Naše webové stránky používají k vylepšování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Rozumím

Nejkrásnější motivy Pekingu a okolí

Destinace
Čína
Doprava
Praha
Strava
dle programu
Počet osob
2+1
  • Novinka
  • Zlatý tip Čedoku
Náš tip
Termín Nocí Doprava Strava Cena za osobu
-

Nahrávám termíny

Trasa

Peking I Velká čínská zeď I Chengde I Shanhaiguan

Program zájezdu

1. den: Odlet z Prahy s přestupem do Pekingu.
2. den: Přílet do Pekingu, po pasovém a celním odbavení odjezd do města, cestou z letiště navštívíme největší tibetský klášter mimo Tibet - Jong- che-gong, kde uvidíme mimo jiné největší dřevěnou sochu Buddhy na světě vytesanou z obrovského kmene santálového dřeva, pokračujeme k návštěvě největšího náměstí na světě, Náměstí nebeského klidu, odkud projdeme monumentální rozlohou Zakázaného města. Povečeříme ve speciální restauraci, kde servírují jeden z nejpopulárnějších čínských pokrmů Pekingskou kachnu. Nocleh v hotelu.
3. den: Ráno po snídani navštívíme manufakturu na řezbu do Jadeitu a poté vyjedeme do průsmyku Badaling, kde je zpřístupněná část Velké čínské zdi, možnost výjezdu lanovkou, či bobovou drahou na lépe přístupno část zdi. Nezapomenutelné dojmy v nás zanechá jistě procházka po tomto monumentálním díle staré Číny. Po obědě v odpoledních hodinách navštívíme jednu z hrobek Mingů a projdeme se po cestě mrtvých duší. Po příjezdu do města navštívíme Kliniku tradiční čínské medicíny, kde se můžeme seznámit se školou, jež dodnes úspěšně soupeří s klasickou medicínou a zastavíme se na Hedvábném trhu. Po večeři návštěva představení tradiční čínské opery. Nocleh v hotelu.
4. den: Po snídani návštěva Chrámu nebes a Konfuciánského chrámu. V odpoledních hodinách navštívíme Letní palác, ležící na malebném jezeře uprostřed pahorků nedaleko hlavního města, kde můžeme obdivovat nejdelší dřevěný koridor na světě či zajímavou mramorovou loď císařovny Cch´Si. Na zpáteční cestě se podle časových možností zastavíme v manufaktuře na zpracování perel. Večeře. Možnost fakultativně navštívit Kung-fu show. Nocleh v hotelu.
5. den
: Snídaně. Celodenní výlet do 300 km vzdálené horské rezidence mandžuských císařů Chengde, která se rozkládá v nádherném parku u horského jezera a je obklopena osmi kopiemi nejvýznamnějších tibetských chrámů. Navštívíme kopii chrámů Potala a Samyia. Návrat do Pekingu, večeře, nocleh.
6. den: Po snídani celodenní výlet do okolí Pekingu, kdy navštívíme Most Marca Pola, zmíněný již v historické literatuře a malebná zákoutí přírody v oblasti Shi du / Deset brodů/, horské oblasti připomínající kouzelnou krajinu Guilinu. Výjezd lanovkou na vyhlídku. Po obědě návštěva s procházkou dvou údolních rezervací. Návrat do Pekingu, večeře, nocleh.
7. den: Po snídani odjedeme rychlíkem do města Shanhaiguan, kde tzv. „hlavou starého draka“ končí Velká zeď v moři. Návštěva městského opevnění, které bylo svědkem jediného překonání zdi nepřáteli, když v době rolnického povstání vpustil do země mandžuskou armádu generál Wu. Návrat do Pekingu. Nocleh v hotelu.
8. den: Po snídani odjezd na celodenní výlet do oblasti západních a severozápadních hor, kde můžeme obdivovat nádheru chrámů zasazených do romantické přírody horských zákoutí. Návrat do Pekingu, večeře nocleh.
9. den: Snídaně, volný čas v Pekingu. Odhlášení v hotelu do 12:00 hodin. Večeře, transfer na letiště.
10. den: Odlet a přílet do Prahy.

Fakultativní služby

* vízum 2.500,- Kč (na požádání zajistíme)

Tipy pro správnou volbu

Poznání širšího okolí Pekingu jako jsou letní palác mandžuských císařů v Chengde, most Marca Pola a další. Navíc ve vybraných termínech přímé lety.

Informace

Minimální počet účastníků pro realizaci zájezdu je 12 osob.

Trasa

Peking I Velká čínská zeď I Chengde I Shanhaiguan

Geografické údaje

Poloha: východní Asie
Oficiální název: Čínská lidová republika
Hlavní město: Peking - (Beijing) 11 250 000
Jazyk: čínština (mandarínština) (70%), čuanština, mongolština, ujgurština, tibetština, kantonština - 21 jazyků
Náboženství: mahájánový buddhismus, taoismus, muslimové, protestanti, katolíci

Měna a kurzy

Měna: 1 Renminbi/CNY (yuan) =10 jiao = 100 fen

V Číně je oficiální platnou měnou 1 Renminbi (žen-min-pi; CNY, jüan, yuán, Y, Y), který vydává Čínská lidová banka. Dělí se na 10 jiao (ťiao) nebo 100 fenů. Bankovky jsou v hodnotách 100, 50, 20, 10, 5 a 1 jüanů a 5, 2 a 1 jiao, mince v hodnotách 1 jüan, 5 a 1 jiao a 5, 2 a 1fen. Hovorově se jüan nazývá „kchuaj“ a jiao „mao“. Nepřijímejte jakkoliv poškozené bankovky, protože je od vás nikdo nevezme. Pro zajímavost, „jüan“ je chápán i jako obecný výraz pro měnu; proto se euro nazývá „evropský jüan“ (Oujüan) a americký dolar „americký jüan“ (Měijüan).

Směnárny, banky a bankomaty jsou prakticky v každém městě; z bankomatů s logem Maestro nebo Visa lze vybírat hotovost mezinárodními platebními kartami (Visa, Eurocard/Mastercard, American Express a Diners Club); obvykle mají denní limit pro jednotlivý výběr (okolo 2500 CNY). Platební karty přijímají pouze mezinárodní hotely, velká obchodní centra a některé supermarkety. Proto počítejte i s platbou v hotovosti, a to výhradně v místní měně a v co nejmenších bankovkách (vyhnete se tak tomu, že vám někdo podstrčí falešné bankovky při vracení). Směna i zpětná výměna hlavních cizích měn je bezproblémová a pro všechny banky, směnárny i hotely platí stejný centrálně stanovený směnný kurz. Cestovní šeky mění na hotovost pouze banky. Otevírací doba bank je obvykle od pondělí do pátku od 9.00 do 17.30, ale některé mají otevřeno i v sobotu a neděli.
Oficiální měnou v Hongkongu je hongkongský dolar (HKD). Dělí se na 100 centů a lze jím platit i v Macau. Bankovky jsou v nominálních hodnotách 1000, 500, 100, 50 a 20 HKD a jsou nejednotné, s různými vyobrazenými motivy, protože je vydávají tři různé banky. Mince jsou raženy v hodnotách 10, 5, 2 a 1 HKD a 50, 20 a 10 centů. Oficiální měnou na Tchaj-wanu je tchajwanský dolar (TWD, NT$), bankovky jsou v hodnotách 2000, 1000, 500, 200 a 100 NT$, mince v hodnotách 50, 20, 10, 5, 1 NT$ a 5 jiao. Pro směnu se doporučují americké dolary.

Klimatické podmínky

Vzhledem k obrovské rozloze jsou v Číně zastoupena téměř všechna klimatická pásma a podnebí ovlivňují monzuny: studený suchý ze Sibiře v zimě a teplý se srážkami od Tichého oceánu v létě. Srážek ubývá s přibývající vzdáleností od moře a na závětrných stranách hor, teploty výrazně klesají se stoupající nadmořskou výškou; ve velehorách v jižní části země je klima subarktické, s teplotami až 30 °C v létě, -25 °C v zimě, s nízkými srážkami, řídkým vzduchem a intenzivním UV zářením. Na jihovýchodním pobřeží se od června do října mohou vyskytnout tajfuny, provázené silným větrem a deštěm.
Při hranicích s Vietnamem, Laosem a královstvím Myanmar je klima tropické, od dubna do září s teplotami okolo 37 °C a vyššími srážkami. Na jihu země převládá subtropické klima s relativně chladnou ale krátkou zimou; velké rozdíly teplot lze čekat v oblastech centrální Číny, kde letní teploty dosahují k 35 °C, ale v krátkém období zimy klesají až k nule. Pouště a stepi severozápadní Číny mají klima extrémně kontinentální, léta jsou horká s teplotami i 47 °C, zimní -30 °C. I jinde na severu země bývají zimy (od prosince do března) chladné, s teplotami okolo -9 °C, v Pekingu i -20 °C; letní teploty se pohybují okolo 24 °C, v Pekingu v srpnu v srpnu i 37 °C ve dne a 27 °C v noci.

Ceny

Uváděné ceny jsou pouze orientační a mohou se místně i sezónně lišit. Ceny v Hongkongu jsou obecně vyšší.

V obchodě: 
voda balená 1,5 l = CNY 5
nealko, Coca Cola v plechovce = od CNY 3
džus = od CNY 5
mléko 1 l = CNY 13
láhev vína 0,7 l = od CNY 120
chléb 0,5 kg = CNY 11
rýže 1 kg = CNY 8
vejce 12 ks = CNY 14
místní sýr 100 g = CNY 11
jablka 1 kg = CNY 12
pomeranče 1 kg = CNY 15
rajčata 1 kg = CNY 7
místní pivo 0,5 l = CNY 5
pivo z dovozu 0,33 l = CNY 15

Další ceny:
pohlednice = CNY 1,5 – 2
telefonní karta pro volání do ČR (cca 25 min) = CNY 100

Clo, dovoz, vývoz

Při turistické cestě lze přivézt zboží pro osobní potřebu v míře přiměřené trvání cesty. Povinná výměna valut se nevyžaduje, zajištění finančních prostředků pro cestu do Číny je nutné prokazovat při žádosti o čínské turistické vízum. Dovoz a vývoz hotovosti vyšší než 5000 USD je třeba deklarovat. V případě vývozu je nutné předložit deklaraci o dovozu hotovosti na území Číny nebo se prokázat povolením orgánů Číny k vývozu hotovosti.
Je zakázáno dovážet všechny druhy zbraní, munici a výbušniny, falešné peníze a ceniny, všechny druhy jedů, drogy a nebezpečné návykové a psychotropní látky, potraviny, léky a další produkty pocházející z oblastí zasažených epidemií nebo které mohou být škodlivé pro zdraví lidí či zvířat, nebezpečné baktérie, rostliny, zvířata a jiné výrobky, živé rostliny a živá zvířata s výjimkou psů a koček. Každý cestující může přivézt pouze jednoho psa (kočku); zvíře musí mít platné potvrzení o očkování proti vzteklině a mezinárodní zdravotní průkaz zvířete vydaný v zemi původu. Na dovezené zvíře je uplatňována 30denní karanténa na určeném místě. Dále je zakázáno dovážet materiály všeho druhu, které by mohly poškodit čínskou politiku, ekonomiku, kulturu nebo etiku (např. filmy, fotky, CD, kazety, VHS, DVD, paměťová média, tiskoviny).
Z Číny je zakázáno vyvážet vše, co podléhá zákazu dovozu; dále materiály všeho druhu, které podléhají utajení, vzácné kulturní historické předměty a tiskoviny, které nejsou volně prodejné (obecně starožitnosti starší 100 let) a vzácné živočichy a rostliny včetně semen a vzorků. Za pašování (resp. výrobu) narkotik a vzácných živočichů nebo rostlin jsou ukládány velmi přísné tresty, v některých případech až trest smrti. V letecké dopravě je zakázána přeprava zapalovačů v kabinových i v odbavovaných zavazadlech.

Časový posun

Časový posun činí +7 hodin v době zimního času, +6 hodin v období letního času v České republice. Čína nezavádí letní čas.

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Proudová soustava je shodná s českou, tedy 220 V/50 Hz. Zásuvky jsou tří typů: nejpoužívanější s trojicí plochých kolíků uspořádaných do tvaru šipky, dále pro zástrčku se dvěma tenkými plochými rovnoběžnými kolíky, nebo pro dvoukolíkovou shodnou s českou. V Hongkongu a výjimečně i jinde v Číně se používá britský standard (zástrčka se třemi hranatými kolíky). Pokud adaptér nepořídíte již v ČR, lze jej na místě zakoupit v každém obchodním domě. V lepších hotelích bývají i zásuvky vhodné i pro českou dvoukolíkovou zástrčku.

Fotografování a filmování

Zásadně se nedoporučuje fotografování vojenských objektů, přístavů, letišť, policistů, celníků a vojáků; nepříjemnosti a případné zabavení fotoaparátu za to nestojí.
Vždy respektujte srozumitelné piktogramy s přeškrtnutým fotoaparátem či videokamerou. V interiérech některých klášterů je zakázáno fotografovat s bleskem. Při fotografování místních lidí vždy požádejte předem o svolení, alespoň gestem.

Internet

Internet je dostupný v hotelích, internetových kavárnách a barech. Postupně se zvyšuje i nabídka připojení na wifi zejména v restauracích a na hotelích (někde v ceně ubytování, někde za poplatek, zpravidla vyšší než v kavárně). Internetovou kavárnu („Wang Ba“ nebo „net bar“) najdete prakticky v každém místě, kde existuje webové připojení. Běžná kavárna má tři zóny – běžnou pro sociální sítě, videa a hry; náročnější pro hry s vyššími požadavky na počítač, a konečně zónu pro přednostní klienty. Cena za hodinu v internetové kavárně v Pekingu je obvykle 4 až 8 CNY. V mnoha internetových kavárnách se kouří, navzdory obecnému zákazu kouření ve vnitřních prostorách provozoven. Při vstupu se požaduje předložení osobního průkazu (od cizinců pasu), podle kterého se odvozuje přidělené přístupové heslo. Hrát hry online smějí jen čínští občané. V Číně se uplatňuje státní kontrola internetu, takže některé stránky nejsou z místního připojení dostupné – např. Facebook nebo YouTube (2012).

Jazyky, dohovoření

Čínština patří do sino-tibetské jazykové skupiny a kromě Číny se jí mluví na Tchaj-wanu, v Singapuru, Malajsii a v čínských komunitách v zahraničí. Používá se řada dialektů, zpravidla řazených do sedmi skupin dialektů: pekingská čínština, šanghajština, kantonština, Xiang, Hakka, Gan a Minbei; odlišná je i tchajwanština. „Standardní čínština“ vychází ze severní dialektické skupiny a pekingského dialektu a v minulosti byla nazývána „mandarínština“. Dnes je dorozumívacím prostředkem mezi mluvčími odlišných nářečních skupin, a proto se úřední forma čínštiny nazývá „pchu-tchung-chua“, obecně srozumitelný jazyk (na Tchaj-wanu „kuo-jü“, národní jazyk). Oficiální status menšinového jazyka mají tibetština, mongolština, ujgurština a čuangština, případně kantonština (Hong Kong a Macao), angličtina (Hong Kong) a portugalština (Macao). Místně používaných jazyků je několik desítek.
Čínština se zapisuje znaky, které lze číst v jakékoli výslovnosti, tj. bez ohledu na dialekt. Znaky se používají zjednodušené, na Tchaj-wanu, v Hongkongu a v zahraničních komunitách tradiční (nezjednodušené). Nejstarší doklady čínských znaků spadají až do roku 1200 př.n.l.; většina znaků se skládá z části, která naznačuje výslovnost a části, která naznačuje význam. Čínština je „tónový jazyk“, což znamená, že slabika má význam dle tónu, jakým je vyslovena.
Pouze málo Číňanů mluví cizím jazykem a ani angličtina se běžně nepoužívá, přestože se vyučuje již na základní škole. Čínsky se však kvůli cestě do Číny zřejmě učit nebudete a doprovod průvodce znalého čínštiny je tudíž neocenitelný. V restauraci pomohou fotografie jídel nebo jednoduché obrázky, z čeho například maso pochází (prasátko, kuřátko, kachna). A tak jen symbolicky: „ni hao“ znamená dobrý den, ahoj a „zai jian“ na shledanou.

Kriminalita

Bezpečnost začíná již ve chvíli, kdy si připravujete zavazadla. Abyste se nestali cílem nežádaného zájmu, oblékněte se konzervativně; ostatně v Číně vás jako turistu poznají na první pohled. Vždy cestuje raději nalehko – příliš mnoho zavazadel není kam odložit a musíte je neustále hlídat. Vizitku se svým jménem, adresou a telefonním číslem vložte dovnitř každého zavazadla a zároveň jako visačku na toto zavazadlo, abyste je mohli kdykoliv identifikovat mezi jinými jemu podobnými.
Čína je bezpečná země, ale pouliční kriminalita se i zde stále zvyšuje a krádeže osobních dokladů, peněz a cenných předmětů se stávají běžné zejména ve městech (Peking, Šanghaj), v místech s větší koncentrací lidí a zejména v noci, především při návštěvě nočních podniků, klubů a barů a v jejich okolí. Turisté jsou drobnou kriminalitou ohroženi nejvíce. Vždy dodržujte doporučení, které vám dá místní průvodce. Na ulici s sebou zásadně nenoste větší finanční částky, nebo dokonce veškerou hotovost. Hotel neručí za věci ponechané volně v hotelovém pokoji; pokud si kamery a fotoaparáty neberete s sebou, patří do trezoru nebo alespoň do kvalitně uzamčeného hlavního pevného zavazadla. Cenné předměty, šperky, peníze, letenky, nápadné hodinky, kamery, mobilní telefony a podobně patří rovněž do trezoru. Odděleně od platební karty si uložte její číslo a telefon banky pro případ nahlášení ztráty nebo odcizení. Poznamenejte si i důležitá telefonní čísla pro případ ztráty mobilního telefonu. Drobné mince pro žebráky si nechte stranou. Nevyměňujte peníze na ulici.
Na pláži nenechávejte své věci bez dozoru a vyhýbejte se nestandardním situacím (pozvání od neznámých osob do nočního baru apod.). V barech a nočních klubech sledujte své nápoje, abyste předešli tomu, že vám někdo do nápoje něco přimíchá. Využití služeb prostitutky je trestný čin, za nějž hrozí peněžitá pokuta, zadržení či vyhoštění. Zatčení a trest hrozí i za opilství na veřejnosti, rozdávání letáků, účast na demonstraci a držení či konzumaci drog. Za pašování drog hrozí dokonce trest smrti. Nedávejte peníze zejména dětským žebrákům, často za nimi stojí dětské gangy. Nekupujte na ulici značkové zboží za nápadně nízké ceny – jde o padělky, které mohou být při výjezdu ze země zabaveny.
V případě ztráty pasu nahlaste ztrátu na místní policejní stanici; s policejním potvrzením o ztrátě pak můžete cestovat vlakem na nejbližší zastupitelský úřad ČR a požádat o vydání náhradního cestovního dokladu (k tomu je potřeba předložit kopii pasu a pasovou fotografii a policejní potvrzení o ztrátě pasu). V takovém případě budete navíc potřebovat výstupní vízum, které vydá cizinecká policie Číny v termínu až 5 pracovních dnů. Při ztrátě peněz lze využít služby Western Union pro zaslání nezbytných prostředků.

Kuchyně - jídlo a nápoje

Čínská kuchyně má tisíciletou tradici a je velmi rozmanitá. Svá typická jídla, jídelní zvyky, používané suroviny, přísady, koření i způsob přípravy mají nejen regiony, ale i jednotlivá etnika včetně národnostních menšin, jako jsou Tibeťané, Mongolové či Ujgurové. Obvykle se rozlišuje několik hlavních směrů. Kuchyně sečuánská (na západě Číny) je extrémně ostrá a pálivá; její specialitou jsou kuřata. Pekingská (na severu) šetří kořením a chilli papričkami, používá se mouka a jehněčí maso, vše se jemně krájí; specialitou je pekingská kachna. Guangdonská vaří z pestrých surovin, její zvláštností jsou například hadí speciality. Kuchyně šanghajská (na východě) používá více olej a cukr, mořské plody; její specialitou je polévka ze žraločích ploutví. Kuchyně provincie Jiangsu a Zhejiang se vyznačuje pokrmy jemné chuti, masovými vývary, rybami, garnáty a drůbeží; specialitou je sladkokyselá jezerní ryba. Kantonská kuchyně (na jihu) je nasládlá, používá hlívy a další houby a zejména o té platí, že se jí v podstatě vše, co není jedovaté. Mnohé výchozí suroviny jsou netradiční a pro Evropany šokující: běžně se jí např. maso psů, koček či hadů, veškeré vnitřnosti, mořští sumýši a mořské řasy, rybí hlavy, hmyz (smažení mravenci), měkkýši i obojživelníci (pečené žáby, plži), nasazená vejce, parazitické houby, bambusové výhonky, lotosové kořínky a vlaštovčí hnízda (hnízda rorýsů slepená slinami; polévka z jejich hnízd je jedním z nejdražších jídel světa).
Mezi tradiční suroviny patří rýže (smažená, ale nejčastěji lepivá), nudle a nudličky (většinou rýžové a také smažené), hovězí a vepřové maso, kachna, kuře, krabi, krevety, mušle a další mořské plody, medúzy, kalamáry, ryby (symbol bohatství), tvrdé a měkké tofu (jídlo připravované srážením sojového mléka, s vysokým obsahem bílkovin; případně tofu marinované, ochucené bylinkami apod.), vejce, zelenina (lilek, pórek, papriky, naťové cibulky) a agar (želatina z mořských řas). Oblíbené jsou pikantní polévky (zejména kuřecí, krabí), bambusové výhonky, sójové klíčky, černé houby (boltcovitka bezová = ucho Jidášovo), šalotka (správně česnek askalonský, Allium cepa) a pasta z černých bobů. Maso, zelenina i ostatní přísady se krájejí na nudličky nebo kostky a preferuje se vaření v páře nebo smažení na pánvi wok. Nikdy nechybí ústřicová a sójová omáčka (ze sójových bobů, fermentovaných plísněmi Aspergillus), rýžové víno (z rýže lze připravit i rýžové pivo nebo pálenku arak), zdraví prospěšný zázvor, používaný čerstvý, sušený, vařený i nakládaný do sladkých i slaných pokrmů, omáček, k masům, jako přísada do pečiva, ale i piva nebo limonád. Zázvorový čaj je asijskou specialitou a zázvorem může být ochucena i káva. Překvapí zázvorová zmrzlina. Nejstarším používaným kořením je silně aromatický sečuánský pepř (sušené tobolky z keře žlutodřev peprný, Zanthoxylum piperitum), kterým se v Číně koření i zelený čaj. Preferovaný sezamový olej se získává ze semínek rostliny Sesamum indicum.
Oblíbenou úpravou jídla je prudké restování nadrobno nakrájených kousků v oleji, což nezničí minerály a vitamíny. Jako moučník se nabízí ovoce (ananas, banán, liči, hruška) smažené na oleji v těstíčku. Ovoce lze i rozšlehat v mixéru, například banán se žloutky, cukrem, smetanou, muškátovým oříškem a špetkou skořice a zázvoru. Sýry Číňané nejedí (považují je za „shnilé mléko“; mléčné výrobky jsou však oblíbené v Mongolsku a Tibetu. Stejně jako pět základních chutí jídla (sladké, kyselé, slané, hořké a ostré), jsou pro jídlo významné i jeho barevný vzhled, vůně a příznivý účinek na zdraví, protože čínská kuchyně je propojena s tradiční čínskou medicínou a dokonce i filosofií harmonie jin a jang. Proto je důležitá i celková pohoda stolování a společnost u stolu.
Národním nápojem je zelený čaj, méně často čaj černý a bílý; v Tibetu se pije slaný čaj s jačím máslem. Káva se nabízí v hotelích, nebo také směs čaje a kávy. Oblíbené jsou džusy, kdy specialitou jsou džusy z granátových jablek, liči, hlohu a cukrové třtiny. Pije se i Coca-Cola (v místní verzi Tianfu Cola), Jianlibao s medem, sójové a kokosové mléko a jogurtové nápoje. Běžné je i pivo, např. místní značky Yanjing a Tsingtao, nebo dražší pivo z dovozu. Rýžové víno je spíše destilát (až 38 %), nejznámější je Shaoxingské víno (18 %). Pálenek, likérů a vín se vyrábí nespočet. K přípitku je běžný Maotai (35 – 55 %), destilovaný ze zkvašeného prosa.

Vybrané speciality:
dušené bambusové výhonky: na cibuli osmažené a v červeném víně a hovězím vývaru dušené bambusové výhonky, dochucené sojovou omáčkou a špetkou mletého zázvoru
jiaozi (ťao-c): speciální vařené taštičky z rýžové mouky a sezamového prášku, s nejrůznějšími druhy náplní, tradiční slavnostní jídlo
jarní závitky: závitky z tenkého rýžového těsta, plněné sekaným masem, zeleninou, houbami nebo nudlemi
kung-pao (gong bao): prudce osmažená směs kuřecího masa nakrájeného na kostičky, chilli papriček a pórku, ochucená vínem, sečuánským pepřem, česnekem a zázvorem, zalitá kyselou omáčkou a zasypaná orestovanými burskými oříšky
krabí salát: krabí tyčinky osmažené na oleji, smíchané s jemně nastrouhaným jablkem a mrkví, sterilovaným celerem a rajčetem, dochucené majonézou, kečupem a citrónem
krabi s čajovými lístky: krabí maso obalené ve směsi žloutku, glutasolu a škrobové moučky a osmažené na sádle, smíchané se spařenými lístky zeleného čaje a zalité sherry
nian gao: (tradiční novoroční jídlo): sladký koláč z lepkavé rýže, oslazený hnědým cukrem a čínskými datlemi či jiným nakrájeným sušeným ovocem nebo oříšky a posypaný sezamem
pečená rýže: uvařená rýže, osmažená na pánvi wok se zeleninovými a dalšími přísadami, aromatická a sytá
pekingská kachna: plátky kachního masa včetně sádla a kůžičky, podávané s plackami, jarní cibulkou a omáčkou z černých sojových bobů, pečené ve speciální peci ve směsi oleje a medového sirupu

Místní doprava a taxi

Letecká
Letišť je v Číně 452, z toho 68 se zpevněnou dráhou delší než 3047 metrů. Pekingské mezinárodní letiště Capital leží ve čtvrti Chaoyang 32 km od centra města a je domovskou základnou společností Hainan, China Southern Airlines a Air China. Je nejrušnějším letištěm v Asii a ročně jím projde přes 50 milionů cestujících, mířících do 120 destinací světa. S centrem Pekingu je spojuje Airport Express, jehož vlaky jezdí od 6.00 do 23.00 v pravidelných intervalech a cesta do stanice Dongzhimen trvá asi 20 minut. Mezinárodní letiště v Šanghaji, Pudong International Airport, leží ve čtvrti Pchu-tung a s 32 km vzdáleným centrem ho spojuje kromě metra také magnetický rychlovlak Transrapid o rychlosti 450 km/h (doba jízdy 8 až 10 minut). Mezinárodní letiště Hong Kong International Airport (Chek Lap Kok) se nachází na ostrově Lantau 34 km od centra Hongkongu a s pevninou je spojeno 2,2 km dlouhým mostem Tsing Ma. Od 5.50 do 0.45 ho ve 12 minutových intervalech spojuje s centrem rychlovlak Airport Express; cesta trvá 24 minut. Využít lze i (dražší) autobusy Hotel Link Shuttle.
Hlavním národním dopravcem je Air China, další větší jsou China Southern, China Eastern, Sichuan Airlines, Shanghai Airlines, Hainan Airlines, Grand China Air; vnitrostátní dopravu zajišťuje asi 60 různě velikých leteckých společností, často jen regionálních. Doporučuje se letenky rezervovat prostřednictvím mezinárodního hotelu nebo větší cestovní kanceláře. Včasná rezervace se vyplatí, protože letadla bývají plná. Na letiště jeďte s dostatečným předstihem. Obvyklá váha odbavovaného zavazadla je do 20 kg, příručního do 5 kg. V zimě bývají lety často zpožděny kvůli špatnému počasí.

Železniční
Železniční síť o délce 86 tisíc km (třetí nejdelší na světě) je hustá, vede téměř do všech obydlených oblastí a průběžně se modernizuje. Vlaky jsou moderní, rychlé a bezpečné, tří typů: expresní „T“ (mj. z Pekingu do Xi'anu bez zastávky 14 hodin), rychlíky „K“ a místní (osobní) vlaky označené pouze číslem spoje. Vlaky bývají plně vytížené a s výjimkou místních spojů se na ně doporučuje kupovat jízdenky s dostatečným předstihem, nejlépe přímo na nádraží, prostřednictvím hotelu nebo cestovní kanceláře. Jízdenky se prodávají pouze jednosměrné a rozlišují se čtyři třídy. Nejdražší jsou komfortní lůžkový „soft sleeper“ (ruanwo; měkké lůžko; v Evropě 1. třída) a o třetinu levnější „hard sleeper“ (yingwo; tvrdé lůžko), na kratší vzdálenosti postačí bezmístenkové „soft seat“ (ruanzou; měkké sedadlo) a nejlevnější „hard seat“ (yingzou; tvrdé sedadlo). Ve vlacích se nesmí kouřit. Na všech větších nádražích je běžná a povinná rentgenová kontrola všech zavazadel (stejná jako na letišti); na malých nádražích pak jdete přímo na nástupiště, na velkých musíte čekat, až budete ke vstupu na perón vyzváni. Soupravy všech dálkových spojů jsou moderní, vagóny jsou klimatizované, čisté, mívají řazen i jídelní vůz. Ve vlaku z Pekingu do Xianu jsou čtyřlůžková kupé, s ministolečkem, zásuvkou, lampičkou a klimatizací, někde i miniaturní televizí. WC a umývárna se nacházejí na opačných koncích vagónu. Obsluha nabízí jídlo a pití.
Unikátní parametry má vysokohorská trať Golmud – Lhasa, která spojuje hlavní město Tibetské autonomní oblasti s Čínou. Měří 1142 km, prochází četnými horskými průsmyky (nejvyšší ve výšce 5072 m n. m.), je na ní mnoho tunelů a 675 mostů. Slavnostně byla otevřena 1.6.2006, stavba trvala pouhých 5 let a stála téměř 4 miliardy USD. Nachází se na ní nejvýše položená železniční stanice na světě Tchang-ku-la (5068 m n.m.). Celá cesta z Pekingu do Lhasy měří 4064 km a má převýšení 2000 m; z Pekingu vlak vyjíždí ve 21.30, do Lhasy přijíždí za dva dny ve 20.00.

Lodní
Jako přímořský stát má Čína rozvinutou zámořskou i pobřežní dopravu; velkých lodí registruje přes dva tisíce. Čínské námořní flotile dominují společnosti China Ocean Shipping Co. (COSCO) a China Shipping Group (CSG). Námořních přístavů je 165, nejvýznamnější jsou Dalian, Guangzhou (Kanton), Ningbo – Zhoushan, Qingdao, Qinhuangdao, Šanghaj (třetí největší na světě), Shenzhen (Šenžen),Tianjin a Hongkong . Ve výrobě lodí je Čína na třetím místě na světě po Koreji a Japonsku.
Vnitrozemských vodních cest má Čína celkem přes 110 tisíc km (první na světě); nejdůležitějšími řekami jsou Yangtze, Perlová řeka a Žlutá řeka. Říčních přístavů je přes 1300; slouží především pro nákladní dopravu. Pravidelná lodní doprava funguje mj. na řece Jang – c´ťiang, zejména mezi městy Chongquing a Yichang. Turistickou atrakcí je plavba na ostrov Hainan. Podél pobřeží pluje řada lodních linek a hustá síť lodní dopravy je i mezi Hongkongem a Macaem; Hongkong s dalšími ostrovy spojuje nespočet trajektů za přiměřené ceny; Star Ferry mezi přístavy Victoria a Tsim Sha Taji pluje každých 10 minut (6.30 – 23.30). Aktuální lodní řády je třeba zjistit na internetu nebo na místě.

Autobusová
Autobusové linky obvykle jezdí v rámci konkrétní provincie a jsou sice levné, ale obvykle nepohodlné a určitě pomalejší než vlak. Centrální autobusové nádraží je v každém městě (obvykle vedle železničního) a nabízí prodej i předprodej jízdenek, zejména na dálkové lehátkové a expresní spoje, vybavené i toaletou, nabídkou občerstvení a klimatizací; kouřit se v nich nesmí. Specialitou jsou spací autobusy, které mají místo sedadel lehátka ve dvou patrech nad sebou. Běžné autobusy s dřevěnými sedadly jsou levnější než vlak, takže bývají přeplněné; navíc se v nich kouří, hraje tu hlasitá hudba a ne všechny jsou v ideálním technickém stavu, stejně jako vedlejší silnice; jízdenky se kupují u řidiče. Místní dopravci zejména v turisticky atraktivních lokalitách provozují přepravu minibusy; obvykle odjíždějí, teprve když je vozidlo dostatečně obsazeno.

Městská
Nejefektivnější a nejrychlejší je metro, které však mají jen Hongkong, Kanton, Peking (15 linek, 350 km, denně 7,5 mil. cestujících; do roku 2015 další 4 linky) a Šanghaj (12 linek). Jízdenky se kupují v automatech, ve stáncích nebo pokladnách při vstupu do metra a stojí CNY 3 (2012), vkládají se do turniketu nebo jsou kontrolovány při vstupu na nástupiště. Orientace v metru je snadná, soupravy většinou přeplněné.
Plné bývají i levné autobusy, trolejbusy a tramvaje (ty jezdí jen v některých městech, mj. v Dalianu, dvoupatrové tramvaje v Hongkongu a tamtéž tramvaj na Viktoria Peak). Jízdenky obvykle prodává průvodčí přímo ve voze a cena závisí na vzdálenosti (CNY 1 – 5); bývá uvedena na jízdním řádu, který je bohužel často jen v čínštině. V některých městech jezdí i minibusy.

Taxíky
Taxíky jsou bezpečné, levné a vybavené taxametrem; na letištích, vlakových nádražích a u hotelů mají vyznačená stanoviště. Řidič by měl vydat tištěnou účtenku s datem a svou identifikací. Řidičům, kteří se snaží dohodnout cenu jízdy předem (tj. nemají taxametr a tedy ani povolení), se vyhněte. Významnou pomocí v komunikaci je „Taxi kniha“ (k dostání v knihkupectví), v níž lze řidiči ukázat cíl cesty. Vždy se vyplatí mít u sebe vizitku svého hotelu se jménem a adresou hotelu v čínštině. Cena taxi činí cca CNY 4/km, sazby jsou fixní. V Hongkongu jsou taxíky barevně odlišené (červené jezdí po městě, zelené do Nových teritorií a do Disneylandu v Lantau, modré do všech míst v Lantau), v Pekingu jsou žluté. Vodní taxi sampan se nabízejí na nábřeží v Honkongu, jejich cena je smluvní. Řidiči se spropitné zpravidla nedává. Doporučuje se sedět v taxíku vepředu, abyste viděli na taxametr.

Rikši
Většinou v podobě tříkolky s krytým zadním sedadlem, jízdné je podstatně vyšší než u klasické taxislužby a je nezbytné cenu dohodnout předem. Další alternativou dopravy je kolo, což se ale cizincům nedoporučuje.

Nákupy a suvenýry

K typickým suvenýrům z Číny patří výrobky z bambusu, bronzové, emailové a lakované předměty (poháry, vázy, misky), čínské hedvábí (kravaty, šátky, halenky), brokát a kašmír, čínský porcelán a jídelní hůlky, dřevořezby s čínskými motivy, hudební nástroje, klasické kaligrafie, keramika a keramické figurky zvířat včetně pandy a modelů terakotových válečníků z hrobky u Si-anu, malby na papíře nebo hedvábí, mechanické hračky, plyšová zvířátka i originální papíroví draci, razítka a pečetě (s vaším jménem), obrazy s rostlinnými motivy, orientální koberce z vlny či hedvábí, předměty z jadeitu (jako amulety pro cestovatele a ochrana před nemocemi), šperky z nefritu, vystřihovánky a ozdoby z papíru, papírové i dřevěné vějíře a jakékoliv výrobky čínských menšin. Vděčným dárkem je rýžové víno, čínský čaj v nápaditém balení a samozřejmě exotické koření a žen-šen. Starožitnosti (včetně starých mincí) musí být opatřeny oficiální voskovou červenou pečetí pro legální vývoz.
V Pekingu patří k největším nákupním centrům Oriental Plaza na Dong chang’an Jie a nákupní bulváry Xidan (u Tiananmenu) a Wang Fu Jing, s obchody otevřenými do nočních hodin. V Šanghaji turisté vyhledávají obří centra Nextage nebo Super Brand Mall v části Pu-tchung (Pudong) a butiky s klenoty a ručními výrobky v bývalé továrně Factory 798, nicméně zajímavější zboží i atmosféru nabízí čtvrť French Concession s malými obchůdky s oblečením, obuví i suvenýry. Nejvíce ohromí Hong Kong, s centrem nabitým reklamami, stánky a klimatizovanými obchodními domy (např. Times Square Shopping Centre), v nichž lze strávit nákupy celý den. Vyplatí se pořídit i ušití šatů nebo obleku na míru. Na tržištích je běžné smlouvání, až na třetinu zpočátku požadované částky; kamenné obchody nabízejí různé slevy.
Otevírací doba běžných obchodů je po celý týden včetně sobot a nedělí od 09.00 do 20.00 (21.00) hodin, ale mnoho soukromých obchodů má otevřeno i déle.
V Číně (a zejména v Hongkongu) je v supermarketech i obchodních domech s domácími potřebami (GOME) velmi levná elektronika i další spotřební zboží, takže nakupující si připadají jako v ráji; zásadně však požadujte záruční list. Při nákupu na ulici téměř jistě koupíte padělek, který může být celními orgány bez náhrady zabaven, a hrozí i pokuta. Nedejte se tedy zlákat nabídkou „značkového zboží“ (DVD, cigarety, parfémy apod.) za zlomek ceny požadované v obchodě, určitě se vyplatí ceny porovnat.

Oblečení, zavazadla

Optimální oblečení je lehké a pohodlné, nejlépe vzdušné, nemačkavé. Vpodvečer se může hodit lehký svetr. Prohlídka svatostánků je možná jen v přiměřeném oblečení (delší kalhoty či sukně a košile či halenka s rukávy), v některých je nutné se zout; místní zvyklosti zásadně respektujte. Boty si vezměte pohodlné pevnější sandály a k tomu raději jedny rezervní nebo na přezutí. Přibalte i lehkou nepromokavou větrovku, přestože ji nejspíš potřebovat nebudete, deštník, pokrývku hlavy, repelent a sluneční brýle.
Zavazadla si vyberte pevná a praktická. Odbavované zavazadlo (kufr nebo kabela) do 15 – 20 kg a příruční zavazadlo (nejlépe batůžek na záda) do 5 – 8 kg váhy, dle předpisů konkrétní letecké společnosti. Zavazadla podaná k letecké přepravě musí být uzamčena a opatřena jmenovkou a adresou, příruční zavazadla do letadla nesmí obsahovat potenciálně nebezpečné předměty, vyloučené z přepravy. Zvažte obsah svých zavazadel: jedete si užívat, nestěhujete se. Navíc jste v civilizaci, a i kdybyste něco postrádali, vše se tu dá koupit.
Při cestách vlakem po Číně nesmí být v kufrech, které se vezou v zavazadlovém prostoru, žádné tekutiny. Ty naopak mohou být v příručních zavazadlech; předpisy jsou tedy přesně opačné, než pro leteckou dopravu.

Opalování

Používejte opalovací mléka a krémy s faktorem odpovídajícím citlivosti vaší pleti. Neopalujte se přes poledne a obličej a oči chraňte zejména ve vyšších nadmořských výškách, kde je vliv UV záření silnější. Pokud se spálíte, použijte pantenolový gel. Pijte, i když nemáte pocit žízně.

Pláže a koupání

Čína má přibližně 18 000 km pobřeží, od Bohaiského zálivu na severu po Tonkinský záliv na jihu, omývaného vodami Východočínského moře, Korejské zátoky, Žlutého moře a Jihočínského moře. Některé úseky jsou ploché, jinde sahají hory až k moři. Vzhledem k počtu obyvatel i turistů se tu nacházejí nejlidnatější pláže světa; většina z nich je oblázková.
Jedním z nejznámějších letovisek je přístav Dalian, kde se na Dalianském poloostrově nachází park Donghai Gongyuan (450 ha; sochy mořských živočichů), k němuž patří 1200 metrů dlouhý úsek pobřeží Žlutého moře. Vyhledávané pláže jsou zejména Fu-ťia-čuang (s romantickými útesy, ostrůvky a lesy, 550 metry zlatého písku a tyrkysovou vodou; bohužel bývá totálně přelidněná), Ťi-š´-tchan, Sing-chaj a Tygří pláž (se zábavním parkem a akváriem Tiger Beach Ocean Park), kterému nově konkuruje zábavní park Sun Asia Ocean World na pláži Xinghai Haibin, se 116 m dlouhým podmořským akvarijním tunelem (10 tisíc ryb dvou set druhů; modely lodí). Pobyt na plážích zpříjemňuje mořský vánek, ale voda na koupání je až do července chladná. Z města sem jezdí autobusy a taxíky.

Pošta

Poštovní služby řídí Státní poštovní úřad a pošty mají nepřehlédnutelné logo, žlutý nápis v několika jazycích na zeleném podkladě, včetně anglického „CHINA POST“. Otevírací doba je zpravidla 7 dní v týdnu od 8.00 do 18.00, v odlehlých oblastech může být o víkendu zavřeno. Známky lze koupit na poště, v papírnictví a v některých supermarketech; známka na pohled do Evropy leteckou poštou stojí 6,00 CNY. Do ČR jde pošta přibližně 10 dní.

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Cizinec smí v Číně řídit motorové vozidlo pouze s platným čínským řidičským průkazem. Proto půjčovny nabízejí pronájem auta i s řidičem. Z mezinárodních autopůjčoven je zastoupen např. AVIS China, Hertz, Budget, z místních mj. Beijing Car Rental Service nebo Cheap Car Rentals. Doporučuje se pronájem prostřednictvím hotelu, kde jste ubytováni. Ceny se liší podle sezóny, nabídky a poptávky, značky a kvality vozu a jeho vybavení. Záleží také na rozsahu poskytnutého servisu a délce pronájmu (od minimálně 24 hodin po více dnů). Půjčovny dále od letiště mohou být o více než polovinu levnější.
Obvykle je požadována předem platba kartou, případně složení zálohy nebo jistiny. Vždy pečlivě zkontrolujte technický stav vozu a podmínky smlouvy; zejména se ujistěte o celkové ceně (včetně poplatků a daní a pojistek), zda zahrnuje úplné i havarijní pojištění auta a jaká je výše spoluúčasti (CDW full insurance); zda je v ceně neomezený počet kilometrů a jaké palivo máte čerpat. Nezapomeňte si vzít číslo telefonu, kam volat, kdyby byl s autem problém. Od veškerých formulářů, které jste vyplnili, si nechte kopie. Navrácení auta jinde, než kde jste si ho půjčili, může cenu pronájmu až zdvojnásobit.
V Číně se nacházejí 4 miliony kilometrů silnic (druhé místo na světě), z toho něco přes 3 miliony se zpevněným povrchem a 65 tisíc km dálnic. Některé dálniční úseky jsou placené a je na nich značení v čínštině i angličtině. Na ostatních silnicích dopravní značení často chybí a jejich stav se liší provincii od provincie.
Maximální povolená rychlost, pokud není značkou upraveno jinak, je na dálnici 120 km/h, na rychlostní silnici 100 km/h, na národních silnicích 80 km/h, na běžných silnicích 30 až 70 km/hod, též dle počtu jízdních pruhů. Na venkově se doporučuje jezdit spíše uprostřed, protože na krajnici se pohybují chodci, kola, motocykly, traktory, rikši, zvířata i lidé, nebo tam farmáři suší sklizeň. Dopravní zácpy ve městech jsou běžné. Neočekávejte, že by čínský řidič dodržoval dopravní předpisy; usmrcených je na silnici ročně kolem 100 tisíc osob.
V případě, že jste účastníkem i sebemenší dopravní nehody, zastavte, zavolejte policii a počkejte na její příjezd. Pokud cokoliv podepíšete, připište vedle svého podpisu, že nerozumíte tomu, co podepisujete. Individuální cesty vlastním vozem jsou možné jen se speciálním povolením po předem uvedené trase, Ministerstvo zahraničních věcí ČR je však nedoporučuje.

Restaurace, ceny, doporučení

Výběr restaurací je velký, zejména ve velkých městech, od luxusních podniků a mezinárodních hotelů s nabídkou i evropské kuchyně až po jednoduché čínské jídelny a pouliční stánky, kde při výběru jistě zohledníte kromě ceny jídel i prostředí. Ve všech městech jsou zastoupeny i fast-foody (McDonalds, KFC a Burger King), nabízející známé hranolky, hamburgery a kuřata; známým místním řetězcem je Yonghe King. Italské, francouzské, americké či ruské restaurace jsou podstatně dražší než čínské. Jídla mezinárodní kuchyně nabízí i většina hotelových restaurací.
Nejobtížnější částí návštěvy každé restaurace je objednávka. Pokud personál nemluví anglicky, vyberte si restauraci s jídelním lístkem s obrázky. Speciální požadavky (nejím maso apod.) je nejlepší mít napsané v čínštině od někoho, komu věříte. I v restauraci žádejte originálně uzavřenou balenou vodu a nápoje bez ledu, pokud nevíte, z jaké vody byl vyroben. V nočních barech se doporučuje mít své nápoje stále pod dohledem, aby vám do nich někdo něco nepřimíchal.
V levné restauraci se dva lidé dosyta najedí za 30 – 90 CNY. Kvalita může být od úžasné po strašnou, podobně to může být s prostředím. Zde bude největším problémem se domluvit. V restauraci střední třídy očekávejte cenu za oběd pro dva mezi 90 a 190 CNY. Zpravidla jsou čisté a hygienické a k jednoduché domluvě můžete použít angličtinu. Ve špičkových restauracích stojí jídlo pro dvojici od 190 do 400 CNY, a to ve velmi příjemném prostředí, kde se s personálem dobře domluvíte anglicky, bohužel většina restaurací v této kategorii nepodává čínská, ale mezinárodní či jiná národní jídla – italská, francouzská, indická a další. V dobrých restauracích se vyplatí rezervace míst předem.
V čínské restauraci se stoluje společně, okolo jednoho stolu sedí i deset lidí, před každým je malý talířek, miska na rýži s porcelánovou lžičkou, hrneček na čaj, hůlky (v lepších restauracích i vidlička nebo příbor) a sklenice na objednaný nápoj (sprite, cola, pivo, voda). Prostředek stolu zabírá skleněný otočný kruh, na který obsluha pokládá mísy s jednotlivými chody, které průběžně doplňuje, pokud dojdou. V jedné míse bývá rýže (bílá, žlutá, se zeleninou, s vejcem...), v dalších různá masa (ve stylu kung-pao, s pórkem, různé směsi), ryby, zelenina, mořské řasy, luštěniny a vždy nějaké překvapení; chodů bývá i 15. Každý si z mísy vybere, co chce, na svůj talířek vidličkou nebo hůlkami. Nakonec se servíruje mísa s hustou polévkou obvykle s kousky masa a nudlemi; ty se vyberou hůlkami a tekutina se vypije. Čaj se louhuje v konvičce, a přestože se opakovaně dolévá horkou vodou, je stále vynikající. U jídla se běžně kouří.

Ceny:
voda = CNY 10 – 20
nealko, džus = CNY 10 - 30
cappucino = CNY 28
pivo dle značky a typu restaurace, místní / zahraniční 0,5 l = CNY 10 – 20 / 20 – 60
šálek kávy = od CNY 5
porce jídla na stánku („na špejli“) = CNY 5 – 35
rychlé občerstvení (McDonalds apod.) = CNY 30
jídlo v menší levné restauraci = CNY 20 – 40
jídlo v běžné restauraci = CNY 50 – 200
jídlo v turistické restauraci = CNY 150 – 300

Různé

Čínská lidová republika je autoritářským režimem pod vedením Komunistické strany Číny. Nejznámějším prezidentem (v letech 1954 – 1959) byl Mao Ce-tung; současným prezidentem je od roku 2003 Chu Ťin-tchao.
Administrativně se Čína dělí na 23 provincií (šeng): An-chuej, Če-ťiang, Čching-chaj, Fu-ťien, Chaj-nan, Che-nan, Che-pej, Chej-lung-ťiang, Chu-nan, Chu-pej, Jün-nan, Kan-su, Kuang-tung, Kuej-čou, Liao-ning, S´čchuan, Šan-si, Šan-tung, Šen-si, Ťi-lin, Ťiang-si, Ťiang-su a ostrov Tchaj-wan (viz kapitola „Různé“), 5 autonomních oblastí (c'-č'-čchü): Kuang-si, Ning-sia, Sin-ťiang, Tibet (viz kapitola „Různé“) a Vnitřní Mongolsko (viz kapitola „Různé), 2 zvláštní správní oblasti (tche-pie sing-čeng-čchü): Hongkong a Macao s vysokou mírou autonomie) a 4 přímo ústřední vládou spravovaná města: Čchung-čching, Peking, Šanghaj a Tchien-ťin. Provincie (autonomní oblasti) se dále dělí na prefektury (autonomní prefektury), okresy (autonomní okresy) a městské oblasti a města, včetně měst a obcí etnických menšin.
Více než 10 milionů obyvatel mají mj. města Šanghaj (asi 23 mil.), Peking (asi 19 mil.), Tchien-ťin (asi 13 mil.), Kuang-čou (Kanton, asi 9 mil.) a Šen-čen (10 mil.).

Čínská lidová republika se nachází ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu na rozloze 9 596 961km2 (čtvrté místo na světě po Rusku, Kanadě a USA); z toho vodní plocha 27 060 km2. Státní hranice měří celkem 22 117 km, z toho Afghánistán 76 km, Bhútán 470 km, Burma (Království Myanmar) 2185 km, Indie 3380 km, Kazachstán 1533 km, Severní Korea 1416 km, Kyrgyzstán 858 km, Laos 423 km, Mongolsko 4677 km, Nepál 1236 km, Pákistán 523 km, Rusko (na severovýchodě) 3605 km, Rusko (na severozápadě) 40 km, Tádžikistán 414 km a Vietnam 1281 km. Regionální hranice s Hongkongem měří 30 km a s Macaem 0,34 km. Čína vede spor o pozemní hranici s Indií a Tádžikistánem a také hraniční úsek s KLDR není dořešen. Délka mořského pobřeží je 14 500 km; ze severu k jihu to jsou Pochajský záliv, Žluté, Východočínské a Jihočínské moře, která jsou okrajovými moři Tichého oceánu. V teritoriálních vodách Číny o rozloze 4,73 milionu km2 se nachází asi 5400 ostrovů, z nichž největší Tchaj-wan (36 tis. km2) je ovládán Čínskou republikou (Tchaj-wan), ale zároveň jej Čínská lidová republika považuje za svoji 23. provincii. Další významné ostrovy jsou Chaj-nan (34 tis. km2), souostroví Tiao-jü, souostroví Tung-ša (Východní písky), Si-ša (Západní písky), Čung-ša (Střední písky) a Nan-ša (Jižní písky). O mnoho ostrovů se vedou komplikované územní spory, mj. s Malajsií, Filipínami, Čínskou republikou, Vietnamem, Brunejí a Japonskem.
Na hranicích s Nepálem leží nejvyšší hora světa Mont Everest (Čomolungma, 8850 m n.m.), nejnižším bodem je proláklina Turpan (-154 m n.m). Území je převážně hornaté, zasahují sem Himaláje a Tibetská náhorní plošina; jsou zde také pouště a delty řek.

Čína je nejlidnatější zemí světa s 1,4 miliardou lidí. Průměrný věk obyvatel Číny je 36 let; starších než 65 let je 9 % populace, mladších než 14 let 17,5 %. Očekávaný věk dožití činí 75 let. Téměř polovina obyvatel žije ve městech. Gramotnost přesahuje 92 %.
Početně převažují Číňané (asi 1 miliarda), k významným menšinám patří Čuangové (16 mil.), Mandžuové (10 mil.), Chuejové (9 mil.), Miaové (8 mil.), Ujgurové (7 mil.), Iové (6,5 mil.), Mongolové (5 mil.), Tibeťané (4,6 mil.), Puejové (2,5 mil.), Dunganové (2,5 mil.), Jaové (2 mil.) a Korejci (2 mil.). Méně početní jsou Čchiangové, Evenkové, Chaniové, Kazachové, Kelaové, Kirgizové, Lahuové, Liové, Lisuové, Mulamové, Nasiové, Rusové, Sipové, Šeové, Šuejové, Tádžikové, Tajové, Tchutiaové, Tungsiangové, Uzbekové, Waové a desítky dalších.
Takzvaná politika jednoho dítěte byla zavedena v roce 1979 a v roce 2011 čínský prezident Chu Ťin-tchao prohlásil, že opatření zůstane nadále v platnosti vzhledem k nedostatku přírodních zdrojů a omezeným prostředkům vlády na sociální služby. Omezovaná porodnost je však do budoucna hrozbou pro sociální i hospodářský rozvoj a je s ní spojena i narůstající nerovnováha mezi pohlavími, protože převažují chlapci. Dosud smějí mít dvě děti jen rodiny, kde jsou oba rodiče jedináčci nebo pokud mají oba doktorát.
Mezi hlavní náboženství patří taoismus a konfucionalismus. Taoismus je filosofické učení a náboženství založené na textech Tao te ťing, Kniha o Tao a ctnosti nebo Kniha o Cestě (Tao) a její Síle (Te), kterou kolem roku 600 př.n.l. sepsal Starý mistr (Lao-c'). Dle jeho učení platí, že Tao (pralátka vesmíru, jeho prapříčina a základní síla) plodí jedno (jednotu, harmonii), jedno plodí dvě (protiklady, jin a jang), dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce) a tři plodí všechny věci. Tao te ťing je zároveň praktickým návodem, jak by měl ideální vládce úspěšně a moudře spravovat zemi. V taoismu se nacházejí prvky magie, alchymie a šamanismu i základní principy „čínského myšlení“: svět je v neustálém pohybu, stálost neexistuje; detail a celek nelze od sebe oddělit; protiklady harmonizují krajnosti. V taoismu je uctíván celý panteon bohů, z nichž nejuctívanější je Kuan-jin (Cao-wang), ochránce domácího krbu. Dnes je vyznáván především na Tchaj-wanu. Hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím „ne-zasahování“, smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických (přírodních) sil a nechat věcem volný průběh (wu-wej). Jednotlivec by měl potlačit egoismus, neměl by usilovat o majetek ani o splnění přání, měl by se vrátit do věku dětské „prostoty“. Konfucionalismus je filosofický směr, který se vyvinul z učení čínského mudrce Konfucia (552 př.n.l. – 479 př.n.l.). Je to soubor zásad morálky, sociálních, politických a náboženských myšlenek. Zdůrazňuje svobodu lidského jednání, které však nesmí být v rozporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes); klíčové jsou humanita, rozum, odpovědnost, pozitivní postoj ke světu, ale i podřízenost řádu. Nejdůležitější částí společnosti je rodina a hierarchie vztahů, kterých je pět modelových: vztah mezi otcem a synem, vztah staršího a mladšího bratra, vztah manžela a manželky, vztah panovníka a poddaného a jediný rovnoprávný vztah přítele s přítelem. To ovlivňuje myšlení Číňanů dodnes a odpovědnost a absolutní poslušnost vůči otci patří k základním povinnostem členů rodiny. Při politice jednoho dítěte v rodině představuje problém představa, že pohřební a posmrtné rituály musí provádět syn, aby duch zemřelého nepodlehl zapomnění. Svatby domlouvali rodiče, kteří také svým dětem vybírali partnery; novomanželka následovala manžela do jeho rodiny. Konfucianismus nabyl na síle po nástupu dynastie Chan (202 př.n.l.), kdy nový císař chtěl jeho pomocí stabilizovat stát a založil konfuciánskou univerzitu v Čchang-anu. Později však toto hnutí do velké míry vytlačil buddhismus.

Čínská medicína, akupunktura, jin a jang
Čínská medicína vychází z tradičního čínského léčitelství a zahrnuje prevenci, vyšetření i léčbu; v Evropě je považována za „alternativní“. K metodám léčby patří akupresura, akupunktura, masáže, změna jídelníčku a zejména životního stylu, místo chemických léčiv bylinné preparáty. Tělo je vnímáno jako celek, kdy nemoc znamená, že jednotlivé orgány nejsou ve vzájemné rovnováze, a cílem léčby je rovnováhu obnovit. Neléčí se následek nerovnováhy, ale hledá se její příčina. Speciálně se studují vnitřní orgány, krev a tělní tekutiny, sítě drah, příčiny vzniku onemocnění, mechanismy nemocí, metody vyšetřování, rozlišovací diagnostika a prevence a zásady léčby. Akupunktura je léčebná metoda, používaná v Číně již v době kamenné; má nastolit rovnováhu v toku energie tím, že se do akupunkturních bodů pacienta nabodávají jehly. Body leží na drahách energie, tzv. meridiánech, kterými jsou jednotlivé orgány propojeny a kudy proudí životní energie čchi. Akupresura je působení na akupunkturní body tlakem. Bodů je okolo 700, v praxi se jich používá asi 150. Životní energie čchi je projevem vnitřního soupeření protichůdných prvků jin a jang, které ale nemohou existovat jeden bez druhého; jsou principem polarity, existují ve všech procesech v přírodě a taoismus jejich pomocí vysvětluje podstatu všech věcí a jevů. Ženský princip jin obsahuje vše negativní (tmu, noc, chladno, hmotu, klid) a ovlivňuje mj. srdce a osrdečník, plíce, slezinu, ledviny a játra; mužský prvek jang obsahuje vše pozitivní (světlo, den, teplo, energii, aktivitu, funkci, pohyb) a ovlivňuje mj. žaludek, žlučník, močový měchýř, tenké a tlusté střevo a cévní systém. Oba principy jsou znázorňovány symbolem „čínské monády“, kruhu rozděleného vlnou pohybu na poloviny odlišných barev: červená nebo černá pro jang, zelená nebo bílá pro jin; v každé barvě je malý kroužek opačné barvy jako symbol zárodku jangu v oblasti jinu a opačně. Zdravý člověk má životní energii čchi v rovnováze. Z hlediska akupunktury ovlivňuje konkrétní orgány i základních pět prvků: dřevo, oheň, země, kov a voda (které mají rovněž vliv na všechny věci a jevy v přírodě) a „orgánové hodiny“, které říkají, že životní energie proudí různými orgány v přesně stanovených časových intervalech, takže v určité době je jeho činnost maximální a jindy je naopak v útlumu; této znalosti lze rovněž využít k efektivní léčbě. I západní věda tento poznatek uznává a hovoří o biorytmech.

Čínský čaj a historie čaje

Legenda praví, že čaj a jeho účinky objevil v roce 2737 př. n.l. čínský císař a léčitel Šen Nung, když mu do misky s vařící vodou spadlo několik lístků z keře, pod kterým seděl. Dnes tento stálezelený keř nazýváme čajovník čínský (Camellia sinensis) a pěstuje se na plantážích v tropických a subtropických oblastech v různých nadmořských výškách (až po 2000 m. n.m.) po celém světě. K přípravě čaje se využívají sušená a tzv. fermentovaná, různými způsoby upravovaná poupata (tipsy) a mladé listy.
Je doloženo, že Číňané čaj znali a využívali několik set let před naším letopočtem: předkládali ho jako obětinu bohům a považovali za léčivo. Od 10. století se jeho pití považovalo za nezbytnou součást správného každodenního života. Později se čaj exportoval, ale jeho výroba byla tajena stejně jako výroba hedvábí. V roce 1191 však semena čaje propašoval buddhistický mnich do Japonska (včetně pravidel čajového obřadu, který se v Japonsku udržel, zatímco v Číně vymizel). Původně byl čaj používán jen zelený, ale v 17. století byly čajové lístky fermentovány a vznikl tak čaj černý (oolong), snášející lépe transport na dlouhé vzdálenosti.
Mezi známé a kvalitní čínské čaje patří například Tie Guan Yin z provincie Fujian, Orange Flower Oolong, Shui Hsien, Tie Guanyin, Jian Kang Oolong. Oblíbené jsou i čaje jasmínové nebo s příchutěmi, například ženšenu. Zelený čaj je nefermentovaný, bílý lehce fermentovaný, žlutý lehce dodatečně fermentovaný, černý dokonale fermentovaný a puerh dvakrát fermentovaný (podruhé za přítomnosti baktérií). Různé čaje můžete ochutnat v čajovnách, a zde se i pokochat předvedením čajového obřadu.

Čínský lunární kalendář a zvěrokruh
Číňané považovali Měsíc za velmi silné a vlivné nebeské těleso (způsobuje příliv a odliv a jeho fáze ovlivňují i lidskou psychiku), a proto od něj odvodili i svůj kalendář. První zmínka o něm pochází z roku 2637 a podle legendy jej vytvořil Žlutý císař Huang Di. Dodnes se používá v Číně, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Vietnamu a v Koreji mj. k určování dat významných svátků, zatímco gregoriánský (západní) kalendář, založený na pohybech Slunce, slouží pro běžný život. Čínský zvěrokruh má původ v legendě, kdy Buddha uspořádal velkou hostinu pro zvířata a nakonec se rozhodl každému hostu věnovat vládu nad jedním rokem. Čínský zvěrokruh tak tvoří dvanáct zvířat v pořadí krysa, vůl, tygr, králík, drak, had, kůň, ovce (nebo koza), opice, kohout, pes a prase (nebo kanec). Jednotlivá zvířata se periodicky střídají ve svém vlivu, přičemž jejich dvanáctiletá perioda se kombinuje s periodou vlivu základních prvků, což jsou dřevo, oheň, země, kov a voda. Výsledkem je šedesátiletý cyklus čínského kalendáře. Pro Číňany mají horoskopy mnohem větší význam a váhu, než pro většinu Evropanů.

Mao Ce-tung
Nejvýznamnější osobnost moderních čínských dějin (1893 – 1976). Od roku 1943 předseda Komunistické strany Číny a v letech 1949 – 1976 nejvýznamnější osobnost nově vzniklé komunistické Čínské lidové republiky, byl přezdíván „Velký kormidelník“. Přestože byl spolu se Stalinem a Hitlerem nejkrutějším diktátorem 20. století a připisují se mu desítky milionů obětí, v Číně se dosud těší úctě a je dokonce vyobrazen na některých bankovkách. Narodil se ve vesnici Šao-šan v provincii Chu-nan v bohaté rolnické rodině a stal se učitelem a novinářem. Na Pekingské univerzitě se seznámil s myšlenkami marxismu a v roce 1921 pomáhal budovat Komunistickou stranu Číny. Roku 1928 se zúčastnil neúspěšného povstání rolníků, které skončilo útěkem do sovětu v Ťiang-si, kde byli Mao a jeho soudruzi obklíčeni Čankajškovými silami. Během tzv. Dlouhého pochodu do Jen-anu se prosadil jako vůdce, vytvořil si kult osobnosti a vlastní politickou filosofii, maoismus, založenou na myšlenkách marxismu. Obrovský věhlas získal díky vítězství v občanské válce (jejímž výsledkem byl vznik Čínské lidové republiky dne 1.10.1949), k čemuž mu napomohlo spojenectví s Kuomintangem během války proti Japoncům a pomoc Moskvy. Nicméně systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, Maovi nevyhovoval a v roce 1958 vyhlásil „Velký skok vpřed“ (druhá pětiletka), jehož cílem bylo přeměnit Čínu v komunistickou Utopii, tedy rychle zvýšit čínskou produkci, zemi přeměnit na velmoc a vybudovat komunismus. Obyvatelé byli administrativně rozděleni do desetitisíců komun, ekonomických jednotek, které měly být soběstačné a odpovědné za své výsledky, s cílem zlikvidovat tradiční struktury, rodinu, peníze a soukromé vlastnictví (a fyzicky též potenciální odpůrce režimu). Výsledkem byl hladomor, který zahubil 20 – 40 milionů lidí. Toto téma je dodnes v Číně tabuizované. Ranou ekonomice bylo horečné zbrojení proti Sovětskému Svazu, který podezíral z příprav atomové války. Aby obnovil svou prestiž a moc a zničil nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, jejímž cílem bylo zlikvidovat „neposlušné“ členy strany (výsledkem byla smrt stovek tisíc lidí, rozvrat ekonomiky a nevratné ztráty na kulturním dědictví; podle KS Číny šlo o katastrofický projev ultralevičáctví a značná část obětí kulturní revoluce byla v 80. letech rehabilitována). V roce 1969 prohlásil sjezd KSČ Maa neomezeným vůdcem Číny a jeho manželka Ťiang Čching byla zvolena členem politbyra. V dalších letech se už o politiku nestaral a čas trávil s milenkami. Po jeho smrti vypukl boj o moc a jeho manželka byla odsouzena k smrti, později na doživotí. V Číně je maoismus v jistých úpravách stále oficiální součástí doktríny Komunistické strany Číny a podle současného stanoviska Komunistické strany Číny „Maovy celoživotní zásluhy o čínskou revoluci zdaleka převyšují jeho omyly“.

Tchaj-wan

Čínská republika, známá jako Tchaj-wan (Taiwan), se od roku 1949, kdy skončila čínská občanská válka, shodně s Čínskou lidovou republikou pokládá za právoplatného nástupce původní „jednotné“ Číny a oba státy zároveň uznávají existenci pouze jedné jediné Číny. Čínská republika je demokratická republika v čele s prezidentem, ležící na území z ostrova Tchaj-wan, přilehlých ostrůvcích a Pescadorském souostroví. Většina států světa ji však jako nezávislý stát oficiálně neuznává, protože diplomatické styky s ním netoleruje Čínská lidová republika, která toto území naopak považuje za svoji 23. provincii. Jiné oficiální styky – např. ekonomickou a kulturní spolupráci – naopak má Tchaj-wan navázán s řadou států včetně České republiky a dalších 16 zemí EU.
Název ostrova Tchaj-wan pochází od domorodého kmene Siraya, ale Portugalci ho pojmenovali Ilha Formosa (Krásný ostrov). Od pevninské Číny jej odděluje Tchajwanský průliv, má rozlohu 35 980 km2 (z toho souostroví Penghu 127 km2) a 23 miliónů obyvatel. Většinu území tvoří hory s nejvyšším vrcholem Jü-šan (3952 m n. m). Osídlení je soustředěno do ploché západní části ostrova. Převažující tři náboženství jsou buddhismus, taoismus a i-kuan tao. Od 13. století byl ostrov okrajovou součástí Čínské říše. Západní pobřeží kopíruje vysokorychlostní železnice Taiwan High Speed Rail, spojující sever (Taipei) a jih (Kaohsiung) trasou dlouhou 345 km s osmi zastávkami, kterou vlaky Shinkansen urazí za necelé dvě hodiny.

Tibet
Tibetská autonomní oblast (1 228 400 km2; 3 mil. obyv., oficiálně vyhlášená v roce 1965, leží v západní Číně na Tibetské náhorní plošině na historickém území Tibetu; od roku 2006 spojuje hlavní město Lhasu a Golmud v provincii Čching-chaj Čchingchajsko-tibetská železnice. Hranice s Myanmarem, Indií, Bhútánem a Nepálem měří 4 000 km. 93 % populace představují Tibeťané, 6 % Chanové, další menšiny jsou Chuejové, Monpové a Lhopové. Asi 27 % obyvatel žije ve městech, sídel je asi 800. Gramotnost dosahuje 59 %. Průměrná délka života nepřekračuje 60 let. Administrativně se jedná o šest prefektur (dělených na 71 okresů), městskou prefekturu Lhasa a městský okres Žikace.
Na Tibetské náhorní plošině o průměrné výšce 4900 m n. m na jižní hranici s Nepálem se nachází Mount Everest (Čomolungma, 8848 m n.m.), nejvyšší hora světa. Celá oblast leží ve srážkovém stínu, ale přesto zde pramení významné řeky Jang-c'-ťiang, Žlutá řeka, Salwin, Mekong a Jarlung. Z jezera u hory Kailas (Gang Rinpočhe), která je významným poutním místem pro buddhisty, hinduisty i džinisty, vytékají Indus a Brahmaputra. V Tibetu dodnes existují kláštery původní náboženské tradice bön, s černě oděnými mnichy, ale dominantním náboženstvím je tibetský buddhismus, který má čtyři hlavní tradice (školy). Z nich nejvýznamnější je Gelug (Gelug-pa), škola žlutých čepic, založená lamou Congkhapou (1357–1419). V 16. stol. dostal lama Sönam Gjamccho od mongolského Altan-chána titul dalajláma a jeho nástupce se stal i světským vládcem Tibetu. Pro tibetské umění jsou typické sošky bódhisattvů a buddhů, thangky (vyšívané nebo malované svitkové obrazy) a mandaly. Významnými stavbami jsou čhörteny (stúpy, schránky na obětiny), kláštery (zejména Tašilhünpo či Gandän), pevnostní kláštery (gompy) a třináctipatrový palác Potála ve Lhase, do roku 1959 sídlo dalajlámů, který má více než tisíc místností a je cílem návštěvníků z celého světa. Jazykem je tibetština s velkým množstvím dialektů, zapisovaná tibetským písmem. Největším tibetským svátkem je Losar, tibetský Nový rok, dalším je např. Čhökor düčhen, svátek roztočení kola zákona. Tradiční hudební nástroje jsou tibetské mísy, malé činely tingša nebo bubínky, tibetské trouby či zvonky Dilbu. Každodenním jídlem je ječmenná kaše campa, svátečním maso z jaků, koz a ovcí; z jačího mléka se vyrábí sýry, jogurty a máslo. Pije se osolený čaj s máslem.
Tibet býval nezávislým královstvím, ale od padesátých let 20. století je asi polovina území historického Tibetu součástí Čínské lidové republiky pod názvem Tibetská autonomní oblast. Historicky významný byl rok 822, kdy Čína a Tibet podepsaly mírovou smlouvu, která zahrnovala detailní popis hranic mezi oběma zeměmi a byla vyryta do třech sloupů (u kláštera Džókhang ve Lhase stojí jeden dodnes). Ve 13. století Tibet ovládli Mongolové, v roce 1624 pronikli do Tibetu portugalští misionáři jako první Evropané. V 60. letech 19. století začali Angličané Tibet tajně mapovat, v roce 1903 překročili tibetské hranice a postříleli několik tisíc Tibeťanů. Třináctý dalajláma uprchl ze Lhasy do Urgy ve Vnějším Mongolsku a mezi Brity a zbývajícími představiteli Tibetu (včetně zástupců klášterů) byla podepsána dohoda, v níž se Tibet zavázal, že bez britského souhlasu neodstoupí žádné ze svých území jiné mocnosti a neudělí žádné jiné mocnosti koncesi ke zřizování železnic, telegrafních linek a dolů. Do 21. října 1950 byl Tibet de facto samostatný stát, ale poté, co v čínské občanské válce zvítězili komunisté, vtrhla Čínská lidově osvobozenecká armáda do Tibetu pod záminkou zabezpečení ochrany západní čínské hranice. Tibet nebyl schopen nijak vzdorovat a 23. května 1951 byla podepsána tzv. Sedmnáctibodová dohoda. Číňané ovládli strategicky významné území, ale jimi prováděné pozemkové a společenské reformy vedly v roce 1959 k ozbrojenému povstání proti čínské nadvládě. To bylo krvavě potlačeno, dalajláma uprchl do Indie, kde dodnes žije v emigraci a v Dharamsale vznikla Tibetská exilová vláda. Vyprovokované krvavé nepokoje se ve Lhase odehrály i v letech 1989 a 2008, při nichž bylo zraněno, zabito nebo zmizelo několik stovek lidí.

Státní vlajka
Byla zavedena v roce 1949 a inspirací byla vlajka SSSR. V levém horním rohu červeného obdélníkového pole je velká žlutá pěticípá hvězda, obklopená čtyřmi menšími žlutými hvězdami, natočenými tak, aby jeden jejich cíp směřoval do středu velké hvězdy. Velká hvězda představuje společný program a jednotu lidu vedeného komunistickou stranou, malé hvězdy reprezentují dělníky, rolníky, malou buržoazii a vlastenecký kapitalismus. Červená je barvou revoluce, ale v minulosti i barvou Číňanů.

Objevy a vynálezy

Číňané objevili akupunkturu (medicínskou praktiku zavádění jehel do konkrétních bodů na těle za léčebným účelem nebo k utišení bolesti) a pěstování a pití čaje, vynalezli výrobu hedvábí z vláken bource morušového (i dnes důležité pro textil, padáky či izolace), knihtisk (jeho předchůdcem byla císařská pečeť), kompas (původně kus magnetovce položeného na dřevěné destičce), papír (nejprve vyráběný z konopí a hedvábných a lněných hadrů; rychle vytlačil původně používaný pergamen, protože byl levnější, byť méně kvalitní), papírové peníze, porcelán (ze směsi kaolínu, křemene a živce) a celadonovou glazuru, střelný prach (původně směs dusičnanu draselného a dřevěného uhlí), toaletní papír a výrobu oceli a litiny. K méně známým objevům a vynálezům patří buben z krokodýlí kůže, diagnostika a léčba cukrovky, džunka (typ plavidla), go (stolní hra), hrací karty, hrnčířský kruh, chrom a chromování předmětů, jídelní hůlky, kolo s paprsky, laděné zvony, mechanické loutkové divadlo, pozorovací draky pro potřeby armády, tuš nebo vodní hodiny.

Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky
Čína má bohatou faunu a flóru, s mnoha relikty a endemity v lokalitách, kde se udržely po tisíce let nezměněné podmínky. Na druhou stranu zde dochází k rychlému vymírání druhů. Odborníci zde zaznamenali přes 7 tisíc druhů rostlin (z toho 2800 druhů stromů), z nichž za živoucí fosilii je považován opadavý jehličnan metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides); tento druh, rozšířený na konci druhohor a v třetihorách, byl znám pouze ze zkamenělin a považován za vyhynulý až do svého objevu v Číně v roce 1943. Druhová skladba je bohatá ve stepích, smíšených lesích a tajze (modříny, smrky, borovice, jedle, břízy, javory, jasany, osika), chudá naopak v polopouštích a pouštích. Tropických lesů se dochovaly jen zbytky. V současné době Čína prosazuje ochranu lesů a jejich znovuvysazování (National Forest Conservation Program z roku 1998).
Relativně bohaté je zastoupení živočichů (asi 2 tisíce druhů obratlovců), typické druhy (zastoupené podle jednotlivých biomů) jsou medvěd hnědý, leopard, pardál, tygr, los, rys, vlk, antilopa džerjan, bílý jelen, srny, divoká prasata, horská ovce, antilopa orongo, kabar pižmový, veverka, hranostaj, tetřev, bažanti, lišky, ježci, dikobraz, lemur, tapír, cibetka, různé druhy opic a obrovské množství bezobratlých; z endemitů přežívají irbis (sněžný leopard), hulok (druh gibbona) a panda velká. Velmi bohaté je ptactvo (1200 druhů, z toho 90 endemitů). Jeřáb popelavý (Grus grus) symbolizoval v Číně dlouhý život, moudrost, věk a vztah mezi otcem a synem. Panda velká (Ailuropoda melanoleuca; doslova „kočičí stopa černá a bílá“) je savec z čeledi medvědovitých a dlouho byla nazývána medvěd červenobílý. Žije v hornatých oblastech Sečuánu a Tibetu v bambusových houštinách, a přestože patří mezi šelmy, živí se listím a výhonky bambusu, případně vejci a hmyzem. I díky slabé porodnosti patří mezi druhy ohrožené vyhynutím, ve volné přírodě žije odhadem 1600 až 2500 jedinců. V druhé polovině 20. století se stala národním symbolem Číny a je zobrazována na čínských zlatých mincích, od roku 1961 je symbolem Světového fondu na ochranu přírody World Wildlife Fund (WWF).
Chráněná území jsou rozlišována v několika kategoriích, celkem je chráněno asi 15 % čínského území. Jsou to národní parky a národní parky ministerské úrovně (187), národní přírodní rezervace (1800), národní lesní parky (1200), národní geoparky, národní důlní parky, státem chráněné mokřady, národní konzervační oblasti medicínských zdrojů, národní lesní parky, národní zemětřesné parky a národní vodní parky.
Vyhledávaná chráněná území jsou mj. NP Lu-šan (500 km2, UNESCO 1966) v provincii Ťiang-si s množstvím klášterů i chrámů, NP Wu-i (60 km2, UNESCO 1999) v pohoří na severní hranici čínské provincie Fu-ťien se subtropickými lesy a řadou archeologických lokalit a NP Ťiou-chua-šan (Devět slavných hor) v provincii An-chuej, jedna ze čtyř svatých hor čínských buddhistů s mnoha chrámy. Dále přírodní rezervace Wolong (1963, 2 tis. km2; provincie S'-čchuan), kde žije asi 150 jedinců pandy velké a od roku 1980 je zde výzkumné centrum WWF; přírodní rezervace Ťiou-čaj-kou (1992, UNESCO, provincie S'-čchuan), na řece s vodopády a jezírky a Huang Shan (Žluté hory, 154 km2; UNESCO) pohoří v provincii An-chuej s nejvyšší horou Lian Hua Feng (1864 m n. m.) a skalami porostlými tisíciletými borovicemi deformovanými klimatem, odtud pochází i zelený čaj Mao feng, a chráněná oblast Yunnan (9390 km2, 2003 UNESCO, provincie Yunnan) na horním toku řek Jang-c'-ťiang, Mekong a Salween, s hlubokými soutěskami a zaledněnými horami.
Největšími problémy životního prostředí jsou dezertifikace (šíření pouští, ročně o neuvěřitelných 3400 km2), ztráta biodiverzity (od roku 1950 asi 200 původních druhů rostlin a 61 % zvířat, ohrožen je i ženšen), znečištění ovzduší průmyslovými a automobilovými emisemi zejména ve městech (mj. smog v Pekingu), znečištění půdy a vod hnojivy, pesticidy a komunálními splašky, odlesňování, půdní eroze a nedostatek pitné vody, zejména na severu země. Pitná není ani voda tekoucí z kohoutku ve městech.

Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika
Nerostné bohatství: Těží se ropa, zemní plyn, uhlí, železná ruda a rudy barevných kovů (zejména cín, antimon, mangan, molybden, vanad, magnetit, hliník, olovo, zinek), dále rtuť, vzácné prvky a uran. Dalším zdrojem je vodní energie, jejíž potenciál patří mezi největší na světě.
Průmysl: Největší význam má průmysl těžební a zpracování nerostných surovin společně s těžbou ropy, důležitá je výroba železa, oceli a hliníku, výroba dopravních prostředků včetně automobilů, lokomotiv, železničních vagonů, lodí a letadel, elektroniky, telekomunikačních zařízení, kosmických systémů, ale i spotřebního zboží včetně hraček; velmi důležitý je průmysl strojírenský a zbrojní, textilní, oděvní a obuvnický, chemický (včetně výroby hnojiv), farmaceutický a potravinářský. V roce 1994 byla zprovozněna první jaderná elektrárna (v roce 2012 má Čína celkem čtyři – Guangdong, Lingao, Qinshan a Lianyungang).
Zemědělství: Zemědělská půda představuje 15 % celkové rozlohy země. Pěstuje se rýže (28 % světové produkce, první místo na světě), pšenice, brambory, kukuřice, podzemnice olejná, čaj, proso, ječmen, jablka, bavlna a olejniny; chovají se prasata a důležitý je rybolov.
Vyvážejí se elektrická a strojní zařízení včetně počítačových systémů, textil a oděvy, železo a ocel, optická a lékařská zařízení. Dovážejí se elektrická a další zařízení, ropa a minerální paliva, dále stroje a strojní zařízení, potraviny, textil a chemikálie, rudy a plasty.
Ekonomika: Čínská ekonomika je po USA druhá největší ekonomika světa. Hrubý národní produkt na hlavu je 8500 USD (2011), na čemž se podílí zemědělství 10 %, průmysl 47 % a služby 43 %. Pracovní sílu představuje 800 milionů lidí, z toho v zemědělství pracuje 37 %, v průmyslu 29 % a ve službách 34 % . Nezaměstnanost dosahuje 7 %, pod hranicí chudoby žije asi sedmina obyvatel.
Přírodní rizika představují časté tajfuny (zejména na jihovýchodě území), zemětřesení a tsunami, záplavy a dlouhotrvající sucha. 

Spropitné

Spropitné nebývalo v Číně obvyklé, ale s rozvojem turistického ruchu je stále častěji součástí jakékoliv služby; očekávají ho číšníci, pokojské i nosiči zavazadel. U skupinových zájezdů, pokud jste se službami spokojeni, se spropitné dává místním řidičům a průvodcům, obvykle prostřednictvím českého průvodce. Běžně se nedává spropitné pokojské v hotelu, v taxi nebo kdekoli jinde. Dát spropitné nesprávným způsobem může vést k rozpakům, a dokonce být urážlivé, jako byste předpokládali, že vztah je založen na penězích, ne na přátelství.

Svátky

Státní svátky představují často několik dní volna z rozhodnutí vlády; dny volna kromě vlastního svátku se pak musí napracovat během předchozího či následujícího víkendu. Data pohyblivých svátků se řídí lunárním kalendářem.

Oficiální svátky:
1. leden: Nový rok
leden – únor (pohyblivý): lunární Nový rok
8. březen: Mezinárodní den žen (půl dne volna pro ženy)
4. duben: Svátek Qingming (Čching-ming, svátek duší předků)
1. květen: Svátek práce
4. květen: Den mládeže (půl dne volna pro mládež starší 14 let)
1. červen: Den dětí (volno pro děti do 13 let)
červen (pohyblivý): Svátek Duanwu (Tuanvu, Svátek dračích člunů)
1. srpen: Den armády (půl dne volna pro aktivní vojáky)
září (pohyblivý): Podzimní svátek (svátek Měsíce)
1. říjen: vznik Čínské lidové republiky (1. 10. 1949)
Svátek Qingming (Čching ming) je obdobou českých Dušiček. Tento den obětuje otec rodiny v síni předků sudý počet druhů jídel (sudý počet je jinové podstaty, a proto je vhodný pro svět duchů). Všechny hroby jsou očištěny a ozdobeny a předkům se předají obětiny. V některých oblastech Číny se v tento den nesmí čerpat voda ze studní, protože z nich v tu chvíli pijí duchové žen zemřelých při porodu. Zároveň je tento svátek oslavou přicházejícího jara s pouštěním draků a vypouštěním „balónků štěstí“. Svátek je jedinečný svým spojením vzpomínek na mrtvé a radosti z příchodu jara. ¨
Druhým největším čínským svátkem je Podzimní svátek, slavený za úplňku. Je to svátek zaměřený na rodinu; pečou se zvláštní kulaté koláče, jejichž darování znamená přání dlouhého a šťastného života.

Telefonování + roaming

Čína má roaming pro mobilní telefony sítě O2, T-Mobile a Vodafone. Telefony používají pásma 900 a 1800 MHz (tj. jako v ČR). Signálem je pokryta většina území, hlavní operátoři jsou China Unicom a China Mobile. Odchozí hovory z české SIM karty jsou v Číně poměrně drahé; podrobnosti o cenách poskytne váš telefonní operátor.
Z mnoha telefonních automatů lze volat i do zahraničí, na předplacené i běžné telefonní karty různých hodnot, které lze koupit mj. na poštách. Hovor z hotelu je mnohem dražší než z pošty nebo automatu. Předvolba do ČR +420, předvolba do Číny +86.

Tísňová volání

záchranná služba: 120 (pouze v čínštině; proto je třeba kontaktovat přímo nemocnici)
policie: 110 (i v angličtině)
hasiči: 119
cizinecká policie +86/10 8401 5297
informace o tel. číslech: 114
předpověď počasí: 121

Víza, vstupní formality

Při vstupu do Číny musí občan České republiky předložit pas s platností přesahující předpokládanou dobu pobytu o 180 dní a turistické vízum (pro pobyt nepřesahující 90 dní). Žádost o udělení čínského víza se podává na čínském velvyslanectví v Praze, kde sdělí i podmínky pro udělení víza a výši poplatku (v roce 2012 pro jednorázový vstup 50 EUR, opakovaný vstup 75 EUR). Za příplatek 20 EUR se vyřizují spěšná víza (do tří dnů), za 30 EUR expresní víza (týž den). Hotely a jiná ubytovací zařízení striktně odmítnou poskytnout ubytování cizinci bez platného víza. Pokud počítáte i s návštěvou Hongkongu nebo Macaa, je třeba mít vízum pro opakovaný vstup. Překročení doby pobytu je sankcionováno pokutou, případně zadržením. V případě skupinového víza se skupina nesmí rozdělit, problém může nastat při nutnosti dřívějšího návratu některého ze členů skupiny. Vstup do Hongkongu je pro občany ČR bezvízový.
Ministerstvo zahraničních věcí ČR doporučuje českým občanům, aby si před cestou ověřili u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, zda se podmínky pro vstup a pobyt nezměnily; změnit se může i výše poplatku.
Cestovní pas je nutné mít stále při sobě, neboť policie je oprávněna provádět náhodné kontroly. Doporučuje se pořídit si kvalitní kopie pasu (stránky s fotografií a identifikačními údaji, případně stránky s vízem), ale i ostatních dokumentů (pojištění, letenky, kontakty atd.). Vše uložte odděleně od originálů.
Při vstupu na čínské území je cizinec povinen vyplnit vstupní formulář (arrival card), který obvykle obdrží již v letadle, případně na celnici. Obdobně se při opuštění země vyplňuje odjezdová karta (departure card).
Cizinci nesmějí – pod hrozbou zadržení a vyhoštění – cestovat do tzv. uzavřených oblastí, jejichž seznam je však veřejnosti nepřístupný. Proto je nezbytné informovat se před každou soukromou cestou např. na čínském velvyslanectví v Praze nebo u místních orgánů, zda do konkrétní lokality nepotřebujete zvláštní povolení. Žádá se o ně na příslušném místním oddělení policie (Public Security Bureau).
Pro cestu do Tibetu je třeba zvláštní povolení, které vydává pouze autorizovaná cestovní kancelář Shen Hu Travel Agency v Pekingu; vydání povolení může zprostředkovat i kterákoliv čínská cestovní kancelář, registrovaná u CNTA (China National Tourism Administration). Žádost musí obsahovat termín cesty, detailní itinerář, případné požadavky na zajištění letenky, jízdenky, hotelu, průvodce a dopravy v místě pobytu a kopie datové stránky cestovního pasu a čínského víza; poplatek činí přibližně 100 USD. I zde při nepovoleném vstupu hrozí zadržení a vyhoštění. Aktualizované podmínky cest do Tibetu sděluje čínské velvyslanectví v Praze.

Zajímavá místa

Peking
Hlavní město Číny (Beijing, Pej-ťing; 12 mil. / v aglomeraci 19 mil. obyv.; 44 – 303 m n.m.) se nachází na severu Východočínské nížiny. Je spravováno přímo ústřední vládou, 96 % obyvatel jsou Číňané, nachází se zde říční přístav a mezinárodní letiště. Začátky osídlení spadají do 3. tisíciletí př. n. l. Ve 13. stol. město dobyl mongolský vládce Čingischán, od 15. století bylo nejdůležitějším městem Číny; hlavním městem je od roku 1949. V roce 2008 se zde konaly 29. letní olympijské hry. V létě město sužují vysoké teploty a vysoká vzdušná vlhkost, zimy jsou mrazivé; optimální doba pro návštěvu je září, říjen. Dopravu usnadňuje metro. Pitnou vodu zajišťuje přehrada Min-čün. Vážným problémem je znečištění ovzduší.
Hlavní turistické zajímavosti jsou (abecedně): Bubnová věž (Gulou; 1420; 47 m), červená vícepatrová stavba se střechou se vzhůru zahnutými rohy postavená za císaře Yongle z dynastie Ming; nad strmými schody má jeden velký a 24 menších bubnů, jimiž se oznamoval čas; dnes je to představení pro turisty. Jsou zde vodní hodiny a z ochozu vyhlídka na město; naproti stojí Zvonová věž (Zhounglou, 1745; 47,9 m se zvonem o výšce 7 m a váze 63 tun). Hutongy – typické pekingské obytné čtvrti s nízkou zástavbou, kudy turisty vozí rikši. Chrám nebes (Tian Tan; 1420), část je polokruhovitá na počest nebes, část čtvercová na počest země, dodnes se tu konají nejvýznamnější náboženské slavnosti; jeho součástí jsou Kruhový oltář (Yuanqiu Tan), Síň Císařské krypty nebes (Huangqiong Yu), Síň Zdrženlivosti (Zhai Gong), Kancelář Božské hudby (Shenyue Shu) a kruhová třípatrová Síň Modliteb za dobrou úrodu (38 m, 4 pilíře znázorňují čtyři roční období). Konfuciův chrám (největší v celé Číně; Konfuciova socha a stély se jmény císařských úředníků, síň Guozíján, prastaré cypřiše a borovice). Lámaistický chrám (Yonghegong; 17. stol., živý chrám tibetského buddhismu, klášter s 18 m vysokou sochou Buddhy z jednoho kmene stromu). Letní palác (Yiheyuan): areál o rozloze 290 ha vzdálený několik kilometrů od metropole sloužil císařům dynastie Čching jako útočiště před letními vedry v Zakázaném městě; mnohokrát přestavovaný, na hoře Dlouhého života Wanshoushan stojí věž Buddhovy vůně Foxiangge a chrám Moře moudrosti Huihaisi, další stavby jsou pavilon Vzácných mraků Baoyunge, síň Rozhánějící mraky Paiyundian, brána Rozhánějící mraky, Dlouhá chodba Changlang jako galerie 14 tisíc maleb ze života císařství a s mramorovou lodí – resp. pavilonem císařovny Cixi; most Sedmnácti oblouků Shiqikongqiao s 544 sloupky se lvy vede na ostrov v umělém jezeře Kunming. Náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men, 44 ha; 880 x 500 m) je největší na světě, vejde se sem milion lidí, vlaje zde státní vlajka a lemují ho stavby čínského socialismu: Velká síň lidu (parlament), Národní muzeum čínské historie a Mauzoleum Mao Ce-tunga z roku 1977; další stavby jsou věže Qianmen – Přední brána a Jianlou – Šípová věž s 94 okny pro lučištníky. Brána Nebeského klidu je hlavním vstupem do Zakázaného města, s obřím obrazem Maa; na náměstí byly v roce 1989 krvavě potlačeny studentské demonstrace a dnes je nutno projít bezpečnostním rámem. Národní centrum dramatických umění (Velké národní divadlo; 2007): obří poloviční elipsoid s rozměry 212 x 144 x 46 m se odráží ve vodní hladině, což vytváří podobu vejce; plášť tvoří kombinace skla a titanu opticky vytvářející symbol pro jin a jang, uvnitř jsou sály pro operu, koncerty a divadlo, vstup je podzemními tunely. Olympijský park vznikl pro pořádání 29. letních olympijských her v roce 2008, dominantou je národní stadion – Ptačí hnízdo s ocelovými nosníky napodobujícími spletené větve pro 91 tisíc diváků; věž se znakem olympiády, Vodní kostka – Národní plavecký stadion s bublinami na střeše, dnes aquapark; originální osvětlení v podobě aleje obřích černých kovových rostlin. Park Pej-chaj (Beihai) v klasickém čínském stylu, v Severním jezeře stojí na umělém ostrově Bílá Dagoba z roku 1651, připomínající první návštěvu dalajlámy v Pekingu; na ostrov vede Most věčného klidu; terasa s výhledem na Zakázané město, plavba po jezeře čínskou loďkou, Stěna Devíti draků 27 x 5 m (brání vstupu démonů). Pekingská ZOO chová mj. pandy a bílé tygry; je zde i akvárium. Zakázané město („Palácové muzeum“, UNESCO 1987), přístupné teprve od roku 1911, tvoří komplex původně 800 budov dynastie Ming, obnovených za dynastie Čching; celkem odtud vládlo 24 císařů; areál o rozloze 960 x 760 m je chráněn dvanáctimetrovými hradbami s věžemi a vodním příkopem; od roku 1406 je stavělo milion dělníků. Budovy uvnitř hradeb stojí podél severojižní osy mezi Polední bránou a bránou Nebeského klidu; uprostřed mezi branami Nejvyšší harmonie a Nebeské čistoty stojí obřadní budovy: síň Nejvyšší harmonie (1627; císařský trůn, korunovační obřady, oslavy Nového roku), síň Dokonalé harmonie a síň Střežení harmonie; soukromou císařskou část tvoří palác Nebeské čistoty, rezidenční palác Pozemského klidu a mezi nimi síň Velkého spojení. Zdi a stěny jsou červené, oblé došky na střechách zlaté, dřevěné části budov zdobené barevnými ornamenty, nádherné jsou i detaily jako sluneční hodiny, bronzové želvy, jeřábi, draci či basreliéfy. Televizní věž CCTV (Central TV Tower) z roku 1994 je svou výškou 405 m nejvyšší stavbou v Pekingu a třetí nejvyšší v Číně (vstupné, 3 výtahy, venkovní vyhlídka ve výšce 238 m, dalekohledy zdarma, obchod se suvenýry, otočná restaurace ve výšce 221 m). Wang-fu-ting Road je nejrušnější třída moderního centra Pekingu s obchodními domy a nákupními centry a nespočtem restaurací; v nedaleké ulici Donghuamen se nachází noční trh s čínskými červenými lucernami; stojí zde i katolický kostel sv. Josefa). Klíčovým prvkem městské dopravy je metro (v roce 2012 má 15 linek, 350 km, denně 7,5 mil. cestujících).

Banpo
Neolitická vesnice a pohřebiště, obydlené pravděpodobně v letech 4800 – 4000 př.n.l., se nachází na řece Wei v údolí Žluté řeky jižně od Xi´anu; bylo archeologicky zkoumáno od roku 1950. Vesnice sestávající ze 46 kruhových domů byla obklopena obranným příkopem, širokým 5 až 6 metrů, domy byly vystavěny z bláta a dřeva na mělkých základech, se strmou doškovou střechou. Obyvatelé byli převážně lovci, rybáři a sběrači, pěstovali však už proso a zeleninu, nástroje vyráběli z kamene, kostí, zubů a rohů zvířat. V místě je malé muzeum z roku 1957, schraňující nalezené artefakty, zejména keramiku.

Guilin

Město (cca 350 tis. obyv.) leží v subtropické krasové oblasti v provincii Kuang-si, v krajině, která inspirovala mnoho čínských umělců. Turistickou atrakcí jsou bizarní vápencové útvary, mj. Jeskyně rákosové flétny a Skály sloního chobotu, a plavba po řece Li do městečka Yangshuo uprostřed rýžových políček.
Hrobky dynastie Ming
Císařské hrobky dynastií Ming a Čching (UNESCO) tvoří komplex celkem 14 lokalit ve východní Číně. Ukazují tradiční architekturu, výzdobu a moc vládců a jsou významnou součástí čínské historie a kultury. Lokalita na severozápadním okraji Pekingu obsahuje celkem 13 hrobek. Vede k nim Posvátná cesta mrtvých začínající mramorovou bránou a lemovaná kamennými draky, lvy, slony, velbloudy, ovcemi, vždy pár stojí z každé strany cesty na nohou a identický pár o kus dále sedí či leží, za nimi stojí vojáci různých hodností v nadživotní velikosti. Nechybí bubny, zvony a mramorový sloup, starý přes 450 let. Nejstarší hrobkou je Chang-ling („Nádherná“), která patřila císaři Jung-lemu a jeho císařovně. Jediná veřejnosti zpřístupněná je hrobka Ding-ling císaře Wan-li a jeho dvou císařoven. Tvoří ji pět síní, s replikami původních uměleckých předmětů. Symbolem hrobek je jadeitová pohřební maska, exponát místního muzea. Při odchodu z areálu Číňané i turisté na Bráně života, oddělující symbolicky svět živých a mrtvých, střásají ze sebe prach, volají „už jsem venku!“ a ještě na závěr pohladí po krunýři obří kamennou želvu, aby si zajistili podobně dlouhý život jako má ona. Nejméně návštěvníků je zde po ránu.

Hongkong
Město (1103 km2; 7 mil. obyv.) na pobřeží Jihočínského moře a stejnojmenný region „Zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky Hongkong“ s vysokou autonomií patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa. Jako první Evropan zde přistál portugalský mořeplavec Jorge Álvares v roce 1513, ale portugalská obchodní stanice byla zřízena v nedalekém Macau. Od roku 1699 zde obchodovala s Čínou britská Východoindická společnost. Žádané čínské hedvábí, porcelán a čaj začali Britové platit místo stříbra opiem, dováženým z Indie. Když bylo drogově závislých Číňanů přes 2 miliony, nechala vláda na 1000 tun opia zabavit a zničit. Výsledkem byla „První opiová válka“, kdy v roce 1842 Britové vojensky obsadili několik pobřežních měst a v Nankingské smlouvě donutili Číňany podepsat mj. postoupení Hongkongu Velké Británii a legalizaci obchodu s opiem. Po „Druhé opiové válce“ v roce 1860 byl v Pekingské smlouvě postoupen Velké Británii poloostrov Kowloon; další území, „New Territories“ (včetně New Kowloon a ostrova Lantau), byly pronajaty Británii do roku 1997. Podle smlouvy z roku 1984 se celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou dnem 1. července 1997 stalo „Hongkongem, zvláštní administrativní zónou Čínské lidové republiky“. Tato smlouva má mj. garantovat, že zde nebude do roku 2047 uplatňován čínský socialistický ekonomický systém. Úředním jazykem Hongkongu je čínština a angličtina, převládajícím hovorovým jazykem kantonština; hlášení např. v metru jsou proto trojjazyčné. S nespočetnými ostrovy je město propojeno trajekty. Nejlepší pláže jsou na ostrově Lamma, kam nesmějí auta. Zajímavosti jsou přístav Aberdeen, obchodní čtvrti Kowloon (rušná třída Nathan Road, noční trh) a Wan Chai (suvenýry, elektronika, textil), chrám Wong Tai Sin, Ptačí trh, Nefritový trh, rybářská osada Lei Yeu Mun na poloostrově Kowloon, kopec Victoria Peak (554 m n.m.) s vyhlídkou na záliv, pláž v Repulse Bay, zábavní centrum Ocean Park a možnost výletu do bývalé portugalské kolonie Macao.

Šanghaj
Největší námořní přístav světa a nejlidnatější čínské město (6340 km2; 23 mil. obyv., hustota zalidnění 3600 obyv./km2) se rozkládá u ústí řeky Jang-c'-ťiang do Východočínského moře. První zmínka o městě spadá do roku 960 (dynastie Sung), od roku 1553 měl přístav hradby, v 19. stol. se stal centrem obchodních vztahů se Západem a v Šanghaji vznikla cizinecká čtvrť, nepodléhající čínským úřadům. Průměrná roční teplota činí 15 °C; roční úhrn srážek 1135 mm (květen – září); letní teploty dosahují 28 – 35° C s vlhkostí vzduchu přes 80 %. Symbolem města je stromovitá magnólie (Magnolia denudata), klíčovými problémy životního prostředí jsou doprava, znečištění vzduchu a vod. Region Šanghaj má vedle Hongkongu nejvyšší HDP na hlavu v Číně. Velký problém představuje nekontrolovatelný příliv přistěhovalců z venkova. Mezinárodní letiště Pudong International Airport je spojeno s centrem rychlovlakem Transrapid (450 km/h) na principu MAGLEV (z MAGnetická LEVitace; nemá klasické koleje, souprava se pohybuje na magnetickém polštáři). Pro městskou dopravu je klíčové metro s 12 linkami (2010), další se stavějí.
Zajímavosti jsou mj. „Bund“, památkově chráněné nábřeží s budovami bank, obchodních společností a hotelů ze začátku 20. století, Šanghajské muzeum (1996), překrásné zahrady Yuyuan (16. stol., jezera, čajovny, bonsaje), chrám jadeitového Buddhy, obchodní Nankingská třída (s kyvadlovými vláčky) k buddhistickému chrámu Ťing-an (Chrám Klidu a Míru, obnoven 1983), staré čínské město s červenými patrovými domy s vyřezávanými ornamenty a střechami se zvednutými rohy a jezírkem s mostem Devíti zatáček a dále nejmodernější část města Pudong s mrakodrapy – World Financial Center 492 metrů, 101 pater; mrakodrap Ťin Mao s 88 podlažími (1998) a televizní věž Perla Orientu (1995, 468 m, vyhlídka z výšky 263 m z terasy s částečně prosklenou podlahou). Od roku 2004 se na místním okruhu jezdí závody Formule 1. Pozornost světa přitáhla Expo Šanghaj 2010. Jedním ze čtyř partnerských měst je Praha. Pro turisty je atraktivní zejména noční plavba po řece Huangpu, prohlídka Buddhova chrámu a případný výlet vlakem do Su-Čou, s plavbou člunem po Velkém kanálu.

Terakotová armáda

Hliněná armáda se stala jedním ze symbolů historické Číny. Nechal si ji vybudovat císař Čchin Š’chuang-ti ve 3. století př.n.l. a tvoří ji 6 tisíc z hlíny vymodelovaných bojovníků ve skutečné velikosti, s konkrétními postoji a tvářemi, pomalovaných a vyzbrojených skutečnými zbraněmi, aby ho i po smrti chránili; nechybí ani hlinění koně a vozy. Vše nechal zakopat poblíž pohřební mohyly a legenda o jeho armádě se stala skutečností až po náhodném objevu v roce 1987, kdy na ni narazili dělníci při hloubení studny. Návštěvnický areál je obklopen trhovci a tvoří jej tři haly, kruhové panoramatické kino bez sedadel (kde jsou diváci doslova uprostřed děje) a malé muzeum.Vojáci ve čtyřstupech jsou odkryti jen zčásti, aby sochy nepodlehly oxidaci a zvětrávání; ze stejných důvodů není odkryta Čchinova hrobka, v níž se očekávají unikátní objevy. V halách před zraky návštěvníků probíhají archeologický průzkum i restaurační práce, což je pro mnohé turisty zklamáním.

Velká čínská zeď

Souvislou obrannou zeď o dnešní délce 6300 km, do té doby tvořenou jen izolovanými zemními valy, začal stavět od roku 220 př.n.l. císař Qin Shi Huang. Stavba pak pokračovala až do roku 1620 a jejím cílem bylo vybudovat kvalitativně vyšší obranný prvek proti potenciální invazi kočovných kmenů ze severu. Zeď je v základech široká 7 – 8 m a její výška s cimbuřím 6 – 9 m; v její koruně vede komunikace široká 3 – 5 m. Svažité úseky jsou tvořeny schody, na nejstrmějších místech se návštěvníci přidržují rukama. Zeď chránilo asi 25 tisíc strážních věží, některé i patrové, ve vzdálenostech 300 – 500 m. Konečnou podobu získala zeď za dynastie Ming v letech 1368 – 1644; ta je dnes postupně rekonstruována. Vhodná východiska k její návštěvě z Pekingu jsou Pátáling (Badaling), Huanghuacheng, Jiayuguan, Juyongguan, Mutianyu, Shanhaiguan a Simatai. Pátáling je Pekingu nejblíže a výstup na zeď může usnadnit lanovka; vstup i lanovka jsou zpoplatněny. Přestože je na zdi zábradlí, doporučuje se vhodná turistická neklouzavá obuv. Optimální je dorazit až odpoledne, kdy většina turistů odjela.

Xi´an

Hlavní město (2,8 mil. obyv.) provincie Šan-si a v historii metropole 11 čínských dynastií, kterou zmiňuje Marco Polo jako počátek obchodní Hedvábné stezky. Město o šachovnicovém půdorysu chránily hradby o celkové délce 35 km, do nichž vedlo 13 bran; vnitřní hradby o tvaru obdélníku měřily 14 km a byly vysoké 12 m a široké 15 až 18 m; cesta po hradbách je chráněna cimbuřím a sejít z nich je možno u hlídkových věží. Zajímavosti jsou Velká pagoda divoké husy (z roku 652, dynastie Tchang), městské opevnění z doby dynastie Ming, místní muzeum a Věž bubnů, s každodenním představením; dále nepřeberná řada mešit, pagod, chrámů, muzeí a jiných kulturních památek. Východisko k prohlídce Terakotové armády.

Xining

Hlavní město („Mír na západě“, 2,2 mil. obyv., 2200 m n.m.) provincie Qinghai na východě Tibetské plošiny v údolí řeky Huangshui, na železniční trati do Tibetu a proslulé pestrou mozaikou etnik (více než 37), bylo více než dva tisíce let obchodní stanicí severní větve (budoucí) Hedvábné stezky, po níž se už ve starověku dopravovalo dřevo, vlna a sůl. Hlavní zajímavosti jsou tibetský klášter Kumbum s muzeem, taoistický chrám Beishan Si, mešita Dongguan a živý buddhistický klášter „Žlutých čepic“ Ta´er (16. stol.) s několika sty mnichy. Vede odsud železnice do tibetské Lhasy (4065 km, 48 hodin jízdy), překračující sedlo ve výšce 5070 m n.m., a tím nejvýše položená na světě. Oblast je slunečná a téměř bez srážek, s průměrnými denními teplotami -7.4 °C v lednu a 17,5 °C v červenci, ale zemětřesení v roce 1927 o síle 8,6 Richterovy stupnice po sobě zanechalo 200 tisíc mrtvých. Město, které obklopují hory o výšce přes 4300 m n.m. je známo znečištěným ovzduším, horším než v Pekingu. Má vlastní letiště, spojující ho mj. s Hongkongem, Pekingem a Šanghají.

Lokality na trase v Mongolsku:
Mongolsko (1 564 116 km2; 3,2 mil. obyv.) je vnitrozemský stát ve střední Asii. Jeho hranice s Ruskem na severu měří 3543 km, hranice s Čínskou lidovou republikou na jihu 4677 km, vzdálenost od moře činí 700 km. Asi 62 % obyvatel žije ve městech, většina území je liduprázdná a ve stepích je dodnes hlavním zdrojem obživy kočovné pastevectví (jaci, velbloudi, koně, kozy). Pro ekonomiku jsou klíčové průmysl textilní a kožedělný, těžba nerostných surovin a do budoucna i turistický ruch. Hlavním městem je Ulánbátar (1,3 mil. obyv.), další větší města jsou Erdenet, Darchan a Čojbalsan. Území státu Mongolsko zaujímá část území tzv. Vnějšího Mongolska, zatímco tzv. Vnitřní Mongolsko je autonomní oblastí Čínské lidové republiky. Správní dělení je 18 ajmagů a 3 města. Převažuje vysokohorská náhorní plošina o průměrné výšce 1500 m n.m., na západě se zdvihají pohoří Východní Sajany, Changaj a Mongolský Altaj (s nejvyšší horou Chüjtun, 4374 m n.m.) a na jihozápadě Gobijský Altaj. Na jihu a jihovýchodě se nachází poušť Gobi. Významná jezera jsou Uvs núr (3350 km2) a Chövsgöl núr (2620 km2), hlavní řeky Selenga, tekoucí do Bajkalu, a její přítok Orchon. Ve 13. století zde bylo centrum Mongolské říše, ale po jejím rozpadu bylo území v 17. století dobyto dynastií Čching ovládající Čínu; tak došlo k rozdělení země na tzv. Vnitřní (Čchingy ovládané) a Vnější Mongolsko. Obě části vyhlásily v roce 1911 nezávislost na Číně, ale alespoň vnitřní nezávislosti dosáhlo pouze Vnější Mongolsko a po několika peripetiích byla v roce 1924 za podpory Sovětského svazu vytvořena Mongolská lidová republika. Poté, co se moci chopil Chorlogín Čojbalsan, zavedl po vzoru Sovětského svazu násilnou kolektivizaci a většina buddhistických klášterů byla zničena a mniši zabiti. Pod hrozbou ztráty kontroly nad územím Vnitřního Mongolska uznala Čína v roce 1949 Vnější Mongolsko jako nezávislý stát (pro což se obyvatelstvo vyjádřilo jednoznačně v referendu). Čínská republika (nacházející se na Tchaj-wanu) nezávislost Mongolska de iure neuznala dodnes. Poté Mongolsko téměř ve všem kopírovalo Sovětský Svaz, včetně kultu osobnosti. Zavedení „perestrojky“ Michailem Gorbačovem vedlo v Mongolsku v roce 1990 k „sametové“ Demokratické revoluci. Dnes je Mongolsko parlamentní republikou; jednokomorový parlament (Velký lidový chural) má 76 členů volených na dobu čtyř let, hlavou státu je prezident volený též na čtyři roky. Obyvatelé jsou z 95 % Mongolové, nejvýznamnější menšinou jsou Kazaši. Převládajícím náboženstvím je tibetský buddhismus (lámaismus), úředním jazykem je mongolština, v němž původní písmo nahradila upravená cyrilice. Pod hranicí chudoby žije asi 35 % obyvatel. Přírodním bohatstvím jsou významná ložiska hnědého a černého uhlí, železné rudy, wolframu, mědi, niklu, zinku, zlata, stříbra a dokonce ropy. Mongolskou měnou je tugrik (MNT), který se dělí na 100 mungů. Národním dopravním prostředkem je kůň. V České republice žije okolo pěti tisíc Mongolů.
Ulánbátar (4704 km2; 1 mil. obyv., 1300 m n.m.). Hlavní město Mongolska a nejchladnější hlavní město na světě leží v údolí řeky Túl pod pohořím Bogd úl na Transmongolské magistrále, která je odbočkou Transsibiřské magistrály. Bylo založeno v roce 1639 jako hlavní sídlo bogdgegéna, hlavy lámaistů Vnitřního Mongolska, nazývalo se Urga a po staletí mezi jurtami vyčnívaly jen lámaistické chrámy. „Rudý bohatýr“ se nazývá od roku 1924 dle rudoarmejského hrdiny Sükhbátara, který se podílel na osvobození Mongolska z rukou Číny. Za sovětské éry došlo k výstavbě monumentálních pomníků, mauzoleí a obytných činžáků. Sídlí zde prezident, vláda i parlament. Turistické zajímavosti jsou funkční lámaistický klášter Gandan (Gangantegčinlen chíd, „Velké místo naprosté radosti“; v interiéru platí zákaz fotografování); kláštery Daščojlin a chrám Geser; Bogdchánův Zelený palác (sídlo posledního osmého Živého Buddhy džebcundamba chutagt, čili bogdchána) se šesti chrámy a muzeem; chrámové muzeum Čojdžina lámy (muzeum náboženství, komplex pěti chrámů); muzeum s prehistorickými nálezy z Gobi, muzeum umění a vyhlídka na město od památníku Dzajsan. Modlitebními mlýnky se točí po směru hodinových ručiček, stejně tak se procházejí chrámy a obcházejí stúpy (tibetsky čhörten, „Schránka na obětiny“), sakrální stavby uchovávající buddhistické relikvie, posvátné texty, ostatky svatých nebo Buddhy. Obvykle mají čtvercovou nebo kruhovou základnu a nad nimi kupoli, často zvonovitého tvaru. Pro Tibeťany jsou symbolem „probuzené mysli“, kterou charakterizují moudrost a soucit.
Gobi (1,3 mil. km2). Jedna z nejpustších a nejdrsnějších pouští světa zaujímá jižní část Mongolska (třetinu území státu) a severní část Číny, kde navazuje na pouště Taklamakan a Alašan. Dosud není dokonale prozkoumána a rozmanitost ekosystémů i geomorfologických prvků jí dala přezdívku „poušť tisíce tváří“; je skalnatá, kamenitá, oblázková, solná i písečná s barchany (3 % území), jsou zde hory, rokle i vádí a také naleziště uhlí, ropy, tyrkysu, achátu, jaspisu, křišťálu a dalších polodrahokamů. Klima je extrémně kontinentální a zároveň pouštní: ve výšce až 1000 m n.m. teploty kolísají od -40 °C v zimě po 40 °C v létě a průměrné roční srážky činí pouhých 76 mm. V geologické minulosti byla Gobi mořským dnem a poté dokonce úrodnou oblastí, což dokládá množství kosterních pozůstatků zejména dinosaurů. Dnes zde rostou (v některých částech) jen stepní trávy, jednoletky a cibuloviny a porosty saxaulu (Haloxylon ammodendron). Ze živočichů se v okrajových částech a horách vzácně vyskytují ovce argali, kozorožci horští sibiřští, divocí osli, gazely džejran a vyhynutím ohrožení divocí velbloudi dvouhrbí; dále drobní savci, ježek ušatý, gekoni, různí brouci a pavouci. Legendární je tajemný obří červ olgoj chorchoj. Chráněná území představují Velká gobijská rezervace (53 tis. km2), jejíž zaaltajská část (44 tis. km2) je posledním útočištěm mj. pro divoké velbloudy a pouštní medvědy, a do menší džungarské jsou zpětně introdukováni koně Převalského. Národní park Gurvalsajchan (20 tis. km2) chrání ekosystémy gobijské polopouště a horské pouště a nejslavnější naleziště dinosaurů. NP Chustaj Nurú (Březové hory) se nachází asi 100 km od Ulánbátaru; je zde možné pozorovat „tachi“, koně Převalského, kterého zde dnes zde více než dvě stě jedinců. Poprvé sem byli vypuštění v roce 1994 z několika stád chovaných v zajetí zejména v Holandsku. Základní stanice je jurtový (gerový) kemp, kde se platí vstup do parku a průvodce. Nejvíce koní lze vidět navečer, u přírodních napajedel. Kůň Převalského (Equus przewalskii), zařazený na listinu ohrožených druhů IUCN, je jediný žijící předek našeho zdomácnělého koně, který byl v přírodě vyhuben, zachovalo se však několik jeho populací v různých zoologických zahradách (mj. i v Praze), takže může být zpětně navracen do své domoviny. Konkrétně ZOO v Praze dosud úspěšně odchovala více než 216 hříbat a vede plemennou knihu těchto nezkrotných a otužilých koní, pojmenovaných po svém objeviteli, ruském geografovi polského původu.
Karakorum. Někdejší hlavní město Mongolské říše založil přibližně v roce 1220 Čingischán nedaleko dnešního města Charchorin. Hlavním městem bylo až do roku 1267, kdy Kublajchán přesídlil do Chánbalygu, dnešního Pekingu. Roku 1388 bylo Karakorum dobyto a zničeno čínskými nájezdníky. Hlavní památkou je zde lámaistický klášter Erdene-Zuu Chijd (Erdenedzú; UNESCO „Kulturní krajina údolí Orchon“), jeden z největších a nejstarších v Mongolsku, který založil v roce 1585 chán Abtai San (Abataj); pro jeho stavbu byly použity kameny ze zřícenin Charchorinu. Celý areál obklopuje zeď se 100 stúpami (ve výsledku jich však mělo být 108, což je pro buddhisty posvátné číslo); stěny chrámů byly pomalované a střechy zdvižené v čínském stylu, kryté zelenými taškami. V roce 1939 dal komunistický vůdce Čojbalsan klášter zbořit a přes tisíc mnichů zabít; z původních 62 církevních staveb se dochovaly pouze tři menší chrámy, dnes muzeum. Po revoluci v roce 1990 je klášter opět funkční a zároveň přístupný i turistům.

Lokality na trase v Tibetu:

Lhasa (260 tis. obyv., 3500 – 3800 m n.m.). Jedno z nejvýše položených měst světa a dnes hlavní město Tibetské autonomní oblasti je tradičním centrem tibetského buddhismu a do roku 1959 sídlem dalajlámů. Název znamená v přeneseném smyslu slova „Sídlo bohů“, administrativním centrem Tibetu se stala za pátého dalajlámy (Ngawang Lozang Gjamcchov, 1617–1682), který zahájil stavbu paláce Potála. Po mnoho staletí byla „Zakázaným městem“, kam byl vstup cizincům ze Západu zakázán, a marně se do ní snažili proniknout i cestovatelé. V letech 1944 – 1951 tu však našel azyl na útěku ze zajateckého tábora horolezec Heinrich Harrer (1912 – 2006), který ve své knize Sedm let v Tibetu (1953) podal věrné svědectví o životě města, jehož polovinu obyvatel tvořili mniši, i o neobvyklém přátelství horolezce a mladého dalajlámy. V roce 1997 byla zfilmována. Město obklopují hory o výšce okolo 5500 m n.m. a protéká jím řeka Kyi, přítok Brahmaputry. Zdrojem obživy obyvatel bylo pastevectví jaků, dnes turistický ruch. Hlavní památky jsou třináctipatrový palácový komplex Potála („Buddhova hora“) a Norbulingka, rezidence a letní sídlo dalajlámy, obě chráněné UNESCO, funkční kláštery Sera a Däpung, chrám Džókhang (Jokhang; 7. stol., cenné sochy Buddhů) a poutní cesty Lingkhor a Bankghor. Asi 100 km od města leží letiště Lhasa Gonggar (s prodlouženou přistávací dráhou kvůli řídkému vzduchu), v roce 2006 byla otevřena železnice spojující Tibet s Čínou a přes vysokohorské průsmyky vede několik silnic.

Lokality na trase po Tchaj-wanu:

Taipei (2,6 mil. / metropolitní oblast 6,9 mil. obyv.). Hlavní město, ležící na severu ostrova mezi řekami Xindian, Keelung a Tamsui, která vzniká jejich soutokem; zázemím města je hora Cising (1120 m n.m., vyhaslá sopka), národní park Yangmingshan s horkými prameny, zalesněné kopce Songshan, ZOO a mnoho parků. Léta jsou horká, vlhká a občas s tajfuny, zimy mírné a mlhavé. Vlastní město se označuje Taipei City, zatímco „New Taipei“ je oblast, která ho obklopuje. Politické a kulturní centrum Tchai-wanu má dvě letiště, Taipei Songshan a Taiwan Taoyuan, další spojení zajišťují rychlovlaky, vlaky a autobusy, po vlastním městě metro; jako jízdenka se používá bezdotyková EasyCard, z níž se jízdné odečítá automaticky z kreditu. Zajímavosti jsou Národní palácové muzeum (galerie a muzeum), Čankajškův pomník (National Chiang Kai-shek Memorial Hall), Národní koncertní hala, Národní divadlo, Národní muzeum (z roku 1908), Prezidentský palác, kulturní centrum „National Sun Yat-sen Memorial Hall“, vynikající muzeum původních obyvatel „Shung Ye Museum of Formosan Aborigines“, galerie moderního umění „Taipei Fine Arts Museum“, Longshan temple (1738), Baoan temple, Xiahai City God temple a nespočet dalších čínských, taoistických, konfuciánských či buddhistických svatyň, kostelů i mešit, zejména na Xinsheng South Road; domácí oltáříky uvidíte i v obchodech či hotelových recepcích. K oblíbeným nákupním a zábavním oblastem patří noční trh v Shilinu, Ximending (karaoke, kina, restaurace, pěší zóna) a nově distrikt Xinyi, s mrakodrapem „Taipei 101“ (2004; 101 pater, výška 449 m) s vyhlídkovými plošinami a nespočetnými nákupními centry. Pro koupání a vodní sporty je dostupných několik pláží, zejména v Bitanu a Tamsui. Nezapomenutelné jsou zejména lampiónový festival v Pingxi, festival Dračích lodí a novoroční ohňostroj z mrakodrapu Taipei 101.
Hualien. Rozsáhlá oblast na hornatém východním pobřeží ostrova, kde se nachází významný přístav a zasahují sem národní parky Taroko (1937/ 1986; rokle v mramorech a jadeitech) a NP Yushan (30 vrcholů převyšujících 3000 m n.m., kaňony, útesy). Další chráněná území jsou East Coast National Scenic Area, East Rift Valley National Scenic Area a několik parkových rekreačních lesů. Krása místní krajiny přiměla portugalské mořeplavce, aby v roce 1590 nazvali ostrov Formosa (Nádherný).
Chinshui Cliffs. Pobřežní útes o délce 21 km a výšce 800 m (nejvyšší na ostrově) se nachází nedaleko dálnice Suhua, která spojuje Yilan a Hualien na východním pobřeží.
Chiu Fen (Jiufen). Původně izolovaná vesnička, kde žilo devět rodin (odtud jméno, v čínštině „devět podílů“), se změnila v hornické městečko poté, co zde bylo roku 1893 objeveno zlato. Stala se centrem jeho těžby a za 2. světové války ho tu těžili i britští váleční zajatci, které Japonci zajali u Singapuru. Doly byly zavřeny v roce 1971 a skomírající osadu vzkřísilo k životu čínské historické drama A City of Sadness, natočené zde v roce 1989. Přitáhlo sem tisíce návštěvníků, kteří dnes obdivují strhující scenérii domečků namačkaných jeden na druhém na svazích hor a umožňující náhled do života místních obyvatel v minulosti. V roce 2001 zde byl natočen animovaný film Spirited Away.
Yehliu Geo Park. Unikátní území bizarních skalních útvarů ve Wanli nedaleko Taipei, kde na mořském břehu byly převážně vápencové vrstvy erodovány větrnou erozí i mořskou abrazí do nejrůznějších tvarů (královnina hlava, houby, svícny či skalní hrnce). Oblast je rájem i pro mořské ptactvo, řasy, kraby a další drobnější mořské živočichy.
Yilan. Překrásná hornatá pobřežní oblast na severovýchodě ostrova, s horkými i studenými prameny u městeček Jiaoxi a Su´ao. Zajímavosti jsou nejdelší tunel na ostrově (Hsuehshan), Zahrada posvátných stromů v Qilanu (stovky původních dřevin i přes tisíc let starých), ostrov Guishan s podmořskými horkými prameny (též pozorování delfínů a velryb) a noční tržiště Luodong a Yilan.

Zábava, kultura, sport

Pro Číňany je typické společné trávení volného času, kdy v nejbližším parku hrají badminton, tančí nebo se nějakému tanci učí, předvádějí karaoke, pouštějí draky či jsou zabráni do nějaké stolní hry (dáma, domino, šachy); specialitou je vodní kaligrafie, kdy se obraz kreslí vodou na písek či beton, takže před vašima očima rychle zasychá a mizí. Vyhledávanou podívanou jsou cvičení i zápasy kung-fu a tai-či (tchaj-ťi); pro turisty jsou atraktivní také akrobatická show, pekingská opera, projížďka rikšou či přednáška o východní medicíně a léčitelství.
Kung-fu (chuang-fu) patří mezi dálněvýchodní bojové techniky a historicky vychází ze staroindických bojových umění. Překládá se jako dovednost získaná dlouhým a namáhavým úsilím, zatímco výraz wu-šu znamená sportovní bojová umění, zaměřená na exhibici a efekt. Tradiční kung-fu přinesl dle legendy do Číny v 6. století jihoindický princ a mnich Bódhidharma v rámci šíření čchanového buddhismu a naučil je mnichy v klášteře Šao-lin, aby zlepšil jejich fyzickou kondici. Později se při jeho výuce využívaly i taoismus, dualita jin a jang, dvanáct znamení čínského zvěrokruhu i znalost akupunkturních bodů a drah a další kosmologické a filosofické nauky s cílem maximálního rozvoje jedince po fyzické i mentální stránce.
Tchaj-ťi (tchaj-ťi čchüan, tai-či; v překladu „nejzazší mez“) je čínské bojové umění, které mnoho lidí cvičí pro zdraví a zlepšení kvality života. Tvůrcem tohoto taoistického cvičebního systému byl Čang San-feng, který ho založil na taoismu.V klášterech bylo tchaj-ťi prostředkem duchovní přeměny uvnitř těla s cílem dosáhnout rovnováhy jin a jang v těle a zvýšit šanci na osvícení; zároveň se tímto cvičením navracelo a upevňovalo zdraví a prodlužoval věk. Postupně mniši začali tai-či učit i lidi mimo kláštery, protože když dynastie Čching zakázala osobní vlastnictví zbraní, stalo se toto umění sebeobrany jedinou možností i prostých rolníků, jak se ubránit například lupičům. Pro císaře zase bylo prostředkem, jak zvýšit bojeschopnost císařských vojáků. Umění tai-či se poté po generace udržovalo v rodině Čchen, aby se později rozdělilo na jednotlivé styly, dle dalších rodin, které je vyučovaly. Pět základních metod jsou uvolňovací cvičení, sólové sestavy, aplikace pohybů ze sestavy, přetlačování s partnerem a cvičení se zbraněmi (meče, kopí, hole). Je prokázáno, že cvičení zbavuje nervozity a uvolňuje stres, snižuje hladinu tuků v krvi a zpomaluje osteoporózu, působí příznivě na svaly i klouby, zlepšuje látkovou výměnu a zásobování organismu krví a kyslíkem, tedy i funkci srdečně-cévního systému, a synchronizuje a zlepšuje činnost mozku.
Pekingská opera byla poprvé uvedena v Pekingu v roce 1790 u příležitosti oslav narozenin čínského císaře a vůbec se nejedná o operu, jak ji známe v Evropě. Ve skutečnosti je to směs hudby a dramatického umění, jejíž součástí je zpěv, tanec, boj, akrobacie, monology i deklamace, příběh je vyprávěn pomocí schematizovaných postupů a přesně rozdělených rolí („šeng“ je hlavní mužská role, „tan“ hlavní ženská představitelka, „ťing“ nalíčená tvář a „čchou“ komická postava, která udržuje kontakt s diváky a má bíle nalíčený obdélník přes oči a nos). Každé gesto, každý pohyb (i třeba vousů) má své ustálené konvence a význam a každá postava má předem dané charakterové rysy, kostým a masku. Barva nalíčení vyjadřuje konkrétní povahu (například červená věrnost a poctivost, fialová moudrost a statečnost, černá statečnost, upřímnost a právo, bílá prohnanost, zlobu a intriky, zelená divokost a neústupnost, modrá vypočítavost, žlutá krutost; zlatá a stříbrná jsou vyhrazeny pro duchy a bohy). Typická je častá rekapitulace příběhu v průběhu hry, aby i nepozorný divák stále zůstával „v obraze“. Původně se čínská opera/divadlo orientovalo na vyšší a vzdělané vrstvy, ale později soubory kočovaly po venkově a své diváky si hledaly. K významnému rozkvětu Pekingské opery (jako regionálního typu čínské opery) došlo ve 20. – 40. letech 20. století, kdy prosperovaly celkem čtyři herecké školy, které na jevišti proslavili jejich absolventi; dnešní herci studují obvykle na víceleté akademii dramatických umění od věku 8 až 10 let a součástí výuky jsou i akrobacie a bojová umění se zbraněmi. V roce 1919 byla Pekingská opera představena v Japonsku, v roce 1930 sklízela úspěchy v USA a v roce 1934 se prezentovala v Evropě, kde se od té doby považuje za čínské drama. V době kulturní revoluce byla zakázána, ale dnes se jako příklad tradičního umění předvádí i zahraničním návštěvníkům. Pekingská opera byla v Praze hostem zcela vyprodaného Národního divadla 9. července 2012; největší čínský soubor uvedl dílo klasické literatury Rudý útes ze 14. století, dle příběhu z roku 200 př.n.l.

Zastupitelské úřady

Velvyslanectví České republiky v Čínské lidové republice
Embassy of the Czech Republic in Beijing
2 Ri Tan Lu, Jian Guo Men Wai, 100600 Beijing
tel.: +86-10-85329500, konzulární oddělení +86-10-85329535;
fax: +86-10-85329590, konzulární oddělení +86-10-85329576
e-mail: beijing@embassy.mzv.cz
nouzová linka: +86-13911752207
web: www.mzv.cz/beijing
úřední hodiny: po – čt 08:30 – 11.00

Generální konzulát České republiky v Šanghaji
Consulate General of the Czech Republic in Shanghai
808 New Town Center, 83 Loushan Guan Lu, 200336 Shanghai
tel.: +86-21-62369925-6, -62369926; pohotovost (nouzová linka): +86-13918873144
fax: +86-21-62369920
e-mail: shanghai@embassy.mzv.cz
hodiny pro veřejnost: po – čt 09.00 – 11.00, konzulární úsek po, čt 14.00 – 15.00

Generální konzulát České republiky v Hongkongu
Consulate General of the Czech Republic in Wanchai
1204-5 Great Eagle Centre, 23 Harbour Road, Wanchai, Hong Kong
tel.: +852-2802 2212; pohotovost (nouzová linka): +852-91527246
fax: +852-2802 2911
e-mail: hongkong@embassy.mzv.cz
hodiny pro veřejnost: po – pá 9.00 – 17.00, vízové oddělení út, čt 9.30 – 12.30

Velvyslanectví Čínské lidové republiky v České republice
Pelléova 18, 160 00 Praha 6 –Bubeneč
tel.: 224 311 323, 233 028 800 (12.00 – 13.30, po – pá)
fax: 224 319 888
e-mail: chinaembassy@seznam.cz
web: www.chinaembassy.cz
provozní hodiny úřadu 8.00 – 12.00, 13.30 – 16.30 (po – pá)
konzulární a administrativní oddělení:
tel: 224 312 143, 224 311 323
fax: 233 028 845
provozní hodiny 08.30 – 11.30 (po, st, čt)

Zdravotní péče, očkování, hygiena

V největších čínských městech již lze nalézt zdravotní péči odpovídající mezinárodním standardům, na venkově je však situace výrazně horší. Mezi ČR a Čínskou lidovou republikou není sjednána dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče, proto je třeba počítat s platbami v hotovosti a důrazně se doporučuje před každou cestou uzavřít cestovní zdravotní a úrazové pojištění, včetně připojištění, které pokryje případné další náklady (spoluúčast, repatriace apod.). Ošetření a léky je nutné hradit v hotovosti a většina zdravotnických zařízení vyžaduje před hospitalizací nebo zahájením léčení zaplacení zálohy do výše přepokládaných nákladů. Pro tyto případy byste vždy měli mít finanční rezervu. Výše nákladů je variabilní a kromě druhu ošetření podstatně závisí na kvalitě konkrétního zdravotnického zařízení. V zařízeních primárně určených pro cizince jsou náklady výrazně vyšší než v ČR. Veškeré doklady týkající se ošetření, včetně například rentgenů a účtenek i z lékárny pečlivě uschovejte pro pozdější jednání s pojišťovnou.
Před ošetřením vždy kontaktujte svého pojistitele a volbu zařízení s ním konzultujte (jde nejen o smluvní vztahy, ale i kvalitu péče a možnost dorozumění například v angličtině). Seznam vybraných zdravotnických zařízení, kde ošetřují cizince, je k dispozici i na webové stránce velvyslanectví v Pekingu. Zásadně mějte u sebe doklady o sjednaném pojištění plus kontaktní adresu a telefon partnera pojišťovny v Číně. U platebních karet (zejména Visa, MasterCard a American Express), jejichž součástí je pojištění nákladů léčebného pobytu v zahraničí, si před cestou ověřte rozsah a výši pojistného.
Lékárny jsou pouze ve městech, léky se platí v hotovosti a jsou nedostatkovým zbožím; ne všechny západní léky jsou v Číně dostupné. Pokud užíváte nějaké léky pravidelně, nezapomeňte si jich s sebou vzít dostatečné množství, nejlépe včetně lékařského předpisu nebo lékařské zprávy o jejich užívání, abyste případně neměli problém s jejich dovozem.
Očkování není povinné, ale doporučuje se informovat se na hygienické stanici nebo klinice cestovní medicíny na doporučená očkování podle konkrétní oblasti, kterou hodláte navštívit. Častěji se vyskytuje hepatitis A i B a TBC, meningitida a na jihu země malárie. Vysoký je i počet osob nakažených virem HIV. Pokud se v některé oblasti objeví nákaza ptačí chřipkou, mohou se turisté setkat s povinným měřením tělesné teploty například na letišti. Nehlaďte volně se pohybující zvířata, mohla by mít vzteklinu. V případě kousnutí ránu vydezinfikujte a vyhledejte lékaře. Vyhněte se kontaktům s živými i uhynulými ptáky.
Pitnou vodu kupujte balenou, zkontrolujte neporušenost uzávěru a používejte ji i pro čištění zubů. Voda z vodovodní sítě není pitná a voda na venkově může být i zdravotně závadná. Ovoce a zeleninu je třeba omýt pitnou vodou či ještě lépe oloupat. V pouličních stáncích si nedávejte zmrzlinu ani maso, upřednostněte stravování v restauraci. Vyhněte se ledu do nápojů. Dodržujte civilizační hygienické návyky, počínaje důkladným mytím rukou před jídlem.

Zvyklosti a obyčeje

Čínská kultura je velmi odlišná od evropské. Obecně jsou Číňané skromní, trpěliví, usměvaví a pracovití; pokud umějí anglicky, jsou si vědomi své ceny. Jsou sdílní, ale důležitá je i neverbální komunikace a zásada „neztratit tvář“: například nepřiznají, že něco nevědí. Galantnost vůči ženám se nevede, humor málokdo ocení. Stále platí politika jednoho dítěte, ale zvyšují se nároky na životní úroveň. Kdo jen trochu může, chce auto, byt, dobré zaměstnání, šíří se konzumní způsob života. Zdá se, že každý stále někam spěchá. Nepříjemné je dosti rozšířené kouření a plivání na zem. Naopak milým zvykem je pití čaje a termosku s horkou vodou na jeho zalití najdete na hotelovém pokoji i v obchodě či kanceláři.
Při setkání a představování se podávají ruce, případně s menší úklonou, důležitý je pohled do očí a úsměv; při loučení je běžné vyprovázení. Dárky (například ovoce), ale i třeba vizitky či peníze se vždy předávají oběma rukama. Předané dárky se nerozbalují; jako dárek se nehodí věci v čínské kultuře spojované se smrtí: hodinky, slaměné sandály a ostré předměty – nože, nůžky a podobně. Není vhodné se na veřejnosti navzájem nijak dotýkat (ani ruku kolem ramen nebo pasu), natož líbat. Stejně je nepřípustné kritizovat cokoliv čínského, včetně jídla. V rozhovoru se zásadně vyhněte národnostním otázkám, zejména co se týče Tibetu. Ohledně náboženství jsou Číňané tolerantní a jsou vstřícní i k cizincům, kterým se snaží v rámci možností poradit a pomoci, třeba i s orientací po městě. Veřejné toalety jsou zdarma.
Na rozdíl od zlých draků, jak je známe z českých pohádek, jsou draci v čínské kultuře bytosti dobré a ochranitelské a dle legendy si je mýtičtí císařové zapřahali ke svým vozům, když vyjížděli do světa.
Při představování a oslovování počítejte s tím, že v čínském jméně se nejdříve uvádí příjmení, potom křestní jméno. Na schůzku či návštěvu je třeba přijít včas, případně o něco dříve. Hostitelce se přináší malý dárek. Vzájemné zdravení je formální, nezapomeňte nejdříve pozdravit nejstarší osobu. Při hovoru buďte struční a věcní a nikoho nepřerušujte, ani když s ním nesouhlasíte.
A závěrem: počítejte s tím, že v Číně nikdy nebudete sami.

Obecné vízové informace

OD 20.6.2016 NENÍ POTŘEBA K ŽÁDOSTI O TURISTICKÉ VÍZUM PŘIKLÁDAT VÝPIS Z ÚČTU, POTVRZENÍ O CESTOVNÍM POJIŠTĚNÍ ANI ORIGINÁL POTVRZENÍ O ZAMĚSTNÁNÍ /STUDIU/DŮCHODU/ - V PŘÍPADĚ NÁVŠTĚVY PŘÁTEL JSOU VŠAK TYTO DOKUMENTY I NADÁLE VYŽADOVÁNY




TURISTICKÉ VÍZUM

  • pas (platný 6 měsíců po návratu),
  • 1x formulář kompletně vyplněný a podepsaný žadatelem /lze zaslat emailem/
  • 1x současná barevná originální fotografie pasového formátu
  • obousměrná letenka
  • rezervace ubytování
  • cestovní pojištění
  • výpis z účtu za poslední 3 měsíce / min. 100 USD na den pobytu v Číně/, pokud účet vlastní třetí osoba, je k výpisu nutný její písemný souhlas s použitím finančních prostředků, s úředně ověřeným podpisem
  • itinerary cesty v Aj.
  • potvrzení o zaměstnání a souhlas zaměstnavatele s čerpáním dovolené; OSVČ - aktualizovaný živnostenský list z Czechpointu nebo ověřený živnostenský list; studenti - potvrzení o studiu;důchodci - doklad o nároku na důchod
  • návštěva příbuzných - zvací dopis adresovaný velvyslanectví, který musí obsahovat - údaje o zvoucí osobě /jméno, příjmení, datum narození, číslo pasu, způsob finančního krytí, vztah k žadateli
  • v případě návštěvy mezi přímými příbuznými /rodiče, děti/ je nutné dodat navíc úředně ověřenou kopii rodného listu, kopii platného povolení pobytu v Číně /kopie víza/
    nezletilí žadatelé - navíc úředně ověřený souhlas rodičů s vycestováním do Číny, úředně ověřenou kopii rodného listu a prohlášení o finančním zabezpečení nezletilého - vše je nutné doložit i v případě, že nezletilý jede s oběma rodiči !!!!!
Poplatek : 60 EUR + 70 Kč /popl. ČSOB/ + popl. ČEDOKU.


Doba vyřízení : 1 týden na velvyslanectví




OBCHODNÍ VÍZUM



  • cestovní pas /platný 6 měsíců po návratu s volnou dvoustránkou
  • kopii cestovního pasu
  • 1x kompletně a podle skutečnosti vyplněný formulář podepsaný žadatelem
  • 1x foto - nesmí být starší 6 měsíců - originál pasového formátu /nikoliv z tiskárny/, světlé pozadí, přímý pohled
  • oboustranná rezervace letenky
  • zvací dopis v čínštině:
    a) oficiální pozvání "Invitation Letter of Duly Authorized Unit", vydaný autorizovaným orgánem v Číně

    b) nebo zvací dopis od zvoucí organizace v čínském jazyce, úředně potvrzený , vydaný autorizovaným orgánem v Číně.
    Zvací dopis musí být na hlavičkovém papíře/název, adresa, kontaktní osoba, tel. číslo/ , psaný v čínském jazyce, adresovaný velvyslanectví ČLR v ČR a musí obsahovat následující informace o žadateli /jméno, příjmení, datum narození, číslo pasu, státní příslušnost/; informace o návštěvě ČLR /účel cesty, časové rozmezí, místo návštěvy, informace o ubytování, způsob finančního krytí návštěvy, vztah mezi žadatelem a zvoucí osobou/. Dopis musí obsahovat čitelné razítko a podpis odpovědné osoby.

  • vysílací dopis od firmy v ČR – na hlavičkovém papíře“, který bude obsahovat stejné informace o žadateli, jako ve zvacím dopise

Žadatelé, kteří se účastní veletrhu CANTON FAIR , musí předložit originál zvacího dopisu, vydaný organizátorem veletrhu.




Při žádostech o MULTIPLE víz na 1 rok nebo MULTIPLE na 6 měsíců je akceptováno POUZE oficiální pozvání vydané pověřenou
čínskou státní organizací "Invitation Letter of Duly Authorized Unit".


Při žádostech o víza na 2 vstupy je potřeba doložit buď pozvání Invitation Letter of Duly Authorized Unit nebo
pozvání od zvoucí čínské organizace .
Pokud klient dodá pozvání od zvoucí čínské organizace, podmínkou je již v pase 1 projeté čínské vízum. V pozvání musí být jasně specifikováno, že se jedná o 2 vstupy a uvedeny termíny pobytu.


Kromě výše uvedených dokumentů má konzulární pracovník právo požadovat i další dokumenty.

Nově lze zažádat obchodní víza MULTIPLE na dobu 5 let. Konzulární pracovník posoudí profily zvací i vysílací firmy a rozhodne o délce platnosti víza.





Poplatek za všechny typy víz :
´= 60 EUR + 70 Kč /popl. ČSOB/ + popl. ČEDOKU,


Doba vyřízení: 1 týden (od podání na ambasádě)




Upozorňujeme, že přidělení typu víz je plně v kompetenci konzulárního oddělení a nemusí být shodné s požadavkem žádosti klienta.


Občané třetího státu, kteří mají v ČR dlouhodobý nebo trvalý pobyt si musí za stejných podmínek vyřídit víza SAMI nikoliv prostřednictvím CK.

Historie

12000 – 4000 př.n.l.: Rozvoj neolitických kultur, zejména v povodí Žluté řeky.
1766 – 1022 př.n.l.: Dynastie Shang v severní Číně, první archeologicky a historicky doložená.
221 – 207 př.n.l.: Dynastie Qin (Čchin), první politické sjednocení Číny.
220 př.n.l.: Počátek stavby Velké čínské zdi.
206 př.n.l. – 220 n.l.: Dynastie Han (Chan).
105 n.l.: Vynález papíru.
4. - 7. stol.: Rozkvět buddhismu v Číně.
534: Pád dynastie Wej vede k období zmatků.
618 - 906: Vláda dynastie Tang (Tchang), znovusjednocení říše, vynález knihtisku a porcelánu.
907 – 960: U vlády se střídá pět dynastií, 907 – 1125 kitanská říše (stát Liao).
960 - 1279: Dynastie Sung, znovusjednocení říše, postupné vojenské oslabení.
1271 – 1368: Mongolská dynastie Yuan (Jüan), 1271 – 1295 cesta Marka Pola do Číny.
1368 – 1644: Povstání Rudých turbanů vede k nástupu dynastie Ming, Čína námořní velmocí, hlavním městem Peking.
1514: Příchod prvních Portugalců do Číny, počátek činnosti křesťanských misionářů.
1557: Založena portugalská obchodní stanice Macao.
1644 – 1911: Mandžuská dynastie Qing (Čching), největší územní rozmach Číny.
1757: Uzavření čínských přístavů pro cizince.
1839 – 1842: První opiová válka mezi Velkou Británií a dynastií Qing, zvítězili Britové a získali Hongkong; britsko-čínská nankingská smlouva.
1850 - 1864: Vojenské povstání tchaj-ping, občanská válka v jižní Číně, 30 milionů mrtvých.
1856 – 1858: Druhá opiová válka, vítězem Britové a Francouzi; legalizace opia, zřizování vyslanectví, šíření křesťanství.
1859 – 1860: Třetí opiová válka; výsledkem přeměna Číny v polokolonii evropských mocností, Američané získávají stejná práva jako Britové a Francouzi.
1894 – 1895: Čínsko-japonská válka o nadvládu nad územím Korejského poloostrova; Čína ztratila i ostrov Tchaj-Wan.
1898 – 1901: „Boxerské povstání“ zejména rolníků proti expanzi cizinců, vycházející z náboženské mystiky i xenofobie.
1911 – 1912: Pád dynastie Qing (Čching) v důsledku územních ztrát a povstání proti stavbě železnice, 1.1.1912 vyhlášena Čínská republika.
1912: Založení Kuomintangu, Čínské národní strany; do roku 1925 ji vedl revolucionář Sunjatsen, v letech 1933 – 1975 generál Čankajšek.
1916 – 1928: Vznik autonomních regionálních (většinou vojenských) vlád v provinciích.
1924 – 1927: Občanská válka za národní sjednocení Číny vedená Kuomintangem a komunisty.
1928: Vyhlášena Čínská nacionalistická republika, Čankajšek bojuje proti komunistům, v jejichž čele stojí Mao Ce-tung.
1927 – 1937: Občanská válka mezi Kuomintangem a komunisty usilujícími o sovětizaci Číny, Maův Dlouhý pochod, nakonec uzavřena dohoda Kuomintangu a komunistů o vytvoření společné protijaponské fronty.
1937 – 1945: (Druhá) Čínsko-japonská válka, pokus o obsazení Číny končí kapitulací japonských vojsk.
1945 – 1949: Znovu propuká občanská válka mezi Kuomintangem (nacionalisty) a komunisty; Čankajšek prchá na Tchaj-wan.
1949: Dne 1. 10.1949 vyhlásil Mao Ce-tung Čínskou lidovou republiku, komunisté ovládli pevninskou Čínu a nastolen komunistický režim; anexe Východního Turkestánu (dnes autonomní oblast Sin-ťiang).
1950: Čankajšek na Tchaj-wanu vyhlásil Čínskou republiku a prohlásil se jejím prezidentem.
1951: Připojení Tibetu (dnes Tibetská autonomní oblast).
1956: Kampaň Sto květů – pronásledování intelektuálů.
1958 – 1960: Program „Velký skok vpřed“, hladomor a smrt přes 30 milionů lidí; Mao Ce-tung odstoupil z čela strany.
1960: Roztržka se SSSR a protičínské povstání v Tibetu.
1964: Úspěšná jaderná zkouška (1966 vypuštěna první raketa, 1970 první družice).
1966: Zahájení „Kulturní revoluce“, mládež vytváří Rudé gardy; páleny knihy a ničeny památky.
1964 – 1969: Čínsko-sovětská roztržka a spory o hranice na řekách Ussuri a Amur, které Čína prohrála.
1971: Vstup Číny do OSN.
1976: Zemřel Mao Ce-tung; zahájení ekonomických reforem.
1979: Navázání diplomatických styků s USA.
1984: Zveřejněny oběti Velké kulturní revoluce: 1,7 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí, 135 tisíc lidí bylo popraveno, 237 tisíc zabito, 7 milionů zraněno.
1989: Krvavé potlačení studentských protestů proti vládě na náměstí Tchien-an-men; Čína se ocitá v izolaci. Návštěva M. Gorbačova.
1991: Normalizace vztahů s Japonskem, ukončení sporů s Vietnamem.
1994: Zprovozněna první jaderná elektrárna.
1997: Nabyla účinnosti smlouva o připojení Hong Kongu.
1998: Čína podepsala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR).
1999: K Čínské lidové republice připojeno Macao, dříve pod správou Portugalska.
2008: Olympijské a paralympijské hry v Pekingu. V Tibetu krvavě potlačeny údajné protičínské demonstrace.