Naše webové stránky používají k vylepšování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Rozumím

Hotel ISROTEL GANIM DEAD SEA

Destinace
Izrael, Mrtvé moře
Doprava
Strava
Počet osob
Nově zrekonstruovaný hotelový komplex se nachází v blízkosti centra turistického střediska Ein Bokek.
  • Bazén
  • Klimatizace
  • Konferenční místnost
  • Parkoviště
  • Připojení na internet
  • Tenis
  • Novinka
  • Vozíčkář
Termín Nocí Doprava Strava Cena za osobu
-

Nahrávám termíny

Středisko

Ein Bokek

Poloha

Nově zrekonstruovaný hotelový komplex se nachází v blízkosti centra turistického střediska Ein Bokek.

Vybavení

Recepce, Lobby bar, výtah, venkovní bazén, dětský bazén, dva kryté bazény s vodou z Mrtvého moře, vířivka, dětský klub, obchůdek, SPA centrum (masáže, kosmetika, kadeřnictví), konferenční místnost, úschovna zavazadel, prádelna, hlídání dětí, parkoviště, WI-FI.

Sport a zábava

Posilovna, tenisové kurty, SPA centrum (masáže, kosmetika), vířivka, sauna.

Ubytování

Standardní dvoulůžkové pokoje s možností přistýlky jsou vybaveny koupelnou, WC, klimatizací, minibarem. Hotel disponuje rodinnými pokoji se dvěma oddělenými místnostmi.

Stravování

Bufetová snídaně, možnost dokoupení večeří.

Pláž

Písčitá pláž vzdálena 2 minuty chůze od hotelu.

Tipy pro správnou volbu

- vysoký standard služeb
- hotel vhodný pro rodiny s dětmi
- rozsáhlé lázeňské služby

Popis destinace

Jedinečná a fascinující země, která může mnoho nabídnout. Historii a tradici, krásné přírodní scenérie včetně nehostinně vypadajících pouští, moderní kvalitně zařízená letoviska se zlatistými plážemi, úchvatná města i kulturu kibuců. Izrael nabízí vše od s ničím nesrovnatelné minulosti až po velmi kultivovanou současnost, jíž dominují dokonale vybavená přímořská střediska na březích Rudého, Středozemního a Mrtvého moře.





Destinace s celoroční sezonou. Po mírné a větrné zimě následuje horké a suché léto. Na březích Rudého moře prší jen málokdy. Nejpříjemnější klima zde panuje od března do června a od září do listopadu. Popsané klima nelze v konkrétním termínu zájezdu garantovat.

Země a její lidé

Stát Izrael leží v „Zemi zaslíbené“, v samém srdci Blízkého východu na území mezi Středozemním a Rudým mořem na dějinné křižovatce biblických i současných kultur. Přímořské nížiny přecházejí v horstva, z nichž nejznámější jsou Golanské výšiny v blízkosti severních hranic země. Jih pokrývá nehostinná poušť Negev. Hranici země tvoří také řeka Jordán, která protéká sladkovodním Genazaretským jezerem a ústí do mohutné prolákliny Mrtvého moře - slaného jezera, které trvale vysychá. Tato země je třikrát svatá – pro věřící židovského, křesťanského i muslimského náboženství. Židovské osídlení zde je staré 4 tisíce let a datuje se do biblických dob. Po 2. židovském povstání v období antického starověku proběhla diaspora do celého tehdy známého světa. Po 2. svět. válce skončil britský mandát v Palestině a OSN rozdělilo oblast na arabské státy a židovský stát Izrael. Arabové toto dělení neuznali, zaútočili na Izrael a byli poraženi. V dalších letech následovala série válek. Izrael ve válce v r. 1967 získal rozsáhlá území na západním břehu Jordánu a na Sinaji. Později se stáhl ze Sinaje a uzavřel mír s Egyptem. Izrael zabral na 18 let i část jižního Libanonu, odkud byl ostřelován. Územní spory přetrvávají dodnes - pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu by měly patřit Palestincům, Izrael zde však i nadále uplatňuje svůj mocenský a vojenský vliv. Vyjednávání je přerušováno násilnostmi a teroristickými akcemi muslimů, ale někdy i ortodoxních židů. Pro obyvatelstvo Izraele je typické vysoké přistěhovalectví. 77 % Izraelců je židovské národnosti. Z nich dvě třetiny se narodily v Izraeli. Nežidovských národností je 23 % obyvatel. Dělení existuje i uvnitř židovského etnika - na Aškenázy, přišedší z Evropy a Sephardim nebo Mizrahim, pocházející z Afriky a Blízkého východu. Existuje též napětí mezi ortodoxními a sekulárními židy.

Tipy pro správnou volbu

- snadno a rychle dostupná exotika
- koupání a poznávání
- biblické památky
- nejbližší korálové potápění
- atraktivní výlety do Jordánska
- relaxace u Mrtvého moře s balneoterapií
- atraktivní nákupy suvenýrů
- jedinečná pouštní příroda

Čedok PLUS

- komfortní lety se společností EL AL nebo Smart Wings
- výhodná cena cestovního pojištění
- výhodné parkování na letišti v Praze

Základní informace

Oficiální název: Stát Izrael
Politický systém: parlamentní demokracie, republika
Rozloha: 210 000 km2
Počet obyvatel: 7 milionů
Hlavní město: Jeruzalém
Úřední jazyk: hebrejština, arabština
Dorozumění: anglicky
Náboženství: židovské 77 %; islám 16 %, arabští a ostatní křesťané 4 %
Měnová jednotka: nový šekel (ILS) (4,- ILS = 1,- USD)
Místní čas: SEČ + 1 hodina
Peníze s sebou: USD i EUR rov no cenné, platby úvěrovými kartami běžné
Elektřina: 220V, adaptér pro tři kolíkové zástrčky nutný
Vstupní formality: cestovní pas
Místní doprava: z bezpečnostních důvodů je lépe omezit se na dopravu turistickými autobusy. Při cestování veřejnou dopravou mějte na paměti, že v sobotu nic nejezdí.
Očkování a lékař: povinné očkování není předepsáno. Lékařská péče je v Izraeli na vysoké odborné úrovni. Nízká zdravotní rizika. Zdravotní rizika a aktuálně doporučované očkování (ochranu) konzultujte prosím před cestou s hygienickou stanicí či odborným lékařem.

Sport a zábava

Sportovní aktivity
Jako v každém kvalitním letovisku, i v Eilatu se nabízí spousta možností jak strávit volný čas při různých vodních sportech, potápění, rybaření, pouštním safari jízdou na lodi či návštěvou podvodní observatoře.

Po koupání…
Eilat nabízí řadu restaurací s vynikající kuchyní, možnost zábavy v barech nebo klubech či moderních diskotékách nebo jen procházku po promenádě. K dispozici jsou zde i nákupní centra.
Potápění
Eilat je rájem pro potápěče amatéry i profesionály. Najdeme zde několik potápěčských základen, kde je možnost zapůjčení kompletního vybavení, zajistí zde pro Vás dopravu k atraktivním lokalitám i zkušeného průvodce. Nejatraktivnější potápěčskou lokalitou je korálový útes Coral Beach. Jedná se o 1,2 kilometrů dlouhou přírodní rezervaci s placeným přístupem. Tento korálový útes je nejseverněji položeným korálovým útesem na světě.
Orientační cena ponoru: 2 hodiny včetně lahví se stlačeným vzduchem: 7 500,- Kč

Rent-a-car
V Eilatu je k dispozici celá řada renomovaných půjčoven aut. Pronájem auta lze zajistit i ve většině hotelů. Řízení v Izraeli a podmínky na silnicích odpovídají evropskému standardu. Pro řízení v Izraeli je dostačující český řidičský průkaz. Podmínkou pro pronájem vozu je minimální věk řidiče 23 let a držení řidičského průkazu minimálně 1 rok.
Orientační cena za pronájem auta: od 1 000,- Kč/den

Gastronomie
Typická izraelská kuchyně zahrnuje rysy kuchyní více než stovky národů. Respektují se však náboženské příkazy. Všudypřítomná je pita - chlebová placka, která se často naplňuje masovým a zeleninovým obsahem. K oblíbeným a velmi typickým pokrmům patří například humus, což je hrachová pastaochucená citrusovou šťávou, česnekem a koriandrem, dále felafel - jídlo arabského původu kombinující zeleninu a kuřecí maso podávané s pitou. Rodná sestra felafelu je švarma, kde místo kuřete dostanete plátky masa uříznuté z velkého kusu opékaného na zvláštním stojanu. Baklava je nejběžnější moučník Blízkého východu tvořený lístkovým těstem a plněný ořechovou nádivkou s medem.

Nákupy
Pro majetné diamanty a stříbro, jinak suvenýry křesťanských nebo židovských tradic. Typická je medúza – útlá schránka ze dřeva, kovu či plastu, která skrývá papírek s citátem z tóry a má své místo u dveří domu nebo bytu ve výši zvonku. Oblíbené jsou šperky z eilatského kamene, který je tvořen zeleným malachitem a modrým tyrkysem. Všudy přítomná je keramika. Vynikající dárek je i likér Sabra.

Mapa

Eilat
Letovisko na březích Rudého moře, s korálovými útesy a stovkami druhů tropických ryb, leží na dosah Negevské pouště s překrásnými skalními masívy, z nichž lze zahlédnout Egypt, Jordánsko i Saudskou Arábii. Teplota čistého a průzračného moře ani v nejchladnějších měsících neklesá pod magických 20 °C. Eilat nabízí vodní sporty, rybaření, pouštní safari, vyhlídkové plavby či návštěvu podvodní observatoře; večery lze trávit v přepychových restauracích, anglických barech, nočních klubech, venkovních hospůdkách, moderních diskotékách či vycházkou po promenádě. Eilat je rájem nejen pro profesionální potápěče: začátečníkům i potápěčům amatérům nabízíme účast na speciálních kurzech, po jejichž absolvování obdržíte mezinárodně uznávaný potápěčský průkaz. Zkrátka je zde vše pro každou chuť a každou kapsu. S nově otevřenou lagunou se délka pláže „prodloužila“ na 1400 metrů.
Připočtete-li kvalitní ubytování evropského standardu, výjimečnou ochotu a přátelskost místních obyvatel, stane se Eilat místem, kam se budete chtít vracet rok co rok. Při své dovolené u břehů prohřátého Rudého moře si nenechte ujít příležitost navštívit fascinující památky, jako zříceninu pevnosti Massada poblíž Mrtvého moře či procházku biblickým městem Jeruzalémem. Dále se nabízí možnost zhlédnout bájné místo Petra v Jordánsku, které bylo pro turisty z Izraele dlouhá léta tabu.

Geografické údaje

Poloha: jihozápadní Asie
Oficiální název: Stát Izrael
Hlavní město: Jeruzalém - 578 800 obyvatel
Jazyk: novohebrejština (63%), arabština, angličtina
Náboženství: židé (81%), sunnitský islám (14%), křesťané (3%)

Měna a kurzy

Měna: 1 nový šekel (ILS) = 100 agorotů
Aktuální kurz: 1 ILS = 5,95 Kč

Původní izraelskou liru vystřídal izraelský šekel, který byl v roce 1985 nahrazen současnou oficiální měnou, což je nový izraelský šekel (chadaš; NIS, ILS)?, který platí i na autonomních palestinských územích. Dělí na 100 agorotů; nejmenší mince má hodnotu 5 agorotů.
Zahraniční devizy mohou být do země dováženy bez omezení. Americké dolary nebo jinou světovou konvertibilní měnu je možné vyměnit v bankách (za astronomický poplatek), na poštách, v licencovaných směnárnách (bez poplatku, např. Money Net), ve vybraných restauracích, turistických kancelářích a hotelích (kurs nevýhodný až o 10 %). Izraelský šekel není volně směnitelný; zpětně lze směnit maximálně 500 NIS; v případě předložení potvrzení peněžního ústavu o nákupu místní měny lze zpětně získat až 5000 USD. Šekely lze výhodně získat i v Praze (směnárny Chequepoint, provoz nonstop).
Platební karty (VISA, Mastercard, American Express, Diners Club) jsou přijímány prakticky všude. Výjimkou je platební karta Maestro vydávaná českými peněžními ústavy. V některých případech lze platit americkými dolary, např. v hotelích.
Banky bývají otevřeny od neděle do pátku od 8.30 – 12.30, navíc v neděli, úterý a čtvrtek i odpoledne (16.00 – 18.00). Na letišti jsou otevřeny nonstop, stejně tak bankomaty. Na výběr z nich se přesto nespoléhejte a vybavte se rovněž hotovostí.

Klimatické podmínky

Na většině území převládá středomořské klima, nicméně podnebí konkrétních lokalit závisí na nadmořské výšce, zeměpisné šířce a vzdálenosti od Středozemního moře. Obecně jsou léta slunečná, teplá a suchá, zimy chladnější a deštivé (70 % srážek spadne v zimě); na horách v lednu i sněží. V létě se mohou vyskytnout bouřky a krupobití. Průměrné letní teploty se pohybují od 18 do 32 °C; nejteplejší jsou červenec a srpen (22 – 33 °C), nejchladnější je leden (6 – 15 °C). Na severu jsou průměrné teploty nižší než na jihu a srážky vydatnější (až 900 mm ročně). V pouštích je podnebí horké a suché, s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí; červencové teploty stoupají až na 40 – 44 °C; srážky jsou zanedbatelné (Eilat cca 25 mm ročně). Na jaře vane teplý vítr „chamsín“. Moře je prohřáté od května do října.

Průměrné teploty v stupních Celsia v měsících
 IIIIIIIVVVIVIIVIIIIXXXIXII
teplota vzduchu2123253135----322722
teplota vody2221212223----252423

Ceny

Ceny
Ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně i v konkrétních podnicích. Izrael je drahá destinace, ceny jsou o 30 – 100 % vyšší než v ČR.

V obchodě:
chleba bochník = NIS 2
coca-cola 1 l = NIS 4
mléko 1 l = NIS 4
plechovka piva 0,3 l = NIS 3 – 5
balená voda 1,5 l = NIS 3 – 6

Další ceny:
pohlednice = NIS 0,50 – 1,50
známka na pohled do EU = NIS 4,20 letecky / 3,50 pozemní poštou
lehátko na pláži 1 den = NIS 7 – 10
vstupné do muzeí, galerií = od NIS 5

Clo, dovoz, vývoz

Oblečení a předměty osobní potřeby není třeba deklarovat; je to mj. kosmetika, běžné šperky, notebook, fotoaparát, filmová kamera, videokamera, rádio, televizor, nahrávač, dalekohled, hudební nástroj, kočárek, vybavení pro kempování a sport (kolo, golfové hole ap.). Osoba starší 18 let smí dovézt 250 kusů cigaret nebo 250 g tabáku, 1 l lihovin a 2 l vína. Dovézt lze potraviny do 3 kg, pokud váha jednoho druhu potraviny nepřesáhne 1 kg.
Přihlásit a opět ze země vyvézt je nutné předměty, jejichž hodnota je vyšší než 200 USD, potápěcí výstroj a všechny přístroje, které jsou nové (osobní počítač, videokamera, video apod.). Na některé je třeba složit zálohu, vratnou při odjezdu. Osobní vozidla pro vlastní potřebu dovážet lze. Dovoz valut a deviz je bez omezení.
Bez příslušné licence je do Izraele zakázáno dovážet rostliny, zbraně, nezpracované maso, nezpracované materiály, nože a nožíky (neslouží-li pro vlastní potřebu) aj. Je zakázáno dovážet padělanou měnu či dokumenty. Domácí zvíře lze přivézt, pokud je minimálně tři měsíce staré. Je zakázán dovoz psů nebezpečné rasy (mj. bulteriér, pitbul, rotvajler aj.). Všechna zvířata musí být vybavena čipem a potvrzením o očkování proti vzteklině ve lhůtě 30 – 365 dní před příjezdem do Izraele.
Starožitnosti (předměty zhotovené před r. 1700) lze vyvážet jen na základě povolení Úřadu pro starožitnosti (Israeli Antiquities Authority). Je zakázáno vyvážet volně žijící živočichy a rostliny.

Časový posun

V Izraeli je téměř celoročně o 1 hodinu více než v ČR. Letní čas se zavádí od posledního pátku v březnu do neděle mezi svátky Roš ha-šana a Jom kipur, takže v době mezi změnou času v obou zemích se oba časy shodují.

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Napětí je 230 V, střídavý proud 50 Hz. Do většiny zásuvek lze použít české ploché zástrčky se dvěma kulatými kolíky; pro jistotu doporučujeme přibalit univerzální adaptér.

Fotografování a filmování

Zakázáno je fotografování vojenských a strategických objektů (letiště, přístavy ap.) a vojenských hlídek. Srozumitelné piktogramy zásadně respektujte. Při fotografování místních obyvatel se řiďte citem; máte-li pochybnosti, výslovně se dovolte nebo nefotografujte. Přísné tabu je fotografování Židů modlících se u Zdi nářků, zejména o svátku šabat.
Nezapomeňte vzít dostatek filmů, případně nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie a přiměřenou paměťovou kapacitu karet.

Internet

Internetové kavárny jsou v každém městě; v Eilatu jich je nepřeberně. Obvyklá cena je 0,5 šekelu za 1 minutu. Připojení wifi nabízí zdarma či za poplatek většina hotelů.

Jazyky, dohovoření

Izrael je směsicí obyvatel a tudíž i jazyků. Úředním jazykem je od roku 1948 novohebrejština, kterou mluví většina populace, a arabština, kterou hovoří izraelští Arabové a židovští imigranti z arabských zemí. Přistěhovalci se musí povinně naučit hebrejsky v jazykových kurzech (ulpanech). Výuka hebrejštiny je od třetí třídy povinná i v arabských školách; arabština v hebrejských školách je nepovinná. Většina obyvatel mluví i anglicky a mnozí rusky. Informační štíty a tabule bývají trojjazyčné (hebrejsky, arabsky a anglicky).
Hebrejština je souhrnný název pro hebrejštinu starověkou, biblickou i moderní, nazývanou novohebrejština (ivrit). Je to jazyk semitský a nejstarší dochované texty pocházejí z 10. století př. n. l. Výraz pochází od řeckého „hebrajos“, jak Řekové a Římané označovali Židy. Zapisuje se písmem, odvozeným od féničtiny a později aramejštiny, psaným zprava doleva. Abeceda má 22 souhlásek; samohlásky se nepíší a je třeba si je domyslet. Hebrejštinu jako živý jazyk prosadil Eli’ezer Ben Jehuda (Eli’ezer Jicchak Perlman; 1881).
Pro zajímavost uvádíme několik slov v hebrejštině: univerzální pozdrav = šalom („pokoj“); dobrý den = jom tov; dobrý večer = erev tov; dobrou noc = laila tov; ano / ne = ken (kén) / lo; možná / O.K. = olai / okej; děkuji mnohokrát = toda raba; prosím = en bead ma; prosím (o něco) = bewakasha (bevaakašá); promiňte = slicha; v pořádku = beséder; výborně = mecujan; žádný problém = ein beaja; moment = rak rega; strpení = savlanut; na to mám právo = magiali; dobrou chuť = bete avon; přípitek na zdraví = lechajim („na život“), pití = lištot; víno / pivo = jajin / bira; džus = mic; sklenice = kos; číšník = melcar; chtěl bych = ani roceh; účet = hešbon; platím = silém; pomalu = leat; hodně = harbe; chleba = lechem, tužka = iparon; mobil = pelefon; klíč = mafteach; kufr = mizvada; toaletní papír = nijar toalet; igelitová taška = sakit; nemocný = chole, chola; zázrak = pele, rodina = mišpacha.
Pravděpodobně se setkáte s výrazy alija = návrat Židů do izraelské země; bejt ha-kneset = synagoga; bejt midraš / bet ha-midraš = studovna; Exodus = druhá kniha Starého zákona; kabala = tajné židovské učení (mystický výklad Starého zákona); kašrut = židovské dietní předpisy; kibuc = komunita osadníků řízená společně svými členy; kipa = pokrývka hlavy (jarmulka), kterou nosí věřící Židé; menora = sedmiramenný svícen; micva = náboženská přikázání; halacha = židovské právo; mitnachel = osadník na okupovaných územích; Haredi (Haredim, charedim) = ultraortodoxní Žid (Židé); Hasid (Hasidim) = člen hnutí Haredi s tendencemi k mysticismu; sabra = opuncie (označení rodilého Izraelce); šoa = vyvraždění 6 miliónů Židů nacisty; talmud = hebrejské učení; Genesis = Kniha původu, první kniha Starého zákona; šabat = židovská sobota (od pátku večer do hodiny po západu slunce v sobotu); Tóra = prvních pět Mojžíšových knih Starého zákona.

Kriminalita

Ministerstvo zahraničí ČR doporučuje během pobytu v Izraeli sledovat místní zpravodajství o aktuální bezpečnostní situaci. Ve vnitřním Izraeli je relativně bezpečno, což se nedá říci o Palestinských územích; individuální turistika do Hebronu a Gazy je zakázána. Do Betléma nebo Jericha lze cestovat s hromadnými zájezdy. Doporučujeme mít při sobě kontakt na stálou konzulární službu, která poskytuje pomoc občanům ČR v případě nouze a zodpovídá dotazy týkající se bezpečnostní situace (spojení z místní sítě 052 294 7698, spojení ze sítě ČR 00 972 52 294 76 98).
Běžná kriminalita je nízká, ale se doporučuje obezřetnost zejména ve městech a v místech vyšší koncentrace lidí (letiště, tržiště, místní doprava): dejte si pozor na kapesní zloděje a zvýšenou pozornost věnujte videokamerám a drahým fotoaparátům. Cennosti, doklady a hotovost patří do hotelového trezoru. Terčem vykradení bývají automobily z půjčoven; ve voze nikdy nenechávejte žádné osobní doklady a cennosti. Každou krádež nahlaste policii; zejména zprávu o odcizení pasu je třeba předložit při podání žádosti o vystavení náhradního cestovního dokladu.
Dojde-li ke ztrátě nebo odcizení pasu, velvyslanectví ČR v Tel Avivu vystaví na počkání náhradní cestovní doklad. Slouží především k návratu do ČR a jeho časová platnost je omezená s ohledem na dobu pobytu v zahraničí. Doporučujeme mít během cesty při sobě kvalitní kopii pasu (stránky, kde je fotografie a osobní údaje) a dvě pasové fotografie, neboť jsou přílohou při podání žádosti o náhradní cestovní doklad. Tuto kopii mějte uloženu odděleně od originálu.
Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. Ocitnete-li se v Izraeli bez prostředků, peníze do Izraele zasílají Western Union a Money Gram.
Trestná je výroba a distribuce drog, včetně jejich držení pro osobní potřebu. Hazardní hry a kasina jsou zakázány.
V Izraeli jsou zavedeny časté a důkladné osobní kontroly, od pohovorů na letišti po prohlídku zavazadel včetně tašek a batůžků. Procházení bezpečnostními rámy je běžné na všech vstupech, včetně zahrad. S vojáky a policisty se doporučuje nediskutovat.

Kuchyně - jídlo a nápoje

Izraelská kuchyně je svázána pravidly „kašrut“ a příprava i konzumace jídla musí být „košer“ (hebrejský výraz pro čistý, způsobilý, přípustný). Zásadně musí být od sebe odděleny maso s mlékem; nelze jíst najednou vejce a sýr, salám či párky a zapomeňte na smetanové omáčky. Po masu lze mléčné výrobky požít až za 6 hodin; mnohé domácnosti a hotely mají dokonce dvoje lednice a dvojí hrnce, talíře i příbory. Je zakázáno požívání krve: zvíře smí být zabito pouze podříznutím, krev se nechá odtéct a z vnitřností se odstraní prosolením. Ze savců se smí konzumovat jen přežvýkavci a drůbež, z vodních živočichů ti, kteří mají ploutve a šupiny. Nesmějí se tedy mj. jíst velbloudi, vepři a divoká prasata, koně, osli, králíci a zajíci a volně žijící ptáci a z vodních živočichů vše co není ryba. Povolené maso je drůbeží, hovězí, skopové, jehněčí a kozí. Izraelská „košer“ kuchyně je však pestrá a chutná díky orientálním přísadám; běžné jsou tahina (sezamová omáčka), skořice, máta, datle, pomeranče, hrozny, koriandr a med. Konkrétní pokrmy vycházejí z místní tradice Blízkého Východu, i ze zemí, odkud Židé do Izraele přišli.
Jako předkrm se podávají saláty (nasekané okurky a rajčata s citrónovou šťávou a lístky máty), uzené olivy, feferonky a kyselé okurky; následuje hlavní chod a po něm zákusky, zmrzlina, ovoce a sýr. Snídaně bývá vydatná (na hotelích formou bufetu se saláty, sýry, vejci, rybami, olivami a tvarohem; labne je sýr podobný jogurtu); oběd je hlavním jídlem dne (nejběžnější je falafel, kebab, šašlik nebo ševarma); večeře bývá lehčí. O šabatu se jedí zvláštní jídla, připravená předem (o svátku se nesmí jídlo při přípravě ani zamíchat): například gefilte fiš (mleté rybí maso v rosolu), šoulet (zapékané kořeněné maso s kroupami a fazolemi), telecí nožičky a chala (hallah, barcheta; kynutý chléb ve tvaru vánočky). Běžný je arabský chléb pita sypaný sezamem a sladký chléb plněný čokoládou a rozinkami. Na závěr jídla se tradičně čichá ke koření (skořici, myrtě, muškátu či hřebíčku). Káva s mlékem se po masitém obědě může pít až za 6 hodin. Místní značky piva (bira) jsou Maccabee a Goldstar.
Oblíbené nápoje jsou silný mátový čaj (nana–te), ovocné šťávy (mj. datlová a mandlová), citrusové džusy a vína z Golanských výšin. Židé preferují čaj (te) s citronem nebo sušeným mlékem; káva se pije ze sklenice. „Bots“ je černá nefiltrovaná káva, „hafuch“ káva s napěněným mlékem, „turki“ turecká káva s kardamonem; „nes“ je nescafé. Jako zákusek se nabízí cimes (například švestkový), lekach (židovský medovník), hanig lejkech (medový koláč), baklava (ořechový koláč), mahalebbi (sladká rýžová kaše), malabi (karamelový puding), konafa (pečivo se sirupem a ořechy) a kandované i čerstvé ovoce, zejména citrusy (pomeranče jaffa), datle, fíky, avokádo, granátová jablka, guava, jablka, jahody, melouny a sabra (plody opuncií ).

Vybrané speciality:
blintzes: omelety jako hlavní jídlo plněné tvarohem, rozmačkanými brambory a cibulí nebo kořeněným mletým drůbežím nebo hovězím masem; jako dezert s ovocem (jablka, třešně)
dag bitannor: pečený kapr
falafel: smažené kuličky z cizrnové pasty nebo kousky masa napěchované do rozříznuté chlebové placky (pita), obvykle s hranolky, salátem, čerstvou nebo nakládanou zeleninou, sezamovou omáčkou či pastou (tahina) nebo kečupem
goldenejojch: slepičí vývar
hamantashen: sladké plněné taštičky „kapsy“; tradiční náplně jsou povidlová (mj. meruňková a hroznová), maková, datlovo-pomerančová, hrozinkovo-mandlová, čokoládovo-ořechová
hummus: pasta z bobů a olivového oleje, případně kaše nebo pyré z cizrny nebo čočky, ochucená česnekem nebo cibulí, bylinkami a olivovým olejem; nabírá se na chlebovou placku
kebab: hovězí nebo skopové mleté maso
krupnik: směs krup, fazolí, zeleniny a masa
kugl: obdoba bramboráku, ale bez česneku
marak shu´it: fazolová polévka
mashi: plněné baklažány
memooleh betapoozim: kuře plněné pomeranči
mousht: grilovaná ryba
palamida: marinovaný tuňák
salát z cizrny a sušených rajčat: sterilovaná cizrna smíchaná se sušenými rajčaty v oleji, cibulí, česnekem, koriandrem, sýrem (kaškaval, feta nebo mozarella), vše ochuceno citrónovou šťávou a olivovým olejem
šašlik: kousky masa na rožni
ševarma: na rožni opečené jemné plátky skopového nebo kuřecího masa
šoulet: vařené hovězí na česneku a s fazolemi

Místní doprava a taxi

Letecká
Největší letiště je Ben Gurionovo mezinárodní letiště (hebrejsky Natbag) 15 km jihovýchodně od Tel Avivu, které ročně odbaví 10 miliónů cestujících. Letištní ostraha (policie a vojáci Izraelských obranných sil) v civilu i v uniformách je početná a kontroly před odbavením jsou přísné. Přímý let z Prahy trvá 4 hodiny, letištní banka a pošta jsou otevřeny nonstop. Z letiště do města je spojení železnicí, autobusem, autem i taxíkem. Dopravu k hotelům zajišťují společnosti United Tours (do Tel Avivu každou hodinu, 25 min) a Egged (do Jeruzaléma na centrální nádraží 1,5 hod, do Tel Avivu na obě autobusová nádraží 45 min, každých 20 min). O něco dražší „sdílené taxi“ (šerut) jezdí po shodných trasách. Veřejná doprava nejezdí o šabatu (od pátečního odpoledne do sobotního večera).
Mezinárodní lety přijímá i vojenské letiště Ovda (Nemal HaTe'ufa Uvda), 60 km severně od Eilatu; zejména letadla typu Boeing 747, pro něž má letiště v centru Eilatu (J. Hozman airport) příliš krátkou ranvej. Toto původně rovněž vojenské letiště dnes nevyhovuje ani polohou; nové mezinárodní letiště má být otevřeno v Ora Well, asi 20 km od Eilatu). Mezinárodní letiště v Haifě (Namal HaTe'ufa Haifa; Uri Michaeli airport) u přístavu slouží jako vnitrostátní a vojenské. Letiště v Herzliyi slouží jen pro letecký výcvik. Vnitrostátní lety do Eilatu a na Golanské výšiny odbavují také letiště v Rosh Pina (Ben Ya'akov Airport) a Sde Dov (Nemal HaTe'ufa Dov Hoz, Dov Hoz Airport) v Tel Avivu.
Železniční. Délka železniční sítě je 949 km; tratě jsou dvojkolejné, s rozchodem 1435 mm. Železnice se budovaly za osmanské a britské správy; první byla otevřena mezi Jaffou a Jeruzalémem, druhá jako součást Hidžázské dráhy. Jízdenky stojí dvojnásobek proti České republice. Z Tel Avivu do letoviska Naharija vede úzkokolejka.

Lodní
Prioritní je námořní nákladní doprava; lodní spojení pro cestující mezi přímořskými přístavy ani říční doprava neexistují. Výjimkou jsou vyhlídkové a zábavní plavby, mířící do Řecka a na Kypr z Haify. Hlavní přístavy a terminály při pobřeží Středozemního moře jsou Ashdod (Ašdod), Haifa, Hadera (Chadera) a Tel Aviv – Yafo (Jaffa), z nichž první dva mají mezinárodní význam. Klíčovým přístavem v Rudém moři je Eilat (Elat).

Autobusová
Síť linek je hustá a jízdenky relativně levné. Největším dopravcem je Egged Bus Cooperative (60 % cestujících). Centrální autobusová nádraží (tahana merkazit) zajišťují i stovky spojů; menší terminály (masof, masofim) obsluhují 10 – 15 linek. Největším autobusovým nádražím na světě (230 tis. m2, 1993) je New Central Bus Station (Hatakhana Hamerkazit Hahadasha) v Tel Avivu. Využívají ho mj. společnosti Egged, Connex, Superbus, Metropoline, Nateev Express intercity, Dan a Kavim. Haifa má dvě hlavní autobusová nádraží, ha-Mifrac vedle železniční stanice Lev ha-Mifrac a Haifa Chof ha-Karmel u vlakové zastávky Chof ha-Karmel (obsluhuje i Ben-Gurionovo mezinárodní letiště). Dálkové spoje jsou klimatizované. Lze zakoupit několikadenní i měsíční jízdenky. O šabatu (od pátku večer do soboty večer) veřejná doprava nefunguje. Z bezpečnostních důvodů jsou běžné vojenské hlídky; z těchže důvodů nehledejte odpadkové koše. Nejsou zřízeny ani úschovny zavazadel.

Městská doprava
Hlavními provozovateli hromadné dopravy jsou společnosti Egged Ta'avura bus lines a Dan. Rychlodrážní tramvaj má být zprovozněna v Jeruzalémě a v Tel Avivu (celkem 22 km, z toho v podzemí 10 km). V Haifě je v provozu metro „Karmelit“, údajně nejkratší na světě; na jednokolejné trati s jednou výhybnou a šesti zastávkami se míjejí dvě soupravy.

Taxi
Najdete je na letištích a vlakových i autobusových nádražích, nebo je zavolá hotelová recepce. Taxíky jsou spolehlivé, vybavené taxametrem; řidič je povinen vydat účtenku. Příplatky jsou za telefonickou objednávku; přirážka ve výši 25 % běžného jízdného se platí za jízdu od 21.00 do 05.30 hod., o šabatu a o svátcích. Doporučovaná společnost je Shay Li service. Tzv. šeruty jsou formou „sdíleného taxi“, tj. doprava minibusem pro 8 – 10 osob na kratší i delší vzdálenosti. Jsou levnější než klasické taxi, a jen o málo dražší a podstatně rychlejší než autobus. Nemají oficiální jízdní řád a obvykle odjíždějí, když jsou zaplněna všechna místa.

Nákupy a suvenýry

Oblíbenými suvenýry jsou kovotepecké výrobky (lampy a ozdobné mřížky), keramika (kachle a ozdobné talíře), kožené zboží (pásky, tašky); předměty z olivového dřeva či větvičky olivovníku, pro věřící růžence, betlémy, křížky a „svatá“ voda, půda a olej; sedmiramenné a jiné svícny, knihy a videokazety o Svaté zemi, křížové cestě a životě Ježíše; sandály „kristusky“, sůl z Mrtvého moře a kosmetika z těchto léčivých solí, šperky s drahokamy (v Eilatu s perlami či korálem nebo místním polodrahokamem zvaným „ejlatský kámen“, připomínajícím malachit). Vděčným dárkem jsou orientální koření, datle a datlové produkty, oříšky, místní vína (zejména karmelské) a ještě na letišti lze zakoupit originální izraelský likér „Sabra“ (čokoládovo-pomerančový nebo kávový). Originální vzpomínkou může být „mezuza“, obvykle kovová nebo dřevěná schránka na tóru (většinou je v ní modlitba Šema Jisrael, „Slyš, Izraeli“). Židé ji umísťují na pravou stranu venkovních dveří, šikmo směrem do domu, na znamení pozvání; v domě symbolizuje Boží přítomnost.
Podmínkou pro vrácení DPH (ve výši 17 % ceny, s výjimkou potravin, alkoholu, cigaret a tabáku) je nutné, aby zboží v hodnotě nad 100 USD bylo zakoupeno pro osobní potřebu v autorizovaném obchodě, označeném ministerstvem turistiky. DPH se vrací na letišti prostřednictvím banky Leumi; zboží musí být předloženo ke kontrole v neporušeném originálním balení z obchodu.
V supermarketech a u židovských obchodníků se nesmlouvá, na zastřešených tržnicích (súky) a otevřených tržištích (zejména v arabských čtvrtích Jeruzaléma) naopak ano; první cena může být nadsazena až desetinásobně.
Pracovní týden v Izraeli začíná v neděli a končí v pátek okolo poledne. V obchodech je standardní otevírací doba od neděle do čtvrtka 08.00 – 13.00 a 14.00 – 19.00 (v létě do 20.30), v pátek 08.00 – 14.00, v sobotu je zavřeno. Obchody a restaurace v sobotu otevírají až po konci šabatu, tedy po západu slunce. V Jeruzalémě se šabat dodržuje striktně, ale v Tel Avivu, Haifě a dalších kosmopolitních městech bývají obchody a restaurace otevřeny i během svátku. V muslimských čtvrtích je zavřeno v pátek, v křesťanských v neděli. Velká nákupní centra (zejména v Tel Avivu) a obchody v turisticky exponovaných lokalitách mají otevřeno bez ohledu na svátky. Zde lze také často platit i americkými dolary.

Oblečení, zavazadla

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty, jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte mít v kabině letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení by mělo být vzdušné, příjemné a praktické, nejlépe bavlněné nebo směsové, sportovní či ležérní, jaké vám vyhovuje. Na výlety si vezměte pohodlné botasky nebo pevné sandály s profilovanou podrážkou; na přezutí lehké sandály, dámy letní sandály k šatům. Od dubna do října stačí lehké letní oblečení, ale od listopadu do března je kromě Eilatu chladněji a může pršet: přibalte svetr, pláštěnku a deštník.
Pokud chcete navštívit místa pro Židy důležitá, nutná je košile s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty, pro ženy pokrývka ramen a hlavy. Vše se dá na místě zakoupit, včetně kipy (jarmulky), kterou můžete nahradit vlastní pokrývkou hlavy.
Nezapomeňte opalovací krém s vyšším faktorem, repelent, plavky, boty do vody, sluneční brýle a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte.

Opalování

Izraelské slunce je velmi prudké. Proto se pro pobyt venku, a zejména na pláže vybavte opalovacími krémy s ochranným faktorem dle typu vaší pokožky. Nezbytné jsou kvalitní sluneční brýle s UV filtrem a pokrývka hlavy (klobouk nebo šátek).

Pláže a koupání

Všechna izraelská „čtyři moře“, Středozemní, Mrtvé, Galilejské a Rudé, nabízejí široké možnosti koupání a slunění; opalování „nahoře bez“ a nudismus jsou však zakázány. U Středozemního moře vybírejte pláže s plavčíkem, protože jsou zde víry a podmořské proudy. Severně od Tel Avivu je vstup do moře písčitý, ale mělké mořské dno skalnaté. V některých lokalitách (Nahariya, Akko, přírodní rezervace Poleg) bývá problémem čistota vody. Boty do vody chrání před mořskými ježky a ostrými korály; v červenci se mohou vyskytnout žahavé medúzy. Většina pláží je rušná, protože místní mládež miluje plážové sporty.
Vyhledávané pláže jsou mj. Gordon Beach (Tel Aviv; písčitá, vybavená sprchami, možnost občerstvení); Aqueduct Beach (severně od Caesarea; zřícenina římského akvaduktu, bez vybavení, plážoví prodavači, při větších vlnách není koupání bezpečné); Ein Gev Resort Village Beach (hotelová pláž na sladkovodním Galilejském jezeře), jižně od ní jsou menší pláže stíněné eukalypty; dno je skalnaté; Ein Gedi Beach (Mrtvé moře; ve vodě se vznášíte jako korková zátka, voda je léčivá, ale každá ranka pálí jako oheň; sladkovodní sprchy, kavárna); Coral Beach Nature Reserve (Eilat; přírodní rezervace s korálovým útesem, ideální pro šnorchlování a potápění; sprchy, převlékárny a půjčovna vybavení; nevhodné pro běžné koupání – jsou zde mořští ježci a páliví koráli); Dolphin Reef Beach (Eilat; vhodná pro koupání, vybavená slunečníky „palapas“; výskyt delfínů); Tantura Beach (u vesnice Dor 30 km jižně od Haify; klidná, čistá a bezpečná pláž, možnost potápění a kempování). Úžasná mušličková pláž je v Caesarea na pobřeží Středozemního moře.

Pošta

Pošty se nacházejí ve větších městech, otevírací doba je od neděle do čtvrtka od 8.00 – 12.30 a 15.30 – 18.30 hod. V pátek je otevřeno jen do 12.00. Pohodlné a spolehlivé je odeslání pohledů prostřednictvím hotelové recepce; do ČR jde pošta okolo 10 dní.
Provozovatel pošty, Izraelská poštovní společnost, každoročně obdrží tisíce dopisů určených Bohu, ale i Ježíši Kristu, Panně Marii či králi Davidovi. Jsou ukládány ve skladu nedoručitelných zásilek v Givat Šaul, s výjimkou dopisů adresovaných přímo Bohu, které jsou jednou za rok vkládány při slavnostním ceremoniálu mezi kameny do Zdi nářků v Jeruzalémě.
Známky (bul) a pohledy se prodávají prakticky všude; známka na pohled do České republiky stojí 3,50 (letecky 4,20) NIS. Izraelské známky jsou mezi filatelisty mimořádně oblíbené. První emise vyšla 16. května 1948, pouhé dva dny po založení státu Izrael.

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Zapůjčení auta nabízí řada autopůjčoven (mj. Hertz a SIXT Shlomo Rent-a-Car a Budget). V ceně je obvykle kompletní pojištění; od klienta je požadován řidičský průkaz platný v EU (starší než jeden rok), mezinárodní platební karta a věk nad 21 let (u cennějších vozů jako Mazda či Mercedes i 26 – 30 let) a maximálně 75 let). Obvyklá cena za vozidlo nejnižší kategorie je cca 40 eur za den. Renomované půjčovny nabízejí výhodné tarify na 3 dny a více, kdy je v ceně neomezený počet kilometrů (při pronájmu na 1 – 2 dny je bezplatných 250 km denně), pojištění odpovědnosti, havarijní pojištění a pojištění proti zcizení; pojistka obvykle nekryje škody na spodku auta nebo pneumatikách (klient je hradí v plném rozsahu). Všechna vozidla jsou vybavena klimatizací a mohou být používána výhradně na udržovaných vozovkách se zpevněným povrchem. Lze zapůjčit i automobil s řidičem, který je zároveň průvodcem. Na letišti Ben Gurion se od řidiče půjčeného vozu vybírá servisní poplatek cca 27 USD. Platba v izraelských šekelech podléhá zdanění DPH ve výši 16,5 %. U velkých půjčoven lze vozidlo vrátit jinde, než bylo zapůjčeno. Vždy podrobně prostudujte smluvní podmínky, stav vozu a rozsah pojištění, zejména proti nehodě a závažné poruše.
Pokud přijíždíte vlastním vozem, na hranicích vás čeká povinná technická kontrola (poplatek cca 50 USD). Motorová vozidla musí být pojištěna pro případ škody způsobené třetí straně (uznávaná je zelená karta).
Silniční síť měří okolo 18 tisíc kilometrů, z čehož 146 km jsou dálnice (nejznámější Ajalonská). Čerpacích stanic je dostatek, orientační cena benzínu je 7 NIS za litr. Mýtné se vybírá pouze na dálnici č. 6, spojující oblast Galilejského jezera s Berševou.
Povolená rychlost je v obcích 50 km/h, mezi obcemi 80 km/h a na dálnici 90 km/h. V případě překročení rychlosti hrozí pokuta až 600 šekelů. Dopravní značky na důležitých silničních tazích jsou obvykle trojjazyčné (v hebrejštině, arabštině i angličtině). Unikátní jsou dopravní značky typu „zákaz vjezdu o šabatu a náboženských svátcích“, označené někdy jen lakonicky „zvyky“. Počet nehod je vysoký, protože mnoho izraelských řidičů jezdí nervózně, nerespektuje pravidla při předjíždění a dodržování rychlosti a ignoruje semafory: vyplatí se rozhlédnout, i když máte zelenou. Izraelské SPZ jsou žluté, palestinské zelené.

Restaurace, ceny, doporučení

Stánky, snack bary, pekárny, fastfoody (včetně McDonalds a Burger King) a restaurace čínské, japonské, španělské, arabské i židovské jsou na každém rohu a není problém si během dne nějaké občerstvení koupit (semínka, ořechy, něco sladkého, sendvič, falafel, šavarmu, pizzu ap.). Židovské podniky mají před restaurací osvědčení rabína o tom, že jídlo je košer.
Ceny za polední menu v levné restauraci začínají od 50 NIS, večerní od 70 NIS. V běžné restauraci dostanete polévku za cenu od 30 NIS, salát od 40 NIS, těstoviny či vegetariánské jídlo od 40 NIS, rybí nebo drůbeží jídlo od 55 až 70 NIS, desert 30 NIS.
Ve většině měst včetně Jeruzaléma mají restaurace o šabatu zavřeno od pátečního odpoledne do sobotního západu slunce (kdy opět otevírají). V kosmopolitních městech (Tel Aviv, Haifa) bývají restaurace otevřeny stále. Pro křesťany je dnem pracovního klidu neděle, pro muslimy pátek.

V restauraci:
točené místní pivo 0,3 l = NIS 7 – 14
coca-cola nebo limonáda = NIS 4 – 7
běžné místní víno 2 dl = NIS 8 – 2
falafel v chlebu pita = NIS 10 – 15
šuarma (gyros) v chlebu pita = NIS 15 – 20
polévka = od NIS 10
jednoduché jídlo = NIS 15 – 40
menu v restauraci = od NIS 50
kompletní jídlo v restauraci = NIS 90 – 180
káva nebo čaj = NIS 5 – 10

Různé

Beduíni
Etnikum označované jako beduíni (z arabského „badawi“, neusazení) jsou příslušníci arabských nomádských kmenů, žijící převážně v pouštích, od Sahary a Západní pouště v severní Africe, přes Sinajskou a Negevskou až k Arabské poušti. Dělí se do kmenů, které odvozují svůj původ od konkrétního předka; v čele kmenu je staršina čili šejk. Silný je kodex cti, soudržnost a zvykové právo. Bohatí beduíni chovají velbloudy, chudí ovce a kozí stáda pro mléko, maso a „jameed“ (druh jogurtu). Většina beduínů žije ve vesnicích, někdy však po určitou část roku kočují se stády za zdroji vody a k nespaseným pastvinám. Ve 20. století bylo mnoho kmenů donuceno skončit s tradičním způsobem života, odejít do měst a najít si práci. Jen menšina je schopna trvalé nomádské existence a tradiční beduínský životní styl rychle mizí.
Pro turisty je zážitkem i organizovaná návštěva typické beduínské vesnice (kdy jsou pro ně k dispozici i umývárny, sprchy či splachovací toalety); atrakcí je posezení na zemi na rohožích, sloužících jako postel i jídelní stůl, občerstvení (obvykle pita chléb a grilované jehněčí), informace o životě beduínů a vyjížďka na velbloudu.

Demografie

V roce 2009 měl Izrael 7,5 milionu obyvatel, z čehož 300 tisíc Izraelců žilo na Západním břehu Jordánu, mj. ve městech Ma'ale Adumim, Modi'in Illit, Bejtar Illit nebo Ariel a v osadách, jež zčásti vznikly před založením Izraele a byly obnoveny po Šestidenní válce (mj. Hebron a Guš Ecion). Většina obyvatel bydlí ve městech (asi 90 %). Na většině půdy hospodaří kibucy (zemědělské usedlosti s kolektivním vlastnictvím výrobních prostředků s výjimkou půdy a s demokratickým systémem rozhodování) a mošavy (rodinné farmy, sdružené pouze za účelem prodeje úrody nebo nákupu surovin).
Národnostní složení představují ze 79 % Židé, 20 % Arabové, ostatní 1 %. Přes 57 % izraelských Židů se narodilo v Izraeli; 23 % jsou imigranti z Evropy a Ameriky a 6 % z Asie (včetně arabského světa) a Afriky; nežidovskou populaci představují většinou Arabové. Podle zákona z roku 1970 mají právo na přistěhování do Izraele jen ti Židé, kteří se narodili židovské matce, anebo přistoupili k židovství a nejsou příslušníky žádné jiné církve.
Průměrný věk obyvatel je 29 let, očekávaný věk dožití 81 let (mužů 79 / žen 83 let). Na jednu ženy připadají tři děti. Porodnost je nerovnoměrná, nejvyšší vykazuje arabské obyvatelstvo a ortodoxní Židé, takže procentní zastoupení jednotlivých skupin i jejich průměrný věk se postupně mění. Téměř 80 % obyvatel má vysokoškolské vzdělání, které je společensky vysoce oceňováno. V zemi je 7 univerzit a výdaje na vzdělání jsou srovnatelné s výdaji na armádu. Vojenská služba je povinná, muži slouží tři roky, ženy dva. Osvobozeny jsou vdané ženy a matky. Pracovní sílu představují 3 miliony osob, z toho v zemědělství pracují 2 %, v průmyslu 16 % a ve službách 82 %. Nezaměstnanost je 7,4 % (2009).

Drúzové
Uzavřená nábožensko-etnická komunita (hebrejsky Druzim; na světě asi 1 milion osob), původem z Egypta, která se roku 1017 oddělila od šíitské větve ismailitů, žije v Libanonu, Izraeli a Sýrii. Věří mj. v převtělování duší, na svou víru nikoho neobrací a není možné k nim konvertovat. Ženy mají rovnoprávné postavení. Jsou loajální k zemi, v níž žijí (na vlastní žádost např. slouží v izraelské armádě). Mají svoji vlajku.

Golanské výšiny
Strategicky významná pahorkatina Golany (hebrejsky Ramat ha-Golan, arabsky Hadbat al-Džawlán) vulkanického původu (1850 km2, 120 – 520 m n. m., s vrcholy až 2880 m n.m.) na jižním konci pohoří Antilibanon je vymezena řekou Jordán, Tiberijským jezerem a údolím Hula, údolím Raqqad, řekou Yarmok a horou Hermon. Administrativním centrem je obec Kacrin. Jde o sporné území mezi Izraelem a Sýrií. Do první světové války zde vládli Turci, poté bylo součástí mandátní Palestiny a poté spravováno Francií v rámci syrského protektorátu. V roce 1944 se Golanské výšiny staly součástí nového státu Sýrie a roku 1949 byla vymezena demilitarizovaná zóna.
Spory o průběh hranice mezi Izraelem a Sýrii však pokračovaly a v roce 1967 Izrael Golany vojensky obsadil během tzv. Šestidenní války; asi 100 tisíc obyvatel odsud uprchlo; většinou Drúzové a Čerkesové. Od té doby Izrael kontroluje dvě třetiny jejich rozlohy a vzniklo zde 42 izraelských osad (2005), resp. kibuců. V roce 1973 se Sýrie pokusila znovu získat kontrolu nad Golanami útokem v den svátku Jom kipur, nejposvátnějším dnu židovského kalendáře. Přes značné ztráty Izrael útok odrazil. V roce 1974 uzavřely obě strany smlouvu o příměří a OSN sem umístilo své pozorovatele. Roku 1981 Izrael jednostranně anektoval Golanské výšiny schválením zákona, který izraelské právo a správu nad Golanskými výšinami potvrdil a ještě rozšířil (jejich ztrátou by přišel o čtvrtinu vodních zdrojů). Tento krok byl odsouzen radou bezpečnosti OSN.
V současné době OSN, USA, EU a významné mezinárodní organizace i nadále považují Golanské výšiny za území okupované Izraelem. Na Golanech je v současnosti 34 židovských osad s asi 35 tisíci obyvateli. Dále zde zůstalo asi 20 tisíc Syřanů, většinou drúzů. Izrael propaguje Golany jako turistickou destinaci, kam bude návštěvníky lákat překrásná příroda (vyhaslá sopka Madždal Šams, kráterové jezero Ram, vodopády, ptactvo), kibucy a čtyři drúzské a jedna alavitská vesnice Ghadžar.

Náboženství
Deklarace nezávislosti ze dne 14.5.1948 zaručuje náboženskou svobodu a rovnoprávnost občanů bez ohledu na vyznání, současně však prohlašuje Izrael židovským státem. Více než tři čtvrtiny obyvatel se hlásí k judaismu různých směrů a různého stupně dodržování náboženských pravidel; země má dva vrchní rabíny, aškenázského a sefardského směru. Asi 40 - 50 % Židů sami sebe považují za sekulární (= hebrejsky „chiloni“, „lo dati“ = nevěřící, nebo „chofši“ = volnomyšlenkáři), 30 - 40 % za tradicionalisty (hebrejsky masorti či dati = věřící) a 20 % za religiózní (sem patří „charedim“ a ortodoxní Židé). Sunnitský islám vyznává asi 16 % obyvatel; náboženskými menšinami jsou křesťané a drúzové. Minimum je hinduistů, buddhistů a ateistů. V Haifě je světové centrum církve Baháistů (Bahá’í víra vznikla v roce 1844 v Íránu, když se Sajjid Alí Muhammad Šírázím prohlásil za Mahdího, tedy Spasitele; hlásá rovnost všech lidí a má ve světě cca 6 miliónů věřících). Alavité jsou islámskou sektou; přijali učení Alího, zetě proroka Mohameda.
Židé svůj původ odvozují od praotce Abraháma, který kolem roku 1800 př.n.l. přivedl z Mezopotámie skupinu hebrejských nomádů, kteří se usadili v Kenaanských horách. Abrahámova linie pokračuje až k Mojžíšovi, který kolem roku 1200 př.n.l. vyvedl Židy z egyptského zajetí. Izraelské kmeny obsadily území Palestiny; název Palestina pochází od Pelištejců (Filištínů), kteří sem přibližně ve stejnou dobu přišli od moře. Izraelci se nazývají podle Jákoba, Abrahámova vnuka, který přijal jméno Jisrael („Bůh bojuje“). Biblický národ patriarchy Jákoba vešel ve známost jako „synové Izraele“ čili Izraelité a název Izrael již přes 3 tisíce let označuje židovský národ i zemi izraelskou.
Pro Židy udávají rytmus dne tři bohoslužby: ranní, odpolední a večerní. Ráno a večer se odříkává Šema Izrael („Poslyš, Izraeli..“). Ráno se Židé zahalí do modlitební šály (talitu) a uvážou si na čelo malou koženou krabičku (tefilin) se čtyřmi úryvky tóry jako symbol oddanosti bohu a jeho příkazům. Studium a učení svatých textů je povinné. Synagóga je místem modliteb a studia. Duchovním vůdcem je rabín. Vyučuje, řídí obřady, dává rady věřícím. Na zárubně dveří domácnosti se připevňuje mezuza, pouzdro obsahující texty tóry a modlitbu Šema. Věřící dodržují dietní pravidla (kašrut). Obřízka (berit mila) týdenních chlapců je dokladem smlouvy Boha s Izraelem. „Dospělost“ co se týče náboženství je u třináctiletých chlapců označena jako „bar micva“ a u dvanáctiletých dívek „bat micva“. Svatba se koná v synagóze nebo doma; manželskému páru žehná rabín. V případě úmrtí příbuzní a přátelé modlí v domě zesnulého po dobu sedmi dnů: recitují kadiš, modlitbu žádající příchod božího království. Za Žida je podle židovského práva považován ten, kdo se narodil ze židovské matky nebo ten, kdo k židovství konvertoval podle zásad ortodoxního judaismu. Mnoho židovských přistěhovalců je zklamáno, neboť pokud se přihlásili k židovství za pomoci rabínů konzervativního nebo reformního směru, nejsou uznáni za Židy, jejich sňatky jsou v Izraeli považovány za neplatné a děti za nemanželské.

Pouště
Neúrodné oblasti, pro něž je typický nedostatek nebo absence vegetace, zapříčiněná žádnými nebo nízkými srážkami (s maximem 250 mm ročně); typické je střídání teplot (vedro ve dne a chladno v noci). Rozlišujeme je na skalnaté (hamada), kamenité (reg), štěrkové (serir) a písečné (erg). V Izraeli je nejvýznamnější Negevská poušť. Na přechodu mezi savanou a pouští jsou polopouště, s nízkými srážkami (250 – 400 mm ročně) a řídkou vegetací, převažují sklerofyty, kaktusy a sukulenty.

Sionismus
Myšlenkový směr, který vznikl mezi evropskými Židy na konci 19. století s cílem přesídlení Židů do země, kterou jim přislíbil Bůh, vybudování samostatného židovského státu a jeho udržení. Název je odvozen od pahorku Sion v Jeruzalémě, který je pro Židy významným symbolem. Zakladatelem byl Theodor Herzl, rakouský židovský novinář; hlavním podnětem pro něj byly protižidovské projevy ve spojení s Dreyfusovou aférou. První sionistický kongres se konal v Basileji v roce 1897; byla na něm založena Světová sionistická organizace, dnes se sídlem v Jeruzalémě.

Vznik Izraele a mezinárodní vztahy
Izrael se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské, jejíž zaslíbení je jedním z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let. Po první světové válce ustanovila Společnost národů nad Palestinou britský mandát, s cílem vytvořit „domov pro židovský lid“. V roce 1947 OSN schválila rozdělení Palestiny na dva státy, židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento záměr odmítla, Izrael vyhlásil 14. května 1948 nezávislost a v následující Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec původního plánu OSN o rozdělení Palestiny. Tím vyvolal konflikt se sousedícími arabskými státy, který vedl k několika válkám. Teprve po letech byly s Egyptem a Jordánskem podepsány mírové smlouvy, ale dohody s Palestinci dosud dosaženo nebylo. Území Západního břehu Jordánu, Východního Jeruzaléma a Golanských výšin, která Izrael během Šestidenní války v roce 1967 zabral Egyptu, Jordánsku a Sýrii, jsou označována jako Okupovaná území. Patřil sem i Sinajský poloostrov, navrácený Egyptu podle Egyptsko-izraelské mírové smlouvy. Na uvedených územích byly zakládány izraelské osady. Ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách je uplatňováno izraelské právo; tato území byla začleněna do vlastního Izraele a jejich občanům bylo nabídnuto izraelské občanství.
Na Západním břehu žijí převážně palestinští Arabové, původní obyvatelé i uprchlíci z Války za nezávislost z roku 1948; pod izraelskou vojenskou správou od roku 1967 do roku 1993. Od Dohod z Osla a Dopisů o vzájemném uznání je většina palestinské populace a měst pod správou Palestinské autonomie, avšak Izrael nad většinou území stále vykonává vojenský dohled. Kvůli vzrůstajícím útokům při druhé intifádě se izraelská vláda rozhodla vybudovat kolem Západního břehu zeď, tzv. bezpečnostní bariéru. V roce 2005 stáhl Izrael jednostranně všechny své obyvatele a vojenské síly z oblasti Pásma Gazy a čtyř osad na Západním břehu.
Izrael udržuje diplomatické vztahy se 161 zeměmi a ve světě má 94 diplomatických zastoupení. Z Ligy arabských států mají s Izraelem plné diplomatické vztahy pouze Egypt a Jordánsko, které s ním podepsaly mírové smlouvy v letech 1979 a 1994, a Mauritánie, jež navázala s Izraelem diplomatické vztahy v roce 1999; naopak Maroko a Tunisko ukončily své diplomatické styky s Izraelem počátkem druhé intifády v roce 2000. Podle izraelského zákona jsou Libanon, Sýrie, Saudská Arábie, Irák a Jemen nepřátelské země a občané Izraele je nesmí navštívit bez povolení ministerstva vnitra. Mezi nejbližší izraelské spojence patří Spojené státy americké, Turecko, Německo, Spojené království a Indie. Spojené státy byly první zemí, která uznala Izrael, poté jej uznal i Sovětský svaz. S Českou republikou má Izrael uzavřenu řadu bilaterálních smluv.
Hnutí Hamas je největší palestinskou militantní islamistickou skupinou. Vzniklo v roce 1987, na počátku první intifády, palestinského povstání proti izraelské okupaci v Gaze a území západně od Jordánu. Krátkodobým cílem je vypudit izraelské síly z okupovaných území, dlouhodobým islámský stát v hranicích historické Palestiny; tedy na většině území současného Izraele. Organizace má politické i militantní křídlo, počet aktivních členů je neznámý. Hamas se orientuje jednak na sociální program (výstavbu škol, nemocnic a náboženských institucí), jednak na vojenské operace vedené podzemní militantní organizací Hamasu, brigády Izz al-Dín al-Kásama. Izrael, Spojené státy i Evropská unie označují Hamas za teroristickou organizaci.
Hizballáh (Boží strana) je libanonská šíitská politická a militantní teroristická organizace, považovaná v arabském a muslimském světě za legitimní politickou stranu bránící Araby před Židy. Izrael a zejména jeho severní hranici ohrožuje raketovými útoky. Činnost Hizballáhu je sponzorována Íránem, který tak údajně testuje své zbraně. Vojenská složka Hizballáhu, zvaná Islámský odpor, vedla boj proti izraelské okupaci jižního Libanonu; elitní komando se jmenuje Jednotka 13. Civilní složka Hizballáhu se věnuje humanitární činnosti (provozuje sirotčince, nemocnice a školy) a masmédiím (vlastní televizní stanici al-Manar, rozhlasovou stanici an-Nur a týdeník as-Safer).

Židovský kalendář
Židovský kalendář počítá dny podle Měsíce a roky podle Slunce. Jeho roky jsou proto nestejně dlouhé, mají zpravidla 12, občas však 13 měsíců. Tím jsou i kalendářní měsíce a dny během roku pohyblivé, právě tak jako svátky. Začátek roku, svátek Roš ha-šana, spadá do období našeho září až října. Letopočet se datuje od počátku světa, v září 2011 začne židovský rok 5772. Dnes platný židovský kalendář se ve stejné podobě používá již od 10. století.

Zeměpis, geografické poměry
Izrael (20 770 km2; z toho 445 km2 vodních ploch) je stát na Blízkém východě, při východním pobřeží Středozemního moře (výsostné vody 12 nm), nejjižnější cíp se dotýká Rudého moře. Jihozápadně leží Sinajský poloostrov, na východě Syrská poušť. K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu (Judea a Samaří) a Pásmo Gazy, tj. území částečně spravovaná palestinskou autonomní správou; tato území jsou Izraelem okupována od Šestidenní války v roce 1967. Území obdélníkového tvaru měří ze severu na jih 424 km, ze západu na východ 15 až 114 km. Hranice se Západním břehem Jordánu měří 307 km, s pásmem Gazy 51 km; hranice s Egyptem 266 km, s Jordánskem 238 km, s Libanonem 79 km a Sýrií 76 km. Celková délka hranic je 1250 km; z čehož 273 km tvoří pobřeží. Izrael je se svou populací 7,5 milionu obyvatel, z nichž tři čtvrtiny tvoří Židé, jediným židovským státem na světě.
Hlavní geomorfologické celky jsou Středomořská pobřežní planina (o šířce 5 – 40 km), na jejímž severním okraji se tyčí pohoří Karmel, na ně navazuje pahorkatina Galileje a Golanské výšiny s horou Hermon (2236 m n.m.). Dále je to Centrální pohoří (500 – 700 m n.m.) s nejvyšší izraelskou horou Meron (1208 m n.m.) a úrodným Jizre'elským údolím, Jordánské údolí, táhnoucí se podél jordánské hranice od Eilatu po Mrtvé moře o celkové délce 180 km a šířce 1025 km. Údolí je součástí Velké příkopové propadliny, maximální nadmořské výšky 230 m n.m. dosahuje na rozvodí Mrtvého a Rudého moře. Dominantami jsou řeka Jordán (322 km s přítoky Dan, Banias a Hasbani), Galilejské jezero (Genezaretské, Kineretské či Tiberiadské jezero, 165 km2, 213 m n.m., zdroj pitné vody) a Mrtvé moře (1020 km2), s nadmořskou výškou mínus 408 m n.m. nejníže položené místo na Zemi. Čtvrtým regionem je Negevská poušť (12 tis. km2), na jejíž severní hranici navazuje Judská poušť. Unikátní jsou propadliny podobné kráterům zvané „machtešim“ (Ramon, Gadol a Katan). Roční úhrn srážek má Negev podle jednotlivých oblastí od 300 mm až k pouhým 50 mm ročně. V krasových územích jsou četné jeskyně (pouze jedna přístupná veřejnosti). Národní rozvaděč vody je potrubí rozvádějící pitnou vodu.

Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky
Díky rozmanitosti přírodních podmínek a klimatu je flora i fauna relativně bohatá; protože však území bylo odpradávna osídleno, mnohé druhy vyhynuly kvůli ztrátě biotopů (výstavbou, neuváženým zalesňováním eukalypty a borovicemi a vysoušením bažin), nekontrolovanému lovu (mj. ostříži, oryxi, sladkovodní vydry a želvy, kavkazská veverka, medvěd hnědý, krokodýl nilský, levantská zmije) a používání DDT a pesticidů. Z celkem 104 druhů savců je 57 druhů ohroženo; kriticky ohrožené jsou arabský levhart a pouštní kočka. Největším savcem je hyena pruhovaná, běžné jsou gazely, šakali, prasata, lišky a zajíci. V Izraeli se vyskytuje 33 druhů netopýrů, 100 druhů plazů, pouze 6 druhů obojživelníků, 1728 druhů ryb (z toho 410 ve Středozemním moři, 1270 v Rudém moři, zbytek jsou sladkovodní), 511 druhů ptáků (z toho asi pětina hnízdících druhů je ohrožena); z přibližně 30 tisíc druhů bezobratlých tvoří tři čtvrtiny hmyz 27 řádů. Významné je zastoupení mořských měkkýšů. Současné zákony zakazují veškerý lov.
Nevládní organizací je Společnost pro ochranu přírody v Izraeli. Vládní organizace je Úřad pro přírodu a parky (NNPPA), založený v roce 1998, který spravuje 41 národních parků a 13 přírodních rezervací. Všechny se dělí do šesti oblastí 1) Golanské výšiny, Galilejské jezero a Galilea, 2) Dolní Galilea a údolí, 3) pohoří Karmel, pobřeží a centrální Izrael, 4) Judská poušť a Mrtvé moře, 5) Negev a 6) Eilat a Vádí al-Araba. Národní parky chrání přírodní ráz krajiny i historické lokality.
Abecední přehled parků: Achziv, hora Arbel, Arsuv, Avdat (UNESCO 2005), Aškelon, Bejt Še'arim, Belvoir, Caesarea Maritima, Cipori, Ejn Avdat, Ejn Gedi, En Chemed, Gamla (zbytek byzantské vesnice, největší vodopád v Izraeli, dolmenové pole, hnízdní kolonie supa bělohlavého a památník padlých), Gan ha-Šloša, Herodium, Jarkon, Jeruzalémské hradby (UNESCO 1981), Judské hory, Karmel, Kumrán, Lachiš, Ma'ajan Charod, Machteš Ramon, Mamšit (UNESCO 2005), Masada (UNESCO 2001), Mauzoleum Mazor, Megido (UNESCO 2005), Montfort, Nachal Calmon, Roš ha-nikra, Samaří, Tel Be'er Ševa (UNESCO 2005), Tel Chacor (UNESCO 2005), hora Tábor, Šivta (UNESCO 2005).

Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika
Nerostné bohatství Izraele je limitované. Těží se draselná, hořečnatá a bromová sůl (z Mrtvého moře), fosfáty, uhličitan draselný a stavební suroviny (jíl, písek, sádra a stavební kámen), v menší míře též měděná a železná ruda, síra, mangan, asfalt, ropa a zemní plyn. Probíhá geologický průzkum ložisek zemního plynu ve středomořském šelfu. Další zdroje jsou lesy (5,5 % rozlohy státu).

Zemědělství
Obdělávatelná půda se získává nákladným zúrodňováním pouště, zavodňováním a odsolováním. Vlastníkem 93 % půdy je stát, který ji pronajímá. Orná půda tvoří 17 %, pastviny 7 % a lesy. Zavlažováno je 54 % celkové výměry. Na většině půdy hospodaří kibucy a mošavy. Hlavní pěstované plodiny jsou bavlna, brambory, citrusy, cukrová řepa, obilí, olivy, rajčata, tabák a vinná réva a rajčata. Z dobytka se chová skot, velbloudi, kozy, ovce a drůbež. Ryby se loví ve Středozemním moři a chovají v sádkách postavených na poloslané vodě z termálních vrtů.

Průmysl
Klíčové obory jsou informatika a komunikační technika (hardware i software), elektronika, avionika, výroba zbraní, lékařské obory, farmacie, biotechnologie, nanotechnologie (skleněná vlákna) a broušení diamantů. Důležitý je i průmysl potravinářský, textilní a obuvnický, tabákový a chemický (výroba plastů), dřevozpracující, papírenský a polygrafický, rafinace ropy a hutnictví železa a výroba dopravních prostředků. Na světové špičce je využití a ochrana vody (včetně kapkových závlah) a využití solární a geotermální energie.

Ekonomika
HDP na hlavu v přepočtu kupní síly je 29 tis. USD; na tom se podílí zemědělství 2,5 %, průmysl 32 % a služby 65,5 %. Inflace je 4 %. Důležitý je i cestovní ruch, zejména náboženské poutnictví. Exportuje se ovoce, zelenina, léky, software, chemikálie, vojenské technologie a diamanty (26 % exportu); dováží se uhlí, zemní plyn a ropa (zpracovávaná na umělá hnojiva, paliva a farmaceutika), surové diamanty a spotřební zboží. Asi 7 % HDP jde na vojenské výdaje.
Přírodní rizika jsou písečné bouře, období sucha v létě, náhlé povodně a pravidelná menší zemětřesení. Problémem životního prostředí jsou imise, dezertifikace, nakládání s odpady, znečištění vod pesticidy a hnojivy, nedostatek orné půdy a pitné vody. Jediným přírodním zdrojem sladké vody je Galilejské jezero a řeka Jordán, další voda se získává odsolováním mořské vody; nově budované odsolovací zařízení v Soreku bude po dokončení produkovat každý rok 300 miliard litrů vody: už od roku 2013 má ročně odsolit 150 miliard litrů vody a bude tak největší na světě. Další odsolovací zařízení stojí v Hadeře, Aškelonu, Palmahimu; v plánu je u Ašdodu. Odsolená voda ze Středozemního moře také umožní otevření přehrad a opětovné zaplavení vysychající řeky Jordán a rychle klesajícího Mrtvého moře.

Státní zřízení, administrativní členění
Izrael je demokratická republika v čele s prezidentem, voleným parlamentem na 7 let (na jediné funkční období). Současným prezidentem je Šimon Peres (od roku 2007). Výkonná moc je v rukou vlády, v jejímž čele stojí premiér, Binyamin Netanyahu (od roku 2009). Zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Knesset tvořený 120 poslanci, volenými na základě poměrného volebního systému na čtyři roky. Izrael dosud nemá psanou ústavu; politický systém spočívá na jedenácti zákonech.
Administrativně se Izrael dělí na šest distriktů (mechozot, sg. machoz) a patnáct subdistriktů (nafot, sg. nafa). Každý subdistrikt se dělí na přirozené oblasti, kterých je padesát. Od severu k jihu jsou distrikty a jejich subdistrikty: Severní distrikt (Zefat, Kineret, Jizre'el, Akko a Golany), Haifský distrikt (Haifa a Chadera), Centrální distrikt (Šaron, Petach Tikva, Ramla, Rechovot, Telavivský distrikt, Jeruzalémský distrikt, Jižní distrikt (Aškelon a Beer Ševa) a distrikt Judea a Samaří (kde neplatí izraelská jurisdikce).
Golanský subdistrikt není uznáván OSN jako součást izraelského území. Samosprávní celky tvoří 54 okresních zastupitelstev (z toho 1 drúzské), 69 městských zastupitelstev (z toho 4 arabská) a 141 obecních zastupitelstev (z toho 62 arabské). Pro statistické účely je země rozdělena do tří metropolitních oblastí: Tel Aviv a Guš Dan (3,2 mil. obyv.), Haifa (1 mil. obyv.) a Beerševa (0,5 mil. obyv.). Asi 200 tisíc Židů obývá osady na území obsazeném Izraelem v roce 1967 na Západním břehu Jordánu, největší z těchto sídel jsou Maale Adumim (27 tis.) a Ariel (19 tis.). Roku 1980 byl Jeruzalém (včetně východní arabské části, která byla do r. 1967 spravována Jordánskem) zákonem vyhlášen „nedělitelným hlavním městem Izraele“ (700 tis. obyvatel, z toho 64 % Židů, 36 % Arabů). Většina států toto rozhodnutí Izraele neuznala.

Spropitné

V Izraeli je spropitné předpokládanou součástí příjmů u mnoha profesí (řidiči, průvodci, hotelový personál, číšníci apod., výjimkou jsou taxikáři). Samozřejmě není povinné, a pokud nejste se službami spokojeni, spropitné dát nemusíte. Hotelový nosič dostává 1 USD za zavazadlo a pokojská v kvalitním hotelu 2 USD denně. Na poznávacím zájezdu s vlastním řidičem a průvodcem se dává 3 USD průvodci a 2 USD řidiči za osobu. Obvyklé je spropitné „předem“, které obvykle zajistí lepší služby. V rychlých občerstveních se nic nedává, v restauracích s obsluhou se očekává spropitné cca 10 – 12 % z ceny podle spokojenosti, pokud ovšem není na účtu uvedeno „service included“ („obsluha v ceně“). Na veřejných toaletách se dávají mince na talířek.

Svátky

Pro Židy začíná pracovní týden nedělí a končí pátkem při východu tří hvězd. Den odpočinku, šabat, začíná v pátek po západu slunce a končí sobotní nocí. Židé v tento den nepracují, nerozdělávají oheň, nekouří, nerozsvěcují světlo, nemanipulují s penězi, necestují a nepoužívají dopravní prostředky. Většina obchodů, kin a restaurací je zavřená. Ortodoxní židé u sebe nenosí klíče ani peníze, nic nepřikazují, nesledují televizi. Nejezdí hromadná doprava (poslední autobusy obvykle jedou v pátek okolo 16 hod., další až v sobotu po západu slunce). Mnoho Židů náboženské předpisy dodržuje; nicméně se objevují snahy, aby si mohli i o šabatu užívat technické vymoženosti bez porušení pravidel (např. rozžíhání světla naprogramované počítačem apod.).
Židovský Nový rok (Roš ha-šana) se slaví v září – říjnu: v synagóze se troubí na beraní roh (šofar), což připomíná Abrahámovu víru v Boha, a pojídaná jablka a med jsou znamením víry v dobrý rok. Po deseti dnech modliteb a pokání (kdy byste se měli se všemi okolo sebe usmířit) se koná Jom kipur (Den smíření), největší svátek v roce a den přísného půstu zasvěcený modlitbám. Jsou uzavřena letiště i hraniční přechody a je zastavena veškerá doprava. Po pěti dnech následuje týdenní svátek Stánků (Sukot), kdy si každá rodina postaví v podstatě kdekoliv provizorní chýši a v ní se symbolicky nají, což je připomínkou bloudění Židů vedených Mojžíšem v poušti. Osmý den je svátek tóry (simchat tora). Prosincová Slavnost světel (chanuka) je vzpomínkou na vítězství Judy Makabejského nad Řeky (167 př. n.l.). Svátek purim (únor/březen) připomíná, že Židovka Ester, která se stala perskou královnou, zachránila svůj národ před vyhlazením: všichni navzájem se obdarovávají. Velikonoce (pesach) připomínají odchod Izraele z Egypta; doma u jídla se zpívají žalmy a čtou úryvky z bible, na stole nesmí chybět nekvašený chléb, hořké byliny, slaná voda a čtyři poháry vína. Padesátý den po pesachu následují letnice (šavuot), připomínající zjevení tóry Mojžíšovi; v synagóze se předčítá Desatero.
Také muslimské svátky jsou pohyblivé; svátečním dnem v týdnu je pátek, tak jako pro křesťany neděle. Jsou však slaveny jenom jako náboženské, tedy příslušnou komunitou věřících, zatímco židovské svátky jsou i svátky státními. Jsou celostátními dny klidu a vždy začínají při západu slunce předchozího dne. V případě delších svátků se nepracuje první a poslední den.

Hlavní židovské svátky:
únor / březen: Purim (Svátek losů)
březen / duben: Pesach (Svátek překročení); sedmidenní
duben / květen: Jom ha-Šo´a (Vzpomínka na holocaust a hrdinství)
duben / květen: Jom ha-acma´ut (Den nezávislosti)
duben / květen: Lag ba Omer (Svátek učenců)
květen / červen: Šavuot (Svátek týdnů)
červenec / srpen: Tiš’a be-av (den smutku a přísného půstu, výročí zboření Chrámu)
září / říjen: Roš ha-šana (Nový rok); dvoudenní
září/ říjen: Jom kipur, (Den smíření); ustává veškerý život, nevysílá TV ani rozhlas
září / říjen: Sukot (Svátek stanů), sedmidenní
září / říjen: Simchat Tora (Radost z Tóry)
prosinec / leden: Chanuka (Svátek zasvěcení, Svátek světel), osmidenní
Muslimské a křesťanské svátky
Tyto svátky jsou dodržovány jako náboženské, nejsou spojeny s dny volna. Z muslimských svátků jsou nejvýznamnější den hidžra (Nový rok), narozeniny Proroka Mohameda, postní měsíc ramadán a jeho ukončení Id al-Fitr a svátek oběti Id al-Adha.
Pro křesťany jsou nejvýznamnější Nový rok, Zjevení Páně (Tři králové), Očišťování Panny Marie (uvedení Ježíše do chrámu), velikonoce, svatodušní svátky, slavnost Těla Páně, Nanebevstoupení Panny Marie, Všech svatých a vánoce.

Telefonování + roaming

Telefonní automaty fungují na telefonní karty, které lze koupit v každém kiosku či na poště na 20, 50 nebo 100 jednotek. Předvolby čísel se liší podle toho, zda se používá pevná linka, nebo mobilní telefon, a podle operátora. Předvolba pro vstup do mezinárodní sítě je 00, po ní je třeba volit národní předvolbu (pro Česko 420) a národní číslo. Pokud voláte pomocí telefonní karty, záleží předvolba pro vstup do mezinárodní sítě na společnosti, kterou používáte (012, 013, 014). Volání z hotelu je dražší až o 70 %.
Čeští operátoři O2, T-Mobile i Vodafone mají v Izraeli roaming. Předvolba do ČR je +420, předvolba do Izraele +972.

Tísňová volání

policie (dopravní nehody): 100
první pomoc: 101
hasiči: 102

Víza, vstupní formality

Cestovní pas musí být platný minimálně šest měsíců ode dne vstupu, vízum pro turistickou cestu kratší než tři měsíce není třeba. Imigrační úředníci vyznačí (zpravidla dle zpáteční letenky) do cestovního pasu dobu, po kterou smíte v Izraeli pobývat. O případné prodloužení lze požádat na ministerstvu vnitra.
Při příjezdu i odjezdu se vyplňují registrační karty. Pasová kontrola je přísná a musíte zodpovědět mnoho otázek (nejlépe stručně, jasně a pravdivě). Obvykle je nutné sdělit účel návštěvy, prokázat dostatečné množství finančních prostředků (při soukromé cestě cca 70 – 80 USD na osobu a den či předložení mezinárodní platební karty), případně zajištěné ubytování či pozvání konkrétní osoby. Imigrační úředník může vstup do země odmítnout bez udání důvodu.
Přihlašovací povinnost neexistuje. Nevyžaduje se žádné očkování ani potvrzení o zdravotním stavu. Pro jakoukoliv práci v Izraeli (včetně neplacené dobrovolné práce v kibucech) je nutné předem zajištěné povolení; na příletu u sebe musíte mít zvací dopis a zástupce kibucu vás musí vyzvednout osobně.
Na pozemních hraničních přechodech do Egypta a Jordánska se platí výstupní poplatek (16 až 35 USD). Hranice s Libanonem a Sýrií jsou uzavřeny. Je-li v pase jakékoli izraelské razítko, nevpustí některé arabské a islámské státy držitele pasu na své území. Izraelské orgány lze požádat, aby byla razítka otištěna mimo pas. Obdobně Izrael nemusí vpustit do země držitele pasů, ve kterých jsou vyznačena razítka některých arabských a islámských států. Toto se netýká Egypta a Jordánska, se kterými má Izrael uzavřeny mírové smlouvy.

Zajímavá místa

Jeruzalém
Oficiální hlavní město Izraele (Jerušalajim, Irušalaim, „Obydlí míru“, 700 tis. obyv.), vybudované z vápence, je posvátné pro Židy, křesťany i muslimy. Zde roku 960 př.n.l. postavil král Šalamoun (syn krále Davida) chrám, v němž byla uložena archa úmluvy. Chrám, který zničili Babylóňané, Židé znovu postavili v roce 520 př.n.l.: roku 70 n.l. byl zničen podruhé římským císařem Titem – zbyla jen část zdi, nazývaná dnes Zeď nářků. V roce 638 město získali muslimové a postavili dvě mešity; v letech 1099 – 1244 je vystřídali křižáci a po nich město drželi egyptští mamelukové, roku 1517 vyhnaní Selimem I., vládcem Otomanské říše. Roku 1917 Jeruzalém obsadili Britové, ale po skončení britského mandátu vypukly o Jeruzalém boje mezi Izraelci a Araby. V roce 1949 rozdělením města připadl „západní Jeruzalém“ Izraeli a „východní Jeruzalém“ se Starým městem Jordánsku, přičemž demarkační čára byla prostupná jen pro cizince. V roce 1967 Izrael jordánskou část obsadil a roku 1980 uzákonil, že „sjednocený Jeruzalém je ve své celistvosti věčným hlavním městem Izraele“. Mnoho států tuto svévoli neakceptovalo a diplomatická zastoupení mají v Tel Avivu. Vrácení Východního Jeruzaléma je ze strany OOP jednou z hlavních podmínek pro dojednání mírové smlouvy s Izraelem.
Staré město (1 km2, 40 tis. obyv.) ve Východním Jeruzalémě, s labyrintem uliček, bylo v 16. století obehnáno hradbami (délka 4 km, výška 10 – 15 m, síla 4 – 6 m, původně s osmi branami. Damašská nabízí promenádu po hradbách, Jaffská průchod ke Zdi nářků a Nová (1889) ke Chrámu Božího hrobu. Další jsou Herodova (citadela ze 16. stol., muzeum historie), Štěpánská (pro Židy „Lví“; začátek křížové cesty Via Dolorosa s pátečním procesím Františkánů), Zlatá brána (zazděná za křižáků), Hnojná brána (nejblíže Chrámového pahorku; dlažba římské kolonády Cardo) a Sionská brána (1541; k hoře Sion s údajným hrobem krále Davida). Město je rozděleno na část muslimskou (dvě mešity a bazar), židovskou (kde bydlí výhradně Židé), křesťanskou (Chrám Božího hrobu) a arménskou (katedrála sv. Jakuba). Do každé je přístup konkrétní bránou a vzájemné hranice střeží vojenské hlídky. Jeruzalému dominuje Chrámová hora (Haram ash-Sharif, Har HaBayit), kde stojí Skalní chrám, což je osmiboká mešita Qubbat as-Sachra (687 – 691; chalíf Abd al Malik) se zlatou kopolí, ukrývající skálu, na níž chtěl Abrahám obětovat syna Izáka a odkud odletěl do nebe Mohammed na okřídleném koni Boráq (Blesk).
Další stavby zde jsou Řetězový dóm (8. stol.), funkční mešita Al-Aqsa (chalíf Abdul Walid, 705 – 750; 5 tisíc věřících, mozaiky) a Islámské muzeum. Pro Židy je nejposvátnější Zeď nářků (Hakotel ha Maarav, Kotel Hamáravi), 48 metrů původní opěrné zdi Chrámové hory, kde se Židé shromažďovali, aby oplakávali zboření svého druhého chrámu římským císařem Titem (70 n.l.). Pro modlení slouží asi 170 metrů zdi a modlitebna se svatými knihami; muži i ženy se modlí odděleně a do zdi zasunují papírky s prosbami, adresovanými Bohu (které jsou později přeneseny na Olivovou horu). Turisté mužského pohlaví mohou až ke zdi s jarmulkou na hlavě; fotografování modlících se neporučuje a o šabatu přímo zakazuje.
V křesťanské části se vedle bazarů s křesťanskými suvenýry nacházejí chrám Spasitele (1898, luteránský; vyhlídka z věže) a Chrám Božího hrobu (326 – 335; římský císař Konstantin; roku 1149 obnoven křižáky), stojící na místech, kde došlo k uložení do hrobu a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Na jeho správě se podílejí církve katolická, arménská, řecká pravoslavná, syrská pravoslavná, koptská a etiopská; klíče od chrámu má palestinský muslim. Na vstup do Ježíšova hrobu je vždy fronta. Zajímavé jsou kostel Krista (protestantský, 1849), kostel sv. Alexandra (zabudovaný vítězný Hadriánův oblouk; 135 n.l.), Etiopský klášter (Deir as-Sultan; na střeše Chrámu Božího těla), kostel Jana Křtitele (pův. 5. stol.) a románský kostelík sv. Anny (1140). Židovská čtvrť byla obnovena roku 1967: nachází se v ní zrekonstruovaná římská ulice Cardo s arkádami, synagoga Ramban a archeologické muzeum; v muslimské čtvrti zaujmou tržiště a krámky se suvenýry.
Mimo Staré město leží hora Sion (Zion), s údajnou hrobkou krále Davida; právě tady se odehrála poslední večeře Ježíše Krista s apoštoly. Východně leží „město Davidovo“, nejstarší část Jeruzaléma. Na Olivové hoře je vyhlídka, Gordonova zahrada na Golgotě (s pravděpodobným Ježíšovým hrobem), starý židovský hřbitov, Getsemanská zahrada s olivovníky a Chrámem národů (1924; Ital A. Bartuzzi; stropní mozaika), hrobka Panny Marie (12. stol.), chrám Nanebevstoupení (věž 45 m; vyhlídka), ruská kaple Nanebevstoupení (kde se Ježíš vznesl k nebesům), mešita Nanebevstoupení (pro islám je Ježíš jedním z proroků), kostel Eleona (1106; mozaiky s modlitbou Otčenáš) a klášter Marie Magdaleny (Alexandr III., zlaté cibulovité věžičky).
Nové město je komerčním a administrativním centrem; zaujmou pěší zóna Ben Yehuda, tržiště Mahane Yehuda a náměstí Safra s radnicí a informačním centrem. Čtvrť ortodoxních Židů, Mea She´arim („Sto bran“; 1870) je poslední židovské ghetto (štetl), doklad, jak východoevropská ghetta vypadala před holocaustem. Obyvatelé, „Haredim“ (Bohabojní) jsou označováni jako ultraortodoxní: soustřeďují se výhradně na dodržování Božích přikázání a četbu náboženských spisů a chodí oblečeni jako v 18. století. Nerespektují stát a jeho zákony (židovský stát může založit pouze Mesiáš), odmítají vojenskou službu a neplatí daně. Finančně je podporuje stát a komunity ortodoxních Židů v zahraničí. Nejkonzervativnější jsou „chasidité“, sekta ze 17. století, kterou vedl rabín Bál Šem Tovem. Oblékají dlouhé černé kaftany, bílé košile a pod černými klobouky mají kipu; samozřejmostí jsou plnovous a pejzy. Po příchozích je požadováno slušně oblečení; nesmí se zde fotografovat, kouřit, vodit se za ruce a líbat na ulici.
Zajímavostmi jsou Izraelské muzeum (1965; Kumránské svitky z let 35 – 132, nalezené roku 1947 v jeskyni u Mrtvého moře; synagoga s Chagallovými vitrážemi ve čtvrti Ein Karen, parlament Knesset s obřím bronzovým sedmiramenným svícnem, Herzlova hora (kde je mj. pochován zakladatel sionismu Theodor Herzl), památník obětí holocaustu Yad Vashem (na podlaze se jmény koncentračních táborů včetně Terezína) a eukalyptová Alej spravedlivých věnovaná těm, kteří zachraňovali Židy během války (mj. Oskar Schindler). Jeruzalémská ptačí observatoř (Ha-tachana le-cheker ciporej Jerušalajim, 5 tis. m2) se rozkládá v centru města mezi Knessetem a Nejvyšším soudem, na migrační trase ptáků mezi Afrikou a Eurasií, podél Velké příkopové propadliny (na jaře a na podzim tudy přelétá 500 milionů ptáků).

Akko (Akkon, Akra)

Přístavní město (46 tis. obyv.; UNESCO 2001) na severu Haifského zálivu bylo obchodním centrem již za Féničanů, v helénské době bylo zváno Skythopolis. Římané ho dobyli roku 64 př.n.l. a zvolili ho hlavním městem „desetiměstí“ Decapolis (památky jsou divadlo, hippodrom a cardo; vodu přiváděl akvadukt ze 7 km vzdálené hory Gilboa). Byzantskou državu dobyli roku 634 muslimové (kalif Omar Ibn al-Khatab) a přejmenovali na Beisan. V roce 749 bylo zničeno zemětřesením. Po roce 1140 ho opakovaně dobyli a zase ztratili křižáci, aby nakonec zůstalo jejich poslední výspou ve svaté zemi. Napoleon Akko roku 1799 oblehl, ale nedobyl. Zajímavosti jsou podzemní křižácké opevnění s kryptou johanitů (12. – 13. stol.), tunel z templářského hradu do přístavu, křižácký špitál přebudovaný Turky na poštu, masivní opevnění z 18. století (Ahmed al-Džazár), Velká mešita (třetí největší v Izraeli) a turecké lázně (dnes historické muzeum). V pevnosti byl vězněn zakladatel baháismu Bahá’u’lláh (Mírzá Husajn 'Alí; 1817 Teherán – 1892 Izrael); jeho spisy jsou základem Bahá'í svatého písma, proto je Akko pro baháisty svatým místem. V okolí se pěstují olivy, hroznové víno, fíky, mandle, meruňky a jablka. Artefakty z archeologického průzkumu prováděného Pensylvánskou univerzitou (USA, 1921 – 1933) schraňuje Rockefellerovo muzeum ve východním Jeruzalémě.

Beer-Sheva

Čtvrté největší město v Izraeli (Beer-šeba, Beerševa; 200 tis. obyv.) „Studně přísahy“, „Sedmistudní“) a hlavní město Negevské pouště bylo kdysi významným beduínským tábořištěm, díky studni s vydatným pramenem, kterou údajně vykopal Abrahám. Zajímavostmi jsou trh s velbloudy, univerzita, Biologický institut a Výzkumný ústav suchých zón.

Betlém

Město (40 tis. obyv., 760 m n.m.; hebrejsky „Dům chleba“, arabsky „Dům masa“) leží na Západním břehu Jordánu, 10 km jižně od Jeruzaléma (autobusem 40 minut, pěšky 2,5 hodiny). Bylo nazýváno „Davidovým městem“, protože dle Starého zákona je rodištěm krále Davida. Nad jeskyní, v níž se narodil Ježíš, dala postavit dodnes funkční Chrám Narození Páně svatá Helena (255 – 330), matka byzantského císaře Konstantina Velikého (přístupný 7.00 – 18.00, v zimě 8.00 – 17.00). Židovští poutníci, toužící po narození potomků, míří k hrobu Ráchel, manželky Jákoba, která zde dle knihy Genesis zemřela po narození syna. Město, které bylo postupně pod nadvládou Římanů, Byzantinců, křižáků, Mameluků, Turků, Britů (po 1. světové válce) a Jordánců (až do Šestidenní války v roce 1967), je dnes pod palestinskou správou. Vjezdy do města kontroluje izraelská armáda. Zdrojem obživy obyvatel je prodej náboženských předmětů z olivového dřeva a perleti, jejichž ruční výroba se traduje již od dob křižáků. Největším svátkem jsou vánoce; počet křesťanských obyvatel ve městě však stále klesá (75 % v roce 1947, 33 % v roce 1998).

Capernaum
Zříceniny rybářské vesnice na severním břehu Galilejského jezera, obydlené od roku 150 př.n.l. do 13. století. Nedaleký kostelík byl údajně domovem sv. Petra. Capernaum si Ježíš zvolil jako svůj domov po odchodu z Nazaretu. Tady si také vybral první učedníky; byli to Jakub, Jan, Petr a Ondřej, kteří zde dle Starého zákona žili (stejně jako výběrčí daní Matouš). Podle Lukášova evangelia Ježíš o šabatu přednášel v synagoze. Během své návštěvy Izraele v roce 2000 navštívil Capernaum papež Jan Pavel II.

Eilat (Ejlat) a Rudé moře
Původní palestinskou osadu Um-Rašraš obsadil Izrael v roce 1949 a během 50 let z ní vybudoval vyhledávané turistické letovisko (40 tis. obyv.), přezdívané „Brána k Rudému moři“, kde obří hotely obklopuji uměle vybudovanou lagunu. Z ní do Akabského zálivu vyplouvají čluny s proskleným dnem i čluny s potápěči a milovníky šnorchlování, protože Rudé moře a jeho podmořský svět je unikátní i ve světovém měřítku. Letovisko má tři části: centrum (obchody, restaurace a bary), areál hotelů a 5 km dlouhé pobřeží směrem k egyptské hranici (delfinárium, podmořská observatoř, oceanárium, plavby na člunech i ponorkou). Severní pláž je rušnější než jižní, kde se teprve buduje promenáda. Teplota moře je 20 – 25 °C. Turistická stezka „Mt Zefahot Circular Trail“ (3 hod) nabízí výhledy na jordánský přístav Akabu a hranice Izraele, Egypta, Jordánska a Saudské Arábie.

Galilejské jezero

Sladkovodní jezero (166 km2, 21 x 13 km, obvod 55 km, max. hloubka 44 m), zvané též Tiberiadské, Genezaretské či Kineretské moře), sycené řekou Jordán, je klíčovým zdrojem vody pro Izrael: pokrývá třetinu jeho spotřeby. Leží v severní části Velké příkopové propadliny nedaleko Golanských výšin, 212 metrů pod úrovní světového oceánu (druhé nejníže položené jezero po Mrtvém moři). Na březích se pěstují banány, datle, citrusy, zelenina, bavlna a vojtěška. Národní rozvaděč vody odtud vede do jižní části země pro účely zavlažování; část vody je na základě izraelsko-jordánské mírové smlouvy převáděna do Jordánska. Teplota vody dosahuje v červnu 26 °C, červenci 27 °C a srpnu 28 °C. Klima je mírné, v lednu okolo 14 °C, v srpnu 29 °C; průměrné roční srážky jsou 380 mm, od května do října neprší. Jezero je opředeno mýty a Ježíšovými zázraky; zde chodil po vodní hladině, zastavil bouři, v lokalitě Tabgha nasytil 5 tisíc lidí pouze pěti bochníky chleba a dvěma rybami; na hoře Blahoslavení proběhlo „Kázání na hoře“ a zde si Ježíš ze svých následovníků vybral dvanáct apoštolů. V jezeře se vyskytuje přes 20 druhů ryb (tzv. Svatopetrská ryba je tilapie, Sarotherodon galilaeus galilaeus), ročně se jich vyloví asi 1100 tun. Rákosiny jsou hnízdištěm vodních ptáků, po jezeře funguje vodní doprava. Ze dřevin převládají duby, vrby, pistácie, slivoně a oleandry. Pro Židy je svatým městem lázeňské středisko Tiberias (Tiberiada) s horkými prameny, založené již Řeky a Římany na obchodní stezce Via Maris, spojující Egypt se Sýrií, Malou Asií a Mezopotámií. Židé se sem stáhli po vyhnání z Jeruzaléma (135 n.l.). Roku 1187 se poblíž jezera odehrála bitva u Hattínu, kdy byli křižáci poraženi muslimy vedenými sultánem Saladinem. Zdrojem obživy obyvatel je rybolov, zemědělství a cestovní ruch: tisíce poutníků přijíždějí, aby se nechali pokřtít na místě, kde z jezera vytéká řeka Jordán.

Haifa
Třetí největší izraelské město (Chejfa, Chajfa, 64 km2, 265 tis. obyv.; 9 % Arabové, 25 % imigranti po rozpadu Sovětského Svazu) a klíčový přístav pro osobní i nákladní dopravu leží v Haifském zálivu pod horou Karmel, 90 km severně od Tel Avivu. Klima je středomořské, s horkými léty (průměrně 26 °C ) a deštivými zimami (průměrně 12 °C, srážky od října do dubna cca 520 mm ročně);. Město je zmíněno již v Bibli (14. stol. př.n.l.) a postupně ho ovládali Byzantinci, Peršané, Arabové, křižáci, Osmané, Egypťané a Britové. Ve 3. století se proslavilo barvírnami, později vznikly sklárny a loděnice. V roce 1155 Bertold Kalabrijský založil řád karmelitánů a na hoře Karmel byl nad Elijášovou jeskyní postaven kostel a poté klášter. Nové město, opevněné hradbami, dal v 18. století postavit beduínský vládce Daher el-Omar. V 19. století němečtí templáři vybudovali parní elektrárnu a přistěhovali se rumunští Židé. V roce 1909 byl na hoře Karmel postaven baháistický chrám a Haifa se stala poutním místem víry Bahá'í. Přístav, vybudovaný Brity a napojený na ropovod z Iráku, získal roku 1948 Izrael; Arabové byli masově vysídleni. Pro připlouvající imigranty (olim) se začaly stavět nové čtvrtě. V Haifě sídlí Technion (1924; Izraelský technologický institut: 18 fakult, 42 výzkumných ústavů a Izraelské národní muzeum vědy, technologií a vesmíru), Haifská univerzita (1963; kampus od brazilského architekta Oscara Niemeyera). Turisty lákají oblázkové pláže (5 km), národní park na hoře Karmel (porosty dubu kermesového, Quercus coccifera a borovice halepské, Pinus halepensis) a rezervace Karmel Chaj Bar; kde žijí mj. daňci, srnci orli a supi. Zajímavé čtvrtě jsou Vádí Salib (Staré město), Německá kolonie (noční zábava), Neve Ša'anan (ortodoxní Židé), nové čtvrtě Kirjat Chajim a Kirjat Šmuel, karmelitánský klášter „Stella Maris“ (Mořská hvězda; z Bat Chalim na pobřeží k němu vede visutá kabinková lanovka), ZOO a botanická zahrada, Národní mořské muzeum a Karmelit (jediné izraelské metro). V umělecké kolonii Ejn Hod žije a vystavuje asi 90 umělců. Autobusy v Haifě jezdí i o šabatu.

Hebron
Město (Chevron, al-Chalíl; 930 m n.m., 120 tis. palestinských Arabů, asi 1 tisíc židovských osadníků) v pahorkatině Západního břehu Jordánu ve starověké oblasti Judsko, 30 km jižně od Jeruzaléma, je pro Židy druhé nejsvatější na světě, protože v něm určitou dobu sídlil král David a později bylo hlavním městem Judského království. Pro křesťany je městem Abraháma, který zde v místě Kirjat Arba (Město čtyř) pochoval manželku Sáru. Po zániku Judského království a babylónském zajetí opanoval Hebron vládce Idumejů Herodes Veliký a postavil nad jeskyní patriarchů mauzoleum. Později se zde vystřídali Římané, Byzantinci, Arabové (7. stol.), křižáci (1099), muslimové (1187), Osmané (1517) a Britové (1917). Roku 1929 zavraždili Arabové během Hebronského pogromu 67 Židů, kteří poté město opustili. Během první arabsko-izraelské války Hebron obsadila Arabská legie a v letech 1948 – 1967 se stal součástí Jordánska. Od šestidenní války v červnu 1967 je pod izraelskou kontrolou, leží v oblasti palestinské autonomní správy.
Sídlí zde Hebronská univerzita a Palestinská technická univerzita. Klíčovou památkou je Mauzoleum patriarchů, svatyně Židů (Ma'arat ha-Machpela – Jeskyně dvojitých hrobů) i muslimů (al-Haram al-Ibrahimi – Abrahamova svatyně), stojící nad jeskyní Machpela, v níž byli pochováni židovští patriarchové Starého zákona s manželkami. V interiéru jsou symbolické náhrobky patriarchů (8. – 14. stol.). Od roku 1967 je svatyně rozdělena na synagogu (s náhrobky Abrahama a Sáry, Jakuba a Ley) a Abrahamovu mešitu (s náhrobky Izáka a Rebeky). V lokalitě Mamre se nachází 5 tisíc let starý Abrahamův dub v místě, kde dle tradice Abraham postavil svůj stan. Další zajímavosti jsou hroby Jišaje, otce krále Davida, Rút a Abnera a Archeologické muzeum.

Jericho
Město (kanaánsky Yareah, v bibli „Palmové město“) na západním břehu Jordánu, 35 km severovýchodně od Jeruzaléma a 15 km od Mrtvého moře, kde Izraelité poprvé vstoupili do „Země zaslíbené“. Je považováno za jedno z nejstarších měst na světě s kontinuálním osídlením. Archeologové objevili více než dvacet časově na sebe navazujících osad, z nichž nejstarší vznikla v pozdním paleolitu (9000 př.n.l.). Neolitická osada (8350 – 7370 př.n.l.) byla ohrazena kamennou zdí a věží; obživou byl lov. Později (7220 – 5850 př.n.l.) se objevují domy a zřejmě byly domestikovány ovce. V době bronzové (1700 – 1550 př.n.l.) Jericho prosperovalo, ale roku 1550 př.n.l. bylo dobyto egyptským vojskem nebo zničeno zemětřesením (kniha Jozue). Během tzv. Šestidenní války bylo obsazeno izraelskou armádou a roku 1994 předáno palestinské správě; nicméně za druhé intifády roku 2001 ho Izraelci získali zpět. Díky intenzivnímu zavlažování se tu pěstují banány, datle a citrusy. Západně od starého Jericha se nachází Džebel Karantal (Hora Pokušení), kde se pokřtěný Ježíš postil 40 dní a nocí. Událost připomíná pravoslavný klášter Sarandarion (1874; původní kostel 5. stol.) v polovině skalní stěny. Další zajímavosti jsou akvadukt, mešity a mozaikové dlažby.

Kursi
Zřícenina byzantského kláštera, ve stejnojmenném národním parku, leží východně od Galilejského jezera, kde Ježíš dle Matouše (8:28-33) uzdravil dva muže posedlé ďáblem. Klášter chránil kamenný val (120x140 m) a interiéry zdobily mozaiky s motivy husí, holubic, kormoránů, ryb, citrusů, datlí, granátových jablek a hroznů. V 8. století bylo místo poničeno zemětřesením a opuštěno.

Massada (Masada)
Rozlehlou pevnost (UNESCO, 2001) na skalním útesu (450 m n.m.) na okraji Judské pouště nedaleko Mrtvého moře, v místě kde ve 2. stol. př.n.l. stával makabejský hrad, přikázal v letech 37 – 30 př.n.l. postavit judský král Herodes Veliký. Vrcholová plošina (660x300 m), vyplněná kasárnami, skladišti zbraní, zásobárnami potravin a skalními cisternami, schraňujícími až 40 miliónů litrů vody, byla chráněna 4 metry silnými kasematovými hradbami o délce 1,5 km s věžemi. Sloužit měla jako útočiště krále a proti útoku Egypťanů. Vystavěná na třech terasách vyhlížela jako palác, čemuž odpovídala výzdoba interiérů malbami a mozaikami. Po smrti Heroda byla pevnost římskou vojenskou základnou; roku 66 n.l. však Římany vypudila lstí skupina Židů, kteří se nazývali zelóté (sikarioni), vyhnaní z Jeruzaléma jinými Židy. V roce 73 dobyli pevnost Římané; 960 obránců pevnosti však zvolilo hromadnou sebevraždu, než aby se vzdali. Památkou na zelóty je nejstarší dochovaná synagoga v Izraeli a hebrejské, aramejské a řecké svitky, nalezené pod její podlahou. Dnes vede na vrchol moderní kabinová lanovka (8.00 – 16.00); pěšky lze vystoupat po strmé „Hadí stezce“ či po římském náspu (30 min). Každoročně se na pevnosti koná přísaha vojáků. Na vrcholu je zdarma k dispozici pitná voda.

Mrtvé moře 1
Bezodtoké jezero (67x18 km) na dně Velké příkopové propadliny, 420 metrů pod hladinou oceánu, je nejníže položené na světě a druhé „nejslanější“ po jezeře Asal v Džibuti. V průměru je asi devětkrát slanější (salinita 35 %) než mořská voda, a proto v něm není žádný život; odtud název. Roční srážky činí 50 – 100 mm, teploty vzduchu dosahují 32 – 39 °C. Leží na dně Velké příkopové propadliny a tvoří státní hranici mezi Izraelem a Jordánskem; cenné historické lokality na jeho březích jsou Kumrán (Kumránské svitky) a pevnost Massada.
Jediným celoročním přítokem je řeka Jordán, jejíž průtok je zejména na konci léta minimální. Protože přítok je slabý a výpar enormní, jezero se viditelně zmenšuje, za posledních 50 let poklesla jeho hladina o 10 metrů. Jeho zánik by pravděpodobně odvrátily zamýšlené projekty, propojit ho s mořem Středozemním nebo Rudým.
Voda, bahno a soli z Mrtvého moře mají díky vysoké koncentraci hořčíku, vápníku, uhličitanu draselného, draslíku, sodíku, jódu, sulfátů a bromidů vynikající výsledky při léčbě nemocí oběhového a nervového aparátu a významně zmírňují kožní problémy, včetně atypických ekzémů a psoriázy); bahenní zábaly znamenají výrazný posun při léčení svalových, revmatických a degenerativních onemocnění pohybového aparátu. Vzduch bez pylů a alergenů, prosycený oxidy brómu a hořčíku, je ideální pro nemocné trpící dýchacími potížemi, včetně chronických zápalů plic, cystické fibrózy a astmatu. Díky vyššímu barometrickému tlaku (v záporné nadmořské výšce) je zde o 8 – 10 % více kyslíku než jinde a psychiku povzbudí i 340 slunečných dní v roce. Upravené bahno se využívá v kosmetice mj. pro hluboké čištění pleti (značka Ahava); roční export solí dosahuje asi 2 milion tun.

Nazaret
Křesťanské poutní místo (en-Nasra, Nacerat, An-Násira, 110 tis. / aglomerace 185 tis. obyv.) leží 25 km od Galilejského jezera a 9 km od hory Tábor. V horním Nazaretu (Nazaret Illit) žijí převážně Židé, ve starém Nazaretu, s úzkými uličkami a tržištěm Arabové, z nichž 35 – 40 % jsou křesťané a 60 – 65 % muslimové; obě části mají oddělenou správu. Lokalita, dle archeologických nálezů osídlená již před 9 tisíci lety, však není zmíněna ani ve Starém zákoně ani Talmudu. Podle Nového zákona byl Nazaret domovem Josefa a Marie po návratu z Egypta; Ježíš zde prožil dětství, mládí a do třiceti let pracoval v tesařské dílně svého otce.
Dle plánu OSN na rozdělení Palestiny (1947) měl být Nazaret součástí Palestinské autonomie, ale v červenci 1948 byl obsazen Izraelem. Díky vojenskému veliteli Benu Dunkelmanovi nebylo původní nežidovské obyvatelstvo (arabští křesťané) vysídleni. Cílem poutníků je Bazilika Zvěstování (1969 na místě, kde archanděl Gabriel sdělil Marii, že porodí Ježíše), pravoslavný kostel Svatého Gabriela (dříve synagoga, kde se Ježíš modlíval), místo Josefovy dílny, jeskyně Svaté rodiny (v kostele Sv. Josefa), Kána Galilejská (první Ježíšův zázrak, kdy při svatební hostině proměnil vodu ve víno) a na hoře Tábor chrám Proměnění Páně, kdy se před zraky učedníků Petra, Jakuba a Jana proměnil Ježíš v zářící bytost, hovořící s Mojžíšem a Elijášem.

Negevská poušť (Negev, An-Naqab)
„Suchá země“ (13 tis. km2; 69 % rozlohy státu) vyhlíží jako trojúhelník s jižní špičkou v letovisku Eilat v Akabském zálivu. Na severu ji vymezuje Beer-ševa, na západě poušť Sinajského poloostrova a na východě Vádí Arava. Již kolem 2000 př.n.l. ji osídlily nomádské Kanaanské, Amalkitsé a Edomitské kmeny; v dobách faraónského Egypta se zde těžil chalkopyrit (měděná ruda). Doložené židovské osídlení spadá do let 1020 – 928 př. n. l. Ve 4. stol. př. n. l. zde žili Nabatejci, kteří zavedli zavlažovací systémy a kontrolovali obchod s kořením a trasy mezi Petrou a přístavy v Gaze. Nabatejce v roce 106 n.l. vystřídali Římané; křesťanství zavedli ve 4. stol.n.l. Byzantinci. V 7. století oblast ovládli Arabové, dnes v Negevské poušti žije asi 380 tisíc Židů a 175 tisíc beduínů. Městečka jsou Dimona, Arad, Micpe Ramon, Rachat a Tel Ševa; z mnoha kibuců jsou známé Revivim a Sde Boker, kde se nachází Ben Gurionova univerzita s Blausteinovým institutem pro výzkum pouště a Mezinárodní školou Alberta Karze pro výzkum pouště. Zkameněliny dokazují, že poušť byla původně mořským dnem (národní park Temna). Geologickou zajímavostí jsou „maktešim“ (sg. machteš), kráterové propadliny Machteš Ramon, Machteš ha-gadol („Velký kráter“) a Machteš ha-katan („Malý kráter“), vytvořené vodní erozí. Podle ekologických podmínek se oblast dělí na Severní Negev (srážky 300 mm ročně, úrodné půdy), Západní Negev (srážky 250 mm, písečné půdy, až 30 m vysoké duny), Střední Negev (Beerševa, srážky 200 mm, eroze a nepropustné půdy), Negevské výšiny a náhorní planina Ramat ha-Negev (370 – 520 m n.m., srážky 100 mm, špatné a zasolené půdy, extrémní teploty v zimě i v létě). Vyhledávané pěší trasy jsou stezky v okolí Sde Boker, Ein Avdat, Mitzpe Ramon, „Město duchů“ Avedat (kde se natáčel film Jesus Christ Superstar) a kráter Maktéš Ramon.

Netanya (Nathan)
Turistické letovisko (hebrejsky „Co Bůh dal“; 177 tis. obyv.; hustota 6000 osob/km2) je hlavním městem Sharonských plání. Prakticky veškeré obyvatelstvo jsou Židé, z nichž pouze asi polovina se v Izraeli narodila: nový domov zde našli židovští imigranti z Velké Británie, USA, Kanady, později z bývalého Sovětského Svazu a nedávno z Etiopie. Asi 50 % obyvatel jsou ortodoxní Židé, ale narazíte i na různé sekty.
Se 14 kilometry pláží a 19 hotely je Netanya vyhledávanou pobytovou destinací. Zajímavosti jsou muzeum Well House (farma z roku 1928), muzeum Tribes of Israel Pearl (Yemenite Jewish Heritage), Diamond muzeum a několik galerií; turisty láká i rezervace Poleg a přírodní park Irises Dora Rainpool (výskyt kosatce Iris atropurpurea) a paragliding na pobřeží.

Pásmo Gazy
Pobřežní pásmo (Qitta Ghazah, Recu'at Aza, 360 km2; 1,4 mil. palestinských Arabů) u Středozemního moře, hraničící s Egyptem a Izraelem. Mezinárodním společenstvím je uznáváno jako součást Palestinských území; v současnosti je pod správou militantní teroristické organizace Hamas, která v roce 2006 vyhrála parlamentní volby a v červenci 2007 de facto převzala vládu nad Pásmem Gazy od palestinské autonomie prostřednictvím svých ozbrojených milicí. Pláže v pásmu Gazy jsou plné odpadků. Individuální turistika je zakázána.

Rudé moře
Vnitřní moře (450 tis. km2; délka 2 tis. km, max. hloubka 3039 m) Indického oceánu mezi Arabským poloostrovem a Afrikou je propojené průlivem Bab-al-Mandab s Adenským zálivem Arabského moře; se Středozemním mořem ho spojuje Suezský průplav. Vysoká salinita (36 až 38 promile) je výsledkem enormního výparu, minimálního množství srážek a omezeného přítoku sladké vody z řek. V době rozmnožování sinice (Trichodesminum erythraeum) získává červené zbarvení. Unikátním projektem je jeho přemostění v úžině Bab-el-Mandeb o délce mostu 29 km který má v úmyslu postavit dubajská firma (plánované dokončení 2020, náklad 20 mld. US. Turisty láká teplé moře s korálovými útesy, bohatými na podmořský život.
Akabský záliv (24x160 km; Eilatský záliv, Khalij al-'Aqabah, Mifratz Eylat) je hluboký záliv Rudého moře mezi Sinajským a Arabským poloostrovem, který s Rudým mořem spojuje Tiranská úžina (součást Velké příkopové propadliny). Hraničí se státy Egypt, Izrael, Jordánsko a Saúdská Arábie; klíčové přístavy a turistické destinace jsou Taba v Egyptě, Eilat v Izraeli a Akaba v Jordánsku.
Tabgha (al-Tabigha, Ein Sheva, „Sedm pramenů“)
Oblast na severozápadním pobřeží Galilejského jezera, proslavená Ježíšovými zázraky. Do roku 1948 zde stávala arabská vesnice, ale před vypuknutím arabsko-izraelské války byli Arabové vyhnáni a jejich domovy zbořeny. Vedle skály, na níž údajně Ježíš stál při zázraku nasycení zástupů, byl v 5. století postaven klášter a kostel, zničený roku 614. Mozaika s rybami a chleby, objevená roku 1932, je k vidění v kostele Rozmnožení chlebů a ryb (1981). Obnovený kostel spravují benediktini z kláštera Hagia Maria Sion na hoře Sion v Jeruzalémě, vlastníkem je Německé sdružení pro Svatou zemi. Na místě, kde se Ježíš zjevil po svém zmrtvýchvstání, stojí bazaltový kostelík Primátu svatého Petra. Nad Tabghou je pahorek s chrámem Blahoslavenství. (1937). Místní horké sirnaté prameny jsou pro využití příliš radioaktivní.

Tel Aviv – Jaffa
Město (Tal Abíb – Jafo), kde přístav existoval již v době bronzové, je považováno za jedno z nejstarších na světě. Je několikrát zmiňováno i v Bibli; mj. sem bylo z libanonského Tyru dopravováno cedrové dřevo na stavbu Šalamounova chrámu. Při první křížové výpravě roku 1100 je dobyl Godefroy z Bouillonu; 1192 bylo obsazeno sultánem Saladinem, ale král Richard Lví srdce je získal zpět; v 16. století je ovládla Osmanská říše. Roku 1799 dobyl Jaffu Napoleon Bonaparte a přeživší obyvatele zdecimoval mor. V 60. letech 19. století se k sefardské komunitě připojili Židé z Maroka a skupinka aškenázských Židů; později se přistěhovali Židé z Polska a Německa. V roce 1906 se sdružili do spolku Achuzat Bajit (Usedlost) a rozhodli se vybudovat „židovské rezidenční centrum s kvalitním životním prostředím“. Zakoupili 5 ha dun a 60 budoucích parcel rozdělili losem. 21. května 1910 byl nově budovanému městu vybrán název Tel Aviv, v hebrejštině Jarní pahorek. Roku 1914 byla jeho rozloha přes 100 ha a stěhovalo se sem stále více Židů. V roce 1934 získal Tel Aviv statut města; byl vybudován nový přístav a dvě letiště. Němečtí architekti postavili v letech 1930 – 1960 ve stylu „Bauhaus“ tzv. Bílé město, největší soubor modernistických budov na světě (UNESCO, 2003).
Dnešní kosmopolitní Tel Aviv (51,8 km2, 400 tis. obyv., z toho 92 % Židé), druhé největší izraelské město, které bylo metropolí do roku 1949, považuje dosud mnoho států světa za hlavní město Izraele a má zde svá diplomatická zastoupení (včetně ČR, která však uznává za hlavní město Jeruzalém). Tel Aviv je nejlidnatějším městem metropolitní oblasti Guš Dan (3,2 mil. obyv.) a v roce 1993 byl označen za světové velkoměsto a centrum hi-tech průmyslu. 4. listopadu 1995 byl na Náměstí králů při shromáždění na podporu izraelsko-palestinského mírového procesu zabit izraelský premiér Jicchak Rabin. Vrahem byl pravicový židovský radikál Jigal Amir, který atentát spáchal kvůli Rabinově podpoře Dohod z Osla. Náměstí bylo přejmenováno na Rabinovo. Zajímavosti jsou Velká synagoga, mešita Hassan Bek, diamantová burza, kvalitní muzea (archeologické Erec Jisra'el a Telavivské muzeum umění), Muzeum židovské diaspory – Bet ha-Tfucot v areálu Telavivské univerzity, pláž s promenádou, četné parky a útesy při pobřeží a noční život. Ve městě je 100 km cyklostezek. Letiště Sde Dov má být v budoucnu uzavřeno a lety přesunuty na Ben Gurionovo mezinárodní letiště.

Tiberias (Tiberiada, Tverja, Tabaríja)
Město (40 tis. obyv.) na západním břehu Galilejského jezera, pojmenované dle římského císaře Tiberia. Vybudoval ho roku 20 n.l. král Herodes Antipa, syn Heroda Velikého, jako hlavní město svého království v Galileji. Židé se sem uchýlili po vyhnání z Jeruzaléma a byly zde sepsány zásady budoucího Talmudu. Později bylo poničeno válkami a zemětřesením. Během křížových výprav se Tiberias stala centrem Galilejského knížectví. Sultán Saladin město oblehl v roce 1187 a když se křižáci pokoušeli Tiberiadu osvobodit, porazil je v bitvě u Hattínu. Roku 1558 si Gracia Mendes Nasi, bohatá židovská bankéřka, město pronajala od tureckého sultána Sulejmana I.; dala rekonstruovat hradby, zřídila židovskou vysokou školu (ješivu) a podporovala evropské Židy, prchající sem před inkvizicí. Během 18. a 19. století se sem uchýlila řada rabínů, kteří z města vytvořili centrum židovského náboženství a Tiberias se stala jedním ze čtyř svatých měst, společně s Jeruzalémem, Hebronem a Safedem. Je zde pohřben Maimonides, rodák ze španělské Cordoby, jeden z největších židovských učenců a filosofů 12. století. Na okraji města vyvěrají horké léčivé prameny.

Yardenit (Jardenit)
Místo, kde řeka Jordán vytéká z Galilejského jezera, je pro křesťany jedním z nejvýznamnějších poutních míst, neboť zde Jan Křtitel pokřtil Ježíše Nazaretského a označil ho za syna Božího. Přestože některé prameny udávají, že ke křtu došlo na dnes (z bezpečnostních důvodů) nepřístupném místě poblíž Jericha, míří sem tisíce poutníků z celého světa, aby Jardenit spatřili, dali se v Jordánu pokřtít či obnovili křestní slib. Protože zájemců přibývá, bylo vedle Archeologického parku se zříceninami kostelíků, mozaikami a bazény pro křty otevřeno v březnu 2009 nové místo pro křty, určené pro všechny zájemce z církví, které praktikují křest ponořením do vody; obvodovou zeď zdobí kachle s biblickými texty v různých světových jazycích. Na lokalitě je rozestavěno několik kostelů (ruský poutní, římskokatolický, arménský, anglikánský a koptský) a příchozí vítá rozlehlé kamenné Návštěvnické centrum s restaurací a obchodem se suvenýry, kde lze zakoupit i balenou svatou vodu (3 lahve za 10 USD). Papež Jan Pavel II. navštívil Jardenit v březnu 2000, papež Benedikt XVI. v květnu 2009.

Doporučené výlety z pobytových středisek:
Petra v Jordánsku
Město (arabsky Al-Batrá; UNESCO 1985) vytesané do skal, dokonale ukryté v pahorkatině mezi Mrtvým mořem a Akabským zálivem, bylo již ve starověku jedním ze sedmi divů světa. Znovuobjeveno bylo roku 1812, kdy sem beduíni zavedli švýcarského dobrodruha Johanna Ludwiga Burckhardta. Jméno znamená řecky „skála“; v bibli je nazýváno Selá a arabsky „Mojžíšovo údolí“. Jako hlavní město svého království ho vybudoval semitský kmen Nabatejců v letech 600 – 100 let př.n.l. na křižovatce obchodních cest mezi Gazou na východě, Akabou u Rudého moře, Damaškem na severu a napříč pouští k Perskému zálivu, v místě, kde ve skalách objevili vydatný pramen vody a dešťovou vodu zachytávali systémem hrází a cisteren. Vodu ve své tajné oáze uprostřed pouště dokonce prodávali. Pro návštěvníky je zpřístupněna asi pětina původní metropole a místa jako Pokladnice (Al Khazneh), Urnová hrobka, Klášter (Ad-Deir) a divadlo pro 8 tisíc diváků berou dech. Atrakcí je i křivolaká vstupní soutěska „siq“ (šachta), vedoucí do skalního labyrintu, kde v oranžových, žlutých, červených, bílých, purpurových i žíhaných pískovcových masívech byly vytesány chrámy a několik typů hrobek. Barvy skal jsou nepopsatelné zejména za rozbřesku nebo naopak při západu slunce. Suvenýrem je lahvička naplněná barevným pískem, který smí několik místních lidí těžit v odlehlých soutěskách. Podle islámské tradice se v Petře nachází místo, kde Mojžíš udeřil holí do skály a vytryskl pramen, a také kde je pohřben Mojžíšův brat Aaron. Zvláštní turistickou atrakcí je návštěva Petry v noci (v sezóně třikrát týdně).

Zábava, kultura, sport

Oblíbenými diváckými sporty jsou v Izraeli fotbal, basketbal a atletika; sportovně založené návštěvníky láká windsurfing (v Eilatu a Haifě), paragliding v Netanya, výlety džípem či na čtyřkolkách do pouště Negev, lyžování a snowboarding v jediném izraelské lyžařském středisku, na hoře Hermon (sjezdovky všech stupňů obtížnosti, trasy pro běžkaře, sáňkování, lyžařská škola, horská služba). Golf nabízejí mj. Caesarea Golf & Country Club v Caesarea (jediné osmnáctijamkové hřiště v Izraeli, celoroční provoz) a Gaash Golf Club (devítijamkové, v kibucu Gaash přímo u moře). Pěší turistika vás zavede mj. do Negevské pouště; oblíbené značené trasy jsou například z Hod Akeb do Ein Akeb (z Beersheby Ovdatskou vysočinou) nebo vrcholky Arbel (u Tiberias; vyhlídka na Galilejské jezero) a jeskyně Arbel (cesta zabezpečená ocelovými lany a stupačkami). Značená pěší trasa „Izraelská stezka“ vede v délce 750 km napříč celou zemí od severu k jihu: z vesnice Dan u syrských hranic kopíruje libanonskou hranici po hřebeni Naftalských výšin, stoupá na nejvyšší izraelskou horu Haré Meron (1208 m); odtud pokračuje kaňonem Nahal Ammud ke Genezaretskému jezeru, od něhož opět stoupá na biblickou horu Tábor (562 m); přes Nazaret pokračuje do pohoří Karmel a na středomořské pobřeží ke zříceninám Caesarey; vyhne se Jeruzalému, protne Judskou vysočinu a přes Negevskou poušť končí v letovisku Eilat na pobřeží Rudého moře. Stezka je značena a zanesena v některých mapách.
V Eilatu se nachází mj. Zábavní park Kings City (3700 m2); stavba připomínající starověký královský palác nabízí čtyři tematické celky: Svět faraónů (s projekcí 3D filmů), Jeskyně iluzí (přes 65 atrakcí a obří bludiště), Biblická jeskyně (biblické inscenace) a Sedm jeskyní (plavba lodí životními mezníky krále Šalamouna); v komplexu jsou i obchody, restaurace a kavárny. Další atrakcí je delfinárium Dolphin Reef (s delfíny můžete nejen pozorovat, ale s nimi i plavat, krmit je či je trénovat). V rezervaci Coral Beech lze absolvovat plavbu ponorkou (50 osob, 50 min, cca 260 NIS). Podmořská observatoř (Eilat's Underwater Observatory Marine Park) nabízí možnost pozorovat přes panoramatická okna život na korálových útesech (76 NIS). Oceanárium nabízí ve speciálním simulátoru, kdy můžete absolvovat virtuální plavbu ponorkou včetně zvukových efektů (20 min, 76 NIS). Jachta Jules Verne Explorer má obří podvodní okna (North Beach Marina; 120 min, 55 NIS) a podmořský svět lze pozorovat i ze člunu s proskleným dnem. Vyhlídkové plavby se pořádají na moře (mj. z Haify) i po jezerech (mj. z Tiberias). V Eilatu je rovněž texaský ranč (vyjížďky na velbloudech, koních či oslech do pouště), velbloudí ranč (velbloudi a beduínská vesnice), mezinárodní ornitologické centrum (filmy a vycházky), Airodium (simulátor volného pádu), tandemové seskoky padákem, několik potápěčských center a možnost výletu džípem na posvátnou horu Karkom. Plážové sporty zahrnují i vodní skútry.

Zastupitelské úřady

Velvyslanectví Státu Izrael
Badeniho 2, 170 06 Praha 7
tel.: 233 097 500, 233 097 513, 233 097 515
fax: 233 097 519
e-mail: info@prague.mfa.gov.il
web: www.prague.mfa.gov.il
provozní hodiny úřadu: po – čt 08.30 – 17.00, pá 08.30 – 14.30
konzulární oddělení: provozní hodiny po – pá 09.00 – 12.00

Velvyslanectví České republiky v Izraeli
Embassy of the Czech Republic
23 Zeitlin Street, 61664 Tel Aviv, P.O.Box 16361
tel.: 009723/6918282-3, KO-6911033, sekretariát-6911031
fax: 009723/6918286
e-mail: telaviv@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/telaviv
provozní hodiny: po – pá 7.45 – 16.45
úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: po – pá 07.45 – 16.15
úřední hodiny pro víza: po, st, pá 09.00 – 11.00

Honorární konzulát České republiky v Izraeli
Honorary Consulate of the Czech Republic
27, Reh. 29 November, apt. 4, 92 105 Jerusalem
tel.: 009722/5666127
fax: 009722/5339809
provozní hodiny úřadu: ne, st 10.00 – 12.00

Honorární konzulát Haifa
Finland 42, 34989 Haifa
tel.: 00972/4/8258936
fax: 00972/4/8248633
provozní hodiny úřadu: ne, st 10.00 – 12.00

Honorární generální konzulát České republiky v Izraeli
Honorary General Consulate of the Czech Republic
Lean Str. 7, Ramat Gan, Tel Aviv
tel.: 009723/6753845
fax: 009723/6723505
provozní hodiny úřadu: ne, st 10.00 – 12.00

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Lékařská péče je na vysoké úrovni, nemocnice jsou moderní a personál hovoří anglicky; zdravotnictví je však drahé: jeden den pobytu v nemocnici přijde i na 1000 USD či více. Přehled nemocnic, stomatologických zařízení a lékáren publikuje v angličtině deník Jerusalem Post.
Protože ČR nemá s Izraelem uzavřenou dohodu o poskytování bezplatné zdravotní péče, je uzavření cestovního zdravotního pojištění zahrnující i léčebné výlohy rozhodně nutné. Občané ČR jsou povinni poskytnutou zdravotní péči uhradit v hotovosti, pokud pojišťovna, s níž mají uzavřeno cestovní pojištění, neprovede úhradu přímo.
Pro možnost refundace výdajů související s ošetřením i pobytem v nemocnici uhrazených na místě je nezbytné si nechat vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovat veškeré originály účtů, receptů a dalších případných dokladů (např. rtg. snímků) pro pozdější jednání s pojišťovnami. Následná úhrada je možná jen v případě, že k ošetření došlo ve smluvním zdravotnickém zařízení mezinárodní pojišťovny. Součástí zájezdu u CK Čedok je pojištění u České pojišťovny, jehož rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu. Vždy nejprve kontaktujte příslušnou asistenční službu.
Lékárny. Rozšířené jsou zejména provozovny soukromé lékárenské sítě Super-Pharm a New-Pharm Drugstores Ltd. Veškeré léky se platí v hotovosti. Kromě běžných léků jsou v nabídce i léky splňující požadavky „košer“.
Nezapomeňte si vzít v dostatečném množství léky, které pravidelně užíváte, nejlépe v originálním balení.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika předepsaná lékařem, antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
Žádné zvláštní očkování není třeba, ale je vhodné mít očkování proti tetanu a hepatitidě A. Voda z vodovodu je pitná, ale doporučuje se kupovat balenou vodu a dodržovat pitný režim. Je třeba se též dostatečně chránit před sluncem. Veškerou zeleninu a ovoce před konzumací důkladně omyjte nebo oloupejte.

Zvyklosti a obyčeje

Izrael je kosmopolitní stát, kde na první pohled zaujme všudypřítomnost vojáků a policie. Společenský život je neformální a na oblečení nezáleží (s výjimkou návštěvy synagog, mešit a kostelů, kde se vyžaduje zakrytí kolen a ramen a pokrývka hlavy; do mešity je nutno se zout). Obyvatelé jsou hrdí, přímočaří a upřímní, milují děti (jedináčci jsou výjimkou), dárky, pikniky a grilování. Nedochvilnost je běžná. Žijí tady a teď a jsou zvyklí dělat více věcí najednou. Chovají se neformálně, jsou pohostinní, běžné je oslovení křestním jménem. Při rozhovoru však nezavádějte řeč na témata jako je manželství, zdraví, služba v armádě, náboženství nebo politika.
Ortodoxní Žid (tj. striktně dodržující všechny náboženské předpisy) má nakrátko ostříhané vlasy a před ušima dlouhé pejzy, na sobě dlouhý černý kaftan, na hlavě čepičku (černá nebo o svátcích bílá kipa, jarmulka) a na krku pod košilí talit (kus látky s otvorem uprostřed a s třásněmi na čtyřech cípech, které připomínají Boží přikázání). Ve všední den nosí muži klobouk, ženy šátek. Ve svátek a o šabatu si dospělí muži připínají řemínkem k levé paži tefilin, krabičku s biblickými verši. Židé praktikují u chlapců obřízku (den po narození); chlapci od 13 let a dívky od 12 let jsou plnoprávným členem náboženské obce. Svatbu v synagoze mohou uzavřít jen muž a žena židovského vyznání, výjimky se neudělují.
Izraelci mají k České republice dobrý vztah, neboť po 2. světové válce se Československo aktivně zasazovalo ve věci vzniku samostatného izraelského státu, včetně pomoci ve Válce o nezávislost. V řadě měst jsou ulice a náměstí pojmenované po prvním českém prezidentovi T. G. Masarykovi. V současné době žije v Izraeli několik set občanů českého původu, kteří jsou sdruženi ve třech krajanských spolcích: Izraelská společnost přátel České republiky (1948), Sdružení Židů pocházejících z Československa (Hitachdut Jotsej Čechoslovakia, 1934) a Dům Terezín (Beit Terezín, v kibucu Givat Chaim). V kibucu Kfar Masaryk, založeném českými a slovenskými emigranty v roce 1930, žije 40 Čechů. Neformální sdružení jsou Pitterovy děti, Generace 68 a Nová alija (pro au-pair). Žil zde český spisovatel Viktor Fischl.
Pokud se pohybujete v tradiční nábožensky nebo etnicky vyhraněné oblasti, je třeba dodržovat místní pravidla chování a oblékání, zejména během místních svátků.

Obecné vízové informace

Občané ČR mohou pobývat na území země do 90 dnů od prvního vstupu na území země.

Při pobytu nad 90 dnů se na nás můžete obrátit, s vízem Vám rádi pomůžeme.

U občanů třetího státu, kteří mají v ČR dlouhodobý nebo trvalý pobyt, je povinnost víza individuální. Záleží na příslušnosti a typu pasu.

Historie

8000 př.n.l.: Pravděpodobný vznik Jericha.
5000 př.n.l.: Zemi Kanaán obývají Kanaánci, semitský kmen.
3150 – 1200 př.n.l.: Oblast ovládá Egypt; rozvoj kanaánské kultury, pěstování olivovníků a vína.
asi 2 tis. př.n.l.: Semitské kmeny opouštějí Mezopotámii a přicházejí do Palestiny.
asi 17. stol. př.n.l.: Období neúrody donutilo Jákoba a jeho rodinu odejít do Egypta.
asi 13. stol. př.n.l.: Mojžíš vyvedl Židy z Egypta.
13.- 12. stol. př.n.l.: Izraelské kmeny obsazují území Palestiny.
1028: Saul prvním izraelským králem.
1004 – 965 př. n.l.: Vláda krále Davida.
997 př.n.l.: Jeruzalém se stává hlavním městem.
953 – 930 př. n.l.: Vláda krále Šalamouna.
930 př.n.l.: Po Šalamounově smrti Izrael rozdělen na Izraelské království s hlavním městem Samaří a Judeu s hlavním městem Jeruzalém.
721 př.n.l.: Asyřané dobyli Izraelské království, tvořené deseti izraelskými kmeny.
625 př.n.l.: Vpád Babyloňanů do Judského království.
587 př. n.l.: Babylonský král Nabukadnezar II. zničil Jeruzalém i chrám; Židé odvlečeni do zajetí.
538 př.n.l.: Babylon ovládla Médsko-Perská říše; Židé se vrací do Jeruzaléma a staví Druhý chrám.
332 př. n.l.: Alexandr Veliký ovládl Palestinu; po jeho smrti připadla Egyptu, dynastii Ptolemaiovců.
198 př.n.l.: Území ovládli Seleukovci.
169 př.n.l.: Povstání vedené Makabejci vedlo k založení nezávislého židovského království.
142 – 63 př.n.l.: Vládne samozvaný kněžský rod Hasmonejců.
63 př. n.l.: Jeruzalém obsazen římským generálem Pompeiem.
37 př.n.l.: Římané uznávají Heroda Velikého za judského krále, po jeho smrti 4 př. n.l. je však ustavena přímá římská správa.
4 – 1 př. n.l.: Narození Ježíše (začátek našeho letopočtu).
30: Ukřižování Ježíše.
66: Povstání Židů proti Římu.
70: Římané zničili Jeruzalém včetně Druhého chrámu; Židé se rozprchli do celého světa.
132: Povstání Bar Kochby obnovilo židovskou enklávu v Judeji, Římané je však potlačili a zemi přejmenovali na Palestinu.
313: Křesťanství zrovnoprávněno s ostatními náboženstvími.
323: Palestina se stala součástí Východořímské říše; byzantské období.
614: Peršané dobyli Palestinu.
636: Muslimové ovládli Palestinu, hlavním městem je Ramla.
691: V Jeruzalémě postaven Skalní dóm na místě Prvního a Druhého chrámu.
1099: Jeruzalém dobyt křižáky, založeno Křesťanské (latinské) království. Stavba pevností.
1096 – 1271: Sedm křížových výprav.
12. stol: Návrat (alija) Židů z Afriky.
1263: Mamelukové dynastie Bahrí ovládli pobřežní města; islám státním náboženstvím.
1291: Padla poslední křesťanská pevnost Akko.
1400: Mongolské kmeny dobyly Palestinu.
15. stol.: Návrat (alija) Židů z Pyrenejského poloostrova.
1516: Mameluci poraženi Turky; vláda Otomanské říše.
1882-1903: První alija v moderní době, masivní imigrace zejména z Ruska.
1897: První sionistický kongres v Basileji.
1904-1914: Druhá alija, zejména z Ruska a Polska.
1909: Založen první kibuc, Degania.
1917: Palestina vojensky obsazena Británií.
1919-1923: Třetí alija, zejména z Ruska.
1921: Založen první mošav, Nahalal.
1922: Společnost národů potvrdila britský mandát nad Palestinou.
1924-1932: Čtvrtá alija, zejména z Polska.
1933-1939: Pátá alija, zejména z Německa.
1944: V britské armádě se zformovala židovská brigáda.
1947: Valné shromáždění OSN svou rezolucí č. 181 přijalo plán na rozdělení Palestiny na dva státy, židovský a arabský, se zvláštním statutem pro Jeruzalém.
1948: Konec britského mandátu; 14. května byl vyhlášen stát Izrael. Následujícího dne byl napaden armádami pěti arabských zemí; vypukla „Válka za nezávislost“.
1949: Izrael přijat za člena OSN.
1956: Druhá židovsko-arabská tzv. „Suezská“ válka; Izrael zabral pásmo Gazy a Sinajský poloostrov.
1967: Třetí židovsko-arabská tzv. „Šestidenní“ válka; Izrael zabral východní Jeruzalém, Golanské výšiny a západní břeh Jordánu.
1973: Čtvrtá tzv. „Jomkipurská“ či „Říjnová“ válka, vyvolaná útokem Egypta a Sýrie.
1979: V Camp Davidu podepsána mírová dohoda mezi Egyptem a Izraelem.
1980: Izrael vyhlásil „sjednocený“ Jeruzalém za své hlavní město; nesouhlas RB OSN a USA.
1982: Poloostrov Sinaj navrácen Egyptu.
1987: Intifáda (lidové povstání) na okupovaném západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy.
1989: Počátek masové imigrace Židů ze Sovětského svazu.
1991: Madridská konference za mír na Středním Východě. Návrat 14,5 tis. etiopských Židů.
1993: Podpis (Oslo) dohody o vzájemném uznání státu Izrael a OOP (Organizace pro osvobození Palestiny); zaručena částečná palestinská samospráva v pásmu Gazy a v oblasti Jericha.
1994: Podepsána mírová smlouva s Jordánskem.
2000: Návrat (alija) Židů z Indie.
2004: Evakuace a likvidace židovských osad v pásmu Gazy.
2010: Obnovení přímých rozhovorů mezi Izraelem a palestinskou samosprávou za účasti USA, Egypta a Jordánska.

Jeruzalém
Celodenní výlet do Jeruzaléma, největšího města Izraele, které se nachází v Judských horách na rozhraní Středozemního a Mrtvého moře a dále na okraji Judské pouště. Palestina a Izrael uznávají Jeruzalém za hlavní město, obecně je však za hlavní město považován Tel-Aviv. Jeruzalém je místem, kde se střetávají hlavní náboženské směry, považuje se za nejsvětější místo judaismu, ale také islámu, je významným starověkým křesťanským místem a je považován za duchovní centrum židovského národa. Během výletu navštívíme Staré město včetně Židovské čtvrti, Carda, Zeď nářků, Křížovou cestu až k chrámu Sv. Hrobu, Sion s hrobkou krále Davida a další významná místa.

Mrtvé moře – Massada
Výlet na pevnost Massada, návštěva rozvalin této bývalé pevnosti krále Heroda, která se stala dějištěm posledního odporu Židů proti římské nadvládě, Mrtvé moře, možnost krátkého koupání.


Výlety organizují jednotlivé hotely, ceny k dispozici přímo na hotelové recepci.

Poloha hotelu na mapě