocha tymiánu, pepře nebo máty.

Jak už je na Balkánu zvykem, i tady jsou sladkosti lepivým postrachem všech cukrovkářů. Na menu proto najdete zejména všemožné pudinky a nákypy, smažená těstíčka s medem, chalvu, lokum nebo sirupem zalité bochánky tulumba.

Takzvané furgony, pod kterými si představte dodávky na pomezí veřejné a soukromé dopravy, v lecčems připomenou turecké dolmuše. Jízdní řády nemají, pevné trasy jakbysmet, ale místní na ně nedají dopustit. Za předním sklem najdete ručně psanou destinaci, jízdné vás vyjde na pár korun, a jste-li ochotni zblízka poznat klidně i deset spolucestujících, můžete směle naskočit.

Když vás někdo pozve na večerní xhiro, asi se vám smysl stočí k nějakému tradičnímu pokrmu, možná i pálence. Pravda ale nemůže být vzdálenější. Xhiro je totiž oblíbená albánská tradice spočívající ve skupinové procházce. Se západem slunce tak můžete narazit na početné hloučky Albánců, kteří jej využívají jako příležitost pro klábosení a splnění denního limitu kroků.

Význam hrdinného Skanderbega pro národní identitu Albánie snad ani nejde přehnat. Roztroušenou zemi totiž dokázal sjednotit s jediným cílem – porazit Turky. Velkou část z desítek bitev se mu podařilo vyhrát, a mezi Albánci se tak těší nadpozemské oblibě. Pojmenované je po něm například i nejdůležitější tiranské náměstí.