Hotel IGV Club Santa Clara

Počátkem šedesátých let „objevil“ pobřeží kraje Gallura Aga Chán, hlava šíitské sekty ismailitů, jachtař a člen mezinárodní High Society. Našel zde ideální jachtařskou oblast a nové místo odpočinku pro sobě rovné. Pobřeží macchie o rozloze 55 km2, pláže a skalnaté zátoky byly podle plánů mezinárodního týmu stavitelů a krajinných architektů zastavěny a upraveny tak, aby tu vznikla organicky rostlá rekreační krajina, která má blízko k přírodě. Projektanti zavrhli tvrdé zásahy do přírody, které byly tehdy (a z části i dnes) v oblasti kolem Středozemního moře obvyklé, a zastavěli pouze malou část vymezené plochy. Architekti si vzali za vzor rybářské vesnice a selská stavení ve Středomoří. Na stavby se používaly přírodní materiály jako žula a dřevo. Do interiérů se umísťovalo jen velmi málo nábytku doplněného výtvory tradičních sardinských a moderních uměleckých řemesel. Costa Smeralda a Baia Sardinia jsou nádhernými přírodními oblastmi, kde se díky schopnostem a vědomému minimalismu architektů podařilo postavit hotely, vily a jachetní přístavy bez toho, aby došlo k ničení či zohyzdění pobřeží. Hrozbou jsou ovšem nové plány na další výstavbu a příliš mnoho návštěvníků, kteří tu po sobě zanechávají stopy.

Ostrovy gallurského souostroví patří k původní pevninské šíji mezi Sardinií a Korsikou, která klesla pod hladinu moře. Tyto ostrovy tvoří společně s okolním mořem národní park Arcipelago di La Maddalena, který zahrnuje plochu 50 km2 na pevnině a 150 km2 v moři a celkem 180 km pobřeží. Souostroví se spoustou útesů a mělčin ve velmi bouřlivé pobřežní oblasti bývalo vždy postrachem námořníků. Palau, přístav ostrova La Maddalena, vzdáleného jen 15 min lodí, je živým rybářským městečkem. Velkolepé žulové útvary na mysu Capo d´Orso a na hoře Monte Altura, na níž se vypíná pevnost, vysoká macchia se spoustou druhů rostlin a několik zátok ideálních na koupání. Ostrov La Maddalena má přírodní přístav, kterého si cenili už Římané před dvěma tisíci lety. Od konce 18. století byl dosud neobývaný ostrov přeměněn na pevnost. Francouzské pokusy o její dobytí ztroskotaly, mimo jiné i útok z roku 1793, jehož se zúčastnil Napoleon Bonaparte.

Nejvelkolepěji se Alghero představuje z jihu, z pobřežní silnice do Bosy. Při tomto pohledu zůstává totiž zčásti skryto nové město s výškovými betonovými budovami, z nichž polovinu tvoří hotely. Zato je z tohoto směru dobře vidět poloostrov s historickým centrem obklopeným kruhovými pevnostními baštami, se štíhlými věžemi kostelů a kupolemi s barevně glazovanými kachli. Za městem leží záliv, který se vzdálenými horami na mysu Capo Caccia s bělostnými vápencovými skalami vytváří velkolepou scenérii. Záliv se skalami propojuje tmavozelený piniový háj a sněhobílá písečná pláž. V roce 1355 bylo Alghero po dlouhém obléhání obsazeno španělským vojskem. Obyvatelé, kteří přežili, byli odvlečeni jako otroci na Baleáry. Katalánci získali zvláštní privilegia, a tak se Alguer stal vedle Cagliari nejdůležitějším přístavem a obchodním centrem na Sardinii. Od moře chrání město mohutné bašty, které nebyly nikdy dobyty. A před ohrožením ze souše bylo Alghero chráněno právem vyhostit v noci z okrsku města všechny nekatalánce. Centrum města je dodnes pevně v rukou Katalánců, od pekařů až po zlatníky a zpracovatele korálů. Velká část šperků z jadeitu a korály se dnes dovážejí z východní Asie, protože domácí naleziště korálů u Alghera a Bosy jsou už dávno vyčerpána.

Pobřežní městečko s janovskou pevností Rocca a s dominantní kostelní věží s glazovanou kachlovou kupolí je postaveno na skalním masivu nad mořem. Úzké uličky a četné schody dělají ze starého města vysloveně pěší zónu, kde před domovními dveřmi rádi sedávají staří lidé a kde ženy vyšívají nebo pletou ošatky z barevného lýka. Těmto romantickým scenériím vděčí Castelsardo za to, že se stalo velmi navštěvovaným turistickým cílem, přestože pláže v jeho okolí jsou malé, holé a kamenité.

Pokud budete chtít typický suvenýr ze Sardinie, zaměřte se na výrobky sardinského řemeslnictví. Na Sardinii je také tradice výroby šperků, zejména zlatý a stříbrný filigrán, šperky z červeného korálu a ručně vyráběné prsteny „Fede Sarda“. Sardinie je jedním z největších exportérů korku, s výrobky z korku se tedy lze setkat po celém ostrově. Využití najde nejen na výrobu zátek k lahvovanému vínu, ale i na výrobu suvenýrů, jako např. pohlednice z korku, vázy nebo lahve s nápoji obalené korkem. Ovšem jako suvenýr může posloužit i gastronomický výrobek. Výroba sýrů má na Sardinii více než 4.000 let starou tradici. Nabídka sýrů je veliká – kravské, kozí, ovčí i speciální druhy. Kapitola sama o sobě jsou sardinská vína. Jejich kvalita podle mnoha ocenění dosahuje kvality vín z jižní Francie. Mezi nejkvalitnější patří červené víno Cannonau di Sardegna. Na ostrově se také vyrábí hořkosladký likér „Mirto“ z myrty obecné nebo v celé Itálii oblíbené Limoncello.

Gastronomie Sardinie vznikla ideálním spojením středomořské a italské kuchyně. V oblibě je zejména velké množství ryb a mořských plodů v různých úpravách, zeleninové saláty, těstoviny a pizza, která nesmí nikde v Itálii chybět. Díky vlivu mnoha civilizací a kultur, které prošly dějinami Sardinie, vznikly v místní kuchyni speciality s nezaměnitelnou chutí a vůní.

Podrobnější informace k destinaci, naleznete v informační knize Čedok na vašem hotelu.