Hotel Ramada by Wyndham

Měna: turecká lira (TRY) = 100 kurusi
Aktuální kurz: 1 TRY = 4 Kč 

Dnem 1. ledna 2005 byla stará turecká lira (TRL) přeměněna na novou tureckou liru (YTL) v poměru 1.000.000 starých lir na jednu novou liru. Bankovky jsou v hodnotách 100, 50, 20, 10, 5 a 1 nová lira, mince 1 lira a 50, 25, 10, 5 a 1 nový kuru. Staré bankovky byly staženy do konce roku 2005.
Peníze vyměníte v bance (otevírací doba obvykle 8.30 – 12.00 a 13.30 – 17.00, v sobotu a v neděli je zavřeno. Také pošty a velké hotely bývají vybaveny směnárnou. Kursy se mění každý den. Peníze (optimálně USD nebo Euro) raději směňujte postupně a utraťte je, mimo Turecko nemají liry žádnou cenu. Pro případnou zpětnou výměnu potřebujete potvrzení o původní směně.
Cestovní šeky přijímají pouze banky. Kreditní karty VISA a MasterCard jsou běžně akceptovány (lepší hotely, restaurace, půjčovny automobilů), naopak mnoho podniků nepřijímá kartu American Express. Na placení kreditní kartou se raději zcela nespoléhejte a vybavte se i hotovostí. 
Bankomaty jsou časté, s výběrem hotovosti pouze v místní měně. Bankomaty nacházející se mimo velká města ale bývají nepoužitelné, protože vázne jejich kumunikace s centrální bankou. Stává se, že požadovanou hotovost vám prostě nevydají.
Počítejte s finanční rezervou (drobné výdaje, fakultativní výlety v místě, případné lékařské ošetření, nákup léků). Doporučená částka na osobu a pobyt je 100-150 USD. 
Ve většině obchodů lze platit i eury a americkými dolary.

Na pobřeží Egejského a Středozemního moře jsou mírné, deštivé zimy a horká, suchá léta (i přes 40 °C ve dne, až 30 °C v noci). V Istanbulu se teploty v létě pohybují v průměru okolo 28 oC až 30 oC. Zimy jsou obvykle chladné, ale nad bodem mrazu, s deštěm a trochou sněhu. Na Anatolské plošině je v létě horko (až 40 °C) a v zimě hodně chladno. Černomořské pobřeží je v létě mírné a deštivé, v zimě deštivé a mrazivé. Obecně na pobřeží je roční srážkový průměr kolem 500 - 700 mm, kdežto ve vnitrozemí pouze 200 mm. Stálá sněhová pokrývka leží od 3 800 m n.m. výše. 
Teplota moře je proměnlivá: 20 °C (květen), 22 °C (červen), 25 – 28 °C (červenec – srpen), 26 °C (září) a 23 °C (říjen). Optimální dobou pro návštěvu Turecka je léto a podzim.

Ceny jsou orientační v závislosti na oblasti a sezóně.

V obchodě:
pivo 0,3 l, limo = YTL 1,8 
voda 1 l = YTL 1,0 
mléko = YTL 0,6
chléb = YTL 1,5
máslo = YTL 0,3
sýr 1 kg = YTL 6
tvrdý salám 1 kg = YTL 13
vybrané ovoce 1 kg
hroznové víno = YTL 1,0
broskve, meruňky = YTL 0,5 - 0,7
jahody = YTL 1,0
meloun = YTL 0,5
vybraná zelenina 1 kg
rajčata = YTL 0,5
okurky = YTL 0,5
mrkev = YTL 0,5
hlávkové zelí = YTL 0,5

Celní předpisy v zásadě odpovídají českým: turista může vézt přiměřené množství potravin a věcí osobní potřeby podle délky a charakteru pobytu. Můžete mít 1 fotoaparát, 1 CD přehrávač, 1 osobní počítač, 1 videopřehrávač nebo jiné elektronické vybavení.
Bezcelně lze dovézt do země 0,5 l alkoholu, 200 ks cigaret nebo 200 g tabáku, 1 kg kávy, 1 kg instantní kávy, 500 g čaje, dále parfém či toaletní vodu v celkovém obsahu maximálně 120 ml. Léky, léčiva a zdravotní potřeby pouze pro osobní potřebu. Obecné osvobození od cla platí pro zboží, jehož hodnota nepřekračuje 300 EUR, u dětí mladších 15 let pouze 145 EUR. Celnice však má právo toto osvobození omezit.
Cizincům je povoleno dovážet i vyvážet ekvivalent částky 5000,- USD. V případě vyšší částky musí být prokázáno její nabytí (např. potvrzení o výběru hotovosti v bance atd). Hodnota dovážených a vyvážených šperků nesmí překročit částku 15000,- USD, v případě vývozu šperků vyšší hodnoty musí být prokázán způsob jejich nabytí. Při celním odbavení při příjezdu do země mohou být do pasu vyznačeny všechny cennější předměty za účelem kontroly při výjezdu. 
Vývoz starožitných předmětů (starších než 100 let) je zakázán. Za starožitnosti jsou považovány i úlomky nalezené ve zříceninách.Vývoz starších cenných předmětů podléhá povolení Generálního ředitelství pro správu muzeí. Při vývozu nově vyrobeného koberce je nutno předložit doklad o koupi.
Vývoz předmětů pocházejících nebo vyrobených z volně žijících zvířat a veškerých živých zvířat bez zvláštního povolení ministerstva zemědělství je přísně zakázán. Turecko podepsalo v roce 1996 CITES, mezinárodní dohodu o zákazu obchodu s ohroženými druhy zvířat a rostlin, která se celosvětově týká více jak 800 druhů. Těmto „suvenýrům“ se vyhněte, v případě porušení zákona vám hrozí trestní stíhání.
Dále je zakázáno dovážet zbraně všech druhů kromě registrovaných loveckých, výbušniny, pornografii, produkty, které mohou ohrozit bezpečnost, zdraví, náboženské cítění a morálku veřejnosti, omamné a psychotropní látky. Za nedovolenou výrobu, vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek (již za 1 g) hrozí trest odnětí svobody v délce 10 - 20 let a vysoké peněžité tresty.
Většina prodávaného zboží v Turecku je zatížena 18% daní z přidané hodnoty. Cizinci mohou požadovat navrácení této daně při koupi v ekvivalentu asi 70 USD za jeden den nebo zboží nakoupit v některém z mnoha obchodů, označených Tax Free.

Turecký čas je GMT + 2 hodiny, tedy o 1 hodinu více než v ČR, a to celoročně, neboť Turecko zavádí letní čas shodně s ČR.

Střídavý proud 220 V / 50 Hz. Zásuvky jsou shodné jako v ČR.

Fotografovaní je v Turecku zakázáno ve vojenských objektech, letištích, nádražích a ve většině mešit. V některých památkách je vybírán za fotografování poplatek. Nikdy nefotografujte osoby, aniž byste je předem požádali o svolení.

Postupně se stává běžný. V turistických resortech byste neměli mít problém s nalezením internetové kavárny nebo internetového koutku v hotelu.

Oficiálním jazykem je turečtina. Zatímco v turistických letoviscích a ve městech se všude dorozumíte anglicky a občas německy, na venkově to bohužel neplatí. Univerzálním dorozumívacím jazykem je však trpělivost a úsměv. Místní určitě potěšíte znalostí alespoň několika tureckých slov: günajdin (gynajdyn) = dobré ráno, merhaba = nazdar, güle güle = nashledanou, tesekür ederim (tešekir ederim) = děkuji vám, lüften = prosím. Užitečná slovíčka a fráze jsou například „ne kadar?“ = kolik to stojí, evet = ano, hayir = ne, anlamiyorum = nerozumím, su = voda, giris = vchod, cikis = východ, cami = mešita, kilise = kostel, hisar = pevnost, liman = přístav, feribot = trajekt, lokanta = restaurace, nerede = kde.

Bezpečnostní situace v Turecku je srovnatelná s Evropou. Přepadení jsou zde méně častá, než v západních zemích. Ve městech (zejména na přeplněných tržištích) a v turistických letoviscích je drobná kriminalita (krádeže osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) častější, rozhodně nelze doporučit nocování pod širým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřežených místech. Cennosti (pas, letenku, větší hotovost) byste měli uložit do hotelového sejfu, případně do uzamčeného zavazadla, a na pláž brát pouze hotovost na drobnosti a občerstvení. Hotel neručí za věci ponechané volně v hotelovém pokoji. Pokud si kamery a fotoaparáty neberete s sebou ven, patří také do trezoru. Nechte doma rodinné šperky, nápadné zlaté náušnice, drahé hodinky a vůbec vše, na čem vám záleží. Také příruční zavazadlo můžete opatřit malým zámkem. 
Maximální pozornost věnujte ochraně cestovních dokladů. V případě ztráty, odcizení nebo znehodnocení pasu je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Proto vám doporučujeme vzít s sebou dvě pasové fotografie a fotokopii zadní dvoustrany pasu (resp. tu, kde je vaše fotografie), což podstatně usnadní situaci, kdybyste o dokumenty přece jen přišli. Kopii pasu samozřejmě uložte odděleně od originálu.
V ostatních částech Turecka nejsou s osobní bezpečností problémy. Mimo turistická letoviska a velká města, a zejména na venkově, je však třeba počítat s tím, že samotná žena vzbudí pozornost. 
Dejte si pozor na různá pozvání „na napití“, abyste nebyli například uspáni a poté okradeni. Nevydávejte se sami do odlehlých uliček, nechoďte sami na procházku po městě v noci. Ženy by se měly oblékat spíše konzervativně, jinak se vystavují nebezpečí obtěžování. Dále se nedoporučuje vyhovět případným žádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů a podobně. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest.

Turecká kuchyně je vynikající a její ostrá i sladká jídla vrchovatě naplňují naše představy o chutích „orientální“ kuchyně. Typický jídelníček představují denně čerstvé ryby, čerstvá zelenina a bylinky, grilovaná kuřata a jehněčí. Zeleninové saláty dochucené jogurtem, česnekem, mátou nebo olivami, se podávají už třeba hned k snídani. „Haydari“ je oblíbená česneková omáčka, a „beyaz penir“ kozí sýr. Z ovoce jsou běžné především dva druhy melounů, fíky a meruňky. „Keskül“ je vanilkovo-mandlový krém, „lokum“ turecký med, „sütlac“ rýžový pudink a „tahin“ halva (chalva), přeslazená sezamová pasta.
Z nápojů jsou favority černý čaj či jablečný čaj, a samozřejmě výborná turecká káva „kahve“. Místní specialitou je „ayran“, v podstatě osolené mléko. Ochutnejte místní bílé víno „sarap“ Cankaya z oblasti Kavaklidere, nebo tureckou lihovinu „raki“ s anýzovou příchutí, podávanou s vodu a ledem.
Hotelové snídaně nabízejí obvykle chléb, vajíčka, zeleninu, olivy, ovoce, jogurt, džus, kávu a čaj. Hotelové večeře se skládají z horkých i studených předkrmů „meze“, hlavního chodu a moučníku.

Vybraná typická jídla:
baklava – velmi tenké listové těsto máčené v medu
balik - ryby (zejména mečouni, pstruzi, kambala, parmice, ančovičky, sardinky) 
borek – kypré lístkové těsto se sýrem, případně bylinkami
čerkez tavugu – čerkeské kuře, kousky kuřete ochucené česnekem a paprikou
čorba – polévka, kirmizi mercimek čorbasi = čočková polévka
etli lahana dolmavi – kapusta plněná mletým jehněčím
dönercis – pečené jehněčí podávané na chlebě nebo s rýží
dolmasi – plněné vinné listy
grilovaná zelenina (boby, rajská jablíčka, papriky, lilky, cukina, špenát, zelí)
imam bayildi – lilek plněný rajčetem a cibulí
kebab – odkrajované plátky jehněčího (případně kuřecího) masa z grilu, podávané s opečenou zeleninou, iskender kebab döner je kebab namáčený v jogurtu
köfte – mleté masové kuličky, sis köfte jsou z jehněčího
mucver – cukinová palačinka
mořské plody – nejčastěji chobotnice (ahtapod), oliheň (kalamár), krevety (karide), mušle (midye)
palamut – tuňák, jekerda – uzený tuňák
patlican salatasi – baklažánový salát
pilav – rýže (často např. s ořechovými nebo piniovými jádry)
pide – chlebová placka pokrytá masem, zeleninou a sýrem
pilič – grilované kuře
pitzola – jehněčí kotlety
tarama – kaviárová jogurtová pomazánka, často dochucená česnekem
tzatziki – jogurt s okurkou a česnekem
uskumru dolmavi – makrela plněná piniovými jádry

Letecká doprava
Atatürkovo letiště se nachází 25 km od Istanbulu a má dva terminály, zvlášť pro mezinárodní a vnitrostátní lety, spojené kyvadlovou dopravou. Do města jezdí autobus. Plánované prodloužení metra na letiště dosud není hotovo. Druhé istanbulské letiště, Sabiha Gokcen, přijímá některé charterové lety. Další letiště se nalézají například v Izmiru a Bodrumu (pro egejské pobřeží), Antalyi a Dalamanu (pro středomořské pobřeží) nebo v Kayseri (pro Kappadokii). Vnitrostátní lety provozují především Turecké aerolinie.

Autobusy
Každé město má otogar (autobusové nádraží) většinou v centru s vyvěšenými jízdními řády dálkových i místních linek. Informace o nich a jízdném poskytují také některé turistické kanceláře. Dálkové linky jezdí většinou v noci: jsou čisté, pohodlné a spolehlivé, ale také pomalé, protože dělají časté přestávky na odpočinek či jídlo. Během cesty vám obsluha nabídne chlazené nápoje a osvěžující ubrousky. Přestože jsou levné, předem si na nádraží porovnejte ceny jednotlivých společností na téže trase. Lístky se kupují na nádraží. Autobus = otobüs (otobys), jeden lístek = a bir bilet, kolik to stojí = ne kadar, kdy jede = kacta kalkiyor (kačta kalkijor).
Veřejnou dopravu ve větších městech a Istanbulu zajišťují místní autobusy, do nichž je nutné zakoupit lístek předem. V Istanbulu jezdí také metro a tramvaje.

„Dolmusy“ 
jsou většinou dodávky, jakési společné taxi, které působí ve většině měst a také fungují jako hlavní doprava mezi malými vesnicemi, ležícími mimo hlavní autobusové trasy. Dolmusy jezdí na pravidelných linkách ale bez pravidelného jízdního řádu a staví kdekoliv na požádání. Jejich oficiální zastávky jsou označeny písmenem „D“. V turistických letoviscích jezdí obvykle na pláže, ale také k odlehlejším archeologickým památkám. Cenu si raději ověřte nebo domluvte předem.

Taxíky 
ve městech jsou žluté. Ujistěte se, zda je zapnutý taxametr, že řidič rozumí, kam chcete jet, a že máte shodnou představu o přibližné výsledné ceně. Taxi z letiště Atatürk do centra Istanbulu stojí cca 14 USD (jede 45 min).

Turecko je rájem pro nakupování. V centru každého města i městečka najdete „bedestan“, neboli krytý bazar, tvořený změtí stánků. Kromě toho se jednou – dvakrát týdně konají ještě místní trhy. Smlouvání tvoří nedělitelnou součást nákupu, a proto se na ně připravte. Nezapojit se do vyjednávání o ceně je považováno za urážku. Prodávající má přitom výhodu letitých zkušeností a buďte si jistí, že ať zaplatíte cokoliv, vydělá na tom. Zeptejte se na cenu zboží („fiyati ne kadar?“ kolik to stojí?) a bez ohledu na odpověď reagujte výrazem i slovy, že je to moc. Výsledkem následující licitace by měla být částka odpovídající asi 50 % původně požadované ceny. Zlaté pravidlo: nikdy nezačínejte smlouvat o ceně něčeho, co ve skutečnosti nechcete koupit! 
K oblíbeným suvenýrům z Turecka patří například koberce a kelimy, vyráběné většinou ve střední Anatolii. Hlavními kritérii jsou velikost, materiál, barva a vzor, a cena je pochopitelně vyšší za koberec ručně tkaný. Vzory i barvy mají bohatý symbolický význam, který vám dobrý obchodník ochotně vysvětlí. Neodolatelným pokušením jsou měděné předměty (respektive dnes často pouze vrstva mědi nanesená na jinou slitinu): přesto půvabné konvice, svícny, tácy, keramika (především keramické kachle), předměty z onyxu, výrobky z kůže (peněženky, klíčenky, vesty, pásky), koření všech vůní i barev, tabák a čaj, ochranné amulety (skleněné oko proti zlému pohledu), plstěné fezy, vodní dýmky, pantofle, silné bavlněné ručníky... cokoliv z toho vám vždy spolehlivě připomene exotické Turecko. Také zlaté a stříbrné šperky či předměty se dají pořídit velmi levně.

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou s Vaším jménem a lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Jako příruční zavazadlo se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe. Neberte tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete. Naopak vždy se hodí několik plastikových tašek. Oblečení je nejvhodnější lehké bavlněné, pohodlné a prodyšné, krátké kalhoty, košile s dlouhým i krátkým rukávem, několik triček, pro dámy halenky a delší sukně nebo šaty. Minitílka a minišortky jsou do Turecka nevhodné. Vpodvečer i u moře se může hodit lehčí svetr. Na případnou prohlídku církevních památek musíte mít zahalená ramena a kolena, a pokud vás pustí do mešity, je třeba se zout. 
Dále doporučujeme lehké botasky či pevné sandály s páskem přes patu, klobouk na hlavu, sluneční brýle a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte, repelent, láhev na vodu, šitíčko, nabíječku do mobilu či fotoaparátu, hygienické potřeby, papírové kapesníčky a základní lékárničku. 
V případě letecké přepravy nezapomeňte, že odbavované zavazadlo do letadla (kufr nebo kabela) má obvykle limit do 20 kg váhy, příruční zavazadlo do 5 kg váhy. Příruční zavazadlo nesmí obsahovat potenciálně nebezpečné předměty vyloučené z přepravy (nože, vývrtky, pilníčky, nůžtičky, pinzeta apod.). Objevené předměty uvedeného charakteru jsou bez výjimky a bez náhrady zabaveny.

Používejte opalovací mléka a krémy s dostatečně vysokým faktorem odpovídajícím citlivosti vaší pleti. Neopalujte se přes poledne, svěží vítr od moře skutečnou teplotu vzduchu zdánlivě snižuje a vede k podcenění vlivu záření. Ve stínu a při plavání se opálíte také. Pokud se přesto spálíte, použijte pantenol gel nebo obyčejný bílý jogurt. Před sluněním nepoužívejte deodoranty a voňavky, mohly by se vám na pleti udělat nepříjemné skvrny. Pijte i když nemáte žízeň.

Na Turecké i Egejské riviéře najdeme nejkrásnější pláže středozemního pobřeží, táhnoucí se stovky metrů, většinou písečné nebo písečné s oblázky, s pozvolným vstupem do vody. Pláž v Kemeru je oblázková, v letovisku Alara se doporučují boty do vody. Lehátka a slunečníky na pláži jsou zdarma, jen výjimečně za úhradu (letovisko Kemer). Koupání bez plavek je zakázáno.

Pošty jsou označeny žlutým nápisem PTT. Otevírací doba v letní sezóně je obvykle pondělí až sobota 8.30 – 12.30, 13.30 – 17.30, v neděli zavřeno. Lze odtud telefonovat i faxovat a mívají směnárnu.

V turistických střediscích a velkých městech je řada půjčoven aut („araba kiradama“): největší společnosti jsou Avis, Budget a Hertz. Podmínkou pro pronájem vozu je platný řidičský průkaz (podle normy EU) platný minimálně jeden rok, věk nad 21 let, cestovní pas a kreditní karta.
Na konkrétní cenu je třeba se informovat v místě (orientačně: malé auto na týden cca 250 USD, za auto s klimatizací a automatickou převodovkou dvakrát tolik). Ceny se liší podle sezóny, značky vozu, kvality vozu a jeho vybavení. Záleží také na rozsahu poskytnutého servisu a délce pronájmu (od několika hodin po více dnů). Zkontrolujte, zda poplatek za půjčení zahrnuje neomezený počet km (účtování za kilometry se vyhněte, je nevýhodné), pojištění půjčeného vozidla, osobní pojištění proti úrazu a daň z přidané hodnoty. Doplaťte si pojištění za případné poškození jiného vozidla, nehody jsou v Turecku časté. Pokud se vám stane jakákoliv nehoda, zásadně volejte policii, protože nároky na pojištění jsou neplatné, nejsou-li doloženy policejní zprávou. 
Turecko patří mezi země s největším počtem dopravních nehod a nejvyšší úmrtností. Proto doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost ostatním účastníkům silničního provozu. Dopravní předpisy jsou obdobné těm v ČR, v praxi se však často nerespektují. Velmi ostražití by měli být chodci, protože v Turecku je uplatňováno „pravidlo absolutní přednosti motorového vozidla“. Při řízení automobilu doporučujeme zohlednit další specifika zdejšího dopravního provozu: svou přítomnost dává řidič ostatním na vědomí troubením, použití světelné signalizace neznamená dávání přednosti, ale právě naopak. Pokud řidič před vámi signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také může dávat najevo, že jej lze předjet. 
Povinnou výbavou jsou dva červené výstražné trojúhelníky (jeden před vozidlo, jeden za ně). Maximální povolená rychlost ve městech a obcích je 50 km/h, mimo obce 90 km/h, na dálnici 120 km/h. Povolené množství alkoholu v krvi 0,5 promile. Na kruhovém objezdu a na křižovatkách platí přednost zprava. Místní řidiči předpisy ani světelné signály nerespektují a jezdí agresivně, silnice obecně jsou ve špatném stavu, neosvětlené, klikaté, pohybují se po nich volně stáda koz i jiná zatoulaná zvířata, zkrátka řízení vyžaduje maximální předvídavost a pevné nervy. Jízda po setmění je riskantní a jízdu v noci důrazně nedoporučujeme. Za použití některých silnic se platí poplatek.
Směrové ukazatele jsou sporadické, dopravní značky jsou mezinárodní jen částečně. Parkování ve městech je problém. Benzín je levný, ale čerpací stanice bývají daleko od sebe. Užitečné výrazy: durmak yasaktir (zákaz zastavení), yol yapimi (práce na silnici), dikkat (nebezpečí), yavas (zpomalte), tek yön (jednosměrka), giremez (zákaz vjezdu), sehir merkezi (centrum města). Dále by se vám mohly hodit: motor yagi (olej), lastik (pneumatika), frenler (brzdy), calismiyor (nefunguje to) a doldurum (natankujte).

Etnické složení
Většinu obyvatel Turecka tvoří Turci (80%). Početně nejvýznamnější menšinou jsou Kurdové (až 18% populace). K dalším menšinám patří Abchazové, Albánci, Arabové, Arméni, Bosňáci, Bulhaři, Čečenci, Kurdové, Syřani, Osetinci, Pomáci, Romové, Řekové, Židé a další. V evropské části Turecka žijí Gagauzové, pravoslavní příbuzní Turků.
Kurdové. Asi 16 milionů jich žije v Turecku, dalších 16 milionů v Íráku a Íránu. I po islamizaci v 7. stol. n.l. si zachovali indoevropské jazyky a kočovný způsob života. Proto nikdy neměli hlavní město ani nezaložili vlastní stát. Za 1. světové války jich asi půl milionu bylo povražděno Armény (pod záštitou Rusů). Často a dosud se bouří proti ústřední vládě.
Arméni. Národ, čítající asi 8 miliónů lidí, dnes rozptýlený po mnoha zemích (z toho 3 milióny žijí v Arménii, 1 milión v Rusku). Obývali tuto část Asie ještě před invazí indoevropských kmenů. Jsou hrdí na to, že jako první uznali křesťanství jako státní náboženství. Proto striktně dodržují zvláštní rituály a nepřipouštějí změny. Opakovaně byli pronásledováni Kurdy a Turky, stupňující se napětí ve společném státě vyvrcholilo krvavými událostmi roku 1915, kdy mnoho Arménů přišlo o život a statisíce jich emigrovaly. Horu Ararat (5165 m n.m., turecky Agri Dagi) považují za střed světa a věří, že pocházejí z této hory.
Gagauzové. Národ turkického původu, dnes pouhých asi 200 000 lidí, usídlených převážně v Moldávii (Budža), na Ukrajině (Záporoží, Oděssa) a v Rusku (Rostov). Malé enklávy Gagauzů lze najít i v Rumunsku, Bulharsku a Řecku, v Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Až na výjimky se hlásí k pravoslaví.

Janičáři
Kdysi sultánův elitní armádní sbor. Tvořili ho vlastně původně křesťanští mladíci, naverbovaní (často i méně dobrovolně) na Balkáně. Kromě profesionálního vojenského výcviku se jim dostalo vynikajícího vzdělání v oblasti islámu, práva i občanských záležitostí a mnozí posléze zastávali důležitá místa v sultánově paláci.

Kelim
Všudypřítomný turecký koberec či kobereček z vlny nebo hedvábí, dnes tkaný i strojově a barvený syntetickými barvivy. Ručně tkaný vykazuje zpravidla nepravidelnosti v barvách i vzorech, drobné uzlíky a nerovné okraje. Vzory i barvy mají symbolický význam, který by vám solidní obchodník měl být schopen objasnit.

Náboženství
Oficiálně je 96 % obyvatel vyznavači islámu, z toho většina jsou sunnité. Dále jsou zde křesťané (orthodoxní Arméni a Syřané, římští katolící i protestanti), Židé a ateisté. Židovské etnikum v Turecku je jedním z nejvlivnějších a nejpočetnějších mimo území Izraele. Turecká ústava zaručuje svobodu vyznání a politické strany nesmí reprezentovat konkrétní náboženské směry.

Derviši
V Konyi, bývalé seldžucké pevnosti, žil ve 13. století básník a filosof Celladin Rumi, který rozvinul muslimský náboženský mysticismus a založil řád dervišů. Řadoví členové ho nazývali „mevlana“ (náš vůdce). Jejich klášter „tančících dervišů“ Tekke se v roce 1927, kdy Atatürk jejich řád zakázal, stal muzeem. Exponáty představují jejich oblečení, knihy, posvátné předměty. Také zde odpočívají dervišští svatí, včetně zakladatele. 

Vybrané významné osobnosti z historie Turecka:
Kroisos
Poslední lýdský král (560 – 547 př.n.l.) vládnoucí celé západní části Malé Asie. Ve svůj prospěch si vyložil předpověď věštkyně Pýthie, která pravila, že napadne-li Persii, zničí velikou říši. Zničil tu svoji.

Alexandr Veliký
V roce 334 př.n.l. překročil Dardanely, dobyl Persii a proklestil si cestu nejen ke Středozemnímu a Egejskému moři, ale až do Indie.

Hadrián
Římský císař (117 – 138 n.l.), který věnoval velkou pozornost ovládaným provinciím. Jako připomínka jeho návštěvy v Malé Asii byly postaveny četné monumentální oblouky, jež turisté obdivují dodnes.

Osman
V roce 1326 se zmocnil města Bursa a položil zde základy říše, která se na jeho počest začala nazývat Osmanskou říší.

Sülejman Nádherný
Během dlouhého sultanátu (1520 – 1566) dokázal zdvojnásobit rozlohu Osmanské říše a vystavět mj. monumentální mešity v Istanbulu a v Edirne. Jeho ctižádostivá manželka Roxelana dokázala intrikami zničit všechny jeho blízké včetně synů, aby se na trůn dostal její slabomyslný syn Selim.

Atatürk, „Otec Turků“
Vlastním jménem Mustafa Kemal (1881 – 1938), charismatický vůdce revolučního hnutí jež porazilo sultanát. Stal se prvním tureckým prezidentem. zavedl mnoho moderních reforem (volební právo a právo na vzdělání pro ženy, psaní turečtiny latinkou a další).

Pro Turky pracující ve službách představuje podstatnou část jejich příjmu. Dolary, eura i libry jsou vysoko ceněny a nikoho se nedotknete, pokud necháte spropitné v jakékoliv „tvrdé“ měně. V restauracích se očekává spropitné ve výši 10 % útraty, jste-li na pochybách, nechte 1 - 2 USD. Hoteloví nosiči dostávají 1 USD za zavazadlo, pokojské 1 USD za den. Recepční očekávají také odměnu za své služby, zvláště při vašem delším pobytu. Taxikářům se částka zaokrouhluje nahoru. Místní průvodci či organizátoři výletů dostávají obvykle spropitné 5-10 USD za den, pokud jste spokojeni.

Státní svátky mají pevné datum. Úřady, banky i obchody mají zavřeno.
1. ledna: Nový rok
23. dubna: Den nezávislosti a Den dětí
19. května: Vzpomínkový den na Atatürka a Den mládeže a sportu
30. srpna: Den vítězství
29. října: Den republiky (výročí vyhlášení Turecké republiky)
10. listopadu: Výročí Atatürkovy smrti
Kromě toho se dodržují muslimské svátky, především Kurban Bayrami na začátku jara a Seker Bayrami na začátku zimy. Ty se řídí lunárním kalendářem a proto jsou časově pohyblivé.

Volání do Turecka: mezinárodní předvolba +90, volání z Turecka do ČR +420. Telefonování z hotelů je spolehlivé, ale drahé. Volat lze také z pošty.
Turecko má roaming pro mobilní telefony sítě O2, T-Mobile a Vodafone. Informujte se u svého operátora, zda jej máte aktivován, právě tak jako na ceny hovorů podle vašeho tarifu.
Veřejné telefonní budky jsou modré a volá se z nich pomocí žetonu (jsou na něm dvě rýhy a písmena PTT) nebo telefonní karty, obojí se kupuje na poštách nebo novinových stáncích. Lze také zakoupit předplacenou mezinárodní telefonní kartu (vytočí se přístupové číslo, poté se vloží PIN napsaný na kartě a vytočí se požadované číslo).

Policie – 155
Záchranná služba – 112
Hasiči – 110
Četníci (jandarma) – 156

Pro cestu do Turecka potřebujete pas, jehož platnost musí minimálně o 3 měsíce přesahovat plánovaný pobyt. Pro turistický pobyt nepřesahující 90 dnů nepotřebují držitelé cestovního pasu České republiky vízum.

Alanya 
Bývalé pirátské hnízdo, dnes městečko (cca 40 000 obyv.) na úpatí skalnatého poloostrova, s hrozivě vyhlížející pevností asi 3 km od centra. Pevnost (kalesi) ze 13. století, postavená Seldžuky na základech vybudovaných křižáky, je hlavní turistickou atrakcí. Vyhlídka z jejího vrcholu na dochované hradby a na moře je úchvatná. Červená věž (Kirmizi Kulesi) kdysi bránila přístav, dnes je symbolem města a vyhlídkovým místem, uvnitř je muzeum zbraní. Nedaleká krápníková jeskyně Pamlatas je malá, ale místní ji vyhledávají kvůli amatérské léčbě astmatu a brontichidy. Z malého rybářského přístavu se nabízejí výlety lodičkou kolem poloostrova. Asi hodinu cesty z Alanye směrem do vnitrozemí se nalézají vodopády Manavgat, bohužel poškozené nevhodně umístěnou výstavbou restaurace.

Side
Další přímořské letovisko, se pyšní prastarým centrem a římským amfiteátrem, největším v Anatolii (60 řad sedadel, až 20 000 diváků). Nedaleko od Side leží Aspendos, s dalším římským amfiteátrem, nejlépe zachovaným a za Atatürka rekonstruovaným. Pro téměř 20 000 diváků ho přikázal ho postavit Marcus Aurelius. V letní sezóně se v něm pořádají atraktivní představení (festival Anatolie).

Antalaya 
Hlavní centrum Turecké riviéry na středomořském pobřeží (cca 40 000 obyv.). Staré město vystavěné ve svahu impozantní skály shlíží na přístav plný moderních lodí. Kdysi odtud vyplouvali křižáci na cestu do Svaté země. Dnes na západ od něj vyrostlo nové město, na východ letovisko Lara. Asi 10 minut od centra leží mezinárodní letiště, odbavující zahraniční i vnitrostátní lety. Z Antalye je výborné autobusové spojení do ostatních měst. Symbolem města je růžový Yivli minaret ze 13. století (Seldžucká říše), náležející k mešitě s dervišským klášterem (Tekke) z 18. století. Hadriánova brána je památkou na Římany, městské muzeum patří k nejlepším v zemi. Zlomený (nedokončený) minaret Kesik také nelze přehlédnout.
Asi 14 km západně od centra se nacházejí krásné Dudenské vodopády s menším jeskynním systémem, který umožňuje přístup za zadní stěnu vodopádu, mezi skálu a vodu. Jeskyně Karain se pyšní paleolitickými jeskynními malbami, nejstaršími na území Turecka. Městečko Termessos, 35 km severozápadně, známé též jako „Orlí hnízdo“, nedobyl ani slavný Alexandr Makedonský. Zabránily mu v tom poloha, husté lesy a odvaha obyvatel.

Belek
Moderní letovisko mezi Aspendosem a Perge, s pozoruhodným komlexem hned čtyř osmnáctijamkových golfových hřišť. Husté okolní lesy jsou rájem ornitologů. 

Kemer
Turistické letovisko s mezinárodní atmosférou. Lze odtud podniknout výlet do lyckého města Olympos. Turisty sem přitahuje Yanar (řecky Chimaera), „věčně“ hořící plamen. Z otvoru ve skále uniká přírodní plyn.

Lara-Kundu
Vody dolních Dudenských vodopádů se zde řítí přímo do moře a nabízejí tak úchvatný, nevšední pohled. 

Konya
Jedno z nejstarších měst světa, dnes asi 1 mil. obyv. Osídleno od neolitu, vystřídali se tu Chetité, Frygové, Peršané, Římané a Byzantinci. Zlatou éru prožila za dynastie Seldžukovců, kdy bylo hlavním městem. (Seldžukové byli součástí kmenů, které přišly z asijských planin a v 10. století se obrátily na sunnitský islám. Usadili se u Kaspického moře a v 11. století sahala seldžucká říše od Samarkandu a Jeruzaléma k Číně a Jemenu. Ve 14. století byla poražena vpádem Mongolů.) Byl zde založen řád dervišů a hrobka zakladatele (muzeum Mevlana, kdysi dervišský klášter Tekke) je hlavní atrakcí města. Obecně je město důležitým náboženským centrem pravověrných muslimů. Alaeddinova mešita, Karatayova medresa a Muzeum Ince Minare představují další stavitelské klenoty.

Další zajímavá místa v Turecku
Ankara
Hlavní město Turecka od založení moderního státu v roce 1923, kdy Atatürk potřeboval zviditelnit symbolické odtržení se země od orientální minulosti. Vnitrozemská poloha Ankary je zároveň určitou ochranou města. Na místě dnešního moderního města kdysi vládli Chetité a poté mu dal jméno frygický král Midas: „Angora“ (kotva), podle kotvy z Noemovy archy, kterou zde údajně našel. Jak s názvem souvisí „angorská vlna“? Je ze srsti koz, kterých se tu pasou početná stáda. 
Město (850 m n.m., 3,2 mil obyv.) má výrazně kontinentální podnebí: v létě je zde sucho a horko, zimy jsou studené a sněží. Optimální doba k návštěvě je jaro nebo podzim. Mezinárodní i vnitrostátní letiště Esenboga leží 30 km od centra. Let do Istanbulu trvá 70 minut a spojení je několikrát denně (nočním lůžkovým rychlíkem pojedete 8 hodin, vzdálenost Ankara – Istanbul po silnici E5 činí 460 km). Z hlavního autobusového nádraží jezdí spoje do všech větších měst. Po městě funguje autobusová doprava, dolmusy i taxíky. Staré město Ulus propojuje s novým městem Atatürkův bulvár. 
Za návštěvu stojí určitě úžasné Chetitské muzeum (= muzeum anatolských kultur), Ankarská citadela (s osmanskou čtvrtí uvnitř, několika minarety a vyhlídkou z věže Sark Kulesi) a skutečně monumentální Atatürkovo mauzoleum (Anit Kabir) se zajímavou audiovizuální show v turistické sezóně. 

Bursa
Město (1,5 mil obyv, 80 km jižně od Izniku) na svazích hory Uludag je plné hrobek a mešit. Nejvýznamnější jsou Yesil Cami (Zelená mešita) s nádhernými dlaždicemi, Yesil Türbe (Zelená hrobka), mauzoleum sultána Mehmeda I. a jeho rodiny, mešita Sultan Murat II Cami, obklopená hrobkami jeho početné rodiny a největší mešita v Burse, Ulu Cami se 20 kopulemi. Obchoduje se zde s přírodním hedvábím (ze zámotků bource morušového).

Bospor
Podle řeckého „bous“ (kráva) a „poros“ (přeplavba). Životně důležitá lodní trasa, spojující Černé a Marmarské moře. Odděluje evropskou a asijskou část Istanbulu a denně po ní pluje množství převozních lodí. V roce 1973 ji poprvé překlenul visutý most (1973, 64 m výšky, 1000 m délky). 

Dardanely
Strategicky významná úžina délky 65 km s původním jménem „Helles Puntus“ (most do Řecka) mezi Marmarským a Egejským mořem byla od starověku frekventovanou spojnicí mezi Černým a Středozemním mořem. Jako první ji údajně ovládali Trójané, které však díky známému „trójskému koni“ vypudili Řekové.

Edirne
Dříve Hadrianopolis podle císaře, jenž z ní udělal hlavní město římské Thrákie, ve 14. století pak hlavní město Osmanské říše, leží 230 km severozápadně od Istanbulu na bývalé římské silnici Via Egnatia. Nepřehlédnutelná mešita Selimiye Cami z roku 1569 je největší a nejnádhernější mešitou v Turecku (kupole o výšce 30m a průměru 45 m, 999 oken, překrásné kachle a čtyři impozantní minarety). Eski Cami (Stará mešita) je proslulá neobvyklou výzdobou písmem a obklopena živým tržištěm. Třetí mešita Üc Serefeli Cami (Mešita se třemi balkóny) se pyšní balkóny, navlečenými jako kroužky na impozantních minaretech.

Efes
Starověký Efesos, asi 75 km jižně od Izmiru, kdysi nejdůležitější přístav Středozemí. Po 30 let tu žil apoštol Pavel a psal zde svá slavná kázání. Ve 3. století n.l. město vyplenili Gótové. Na místě původního starého města vyrostlo letovisko Selcuk. Z památek se zachoval například amfiteátr, pro 25 000 diváků, Mramorová cesta, část Celsovy knihovny, Hadriánův chrám a Trajánova studna. Každoročně v květnu se koná Efeský festival (divadlo, koncerty, folklorní tance, velbloudí závody). Meryem Ana je předpokládaný domov Panny Marie, kde žila asi 11 let, do své smrti, dnes poutní místo.

Istanbul 
Legendární metropole, která postupně nesla jména Byzantion, Nový Řím, Konstantinopol a posléze Istanbul spojuje po staletí dva kontinenty a je jedním z nejdéle kontinuálně obydlených měst světa. Díky dlouhé a pestré historii hýří antickými, byzantskými, perskými i tureckými památkami, svět Západu se tu prolíná se světem Orientu, vedle minaretů se tyčí moderní skleněné výškové budovy. Na ulici uvidíte tradiční šátky a závoje i poslední evropskou a americkou módu, jezdí zde tramvaje a metro. V rušném přístavu kotví bosporské trajekty i zaoceánské lodě.

Nelze vyjmenovat všechny pozoruhodnosti, ale určitě nelze vynechat následující:
Staré město Stambul s historickou čtvrtí Sultanahmet s kostelem Haghia Sofia (Aja Sofia, Chrám Svaté moudrosti), který se stal posléze mešitou a dnes je muzeem. Pyšní se obrovskou kupolí a třpytivými mozaikami. 
Sultan Ahmet Camii, tzv. „Modrá mešita“ (1606 – 1616, přízvisko dle barvy interiéru) postavená sultánem Ahmetem I., vrcholné dílo osmanské architektury s kaskádou kupolí, šesti minarety a 260 okny s barevnými skly a 20 000 iznickými kachlemi.
Hippodrom, víceúčelová aréna, která pojala až 100 000 diváků. 
Topkapi Sarayi (palác Topkapi), kde kdysi žilo na 4000 lidí, je skutečným labyrintem mnoha nádvoří, skvostných sálů a reprezentativních zahrad s krásnými fontánami a harémem (původně 400 místností) na vrcholu kopce, odkud je úžasný pohled na Bosporskou úžinu při jejím ústí do Marmarského moře. 
Misir Carsisi (Egyptský bazar nebo Trh s kořením) je nepřehledné rušné tržiště na dohled trajektového přístavu. Je zavalené zejména pytli s kořením a dominují mu dvě mešity: Yemi Cami (Nová mešita) a Rüstem Pasa Cami (mešita Rüstem paši), považovaná za nejkrásnější v Istanbulu (její fasádu i interiér zdobí iznické kachlíky).
Capali Carsi (Velký bazar) je bludiště 65 uliček, 18 náměstíček s fontánami a 4000 obchůdků. Nakoupí tady i zapřisáhlý odpůrce jakýchkoli nákupů. Předem počítejte s tím, že se tu ztratíte. Nezpanikařte a užijte si atmosféru místa. 
Süleymaniye Cami (Sülejmanova mešita) se tyčí na kopci z něhož je vyhlídka na „Zlatý roh“, je střízlivá, velkolepá, největší a nejnavštěvovanější. Jsou zde pohřbeni slavný sultán Süleyman i jeho neméně slavný architekt Sinan.
Mešita Eyüp Sultan Cami je po Mekce, Medině a Jeruzalému je nejvyhledávanějším poutním místem (Eüyp byl „praporečníkem Proroka Mohammeda“ a má tady hrobku). Také tu byl po staletí osmanským princům udělován titul sultána. 
Kariye Müzesi (muzeum v Choře), kdysi kostel sv. Spasitele s překrásnými byzantskými freskami.
Nová část města, „Beyoglu“, stavěná už spíše v evropském stylu, je přístupná po Galatském mostě, spojujícím oba břehy Zlatého rohu. Galatská věž byla součástí opevnění, vybudovaného ve 14. století Janovany. Rozhodně nevynechejte:
Dolmabahce Sarayi (palác Dolmabahce) postavený v 17. století sultánem Abdülem Mecitem v místě bývalých zahrad. Ve výstředním paláci zdobeném mramorem a stříbrem zemřel v roce 1938 prezident Atatürk.
Palác Pera, postavený kdysi jako hotel pro cestující Orient Expressu na trase Paříž – Konstantinopol. Pobývaly tu – kromě jiných – i Mata Hari a Agatha Christie.
Taksim Meydani (náměstí Nezávislosti) je významný dopravní uzel, navíc s Atatürkovým kulturním centrem s koncertní síní a Památníkem Republiky.

Iznik
Malé městečko na břehu jezera, ve 13. století centrum efemerní Nicejské říše. Vyráběly se tu proslulé keramické dlaždice. Zajímavé jsou Yesil Cami (Zelená mešita), postavená v seldžuckém stylu a Sancta Sophia (kostel Svaté moudrosti) s nástěnnými mozaikami.
Kappadokie
Pozoruhodné území fantastických skal a skalních chrámů, vymezené trojúhelníkem Kayseri – Aksaray – Nigde se nalézá v nadmořské výšce cca 900 m n.m. zhruba uprostřed Anatolie, nehostinné suché oblasti centrálního Turecka. Klimatické podmínky, vítr, déšť i slunce, vypreparovaly z mohutných vrstev měkkého sopečného tufu zpevněné vrstvy a „kamenné klobouky“ fantastických tvarů. Nejznámější jsou tři lokality: údolí Göreme a skalní chrámy, podzemní města Derinkuyu a Daymakli poblíž Nevsehiru a kaňon Ihlava nedaleko Aksaray. 

Pamukkale
Unikátní přírodní fenomén, v překladu „bavlníkový hrad“. Kaskády termálních vod (36 °C), tryskající z hory Cal, jsou téměř nasyceným roztokem hydrouhličitanu vápenatého. Z vody, přepadající z jedné nádrže do druhé, se chladnutím sráží vrstvy travertinu a vytvářejí hrázky. Tak během tisíců let vznikla zdánlivá obrovská bílá zeď s jednotlivými jezírky. Voda obsahující síru, vápník a další látky léčí onemocnění srdce, vysoký krevní tlak a další choroby. Místo sloužilo jako proslulé lázně již ve starověku (Hierapolis, 2. stol. př.n.l.). V 5 km vzdálené vesnici Karahayit vyvěrají horké železité prameny.

Termal
Lázně s horkými prameny asi 180 km jižně od Istanbulu, přístupné odtud přívozem přes město Yalova. Vedle historických sultánových lázní, krásných zahrad a Atatürkova rekreačního sídla jsou tu také každému přístupné veřejné lázně.

Trója
Heroické město popsané v Illiadě (válka o krásnou Helenu trvala 9 let, k městu připlulo 3000 lodí a po mnoha peripetiích díky řecké lsti padlo) vykopal v letech 1871- 1890 z pahorku Hisarlik německý archeolog Heinrich Schliemann. Dnes už víme, že zde bylo dokonce 47 různých měst postavených nad sebou v devíti hlavních vrstvách. Za legendární Tróju označili odborníci vrstvu VIIA. Kromě vykopávek pod širým nebem je zde velká maketa dřevěného koně a malé muzeum. Nejsnadnější přístup je z Canakkale (27 km).

Všeobecně oblíbené jsou sezónní festivaly a akce. V lednu je to například vytrvalostní zápasení velbloudů (v Seldžuku), v dubnu filmové festivaly (v Istanbulu a Izmiru), na přelomu dubna a května festival tulipánů (oblíbená květina Osmanské říše), v červnu mezinárodní soutěž vín (v Kappadokii), v srpnu se v Tróji předčítá Homérova Odyssea a volí se královna krásy, v září je vinobraní (v Ürgüpu), v říjnu opět filmový festival (v Antalyi a jachtařské závody Bodrum Cup), v listopadu opět jachty (tentokrát v Marmaris), v prosinci se oslavuje Santa Claus (zde sv. Mikuláš) a lze vidět vystoupení tančících dervišů. 
Prakticky všechna letoviska nabízejí širokou paletu zábavy pro dospělé, děti i mládež. Většina hotelů má své vlastní bary, noční kluby nebo diskotéky a mnohé organizují animační programy. Téměř všechny akce, ať hotelové či soukromé, doprovází tradiční hudba a nechybí například břišní tanečnice. 
V nabídce jednotlivých středisek dále najdete:
aerobik, posilovny, turecké lázně;
bowling, golf, squash, stolní tenis, tenis;
jízda na koni, lukostřelba;
pěší turistika – nejznámější je tzv. Lykijská stezka, doprovázející Středozemní moře od Ölüdeniz do Antalye, s působivými výhledy, nebo výstup na Mt. Olympos, stezky v národním parku Termessos, stezky na úbočí hory Mt. Uludag nedaleko Bursy, či jakákoliv trasa v birardních skalách Kappadokie;
pozorování tažných ptáků (národní park Kuscenneti poblíž Bursy, břehy jezera Köycegiz u Dalyanu);
lety balónem;
plachtění a jachting (ze všech malých přístavů, poplatky a konkrétní vybavení dle nabídky v místě, pozor na silné proudy přímo při pobřeží);
plavba na tradičním tureckém plavidle „gulet“ (lze dojednat ve většině turistických letovisek, nejvíce možností je ve střediscích Bodrum Marmaris);
sportovní potápění (výhradně v povolených oblastech, k dispozici jsou i potápěčské školy);
windsurfing (nejlepší podmínky jsou v zátokách Cesme, Bodrum a Marmaris).

Velvyslanectví České republiky v Turecku 
Embassy of the Czech Republic
Kaptanpasa Sokak No. 15, G.O.P., Ankara
tel + 90 312 4056139, + 90 312 4056965
fax + 90 312 4463084
e-mail: ankara@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/ankara
provozní hodiny úřadu po-čt 08.30-16.30 pá 08.30-14.00, hodiny pro veřejnost po - čt 09.00 - 16.00,
                                                                                                                          st - 09.00 - 12.30

Generální konzulát ČR v Istanbulu 
Consulat Generale of the Czech Republic
Abdi Ipekçi Cad. 71, Maçka – Istanbul, 80 212
POB 35
Telefon: 0090/212/3688035
Fax: 0090/212/2319493
E-mail: Consultate_Istanbul@mzv.cz
web: www.mzv.cz/istanbul
provozní hodiny úřadu: po-pá 08.00-16.30, hodiny pro veřejnost: po-čt 09.00-12.00, 13:00 - 14.00
                                                                                                    pá 09.00 - 12.00

Veľvyslanectvo Slovenskej republiky v Turecku
Ataturk Bulvari 245
066 92 Ankara
tel: +90 312 467 5075
mobil: +90 533 7600384 (diplomatická služba po pracovní době v případě nouze)
fax: +90 312 468 2689
e-mail: emb.ankara@mzv.sk
úřední hodiny: po - pá 10.00 - 12.00

Generálny konzulát SR
Krizantem Sokak 1
34330 Istambul
tel: +90 212 3179430
fax: +90 212 3179429
mobil: +90 532 2630598 (diplomatická služba po pracovní době v případě nouze)
e-mail: cons.istanbul@mzv.sk

Česká republika a Turecko nemají dohodu o bezplatném poskytování zdravotní péče, proto je nezbytně nutné, aby čeští občané cestující do Turecka měli kvalitní pojištění pro zahraničí. Privátní lékařská péče je v Turecku na vysoké úrovni. Proto doporučujeme kvalitní pojištění. Cestující ze zemí EU jsou kryti národním pojištěním. Na místě se však můžete setkat s platbou u lékaře v hotovosti za drobné lékařské úkony, stvrzenku o zaplacení si uschovejte pro další jednání s vaší pojišťovnou. 

(etzane) jsou dobře vybaveny a setkáte se s nimi v každém městě a turistickém letovisku. Mají stejnou otevírací dobu jako obchody a jedna vždy funguje jako pohotovostní (seznam bývá vyvěšen na dveřích).

Nezapomeňte osobní léky, nejlépe v originálním balení. Vaše příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen), analgetika (Brufen, Ibalgin), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika (Ampicilin, Augmentin, Deoxymykoin), antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Opthalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten, Mykoseptin), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol gel na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek. Nezapomeňte repelent a kvalitní olej nebo mléko na opalování s vyšším faktorem proti UV záření.
Do Turecka není třeba žádné povinné očkování. Mezi potenciální rizika patří vzteklina (při pokousání zvířetem vyhledejte neprodleně lékaře), hadí uštknutí (totéž), štípnutí hmyzem nebo škorpiónem (na zklidnění rány použijte mast Fenistil). Při nižším hygienickém standardu se můžete setkat s cestovními průjmy, proto dodržujte základní hygienické návyky, myjte si ruce mýdlem před jídlem a po použití toalety. Přestože je voda na hotelích hygienicky nezávadná, je velmi chlorovaná. Proto pijte výhradně vodu v balenou v lahvích (suryu). Neperlivá voda je označena „sise suryu“, perlivá „maden suryu“. Jezte jen ovoce a zeleninu, které lze oloupat, odřekněte si zmrzlinu a kostky ledu do nápojů.

Pro občany ČR platí bezvízový styk pro pobyt do 90 dnů od prvního vstupu na území státu. 

Je potřeba pouze platný pas 6 měsíců po návratu.


Podmínky vstupu však doporučujeme před cestou ověřit u příslušného zastupitelského úřadu.

Pro občany třetích států platí povinnost si pasové a vízové formality zajistit individuálně.



Upozornění:


Udělení víza je plně v kompetenci zastupitelských úřadů, proti jeho zamítnutí není odvolání a poplatek je v takovém případě nevratný. CK Čedok nemůže nést zodpovědnost za případné neudělení víza, rovněž tak nemůže refundovat cenu zájezdu, pokud jej klient zrušil z titulu neudělení vstupního víza, popřípadě je-li z dané země vyhoštěn. 
Klientům doporučujeme podávat žádosti o víza s dostatečným předstihem a k žádosti dokládat všechny požadované dokumenty.