Naše webové stránky používají k vylepšování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Rozumím

Okruh Etiopií

Destinace
Etiopie
Doprava
Strava
Počet osob
  • Novinka
Termín Nocí Doprava Strava Cena za osobu
-

Nahrávám termíny

Trasa

Addis Abeba / jezero Tana / modrý Nil / Bahir Dar / Gondar / Axum / Lalibela / Arba Minch / NP Mago / jezero Chamo / jezero Awassa

Program zájezdu

1.-2.den Letecky do ETIOPIE. Hlavní město Addis Abeba. Po krátké přestávce odlet do města Bahir Dar. Město s palmami. Císařský Bezawit Palace - palác císaře Haile Selassie. Zajímavé tržnice.
3.den Lodě z papyru nazývané tankwas. Výlet k pramenům Modrého Nilu. Šance na hrochy. Jezero Tana - nejvýše položené jezero Afriky. Lodí ke koptským klášterům Ura Kidane Mehret a Kebran Gabriel. Podmanivá hudba macinka. Pulzující noční život s tačem (nápoj z medoviny) a tanečnicemi. Kávový obřad s tradiční přípravou kávy, která má kořeny právě v Etiopii. Nocleh v Bahir Dar.
4.den Vodopády Tiss Isat. Modrý Nil. Projdeme se po kamenném portugalském mostě nad nekonečnou vodní hlubinou. Zajímavé vesničky domorodců. Přejezd rozmanitou krajinou do císařského Gondaru, centra kultury. Nocleh v Gondaru.
5.den Odlišné tváře Gondaru. Komplex šesti hradů. Fasilidův hrad - opevněný kolos, na kterém se kuriózně podepsala portugalská a indická architektura. Vodní lázně a palác. Qusquom a Debre Birhan Selassie. Chrámy s unikátními freskami ze 17. století. Wolleka - poslední místo Falašů, černých etiopských židů. Výroba proslavené keramiky. Nocleh v Gondaru.
6.den Letecky do Axumu, nejstaršího města Etiopie. Pod námi scenérie Simienských hor s nejvyšším vrcholem Ras Dashen (4 543 m). Dle Homéra zde bohové hráli šachy se skalními věžemi. Svatý Axum - sídlo legendární královny ze Sáby (UNESCO). Axumské království. Kamenné obelisky - unikátní svědkové minulosti. Nocleh v Axumu.
7.den Prohlídka Axumu. Granitové stély. Hrobky krále Ramha. Koupele královny ze Sáby. Nocleh v Axumu.
8.den Letecky do Lalibely. Světový unikát architektury. Chrámový komplex nemající srovnání. Jedenáct skalních chrámů vytesaných ve 12. století. Další z divů světa pod patronátem UNESCO. Vizuálně nejzajímavější kostel Svatého Jiří. Působivá atmosféra církevních obřadů, která pohltí. Budeme mít štěstí na mimořádnou slavnost? Nocleh v Lalibele.
9.den Letecky do Addis Abeby. Poslední nákupy. Ochutnávka indžary ve stylovém prostředí na rozloučenou. Odlet domů.
10.den Letecký návrat do Evropy.

*MOŽNOST PRODLOUŽENÍ O OKRUH NA JIH K ZAJÍMAVÝM ETNIKŮM.
10.den Z Addisu do Awassy. Oběd u kráterového jezera v Debre Zeit. Území kmene Gidole. Nezapomenutelné scenérie v Rift Valley. Jezero Ziway s vodními ptáky. Nocleh v Awasse.
11.den Z Awassy přesun do Arba Minch nazývaného nejhezčím místem Afriky, v okolí 40 minerálních pramenů. Po cestě projedeme územím několika zajímavých etnik. Zastávky v okolních vesnicích i na tradičním tržišti. Nádherné scenérie s jezery. Nocleh v Arba Minch nad jezerem Chamo.
12.den Ranní výjezd do hor. Vesnice Chencha, kde žije kmen Dorso. Obří bambusové chýše, pozoruhodné konstrukce kopírující včelí úly. Zručnost místních dívek a žen, ručně tkané barevné látky. Pro odvážnější jedince - ochutnávka místní pálenky. Jezero Chamo. Nocleh v Arba Minch.
13.den Celodenní jízda pozoruhodnou krajinou do hlavního města oblasti Omo, Jinka. Návštěva etnografického muzea. Kmen Ari. Na jih od Jinky žijí nejpestřejší etnické skupiny. Nocleh ve městě Jinka.
14.den Jednodenní výlet do NP Mago. Šance na slony, buvoly. Dostaneme se k Mursi, bizarnímu kmeni s odlišnými rituály? Ženy s destičkami ve rtu i v uších, šokující účesy. Drsná atmosféra nahých těl s puškami. Nocleh ve městě Jinka.
15.den Po snídani odjezd z Jinka směr Konso. „New York“ - přírodní útvar vytvořený staletou erozí. Domorodé vesnice s tajemnými sochami předků Waga. Jedinečné východoafrické strmé terasy. Pozoruhodná dřevěná opevnění. Návštěva krále Konsů a jeho sídla. Návrat do Arba Minch.
16.den Přesun malebnou krajinou do Awassy.
17.den Ranní atmosféra u jezera Awassa s rybářským trhem, hejna vodních ptáků (pelikáni, kormoráni, nilské husy, ledňáčci). Možnost vidět guarézy. Návrat do Addis Abeby. Večerní odlet domů.
18.den Letecký návrat domů.

Informace

Zájezd je organizován ve spolupráci s CK Livingstone.

Geografické údaje

Poloha: severní Afrika
Oficiální název: Etiopská federativní demokratická republika
Hlavní město: Addis Abeba (2,1 milionu obyvatel)
Jazyk: amharština
Náboženství: islám, křesťanství

Měna a kurzy

Měna: 1 etiopský birr (ETB) = 100 centů
Aktuální kurz: 1 ETB = 1,05 Kč

Měnou je etiopský birr (Br, ETB), dělící se na 100 centů. Není volně směnitelný a je vázán na americký dolar. Mince obíhají v hodnotách 1, 5, 10, 25, 50 centů a bankovky v hodnotách 1, 5, 10, 50 a 100 birrů.
Je nezbytné měnit valuty výhradně v bankách nebo hotelových směnárnách, pouliční výměna je trestána pokutou nebo dokonce vězením. Banky se nacházejí jen ve větších městech a mají zpravidla otevřeno od pondělí do pátku od 8.00 do 11.00 a odpoledne od 13.00 do 15.00, v sobotu od 8.00 do 11.00. Doporučuje se uschovat si veškeré doklady prokazující výměnu peněz pro případ zpětné výměny či případnou kontrolu původu peněz při odjezdu ze země.
Mezinárodně uznávané platební karty (American Express, Diners Club, MasterCard a Visa) přijímají jen některé hotely, zejména v hlavním městě. Etiopské aerolinie vyžadují při koupi vnitrostátní letenky hotovostní platbu výhradně v zahraniční měně, právě tak jako některé hotely a půjčovny aut v Addis Abebě. Dovoz valut není omezen. Návštěvníci by však měli deklarovat veškerou dovezenou měnu přesahující částku 3000 USD v devizovém prohlášení při vstupu do země.
Bankomaty se nacházejí ve městech, ale na výběr z nich se rozhodně nespoléhejte. Zpravidla berou bez problémů karty VISA, zatímco Mastercard, Solo, Cirrus nebo Plus jsou přijímány jen výjimečně. Na cestu se vybavte i hotovostí v bankovkách menších hodnot. Jako v mnoha afrických zemích, nejžádanější cizí měnou je americký dolar. Dokonce ne všechny banky přijímají eura.

Klimatické podmínky

Etiopie leží v tropické monzunové oblasti, kde se střídají období sucha a období dešťů. Zejména dle teplot lze rozlišit tři hlavní klimatické oblasti: „dega“, „woyna dega“ a „qolla“. Dega zahrnuje vysočinu s průměrnými teplotami okolo 16 °C, woyna dega území s příjemným klimatem po celý rok. Patří sem náhorní plošiny a Velký Rift, s průměrnou roční teplotou asi 16 °C a maximy okolo 26 °C; ve vyšších polohách se teploty snižují se stoupající nadmořskou výškou a více se liší mezi dnem (30 °C) a nocí (16 °C). Hlavní deště „keramt“ se objevují od června do září a spadne 130 – 290 mm srážek, s maximem v srpnu (294 mm); od února do května přináší monzun od Indického oceánu tzv. malé deště „balg“. Období sucha („bega“) panuje od října do ledna, přičemž v prosinci neprší prakticky nikdy. Oblast qolla zahrnuje horká dna údolí a lokality s pouštním klimatem na severu země, s nejvyššími teplotami (v říjnu až dubnu 30 – 33 °C, v květnu až září 28 – 29 °C), přičemž v nížinách směrem k Rudému moři panuje horko vlhké a v Danakilské poušti suché, s teplotami i přes 40 °C. Za ideální dobu pro návštěvu Etiopie se považuje začátek října (kdy je po období dešťů příroda nejkrásnější) a poté období od května do října.

Ceny

Etiopie je jednou z nejlevnějších zemí v Africe. Uvedené ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně i v konkrétních prodejnách; je však třeba počítat též s významnou dlouhodobou inflací.

V obchodě:

mléko 1 l = ETB 18
chléb bílý 0,5 kg = ETB 12
vejce 12 ks = ETB 36
místní sýr 100 g = ETB 18
jablka 1 kg = ETB 110
banány, pomeranče 1 kg = ETB 18
mango 1 ks = ETB 5
rajčata 1 kg = ETB 15
voda balená 1,5 l = ETB 12
místní pivo 0,5 l = ETB 12
dovážené pivo 0,33 l = ETB 36
láhev běžného vína = ETB 130

Další ceny:
1 pohled dle velikosti = ETB 18 – 35
známka do EU = ETB 4
místní SIM karta = ETB 80
taxi z letiště do centra Addis Abeby = ETB 120

Clo, dovoz, vývoz

Do Etiopie lze bezcelně přivézt osobní věci a dále na osobu 2 kartóny cigaret, 250 gramů tabáku a 2 litry tvrdého alkoholu. Elektronika (např. videokamera, počítač) se při vstupu do země přihlašuje a zpětný vývoz je kontrolován.
Dovoz valut není omezen. Návštěvníci by však měli veškerou dovezenou měnu přesahující částku 3000 USD deklarovat v devizovém prohlášení (Ethiopian Customs and Revenue Authority declaration form). Stejně tak při odjezdu ze země musí návštěvníci prokázat původ zahraniční měny přesahující částku 3000 USD. Při odjezdu ze země není povolen vývoz větší částky než 200 ETB. Překročení povoleného limitu se přísně trestá (a to až vězením). Za pašování nebo výrobu drog a za pašování vzácných druhů fauny může být uložen i trest smrti.
Z Etiopie se nesmí vyvážet žádné historické předměty (včetně kožených a dřevěných štítů a mincí), etnografické předměty jako zbraně, nádobí, nábytek, oděvy, hudební nástroje, šperky, sošky apod., archeologické a paleontologické nálezy, církevní a náboženské památky (rukopisy, oděvy, kříže apod.), historická umělecká díla, jakékoliv kameny a minerály (včetně polodrahokamů a drahokamů) a přírodniny (rostliny, hmyz, zvířata včetně jejich částí jako vyčiněné kůže apod.). Historické a církevní suvenýry (včetně stříbrných křížů) se doporučuje kupovat výhradně v kamenných obchodech, které vystaví účtenku a případně i povolení k vývozu.

Časový posun

V Etiopii je v době letního času v ČR čas posunut o jednu hodinu dopředu, v době zimního času o dvě. Etiopie nezavádí letní čas.
Čas se rozlišuje na etiopský (habeša) a cizinecký (ferendži). Etiopský čas je dvanáctihodinový, tj. 12 hodin má den a 12 hodin noc, přičemž den začíná v našich 6.00 (v Etiopii to je 0 hodin). Podle kontextu může tedy 3.00 znamenat buď 09.00, nebo 21.00 hodin či opravdu 15.00 hod. Je to důležité například při nákupu jízdenky nebo domluvě schůzky.

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Napětí v elektrické síti je 220 V/50 Hz. Zásuvky jsou buď shodné s našimi, nebo se třemi kolíky v jedné řadě, výjimečně starého britského typu (se třemi kulatými kolíky). Rozhodně se vyplatí přibalit univerzální adaptér.
Výpadky elektřiny jsou běžné i v hlavním městě. Do některých míst elektřina dosud není zavedena, v celé zemi se na síť může teoreticky připojit jen asi šestina obyvatel.

Fotografování a filmování

Fotografovat a natáčet ozbrojené síly a některá citlivá místa, jako jsou vládní budovy nebo mosty, je výslovně zakázáno. V některých interiérech není dovoleno fotografovat ani bez blesku; zákazy a srozumitelné piktogramy zásadně respektujte. Za natáčení na videokameru se na mnoha turistických lokalitách vybírá poplatek (často ve výši převyšující vstupné). Při fotografování náboženských oslav a lidí je třeba se zeptat předem, přičemž za fotografování osob je zvykem zaplatit.
Nezapomeňte nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie a přiměřenou paměťovou kapacitu karet.

Internet

Výhradním poskytovatelem internetových služeb je státní monopolní společnost Ethiopian Telecom (ETC). Internetové kavárny jsou ve větších městech běžné, otevřené většinou od 08.00 do 20.00. Připojení je pomalé a nespolehlivé, navíc místní počítače bývají zavirované. Ceny jsou 25 – 35 centů za minutu ve velkých městech, ale mimo ně i více než 1 birr za minutu, pokud tam vůbec internetové připojení najdete. Přístup na internet nabízejí i některé hotely, včetně wi-fi, pokud si vezete vlastní notebook nebo chytrý telefon.

Jazyky, dohovoření

V Etiopii žije přes 70 etnických skupin, a tomu odpovídá množství používaných jazyků. Uvádí se 83 jazyků s 200 dialekty; úředním jazykem federace je amharština (amharigna, mluví jí 29 % populace), dále je rozšířena oromština (oromigna, 34 % obyvatel), tigrinština (tigrigna, 6 %) a somálština (somaligna, 6 %) a sidamo (sidamigna, 4 %). Běžným komunikačním jazykem je angličtina, případně arabština.
Podle ústavy jsou všechny jazyky rovnocenné a každý stát federace si může zvolit vlastní oficiální jazyk, což jsou konkrétně ještě oromština, somálština a tigrinština. Amharština a tigrinština používají vlastní abecedu Ge'ez, dle odborníků odvozenou z písma Féničanů. Má 30 znaků pro souhlásky a vlastní pravidla pro odvozování samohlásek od souhlásek; výsledkem je přes 200 znaků. Psaný text se čte zleva doprava. Oromština se píše latinkou.
Při kontaktu s místními obyvateli se hodí několik amharských slovíček (přepis do latinky foneticky): ahoj = sélam, čao; dobrý den = demnualaču; prosím (prosba) = evákó; prosím (není zač) = mnimajdel; děkuji = ameseginálou; promiňte = jikerta; nashledanou = dehnáhunu; ano = ao; ne = aj, ajdelem; mám se dobře = dena; rozumím = eši. Základní číslovky jsou 1 = ánt, 2 = chulét, 3 = sóst, 4 = árat, 5 = amyst, 6 = sütyst, 7 = sevát, 8 = symént, 9 = séteň, 10 = asör.
Jako obecně dorozumívací jazyk lze použít angličtinu. Ta se vyučuje od první třídy základní školy. Ve velkých městech tak většina mladších lidí umí anglicky. Na venkově vám školní děti budou ochotně tlumočit za nepatrnou odměnu. Takže i pokud anglicky neumíte, doporučujeme přibalit slovníček a základní konverzaci a předem se naučit alespoň několik základních slov.

Kriminalita

Bezpečnostní situace na většině etiopského území je na africké poměry celkem slušná a odpovídá zemím jako Keňa nebo JAR. Turista musí být samozřejmě ostražitý zejména na veřejných a turisticky frekventovaných místech, kde hrozí kapesní krádeže. Cestování do odlehlých lokalit se doporučuje výhradně ve skupině, často je nezbytný místní průvodce, a do některých oblastí cestovat v současné době nelze vůbec. Ministerstvo zahraničních věcí ČR konkrétně nedoporučuje českým turistům přibližovat se k hranici s Eritreou, neboť její okolí je zaminováno. Vyhněte se cestování do částí východně od města Harar (Somálský region), a regionům Oromyia a Afar, kde operuje mnoho povstaleckých skupin, a také do blízkosti hranic se Súdánem a Keňou. Z bezpečnostního hlediska nelze doporučit ani cestování do Afarského a Tigrajského regionu; varování se týká i celé Danakilské prolákliny. V době náboženského či politického neklidu je třeba nezdržovat se v okolí mešit a dalších náboženských staveb, všímat si chování místního obyvatelstva a vyhnout se potenciálně nebezpečným místům. Ve městech nechoďte do slamů a pokud možno nikdy necestujte v noci. Zásadně nekupujte jakékoliv drogy, za jejich pašování hrozí i trest smrti. Pokud možno zdvořile ignorujte žebrání dětí a někdy i dospělých, kteří na cizince pokřikují „ferendží (farangi; cizinče), „jú, jú“ (you, you; ty, ty), a „giv mí mony“ (give me money; dej mi peníze), giv mí pen (give me pen; dej mi propisovačku) a podobně.
Riziko okradení můžete sami významně snížit: nedávejte na odiv své videokamery a fotoaparáty, a drahé šperky či nápadné hodinky rovnou nechte doma. Zásadně u sebe nenoste větší obnosy peněz a nenechávejte své věci a zavazadla bez dozoru, zejména pokud v nich máte doklady a peníze. Pas, letenky, platební karty a vyšší částky v hotovosti patří do hotelového trezoru, při přesunech do uzamčeného kufru v zavazadlovém prostoru autokaru. Buďte obezřetní při vybírání peněz z bankomatu. Pro případné žebráky je dobré mít v kapse pár drobných nebo kus jídla; na veřejnosti vůbec nevytahujte peněženku.
Pokud dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je třeba získat náhradní cestovní doklad na zastupitelském úřadu, což v Etiopii představuje zdlouhavou proceduru a jednání s několika různými úřady. Rozhodně se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii cestovního pasu (stránky, kde je fotografie a osobní údaje) pro urychlení vydání náhradních dokladů a tuto kopii uložit do jiného zavazadla, než originál. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní čísla pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. Pokud ke krádeži dojde, nahlaste ji policii; o odcizení dokladů je třeba sepsat protokol.

Kuchyně - jídlo a nápoje

Etiopská kuchyně se cizincům obvykle zdá málo rozmanitá. Převažuje silně kořeněná zelenina (mrkev), luštěniny (červená čočka „mesir“, hrách, fazolové lusky) a wat (w´et, wot), což je dušené obvykle skopové maso v zahuštěné vlastní šťávě, obdoba našeho guláše, přičemž chybí vepřové, které většina místních obyvatel nejí. Hovězí maso je levné, stejně tak ryba; naopak kuřecí je vzácné a drahé. Mleté maso, různě upravená zelenina a v podstatě cokoliv se obvykle podává na tenké chlebové placce indžéra o průměru okolo 50 cm, upečené z mouky ze semen rostliny „tef“ (česky milička habešská, příbuzná prosu). Do ní se jídlo často i balí; je bezlepková, nakyslá a sama o sobě spíše bez chuti. S ohledem na množství postních dní, které předepisuje ortodoxní církev, se v jídelníčku vyskytuje množství veganských jídel. Opečené kousky hovězího masa se nazývají „tibs“, chléb podobnější našemu je „dabo“ nebo „dabo kollo“. Kitfo je jemně nakrájené nebo mleté hovězí, marinované v chilli a směsi koření (cibule, zázvor, kurkuma, česnek a berberie); podávané nejčastěji jako syrové, lehce povařené (leb-leb) nebo vařené. Konzumaci syrového nedoporučujeme kvůli riziku tasemnic. Gored gored je jako kitfo, ale z masa nakrájeného na kostky. Berberie (berbere) je originální pálivá směs koření, v níž dominuje chilli. Pálivost pokrmu a omáček zmírňuje kysaná smetana, tvaroh nebo čerstvý sýr iab (ajib). „Nitter kibeh“ je přepuštěné máslo se zázvorem, česnekem a dalším kořením. V nabídce nechybí těstoviny, většinou špagety. Každá kulturní skupina má svůj vlastní typický jídelníček. Místní lidé jídlo jedí pravou rukou tak, že je nabírají a přidržují kousky indžéry; příbory najdete jen v hotelích a turistických restauracích.
K pití se podává voda (zásadně požadujte balenou, s neporušeným uzávěrem), Amba (značková lahvovaná minerálka s bublinkami), výborné džusy z čerstvého rozmixovaného ovoce, pivo či silná etiopská medovina „mej“ (medž). Oblíbeným nápojem je i čaj. Místní levné, ale silné kořalky jsou katikala a araki. Tella je slabé doma vařené pivo z ječmene či kukuřice, značková piva jsou např. Harrar nebo Dashen; Bedele s opicí na etiketě je vařeno dle české receptury. Všechny značky piva jsou v přijatelné kvalitě. Také etiopská vína jsou celkem dobrá, jak bílá, tak červená. Atmet je nápoj na bázi ječmene a ovsa, svařeného s vodou, cukrem a máslem. Na závěr stolování nechybí káva s hřebíčkem, kardamonem a skořicí, většinou oslazená medem. K dostání je i alkohol zahraničních značek.
Káva se z Etiopie exportuje a mnoho odborníků je přesvědčeno, že Etiopie je její domovinou. V restauracích nebo automatech se nabízí jako „buna“ (černá káva), „macchiato“ (káva s mlékem) nebo espresso. Tradiční příprava kávy představuje obřad, v rodině předváděný nejstarší dcerou před zraky hostů. Čerstvá kávová zrna se opraží na plechu položeném na oheň a všem se dá přivonět. Poté se rozdrtí v hmoždíři železnou tyčkou (mokecha) a vsypou do vařící vody v keramické konvici (jebena) s kulatým dnem. Voda se nechá vzkypět a z malých mističek (si´ni) se podává první nálev, nejsilnější a nejlepší. Přidat se může cukr nebo i sůl. Sedlina v konvici se znovu zalije vodou a nechá povařit, což je druhý nálev. Stejným postupem vznikne třetí nálev, který na návštěvě nelze odmítnout. Ke kávě se podává popcorn, pražený ječmen, někde i vařené brambory. Káva s máslem se nazývá kebbeh, klasické „coffee“ připomíná české presso s vysokou vrstvou cukru a „coffee with milk“ se podobá cappuccinu.

Vybrané speciality:

ater keke wat: hrách vařený na orestované cibulce, dochucený kurkumou a zázvorem
doro wat: kuře marinované v citrónovém džusu, vařené na orestované cibuli a kořeněné berberií, přílohou natvrdo vařená vejce
dulet: kořeněná směs jater, drštěk a hovězího masa
fatira: sladká pšeničná palačinka s vejcem a medem
fish dulet: pálivá omáčka s kusy ryb
genfo: poridž, ovesná kaše
key wat: hovězí maso dušené na osmažené cibuli, okořeněné zázvorem a berberií
yataklete kilkil: dušená zeleninová směs (brambory, mrkev, fazolové lusky, cibule, česnek) na zázvoru a chilli
yemarina yewotet dabo: medovník s koriandrem a skořicí

Místní doprava a taxi

Letecká
V Etiopii je v provozu přibližně 80 letišť, z čehož 30 je užíváno pravidelně především pro vnitrostátní linky; letiště s runvají o délce 3047 m jsou však jen tři. Nejdůležitějším je mezinárodní letiště Bole v Addis Abebě, jeden ze tří nejvýznamnějších afrických leteckých uzlů a po Johannesburgu druhé nejmodernější v subsaharské Africe, s přímým leteckým spojením do USA, řady zemí EU a do Číny. V terminálu z roku 2003 se nachází banka se směnárnou otevřenou 24 hodin denně, restaurace a kavárny, v odletové hale je bar, internet a obchod duty free. Další významné letiště je Bahar Dar Ginbot Haya International Airport na severozápadě země 560 km od Addis Abeby a 8 km od města Bahar Dar poblíž jezera Tana a vodopádů na Modrém Nilu na řece Abay. Národním dopravcem je společnost Ethiopian Airlines, od roku 2011 plnohodnotný člen skupiny Star Alliance a přední africký letecký operátor, který provozuje pravidelná spojení s Asií i Evropou a pravidelné vnitrostátní linky. Cestování vnitrostátními linkami je rychlé, pohodlné a efektivní, zejména v případě zakoupení tzv. budget, balíčku etiopských letenek; vyplatí se předem se informovat na slevy. Vnitrostátní letenky jsou levné, ale je požadována hotovostní platba výhradně v zahraniční měně. Také odletové taxy se platí v hotovosti.

Železniční
Jedinou existující železnicí je úzkorozchodná trať (1000 mm) mezi Addis Abebou přes Dire Dawu do Džibuti (Djibouti), dlouhá 780 km, z čehož na území Etiopie leží 681 km. V roce 2006 byla koncese na provoz železnice prodána firmě Comazar a plánovaná rekonstrukce započata roku 2010 ve spolupráci s investorem China Railway Engineering Corporation. Celkem je plánována výstavba 23 tisíc km železnic, určených však především pro nákladní dopravu. Cestování vlakem se nedoporučuje ani z hlediska bezpečnosti a využití železnice mezi Etiopií a Džibuti není v současnosti možné.

Lodní
Po vyhlášení nezávislosti Eritreje přišla Etiopie o pobřeží a přístavy Assab a Masawa a musela přesměrovat většinu svého zahraničního obchodu do přístavu v Džibuti, a menší část do somálské Berbery. Etiopské obchodní loďstvo má 12 lodí, monopolním přepravcem pro etiopský vývoz i dovoz jsou Ethiopian Shipping and Logistics Service Enterprise. Využívá se tzv. suchých přístavů (Mojo), kdy zboží je z Džibuti v kontejnerech převezeno na etiopské území a teprve zde je překládáno na kamiony. Osobní lodní doprava neexistuje.

Autobusová
Autobusové spojení po celé zemi zajišťuje jedna státní a několik soukromých společností (např. Selam Bus Line Share Company spojuje Addis Abebu s Bahir Darem, Sky Bus Transport System s dalšími velkými městy). Autobusy vyjíždějí ráno okolo šesté hodiny a končí obvykle o 18.00 večer, v noci jezdit nesmějí. Na dálkové spoje je nutné si koupit jízdenku odpoledne předem na místě, odkud autobus odjíždí (lístek zajišťuje, že vás autobus vezme). Na krátké trasy se jízdenky předem neprodávají, dostanete je až ve voze a někdy je třeba o místo zabojovat, protože spoje často jezdí jen jednou denně a přepravují se pouze sedící cestující. Spojení mezi městy zajišťují i privátní minibusy (dražší než autobusy, ale rychlejší; průměrná cestovní rychlost autobusu je asi 35 km/ hod.). Při koupi jízdenky se doporučuje ověřit si, zda je odjezd vyznačen v etiopském či evropském čase, aby nedošlo k nedorozumění. Zavazadla se umisťují na střechu a platí se za ně. Jízdné je velmi levné, ale obecně je autobusová doprava pomalá, nepohodlná a nepříliš spolehlivá.
Městská. Funguje jenom ve městech a je zajišťována levnými minibusy, které využívají především místní obyvatelé; turistům se nedoporučuje jimi cestovat pro vysoké riziko okradení. Další možností jsou levné garis (koňské povozy) a ještě levnější bajas (bajajs; tříkolové motorizované rikši), které budete mít jenom pro sebe a za cestu zaplatíte okolo deset birrů.

Taxi
Taxíky jsou levné, ale zásadně se doporučuje objednat si je prostřednictvím hotelové recepce. Vždy se předem zeptejte, kolik bude cesta přibližně stát; cizincům se vyšší ceny účtují běžně. V Addis Abebě a velkých městech jsou taxíky modro-bílé.

Nákupy a suvenýry

Tradičními suvenýry jsou veškeré rukodělné výrobky, šátky a jiné textilie včetně bavlněného plédu „gabi“, trička s potiskem, keramika, košíky z proutí, obrázky, pohlednice, předměty vyřezané z buvolích rohů, výrobky z kůže, šperky z přírodnin i stříbra a drahých kamenů. Vítaným dárkem může být i balíček vynikající místní kávy. Určitě si předem pozorně přečtěte celní předpisy, abyste věděli, které výrobky nemáte kupovat či na které je třeba mít účtenku nebo povolení.
Při nákupu se vyplatí porovnávat kvalitu nabízeného zboží, přičemž na tržištích se smlouvá, vždy s úsměvem a v rozumné míře. Otevírací doba obchodů je obvykle od 8.00 do 12.00 a poté od 14.00 do 18.00; obchody s prodlouženou otevírací dobou nebo otevřené po 24 hodin jsou výjimkou. V neděli mají otevřeno pouze velké supermarkety ve městech.

Oblečení, zavazadla

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Pamatujte též na to, že za nadváhu zavazadel při cestě tam i zpátky zaplatíte vysoký poplatek.
Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně, peníze, dokumenty, mobilní telefon, fotoaparát a kamera, navigace, klíče od domova, brýle a snadno rozbitné předměty). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení by mělo být lehké, pohodlné a praktické, nejlépe z moderních materiálů, které odvádějí vlhkost od těla a rychle se suší. Určitě využijete trička a košile s dlouhými i krátkými rukávy, krátké a dlouhé kalhoty, do vyšších nadmořských výšek i svetr a lehkou větrovku proti větru a dešti. Do města i do přírody postačí pevnější botasky nebo turistické sandály. Přibalte i deštník (do hor podle ročního období i pláštěnku), plavky, pokrývku hlavy, sluneční brýle, náhradní dioptrické brýle (pokud je nosíte), opalovací krém s vyšším UV-faktorem a repelent.
Pro ženy se doporučuje zvolit konzervativnější oblečení, tedy žádná tílka, šortky, šaty na ramínka, průhledné halenky, velké výstřihy či dokonce odhalená břicha. Předpokládají se zahalená ramena a kolena, takže optimální je delší pohodlná sukně nebo tříčtvrteční kalhoty. To je podmínkou zejména při vstupu do jakéhokoliv svatostánku, kdy je navíc většinou nutno zout boty a někdy i ponožky. Do ortodoxních chrámů musí mít ženy zakrytou hlavu.

Opalování

Do Etiopie se nejezdí za opalováním, tím spíše však je potřeba dát pozor na sluníčko. Vždy použijte opalovací krém, a to raději s vyšším UV faktorem, než je tolerance vaší pokožky.

Pláže a koupání

Etiopie je vnitrozemská země bez přístupu k moři a koupání ve sladké vodě se nedoporučuje pro vysoké riziko nakažení schistosomózou (dříve též billharzióza), která se vyskytuje prakticky všude v tropických a subtropických oblastech. Z infikované vody proniknou larvy drobného červa rodu Schistosoma do lidského těla přes kůži a jsou krví roznášena do vylučovacího systému, střeva a jater, kde se dále vyvíjejí a rozmnožují. Výsledkem je horečka, zvětšené uzliny a játra, obtíže při močení a bolesti břicha. Je nutno vyhledat lékaře.
Koupání bez plavek není zakázáno zákonem, ale bylo by hrubým porušením místních zvyklostí.

Pošta

Poštovní služby zajišťuje státní podnik Ethiopian Postal Service Enterprise (EPSE), který má asi 500 pošt a 700 poboček. Jejich otevírací doba je různá, hlavní úřad v Addis Abeba je otevřen od pondělí do soboty od 8.00 do 18.00 hod. Na africké poměry je etiopská pošta rozvinutá a spolehlivá.
Poštovní známka do EU stojí 4 ETB. Pohled odešlete pokud možno z pošty velkého města nebo prostřednictvím recepce lepších hotelů a počítejte s tím, že poputuje dlouho.

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

V Etiopii se doporučuje pronájem auta předem přes internet, nebo na místě prostřednictvím cestovní kanceláře, a to rovnou s řidičem, protože odpadnou starosti spojené s obsluhou vozu a tankováním i potřeba znalosti místních předpisů a území; navíc se zkušený řidič může stát i vaším místním průvodcem.Výhodou zapůjčení auta již v České republice je smlouva psaná v češtině. Půjčovny aut v Addis Abebě vyžadují platbu v zahraniční měně, případně doklad o směně valut na etiopskou měnu. Pronájem auta (včetně řidiče, pohonných hmot a pojištění) stojí od 100 USD výše za den podle typu, stáří a vybavení vozu; u seriozní společnosti zaplatíte polovinu sjednané ceny předem a polovinu při vrácení auta. Pokud míříte i mimo hlavní tahy, doporučuje se terénní vůz.
Chcete-li řídit sami, potřebujete etiopský řidičský průkaz, který vydává Road Transport Authority v Addis Abebě; pro jeho získání je třeba předložit mezinárodní řidičský průkaz nebo národní řidičský průkaz s anglickým překladem. Při půjčení vozu se vyžaduje platební karta, případně složení zálohy v hotovosti. Ve výbavě vozu by měl být návod k použití, který si určitě přečtěte; ověřte si, co natankovat, na kolik hustit pneumatiky a kolik paliva musí být při vracení v nádrži. Pečlivě prostudujte zejména rozsah pojištění. Nepodepisujte, čemu nerozumíte. Řidič musí mít u sebe etiopský řidičský průkaz, nájemní smlouvu k půjčenému vozu, doklady od vozidla a pas.
Jen malý podíl etiopských silnic je asfaltovaných nebo štěrkových, infrastruktura se však rychle zlepšuje díky obrovským investicím. Silnice s nezpevněným povrchem bývají v období dešťů sjízdné špatně nebo vůbec. Protože se po silnicích přepravuje téměř veškerý objem dopravy, jsou všechny přetížené, zejména spojení mezi velkými městy a tahy k hranicím Džibutska a Keni. V horách mají některé úseky silnic mimořádně strmý spád.
Jezdí se vpravo, nejvyšší povolená rychlost v městech a vesnicích je 30 – 50 km/hod, mimo města 100 km/hod. Použití klaksonu je běžné zejména kvůli množství povozů, lidí a dobytka, pohybujících se po jakékoli komunikaci. Ze stejného důvodu je vyložený hazard jezdit v noci. Pokud budete účastníkem jakékoliv nehody, volejte policii a předem počítejte s tím, že budete označeni za viníka. Zapnuté bezpečnostní pásy jsou povinné na sedadlech vpředu, telefonování za jízdy je zakázáno. Za vjezd do některých území se platí (např. Danakilská proláklina).

Restaurace, ceny, doporučení

Zatímco ve městech nabízí občerstvení restaurace s etiopskou, indickou, čínskou i kontinentální kuchyní, na vesnici většinou najdete restauraci sotva jednu, obvykle velmi jednoduchou, s nabídkou pouze místních jídel. I v malé restauraci někdy najdete těstoviny a v turistických lokalitách maso s brambory. Tzv. „pastry shop“ připomíná naše cukrárny, nabízí sladké pečivo, bábovky, dorty a espresso, někdy i hamburgery nebo džusy z čerstvého sezónního ovoce. V lepších hotelech lze počítat s výbornou mezinárodní kuchyní. Téměř všude v Etiopii dostanete špagety a lasaně, což je dědictví krátké italské okupace.
Nejlevnější je stravování přímo na ulici, v nabídce je však většinou jen placka indžéra s různou náplní a z hlediska zdraví riskujete. V oblastech převažující ortodoxní církve se nepodávají masitá jídla ve středu, v pátek a v době půstu.

V restauraci:
snídaně (vajíčka, pečivo, horký nápoj) = ETB 20 – 30
indžéra s berberou (místní koření) ve stánku na ulici = od ETB 15
jídlo v asijské nebo africké restauraci = ETB 50
jídlo v běžné restauraci = ETB 80
jídlo pro dva v restauraci střední třídy, tři chody = ETB 380
jídlo u McDonalds = ETB 80
zákusek = ETB 2 – 5
káva nebo čaj = ETB 6
nealko = ETB 8 – 12
ovocný džus (avokádo, mango ap.) = ETB 10 – 15
místní pivo točené 0,5 l = ETB 22
pivo z dovozu 0,33 l = ETB 37
cola / pepsi 0,33 l = ETB 15
voda 0,33 l = ETB 8

Různé

Archa úmluvy
Truhla („Schrána svědectví“) obsahuje nejcennější židovské náboženské předměty – desky zákona s desaterem přikázání, Áronovu hůl a manu. Starověcí Izraelci si ji mj. brali do bitev jako ochranu před nepřáteli. Byla uchovávána v Jeruzalémském chrámě a po jeho zničení se ztratila. Etiopské legendy však vyprávějí o jejím přenesení králem Menelikem do Aksumu, hlavního města Etiopie. Když v 16. století hrozilo zničení i chrámu v Aksumu fanatickými muslimy, byla Archa údajně přenesena na ostrov Tana Kerkos na jezeře Tana, odkud byla v 17. století za krále Falidase přenesena zpět a byl pro ni postaven chrám „Marie ze Sionu“. V roce 1965 ji pak nechal císař Haile Selasie přemístit do zvláštní kaple, kde je lépe zabezpečena. V Etiopii je Archa úmluvy nazývána „Mojžíšova deska zákona“ a je to údajně jedna kamenná deska Zákona s pěti přikázáními na každé straně, ve schránce, která není původní (originál již pravděpodobně neexistuje). Jako nejposvátnější předmět etiopsko-křesťanské církve je přísně střežena a v kostelích jsou vystaveny a v procesích nošeny jen její obrazy, tzv. „taboty“. Hledání ztracené Archy úmluvy je vděčným námětem dobrodružné literatury i filmu.

Člověk v tísni
V Etiopii, která je jednou z nejchudších zemí světa, zrealizovala organizace Člověk v tísni od roku 2003 projekty za více než 145 milionů korun. Pomoc je zaměřena na klíčové problémy, což jsou 1) nízká úroveň vzdělání (více než polovina Etiopanů starších patnácti let neumí číst ani psát, každé páté dítě nechodí do školy, protože nemá kam), 2) zemědělství (nutné je zvýšit produkci, zkusit nové plodiny), 3) zdroje pitné vody (zajištění přístupu k pitné vodě; na venkově ji nemá 26 % obyvatel), 4) ochrana přírodních zdrojů (boj s erozí, zalesňování, vzdělání obyvatel v této problematice) a 5) sociální programy (pomoc při humanitárních katastrofách, podpora sirotků, hledání alternativních možností obživy). Ke konkrétním úspěchům patří mj. veřejná sbírka „Postavme školu v Africe“, kdy bylo dosud postaveno 14 škol a vyškolena řada učitelů, zajištění mobilních zdravotnických ambulancí či podpora drobných živností formou mikropůjček, aby rodiny mohly být soběstačné.

Demografie
V Etiopii žije 94 milionů obyvatel (2012), z toho jen asi šestina ve městech, přičemž tento podíl se stále zvyšuje. Ve městech žijí i menšiny (Italové, Řekové, Indové a i). 46 % populace je ve věku 0 – 14 let, 51 % ve věku 15–64 let a pouhá 3 % nad 65 let. Průměrný věk je 17 let, průměrný očekávaný věk dožití je 57 let. Nízký očekávaný věk dožití významně snižuje pandemie AIDS.
V pestré mozaice obyvatel převládá domorodé obyvatelstvo kmenů Oromo (Oromové, Gallové 35 %, Amara (Amharové, 27 %), Somalie (Somálci, 6 %), Tigraway (Tigrajové, Tigrejci 6 %), Sidama (Sidamové, 4 %), Affar (Afarové, 4 %), Guragie (Guragové, 2 %), Welaita (Welaitové, 2 %), Hadiya (Hadijové, 2 %), a desítky dalších, některé jen s několika sty příslušníků.
Téměř polovina Etiopanů žije pod hranicí chudoby a zdravotní péče je zcela nedostačující; na 100 000 obyvatel připadají 2 lékaři a 10 nemocničních lůžek. Dětská úmrtnost patří k nejvyšším na světě, téměř třetina dětí do 5 let je podvyživených. Až 5 milionů lidí je závislých na dodávkách jídla, v některých oblastech je kritický nedostatek vody. Rozšířené jsou mj. žloutenka, tyfus, malárie, meningitida, cholera, žlutá zimnice, vzteklina a bilharzióza (schistosomóza). Oficiální rovnoprávnost žen se zejména na venkově v praxi nedodržuje; ženám hrozí nelegální sňatek, únos, znásilnění, domácí násilí i ženská obřízka, dokonce i prodej. Na jednu ženu připadá v průměru šest dětí, asi pětina dětské populace má jen jednoho rodiče. Odhadem půl miliónu dětí žije na ulici. Gramotnost dosahuje pouhých 43 % (muži 50 %, ženy 35 %), oficiální nezaměstnanost dosahuje 25 %.
Přestože Etiopie má sekulární vládu, velmi důležitou roli hraje náboženství, které výrazně ovlivňuje každodenní život. Na počet věřících převládá etiopská orthodoxní církev (43 % populace; zejména Tigrajové a Amharové), dále islám (34 %; Somálci, Afarové, Oromové, Guragové a Sidamové) a protestantismus (18 %). V zemi působí řada misionářů nejrůznějších denominací. Orthodoxní křesťanství (věří, že Ježíš měl pouze jedinou, a to božskou přirozenost) přijal již ve 4. stol.n.l. král Ezana a dodnes se uplatňují starozákonní tradice (mj. obřízka); v čele stojí abun, podléhající alexandrijskému patriarchovi. Většina etiopských muslimů jsou sunnité, stoupenci mystického súfismu. Etiopská komunita Falašů („cizinců“, „zbavených kořenů“) vyznává primitivní formu judaismu; sami sebe označují jako Bejt Jisra'el (Dům Izraele). Od 13. století byli pronásledováni a separováni od zbytku obyvatel; vykonávat směli jen určité práce a řemesla. V roce 1980 byl judaismus zakázán a v letech 1985 – 1990 se Izraeli podařilo během operací Mojžíš, Jozue a Šalomoun přestěhovat přes 36 000 Falašů do Izraele. Falaša Mura jsou Židé, kteří konvertovali ke křesťanství, asi 25 tisíc osob. Chtěli být z Etiopie rovněž evakuováni, jenže Izrael jejich židovství neuznává a odmítl je přijmout. Asi 15 tisíc jich živoří v táborech nevládních organizací v Gondaru bez přístupu k tekoucí vodě a závislých na dodávkách jídla.

Khat
Droga přezdívaná arabský čaj, gat, chat (čat), jimma nebo miraa, je pomalu rostoucí bíle kvetoucí keř rodu Catha edulis z řádu Celastraceae, se vždyzelenými lístky, původem z Afrického rohu; odtud byl introdukován do Jemenu na Arabském poloostrově. K jeho pěstování je potřeba hodně vody, ale sklízet se může 4 x ročně, takže je pro pěstitele vítaným zdrojem příjmu. Žvýkání větviček a lístků khatu (méně častěji čaj z usušených lístků) patřilo po tisíciletí mezi zvyky obyvatel tohoto území, protože obsahuje mj. alkaloid cathinon, stimulant podobný amfetaminu, způsobující okamžité zvýšení krevního tlaku, nabuzení organismu, euforii a potřeby mluvit, a naopak ztrátu chuti a snížení pocitu hladu. Dlouhodobé užívání vede k depresi, apatii, nočním můrám, halucinacím, psychózám, třesavce, poškození jater, zbarvení zubů, náchylnosti k vředům, snížení libida a rakovině ústní dutiny. V roce 1980 světová zdravotnická organizace zařadila khat mezi drogy které způsobují mírnou psychickou závislost (menší než kouření či pití alkoholu). Rostlinu znali i Egypťané a považovali ji za potravu bohů. Dnes je v některých zemích khat legální včetně pěstování a prodeje (např. Džibuti, Etiopie, Izrael, Jemen, Keňa, Súdán, Velká Británie), v jiných je zakázán (např. Finsko, Francie, Island, Irsko, Kanada, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, některé státy USA). Khat se někdy žvýká společně s klasickou žvýkačkou nebo s praženými oříšky a pašuje se zejména do Británie, Itálie, Nizozemska, Kanady, Izraele, Austrálie, na Nový Zéland a do Spojených Států. Předpokládá se, že drogu denně konzumuje kolem 10 miliónů osob.

Etiopie – kolébka lidstva
Australopithecus, jak napovídá jméno (v překladu „jižní opice“), byl předchůdce člověka, který žil v Africe na rozhraní třetihor a čtvrtohor, tj. 2 až 4 miliony let př.n.l., a patří tak mezi nejstarší hominidy na zemi. Preferoval stepi a lesostepi, byl vzpřímený o výšce asi 120 cm a váze 35 kg, jeho zuby se již podobaly lidským a měl výrazné nadočnicové oblouky. Potravou byli drobní živočichové a rostliny, přístřeším jeskyně nebo skalní převisy; žil v tlupách a používal primitivní nástroje z kostí, klacků a kamenů. Nejvýznamnějším nálezem australopitheka je část skeletu – lebka, zuby a kosti končetin, označená jako „Lucy“ (1974; Australopithecus afarensis; stáří 3,2 mil. let) nalezená v Afarské proláklině v Etiopii. Odborníci ji považují za propojení rodů Australopithecus a Homo. Téměř kompletní ženská kostra, pojmenovaná „Ardi“ (Ardipithecus ramidus, 4,4 mil. let, považován za předchůdce australopitheka), byla nalezena v roce 1994 také v Afarském regionu, ale teprve v roce 2009 byl nález publikován.

Haile Selassie I.
Vlastním jménem Lidž Tafari Makonnen (1893 – 1975) byl etiopským císařem v letech 1930 – 1974, z toho 1935 – 1941 v exilu. Rod Tafari Makonnena patřil k nejvyšší amharské šlechtě a svůj původ odvozoval od legendárního krále Šalomouna a královny ze Sáby; Lidžovi se proto dostalo vynikajícího vzdělání a výchovy od františkánského kněze. Již v 18 letech byl jmenován guvernérem provincie Harar a oženil se se šlechtičnou Menen Asfaw; ve svých 23 letech se stal regentem – spoluvládcem císařovny Zawditu (Judity), poté co se podílel na svržení císaře Iyasu V. Za podpory Francie i tehdejšího Československa se v roce 1923 přičinil o přijetí země do Společnosti národů (1923), což znamenalo mezinárodní uznání Etiopie jako státu, a jako první etiopský vládce vycestoval do Evropy. Svoji pokrokovou politiku obhájil roku 1930 v bitvě u Anchiemu, kde se proti němu postavil manžel jeho spoluvládkyně Zawdity; po vítězství byl korunován císařem v katedrále sv. Jiří v Addis Abebě. Jako korunovační jméno si zvolil své křestní Haile Selassie, v amharštině „Moc svaté Trojice“. Jeho plný titul zněl „Jeho císařská výsost, císař Haile Selassie I., Král králů, Vítězný lev z kmene Judova, Vyvolenec Boží“. V roce 1931 vydal ústavu, v níž zavedl dvoukomorový parlament a omezil moc šlechty. Jeho vláda byla přerušena italským vpádem v roce 1935, kdy byla Etiopie poražena a on se musel uchýlit do exilu. V roce 1941 byl britskou vládou uznán za exilového vládce země a poté, co Velká Británie vyhlásila válku fašistické Itálii, se zapojil do bojů v súdánském Chartúmu. Po porážce italských okupantů se 5. dubna 1941 triumfálně vrátil do Addis Abeby. Do středu národní vlajky byl přidán panovníkův symbol, obraz Lva z Judeje. Následně na sebe císař soustředil veškerou moc, kdy byl zároveň ministerským předsedou, nejvyšším velitelem vojska, jmenoval členy vlády a guvernéry jednotlivých provincií, na druhé straně ale neřešil problémy korupce ve státní správě, fungující jako za feudalismu, takže výsledkem byl neúspěšný vojenský převrat v roce 1960. Císař se pak ještě více zaměřil na zahraniční politiku a urovnávání sporů mezi jednotlivými africkými státy namísto řešení problémů vlastní země. V roce 1963 byla založena Organizace africké jednoty se sídlem v Addis Abeba. Konec jeho vlády odstartovala katastrofální sucha v provincii Wollo v letech 1972 – 1973 a mezinárodní zviditelnění hrůz hladomoru v kontrastu s komfortem císařského dvora. Vojenský puč byl tentokrát úspěšný a moc převzal revoluční „derg“ (amharsky „rada“), který dne 12. 9. 1974 císaře sesadil z trůnu a držel jej v domácím vězení v Menelikově paláci, kde císař o rok později zemřel a je pochován v katedrále sv. Jiří v Addis Abebě. Většina jeho rodiny emigrovala do zahraničí, kde ustavila dodnes existující exilovou vládu. Poté, co uvnitř dergu zvítězili marxisté, byla monarchie zrušena a stejně tak i šlechtické tituly. V roce 1987 udělilo socialistické Československo nejvyšší státní vyznamenání Řád Bílého lva Mengistu Haile Mariamovi, vůdci marxistické části dergu, který císaře svrhl.

Rastafariánství (rastafari)
Náboženské hnutí a někdy spíše životní styl, kombinující prvky židovství, křesťanství, islámu i animistických věr, založil na Jamajce v roce 1920 černošský samouk, politický aktivista, žurnalista a řečník, Marcus Mosiah Garvey (1887 – 1940). Prosazoval panafrickou filosofii a navrácení Afriky Afričanům a předpověděl nástup černého krále – mesiáše, který v soudný den vyvede africký lid ze hříšného světa Babylónu do zaslíbené země Zion.
Když byl v roce 1930 korunován císař Haile Selassie, pro mnoho lidí to bylo naplněním tohoto proroctví a císař prohlášen za inkarnaci boha Jahve. Podle jeho předkorunovačního titulu a jména – rás Tafari Makonnen – odvodili rastafariáni své jméno (rás znamená přibližně princ) a sami sebe považují za přímé potomky krále Šalamouna a královny ze Sáby a za jeden ze ztracených izraelských kmenů; proto mají ve znaku Judského lva (a dredy z vlasů mají připomínat jeho hřívu). Rastafariáni mj. nesmějí požívat alkohol či maso, odmítají lékařské zákroky, s Bohem mohou komunikovat kouřením marihuany (kay) a hnutí šířit prostřednictvím hudby reggae. Cílem hnutí je šířit mír, harmonii, lásku a sjednocení, mnoho jeho symbolů je převzato z judaismu (například židovská hvězda) a výrazů z Bible (Zion, Babylón).

Státní vlajka a národní symbol
Barvy vlajky (shora) zelená, žlutá a červená jsou údajně odvozeny ze základních barev duhy, jež nepřetržitě zdobí vodopády na Modrém Nilu; každopádně jsou doloženy již na Orteliově mapě z roku 1573. Barvy se většinově interpretují jako země a její úrodnost (zelená), mír a harmonie mezi různými etniky a náboženskými skupinami (žlutá) a síla a krev Etiopanů prolitá při obraně vlasti (červená). Vlajka se několikrát měnila, zejména emblém umístěný uprostřed, jímž je od roku 1996 žlutá pěticípá hvězda z tenkých linek na modrém kruhovém podkladě, symbolizujícím nebe. Hvězda představuje světlou budoucnost pro celý etiopský národ, paprsky rovnost všech obyvatel země. Barvy tvořící základ etiopské vlajky, doplněné o černou, která představuje africký lid, byly přijaty za symbol africké jednoty a nazývají se „panafrické barvy“. Jako základ své vlajky (doplněné vlastními státními symboly) si je zvolily Benin, Burkina Faso, Ghana, Guinea, Guinea–Bissau, Kamerun, Konžská republika, Mali, Mosambik, Senegal, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Togo a Zimbabwe. Dalším národním symbolem je etiopský lev (Panthera leo abyssinica), který je nápadně menší než jeho východoafričtí bratranci a samci se pyšní nápadně černou hřívou. Bohužel patří mezi kriticky ohrožený druh a odborníci se domnívají, že jich v Etiopii žije posledních asi 1000 jedinců.

Zeměpis, geografické poměry
Etiopská federativní demokratická republika (1 104 300 km2) se nachází ve východní Africe v části zvané „Africký roh“; v minulosti se nazývala mj. Abyssinia, česky Habeš. Po vyhlášení samostatnosti Eritreje v roce 1993 se stala vnitrozemským státem, o délce hranic 5328 km, z toho se Džibutskem 349 km, Eritreou 912 km, Keňou 861 km, Somálskem 1600 km, Jižním Súdánem 837 km a Súdánem 769 km. Po Lesothu je nejvýše položenou zemí kontinentu, kdy více než polovina území leží ve výšce nad 1200 m n.m. a 5 % dokonce nad 3500 m n.m.
Zejména v severní části převládají náhorní planiny a pohoří o průměrné výšce 1500 – 3000 m n.m., s nejvyšší horou, Ras Dašen (4550 m n.m.) v Simienských horách severovýchodně od jezera Tana. Etiopskou (Habešskou) náhorní plošinu a Somálskou vysočinu (tvořenou převážně sedimenty) od sebe odděluje Etiopský příkop, součást Velkého riftu, na severu navazující na Danakilskou sníženinu (-125 m) s jezery Afdera a Asale (kde se těží sůl); stolové hory se nazývají „amba“. Rift charakterizují strmé srázy, říční kaňony, aktivní i spící sopky (nejaktivnější z nich je štítový vulkán Erta Ale, 613 m n.m.), Chercherské (Ahmarské) hory o výšce 3400 m n.m., vodopády a v jižní části jezera, z nichž největší je jezero Turkana (8500 km2, 220x50 km, 375 m n.m., max. hloubka 73 m) na hranicích s Keňou; dalším významným jezerem je Tana (3100 – 3600 km2, 75x70 km, max. hloubka 70 m) a alkalické Abaya (1256 km2, 1268 m n.m., max. hloubka 13 m). Menší jezera jsou Ardibbo, Ašangi, Awassa, Hayq, Langana, Margherita, Stefanie, Šala a Zway. Jezera i řeky jsou důležité pro závlahy. Říční systémy jsou čtyři. První tvoří řeky Takkaze (Atbara), vlévající se do jezera Tana, a Abbay (Modrý Nil, arabsky Bahr al-azraq) a Baro (Sobat), vlévající se do Nilu. Nejvodnatější z nich je Modrý Nil, vytékající z jezera Tana a pramenící jako Malý Modrý Nil v jezeře kousek nad ním; jako první ho v 18. století prozkoumal Skot James Bruce. Dnes turisty přitahují vodopády Modrého Nilu a desítky kilometrů dlouhý kaňon o šířce 100 – 200 m a hloubce 900 – 1200 m. Druhý systém představují řeky Ganale (Jubba) a Wabe Shebeli, ústící v Somálsku do Indického oceánu, třetí řeka Omo (Gibe), pramenící na hoře Amhara u Addis Abeby a vlévající se deltou do jezera Turkana, v jejímž povodí žije více než 45 různých etnik dosud málo dotčených civilizací. Poslední říční systém představuje bezodtoká řeka Awaš, pramenící poblíž Addis Abeby a ztrácející se ve slaniscích Danakilské prolákliny (-125 m n.m.). Významné přehrady s hydroelektrárnami jsou na řece Tekeze a na řece Omo (Gilgel Gibe III s hrází o výšce 243 m; 2013). Velmi četné jsou horké prameny.

Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky

Etiopie se díky poloze blízko rovníku a velké výškové členitosti pyšní pestrou vegetací, odpovídající rozmanitosti ekosystémů. Najdeme zde poušť, polopoušť, trnitý buš, travnaté či akáciové savany, tropický deštný prales, vysokohorský les, velehorské louky a v nejvyšších polohách africko-alpinské porosty. Ze dřevin zaujmou především baobaby, cedry, jehličnany zegba a jalovce, introdukované eukalypty, platany, fíkovníky, datlovníky, divoké olivovníky, liány, z bylin obří lobélie, sukulenty včetně stromových pryšců (Euphorbia candelabrum) a kaktusy. Málo je známé, že z Etiopie pocházejí kulturní plodiny kávovník (Coffea arabica), skočec obecný (Ricinus communis), čirok (Sorhum Moench) a tef (milička habešská, Eragrostis abyssinica). Bohatá je fauna, v níž jsou zastoupeni sloni, buvoli, hroši, žirafy, zebry, antilopy a gazely, přímorožci, leopardi, lesoni, bahnivci, opice (guerézy, kočkodani i dželády příbuzné paviánům), hyeny, vlci a kozorožci, desítky druhů plazů včetně krokodýlů a stovky druhů hmyzu (včetně mouchy tse-tse, přenášející spavou nemoc). Žije zde 31 endemických druhů savců, z nich většina patří mezi kriticky ohrožené: mj. vlček etiopský, nosorožec černý, zebra Grévyho, vydra, antilopa nyala horská, několik druhů netopýrů a další. Z ptáků jsou nejnápadnější pelikáni, plameňáci, ibisi, čápi marabu, orli, supi, volavky a další. Rychlý růst populace a intenzívní odlesňování vede k ohrožení mnoha druhů nejen přímým vybíjením, ale i zmenšením jejich životního prostoru. V současnosti pokrývají lesy pouhých 11 % celkového území ve srovnání s 35 % na začátku 20. století. Etiopská vláda investuje ročně 2,5 milionu eur do vzdělání i místních obyvatel, aby zamezila erozi a ztrátě půdy.
V Etiopii bylo zřízeno několik národních parků a rezervací pro volně žijící zvěř (wildlife sanctuaries, WS). Nejznámější národní parky (NP) jsou Abijatta-Shalla (514 km2; 1974; stejnojmenná jezera na dně Riftu, horké prameny, plameňáci), Awash (756 km2; 1966, akáciová savana, kudu, oryx, dik-dik, paviáni, 350 druhů ptáků), Bale (2220 km2; 1970; lesy i savany, šest sopečných kuželů, výskyt vlčka a dalších endemitů), Gambela (5061 km2; 2002 návrh; uprostřed bavlníkových plantáží a utečeneckých táborů, křovitá a travnatá savana s bažinami a termitišti), Mago (5061 km2; 1979; řeka a říční lesy a mokřady, oblast původních etnik), Nechisar (514 km2; 1974; jezera Abaya a Chamo, travnatá savana; problémem je nelegální pastva a rybolov), Omo (4068 km2; UNESCO 1980, fosilie Homo sapiens), Semien Mountains (220 km2 ; 1969; UNESCO 1978; s nejvyšší horou Ras Dašen) a Yangudi Rassa(4730 km2; 2002 dosud v návrhu; písečná polopoušť). Významné rezervace zvěře jsou mj. Didessa, Harar, Kuni-Muktar Mountain Nyala Sanctuary, Senkele Hartebeest Sanctuary, Stephanie a Yabelo.

Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika

Nerostné bohatství
Není dosud zcela prozkoumáno. V omezeném množství se těží zlato, tantal a platina, ale ložiska dalších nerostů jsou využívána neefektivně nebo vůbec. Země má naleziště drahých kamenů, mědi, niklu, železné rudy, uhlí, potaše, ropy a zemního plynu. Další bohatství představují mramor, žula a vodní energie. V Danakilské sníženině se těží sůl kamenná.
Průmysl
Hlavní odvětví jsou potravinářství (mlýny a cukrovary) a pivovarnictví, průmysl textilní a kožedělný, chemický a farmaceutický, kovozpracující a dřevozpracující, strojírenství (výroba traktorů, nákladních automobilů a ocelových konstrukcí) a výroba cementu. Průmysl je soustředěn především v hlavním městě a jeho okolí a většina jeho produkce zásobuje domácí trh, i když podíl na exportu stále roste. Stále větší význam má cestovní ruch, jehož rozvoj omezuje téměř neexistující infrastruktura (silnice, hotely).
Zemědělství
Zemědělsky využitelná půda představuje pouhých 10 % celkové rozlohy země. Veškerou půdu vlastní stát, který ji zájemcům pronajímá. Přesto zemědělství zaměstnává 80 % práceschopného obyvatelstva a vytváří přes polovinu HDP a 84 % exportu země; nejdůležitějším vývozním artiklem je káva. Pěstují se ječmen, pšenice, proso, kukuřice, luštěniny a olejniny, káva, bavlna, cukrová třtina, brambory, khat, řezané květiny a zelenina (zejména artyčoky, cibule, česnek, fazole, chřest, paprika, rajčata, salát, zelí). Významné plodiny jsou durra podobná čiroku (Sorghum sp.) a tef (Eragrostis tef, milička, druh prosa), z níž se připravuje placka indžéra, v Etiopii nahrazující chléb. Důležité jsou pastviny, na nichž se chová asi 47 milionů kusů skotu, 26 milionů ovcí, 22 milionů koz, 2 miliony koní a přes 1 milion velbloudů (na maso i pro mléko); asi 25 tisíc prasat a 40 milionů kusů drůbeže, na venkově ještě osli a muly. Zdrojem obživy je také sladkovodní rybolov. Velkým problémem je nadměrné využívání pastvin, eroze, desertifikace a častá sucha. Využití mechanizace je minimální. Prioritou vlády jsou rozsáhlé zavlažovací programy.
Ekonomika 
Etiopie je jednou z nejchudších zemí světa, HDP na hlavu činí 1,1 tisíc USD ročně (2011), na čemž se podílí zemědělství 41 %, průmysl 13 % a služby 46 % (2011). Z celkem 94 milionů obyvatel představuje pracovní sílu 38 miliónů osob, z nichž 85 % pracuje v zemědělství, 5 % v průmyslu a 10 % ve službách. Rozpočet je deficitní. Inflace se pohybuje v desítkách procent. Přístup k elektřině má asi 86 % obyvatel měst, elektrifikace venkova je minimální. Zdrojem elektřiny jsou především vodní elektrárny (97 %), na vaření (a na stavby) se používá dřevo, což prohlubuje odlesnění země. Geotermální energie zůstává dosud nevyužita.
Exportuje se káva (druh arabica), považovaná za jednu z nejkvalitnějších na světě, nejdůležitější vývozní artikl země, dále zlato, droga khat, kůže a kožedělné výrobky, živá zvířata, olejniny. Dovážejí se potraviny a živá zvířata, textil (tkané látky), ropa a ropné produkty, chemikálie, stroje a strojní zařízení, motorová vozidla a letadla.
Etiopie je silně závislá na zahraniční rozvojové a humanitární pomoci, která dosahuje až jedné třetiny státního rozpočtu (z toho 30 – 50 % pomoci zabírá humanitární a potravinová pomoc). Nejvíce se na ní podílejí USA a EU, nicméně v posledních letech i Čína, Japonsko a Jižní Korea.
Přírodním rizikem jsou častá sucha a geologicky aktivní území Velkého riftu, kde hrozí zemětřesení a vulkanická činnost. V současnosti jsou nejaktivnější sopky Erta Ale a Dabbahu, kvůli níž bylo v roce 2005 dokonce evakuováno několik vesnic. Další historicky aktivní vulkány jsou Alayta, Dalaffilla, Dallol, Dama Ali, Fentale, Kone, Manda Hararo a Manda-Inakir.
Největšími problémy životního prostředí jsou odlesnění, intenzivní pastva, půdní eroze a desertifikace (rozšiřování pouští na úkor půdy) a nedostatek vody v některých oblastech, jehož příčinou je nadměrný odběr vody pro farmaření a špatný management.

Státní zřízení, administrativní uspořádání

Etiopie je federativní demokratickou republikou v čele s prezidentem, kterého volí parlament na funkční období 6 let, nejbližší volby se mají konat v roce 2013. Prezident má omezené pravomoci a zastává spíše ceremoniální funkci. Zákonodárnou moc představují dvě komory parlamentu, a to horní Sněmovna federace (108 křesel, na 4 roky) a dolní Sněmovna lidových zástupců (547 křesel, na 5 let). Členové horní komory jsou voleni parlamenty jednotlivých států federace, dolní komora je volena ve všeobecném hlasování. Volební právo mají všichni občané od 18 let. Předseda vlády, který je představitelem výkonné moci a zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil, je volen z členů Sněmovny lidových zástupců. Každý z federálních států má svůj parlament (State Council), vládu i prezidenta, ale s limitovanou pravomocí. Jednotlivé státy federace, vytvořené na etnickém základu, mají právo ratifikovat vlastní regionální ústavy, vydávat vlastní zákony a vytvářet i vládní funkce. Mohou se též od mateřské země odtrhnout.
Proti ústřední vládě bojuje několik hnutí, z nichž nejpočetnější jsou Oromská osvobozenecká fronta (OLF), Ogadenská národně osvobozenecká fronta (ONLF) a Afarská národně osvobozenecká fronta. V jižních, nejsušších částech Etiopie jsou běžné krvavé kmenové srážky o půdu a o vodu. Velkým problémem je všudypřítomná korupce. Několik let bude také probíhat repatriace etiopských utečenců ze Súdánu a naopak 250 tisíc Súdánců, 80 tisíc Somálců a 45 tisíc Eritrejců do jejich mateřských zemí. Problémové jsou některé části státní hranice, zejména s Eritreou. Specifickým problémem je pěstování a distribuce khatu, pašování heroinu z Asie do Evropy a kokainu do Afriky a praní špinavých peněz.
Administrativně se Etiopie skládá z devíti etnicky založených federálních států (kililoch, jedn.č. kilil) a dvou statutárních měst: Afar (Afarsko), Amara (Amhara), Binshangul Gumuz (Beningšangul-Gumuz), Gambela Hizboch (Gambela Peoples, Gambella), Hareri Hizb (Harari People, Hararský stát), Oromiya (Oromia), Sumale (Somali, Somalia), Tigray, Ye Debub Biheroch Bihereseboch na Hizboch (Southern Nations, Nationalities and Peoples, SNNPS; žije zde 48 etnik z celkových 79). Státy se dále dělí na okresy (woreda) a obce (kebele). Dvě samosprávné městské oblasti (astedaderoch, jedn.č. astedader) jsou Dire Dawa a Adis Abeba (Addis Ababa), která je zároveň hlavním městem Etiopie a státu Oromie.

Spropitné

Spropitné je běžné a ve službách ho očekává téměř každý jako podstatné vylepšení nízkého platu. Například číšníci jsou na něm zcela závislí, jejich měsíční plat je 250 – 450 ETB při šesti devítihodinových směnách týdně. Přestože je tedy v hotelech a restauracích obvykle již zahrnuto do účtu, je vhodné přidat něco navíc, pokud bylo vše v pořádku (pak je obvyklé 10 %). Určitě je nutné počítat se spropitným pro najaté řidiče a průvodce (ve výši 5 – 15 USD/den za osobu, podle spokojenosti). Pokojské se nechává 5 – 10 ETB za den. Také v každém svatostánku se očekává alespoň pár mincí.

Svátky

Etiopie nepoužívá gregoriánský ani juliánský kalendář, ale vlastní lunárně solární kalendář (Ethiopian Calendar, E.C.), který má 12 měsíců po 30 dnech a třináctý měsíc s pěti dny. Obdobně jako juliánský kalendář přidává každý čtvrtý rok jeden den navíc. Vůči gregoriánskému kalendáři běžně používanému ve světě je etiopský posunut o přibližně 7 let a 8 měsíců. Kalendářní rok se počítá od „našeho“ 11. září do 10. září, Nový rok se slaví 11. září, v přestupném roce „naším“ 12. září. V září 2013 začne etiopský rok 2006.

Státní svátky a dny volna:

7. leden: Genna (Ledded, Qiddus Bala Wald; pravoslavné vánoce)
19. leden: Timkat (Timkatu, křest Ježíše Krista)
2. březen: Adwa Day (vítězství nad Italy v bitvě u Adwa 1896)
duben, květen (pohyblivé): pravoslavné velikonoce, Seklet = Velký pátek, Fasika = Hod Boží velikonoční
1. květen: Svátek Práce (Labor Day)
5. květen: Den Vítězství (Arbegnoch Qen, Patriots´ Victory Day, vítězství nad Italy 1941)
28. květen: Státní svátek (Derg Downfall Day, pád vojenského režimu Dergu 1991)
11. září: Etiopský Nový rok ( Enkutatash)
27. září: Meskel (Nalezení Pravého Kříže)
muslimské svátky (pohyblivé): Id-el-Fitr (konec ramadánu, letní měsíce), Id-al-Adha (ukončení pouti do Mekky, podzim) a Mawlid (narození proroka Mohameda, zima)

Náboženské svátky:

Etiopie slaví celou řadu náboženských svátků, přičemž se oslavy liší dle oblastí a vyznání obyvatel. Nejokázalejší jsou obřady v pravoslavných kostelích. Meskel připomíná objevení Pravého Kříže královnou Helenou (sv. Helena) ve 4. stol n.l., v katolické církvi to je svátek Povýšení svatého kříže (14. září). Zapalují se ohně (demera) na připomínku toho, že se královně Heleně zdál sen, že má rozdělat oheň a po přidání kadidla jí kouř ukázal, kde je kříž v zemi ukryt. Pálené dřevo je pokryto květy sedmikrásek a obvykle večer předem se koná procesí. Uhlíky z ohniště si poté věřící malují na čela křížek. Vánoce (Genna, Ledded) předchází čtyřicetidenní půst. O Štědrém večeru jdou všichni po večeři do kostela, kde se modlí i celou noc, při příchodu dostane každý svíci, kterou zapálí a kostel třikrát obejde. Dárky dostávají jen děti, většinou je to oblečení. Další den za úsvitu všichni vesničané obléknou tradiční shammu, tenkou bílou bavlněnou látku připomínající tógu, s barevnými pruhy na okrajích, obyvatelé měst cokoliv bílého (košili, kalhoty, šaty) a jsou na mši, která začíná ve 4 hodiny ráno. Moderní kostely mají často kruhový půdorys, kopírující tradiční chýše původních obyvatel, o třech soustředných kruzích, kněz slouží mši uprostřed, chór stojí po obvodu kruhu. V kostele jsou muži a chlapci odděleni od žen a dívek. Timkat, třídenní svátek křest Ježíše Krista, se slaví 19. ledna, tedy 12 dní po vánocích.Děti jdou do kostela v procesí s kapelou a mají na hlavě slavnostní oblečení a korunu, kněží mají červené turbany, bílé oblečení a nesou nádherně vyšívané slunečníky. Podle ortodoxních zvyků by se věřící měli postit každou středu a pátek po celý rok; v den půstu mohou jíst jen jedno jídlo (večer) a musí se zříci masa a mléčných výrobků.
Významným muslimským svátkem je Ramadán, měsíc trvající období půstu, přičemž datum se každý rok posunuje o 11 dnů proti předchozímu roku. Úplňková noc 14 dnů před Ramadánem se nazývá Svatá noc (Shab-e-Barat); chudým se dává almužna a věřící by se měli celou noc modlit nad hrobem svých rodičů. Atraktivní pro turisty jsou samozřejmě veškeré místní tradiční svátky s animistickými náboženskými obřady.

Telefonování + roaming

Telekomunikační síť patří státní monopolní společnosti Ethiopian Telecom (ETC), mobilní síť GSM v pásmu 900 MHz zpravidla funguje pouze ve větších městech. Samozřejmě je třeba mít aktivovaný roaming; pokud si nejste jistí, zeptejte se svého operátora. (Výhodnější než roaming je zakoupení místní SIM karty, což však může učinit jen etiopský občan.) Do Evropy lze telefonovat také z hotelů (nejdražší varianta), telefonních budek na mince nebo karty a „telefonních center“, kde hovor stoji 15 – 25 ETB/min a doporučuje se nejprve ověřit předpokládanou cenu hovoru, protože sazby jsou vysoké a přitom ke spojení buď vůbec nedojde, nebo opakovaně vypadne. Levnější je volání do zahraničí přes internet.
Předvolba při telefonování z ČR do Etiopie na pevnou linku je 00 251, předvolba při volání do ČR je 00420 (z mobilního telefonu stačí zadat +420).

Tísňová volání

ambulance: 907
hasiči: 912
policie: 991

Víza, vstupní formality

Občané ČR potřebují vízum (resp. jednorázové vstupní vízum za účelem turistiky na 1 až 3 měsíce), které mohou získat v příletové hale mezinárodního letiště Bole v Addis Abebě a stojí 20 USD (2012). Dle informací MZV ČR však etiopské úřady uvažují o zrušení této praxe. Proto je před plánovanou cestou nutné ověřit aktuální podmínky vstupu na Velvyslanectví Etiopie v Berlíně, které také vydává všechny typy víz. Při překročení doby platnosti víza hrozí pokuta či dokonce vězení.
Cestovní pas musí být platný minimálně o šest měsíců déle, než je doba plánovaného pobytu v zemi. Mezinárodní očkovací průkaz s očkováním proti žluté zimnici se vyžaduje pouze v případě cestujících přilétajících z rizikových oblastí.
Zábava, kultura, sport
Populárními diváckými i aktivními sporty místních obyvatel jsou fotbal (se slavným fotbalistou Worku Mengistu) a atletika (běžci Abebe Bikila, Mama Wolde a Kenenisu Bekele získali několik zlatých olympijských medailí). Okolo vánoc se děti baví hrou „ganna“, podobné pozemnímu hokeji, kdy se zahnutou holí prohání dřevěný kulatý míček. Sportem mužů je „yeferas guks“, kdy muži sedící na koních po sobě házejí obřadní kopí.
Turisty do Etiopie lákají etnické festivaly (mj. každoroční festival tradiční hudby v Arba Minch, kdy se na místě sejde více než tisíc domorodců z desítek afrických kmenů) a návštěvy domorodých vesnic nebo trhů.
Stoupá obliba golfu (nejznámější privátní hřiště s celoročním provozem jsou Addis Ababa Golf Club a British Embassy Golf Course, pro které je třeba předchozí rezervace) a horské turistiky zejména v pohoří Simien (mj. výstup na vrchol Bwahit, 4400 m n.m.) a v národním parku Bale Mountains (2200 km2, 1500 – 4377 m n.m.) s pozoruhodnou endemickou květenou a zvířenou; je zde povinné pronajmout si místního průvodce.

Zajímavá místa

Addis Abeba
Dnes největší etiopské město (3,6 mil. obyv.; 2360 m n.m.; amharsky „Nová květina“) založil roku 1886 král Menelik II. na úpatí hory Entoto (3000 m n.m.) Má příjemné klima, průměrná prosincová teplota činí 16 °C, květnová 18 °C a roční úhrn srážek 1220 mm. Sídlí zde Organizace africké jednoty (OAU) a Ekonomická komise OSN pro Afriku, dopravní spojení zajišťuje mezinárodní letiště Bole a železnice do Džibuti. Město je plné kontrastů co se týče architektury i lidí, které potkáte na ulici. Hlavní zajímavosti jsou Národní muzeum (jedno z nejvýznamnějších v Africe; kosterní pozůstatky předchůdce člověka, objevené v roce 1974, staré 3,2 miliony let a nazvané „Lucy“), Etnologické muzeum (vedle císařského paláce a univerzitních zahrad), tržiště Merkato (rozloha přes 1 km2), náměstí Meskel, Národní palác (1955), katedrála Sv. Trojice (1941, vitráže se scénami ze Starého Zákona, hrobka císaře Haile Selassie a jeho manželky Mennen), jezdecká socha Menelika II., osmiboká koptská katedrála (1896) a budovy Jubilejního paláce, parlamentu, hlavní pošty, nádraží (1929) a radnice. Obdivovat lze i živé lvy ve Lvím parku. Veřejnou dopravu zajišťují autobusy a dvanáctimístné modrobílé minibusy (v nichž výběrčí jízdného vykřikuje trasu, kam který jede).

Arba Minch
Město (Ganta Garo, amharsky „Čtyřicet pramenů“, 92 tis. obyv., 1285 m n.m.) v jižní Etiopii založené v roce 1960 se pyšní prameny na místním geologickém zlomu a říčkou, využívanou pro praní prádla i zavlažování polí. Leží na úpatí západní strany Velkého Riftu a má dvě části: administrativní Shechu a obchodní a rezidenční Sikelu, vzdálenost 4 km mezi nimi překonávají autobusy. Na východní straně Sikely je vstup do národního parku Nechisar, který se rozkládá na šíji mezi jezery Abaya a Chamo (plné krokodýlů a hrochů). Ve městě je banka, pošta, elektřina 24 hodin denně, nemocnice, univerzita a letiště. V okolí se pěstuje mango, banány, pomeranče, jablka, guava, ananas a bavlna. Mnoho soukromých plantáží a sadů bylo po roce 1974 přeměněno na státní farmy. Zdrojem obživy jsou i rybí farmy a textilní továrna. Z původního osídlení zaujme kmen Konso, jehož hroby zdobí dřevěné totemy. Dorsové v nedalekém pohoří Gughe si z obřích bambusů staví vysoké domy, připomínající včelí úly.

Aksum
Město (též Axum, 57 tis. obyv.; 2131 m n.m., UNESCO 1980) v severní Etiopii na úpatí hor Adwa a stejnojmenný samostatný okrsek; 98,5 % obyvatel jsou Tigrajové, 88 % obyvatel pravoslavní křesťané. Je zde univerzita a letiště. Město bylo centrem starověké Aksúmské říše, která ovládala obchod v jižní části Rudého moře; jehož předmětem bylo zlato, slonovina, kadidlo, myrha, víno a otroci. Ve své době byla považována za třetí nejmocnější impérium po Římu a Persii. Křesťanství bylo zavedeno v roce 356, kdy místního vládce Ezana obrátil na víru sv. Frumentius. Úpadek nastal až s nájezdy Arabů a v 10. století, poté se centrum moci přesunulo více do vnitrozemí. Minulou slávu připomíná dnešní jméno státu, kdy ve středověkých písemnostech byl Aksum nazýván Abyssinie nebo Ethiopie. Hlavní sakrální památkou je pravoslavný kostel Panny Marie ze Sionu (1665), v němž je uložena Archa úmluvy s deskou, na níž je vytesáno Desatero; proto je Aksum pro etiopské křesťany nejposvátnějším městem země a cílem mnoha poutníků – dvě hlavní náboženské poutě jsou Timkat Festival 7. ledna a Festival of Maryam Zion na konci listopadu. Tento kostel s nápadnou kopulí a vysokou zvonicí byl rovněž korunovačním kostelem etiopských císařů. Historie Aksumu je svázána s legendární královnou ze Sáby (hlavní postava národního eposu Kebra Negast, Sláva králů), která kolem roku 1000 př.n.l. navštívila v Jeruzalémě krále Šalomouna; z jejich svazku se narodil syn Menelik, považovaný za zakladatele šalomounsko-etiopské dynastie, která vládla v zemi až do roku 1974, protože i poslední císař Haile Selassie se považoval za přímého potomka v této královské linii. O to, kde se nacházela legendární Sábská říše, se přou Jemen s Etiopií.
V roce 2008 byl za pomoci UNESCO znovu vztyčen obelisk starý 1700 let, který byl v roce 1937 náhodně nalezen italskými vojáky (rozbitý na pět kusů) a odvezen do Říma; Itálie ho Etiopii vrátila v roce 2005. Obelisk o výšce 24,6 m (základna 2,32 m x 1,36 m, váha 170 tun) je unikátním dokladem vyspělého stavitelství Aksumského království v době jeho největší slávy. Další obří obelisky – stély se nacházejí v parku Northern Stelae park; nejvyšší Velká stéla měřila 33 m (3,84 m x 2,35 m, 520 tun), předpokládá se, že spadla a rozbila se při pokusu o vztyčení. Nejvyšší stojící stéla krále Ezana měří 24 m (2,65 m x 1,18 m, 160 tun), další tři stély měří 18,2 m (56 tun), 15,8 m (75 tun) a 15,3 m (43 tun). Předpokládá se, že stély označovaly hroby a po stranách na nich byly umístěny kovové plakety s nápisy nebo symboly. Stély Gudit západně od města na nacházejí mezi hrobkami většinou ze 4. stol. n.l. Stély jsou ze syenitu. Ve městě je archeologické a etnografické muzeum, kámen Ezana (obdoba Rosettské desky – týž zápis ale ve třech jazycích, hrobka krále Bazena (megalitická stavba), tzv. lázeň královny Sheby (dnes nádrž na vodu), paláce Ta'akha Maryam (4. stol.) a Dungur (6. stol.), klášteryAbba Pentalewon a Abba Liqanos a skalní malby Gobedra. Od roku 2006 je zde univerzita a město má i vlastní letiště.

Bahir Dar
Třetí největší etiopské město (156 tis. obyv. se satelitními městy Meshenti, Tis Abay a Zege 222 tis. obyv.; 1840 m n.m., amharsky Mořské pobřeží) leží na jižním břehu jezera Tana v severozápadní Etiopii a má statut zvláštního okrsku; většina obyvatel jsou Amharové (96,2 %) a 90 % obyvatel pravoslavní křesťané. Je častým cílem turistů jako východisko k vodopádům na Modrém Nilu, který pramení v jezeře kousek nad nimi. Se širokými třídami lemovanými palmami a záhony květin je považováno za jedno z nejhezčích etiopských měst. Má denní letecké spojení s Addis Abebou. Nejpohodlnější doprava po městě je na kole nebo taxíkem. Nejstarší kamenná budova (dnes na pozemku kostela sv. Jiří) pochází ze 16. nebo 17. století. Pýchou města je univerzita (4400 studentů), mezinárodní letiště a 3 km vzdálený most přes Modrý Nil (1961; délka 226 m). Meziměstské spojení zajišťují autobusy a minibusy, po městě jezdí modré minibusy a tříkolové rikši, půjčit si můžete kolo. Hlavní zajímavosti jsou Vodopády na Modrém Nilu (Tis Issat) a jezero Tana. Ve městě je každodenní trh, nejbarvitější a největší v sobotu; specialitou jsou podnožky potažené kozinkou.

Gondar
Město (210 tis. obyv., 2133 m n.m.) mezi jezerem Tana a pohořím Simien (dnes národní park, s nejvyšší horou Etiopie Ras Dashen, 4550 m n.m.) založil císař Fasilides okolo roku 1635, jeho obyvatelé jsou z 89 % Amharové a 84 % pravoslavní křesťané. Ve městě bylo postupně vybudováno několik paláců a mnoho kostelů (dnes přes 44). Později byl Gondar hlavním městem Etiopie, dokud v roce 1855 Tewodros II. nezvolil po své korunovaci za novou metropoli Magadalu. V 19. století bylo město vypáleno, za 2. světové války bylo do roku 1943 centrem protibritských aktivit italské guerilly. Když v roce 1668 nařídil císař Yohannes I., aby se muslimové sestěhovali do vlastní části města, čtvrti Addis Alem, předurčil tím i jeho dnešní obraz: ve vlastních čtvrtích žijí i pravoslavní křesťané (Abun Bet) a etiopští Židé (Kayla Meda); ve čtvrti Qagn Bet žijí bohatí potomci šlechty. Zajímavosti jsou vedle 44 kostelů císařský komplex tzv. Royal Enclosure (= Gondar Castle), zahrnující hrad Fasilides (1640), palác Iyasu's, Dawit's Hall, banketní sál, stáje, zámek Mentewab´s, knihovnu, kancléřství a tři kostely; dále Fasilides' Bath (dnes místo křtů), komplex Qusquam, palác Ras Mikael Sehul (18. stol.) a pevnost připomínající kostel Debre Berhan Selassie s freskami ze 17. a 18. stol. (jeho 12 věží symbolizuje 12 apoštolů). Na hlavním náměstí překvapí obchody a kina v italském stylu. Město má vlastní letiště a univerzitu s nejlepší lékařskou fakultou v zemi. V několika stanových táborech žije početná skupina etiopských Židů, doufajících ve vystěhování do Izraele. Do Addis Abeby je to autobusem dva dny, minibusem jeden. Dopravu po městě zajišťují minibusy, koňské drožky a modré taxíky. Místní pivovar produkuje pivo Dashen.

Gorgora
Malé půvabné městečko na severním břehu jezera Tana 70 km od Gondaru, které bylo po krátký čas hlavním městem Etiopie. Běžní turisté ho spíše opomíjejí, ale vyhledávají ho ornitologové. Zajímavosti jsou kostel Debre Sina (17. stol., došková střecha, v interiéru malby s biblickými výjevy) a několik klášterů na ostrůvcích, k nimž se lze dostat člunem od hotelu Gorgora Port.

Harar
Multietnické město (120 tis. obyv.;1885 m n..m.) na východě Etiopie vzniklo zřejmě již v 7. století jako obchodní centrum. Muslimy je považováno za čtvrté nejposvátnější město islámu; nachází se zde 110 mešit (z toho tři z 10. stol.) a 102 svatyní, a proto je staré město Harar Jugol památkou UNESCO (2006). Město má zajímavou historii, kdy bylo údajně v roce 1216 osídleno přistěhovalci z Arábie a z tohoto období je místním svatým Sheikh Ar-Rida; město razilo dokonce vlastní mince. Ve středověku byl Harar součástí sultanátu Adal a od roku 1520 jeho hlavním městem, proslulým mj. knihvazačstvím a košíkářstvím. Čtyři metry vysoké hradby o délce 3,5 km, s pěti branami, dal postavit emír Nur ibn Mujahid, ale po jeho smrti město upadalo. V letech 1875 – 1884 patřilo Egyptu; tehdy zde žil francouzský básník Arthur Rimbaud (1854 – 1891). Později bylo začleněno do Etiopské říše císaře Menelika II. V letech 1941 – 1944 bylo okupováno italskou armádou. V jeho okolí se pěstuje nejlepší káva v zemi, snad i proto, že právě zde je její pravlast. Údajně odtud pochází i droga khat. Zajímavosti jsou náměstí Feres Magala, katedrála Medhane Alem, dům Rase Mekonnena, muzeum A. Rimbauda, mešita Jami ze 16. století a místní tržiště. Atrakcí je noční krmení hyen skvrnitých. Kriticky ohrožená je populace divokých koní v nedalekých horách Kondudo.

Jezero Tana
Jezero (3100 – 3600 km2; max. hloubka 70 m) se nachází na Etiopské plošině ve výšce 1830 m n.m., v tektonické kotlině uzavřené lávou. Je v něm mnoho ostrovů a ostrůvků, z nichž na 37 byly postaveny jedny z nejstarších kostelíků a klášterů na světě. Ke klášterům se nabízejí dvouhodinové až celodenní výlety (plavby člunem), ale do některých není povolen vstup ženám. Unikátní jsou papyrové čluny zvané tankwas. Další zajímavostí je císařský palác s vyhlídkou na jezero a na Modrý Nil, připomínka záměru Haile Selassieho, přestěhovat sem hlavní město.

Jinka
Městečko (30 tis. obyv.; 1490 m n.m.) na jihozápadě Etiopie, kde se nachází německé výzkumné etnologicko-etnografické centrum a muzeum (zaměřené na kulturu Omo, ale se zajímavými informacemi i o ostatních kmenech), banka, pošta, nemocnice a přistávací dráha. Elektřinu dodávají generátory. Turisty i místní přitahuje zejména proslulý barvitý sobotní trh Key Afar, kde lze pozorovat příslušníky různých kmenů a obdivovat jejich tradiční oblečení, korálkové náramky, náhrdelníky či čelenky. Přitažlivé jsou také jen několik desítek km vzdálené národní parky Mago, Nechisar a Omo. Nejnavštěvovanější je národní park Mago, kde žijí lidé kmene Mursí, jejichž ženy jsou známy tím, že si do odřezaného spodního rtu vkládají ploché kulaté dřevěné destičky, čím větší, tím je žena „krásnější“ a hlavně váženější. Muži tohoto kmene mají na pažích hluboké řezy ve tvaru půlměsíce, každý za nepřítele, kterého zabili v boji. Parkem protéká řeka Mago, hlavním ekosystémem je savana, v níž žijí mj. lvi, sloni, levharti, zebry, buvoli a antilopy.

Lalibela
Město (15 tis. obyv.) v horách na severu Etiopie bývalo ve 12. století královským městem dynastie Zagwe a nazývalo se Roha, současné jméno získalo až po smrti krále Lalibely. Unikátní památkou jsou místní monolitní skalní kostely, jejichž současná podoba je z 12. a 13. století; 13 z nich je od roku 1978 chráněno UNESCO. Legenda praví, že kostely nechal vyhloubit v červených sopečných tufech král Lalibela; většina jich nese jména inspirovaná jeho cestou do Jeruzaléma (Řeka Jordán, Adamův hrob, Boží muka, sv. Marie, sv. Michal). Nejkrásnější je kostel sv. Jiří ve tvaru kříže, největší Medhane Alem (Spasitel světa, 33x23 m), kostel Meskel má malovaný strop, v kostele Golgotha je pochován král Lalibela a je do něj povolen vstup pouze mužům; pozoruhodné jsou i Bet Emanuel a Bet Abba Libanos. Všechny interiéry zdobí svaté obrazy a někdy i schránky, ukrývající dřevěný nebo kamenný symbol představující Mojžíšovy desky s desaterem (tzv. tabot) a některé i cenné rukopisy. Tyto starokřesťanské chrámy připomínají, že Etiopie byla třetí zemí světa, která přijala křesťanství jako státní náboženství. Kostely i další budovy jsou pospojovány tunely a chodbami a několik kostelů bylo postaveno pod skalním převisem. Některé kostely dnes kryje střecha proti erozi, což je znehodnocuje pro fotografování.

Simienské hory
Významné etiopské pohoří (Simien, Semien, Simen) vulkanického původu se nachází v Amharsku, v severní Etiopii a leží v něm nejvyšší hora Etiopie a desátá nejvyšší hora Afriky, Ras Dašen (Dashen, 4550 m n.m.), na níž díky nadmořské výšce pravidelně sněží. Nejcennější část pohoří chrání od roku 1969 Národní park Simienské hory (UNESCO, 1978). Pohoří protíná Východoafrický příkop, který zde tvoří strmé a hluboké kaňony, pro krajinu stejně charakteristické jako náhorní plošiny. Nádhernou krajinou parku vede několik trekových tras (většinou po hřebenech hor), které umožňují mj. bližší pohled do tradičního života místních horalů, živících se hlavně pěstováním tefu (miličky). Velmi bohatá je fauna, z níž nejnápadnější jsou stáda dželad (Gelada baboon), příbuzných paviánů; kteří mají na prsou malou červenou skvrnu, připomínající srdce. Naopak vzácní jsou endemičtí kozorožci druhu Valia ibex a vlčci etiopští (Canis simensis), podobní spíše lišce než vlku, a proto původně nazývaní liška habešská a přezdívaní červený šakal. Hojní jsou i dravci a havrani. Převládajícím ekosystémem je savana s obřími lobeliemi (Lobelia rhynchopetalum) o výšce květenství až 8 metrů. Původní lesy v nižších polohách byly téměř zničeny v důsledku hustého osídlení. Pro vstup do národního parku je nutné povolení a doprovod místního průvodce a strážce (vyzbrojeného samopalem), vše za poplatek který lze vyřídit v obci Debark. Místní značení neexistuje. Počasí odpovídá nadmořské výšce, ve dne může být teplo, v noci teploty i okolo nuly.

Velká příkopová propadlina
Je to nepřehlédnutelné údolí vymezené příkrými srázy, s šířkou 30 – 100 km a hloubkou od několika set do tisíců metrů, součást kontinentálního tektonického zlomu (Velký Rift, Východoafrický příkop), táhnoucího se v délce 6000 km od Sýrie až k Mosambiku. Vzniklo rozpadem Africké tektonické desky na desku Núbijskou a Somálskou. Na jeho okrajích se nachází řada sopek a na jeho dně řada jezer, světově významná naleziště uhličitanu sodného, fluoritu a diatomitu a horké a minerální prameny. Najdeme zde celou řadu endemických druhů rostlin. Prostor Východoafrického příkopu je významný také pro antropology, neboť v jeho části se díky zvláštním přírodním podmínkám dochovaly kosterní pozůstatky nejstarších hominidů.

Vodopády na Modrém Nilu
Vodopády (Tis Issat, „Kouřící voda“) se nacházejí u stejnojmenné vesnice, vzdálené asi 35 km jižně od města Bahar Dar, jsou široké 400 metrů, vysoké 45 metrů a scenérií připomínají „malou Niagaru“. Z města sem jezdí autobus, od něj to je 30 minut pěšky. Bohužel na okraji vodopádů byla vystavěna vodní elektrárna, která využívá rozdílu vodních hladin nad vodopádem a pod ním, takže objem padající vody odpovídá tomu, na jaký výkon právě elektrárna pracuje (proto se doporučuje přijet v neděli). Modrý Nil pramení v jezeře nad vodopády, na okraji jezera Tana.

Zastupitelské úřady

Velvyslanectví České republiky v Etiopii
Diplomatická a konzulární působnost pro Etiopskou federativní demokratickou republiku, Keňskou republiku, Burundskou republiku, Džibutskou republiku, Jihosúdánskou republiku, Komorský svaz, Madagaskarskou republiku, Rwandskou republiku, Seychelskou republiku, Sjednocenou republiku Tanzanii, Somálskou republiku a Ugandskou republiku.
Embassy of the Czech Republic
Kirkos Kifle Ketema Rd., Kebele 15, House No. 289, Addis Ababa
P.O.Box 3108
tel.: +251/11/5516382, +251/11/5516132
fax: +251/11/5513471
nouzová linka: +251/911222401 (Addis Abeba – pro všechny státy působnosti s výjimkou Keni), +254/722517161 (Nairobi – pro Keňu)
e-mail.: addisabeba@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/addisababa
Provozní hodiny úřadu: po – pá 08.00 – 12.00, 12.30 – 16.30, úřední hodiny po – pá 09.00 – 12.00.
Úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: út, čt 09.00 – 12.00

Velvyslanectví Etiopské federativní demokratické republiky v Berlíně
Botschaft der Demokratischen Bundesrepublik Äthiopien
Boothstr. 20A, D-12207 Berlin-Steglitz
tel: +49-30-772 060
fax: +49-30-772 0626
e-mail: emb.ethiopia@t-online.de; consulberlin.eth@t-online.de
provozní hodiny: po – čt 8.00 – 12.30, 13.30 – 17.00, v pátek jen do 16.00.

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Zdravotní péče v soukromých zařízeních je kvalitní, ale drahá. Česká republika nemá s Etiopií uzavřenu dohodu o poskytování bezplatné zdravotní péče, proto se důrazně doporučuje sjednání cestovního pojištění léčebných výloh, které navíc pokryje i případné další náklady (spoluúčast, repatriace apod.). Ošetření a léky je nutné hradit na místě v hotovosti a na výši platby se doporučuje informovat se předem. Vždy byste měli mít pro tyto případy finanční rezervu. Pomoci mohou i platební karty (zejména Visa, MasterCard a American Express), pokud obsahují pojištění na náklady léčebného pobytu v zahraničí; jeho rozsah a výši pojistného si však před cestou ověřte. Zásadně mějte u sebe doklady o sjednaném pojištění plus kontaktní adresu a telefon partnera pojišťovny v Etiopii. Ještě před ošetřením se snažte telefonicky kontaktovat smluvního partnera České pojišťovny, jejíž pojištění je součástí zájezdu u CK Čedok (rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu), případně kontakt, který jste získali od své pojišťovny. V každém případě je nezbytné nechat si vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovat veškeré originály účtů o zaplacení ošetření či léků, receptů a dalších dokladů (např. rtg snímků) pro pozdější jednání se svou zdravotní pojišťovnou.
Státní nemocnice trpí nedostatkem financí a provádějí pouze základní péči; jejich využití se cizincům nedoporučuje, protože hygienické podmínky i vybavení jsou problematické. Vhodná zařízení pro cizince v Addis Abeba jsou mj. Nemocnice ruského Červeného kříže Dejazmach Balcha Memorial Hospital, Myungsung Christian Medical Center („Korean Hospital“), Swedish Clinic nebo Hayat Hospital. Pokud máte vážné obtíže, zvažte předčasný návrat do vlasti.
Při menších potížích může pomoci nejbližší lékárna, kdy lékárníci běžné choroby rozpoznají a často hovoří anglicky. Léky jsou až na výjimky dostupné bez lékařského předpisu a samozřejmě se platí v hotovosti. Klasickým příkladem je cestovní průjem, kdy střevní potíže jsou vyvolány mikroorganismy, na které náš organismus není připraven, ale nejedná se o nemoc. Pomůže obvykle dieta a klid a dostatek tekutin, případně iontové nápoje. Pokud potíže přetrvávají, je nutné vyhledat lékaře. Pokud užíváte nějaké léky pravidelně, doporučuje se mít s sebou dostatečnou zásobu a případně i lékařský předpis na jejich vydání.
Při cestování v Etiopii striktně dodržujte základní hygienické návyky, včetně mytí rukou před jídlem a po použití toalety. Pijte výhradně balenou vodu, která je všude dostupná, vyhněte se ledu do nápojů a nejezte ve stáncích na ulici. Nejezte také nic, co nelze omýt pitnou vodou nebo oloupat. Sladkovodní jezera na dně riftu jsou zamořena bilharziózou (schistosomózou), parazitárním onemocněním, kde je nutné vyšetření lékařem a nasazení antibiotik. Významným problémem je rozšířená prostituce (riziko nakažení pohlavními chorobami) a pandemie AIDS (asi 6 miliónů lidí nakažených virem HIV). Doporučuje se proto opatrnost při styku s jakýmkoliv krvácivým poraněním.
Mezinárodní očkovací průkaz se hodí, ale od českých občanů se žádné povinné očkování nevyžaduje. Doporučuje se očkování proti břišnímu tyfu, meningitidě, tetanu, obrně a žloutence typu A, při delším pobytu i typu B. V nížinách (do 2000 m n.m.) hrozí zejména od června do září (období velkých dešťů) malárie. O užívání antimalarik se před cestou poraďte s praktickým a odborným lékařem, nejlépe na nejbližší hygienické stanici nebo klinice geografické medicíny.
Nehlaďte volně pobíhající zvířata, mohla by mít vzteklinu. Pokud vás bude bolet hlava, v nadmořské výšce nad 2500 m n.m. může být příznakem výškové nemoci (AMS, Acute Mountain Sickness). Klíčový je okamžitý sestup do nižší nadmořské výšky, při mírných příznacích pomůže dostatek tekutin (minimálně 4 litry vody denně) a klid.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Ibalgin, Korylan), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika předepsaná lékařem, antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.

Zvyklosti a obyčeje

Obyvatelé Etiopie jsou hrdí na svou zemi, která nikdy nebyla kolonií a kterou lze považovat za jednu z nejstarších křesťanských zemí světa (od 4. stol. n.l.), i když poslední dobou se stále více prosazuje islám. Adresy s názvy ulic nebo náměstí se nepoužívají, rozhodující je číslo poštovní schránky (P.O.Box). Nepoužívají se ani příjmení, je zvykem oslovovat dotyčného křestním jménem; zdvořilému oslovení předchází ato (pan), weizero (paní) nebo weizerit (slečna). Dobří kamarádi se zdraví trojnásobným symbolickým polibkem na tvář. Dochvilnost a přiznání vlastní chyby jsou neznámým pojmem. Zahraniční návštěvníci bílé pleti („ferendži“) jsou považováni za bohaté, a proto se jim běžně účtují vyšší ceny i vstupné. Žebrota je způsobem obživy a žebráci jsou doslova všude. Dětem raději darujte tužky do školy, na venkově i plastovou láhev na vodu. Na veřejnosti se nekouří, protože tento zlozvyk patří mezi těžké hříchy. Zejména muslimové však žvýkají listy khatu (čatu), což je „lehká droga“. Velmi důležité je náboženství a také hudba, která zní od rána do večera. Nedílnou součástí jakýchkoliv oslav je tanec, považovaný za společenskou záležitost; předpokládá se, že se zapojí i cizinec. Nezaměnitelný je tanec „ikista“, při němž tanečníci třesou rameny nahoru a dolů a dopředu i dozadu v rytmu hudby, ale pánev a nohy zůstávají bez hnutí.
Při rozhovorech se vyhněte jakékoli kritice místní kultury nebo náboženství. K dobrému chování muže vůči ženě patří, že se vyhýbá přímému očnímu kontaktu, a pokud je žena doprovázena mužem, obrací se vždy na jejího průvodce, případně se jej dovolí předtím, než ji osloví. Při vstupu do domu se zouvají boty. K jídlu se používá výhradně pravá ruka. Homosexualita je nelegální.
Z etnik je nejznámější kmen Mursi, jehož ženy si do dolního rtu vkládají ploché hliněné talířky. Ret se prořízne a dolní zuby vyrazí, talířky se pak postupně vyměňují za stále větší, což je zřejmě ideálem krásy i postavení. Každý kmen je však jiný a má vlastní měřítka hodnot prakticky ve všem. Z etnografického i etnologického hlediska je Etiopie zřejmě nejrozmanitější z afrických zemí.

Obecné vízové informace

O vízum může na příslušném zastupitelském úřadě zažádat pouze přímý cestující, cestovní kanceláře v ČR nejsou oprávněny žádat o vízum jménem klientů.

Historie

před 4,4 mil. let: Ardipithecus ramidus, nejstarší známý hominid, žil nedaleko řeky Awash (kosterní pozůstatky ženy „Ardi“).
před 3,2 mil. let: Australopithecus afarensis, žil tamtéž (kosterní pozůstatky ženy „Lucy“).
před 190 tis. lety: Doložen Homo sapiens (kosterní nálezy z hranic Keni a Etiopie), později i osídlení (skalní malby, jednoduché nástroje, mušle).
3 tis. př. n. l.: Kontakty s Egyptem.
980 – 400 př. n.l.: Království D´mt na území dnešní jižní Eritreje a severní Etiopie. Užívání železa, zavlažování, pěstování obilí. Jen málo archeologických nálezů.
100 – 940 n.l.: Aksumská říše na území dnešní Eritreje a severní Etiopie.
4. stol.: Misionáři ze Sýrie a Egypta přinášejí křesťanství.
7. stol.: Vzestup islámu, izolace od ostatních křesťanských území.
900 – 1270: Vláda dynastie Zagwe, vznik kostelů hloubených ve skále.
14. – 16. stol.: Styky s Evropany, zejména Portugalci. Boje mezi křesťany a muslimy. Migrace poislámštěných Oromů do Etiopské vysočiny.
1630: Vyhnání všech křesťanských misionářů ze země. Nedůvěra ke křesťanům z cizích zemí a k Evropanům obecně přetrvává až do 19. století.
17. – 18. stol.: Neúspěšný pokus jezuitů zlikvidovat orthodoxní církev, založeno hlavní město Gonder s hradem. Na úkor císaře získávají moc místní vůdci (princové).
1869: Císař Tewodros obnovuje centralizovanou vládu země.
1880: Počátek italské kolonizace pobřežních území (dnešní Eritrea).
1867 – 1868: Britsko-etiopská válka končí smrtí císaře Tewodrose II.
1889 – 1913: Vláda císaře Menelika II., který zakládá město Addis Abeba a ztrojnásobuje původní rozlohu Etiopie. Modernizuje zemi a současně bojuje s evropskými kolonizátory.
1896: Bitva u Adwa (porážka Italů), považovaná za první vítězství afrických obyvatel nad koloniální mocností.
1916: Sesazen císař Lij Iyassu, na trůn usedá jeho dcera Zewditu. Ras Tafari Makonnen (pozdější císař Haile Selassie I.) je ustaven regentem.
1930: Na trůn nastupuje císař Haile Selassie I.
1936 – 1941: Italská okupace, císař v exilu.
1942: Oficiální zrušení otroctví.
1945: Etiopie je jedním ze zakládajících členů OSN.
1961: Začátek války o nezávislost Eritreje.
1963: V Addis Abebě byla založena Organizace africké jednoty, Haile Selassie se stal jejím prvním předsedou.
1974: Vládní puč plukovníka Mengistu Haile Mariama odstavil císaře, nastolen teror a socialistický vojenský režim s podporou Sovětského svazu.
1987: Přejmenování státu na Lidově demokratickou republiku Etiopie, Mengistu Haile Mariam se stal prezidentem. V následujících letech sílí protivládní opozice.
1991: Pád komunistické vlády, Mengistu prchá do Zimbabwe.
1993: Na základě referenda se Eritrea odděluje jako samostatný stát.
2000: Mezi oběma státy nastolen oficiálně mír, nikoli však přátelství.