Za krásami Apulie

Území má rozlohu 15 221,9 kilometrů čtverečních. Jedná se o nejjižnější región Itálie a nachází se přímo ve špičce ,,kozačky“ poloostrova. Na severu je obklopena Basilicatou, na západě tyrhénským a na východě jónským mořem. Na jihu je oddělena messinskou úžinou od Sicílie. Nejužší pruh mezi pevninou a ostrovem Sicílie je 3,2 km. Vzhledem k rozloze Kalábrie se nejedná o příliš velké zalidnění, protože je jedním z nejchudších regionů celé Evropy. Chybí zde průmysl, který byl v předchozích letech přesunut na sever Itálie. Nejvíce obyvatel je soustředěno do aglomerací jako je Catanzaro, Reggio Calabria či Lamezia Terme. Hlavním městem je od roku 1970 Catanzaro. Do tohoto roku bylo hlavním městem Reggio Calabria, kde dodnes sídlí místní zastupitelstvo. Západní pobřeží se liší od toho východního svou členitostí. Tyrhénská strana má spíše členitější pobřeží, kde se nachází spoustu krásných ukrytých divokých pláží. Mnoho z nich je přístupno pouze loďkami. Zato východní strana je táhlá rovina. Kalábrie se pyšní svou divokou krásnou přírodou, kde se turismus stále ještě rozvíjí. Úrodná krajina, kde se pěstují citrusovníky jako je známý bergamot či kalábrijské peperonchino. Ve vnitrozemí se ční národní parky Pollino, Sila a Aspromonte.

Leží v nádherné rekreační oblasti v jižní části Kalábrie a nachází se nedaleko historického italského města Tropeo. Capo Vaticano uchvátí každého velmi členitým pobřežím, kde skály prudce padající do moře a střídají se zátočinkami s písečnými plážemi a křišťálově průzračnou vodou. Je zde plno zeleně a za dobré viditelnosti můžete spatřit i Liparské ostrovy. Kromě koupání na rozmanitém pobřeží Capo Vaticano jsou zde i ideální podmínky pro potápěče. V místech, kde se v Tyrhénském moři spojují dva zálivy Golfo di S. Eufemia a Golfo di Gioia Tauro, se nachází malý nenápadný mys Capo Vaticano. Je nejzápadnějším skalním výběžkem širokého poloostrova, který tvoří výstupek na nártu italské boty. Mys Capo Vaticano je překrásný – umožňuje výhled na vulkán Stromboli a Liparské ostrovy. Je zde spousta kaktusů, banánovníků a dalších tropických rostlin a palem.

Byla založena v řecko-normanské době, ze které se zachovalo velké množství historických památek. Vítaným zpestřením je také velký aquapark v Zambrone. Nad pobřežní silničkou se zvedají kolmá skaliska, na nichž je usazeno elegantní lázeňské městečko s hotýlky a restauracemi. Typickou scenérii vytváří skalisko San Leonardo a půvabný ostrůvek Santa Maria spojený s pevninou. 12 km jižně od Tropey je skalnatý mys Capo Vaticano, který obklopují písečné romantické zátoky.

Podobně jako Capo Vaticano skýtají jedinečné podmínky k vycházkám do přírody, potápění a koupání.

V Itálii se dá nakoupit mnoho zajímavých suvenýrů, dobrého jídla a pití. Italové velmi dbají na své oblékání, Ital na sebe jen tak něco nevezme, proto se zde nachází mnoho obchodů se značkovým oblečením. V době výprodejů se zde dá nakoupit i levněji než u nás. Oblíbené jsou také italské boty. Jako hezkou dekoraci do bytu si můžeme dovézt nejrůznější sochy a sošky z bílého mramoru nebo z alabastru. Oblíbeným suvenýrem je italské víno, Grappa a různé likéry. Mezi nejoblíbenější likéry patří Limoncello, mandlový likér Amaretto - který se používá na výrobu oblíbeného zákusku Tiramisu. Gurmáni si vozí z Itálie kvalitní olivový olej, nakládané papričky, feferonky, nakládané olivy atd. Výborné jsou oplatky s medem a mandlemi (ripiete), proschiutto crudo - sušená šunka nebo parmiggiano-parmezán.

Původně chudá kuchyně zemědělců, s velkým množstvím různých chodů, které jsou silně vázány na náboženství. Na Vánoce je zvykem až 13 chodů, na Karneval je zvykem jíst makarony, masové knedlíčky a vepřové maso. Velikonoce se oslavují s pečeným jehněčím masem. Každá událost (rodinné svátky, křtiny atd.) se oslavuje vždy s různými specifickými chody. Velmi se zde objevují konzervovaná jídla jako kapary naložené v soli nebo v oleji s peperoncinem, mleté vepřové maso s mletým peperoncinem (tzv. ´Nduja), sýry, sušená rajčata, která byla důležitá pro přežití v období nedostatku jídla při okupaci tureckými piráty. Recepty jsou plné zeleniny jako lilky, rajčata, červená cibule, papriky a boby. Důležitou roli kalábrijské kuchyně hraje pečivo, které je pečlivě zpracováno a kde se velmi dbá na ingredience (hrubá mouka). Dále také těstoviny, které jsou většinou domácí výroby. Nejznámějším typem je ,,fileja“, která se zkládá z jednoduchých ingrediencí jako mouka, sůl a voda. Tyčinkového tvaru ve tloušťce cca 3-4 mm. Navinují se ručně na tzv.brčka dlouhá 8-10cm. Ochucení těchto těstovin je různé, většinou se jedná o vepřové s peperoncinem. Důležitou přísadou do téměř všech typů jídel je červená tropejská cibule, která se pěstuje mezi Nicoterou a Vibo Valentia na západním pobřeží. Převážně se tato pole nachází mezi Briatico a Capo Vaticano. V této zóně je pěstována více jak 2000 let a byla sem dovezena Fényčany. Nyní je přiřazována k jedním z turistických lákadel a přispívá tedy i na ekonomickém růstu regionu. Její chuť je specificky sladká díky místnímu složení půdy, bez výrazných teplotních výkyvů, dostatku slunce a dalších faktorů. Nyní je z ní hojně vyráběna vyhledávaná cibulová marmeláda, konzumující se převážně se slanými typy jídel a různými druhy sýrů. Neměli bychom ani zapomenout na pikantní papričku ,,peperoncino calabrese“ které je jedním z nejdůležitějších dochucovadel regionální kuchyně. Své pikantnosti vděčí za klimatické podmínky, písčitou a jílovitou zeminu. Perfektní podmínky pro nejlepší pálivé papričky. Jsou tak kvalitní, že jsou vyváženy do celého světa. Většinou se zasazuje v polovině zimy, mezi lednem a únorem, kdy slunce není příliš silné, kdy je zemina dostatečně zavlažována a teploty neklesají pod 5°C. Sklizeň je v létě, mezi srpnem a zářím. První záznamy o výskytu peperoncina na tomto území je z roku 1635. Jedním z nejproslulejších citrusovníků jížní Itálie je bergamot, který se pěstuje v oblasti Reggio Calabria. Získává se z něj esenciální olej, jeden z nejvyhledávanějších v kosmetickém odvětví.

Podrobnější informace k destinaci, naleznete v informační knize Čedok na vašem hotelu.