Naše webové stránky používají k vylepšování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Rozumím

Rio de Janeiro a vodopády Iguacu pro nezávislé cestovatele

Destinace
Brazílie
Doprava
Praha
Strava
Počet osob
2+1
Termín Nocí Doprava Strava Cena za osobu
-

Nahrávám termíny

Trasa

Rio de Janeiro - vodopády Iguacu

Program zájezdu

1. den: Odlet (s přestupy) z Prahy do Rio de Janeiro.
2. den: Přílet a následný transfer do hotelu. Individuální volno, možnost koupání na věhlasné pláži Copacabana. Fakultativně Samba show s večeří. Nocleh.
3. den: Snídaně. Celodenní výlet. Nejprve odjedete do čtvrti Cosme Velho a následně povrchovou lanovkou pod vrchol Cornovada. Zde na 710 metrů vysokém vrchu stojí symbol Rio de Jainera, 40 metrů vysoká socha Krista. Oběd. Odpoledne vystoupáte lanovkou na Pao de Azúcar - „Cukrovou homoli“ s nádherným výhledem na město a zátoku Guanabara. Nocleh.
4. den: Snídaně. Individuální volno, možnost koupání na pláži Copacabana. Nocleh v Rio de Jainero.
5. den: Snídaně a následný transfer na letiště a odlet do Foz do Iguacu. Ubytování a nocleh.
6. den: Snídaně. Polodenní výlet k vodopádům Iguacu na brazilské straně. Procházkou subtropickým pralesem se dostanete do samého centra parku. Zdejší vyhlídka naskýtá panoramatické výhledy na hřmící vodopády. Návrat do hotelu a nocleh.
7. den: Snídaně. Fakultativně návštěva vodopádů z argentinské strany, kde se po lávkách dostanete téměř pod vodopády. Transfer na letiště do Foz do Iguacu a odlet (s přestupem).
8. den: Přílet ve večerních hodinách do Prahy.

Fakultativní služby

• přípl. za jednolůžkový pokoj 6890,- Kč
• noční Rio de Jainero se sambou a večeří 2990,-Kč
• polodenní výlet k vopodápům Iguazú na argentinské straně 3440,- Kč

Tipy pro správnou volbu

  • kombinace poznání a pobytu u moře

Informace

Uvedená cena je orientační a může se změnit v případě, že bude optimální knihovací třída v letecké dopravě již obsazena. Na vyžádání též možnost zajistit ubytování v hotelech****.

Geografické údaje

Poloha: východní jižní Amerika
Oficiální název: Federativní republika Brazílie
Hlavní město: Brasilia - 181 700 obyvatel
Jazyk: brazilská portugalština (úřední), španělština, angličtina, indiánské jazyky
Náboženství: katolíci (89%), protestanti (6%), menšinově buddhisté, baháismus, animisté, afrobrazilské kulty

Měna a kurzy

Měna: 1 brazilský real (BRL) = 100 centavů
Aktuální kurz: 1 BRL = 9,28 Kč

Oficiální měnou je brazilský real (BRL, R$), který se dělí na 100 centavů. V oběhu jsou mince 1, 5, 10, 25, 50 centavů a 1 real a bankovky 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 realů. Mince se vyskytují ve dvojí verzi, obě jsou platné. Též bankovka 10 BRL se vyskytuje ve dvojí verzi.
Hotovost a cestovní šeky je možné vyměnit v bankách, na letišti, ve směnárnách a velkých hotelích. Směnárny jsou otevřeny pouze ve všední dny, obvykle do 16.00. Výměnu základní částky doporučujeme již na letišti, kde bývá kupodivu nejlepší kurs, v hotelu je směna nevýhodná. Banky jsou otevřeny v pracovní dny obvykle od 10.00 do 14.00, některé od 9.00 do 15.00 hod. K největším bankám patří Banco do Brasil nebo Citibank.
Prakticky všude lze platit běžnými mezinárodními platebními kartami (VISA, Mastercard, American Express, Diners Club): kartu však nikdy nedávejte z ruky, zejména ne v restauracích, protože je běžné její zneužití.
Bankomaty najdete ve městech a turistických lokalitách, přesto se na výběr z nich zcela nespoléhejte, protože některé z nich, zejména v menších místech, nespolupracují s kartami vydanými mimo Brazílii nebo se zahraničními účty. Vybavte se proto hotovostí. Pokud máte více typů karet, máte větší šanci při výběru uspět. Pokud byste kartu ztratili, okamžitě ji zablokujte.

Klimatické podmínky

Na obrovském území Brazílie se rozlišují tři klimatické zóny: tropický sever, subtropický střed a jih se střídáním ročních dob. Tropické klima převažuje na 93 % území země. Průměrné celostátní roční teploty jsou kolem 22 °C, nejvyšší jsou na severovýchodě (28 °C), nejnižší na jihu (16 °C). Na severu prší nejvíc od ledna do dubna, na severovýchodě od dubna do června a v okolí Rio de Janeiro od prosince do března.
Vlhké rovníkové klima (u rovníku, stát Paraná a oblast Amazonie) znamená celoročně stálé horko s průměrnými teplotami 24 – 27 °C, extrémní vzdušnou vlhkost a každodenní srážky, jejichž roční úhrn činí 1500 – 3000 mm. Tropické klima (v centru a na východě Brazílie, včetně Rio de Janeiro) je charakteristické vysokou vzdušnou vlhkostí, průměrnými ročními teplotami 19 – 28 °C a odlišným obdobím dešťů a sucha. Prší v říjnu až březnu, více srážek je blíže k oceánu. Letní teploty v Riu běžně vystoupí na 30 – 40 °C. Tropické klima náhorních rovin (Plan Alto, metropole Brasília, stát Minas Gerais, hory státu Rio de Janeiro a sever státu Sao Paulo) má dvě výrazná roční období, deštivé léto (listopad až březen) a suchou zimu. Nejchladnější je červenec (průměr 18 °C), nejteplejší leden (průměr 22 °C). Suché severovýchodní klima (státy Ceará, Rio Grande do Norte, Paraíba, Pernambuco, Alagoas, Sergipe) znamená 6 až 8 měsíců dlouhé období sucha, s deštěm jen od března do května, s průměrnými ročními teplotami okolo 26 °C, častá maxima až 40 °C. Kvůli nízkým a nepravidelným srážkám se některá území mění v poušť. Subtropické až mírné klima, panující na jihu země (státy Sao Paulo, Paraná, Santa Catarina, Rio Grande do Sul) má roční průměrné teploty 17 – 19 °C, v létě však může být i 40 °C a v zimě -3 °C. Srážky jsou celoročně rovnoměrné, v zimě (od června do srpna) mohou být noční mrazíky a krátkodobě sníh. Léto je zde od prosince do února.

Ceny

Ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně i v konkrétních podnicích. Nejlevněji se nakupuje v supermarketech, kde jsou ceny srovnatelné s cenami v ČR, někdy i nižší.

V obchodě:
chleba 0,5 kg = od BRL 1,50
sýr, uzeniny 1 kg = BRL 8 – 15
ovoce 1 kg = BRL 1,- pivo 0,3 l = od BRL 1,50
minerálka 1 l = BRL 1,50
balená voda 1,5 l = BRL 2,50
víno 1 l = od BRL 10,-
nealko 2 l = BRL 2,-
nealko v plechovce = BRL 1,50
cachaca (destilát) 965 ml = BRL 3,50

V restauraci:
hlavní jídlo = BRL 15 až 25
saláty, předkrmy = BRL 5 až 10
těstoviny = BRL 10 až 15
hot dog/hamburger = od BRL 2,50
čepované pivo = BRL 2,70
pivo/nealko 0,3 l = od BRL 2,-
drink = od BRL 4,-
čerstvý džus = BRL 2,50
víno 1 l = od BRL 20,-
káva = od BRL 1,50

Clo, dovoz, vývoz

Bez cla je možné přivézt 2 l alkoholu a 400 ks cigaret nebo 25 doutníků, dále věci osobní potřeby podle charakteru a délky cesty. K proclení musí být přihlášeny předměty, jejichž hodnota převyšuje 500 USD, přičemž limity na osobu nelze spojovat. Dále je nutno deklarovat hotovost převyšující tuto částku 10.000,- BRL.
Pro dovoz a vývoz zvířat a rostlin je třeba speciální povolení, jinak se vystavujete značnému postihu. Ilegální vývoz zvířat a rostlin se trestá odnětím svobody i na několik let. Celní letištní kontrola se provádí náhodně (zelené – červené světlo). Zvláštní pozornost je věnována elektronice, která je v Brazílii mnohem dražší než v zemích, odkud zpravidla přijíždějí turisté.

Časový posun

Území Brazílie se rozkládá přes čtyři časová pásma, přičemž většina turisty navštěvovaných míst včetně hlavního města Brasilia spadá do pásma GMT-3. Letní čas zavádí Brazilie pouze v tomto pásmu. Od dubna do září je tento brazilský čas posunut proti českému o minus 5 hodin, od listopadu do února o minus 3 hodiny. V období změny času nebo při návštěvě jiné části Brazílie je třeba časový posun zjistit.

Elektřina (proud, používaní redukcí)

V Brazílii jsou sítě o napětí 110/120 V i 220/240 V, 60 Hz. V oblasti Rio de Janeiro, Sao Paulo, Porto Alegre a Manaus převažuje 110/120 V, v Brasilii a Recife 220 V. Ve většině hotelů jsou zásuvky na 220 V, pro zástrčky se dvěma kulatými nebo plochými kolíky. Některé zásuvky jsou použitelné pro oba typy, ale rozhodně doporučujeme adaptér.

Fotografování a filmování

Respektujte mezinárodně srozumitelné piktogramy „zákaz fotografování“ a nefotografujte ani vojenské základny, policisty a banky. Při fotografování místních obyvatel se řiďte citem a nikdy bez jejich předchozího svolení.
Nezapomeňte dostatek filmů nebo paměťovou kapacitu karet, náhradní baterie a nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu. Nepřítelem techniky je horko a vlhko, ale určitě si neberte nápadné objemné či draze vyhlížející fotobrašny: snížíte tak riziko okradení.

Internet

Přístup na internet nabízí většina hotelů, internetové kavárny najdete v centrech měst, v nákupních střediscích a turistických letoviscích. Připojení stojí 1 – 3 USD za hodinu. Při užívání je třeba trpělivosti, počítače jsou většinou staré a spojení pomalé.

Jazyky, dohovoření

Úředním jazykem je portugalština, odlišující se od evropské portugalštiny výslovností a přejatými indiánskými případně jinými cizojazyčnými výrazy. Pokud umíte španělsky či portugalsky, vyhněte se tykání ve formě „tu“, které je v Brazílii archaické až urážlivé, používá se třetí osoba a „voce“. V hotelích se dorozumíte anglicky, španělsky, někde i německy a francouzsky.
Vyplatí se naučit se portugalsky alespoň několiv slov, nejen protože to místní lidé u turisty ocení, ale protože na mnoha místech s žádným jiným jazykem nepořídíte. Hodit by se mohlo: dobrý den/dobrou noc = bom dia/boa noite, nashledanou = até logo, adeus, ano/ne = sim/nao, děkuji/prosím = obrigado/por favor, promiňte = desculpe, jmenuji se = meu nome é, mluvíte anglicky = voce fala inglés, nerozumím = eu nao entendo, kde je = onde é, je to daleko/blízko = é longe/perto, vpravo/vlevo/rovně = direita/esquerda/frente, loď = barco, tržiště = mercado, lékař = médico, kolik to stojí = quanto é, pivo = cerveja, voda = agua, chleba = pao, kuře = frango, ryba = peixe, ovoce/zelenina = frutas/verduras.

Kriminalita

Brazílie má spíše špatnou pověst co se týče pouliční kriminality, zejména ve velkých městech jako Rio de Janeiro a Sao Paulo, což je dáno též obrovskými rozdíly mezi bohatými a chudými. Je proto rozumné místní obyvatele neprovokovat a nenosit například nápadné hodinky, bižuterii nebo dokonce zlaté šperky. Okradení hrozí zejména v centrech velkých měst, všude kde je vysoká koncentrace lidí (nádraží, místní doprava, tržiště) a samozřejmě na odlehlých místech. Osobní věci, zejména drahou videokameru či fotoaparát mějte stále pod dohledem, lépe v nenápadném obalu typu igelitová taška než na krku. Již samotný značkový batůžek nebo dámská kabelka budí pozornost; doklady a peníze proto mějte pokud možno na těle. Buďte ostražití při výběru z bankomatu, vyhledejte raději přístroj umístěný v interiéru budovy. Na pláži nenechávejte věci bez dozoru a zásadně nic uvnitř vozu na sedadle.
Sledujte pozorně okolí, a to i ve dne na rušných ulicích či plážích. Vyhýbejte se tlačenici a nechoďte nikam sami, minimálně ve dvojici. Nepodceňujte ani velmi mladé potenciální útočníky a vyhněte se podezřelým osobám. Nechoďte nikam v noci; v nezbytně nutném případě použijte taxi, a to i na krátkou vzdálenost. Nikdy si od cizí osoby neberte nabízené cigerety, bonbóny, nápoje apod., mohli byste být omámeni a poté okradeni. Na procházku městem nebo na pláž si berte jen nutnou částku peněz, nejlépe v menších bankovkách. Všude lze platit kartou. Ostatní peníze společně s doklady, letenkami a dalšími cennostmi patří do hotelového sejfu, jehož cena obvykle nepřevyšuje 2 až 3 BRL za den. U sebe noste pouze kopii stránky pasu, kde je fotografie a osobní údaje, kterou si pořidíte ještě v ČR, optimální je kopie úředně ověřená. Ta se hodí zejména v případě, pokud dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu a je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. Krádež nahlaste policii, o odcizení dokladů je třeba sepsat protokol.
Nikomu cizímu nesdělujte svůj program a plány. Zapomeňte na zvědavost a vyhněte se favelám (chudinským čtvrtím), návštěva bez doprovodu někoho z místních je hazard. Problémem současné Brazílie jsou drogové mafie, kdy může dojít i k přestřelce s policií. Vyhněte se podezřelým skupinkám osob a drogám v jakékoliv podobě. Pokud byste byli napadeni, v žádném případě se ani náznakem nebraňte, dejte útočníkům co chtějí a teprve poté se obraťte na turistickou policii nebo nejbližší policejní stanici.

Kuchyně - jídlo a nápoje

Brazílie je stát o velikosti kontinentu, plný protikladů přírody i společnosti. V kuchyni se smísily prvky kuchyně portugalské, italské, francouzské, africké i asijské (zejména čínské a japonské). Kde převládají němečtí přistěhovalci, očekávejte klobásky se zelím, u Italů těstoviny a pizzu, u Japonců sushi. Na jihu Brazílie se preferují hovězí steaky a čaj „yerba maté“ (vliv Argentiny), na pobřeží převažují ryby a mořské plody, ve velkých městech je běžná mezinárodní kuchyně. Jídla jsou chutná, čerstvá a porce velkorysé.
Celonárodně je základem brazilské kuchyně rýže a drobné černé a hnědobílé fazole (arroz e feijao) vařené s cibulí a česnekem, luštěniny (zejména čočka), maniok (farofel) a maso. Typickým příkladem je národní jídlo „feijoada“, směs fazolí se slaninou, zeleninou a několika druhy masa, zaprášená maniokovou moukou (farofa) a ochucená kořením a bylinkami. Mezi exotické ingredience patří palmový olej (dendé), kokosové mléko nebo ostrý pepř malagueta. Často se používají pálivé papričky a bobkový list, čočka se vaří rovnou s masem. Běžným jídlem je „arroz a feijao“ (rýže a fazole), které se vaří s česnekem a cibulí, do fazolí se přidává slanina, do rýže rajčata. Hojně používaná je kasava (maniok), na severu a severovýchodě nazývaná „macaxeira“, na jihovýchodě „mandioca“ a na jihu „aipim“. Oblíbenou úpravou kuřecího, hovězího i vepřového masa je grilování (churrasco, grelhadas), přílohou je dušená zelenina (řepa, mrkev, zelené fazolové lusky) nebo zeleninový salát. Dezertem (sobremesa) bývá ovoce, zmrzlina, pudink, flan nebo slaké krémy a dorty z cukrové třtiny. Nechybí ovoce a silná překapávaná vždy přeslazená brazilská káva „cafezinhos“, podávaná už k snídani.
Přes den se jí spousta ovoce, hlavně ananas, banán, papaya, mango, meloun, mučenka, ale i pomeranč, limetka či avokádo. Pijí se ovocné šťávy „sucos“, jež nabízejí speciální bary. „Sucos natural“ jsou lisované z čerstvého ovoce, pijte je pokud možno bez cukru (sem acúcar) a ledové tříště (sem gelo), tedy „natural“. Oblíbené jsou šťávy míchané s pomerančovým džusem (suco de laranja) nebo s mlékem (suco vitamina). „Caldo de cana“ je šťáva z cukrové třtiny, exotické jsou šťávy z pralesních bobulí „acaí“ a „guaraná“, které konkurují i Coca Cole. „Agua de coco“ se pije brčkem z kokosového ořechu.
Brazilské víno není tak skvělé jako chilské či argentinské a obvykle se servíruje ledové („beru gelada“). Brazilci upřednostňují pivo; lahvové je „cerveja“ 600 ml, „longneck“ 300 ml, v plechovce „cervejinha“ 300 ml. Národní značky jsou Brahma a Antárctica (obvykle čepované světlé pivo „chope“). Další vyzkoušené pak jsou Bohemia, Cerpa, Cerma a Serramalte. Caram = Xingu je černé sladké pivo.
Cachaca (pinga, aguardiente) je pálenka z cukrové třtiny velmi rozdílné kvality, dobré značky jsou Velho Barreiro, Ypioca, Pitú a Carangueijo a Sao Francisco. O vánocích se podává horká se skořicí a hřebíčkem. „Batidas“ jsou kokteily připravované z cachacy, cukru a ovocných šťáv. Též se pije whisky, ale celonárodním drinkem je „caipirinha“ (cachaca, limetka, cukr a ledová tříšť). „Caipirosca“ je totéž ale s vodkou. Nejčastěji se přidávají jahody, kivi a pitanga. Cafezinhos je černá káva, café com leite káva s mlékem, erva maté čaj maté.

Vybrané speciality:
acarajé = hnědé fazole se sušenými krevetami fritované na palmovém oleji
caldeirada = dušená sladkovodní ryba, specialita oblasti Amazonie
caruru = garnát na cibuli a paprice
couve = vepřové na česneku a cibuli
farofa = manioková mouka osmažená na tuku
feijoada = směs různých druhů masa (vepřové, uzené, hovězí, klobásky, uzená slanina) s tmavými fazolemi a vařenou zeleninou, ochucená cibulí, česnekem, pepřem a červenou paprikou
frango ao molho pardo = kuře dušené ve vlastní krvi, se zeleninou
moqueca = mořské plody připravené na palmovém oleji, ochucené kokosovým mlékem a pepřem malagueta
pato no tucupí = kachna na česneku v zelené bylinné omáčce, specialita Amazonie
queijo = sladký měkký sýr s ovocem guava (goiabada), oblíbený dezert
sagu = sladký dezert ze sága
sarapatel = játra, rajčata, papriky, cibule
sladkovodní ryby = např. piraňa, dourado a pintado
vatapá = garnát, rybí olej, kokosové mléko, rýže a chléb

Místní doprava a taxi

Letecká
Vzhledem ke vzdálenostem běžný způsob dopravy, letišť je přes čtyři tisíce, z toho však pouze sedm set se zpevněnou přistávací dráhou, jen u sedmi letišť dlouhou 3 km. Důležitá mezinárodní letiště jsou Brasilia International (11 km jižně od metropole), Galeao v Rio de Janeiro (20 km severně od města, autobusem 40 min) a Guarulhos v Sao Paulo (25 km severovýchodně od města, autobusem 30 minut). Další důležitá letiště jsou Viracopos a Congonhas v Sao Paulo, Internacional Eduardo Gomes v Manausu, Dois de Julho v Salvadoru a letiště v Recife, Fortaleze, Belému a Belo Hoirizonte. Významné letecké společnosti jsou Brazilian Airlines, TAM Linhas Aéreas a VASP, další GOL Trasportes Aéreos, Fly a Trip. Pokud chcete letět vícekrát, vyplatí se zjistit slevy, např. si pořídit Brazil Airpass (za poplatek asi 30 USD) u společnosti Brazilian Airlines. Všechny lety je třeba bezpodmínečně rekonfirmovat. Platí se mezinárodní i vnitrostátní odletové taxy.

Železniční
V Brazílii je téměř 30 tisíc kilometrů železnice, přesto je síť nedostačující: pouze 5 tisíc km tratí je širokorozchodných, z toho pětina elektrifikovaných, dvojkolejné a vícekolejné jsou výjimkou. Většina z nich slouží jen pro nákladní dopravu. Tratě spravuje na 50 společností, většinou zahraničních. V osobní dopravě vede společnost Estrada de Ferro Central do Brazil, vlastnící přes 3 tisíc km železniční sítě, po níž dopravu provozuje stát. Vlaky mezi Riem a Sao Paulem mají jídelní vozy a noční spoje lůžkovou úpravu.
Za turisticky pozoruhodné se považují tratě Curitiba – Paranaguá (Serra Verde Express), Belo Horizonte – Vitória Run přes Santa Bárbara a historický parní vlak („Maria Fumaca“, Kouřící Mery) mezi Sao Joao del Rei a Tiradentes (13 km) se železničním muzeem. Vyhledávaná atrakce je Serra Verde Express, jenž sjíždí k moři z výšky 900 m n.m. úchvatnými sceneriemi již od roku 1885, má délku 110 km a na trati 14 tunelů a 30 mostů. Je jediným osobním vlakem v Brazílii, který projíždí chráněným pásmem tropického pralesa. Mezi stanicemi Porto de Cima a Morettes trať klesá o 223 m na délce 9,7 km. Je jedním ze symbolů historie brazilského vývoje a seveze až 150 tisíc návštěvníků ročně.

Lodní
Vodních cest je přes 50 tisíc kilometrů (2007), zejména v oblasti Amazonky, jež je baštou říční dopravy: plavba po ní a jejích přítocích je často jedinou možností, jak se do konkrétního místa dostat a po vodě se přepravuje asi 12 % nákladů. Lodní spojení je i mezi Bolívií a Brazílií (po řece Rio Mamoré na trase Trinidad – Guajará-Mirim, 5 dní) a mezi Peru a Brazílií (po Amazonce na trase Iquitos – Tabatinga, asi 12 hodin plavby).
Říčními přístavy jsou mj. Belém a Porto Alegre, námořní přístavy a lodní terminály Gebig, Itaqui, Rio Grande, San Sebasttiao, Santos, Sepetiba Terminal, Tubarao a Vitoria. Nejdůležitějším je Rio de Janeiro, mj. též zastávka výletních cruiserů, stejně jako Manaus, Fortaleza, Recife, Salvador a Vitoria. Desítky soukromých společností provozují trajekty, vyhlídkové plavby a výlety na ostrovy.

Autobusová
S výjimkou Amazonie jsou autobusy nejvyužívanějším způsobem dopravy: problémem je řídká síť silnic a jejich špatný technický stav, s výjimkou hlavních tahů. Dle statistik přepraví 63 % nákladů a 96 % osob z celkového počtu cestujících.
Autobusy jsou dvojí, meziměstské „ônibus“ a místní „lotaçăo“. Autobusové nádraží místních spojů se nazývá „terminal“, malá zastávka „parada“. Autobus spojující více měst je „ônibus intermunicipal“ a staví na hlavních autobusových nádražích zvaných „rodoviárias“. Každá dopravní společnost tam má svou přepážku, kde se prodávají jízdenky. Na zavazadlo v úložném prostoru dostanete lístek, bez kterého vám je nevydají nazpět (neztratit!). Při koupi lístku a při nástupu do busu se obvykle vyžaduje pas.
Dálkové autobusy jsou většinou Mercedesy, Volva, Scanie a Volkswageny, jsou čisté a komfortní. Běžné spoje („convencional“) bývají vybaveny klimatizací a WC. Vyšší komfort nabízejí o čtvrtinu dražší linky („executivo“). Jsou rychlé, neboť prakticky nestaví, mívají video a sklápěcí sedačky. Nejkomfortnější spoje („leito“), dvakrát dražší než „convencional“, jsou prostorné, mají plně sklápěcí sedadla, klimatizaci, polštářky, přikrývky a palubní servis za jízdy (občerstvení, horké i studené nápoje). Jízdenky se prodávají v buse, v předprodeji na nádraží i v některých cestovních kancelářích a doporučuje se rezervace. Mezi Rio a Sao Paulo jezdí busy různých společností každých 15 minut, ceny se liší.
Místní dopravu na krátké vzdálenosti zajišťují otřískané veterány: vozy ani jejich řidiče nezaskočí tristní stav silnic ani počet pasažérů neodpovídající počtu sedaček. Zastavují se mávnutím ruky, platí se průvodčímu, jízda je adrenalínová. Před nočním spojem dejte přednost taxíku, je to bezpečnější.

Městská doprava
Města mívají hustou síť autobusů, ale orientace bývá složitá a nezbývá než kontrolovat, zda jedete žádoucím směrem: ideální je mít plánek s vyznačeným cílem cesty. Na zastávkách se busy staví mávnutím, vystupování avízujete zazvoněním. Většinou se nastupuje zadem a vystupuje předem, platí se uvnitř vozu průvodčímu. Busy jsou levné, nepřestupná jízdenka po městě stojí cca 1 až 2 BRL bez ohledu na vzdálenost. Jízdní řády považujte za orientační a pozor na kapsáře! V některých velkých městech jezdí tramvaje nebo monorail (jednokolejka).

Metro
Metro je v Riu, v Sao Paulu, Porto Alegre, Brasilii, Belo Horizonte, Recife a Fortaleze; v několika dalších městech se buduje. Je uživatelsky přátelské a rychlé. Ve špičce jsou vagóny přeplněné, tedy ráj pro kapsáře. Přestupní a časově neomezená jízdenka stojí asi 1,50 BRL, na více jízdenek je sleva. Kupují se v pokladně nebo v automatu.

Taxi
Taxíky jsou rychlé,levné, spolehlivé a s pevnými cenami dle sazebníku. Doporučuje se ověřit cenu jízdy předem a v případě delších jízd sjednat cenu smluvní. Cena se zaokrouhluje nahoru. Někdy řidič účtuje příplatek za pomoc se zavazadly.
Vždy si berte jen licencované taxi. Nikdy nenastupujte do vozu, který není oficiální nebo vypadá podezřele, ani do vozu, jehož řidič vás sám osloví. Oficiální taxi má vždy červenou registrační značku vozidla. Za nejspolehlivější (ale dražší) se považují Airport taxi a Radio taxi. Mnozí řidiči mluví anglicky.

Nákupy a suvenýry

Typickým suvenýrem jsou dřevěné předměty, keramika, výšivky, výrobky ze slámy a exotické dárky z přírodních materiálů, které zejména v Amazonii vyrábějí místní Indiáni (například ze semen rostlin). Specialitou Brazílie jsou drahokamy a polodrahokamy, kdy zejména acháty jsou nejlevnější na světě. Samozřejmě se nekupují na ulici, ale v renomovaných obchodech, kde dostanete průvodní certifikát s potvrzením pravosti. Levné jsou výrobky z kůže (boty, pásky, peněženky, kabelky, batůžky, klobouky). Originálním dárkem je CD s typickou hudbou, zajímavý hudební nástroj, videokazeta s nahrávkou karnevalu, obrazová publikace o Brazílii nebo houpací síť (hamaka), případně místní pálenka. Rozhodně se vyvarujte nákupů výrobků z chráněných druhů zvířat, na hranicích byste se dostali do vážných potíží.
Obchody mají otevřeno obvykle od pondělí do soboty od 9.00 do 18.00, o sobotách od 9.00 do 13.00. Supermarkety a velké obchodní domy jsou otevřeny od pondělí do soboty od 9.00 do 22.00, někdy i v neděli odpoledne, obvykle od 15.00 do 21.00. V kamenných obchodech jsou ceny fixní, na tržištích se smlouvá obvykle až na polovinu původně požadované částky.
Vzhledem k vysokým poplatkům, které obchodník odvede při platbě kartou, se prodejní slevy obvykle vztahují pouze na zboží placené v hotovosti.

Oblečení, zavazadla

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení by mělo být příjemné a praktické, nejlépe směsové nebo bavlněné. Kalhoty dlouhé i krátké (případně stačí jedny, s nohavicemi „na zip“), košile s dlouhým rukávem, několik triček, sandály sportovní na ven a elegantnější na večeři v hotelu, boty do vody. Pokud něco zapomenete, není problém to koupit.
Nezapomeňte opalovací krém, pokrývku hlavy, brýle proti slunci, plavky a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte. Přes den využijete láhev na pití, večer a při výletech do přírody doporučujeme repelenty. Přibalte deštník.

Opalování

Brazilské slunce je velmi silné, zejména v tropických oblastech, u moře a v horách. Vybavte se opalovacími krémy s ochranným faktorem minimálně 30, dle typu vaší pokožky. Ochranu krémem pravidelně obnovujte, zejména po koupání. Buďte opatrní zejména v prvních dnech pobytu a mezi desátou a třetí odpoledne se vyhněte přímému slunci úplně. Naprosto nezbytné jsou kvalitní sluneční brýle s UV filtrem a pokrývka hlavy. Dostatečně pijte.

Pláže a koupání

Pohádkové brazilské pláže měří tisíce kilometrů a téměř všechny kromě jižní části země jsou zářivě bílé, s pozvolným vstupem do moře. Na mnoha z nich najdete širokou nabídku vodních sportů a na plážové promenádě obchůdky, bary i restaurace. Romantické liduprázdné pláže se nacházejí ponejvíce na ostrovech a místech vzdálenějších od civilizace.
Koupání je možné po celý rok, atlantické pobřeží se však vyznačuje značným rozdílem hladin mezi přílivem a odlivem. Příliv je příležitostí ke skákání ve vlnách, odliv k pozorování života na obnaženém mořském dně. Nezapomeňte boty do vody. Specialitou Brazílie jsou bikiny popisně přezdívané „zubní nit“: kupují se dokonce jako suvenýr. Naproti tomu „nahoře bez“ se na většině pláží netoleruje; nepřípustné je také převlékání přímo na pláži. Naturistické pláže jsou výjimkou.
Nejznámější městskou pláží je čtyřkilometrová Copacabana v Rio de Janeiro, s překvapivě bílým pískem a množstvím příležitostí k zábavě. Je třeba být opatrný na věci. Klidnější a pro rodinnou rekreaci příjemnější jsou Ipanema a Leblon, s jemným bílým pískem a chladnou modrou vodou. Pláže dostupné z Fortalezy jsou mj. Praia do Futuro („Pláž budoucnosti“), mírně svažitá s jemným bílým pískem, čistou vodou a výbornou infrastrukturou služeb, ideální pro surfing a windsurfing), Praia de Cumbuco (nabízí projížďky v dunách terénním autem, jízdu na koni a sandboarding čili sjíždění písečných dun na prkně), Praia de Morro Branco (s barevným pískem, z něhož domorodci vyrábějí originální suvenýry např. sypané obrázky ve skle) a Praia de Canoa Quebrada 165 km jihovýchodně od Fortaleza (dříve ráj hippies, dnes romantiků). Praia das Fontes ležící 90 km od Fortalezy je známá velkými dunami, po nichž se jezdí terénními auty. Blízká sladkovodní jezera Lagoa da Uberaba a Lagoa do Uruaú lákají vodní lyžaře.

Pošta

Známka do Evropy stojí 1,60 BRL, pohlednice 1 až 2 BRL.
Na ulicích jsou poštovní schránky, ale spolehlivější je poslat pohled z pošty (correios) nebo prostřednictvím hotelové recepce. Pošty jsou ve větších městech, otevřené v pracovní dny většinou 9.00 – 18.00. Do ČR jde pohled asi deset dní.

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Kromě mezinárodních autopůjčoven Avis a Hertz nabízí zapůjčení vozu přes čtyři stovky společností. Mezi největší patří Sixt Car Rental Brasilia Airport, Argus Car Hire Brazil, Advantage Rent a Car, Alamo Car Hire, Budget Car Rental a Car Hire Brazil Headquarters, mezi doporučované patří i brazilské společnosti Unidas a Locar Alpha. Personál místních půjčoven zpravidla mluví jen portugalsky.
Konkrétní podmínky k zapůjčení se liší, ale obecně je třeba cestovní pas, věk 21- 25 let, kreditní karta a mezinárodní řidičský průkaz. Protože není v portugalštině, měl by být opatřen doložkou brazilského dopravního inspektorátu DETRAN, ale v praxi se tento požadavek striktně nedodržuje. Při silniční kontrole je třeba předložit doklady od vozidla (technický průkaz), doklad o zaplacení povinného ručení, respektive doklady, kterými vás vybavila autopůjčovna. Vůz je možno rezervovat předem i přes internet. Cena pronájmu je přibližně 35 euro za den, dle typu vozu a délky pronájmu. Vždy pečlivě prostudujte podmínky smlouvy a podepisujte jen to, čemu rozumíte. Ověřte si rozsah pojištění, zda je v ceně neomezený počet najetých kilometrů, kolik je v nádrži paliva (a jak se nazývá portugalsky), při převzetí vyzkoušejte, zda vše funguje, zkontrolujte základní výbavu (trojúhelník, náhradní žárovky, nářadí a lékárničku) a stav pneumatik. Nezapomeňte na kontaktní telefon pro případ potíží.
Brazílie má přes 1,7 milionu kilometrů silnic, z toho však pouze sto tisíc km se zpevněným povrchem. Nejhustší silniční síť je na jihu Brazílie a slušné jsou dálnice na pobřeží Atlantiku. Na zprivatizovaných trasách se platí dálniční poplatek („pedágio“) dle odjeté vzdálenosti mezi výběrčími stanovišti, pro osobní automobil asi 4 až 14 BRL na vzdálenost 50 až100 km.
Jezdí se vpravo, provoz je hektický a předpisy se příliš nedodržují: běžné je přejíždění z pruhu do pruhu bez upozornění a jízda v noci beze světel, troubení, překračování povolené rychlosti, ignorace semaforů a místo přednosti se uplatní právo silnějšího vozu. Řidič potřebuje zkušenosti, pevné nervy a pud sebezáchovy. V Rio de Janeiro a Sao Paulo se pronájem vozu nedoporučuje cizincům vůbec; taxi je levnější a bezpečnější.
Základními pravidly bezpečnosti jsou uzamčené dveře a okna včetně střešního, zejména při jízdě ve městě, dojíždění na červenou na semaforu tak, abyste nemuseli čekat na zelenou, a pokud se domníváte, že vaše auto někdo sleduje, zajeďte neprodleně do rušného centra nebo rovnou na policejní stanici. Parkujte výhradně na hlídaných parkovištích a ve voze nic nenechávejte.
V plážových resortech se půjčují „buginy“, otevřená sportovní vozítka.

Restaurace, ceny, doporučení

Občerstvení nabízejí mj. pouliční stánky „lanchonete“, restaurace „botequim“, v poledne servírující hotová teplá jídla (prato feito), restaurace „rodízio“ které jsou obdobou amerického „all you can eat buffet“ (vše co sníte) a klasické restaurace se specialitami místní i mezinárodní kuchyně. Jídla jsou chutná, levná, vydatná, porce větší než talíř a všechny chody dostanete najednou. Někdy se jídlo podává „jako v rodině“, takže si nabíráte na talíř ze společné mísy. V „churrascarias“ dostanete grilované maso nebo ryby, někde stoly obchází číšník a odkrajuje maso z velkého špízu rovnou na talíř hostů. V podnicích „bufe au kilo“ nebo „por kilo“ se porce, kterou si naložíte na talíř, platí dle váhy, obvykle 4 – 6 USD/1 kg.
Při výběru restaurace se vyplatí řídit se osobním doporučením, počtem přítomných hostů, cenou a čistotou. Rozlévané nápoje vyžadujte bez ledu a vodu výhradně balenou, s neporušeným uzávěrem. Minerálka s bublinkami je „água mineral com gás“, bez bublinek „água mineral sem gás“.
Obědvá se obvykle v poledne, večeří mezi 19. a 20. hodinou. Většina barů a restaurací zahrnuje do účtu i desetiprocentní příplatek za obsluhu. Je zvykem ponechat i něco málo navíc, pokud jste byli spokojeni. Není-li obsluha zahrnuta do účtu, nebo pro živou hudbu v baru je běžné spropitné 10 % z ceny. V mnoha brazilských restauracích dostanete při vstupu konzumační lístek a platíte při odchodu.

V restauraci:
hlavní jídlo = BRL 15 až 25
saláty, předkrmy = BRL 5 až 10
těstoviny = BRL 10 až 15
hot dog/hamburger = od BRL 2,50
čepované pivo = BRL 2,70
pivo/nealko 0,3 l = od BRL 2,-
drink = od BRL 4,-
čerstvý džus = BRL 2,50
víno 1 l = od BRL 20,-
káva = od BRL 1,50

Různé

Demografie
Počtem obyvatel 190 milionů zaujímá Brazílie páté místo na světě po Číně, Indii, Spojených státech amerických a Indonésii. Průměrná hustota osídlení 20 obyv./km2 je nízká díky obrovské rozloze. Většina lidí žije podél pobřeží a ve městech, z nichž aglomerace Sao Paulo má přes 20 milónů a Rio de Janeiro přes 10 miliónů obyvatel.
Pracovní sílu představuje 98 miliónů, z toho pracuje v zemědělství 20 %, v průmyslu 14 % a ve službách 66 % lidí. Nezaměstnanost je oficiálně 9,6 %.
Etnické složení: běloši 54 %, černoši 6 %, mulati (míšenci bělochů s černochy) 38 %, Asiaté 0,5 %, Indiáni 0,5 %, ostatní 1 %. Průměrný věk je 28,5 let, průměrný věk dožití 72,3 let. Náboženství převládá římsko-katolické (74 %), protestantské (15 %), ostatní 4 %, bez vyznání 7 %.
Před konkvistou žilo na území Brazílie odhadem 1000 různých indiánských kmenů čtyř hlavních jazykově odlišných skupin Tupí-Guaraní, Žé, Aravakové a Karibové, v odhadovaném počtu od dvou do pěti milionů. Dnes jich přežívá asi 350 000 ve 215 kmenech, z nichž asi 28 % žije v amazonském pralese, asi 17 % v Matto Grosso a další jinde ve vnitrozemí. Mluví 170 různými jazyky. Nejpočetnější jsou Guaraní (asi 30 tis.) v centrální a jižní části Brazílie, Tikuna (asi 20 tis.) na horním toku řeky Solimoes, Yanomami (asi 11 tis.) v severozápadní Amazonii a Xingu na severovýchodě státu Mato Grosso. Na dnešní počet byli zdecimováni zotročením, fyzickou likvidací i zavlečenými nemocemi. Přestože ústava jim zaručuje právo na svébytný způsob života a užívání původních území, hrozí mnohým kmenům vyhubení: tradiční území jsou exploatována stavbami silnic, přehrad a těžbou rud a dřeva, dalším nepřítelem je chudoba, nezaměstnanost, alkoholismus a deprese: průměrná délka života Indiánů je pouhých 42 let. Jistou ochranu nabízejí státem podporované indiánské rezervace, zaujímající asi desetinu území Brazílie. Indiánskou problematikou se zabývá Indiánská národní nadace (FUNAI). Z původní kultury přetrvávají zejména hudba, tanec, pověsti, mýty a domorodé názvy rostlin a živočichů. Míšenci Indiánů s bělochy (mesticové) žijí převážně na severu a západě země.
Prvními evropskými osadníky byli Portugalci, poté sem v několika migračních vlnách přišli Italové, Němci, Španělé, Švýcaři, Holanďané, Švédové, Poláci, Rusové, později Židé a Asiaté (Japonci, Číňané, Turci, Arabové, Syřané a Libanonci). Nejpočetnější jsou potomci Japonců, Italů a Němců, žijící zejména na jihu a jihovýchodě země.
Do Brazílie bylo pro otrockou práci na plantážích a v dolech dovezeno odhadem 3 – 4 miliony Afričanů. Byli to převážně Bantuové z oblasti Konga, Angoly a Mozambiku a Súdánci z oblasti Guinejského zálivu a Mali. Dnes černoši žijí zejména na severovýchodě a jihovýchodě Brazílie, jejíž kulturu obohatili v oblasti hudby, tance, gastronomie, náboženství i jazyka. Náboženský kult „candomblé“ je mixem afrických náboženství s křesťanskými prvky a „capoeira“ je černošský tanec kombinovaný bojovým uměním. Otroctví bylo zrušeno v roce 1888.

Karneval (carnaval)
Je jedním ze symbolů Brazílie a slaví se každoročně sedm týdnů dní před Velikonocemi, kdy se po celé zemi život téměř zastaví. Oslavy jsou velkolepé a divoké, protože se jimi věřící symbolicky loučí s radostí a veselím, jež budou v postní době nežádoucí. V pondělí a v úterý před Popeleční středou se nejde do práce a karneval se podobá našemu Silvestru. Původně náboženský svátek, který v 18. století zavedli portugalští přistěhovalci, byl původně masopust, kdy lidé po sobě házeli sáčky naplné vodou, moukou a vápnem. Teprve koncem 19. století se objevily první karnevalové tance v ulicích.
Nejbujnější oslavy probíhají v Rio de Janeiro, Sao Paulo a Salvador da Bahía, kde mezi sebou na sambodromu soutěží stovky škol samby. Jejich členové, kterých může být i několik tisíc, pochodují městem a předvádějí velkolepé barevné kostýmy a originálně vyzdobené alegorické vozy. Každoročně se volí král a královna karnevalu a davy účastníků i diváků zaplavují ulice. Bohužel je veselí propojeno i se zvýšenou kriminalitou, včetně vražd, dopravních nehod, přepadení a krádeží. Otevřené sexuální radovánky vláda toleruje a rozdává během oslav zdarma kondomy, aby snížila možnost nákazy virem HIV. Celý karneval přenáší v přímém přenosu televize a titulní strany zaplavují téměř nahé krásky v nápaditých kostýmech. Svátkem žijí skutečně všichni, v mnoha městech celé Brazílie.

Paulo Coelho

Nejslavnější brazilský spisovatel, narozený 1947, žijící v Rio de Janeiro, čelil od mládí nedůvěře rodičů vůči jeho spisovatelským ambicím. Přestože ho opakovaně nechali dokonce zavřít na psychiatrii a na jejich nátlak vystudoval práva, psaní nakonec zvítězilo. Za své literární dílo získal četné zahraniční ceny, ve Francii byl jmenován rytířem Řádu umění a literatury (1996) a od francouzské vlády dostal řád Čestné legie (1999). Pro UNESCO je poradcem pro projekt Cesty víry (od 1997), v Brazílii založil Institut Paola Coelha na podporu chudých dětí a důchodců. Motivem jeho knih, které vyšly ve 140 zemích světa a byly přeloženy do 62 jazyků, je duchovní rozvoj člověka a zodpovědný přístup k životu.

Samba

Rychlý temperamentní tanec vznikl ze španělského bolera a afrických rytmů. V pohybu je celé tělo od kotníků po hlavu a paže, základní a nejsvůdnější je ovšem kroužení a pohupování pánví. Samba byla poprvé představena v roce 1917 na karnevalu v Riu, název pochází z portugalštiny a znamená „božská tanečnice“. Tomu odpovídá nádhera, výpravnost a nápaditost kostýmů, jejichž přehlídku lze každoročně sledovat například na karnevalu v Riu. Oddychovějšími tanci jsou „bossa nova“, vycházející ze samby a jazzu, a „tropicalismo“, odvozené z bossa novy, blues a rocku.

Státní vlajka

Od roku 1889 ji tvoří žlutý kosočtverec v zeleném poli (symbol nerostného bohatství a vegetace), uprostřed kosočtverce je modrý kruh s bílým pruhem a mottem „Ordem e Progresso“ (řád a pokrok). V kruhu je 27 pěticípých hvězd představujících 26 spolkových států a federální distrikt. Zároveň zobrazují reálnou výseč brazilské oblohy se souhvězdím Jižního kříže.

Významní Češi v Brazílii

Valentin Stansel (Olomouc, 1621 – 1705). Jezuitský misionář a astronom žil v Brazílii v letech 1656 až 1705: v San Salvadoru učil morálku na jezuitské koleji a poté v Bahai (dnes Pernabuco) matematiku. Mnoho jeho spisů je uloženo v Římě.

Samuel Fritz (Trutnov, 1654 – 1725).
Český cestovatel, kartograf a jezuitský misionář pobýval několik let v Amazonii a vytvořil první velmi přesnou mapu amazonské pánve.

Enrique Stanko Vráz (1680 – 1932).
Český cestovatel a fotograf, navštívil různé části Afriky, Asie i severní, Střední a Jižní Ameriky; nasbírané přírodniny a artefakty věnoval Národnímu muzeu. Je autorem několika cestopisů, Brazílie se týká „Napříč rovníkovou Amerikou“ (1900).

Albert Vojtěch Frič (1881 - 1944).
Jeho životní láskou byly od deseti let kaktusy, kterých objevil a popsal stovky nových druhů. Proslul rovněž jako znalec indiánských kmenů jižní a jihovýchodní Brazílie a Paraguaye, odkud do Prahy přivezl etnografické a botanické sbírky a Indiána Čerwuiše z kmene Čamakoko (čímž zapříčinil jeho tragický osud, neboť zemřel v nepřátelské civilizaci, daleko od domova). Zážitky s Indiány, kteří mu pro jeho výšku přezdívali „Alberto Karaí Pukú, Dlouhý lovec“, vylíčil v knize „Indiáni Jižní Ameriky“. Po první světové válce se stal prvním velvyslancem Československé republiky v Brazílii. Naposledy byl v Jižní Americe v roce 1932. Zemřel v Praze na tetanus, když mu lékaři mu nepovolili, aby jako osvědčený indiánský protijed použil kurare.

Čestmír Loukotka (1895 – 1966).
Amerikanista a lingvista, který působil v Náprstkově muzeu a poté v ČSAV, v Brazílii studoval indiánské jazyky. V publikaci „Domorodé jazyky Brazílie“ popisuje společenské postavení Indiánů v zemi, jejich způsob života, sídla a zvyky.
Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902 – 1976). Syn českých emigrantů z Třeboňska z první poloviny 19. století se narodil v hornickém městečku Diamantina v brazilském státě Minas Gerais. Profesí lékař, byl v roce 1950 zvolen guvernérem státu Minas Gerais a později prezidentem celé Brazílie (1956 – 1961). Mimořádně uspěl při rozvoji infrastruktury a průmyslu a vybudoval nové hlavní město Brasília, léta předtím pouze plánované. Protože se znelíbil vojenskému režimu a zřejmě z obavy před znovuzvolením byl v roce 1964 zbaven občanských práv. Po návratu z exilu v roce 1967 zemřel při automobilové nehodě roku 1976.

Zeměpis, geografické poměry
Brazílie je přímořský stát na severovýchodě Jižní Ameriky při pobřeží Atlantiku. Rozlohou 8 511 965 km2 představuje pátou největší zemi světa po Ruské federaci, Kanadě, Číně a USA. Zahrnuje souostroví Arquipelago de Fernando de Noronha a ostrovy Atol das Rocas, Ilha da Trindade, Ilhas Martin Vaz a Penedos de Sao Pedro e Sao Paulo. Území trojúhelníkového tvaru měří ze severu na jih cca 4320 km, ze západu na východ cca 4328 km. Pobřeží Atlantiku s překrásnými plážemi má délku téměř 7 500 km, celková délka suchozemských hranic je 16 885 km (Argentina 1261 km, Bolívie 3423 km, Kolumbie 1644 km, Francouzská Guyana 730,4 km, Guyana 1606 km, Paraguay 1365 km, Peru 2995 km, Surinam 593 km, Uruguay 1068 km a Venezuela 2200 km).
Asi 40 % povrchu státu zaujímají nížiny, zbytek tvoří pohoří a náhorní roviny. Nížiny jsou v povodích řek Amazonky, Paraguay a Paraná, okolo řek státu Rio Grande do Sul a na pobřeží Atlantiku. Severně od bazénu Amazonky leží Guyanská vysočina (Serra de Pacaraima) s nejvyšší brazilskou horou Pico da Neblina (3014 m n. m), jihovýchodně Brazilská vysočina, zabírající přes polovinu brazilského území. Její součást, Serra de Mantiqueira nad pobřežím Atlantiku, zahrnuje horský uzel Serra de Caparao s nejvyšším vrcholem vysočiny Pico da Bandeira (2890 m n.m.).
Nejvýznamnější řekou je Amazonka s rozlohou povodí přes 7 milonů km2, jedna z největších řek světa. Ještě 3500 km od jejího ústí do Atlantiku je nadmořská výška pouhých 180 m n.m, takže většinu plochého území pokrývají bažiny a záplavové oblasti. Pro oceánské lodě je splavná od ústí až do Manausu, menší plavidla se dostanou až do Iquitos v Peru, 3700 km od ústí. Hlavními přítoky jsou z levé strany Putumayo (Içá), Japurá, Negro a Trombetas, pravostranné Juruá, Purus, Madeira, Tapajós, Xingu a Tocantins. Další důležité řeky jsou Paraná, na níž na hranicích mezi Brazílií, Argentinou a Paraguayí leží nejvodnatější vodopády světa Iguaçu, a Paraguay, známá bažinatou oblastí Pantanal, jež má zemědělský i turistický význam. Sao Francisco ve východním vnitrozemí je důležitou dopravní tepnou mezi severem a jihem země.
Z praktického hlediska lze v Brazílii vymezit pět regionů: Sever, Severovýchod, Jihovýchod, Jih a Středozápad.

Sever
(asi 43 % rozlohy země, 8 % celkové populace, státy Acre, Amapá, Amazonas, Pará, Rondônia, Roraima a Tocantins). Převažují mestici (asi 70 %), 23% tvoří běloši, 3% černoši a asi 1 % je původních Indiánů (stát Amazonas, kde je přes 80 % všech indiánských rezervací v Brazílii). Podnebí je rovníkové (průměrné roční teploty 26 – 28 °C, maxima 40 °C, vysoká vzdušná vlhkost a časté srážky). Převažuje Amazonská nížina, severně od ní leží Guyanská vysočina. Je zde sedm národních parků o celkové rozloze 76 tis. km2: Amazônia, Pico da Neblina, Jaú, Cabo Orange, Pacaás Novos, Serra do Divisor a Norte Roraima. Oblast je chudá, převažuje říční doprava po Amazonce a jejích přítocích. Těží se železo, mangan, bauxit, zlato, kaučuk a vzácná dřeva, důležitý je rybolov.

Severovýchod
(asi 19 % rozlohy země, 30 % celkové populace, z toho dvě třetiny ve městech; státy Maranhao, Piaui, Ceará, Rio Grande do Norte, Paraíba, Pernambuco včetně ostrova Fernando de Noronha 340 km od pobřeží, Alagoas, Sergipe a Bahia). Planiny charakterizují palmy a chov dobytka, pobřeží cukrová třtina a kakao, suché vnitrozemí pěstování bavlny. Příjemné klima (průměrná roční teplota kolem 27 C°), 3000 km písčitých pláží a chráněná území (mj. stolové hory s vodopády Chapada Diamantina, písečné duny v Lénçóis, mořský park u Fernando de Noronha a delta řeky Paraíbo) přitahují turisty. Ty sem láká i typická afrobrazilská hudba, samba a karneval. V Bahii se těží ropa.

Jihovýchod
(asi 11 % rozlohy země, 44 % celkové populace, státy Sao Paulo, Rio de Janeiro, Minas Gerais a Espírito Santo). Jde o nejlidnatější oblast Brazílie, kde odhadem 90 % obyvatel žije ve městech. Přelidněné aglomerace s chudinskými předměstími (favelas) čelí dopravním problémům, značné kriminalitě, znečištění prostředí a vysoké nezaměstnanosti. Přesto je jihovýchod průmyslovým, obchodním a finančním centrem Brazílie a navíc oblastí, kde vzniká třetina zemědělské produkce (především káva, citrusy, kukuřice, fazole, podzemnice olejná, banány, ananas). Dopravní infrastruktura je výborná, je zde soustředěn průmysl a exportuje se ropa a zemní plyn. V Minas Gerais se těží zlato, diamanty, polodrahokamy, železo a bauxit. Turisty přitahuje zejména Rio de Janeiro, Sao Paulo a národní parky Serra dos Órgaos a Caparaó (v Espírito Santo).
Jih (7 % území, asi 14 % obyvatel, státy Paraná, Santa Catarina a Rio Grande do Sul). Díky přistěhovalectví z Evropy na konci 19. a počátku 20. stol. je to „nejevropštější“ část Brazílie, protože němečtí, italští, švýcarští a polští osadníci si ze svých domovů přinesli životní styl, kulturu, architekturu i jazyk. Typický je folklór honáků dobytka, „gauchos“ (gaučos), k němuž patří svébytná hudba, tanec, kroje a pití čaje maté (chimarrao). Podnebí je subtropické, v horách ale může i sněžit. Kolem řeky Paraná se táhne pás tropických lesů, ale pro jih jsou typické rozsáhlé travnaté pampy. Nacházejí se tu dvě slaná jezera, Lagoa dos Patos (8 tis. km2) a Lagoa Mirim (2,5 tis. km2). Kromě chovu dobytka se pěstuje sója, kukuřice, obilí a rýže, je zde rozvinutý průmysl a hydroelektrárna Itaipu. Turisty přitahují zejména vodopády Iguaçu.

Středozápad
(19 % území, 6 % obyvatel, státy Mato Grosso, Mato Grosso do Sul a Goiás) je nejméně osídlenou brazilskou oblastí. Na území státu Goiás vznikl federální distrikt (Distrito Federal) s hlavním městem Brasília. Převládá Brazilská vysočina, turisty přitahují národní parky, například Chapada dos Guimaraes nebo bažiny Pantanal (přes 1000 druhů živočichů) a nově vybudovaná metropole Brasília. Chová se dobytek, pěstuje sója, cukrová třtina, rýže, bavlna, kukuřice a další; je zde rozvinutý průmysl, těží se zlato, diamanty, železná ruda a mangan.

Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky
Téměř dvě třetiny území Brazílie pokrývají lesy. Amazonský deštný prales je rozlohou přibližně 6 milonů km2 dosud největší na světě a produkuje významné množství kyslíku. Odhadem v něm roste 80 tisíc druhů stromů a rostlin a 15 tisíc druhů živočichů, z nichž mnohé dosud nebyly objeveny, vědecky popsány a neznáme ani jejich potenciální význam, například jako farmaka. Tropický les je typický pro sníženinu Paraná, kde přechází v subtropické lesy s araukáriemi. Toky řek doprovázejí galeriové lesy. Pro sever Brazílie jsou ekonomicky významné palmy (babaçu, kokosové palmy nebo voskové palmy carnaúba). Ve vnitrozemí Brazilské vysočiny převládá „cerrado“; křovinato-stromová vegetace s druhy zadržujícími vláhu, a rozlehlé travnaté savany, významné pro chov dobytka. „Caatinga“ je polopouštní vegetace s řídkými křovinami v nejsušších oblastechí na severovýchodě. Na jihu Brazílie převládá step, v bazénu Pantanalu tropické bažiny.
Fauna tropického pralesa je nepředstavitelně bohatá. Žijí tu opice, hadi (včetně anakondy, hroznýšů a jedovaté „jararaca“), žáby, hmyz a ptáci. V řekách se vyskytuje přes 1000 druhů ryb (mezi nimi i obří „ pirarucu“, piraně a sladkovodní delfíni). Běžní jsou kajmani, kapybary, kočkovité šelmy (jaguár, puma, ocelot a další), lenochodi, mravenečníci, pásovci, tapíři. Mnoho druhů je ohrožených a některým hrozí vyhubení.
V Brazílii je asi 350 státem chráněných oblastí, s různým statutem ochrany (národní parky, ekologické oblasti, biologické rezervace). Některé jsou zcela nepřístupné, jiné pouze na zvláštní povolení. K turisty nejnavštěvovanějším národním parkům patří Tijuca (převážně tropický prales na kopcích kolem Rio de Janeira), Serra dos Órgaos (85 km od Rio de Janeira, turistika, horolezectví), Iguaçu (největší vodopády světa, turistika, vyjížďky lodí), Chapada Diamantina (stát Bahia, okolí bývalého hornického města Lençóis, naučné stezky, turistika, horolezectví, vodopády), Marinho dos Abrolhos (mořský národní park u stejnojmenného souostroví, korálové útesy, potápění), Marinho de Fernando de Noronha (mořský národní park v souostroví téhož jména 540 km severovýchodně od Recife, UNESCO), specifickou kapitolou je oblast Amazonie.

Životní prostředí
Světové důsledky má kácení amazonského deštného pralesa, jednoho z nejdůležitějších biomů na Zemi. Odlesňování na území Brazílie postupuje katastrofickým tempem: ročně se vykácí plocha přes 18 tis. km2, celkově už bylo zlikvidováno 512 tis. km2 pralesa, tedy téměř 13 % původní rozlohy. Důvodem ke kácení je těžba nerostných surovin, těžba dřeva, stavba komunikací a rozšiřování pastvin pro hovězí dobytek. Ty se získávají jednoduše vypálením a případný nekontrolovaný požár je pro žháře jen malým trestem. Vypalování je dále příčinou půdní eroze a její nevratné degradace půdy. V Brazílii hrozí vyhynutí 219 živočišných druhů (z toho 109 druhů ptáků a 67 druhů savců) a přes 100 rostlinných druhů. Zákony na ochranu životního prostředí jsou nedostatečné.

Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika
Nerostné bohatství představují bauxit, zlato a platina, diamanty, polodrahokamy, železná ruda, mangan, nikl, chróm, wolfram, zinek, cín, uran, ropa a zemní plyn, fosfáty, sůl, vodní energie a dřevo.

Export a import
V minulosti se vyváželo zejména cenné dřevo (strom pau do brasil dal zemi dokonce jméno), třtinový cukr, zlato, drahokamy, káva a kaučuk, dnes se exportují letadla, železná ruda, polotovary ze železa a oceli, hliník, osobní automobily a jejich části, obuv a kožedělné výrobky, buničina, sója, káva, pomerančový koncentrát, tabák, bavlna, rýže, banány, maniok a maso. Dováží se především ropa, ropné deriváty a chemické produkty, topné oleje, stroje, elektrická a transportní zařízení, automobilové součástky, motory a elektronika, léky a pšenice.
Elektřina se získává využitím vodních toků řek a vodopádů (83 %), z jaderné energie (4,5 %), spalováním fosilních paliv (8 %) či jinými způsoby (4,5%). Ve Foz do Iguacu byla vystavěna největší hydroelektrárna světa, zásobující elektrickou energií jižní část Brazílie a celou Paraguay.
Zemědělství. Zemědělsky je využitelná pouhá osmina rozlohy země. Převládají latifundie a pěstování na plantážích, hlavními plodinami jsou káva (čtvrté místo na světě), banány, batáty, bavlna, brambory, citrusy, cukrová třtina, fazole, kakao, kokosové ořechy, kukuřice, mango, maniok, oříšky kešu, papaya, pšenice, rýže, sisal, sója, tabák a vinná réva. Z amazonského pralesa se získává kaučuk, léčivé rostliny a dřevo. Brazílie je třetím největším světovým producentem masa a kuřat, chová se skot, prasata, ovce, koně, kozy a drůbež.
Průmysl. Hlavní průmyslová odvětví jsou strojírenství (výroba automobilů, letadel a jejich částí), hutnictví (výroba surového železa a oceli), průmysl petrochemický (rafinerie ropy), chemický (výroba hnojiv a plastů), potravinářský, textilní, obuvnický, gumárenský, papírenský, dřevozpracující a výroba cementu.
HDP na hlavu v paritě kupní síly je 8800 USD, na čemž se podílí zemědělství 5 %, průmysl 31 % a služby 64 %.
Brazílie se potýká s praním špinavých peněz a pašováním zboží, drog a zbraní přes Argentinsko-Brazilsko-Paraguayskou hranici. Problémem je nelegální produkce konopí a koky a chudoba podstatné části obyvatel.

Státní zřízení, administrativní uspořádání
Od roku 1889 je Brazílie federativní republikou. Prezident je volen přímou volbou na čtyři roky, maximálně na dvě funkční období, a je zároveň předsedou vlády, jejíž členy jmenuje. Od roku 2003 je prezidentem Luís Inácio Lula da Silva (za Stranu pracujících, Partido dos Trabalhadores, PT). Účast ve volbách je povinná pro gramotné občany ve věku 18 až 70 let; pro věk od 16 do 18 let, nad 70 let a pro negramotné je dobrovolná. Výkonnou moc mají ministerstva a orgány státní správy.
Federální legislativa je v rukou dvoukomorového Národního kongresu (Congresso Nacional). Tvoří jej Senát (Senado Federal), který má 81 senátorů, vždy tři senátoři za každý stát, a Poslanecká sněmovna (Camara dos Deputados), celkem 513 poslanců, zastupujících občany úměrně dle počtu voličů v jednotlivých státech. Nejvyšší federální soud (Supremo Tribunal Federal) tvoří 11 soudců jmenovaných prezidentem. Každý stát i federální distrikt má svou zákonodárnou, výkonnou i soudní moc. V jeho čele stojí guvernér volený občany na 4 roky, legislativa státu nesmí být v rozporu s federálními zákony. Každý stát je rozčleněn na menší administrativní jednotky (municipios), v jejichž čele stojí občany volený prefekt.

Administrativní členění:
Federace je tvořena 26 spolkovými státy (estados) a jedním federálním distriktem hlavního města Brasília (Distrito Federal). Spolkové státy jsou Acre, Alagoas, Amapa, Amazonas, Bahia, Ceara, Espirito Santo, Goias, Maranhao, Mato Grosso, Mato Grosso do Sul, Minas Gerais, Para, Paraiba, Parana, Pernambuco, Piaui, Rio de Janeiro, Rio Grande do Norte, Rio Grande do Sul, Rondonia, Roraima, Santa Catarina, Sao Paulo, Sergipe a Tocantins.

Spropitné

Všichni pracovníci ve službách očekávají spropitné: určitě byste neměli zapomenout na hotelové nosiče a pokojské, protože často představuje jejich jediný příjem. Obvyklá částka je 1 USD za den. Na letištích je běžná odměna nosiči 1 USD za zavazadlo. V restauracích bývá spropitné zahrnuto v celkové ceně, pokud jste však byli spokojeni, přidejte 10 % z celkové útraty. Místní řidiči a průvodci při fakultativních výletech rovněž očekávají odměnu, její výše ovšem záleží na spokojenosti klienta. Spropitné se zpravidla dává také u čerpacích stanic, čističům bot a holičům. U řidičů taxi se většinou cena pouze zaokrouhluje nahoru.

Svátky

V Brazílii se slaví nepřetržitě, přičemž hlavním náboženským svátkem jsou velikonoce (pohyblivý svátek) a nejoblíbenějším světským svátkem karneval. Kromě federálních svátků má každý stát své vlastní svátky, kdy je většinou slaven některý ze svatých patronů. Ve většině brazilských států je dnem pracovního klidu též den následující po svátku.

Federální státní svátky:

1. ledna: Den světového bratrství, Nový rok
pohyblivý: karneval (pětidenní svátek, od pátku do úterý sedm týdnů před velikonocemi)
pohyblivý: Velký pátek a Velikonoce
21. dubna: Den úmrtí národního hrdiny Tiradentese a vznik hlavního města Brasília
1. května: Svátek práce
pohyblivý: Boží tělo (60 dní po Velikonocích)
7. září: Den vyhlášení brazilské nezávislosti
12. října: Den zjevení Panny Marie (Nossa Senhora Aparecida)
2. listopadu: Památka zesnulých
15. listopadu: Vyhlášení republiky
25. prosince: Boží hod vánoční
Další populární vybrané svátky jsou například:
1. ledna: tradiční námořní procesí (Procissao do Senhor Bom Jesus dos Navegantes) od roku 1750 v Candoblé ve městě Pernabuco (dříve Bahia)
20. ledna: oslavy založení Rio de Janeira
25. ledna: založení Sao Paula
15. - 21. dubna: oslava brazilské nezávislosti (Semana da Inconfidencia), zejména v Sao Joao del Rei ve státu Minas Gerais
19. - 21. dubna: oslava objevení Brazílie, především v Porto Seguro ve městě Pernabuco (dříve Bahia)
29. června: svátek sv. Petra (Festa de Sao Pedro Pescador), mj. procesí v Sao Paulo

Telefonování + roaming

Všichni tři čeští operátoři mají v Brazílii roaming. Ve městech je spojení dobré, ve vnitrozemí může být pokrytí signálem slabé nebo žádné. Nezapomeňte, že je třeba mít třípásmový mobil. Cena za hovor do ČR je různá dle tarifu, informujte se u svého operátora.
Veřejné telefonní automaty vyžadují předplacenou kartu, která se prodává ve stáncích nebo u pouličních prodavačů.
Předvolba (národní číslo) do ČR je +420 (00420), předvolba do Brazílie +55. Při mezinárodním volání do Brazílie se mezi předvolbou a číslem účastníka uvádí ještě číslo operátora.

Tísňová volání

policie vojenská (pořádková), Polícia Militar: 190
policie kriminální (civilní), Policia Civil: 147
rychlá záchranná služba, Pronto Socorro: 192
hasiči, Bombeiros: 193
Potřebujete-li zavolat pohotovostní služby, doporučuje se najít někoho, kdo hovoří portugalsky a pomůže vám s dorozuměním.

Víza, vstupní formality

Pro turistickou cestu do Brazílie kratší 90 dnů nepotřebují občané České republiky vízum. Nutný je cestovní pas s minimální platností šest měsíců od vstupu do země. Letecký dopravce zpravidla vyžaduje zpáteční letenku. Pohraniční policie může požadovat prokázání dostatečných prostředků pro pobyt, hotelovou rezervaci nebo zpáteční letenku, což se týká zejména individuálních cestovatelů.
Při vstupu je třeba vždy vyplnit a nechat si potvrdit imigrační kartu (hraniční průvodku – a cartao de entrada/saida, vstupní/výstupní) a zkontrolovat vstupní razítko v cestovním pasu. Orazítkovanou kopii průvodky budete potřebovat při odjezdu ze země, takže je třeba dát pozor na její ztrátu; pokud o ni přijdete, je třeba to nahlásit policii. Při překročení hranic do okolních států, zejména na menších přechodech, je nutné zkontrolovat výstupní razítko v pasu a odevzdat imigrační kartu. Při neudělení výstupního razítka by mohly vzniknout potíže s opětovným vstupem do země.

Zajímavá místa

Brasília
Hlavní město Brazílie (1,8 mil. obyv., 1150 m n.m.) bylo záměrně vybudováno ve vnitrozemí, jako podpora osídlování západu a vnitrozemí a jako protiváha přelidněnému pobřežnímu pásu. Bylo původně plánováno pro půl až třičtvrtě milionu obyvatel. Většina moderních a avantgardních staveb vznikla v neuvěřitelném tempu pěti let (1955 – 1960), díky enormní snaze tehdejšího prezidenta českého původu Joscelina Kubitschka a řady návrhářů, stavitelů a architektů, z nichž nejznámější byl Brazilec Oscar Niemeyer. Za metropoli bylo prohlášeno 21. dubna 1960. Z ptačí perspektivy má město půdorys letadla, v jehož trupu vymezeném dvěma šestiproudými dálnicemi jsou ministerstva a památníky, kokpit hostí mj. vládní a prezidentský palác, Kongres a Justiční palác. Na křídlech jsou v zeleni ukryté barevné nízké obytné bloky, kde adresou je sestava písmen a číslic.
Zajímavosti jsou památník prezidenta Juscelino Kubitschka (s rakví označenou nápisem Fundador, Zakladatel), budova ministerstva zahraničí, připomínající vodní středověkou pevnost, budova ministerstva spravedlnosti s vodopády a Niemeyerova Metropolitní katedrála, vyhlížející jako ostnitá mořská lastura. Součástí rekreačního zázemí je umělé jezero. Moderní velké centrum je od roku 1987 na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.

Amazonie
Amazonský tropický deštný prales (asi 6 milionů km2) je nejrozsáhlejší na světě. Zasahuje do devíti států, ale 60 % jeho území leží v Brazílii. Jeho páteř tvoří Amazonka, druhá nejdelší řeka světa s téměř 1000 přítoky, kterou protéká přibližně pětina sladké vody na Zemi. V jejím povodí se nachází desetina všech druhů rostlin a zvířat světa. Největším městem je zde Manaus, hlavní město státu Amazonas, odkud se pořádá nejvíce výprav do nitra pralesa. V nabídce jsou pobyty v tzv. „eko-lodžích“, což jsou komplexy chat nebo bungalovů, obvykle s centrální jídelnou, povalovými chodníky, vyhlídkovými plošinami apod. Bývají vystavěny v tradičním stylu, ale nabízejí základní turistický komfort (moskytiéry, toalety a sprchy, pitnou vodu, jídlo, výlety s místním průvodcem do pralesa). Zpestřením je treking pralesem, plavba na kanoích, lov piraní, noční vycházka, pozorování aligátorů, návštěva indiánské vesnice apod. Dopravu do Manausu a zpět zajišťují cestovní kanceláře. Oblíbeným cílem výletů je „Meeting of the Waters“ (Setkání řek), kde se stéká černé Rio Negro a hnědě kalné Solimoes.

Amazonka

Nejmohutnější světový veletok o délce 7025 km, s průtokem 220 tisíc m3/s a s přítoky, z nichž 17 je delších než 1600 km. Pramení na jihu Peru v Cordillera de Chilla, celková rozloha povodí činí asi 7 miliónů km2. Na hranicích Peru a Brazílie je šíře jejího řečiště 3 kilometry, na středním toku 5 – 10 km a říční delta je široká 250 – 300 km. Průměrná hloubka řeky je 50, někde i 70 metrů. Řeky v povodí Amazonky se rozlišují podle barvy na černé, s rozpuštěnými kyselými složkami humusu, a bílé, zakalené žlutými jílovitými zvětralinami. Několik přítoků je zbarveno zeleně. Mořský příliv, v ústí řeky o výšce až 5 metrů, je znatelný ještě 800 kilometrů proti proudu. První splul Amazonku z Ekvádoru až po ústí Francisco de Orellana v roce 1541-1542. Okolí řeky obklopuje neprostupný tropický prales, v němž většina živočichů musí umět plavat nebo šplhat. Zvířata většiou neuvidíte, protože bujná vegetace je tak hustá, že se v ní dokonale ukryjí. Je tu celoročně horko a vlhko, teploty 23 – 30°C, srážky přibližně 2600 mm ročně.

Fortaleza

Fortaleza (2 mil. obyv.), hlavní město státu Ceará, který se pyšní šesti sty kilometry nádherných pláží, je velký rybářský přístav a obchodní centrum. Zajímavosti jsou Museu de Arte e Cultura Popular (řemeslné výrobky místních umělců), Museu do Ceará (historie a antropologie), Museu do Automóvel (modely veteránů značek Buick, Pontiac, Cadillac, Citroen ap.), divadlo José de Alencar (1910), Parque Ecológico do Coce (moderní park před nákupním centrem Iguatemi). Nejznámější pláže jsou Praia de Iracema (fotbal, volejbal, záplava barů a zábavních podniků), Praia do Meireles (většina hotelů a lepších restaurací, večerní trh rukodělných výrobků). Vzdálenější jsou Praia do Mucuripe (rybářské hospůdky s dary moře a oplachtěné bárky „jangady“) a Praia do Futuro. Aquapark „Beach park“ leží 22 km od centra. Centrem Fortalezy se táhne pobřežní kolonáda lemovaná luxusními výškovými hotely s rušnou pláží plnou barů, restaurací, diskoték, obchodních center a pouličních trhů.

Foz do Iguaçu (Iguazu)
Světoznámé vodopády (UNESCO, 1986) leží asi 20 km východně od soutoku řek Paraná a Iguacu, na dohled brazilských hranic s Argentinou a Paraguayí. Jejich oponu širokou 4 km a vysokou 90 metrů tvoří 150 až 300 vodních proudů, dle aktuálního množství vody; podle znalců jsou impozantnější než Viktoriiny vodopády. Burácející příval vody spadající ze skal porostlých zelení bere dech a scénerie pralesa s pestrými motýly, papoušky a tropickou květenou je nepopsatelná. Abyste dokonale vychutnali jejich nádheru, doporučuje se návštěva z obou stran hranice. Brazilská strana nabízí pohled na jejich panorama: pěší vycházka vede od hotelu Tropical das Cataratas kolem hřmící masy vody zvané Ďáblův jícen, jež je sekundovým průtokem vody největší na světě. Po visutých lávkách lze dojít k úpatí vodopádů, kde však chraňte svoji fototechniku před vodní tříští. Pod Salto Floriano bývá duha a vede odtud výtah na horní hranu vodopádů. Argentinská strana nabízí vycházku národním parkem přes lávky, schody a můstky, jež umožňují v délce několika kilometrů obdivovat z bezprostřední blízkosti jednotlivé vodopády a zároveň poskytují i celkový pohled na čtyřkilometrovou vodní clonu. Adrenalinovou aktivitu nabízí „Macuco safari“, jízda džípem pralesem, na niž navazuje plavba speciálním motorovým člunem proti proudu řeky Paraná až pod vodopády. Pláštěnka a důkladná ochrana veškeré techniky proti vodě je bezpodmínečně nutná, zážitek nesdělitelný.

Přehrada Itaipú

Jeden ze sedmi divů současného světa (jméno znamená v jazyce guaraní „Zpívající kámen“) leží na hraniční řece Paraná mezi Brazílií a Paraguaí. V letech 1975 – 1978 přehradu budovalo přes 35 tisíc lidí, stavba stála 11 miliard dolarů. Roku 1982 byla napuštěna nádrž, roku 1992 zprovozněna elektrárna. Obrovská vodní plocha (1460 km2, 7 km krát 180 km, objem 29 mld. m3, maximální hloubka 220 m) slouží kromě rekreace k pohánění 20 Francisových turbín, každé o výkonu 700 MW (poslední byla spuštěna v roce 2004), dodávajících elektřinu pro jižní část Brazílie a celou Paraguay. Obě země využívají polovinu výkonu. Ročně si přehradu prohlédne 750 tisíc turistů, pro něž je připravena videoprojekce o historii a průběhu unikátní stavby, její maketa a prohlídka přehradní hráze o délce 7,76 km, šířce koruny 14 m, šířce paty 200 m a s maximální výškou 196 m. Kvůli přehradě byly přesídleny 4 milióny lidí.

Doporučený výlet:
Paraguay, městečko Citade del Este. Je dostupné po Mostě přátelství, který se vypíná do výšky 75 m nad řekou Paraná, suvenýry nakoupíte v kamenných obchůdcích nebo na tržišti. Hraniční kontrola.

Manaus
Vnitrozemské město na soutoku Rio Negro a Amazonky, s mezinárodním letištěm a třetím největším nákladním letištěm v zemi, je ideálním východiskem pro poznávání Amazonské oblasti. Terénním autem nebo lépe lodí, ale zásadně s místním průvodcem, jehož znalosti terénu, rostlin a živočichů umocní hloubku zážitků. Vlastní město se pyšní budovou „Theatro Amazonia“, kterou ve stylu italské renesance postavil Domenico de Angelis. Připomíná milánskou La Scalu a zpíval tu i Enrico Caruso.

Pantanal

Rozlehlá bažinatá rovina (150 tis. km2) leží na řece Paraguay na hranicích mezi Brazílií, Bolívií a Paraguayí. Je zde jedna z největších koncentrací zvířat na světě; ideální pro jejich pozorování je období sucha, tedy duben až říjen, zatímco ve zbývající době je většina území zaplavená. Ze šesti set druhů ptáků jsou běžní papoušci, tukani a volavky, z dalších zvířat krokodýli, mravenečníci, kapybary a opice, lze spatřit i oceloty, pumy a jaguáry. Ubytování nabízejí lodže v turistických ekocentrech.

Petrópolis
Městečko v koloniálním stylu ležící v horském údolí 70 km severně od Rio de Janeiro. Zajímavosti jsou Imperiální muzeum, umístěné v někdejším letním císařském sídle, s korunovačními klenoty včetně zlaté koruny Pedra II. s 639 diamanty a 77 perlami, dále Křišťálový palác, stavba ze skla a oceli ve stylu poslední čtvrtiny 19. století, a neogotická katedrála (1939).

Porto Seguro

Menší turistické letovisko s mnoha kvalitními hotely leží v Bahii. Nabízí krásné pláže, ideální podmínky pro koupání, slunění, vodní sporty a výlety lodí. V barech a restauracích s živou hudbou vládne „lambada“, jež je zde nejoblíbenějším tancem.

Rio de Janeiro (Rio)
Nejznámější a druhé nejlidnatější brazilské město (11 mil. obyv.), přezdívané „Cidade maravilhosa“, Nádherné město, v letech 1763 – 1960 brazilská metropole, leží na jihovýchodě Brazílie na obratníku Kozoroha v zátoce Guanabara. „Lednová řeka“ ho pojmenoval portugalský mořeplavec Gaspar de Lemos, když tu 1. ledna 1502 přistál a mořskou zátoku považoval za ústí řeky. Město založili 1565 Portugalci, ale prvními osadníky byli Francouzi. Dnes je Rio hlavním městem státu Rio de Janeiro, a celobrazilské obchodní, finanční a po Săo Paulo druhé nejvýznamnější průmyslové centrum: je zde průmysl farmaceutický, gumárenský, hutnický, chemický, kožedělný, loďařský, obuvnický, potravinářský, strojírenský i textilní. Je největším brazilským přístavem Atlantiku a má dvě letiště.
Dominantami města, sevřeného mezi horami a rozlehlým přístavem, jsou vrch Corcovado (705 m n. m.) se sochou Krista Vykupitele (Cristo Redentor) a skála Păo de Acúcar (Cukrová homole, 395 m n. m.). Na vrch Corcovado (705 m n.m.) vede pozemní lanovka z ulice Cosme Velho pralesem Tijuca s tratí lemovanou sochami zvířat, která jsou směrem k vrcholu stále podivnější, poté 220 schodů na vyhlídku se sochou Krista Vykupitele, symbolu Ria (1931, výška 30 m a 7 m podstavec, hmotnost 1145 tun, rozpětí rukou 28 metrů), Pao de Acúcar (395 m n.m., kabinková lanovka s přestupem na předvrcholu Urca (215 m n.m.).Nejznámější pláže jsou Copacabana (délka 4,5 km), Ipanema, Flamengo, Botafogo, Leme, Vidigal, Pepino a Bara da Tijuca. Celoročně panují teploty 20 °C – 30 °C, od prosince do března bývá běžně 35 °C. Roční srážky činí 1200 mm. Obyvatelé přezdívaní „Cariocas“ jsou ze dvou třetin afrického původu. Panuje zde rasová tolerance, ale „evropská“ část obyvatel má vyšší společenský status i lepší ekonomické postavení než je průměr. Mimo chudinské čtvrtě (favely) vládne bezstarostný životní styl, plážová pohoda, samba a fotbal. V únoru veškerý život ovládne karneval.
Dvě aministrativní části, „Zona norte“ (severní) a „Zona sul“ (jižní) jsou odděleny kopcem Serra da Carioca, zastavěným favelami. V centru Ria jsou velvyslanectví, vládní úřady, banky, obchodní domy a hlavní třídy Rio Branco a Avenue Prasidene Vargas, vedoucí k fotbalovému stadionu Maracaná. Zajímavostmi jsou koloniální secesní stavby, hlavní náměstí Praca Floriano, Teatro Municipal (1905), Museu Nacional de Belas Artes (1908, sbírky brazilských malířů), kostel Convento de Santo Antonio (1745, dřevořezby), moderní katedrála připomínající sopku, park Campo de Santana (zde byla vyhlášena nezávislost Brazílie na Portugalsku), náměstí Praca Quinze de Novembro (fontána z 18. stol., oblouk Arco de Teles, z přilehlého nábřeží plují trajekty a vznášedla do Niteroi a Ilha da Paqueta), obrovský městský park Parque de Flamengo (740 ha, muzeum moderního umění, vyhlídka na zátoku) a most Rio Niteroi (1974, přes záliv Guanabara, délka 14,5 km, výška 60 m, šířka 27 m). Za vidění stojí též Pomník padlým ve II. světové válce, čtvrť Santa Teresa (jezdí sem tramvaje z centra po trase akvaduktu Arcos da Lapa z roku 1750, kterým proudila voda z Rio Carioca), Museu da República (budova byla v letech 1896 až 1954 prezidentskou rezidencí), barokní kostel Igreja da Nossa Senhora da Glória do Outeiro (1714), indiánské muzeum Museu do Índio, Národní historické muzeum, botanická zahrada (840 ha, sochy, fontány, tropický prales, brazilská květena a 6000 druhů rostlin z celého světa), rezervace Parque Ecológico Municipal de Marapendi (940 ha, místní flóra a fauna).

Doporučené výlety z Ria:
Polodenní na Corcovado, pralesy a pláže Ria; polodenní na Cukrovou homoli; výlet k vodopádům Iguazu (zpravidla třídenní – letecky do města Foz do Iguazu, prohlídka z brazilské strany, druhý den z argentinské strany, projížďka lodí proti proudu co nejblíže k vodopádům, třetí den návrat). Dále lze podniknout plavbu lodí na tropické ostrovy, cestu k řece Mambucaba (rafting, koupání ve vodopádech), navštívit pohoří Serra da Bocaina (české centrum Lidice, koupání ve vodopádech), udělat si výlet na fazendu (místní farmu, s ochutnávkou cachaça a caipirinha), podívat se na fotbalové utkání na Maracana, navštívit školy samby nebo večerní karnevalovou show.

Salvador da Bahia
Významný přístav a hlavní město státu Bahia (2,5 mil. obyv.) leží 1200 km severovýchodně od Rio de Janeira: je nejstarším městem na území Brazílie a do roku 1763 byl metropolí. Exportují se odtud doutníky, ropné produkty, káva a rostlinné oleje. Zajímavostí je půvabné náměstí Largo do Pelourinho ve stejnojmenné čtvrti s přezdobenými kostely (př. Sao Francisco). Doporučené výlety: „Historický Salvador“ (národní památka Horní město s kostely a budovami ze 17. a 18. století a překrásným výhledem), „Panorama Salvadoru“ (Dolní město), ostrov Itaparica a pláž Praia do Forte.

Sao Paulo

Nejkosmopolitnější město Brazílie (20 mil. obyv.) a její ekonomické srdce bylo v minulosti základnou „bandeirantes“, dobrodruhů, kteří odtud podnikali výpravy za otroky, zlatem a drahokamy. Postupně dorazili na sever až k Amazonce a na jih k Rio de la Plata, čímž se zasloužili o rozšíření území Brazílie do těchto oblastí. Megapole je dnes centrem asi poloviny brazilského průmyslu a sídlem nejvýznamnějších brazilských i nadnárodních společností. Její tvář je dána především výškovými budovami. Novogotická metropolitní katedrála pojme osm tisíc věřících a jsou v ní umístěny největší varhany v Jižní Americe. K dalším zajímavostem patří umělecké muzeum (Museu de Arte de Sao Paulo) s nejvýznamnější uměleckou sbírkou Jižní Ameriky, muzeum sakrálního umění (Museu de Arte Sacra) v koloniální budově z roku 1774 a muzeum současného umění (Museu de Arte Contemporanea), pořádající každé dva roky největší výstavu moderního umění na světě.

Zábava, kultura, sport

Turisty přitahují světoznámé akce, jako např. karneval v Rio de Janeiro (únor – březen), mezinárodní výstava umění v Sao Paulu (březen – červen), závody Grand Prix brazilské Formule 1 (konec března) a filmový festival v Rio de Janeiru (říjen), červnový Amazonský folklorní festival (Festival Folclórico do Amazonas) v Manausu, červencové závody jachet na trase Praia do Meireles – Praia Mucuripe (Regata de Jangadas) ve Fortaleze, srpnové folklorní slavnosti v Pernambuco (Folclore Nordestino) nebo folklorní festival (Semana do Folclore) 22. – 29. srpna ve Fortaleze.
Zejména města a turistické resorty nabízejí nepřeberné možnosti zábavy, všude jsou restaurace, bary, ale i noční kluby a diskotéky. Větší hotelové areály nabízejí vlastní animační programy, stolní tenis, squash, tenis, kulečník, fotbálek, některé půjčují jízdní kola, kánoe, vlastní jachty, jiné nabízejí šnorchlování a potápění (podmořský život se však třeba s Rudým mořem či Karibikem srovnat nedá), některé mají kosmetická centra, masáže, fitness, vířivku i saunu.
Na plážích je široká nabídka vodních sportů, např. vodní lyže a šlapadla, kajaky, windsurfing, dále jogging, plážový volejbal a plážový fotbal, půjčit si můžete i motorový člun nebo se plavit na škuneru. Specialitou jsou vyjížďky do přírody (zejména do dun) v buginách (otevřených sportovních vozech) a projížďky na koních, oblíbený je i rafting na přímořských řekách, paragliding, dále rybolov na otevřeném moři a plavby za pozorováním velryb,
Atrakcí pro celou rodinu je Beach park, vodní zábavní park asi 22 km od Fortalezy, s tobogány, umělými mořskými vlnami, skluzavkami a dalšími zábavními prvky. Zájemci o fotbal mohou v Riu navštívit slavný fotbalový stadion Maracaná. Pro milovníky golfu je ideální osmnáctijamkové golfové hřiště Costa do Sauípe u Salvadoru, nebo golfový resort „Do Frade“ na „Zeleném pobřeží“ 200 km od Rio de Janeiro, rovněž s osmnáctijamkovým hřištěm; menší golfové hřiště je ve středisku Buzios.

Zastupitelské úřady

Velvyslanectví České republiky v hlavním městě Brasília
Embaixada da República Tcheca
SES 805 Lote 21A,Via L3 Sul, Asa Sul, Brasília - DF
CEP 70200-901,
Tel.: (+55 61) 3242 7785, 3242 7905
Fax: (+55 61) 3242 7833
konzulární pohotovost (mobil): +55-61/99789618
e-mail.: brasilia@embassy.mzv.cz
Internet: www.mzv.cz/brasilia
Úřední hodiny: po, st, pá 09.00 – 12.00
Působnost pro celou Brazílii.

Generální konzulát v Sao Paulo
Consulado General da República Tcheca
Av. Morumbi, No. 635, Sao Paulo – SP
Jardim Guedalla
CEP 05607-000
tel: + 55-11/303 117 29, 303 189 97, 381 437 28
konzulární pohotovost (mobil) +55-11/9984 28 96
fax: +55-11/303 118 22
e-mail saopaulo@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/saopaulo
Úřední hodiny: po – pá 09.00 – 12.00
Konzulární působnost pro státy: Sao Paulo, Paraná, Santa Catarina, Rio Grande do Sul, Mato Grosso do Sul, Rio de Janeiro, Minas Gerais a Espirito Santo.

Honorární konzulát Recife
Consulado Honorário da República Tcheca
PragoTec, Avenida Eng. Domingos Ferreira 2391, Empresrial San Marino, 10 andar, Boa Viagem, Recife
CEP: 51020-031
tel: +558133277033
fax: +558133276945
e-mail: recife@honorary.mzv.cz
Konzulární působnost pro státy: Alagoas, Paraiba a Pernambuco.
Provozní hodiny: po – pá 09.00 – 12.00

Honorární konzulát Joinville

Consulado Honorário da República Tcheca
Avenida Edmundo Doubrawa, Distrito de Pirabeiraba, Joinville
CEP: 89219-502
tel: +554734511030
fax: +554734511195
e-mail: joinville@honorary.mzv.cz
Provozní hodiny: po – pá 08.00 – 12.00
Konzulární působnost pro stát Santa Catarina.

Honorární konzulát Manaus
Consulado Honorário da República Tcheca
Rua Chaves Ribeiro 39, Sao Geraldo, Manaus
CEP: 69053-190
tel, fax: +55922320922
e-mail: manaus@honorary.mzv.cz
Provozní hodiny: po – pá 09.00 – 18.00

Konzulární působnost pro stát Amazonas.
Velvyslanectví Brazilské federativní republiky v České republice
Panská 5, Praha 1, PSČ 110 00
Tel.: 224 321 910, 224 324 965
Fax: 224 312 901
chebrem@mbox.vol.cz
Provozní hodiny: po – pá 09.00 – 17.00
Konzulární oddělení:
tel: 224 321 9101
e-mail: consulado@brazil.cz
Provozní hodiny: po – pá 09.30 – 13.30

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Úroveň soukromých zdravotnických zařízení je na velmi vysoké úrovni, obecně mnohem vyšší než v ČR. Přestože oficiálně poskytují první pomoc v případě úrazu zdarma státní nemocnice, počítejte vždy s platbou hotovosti na místě, ať máte zdravotní pojištění či ne. Zásadně však před cestou uzavřete kvalitní cestovní pojištění a v případě potřeby se vždy nejprve spojte se zástupcem konkrétní pojišťovny. Klienti Čedoku jsou pojištěni u České pojišťovny.
V případě ošetření je nezbytné nechat si vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovat veškeré originály účtů, receptů a dalších případných dokladů (např. rtg snímků) pro pozdější jednání s pojišťovnami. Následná refundace je možná jen v případě, že k ošetření dojde ve smluvním zdravotnickém zařízení mezinárodní pojišťovny.
Očkování. Turisté přilétající z Evropy nepotřebují mezinárodní očkovací průkaz, ale pokud byste do Brazílie cestovali z některých jiných zemí, vyžaduje se doklad o očkování proti žluté zimnici. Toto očkování je doporučováno při cestách do oblasti Amazonie a vnitrozemí. Rozumné je vždy mít očkování proti žloutence typu A a B, proti břišnímu tyfu a tetanu. Nehlaďte také žádná zvířata, mohla by mít vzteklinu.
Před cestou do tropických vnitrozemských částí Brazílie se doporučuje užívání antimalarik. O jejich případném užívání se v dostatečném předstihu poraďte se svým osobním a s odborným lékařem. Malárie se přenáší bodnutím komára, proto se doporučuje používat kvalitní repelent a profylaxe: pro výlet do pralesa a vždy navečer oblékat dlouhé kalhoty a dlouhé rukávy a vyhnout se parfémům a kolínské vodě. Dalšími nebezpečnými nemocemi, které přenášejí komáři (a to i ve dne a též ve velkých městech), jsou horečka dengue a žlutá zimnice. Exotická horečka dengue se projevuje zvracením, průjmem, bolestmi kloubů a poklesem krevního tlaku; je nutné vyhledat lékařské ošetření. Očkování proti ní neexistuje, k prevenci je třeba používat repelenty. Kvalitní ubytovací zařízení v rizikových oblastech mají moskytiéry chránící lůžko.
Úpal a úžeh. Příčinou je nerozumný pobyt na slunci bez dostatečné ochrany: nevystavujte se slunci nepřiměřeně dlouho, používejte krémy s vysokým ochranným faktorem, pijte i když nemáte pocit žízně, noste kvalitní sluneční brýle a pokrývku hlavy.
Zažívací problémy. Příčinou bývá změna prostředí, nedostatečná hygiena, zvýšená námaha a evropská střevní mikroflora nezvyklá na nápor exotických bakterií. Riziko sníží striktní dodržování hygienických pravidel: nejezte nic co nejde uvařit či oloupat, pijte pouze balenou vodu z lahví s neporušeným uzávěrem, případně použijte protiprůjmové léky; jimi se vybavte již z domova. Potraviny a zmrzlinu kupujte zásadně v obchodě, vyhněte se mořským plodům a ústřicím, odmítněte led do nápojů a ovocné džusy ředěné vodou.
Pokud byste po návratu domů měli jakékoli zdravotní problémy, upozorněte svého lékaře, že jste byli v Brazílii.
Lékárny řetězce Droga raia jsou obvykle otevřeny nepřetržitě a na většinu léků nepotřebujete lékařský recept. Veškeré léky se platí v hotovosti, proto si nezapomeňte vzít v dostatečném množství léky, které pravidelně užíváte, nejlépe v originálním balení.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika předepsaná lékařem, antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.

Zvyklosti a obyčeje

Brazilci jsou otevření, bezprostřední, vstřícní a bezstarostní, co bude zítra je netrápí: „amanha“ znamená něco jako „zítra je taky den“. Na ulici zní hudba a zpěv, tančí se bez zjevného důvodu, společenský život je v plném proudu i v nočních hodinách. Navenek určuje společenské postavení automobil, vizitka, kvalita oblečení a u žen zlaté šperky. Evropské blondýnky jsou středem zájmu i poznámek. Obecně platí, že všechny cestovatelky by se měly střízlivě oblékat, neprovokovat, neflirtovat a na ulici zásadně nechodit samy, mužský doprovod je výhodou. Brazilci nepospíchají a dodržují siestu, odpolední odpočinek. Oblíbeným konverzačním tématem je kopaná, rodina, cestování a vtipy o Portugalcích. Živá gestikulace je neodmyslitelná. Jsou velmi zbožní, Brazílie je nejkatoličtější stát na světě a příslušnost k církvi je společensky významná: pokud jste ateisté, nechlubte se tím.
Při jednání se Brazilci vyhýbají konfliktům; pokud se dostanete do sporu, zůstaňte vždy zdvořílí a neprosazujte svou pravdu za každou cenu.
Populárními sporty jsou fotbal, automobilové závody, volejbal, atletika, tenis a afrobrazilské bojové umění capoeira. Fotbal je náboženstvím: národní tým Brazílie se stal již pětkrát mistrem světa a mnozí fotbalisté jsou národními hrdiny. Mezi nimi bývalý útočník Pelé, vlastním jménem Edison Arantes do Nascimento (nar. 1940), jenž s brazilskou reprezentací získal tři tituly mistra světa, nebo Ronaldo přezdívaný O Fenômeno („Fenomén“, celým jménem Ronaldo Luis Nazario de Lima, nar. 1976), hrající jako útočník za Brazílii a italský klub AC Milan. I nejchudší sní o jejich slávě a fotbal i v nuzných podmínkách hraje každý malý kluk i holka. Nejznámější stadion je obří Maracaná v Rio de Janeiru, s kapacitou přes 120 tisíc diváků.
Capoeira je druhý nejoblíbenější brazilský sport, zvláštní druh bojového umění, „obrana beze zbraní“. Je doménou černochů, jejichž dědové jako otroci z Afriky tak cvičili svoji sílu a obratnost. Protože však byla capoeira od roku 1707 zakázána, skryli bojový charakter tréninku pod roušku „bojového tance“: přidány byly hudba, zpěv, tleskání a rytmické pohyby. Soupeření dvou protivníků uprostřed kruhu je divácky přitažlivé, neboť obsahuje akrobatické prvky a boj není skutečný, ale předstíraný: rozdíl věku, pohlaví, váhy ani zkušeností není rozhodující.
Populárními sporty jsou dále volejbal, basketbal či plavání, ale divácky vede Formule 1, kam je zařazena i Velká cena Brazílie (Grande Premio do Brasil), kterou sledují milióny diváků.

Obecné vízové informace

Pro občany ČR platí bezvízový styk pro pobyt do 90 dnů od prvního vstupu na území země.

Při pobytu nad 90 dnů se na nás můžete obrátit, rádi vám pomůžeme s vyřízením víza.

U občanů třetích států, kteří mají v ČR dlouhodobý nebo trvalý pobyt, je povinnost víza individuální. Záleží na občanství
a typu pasu. Klient si musí vízum vyřídit sám.

Historie

23 000 – 48 000 př.n.l.: Nálezy zbytků ohnišť, skalní malby, teorie o osídlení z Afriky nebo Polynésie.
asi 9. tis. př.n.l.: Předpokládané osídlení přes Beringovu úžinu z Asie.
10. – 13. stol n.l.: Příchod kmenů Aravaků, Tupí, Guaraní, Karibů a dalších.
22. dubna 1500: Portugalská expedice tří karavel, deseti menších lodí a 1500 mužů, jež vedl Pedro Alvarez Cabral, objevuje pobřeží v místě dnešního státu Bahía.
1530: Martim Afonso de Sousa založil první obec, Sao Vicente, u dnešního přístavu Santos.
1538: Z Afriky byli dovezeni první otroci.
1549: Založen San Salvador da Bahía jako hlavní město.
1549 – 1553: Výbuch napětí mezi Portugalci, jejich spojenci kmenem Tupi a ostatními kmeny. Do země přicházejí jezuité, kteří zde sehráli důležitou roli v oblasti vzdělání a administrativy.
1553 – 1558: Generální guvernér Duarte da Costa zavádí pěstování cukrové třtiny, vývoz cukru do Evropy.
1567: Založeno Rio de Janeiro, které se stává druhým administrativní centrem kvůli obrovským vzdálenostem mezi severem a jihem.
1624: Vylodění holandské Východoindické společnosti, začátek budování holandských pevností na pobřeží (Recife), počátek války Holandska s Portugalskem.
1654: Holanďané jsou v Brazílii poraženi, vítězí Portugalci.
1690: Na území dnešního státu Minas Gerais je objeveno zlato a později diamanty.
17. – 18. stol.: Přivezeno na 3 milióny afrických otroků, což má za následek celkovou změnu struktury obyvatelstva.
1707: Indiáni a “paulisté” (obyvatelé kapitanátu Sao Paulo) bojují s Portugalci a “baianos” (obyvatelé kapitanátu Bahia) o zlatá naleziště a doly. Portugalci vítězí, poražení se stahují do dnešního Goias a Mato Grosso a nazývají se “bandeirantes”.
1759: Vyhnání jezuitů.
1763: Novým hlavním městem je prohlášeno Rio de Janeiro.
1785: V Portugalsku je vydán zákon zakazující jakékoliv průmyslové aktivity v Brazílii.
1792: Pod vlivem americké revoluce za nezávislost vypukají nepokoje (povstání „Inconfidencia Mineira“) vedené Tiradentesem. Rebelové byli poraženi a Tiradentes popraven; výročí jeho smrti 21. dubna je národním svátkem.
1800: Brazílie má 3 miliony obyvatel.
1805: Počátek pěstování kávy.
1807 – 1808: Portugalský regent Dom Joao VI. uprchl před Napoleonem s rodinou i s dvorem 15 tisíc osob do Rio de Janeira.
1817: První republikánská revoluce – státy krutě postižené krizí v odbytu cukrové třtiny vyhlašují republiku s provizorní ústavou, Portugalci však hnutí potlačují.
1821: Revoluce v Oporto v Portugalsku, král Dom Joao VI. se vrací do Lisabonu, jeho syn Pedro zůstává v Brazílii jako regent.
1822: Pedro vyhlašuje nezávislost na Portugalsku a je korunován jako císař Dom Pedro I.
1831: Pedro I. abdikuje ve prospěch pětiletého syna Pedra II. a vrací se do Portugalska, kde vládne do roku 1834. Nezletilého Pedra II. zastupují regenti.
1840: Pedro II. je ve 14 letech prohlášen plnoletým a stává se druhým císařem Brazílie. Zakazuje obchod s otroky a podporuje snahy za úplné zrušení otroctví.
1888: Isabel, dcera Pedra II. a regentka, podepisuje „Lei Aurea“ (Zlatý zákon), jímž se otroctví úplně ruší.
1889: Nekrvavý vojenský převrat, císařská rodina z Brazílie vypovězena, vyhlášena federativní republika.
1891: Schválena první republikánská ústava, industrializace, rozvoj pěstování kávy.
1917: Do 1. světové války Brazílie vstupuje na straně Spojenců.
1930: Politický převrat, který vede Getulio Vargas, je vyhlášen totalitární „Nový stát“ a fašistická ústava.
1942: Brazílie vstupuje do II. světové války na straně Spojenců.
1945: Pád Vargasovy vlády, následuje vydání nové, velmi liberální ústavy.
1950: Vargas opět zvolen prezidentem, tentokrát lidovým hlasováním, 1954 ale ztrácí podporu a páchá sebevraždu.
1955 – 1961: Juscelino Kubitschek de Oliveira presidentem, období prudkého ekonomického růstu, bleskové vybudování nové metropole Brasília.
1964: Pravicový převrat, nastojena vojenská diktatura.
1984 – 1985: Propad ekonomiky, konec vojenské diktatury.
1985 – 1989: Období konsolidace a demokratizace, nová ústava.
1995: Brazílie, Argentina, Uruguay a Paraguay zakládají hospodářskou integraci MERCOSUR.
1995 – 1998: Privatizace státních podniků.
1998 – 2002: Země zažívá výrazný ekonomický propad.
2002: Poprvé v historii zvítězila levice (Strana pracujících), její prioritou je zmírnění obrovských sociálních rozdílů a agrární reforma.