Naše webové stránky používají k vylepšování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Rozumím

Okruh Venezuelou

Destinace
Venezuela
Doprava
Strava
Počet osob
Termín Nocí Doprava Strava Cena za osobu
-

Nahrávám termíny

Trasa

Caracas | Los Roques | Rio Morichal Largo | delta Orinoka | Canaima | vodopády Salto Angel | Isla Margarita

Program zájezdu

1. den: Odlet z Prahy, přílet do Porlamaru. Transfer z letiště do hotelu, ubytování. Nocleh.
2. den: Snídaně. Transfer na pevninu do Caracasu. Odlet z Caracasu na souostroví Los Roques. Souostroví Los Roques (55 malých korálových ostrůvků s krásnými plážemi s bílým pískem a křišťálově čistou vodou) leží v Karibské oblasti asi 170 km severně od Caracasu a bylo v roce 1972 prohlášeno mořským národním parkem, který je největší v Karibiku. Po příletu transfer do hotelu, ubytování. Následně odpolední plavba katamaránem včetně oběda. Šnorchlování, návrat do hotelu, večeře. Nocleh.
3. den: Snídaně. Dopoledne plavba katamaránem po souostroví Los Roques. Oběd na katamaránu. Korálové útesy a tisíce barevných tropických ryb nabízí ideální podmínky pro šnorchlování a potápění. Večeře. Nocleh.
4. den: Snídaně. Transfer z hotelu na letiště, odlet z Los Roques do Maturinu. Transfer z letiště do přístavu Boca de Uracoa k řece Rio Morichal Largo, nalodění a plavba lodí do místa ubytování. Oběd. Následně výlet lodí, během které uvidíte mimo úžasné tropické přírody příbytky indiánů kmene Warao, kteří si staví dřevěné příbytky na kůlech. Večeře. Nocleh na břehu řeky Rio Morichal Largo.
5. den: Snídaně. Plavba lodí včetně chytání dravých ryb - piraní. Během této plavby budete moci pozorovat okolní džungli, rozmanitou floru a faunu. Oběd. V oblasti delty Orinoko se setkáte s neuvěřitelným množstvím botanických a zoologických exemplářů. Odpoledne další projížďka lodí v deltě Orinoka. Večeře. Nocleh.
6. den: Snídaně. Plavba lodí do přístavu Boca de Uracoa, transfer na letiště, cestou přejezd přes řeku Orinoko po novém mostě, odlet z Puerto Ordaz do Canaimy. Ubytování, oběd. Výlet k peřejím Yuri - nejprve pojedete džípem, potom lodí po řece Carrao a následovat bude procházka džunglí. Možnost koupání v peřejích Yuri. Večeře. Nocleh.
7. den: Snídaně. Odjezd džípy do přístavu Ucaima, lodí po řece Carrao k peřejím Mayupa a dále lodí po řece Churun. Procházka džunglí k nejvyššímu vodopádu světa Salto Angel (979 metrů). Oběd. Možnost koupání v řece. Večeře. Nocleh.
8. den: Snídaně. Projížďka lodí po laguně Canaima, která je obklopena šesti ohromnými vodopády. Stolové hory (tepuis) tvoří doslova ,,ostrovy“ ohraničené kolmými stěnami. Jen na několik málo z nich lze vystoupit a na většinu dosud nevstoupila lidská noha. Procházka džunglí k vodopádům Sapo. Odlet z Canaimy do Puerto Ordaz, odlet z Puerto Ordaz do Caracasu, ubytování.
9. den: Snídaně. Polodenní prohlídka ve­ne­zuel­ské­ho hlavního města - Caracasu. Pro­hléd­nete si katedrálu, Bolívarovo náměstí, rodný dům Simona Bolívara, radnici, parky, univerzitu. Odpoledne transfer na letiště odlet na ostrov Isla Margarita, ubytování, relaxace.
10. den: Relaxace na ostrově Isla Margarita, ubytování, relaxace.
11. den: Odlet z Porlamaru do Prahy.
12. den: Přílet do Prahy.

Fakultativní služby

• přípl. za jednolůžkový pokoj 12 500,-Kč

Tipy pro správnou volbu

✱ atraktivní zájezd s možností prodloužení u moře

Informace

Minimální počet účastníků pro realizaci 14 osob.

Mapa

Isla Margarita
Ostrov Svaté Markéty je symbiózou karibské přitažlivosti, spojující neopakovatelné kouzlo bělostných pláží, lemovaných palmami, se stálým teplým podnebím a mírným Karibským mořem. Je ideálním místem báječného odpočinku v prostředí karibského ráje a bránou k dalším kouzlům Venezuely, do delty Orinoka s jeho jedinečným přírodním prostředím, na pláně Canaimy s impozantními stolovými horami „tepuis“ a mohutnými vodopády, z nichž úchvatný Salto Angel padá z výšky takřka jednoho kilometru. Isla Margarita nabízí ideální možnost odpočinkové dovolené a seznámení s neopakovatelnou tropickou přírodou Karibiku a Latinské Ameriky. Ostrov je rovněž rájem bezcelních nákupů.

Playa El Agua
Nejznámější prázdninové středisko na ostrově Isla Margarita. Leží na severovýchodním pobřeží a představuje téměř pět kilometrů jemného písku pláže, podél které vyrostla řada hotelů, restaurací a středisek zábavy. Jde o jedno z nejpopulárnějších míst, kam míří nejen zahraniční turisté, ale během dnů volna i místní obyvatelé. Transfer z letiště trvá necelou hodinu.

Playa El Tirano
Pláž El Tirano leží severně od Porlamaru, největšího města na Isla Margarita, kde najdeme bohatou nabídku nákupů i zábavy. Na pláži je pouze několik hotelů a menších apartmánových komplexů, ale několik set metrů odtud se nachází největší zábavní vodní park na ostrově. Transfer z letiště trvá asi 40 minut.

Isla Coche
Skutečný karibský ráj se širokou pláží z bělostného písku a azurovými vodami Karibiku, kde projížďka katamaránem je příjemným zpestřením odpočinkové dovolené. Na protilehlé pláži El Yaque, snadno dostupné rychlým člunem, najdeme jedno z nejoblíbenějších míst surfařů a kite-surfařů v celém Karibiku. Transfer z letiště trvá asi 15 minut autobusem a 20 minut rychlým člunem.

Geografické údaje

Poloha: severní Jižní Amerika
Oficiální název: Republika Venezuela
Hlavní město: Caracas - 3 mil. obyvatel
Jazyk: španělština (úřední), indiánské jazyky
Náboženství: katolíci (90%), protestanti (8%)

Měna a kurzy

Měna: 1 bolívar (VEB) = 100 centimů.
Aktuální kurz: 1915 VEB = 1 USD.

Měnou ve Venezuele je bolívar (VEB). Na místě můžete už na letišti, v bance nebo většině hotelů vyměnit americké dolary (USD). Zpětná výměna bolívarů na USD nebo euro není možná.
Bankovky jsou 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000, 2000, 5000, 10 000 a 20 000 bolívarů, mince 10, 20, 50, 100 a 500 bolívarů. Oficiální směnárny jsou označeny "casa de cambio", ke směně peněz potřebujete pas. Bankomaty (označené ATM) akceptují mezinárodní platební karty (VISA, Maestro), ale jsou nespolehlivé a je jich málo: často dokonce nevydají bankovní kartu zpět. Pouze na Isla de Margarita nebo ve špičkových hotelích a restauracích lze bankovními kartami platit celkem spolehlivě.
Z toho důvodu doporučujeme vybavit se hotovostí, nejlépe větším množstvím bankovek nižších hodnot (1, 5, 10, 20 USD): můžete je uschovat odděleně a směňovat je postupně. Většinou není možné platit jimi přímo; kvůli přepočetnímu kursu je navíc placení v bolívarech výhodnější než v dolarech. Obecně se doporučuje směnit dolary za bolívary hned po příletu v letištní směnárně a poté dle aktuální potřeby. Existuje i černý kurs a směna na ulici, což je nejen nebezpečné (riziko falešných bankovek, podstrčených prázdných papírků, přepadení), ale také trestné.

Klimatické podmínky

Díky téměř rovníkové poloze je ve Venezuele poměrně stálá průměrná teplota, pohybující se v rozmezí 20 – 30 °C. Teplota výrazně klesá se stoupající nadmořskou výškou, o 6 °C na 1000 metrů výšky. Deště se řídí roční dobou: období sucha trvá obvykle od začátku prosince do dubna, období dešťů od dubna do konce listopadu. V Amazonii přesahují roční srážky 2000 mm, celoročně je tam vlhko, horko a dusno.

Ceny

Jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně, i v konkrétních podnicích. Vinou vysoké míry inflace (2007) mohou ceny stoupat i denně, přestože se vláda snaží je regulovat, zejména u potravin. Obecně jsou ceny nižší v turisticky opomíjených oblastech (např. na středním Orinoku), nejvyšší, i dvojnásobné, naopak v turisticky frekventovaných destinacích (Los Roques, Canaima, ostrov Margarita). Výjimkou je nízká cena alkoholu na ostrově Margarita, který je bezcelní zónou.

Ceny v obchodě:
voda balená 1,5 l = od VEB 1500
místní pivo (Polar, Brahma) plechovka 0,25 l = od VEB 700 (importovaná piva jsou dražší)
víno místní 0,7 l = od 2 VEB 4000
víno zahraniční (většinou chilské) 0,7 l = od VEB 8000
venezuelský rum Superior 1 l = od VEB 5000

Clo, dovoz, vývoz

Zboží určené pro vlastní potřebu či spotřebu nebo jako dárky (do ceny asi 200 USD) lze dovážet volně. Za limit pro vlastní potřebu se považuje 200 ks cigaret nebo 50 ks doutníků nebo 250 g tabáku, 1 litr vína a 1litr alkoholických nápojů. Bezcelní dovoz tabákových výrobků a alkoholu neplatí pro osoby mladší 17 let. Není třeba deklarovat fotoaparáty a videokamery určené pro osobní potřebu. Nedoporučuje se dovážet vyšší množství měny. Za pašování drog a ohrožených druhů fauny hrozí vysoké tresty.

Časový posun

Venezuela nezavádí letní čas. Časový posun vůči ČR je oproti zimnímu času -5 hodin, oproti letnímu času -6 hodin.

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Síť 110 V/60 Hz. V hotelích bývají ploché (americké) zástrčky, proto přibalte adaptér a trafo.

Fotografování a filmování

Místní obyvatelé se fotografují rádi, pokud je předem požádáte o dovolení. Indiáni jsou dosud nezištní a peníze za fotografování nepožadují. Na případný zákaz fotografování v interiérech upozorňují piktogramy, někde se za souhlas k fotografování platí příplatek.
Nezapomeňte nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie, dostatečnou paměťovou kapacitu karet, případně spoustu klasických filmů, které ve Venezuele sice koupíte, ale mimo značkové prodejny v nezaručené kvalitě. Do pralesa budete potřebovat citlivost 400 DIN, na pláže je naopak nejvhodnější 100 DIN. Film na diapozitivy se už prakticky sehnat nedá.

Internet

Internet najdete v hotelech vyšší kategorie, ale internetových kaváren přibývá zejména v turistických lokalitách (s výjimkou vrcholů stolových hor). Půl hodiny stojí přibližně 2000 až 4000 VEB, ceny se mohou lišit dle konkrétní destinace.

Jazyky, dohovoření

Úředním jazykem Venezuely je španělština, obchodním jazykem angličtina, původní obyvatelé mluví asi 25 indiánskými jazyky. V hotelích se dorozumíte anglicky a zejména na ostrově Margarita i německy. Nakupování na trhu se nebojte: při smlouvání se používají kalkulačky a úsměv. Užitečná slovíčka (v závorce s výslovností): buenos días (dobrý den), por favor/gracias (grásias, prosím/děkuji), sí/no (ano/ne), el médico (médiko, lékař), bueno/malo (dobře/špatně), grande/pequeňo (pekeňo, velký/malý), quanto costa (kvánto kosta, kolik to stojí), caro/barato (karo, drahé/levné), no entiendo (nerozumím), con/sin hielo (kon, s ledem/bez ledu), agua con/sin gas (voda perlivá/neperlivá), adios (sbohem). Hodit by se mohlo: bolo (hovorově měna bolívar), bongo/curiara (kuriara, velká/malá kánoe), chinchorro (činčoro, houpací síť hamaka), chiripa (čiripa, lezoucí hmyz), churuata (čuruata, indiánská chata), gringo (bílý cizinec), guardia national (gvardia nasional, policie zodpovědná za bezpečnost osob), jején nebo puri-puri (chechén, venezuelské muchničky), loro (papoušek), mapanare (jedovatý had), micro (mikro, minibus), mirador (vyhlídka), moriche (moriče, běžná palma), propina (spropitné).

Kriminalita

Skutečně vysoká kriminalita je v Caracasu, zejména v okrajových čtvrtích „ranchitos“, kam se ani ve dne rozhodně nepouštějte sami. Bohužel ani centrum města nelze považovat za bezpečné a turisté udělají nejlépe, pokud se hlavnímu městu rovnou vyhnou. Na ostrově Margarita se nedoporučují osamělé romantické vycházky na pláž, zejména po setmění. Nebezpečné je nasednout do pouličního taxíku (viz kapitola „Místní doprava, taxi“). Po celé zemi dodržujte základní bezpečnostní pravidla: šperky a cenné věci včetně nápadných hodinek nechte doma. Hotovost rozdělte na několik částek a ty uschovejte od sebe odděleně. Při placení mějte v peněžence jen malou část peněz. Další peníze je nejlepší mít v uzamčeném zavazadle nebo v hotelovém trezoru. Osvědčily se mj. taštičky na krk, které se nosí pod oblečení, rozhodně by neměly být vidět. Dražší elektroniku (videokamery, digitální fotoaparáty) nedávejte příliš na odiv. Ani na minutu neponechávejte bez dozoru osobní věci, hotovost, fotoaparáty, kamery, ať je to v restauraci či na pláži. V případě přepadení se nebraňte, útočníci neváhají použít zbraně. Nedoporučuje se cestovat do pohraničních oblastí států Amazonas, Apure, Táchira a Zulia.
Originální pas musíte ve Venezuele nosit u sebe (policii nestačí kopie), a proto na něj dávejte obzvláštní pozor. Pečlivě ho uschovejte, nenoste ho v peněžence ani navrchu v příručním zavazadle. Imigrační lístek (vstupní turistická karta) a zpáteční letenka patří do uzamčeného velkého zavazadla nebo do hotelového trezoru. Jestliže dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Pro tento případ se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii pasové stránky s datovými údaji a dvě barevné fotografie pro urychlení vydání náhradních dokladů. Tuto kopii mějte uloženu odděleně od originálu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. O krádeži dokladů je bezpodmínečně nutné sepsat policejní protokol, abyste na imigračním úřadu dostali zpětné vízum do náhradního cestovního dokladu.
Ministerstvo zahraničí ČR důrazně upozorňuje na problematiku pašování drog, protože přímé letecké spojení mezi Evropou a Venezuelou láká drogové gangy. Zásadně neberte žádné balíčky s dárky od neznámých osob, abyste je předali „jejich přátelům“, droga může být velmi důmyslně uschována. Venezuelská policie je speciálně vyškolená a v případě dopadení hrozí tresty odnětí svobody ve výši 10 - 20 let nepodmíněně bez možnosti vydání k výkonu trestu do ČR.

Kuchyně - jídlo a nápoje

Jídlo v hotelích je zdravotně nezávadné a odpovídá očekávanému standardu. Snídaně bývají bufet včetně nápojů, obědy a případně i večeře naopak servírované. Jídla je dostatek, převládá hovězí maso, ryby a kuře. Místní speciality ochutnávejte s rozmyslem a ovoce vždy omyjte či oloupejte.
Základem venezuelské kuchyně je kuchyně španělská, obohacená o prvky arabské, africké a indiánské. Základní suroviny jsou kukuřice, juka, banány, hovězí i vepřové maso. Rovněž ryby a plody moře, protože Venezuela leží na pobřeží Karibiku. Každý region má své krajové speciality, např. pro východ Venezuely je typická omáčka z avokáda a cibule guasacaca, pro pobřeží ryby, pro Andy pstruzi. Venezuelská kuchyně je kořeněná, na žádném stole nechybí pikantní dresink z pepře, cibule a sezónního koření, červený je pálivější než zelený. Pasapalos jsou jednohubky, obdoba španělských tapas. Perro caliente je párek v rohlíku.
Národním jídlem je pabellón criollo, sestávající z vařeného, na kousky nasekaného hovězího masa, dušených černých fazolí, vařené bílé rýže, sýra a pečených banánů. Pabellón se jí každý den, stejně jako arepas, kukuřičné bochánky. Arepy se snídají pomazané máslem a marmeládou a přikusují jako příloha k obědu i k večeři. V půli rozříznuté se plní masem, šunkou a vším na co si vzpomenete. Stejně oblíbené a rozšířené jsou empanadas, smažené kukuřičné placky, plněné mletým masem, sekaným kuřetem, mořskými plody, sýrem, šunkou nebo nejrůznější zeleninou, fazolemi či avokádem, zkrátka tím, co zrovna v kuchyni přebývá. Empanadas chileňas jsou pšeničné placky plněné mletým vepřovým masem a vejcem. Placky bývají také z manioku, podzemních hlíz rostliny kasava. Hlízy se oloupou, uvaří a poté rozmačkají: získaná hmota se nechá na proutěném sítu odkapat, pak se rozprostře na plech a praží.Tequenos jsou závitky z tenkého sýrového těsta.
Typickou polévkou je sancocho, vývar z kuřecího, rybího či hovězího masa, zahuštěný hlízami juky, kukuřičnými klasy nebo dýní. Hervido je polévka ze šunky, kuřete a ryby. Slavnostním, pracným jídlem je hallaca, směs kuřecího, vepřového, hovězího a krocaního masa, cibule, kapari, oliv, rozinek, koření a kukuřičné mouky, stočená a poté vařená v banánových listech. Masová náplň se připravuje den předem, druhý den se zabalí, převáže a uvaří. Připravuje se především o vánocích, stejně jako pan de jamon, podlouhlý chléb, do něhož se zapékají plátky šunky, olivy a rozinky. Nedílnou součástí obědů i večeří jsou přeslazené zákusky, jejichž základem je třtinový cukr, rum, kakao a čokoláda. Oblíbené jsou např. dulce de leche nebo torta tres leches.
Z většiny tropických plodů se mačkají přírodní šťávy (jugo). „Teta“ je ledová ovocná šťáva prodávaná na ulicích v plastikovém sáčku, z něhož se pije brčkem. Tizana jsou kousky ovoce v ovocné šťávě, obvykle mix melounu, papáji, banánu, ananasu a pomeranče. Batidos jsou ovocné šťávy a džusy, merengadas mléčné koktejly. Nealkoholické nápoje v plechovkách i lahvích se obecně označují „refrescos“.
Na ulici se prodává chicha (čiča), mírně alkoholický nápoj z rýže, vaječných bílků a mléka, a jugo de caňa, šťáva z vylisované cukrové třtiny. Aguardiente (často ztotožňovaný s miche), je alkoholický nápoj z cukrové třtiny s příchutí anýzu, calentado (kalentado) horké sladké mléko s anýzem a dalšími bylinkami, cocada (kokada) míchaný nápoj na bázi kokosového mléka, cocuy (kokuj) likér z cukrové třtiny, guarapita nápoj z ovocné šťávy a třtinového cukru, leche de burra (leče de bura) alkoholický nápoj podobný vaječnému koňaku. Venezuelské pivo Polar určitě není Prazdroj a venezuelské víno má do českých daleko. Sangría je nápoj z červeného vína zředěného sodovkou, s kousky čerstvého ovoce. Venezuelský rum („ron“) se nejčastěji pije s kolou. Silně oslazená káva se pije po celý den; černá (negro), s trochou mléka (marron) nebo půl na půl s mlékem (de leche).

Místní doprava a taxi

Autobusová doprava
Dálkové autobusy mnoha soukromých společností se dělí na „servicio normal“ (obyčejné) a „air-condicioned“ (klimatizované), které jsou rychlé, pohodlné a relativně bezpečné. Aktuální standard servisu a vybavení autobusu (toaleta, video) konkrétní společnosti je třeba zjistit na místě. Určitě nezapomeňte svetr, zejména když pojedete přes noc, protože autobusy jsou klimatizované na 15 °C, což se nedá dlouho vydržet. Dálkové spoje odjíždějí vždy z hlavního autobusového nádraží (terminal de pasajeros), kde se kupují i lístky. Na nádraží se dostanete místní dopravou, Caracas má terminály dva. „Por puestos“ jsou minibusy jezdící po pevných trasách, je to kombinace mezi busem a taxíkem (rychlejší než bus a levnější než taxi). Jezdí na kratší vzdálenosti nebo též jako doprava ve větších městech.

Železniční doprava
Železniční síť o celkové délce přibližně 700 km je řídká a železniční osobní doprava prakticky ustoupila automobilům díky ropnému boomu. Funguje pouze několik kratších regionálních úseků ve střední a západní části země a na pobřeží. Frekventovaná je nákladní železnice ve státě Bolívar v guayanské průmyslové oblasti, po níž se přepravují nerostné suroviny.

Letecká doprava
Je velmi rozšířená, v zemi je téměř 400 letišť, pouze některé však se zpevněnou přistávací plochou. Nejvýznamnější je mezinárodní letiště Maiquetía obsluhující Caracas, další letiště jsou v Maracaibu, Barceloně, Maturínu, Porlamaru, v Amazonii Icabar, El Dorado a Puerto Ayacucho. Malé letiště je i v Canaimě, jež je východiskem do oblasti stolových hor. Větších leteckých společností je několik, např. Aeropostal, Air Venezuela a Santa Bárbara. U odletových tax si vždy předem zjistěte, zda jsou či nejsou v ceně letenky.

Lodní doprava
Nejdůležitějšími přístavy jsou La Guaira, Puerto Cabello, Puerto Maracaibo, Guanta, Guamache, Guarano, Sucre a Carúpano. V početné obchodní flotile převažují ropné tankery. Ačkoliv je Orinoko splavné od ústí do moře po Puerto Ayacucho, nefunguje po něm žádná pravidelná osobní lodní doprava. Trajektových spojení mezi pevninou a ostrovy (Isla Margarita, Los Roques a další) je málo.

Místní doprava
V Caracasu jezdí metro (denní přeprava víc než 1,6 mil. osob), v dalších velkých městech (Valencie, Maracaibo) se podzemní dráhy teprve projektují nebo budují. České ambasádě jsou nejblíže zastávky Chacao a Chacaíto na červené lince (Línea 1). Micro (mikro) jsou minibusy sloužící jako místní doprava, platí se u řidiče, obvykle až při vystupování. Staví na znamení, jízdné je levné, jízdenku nedostanete a pokud chcete vystoupit, nesmíte se stydět zakřičet „parada“ (zastávka). Minibusy se lokálně nazývají buseta, carro, carrito, camioneta, camionetica.

Taxíky
Až životně důležité může být využití autorizovaného taxíku, což jsou černé fordy Explorer se žlutou etiketou na dveřích. Nikdy nezastavujte taxík na ulici. Najměte si ho od hotelu nebo zavolejte radiotaxi. Taxíky obvykle nemají taxametr, cenu vždy dohodněte předem. Jízdné se odvíjí od délky trasy a nezávisí na počtu pasažérů.

Nákupy a suvenýry

Vzhledem k početnému zastoupení indiánských kmenů je na trzích rozmanitý sortiment tradičních rukodělných výrobků. Originální jsou chinchorro (hamaky) Indiánů kmene Warao, barevné splývavé mantas (šaty) kmene Guajiro, košíky kmene Yanomami apod. Optimální je nakupovat přímo na místě od skutečných výrobců, kdy podpoříte konkrétní rodiny. Vyhledávaným artiklem je zlato, diamanty a kožené zboží, oděvy, kabely, diplomatky, peněženky, pásky i obuv.
Při nakupování na tržištích se smlouvá, asi na třetinu či polovinu původně požadované ceny, jazykovou bariéru překračují kalkulačky. V kamenných obchodech jsou ceny fixní. Při nákupu nad určitou částku nabízejí licencované obchody vrácení daně z přidané hodnoty („tax refund“) již při placení. Velká obchodní centra jsou otevřena 10.00 – 20.00 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Oblečení, zavazadla

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční zavazadlo se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení doporučujeme hlavně pohodlné a praktické: krátké i dlouhé kalhoty (směsové či bavlněné, nejraději nemačkavé či rychleschnoucí – tvrdé džíny jsou nevhodné), trička, nemačkavé košile s dlouhým rukávem, rozepínací svetr nebo vestu do příliš chladné klimatizace, na večer nebo na výlet do vyšších nadmořských výšek, prodyšnou a zároveň nepromokavou větrovku, klobouk nebo kšiltovku na hlavu proti sluníčku (bezpodmínečně nutné!). Dále pohodlnou, vyzkoušenou a lehkou sportovní obuv (např. botasky), na přezutí pevnější sandály vhodné i do terénu nebo do mokra, případně plátěnky nebo spartakiádní cvičky do vody. Nutné jsou brýle proti slunci, několik balíčků hygienických kapesníčků (veřejná WC "baňos" nejsou běžně vybavena toaletním papírem), opalovací krém (s faktorem minimálně 30), pro dámy nejlépe dvoudílné plavky (snadněji se převlékají) a něco lehkého přes plavky, co po namočení rychle uschne. Přibalte i deštník a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte. Přes den využijete láhev na pití, večer oceníte repelenty proti komárům. Nezapomeňte na drobné dárky pro místní obyvatele či jejich děti, například pohledy ČR, korálky, jednotlivě balené bonbóny, tužky.
Pokud patříte mezi milovníky podmořského života, potápění a šnorchlování, vyplatí se přivézt si vlastní výbavu. Lze ji samozřejmě zapůjčit.

Opalování

Na karibské ostrovy, k nimž patří i venezuelská Isla Margarita a Los Roques, se létá za sluníčkem, před kterým nikde neuniknete. Nepodceňujte ho a vybavte se opalovacími krémy s vysokým faktorem (optimálně 30), samozřejmě dle typu vaší pleti. Nezbytné jsou sluneční brýle a pokrývka hlavy. Pijte pravidelně, i když nemáte pocit žízně. Nikdy se neopalujte přes poledne.

Pláže a koupání

Nejlepší pláže na koupání se nacházejí v Mochima, v národním parku (NP) Henri Pittier, NP Morrocoy, východně od Río Caribe, na severu ostrova Isla de Margarita a na ostrůvcích Los Roques. Pláže na Isla de Margarita jsou vybaveny slunečníky a lehátky (za poplatek), většina venezuelských pláží je však dosud panenská, bez infrastruktury. Na Los Roques si v ubytovacích zařízeních lze obvykle slunečník vypůjčit. Pláže jsou ze zářivě bílého písku, z miliard nedokonale nadrcených mušliček. Koupání je úžasné, voda čirá, průzračná, tyrkysově modrá a určitě teplejší než vzduch.

Pošta

Pohledy stojí jeden 1000 bolívarů, známka se koupí většinou jen na poště. Pohodlné a spolehlivé je odeslání pohledů prostřednictvím hotelové recepce. Do ČR jde pošta obvykle 14 dní.

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Ve Venezuele fungují mezinárodní půjčovny jako Avis, Hertz či Budget, a samozřejmě místní půjčovny. Kvalitní hotel nebo partnerská cestovní kancelář vám doporučí konkrétní půjčovnu. Vypůjčení auta je drahé (od 100 USD/den, terénní vůz od 150 USD/den).
Vždy podrobně prostudujte smluvní podmínky, stav vozu a rozsah pojištění, zejména proti krádeži, nehodě a závažné poruše. Ověřte si, zda je v ceně neomezený počet najetých kilometrů a taxativně si nechte vyjmenovat, co v ceně není. Dnem se rozumí 24 hodin, pokud domluvenou dobu vrácení vozu překročíte, obvykle vám naúčtují přirážku. K zapůjčení vozu je třeba předložit pas s platným vízem, platný národní nebo mezinárodní řidičský průkaz, prokázat se platnou platební kartou (VISA, MasterCard, American Express ap.) a být starší 21 let.
Venezuelou probíhá transamerická dálnice, jejíž úseky jsou zpoplatněny. Obecně je silniční síť nerovnoměrně vyvinutá: na severu hustá, na jihu řídká a v Amazonii téměř neexistující. Z celkové délky asi sto tisíc km je pouze třetina se zpevněným povrchem. Bez ohledu na zkušenosti řiďte maximálně opatrně a defenzívně. Místní řidiči dopravní předpisy ignorují, nespoléhejte, že na červenou zastaví nebo že ukáží, že odbočují. Ukazatele směrů jsou jen na hlavních tazích. Nikdy neponechávejte cokoliv v zaparkovaném autě a po dobu jízdy buďte uvnitř uzamčeni. „Alcabalas“ jsou kontrolní stanoviště Guardia Nacional, která kontroluje řidičské průkazy a technický stav vozidla.

Restaurace, ceny, doporučení

Hotelové restaurace nabízejí jídla místní i mezinárodní kuchyně: snídaně, oběd i večeře bývá různě bohatý bufet s výběrem teplých a studených jídel, nápoje kromě kávy a čaje se platí zvlášť. Mimo hotely je všude plno restaurací, barů a stánků s občerstvením různé úrovně, fungujících i 24 hodin denně, ale vyplatí se přihlédnout k hygienickému standardu. Pokud chcete jíst u pouličních stánků, ujistěte se, že máte léky proti případným střevním potížím.
Nejběžnější typy levných občerstvení jsou „arepera“ (samoobslužný snack bar, někdy menší restaurace), „fuente de soda“ (někdy jen „soda“, většinou jen se studenými jídly), lunchería (lunčería, levná restaurace podávající jednoduchá jídla), refresquería (kromě nápojů dostanete i sendviče).
I do Venezuely dorazily mezinárodní řetězce rychlých občerstvení jako McDonald, KFC, BurgerKing či Pizza Hut. Běžné jsou restaurace španělské, italské a čínské, v turistických destinacích (Canaima, Los Roques, Margarita) i německé.

Ceny v restauracích:
místní pivo (Polar, Brahma) plechovka 0,25 l = od VEB 1000
polední menu (menú del día, menú ejecutivo) = VEB 13000 – 28000

Vybraná typická jídla:
bienmesabe – dort s kokosovou příchutí
casabe – velká suchá chlebová placka z juky, nejtypičtější jídlo andských Indiánů
cachapa – palačinka servírovaná obvykle s šunkou nebo sýrem
cachito – podobný croissantu, plněný šunkou a podávaný horký
hallaca – vepřové, hovězí a kuřecí kousky masa se zeleninou a olivami se naplní do kukuřičné kapsy, zabalí do banánového listu a dusí
hervido de res/de pollo – hovězí nebo kuřecí vývar, s kousky vařených brambor, mrkve a sezónní kořenové zeleniny
lechón – pečené sele s nádivkou z kořeněné rýže
mondongo – zeleninový bujón
muchacho – pečené hovězí s omáčkou
paella – jídlo přejaté od Španělů, obdoba našeho rizota: rýže s mořskými plody, vepřovým nebo kuřecím masem
parilla (parrillada) – kousky různých druhu masa na grilu (vepřové, hovězí, kuřecí, klobásky a salámy), původem z Argentiny
reina pepiada – kuře s avokádem, oblíbená náplň placek arepas
sancocho (sankočo) – dušená zelenina s rybou, hovězím nebo kuřetem
tequeňo – těstovinové taštičky se zapečeným bílým sýrem

Různé

Demografie 
Téměř 75 % obyvatel Venezuely žije ve městech, z toho asi pětina v Caracasu. Polovina obyvatel je mladších 18 let, průměrná délka života je 74 let. Přibližně 10 % lidí (starší generace) je negramotných. V současnosti je zavedena povinná šestiletá školní docházka. Z celkového počtu 31 univerzit mají dvě (v Caracasu a v Méridě) mezinárodní renomé.

Etnika
Asi třetinu obyvatel tvoří míšenci, pětinu běloši, desetinu černoši a pouhá 2 % Indiáni, kteří patří do různých etnických skupin. Ve Venezuele žije asi půl milionu cizinců, mezi nimi imigranti z Libanonu a nelegálně asi 1 milion Kolumbijců.
Původní Indiáni, odhadem 250 tisíc lidí, se rozlišují na přibližně 25 etnických skupin. Mezi nejznámější patří Guajiro severně od Maracaibo, Warao v deltě Orinoka, Pemón v severovýchodní oblasti Guayany (nezaměňovat se sousední nezávislou republikou Guyana), Piaroa, Guajibo, Yekuana a Yanomami, což je v poslední době v médiích nejviditelnější kmen, žijící na hranici Venezuely s Brazílií. Mnoho Indiánů, zejména v Amazonii, žije dosud tradičním způsobem života. Warao ("Lidé člunu") obývají deltu Orinoka. S Aravaky byli přátelé, s Kariby válčili. Waraové žijí v kruhových palafitos, chatách postavených nad vodou na kůlech z kmene palem moriche. Tyto palmy slouží vedle ryb jako základní zdroj obživy: Waraové z nich získávají med, sirup i mouku, z listů pletou košíky, rohože, sítě na spaní a domácí potřeby. Yanomami ("Lidé, kteří zabíjejí"), byli dříve známi pod jménem "Waika". Jejich život a šokující zvyky (endokanibalismus) popisuje např. zoolog Veselovský v knize "K pramenům Orinoka". "Šoji nori" (dobří přátelé) je magické slůvko, které používal na obranu, když přicházel k jejich „šabono“. Šabono je společné kruhové obydlí, v němž žije dohromady 60 až 100 osob včetně dětí. Je to vlastně samostatná vesnice, která potřebuje k obživě svých lidí území o ploše asi 650 km2, proto vesnice mezi sebou i dnes občas o svá lovecká i sběračská teritoria bojují. Yanomamů je asi 15 tisíc, žijí asi v 125 šabono s vlastními názvy, např. Baré, Marikitare, Patanoueteri („Lid od velké skály“), Jasubueteri („Lidé žab“), Ijiramauteri („Lidé od mostu“). Yanomami sami sebe označují „Teri“ (Lidé). Používají šípové jedy kurare, pěstují banány a tabák. Jsou animisté, věří mj. v hekury (zlé duchy). Požívají yopo, což je droga z lýka stromu uyakoame.

Tepuis (stolové hory)
jsou podle indiánských legend pařezy po legendárních stromech, které plodily kouzelné plody, nebo kmeny dosud stojících stromů, jejichž koruny jsou schovány v mracích. Když se hrdinové legend pokusili dosáhnout na jejich plody, byli potrestáni. Podle dalších legend na vrcholech tepuis sídlí posvátní duchové. Proto se mnoha Indiánům nelíbí, že turisté na vrcholy tepuis vystupují, a na některé je to rovnou zakázáno. Nejznámějšími tepuis jsou Roraima a Auyán. Jedinou větší osadou v oblasti tepuis je Santa Elena de Uairén. Většina území je zahrnuta do národního parku Canaima, rozlohou šestého největšího na světě. Žije zde asi 15 tisíc Indiánů kmene Pemón v přibližně 270 osadách.

Náboženství
V důsledku španělské kolonizace je 93 % obyvatel římskými katolíky, 1% tvoří protestanté. Mnozí Indiáni ale zachovávají tradice a dávné zvyky se prolínají s křesťanstvím. V odlehlých oblastech se praktikuje šamanismus, přírodní léčitelství i čarodějnictví. Z misionářů jsou dobře přijímáni katoličtí salesiáni nebo kanadsko-američtí "New Tribes Language Mission", severoamerické protestantské misie jsou naopak odmítány jako příliš radikální. V posledních letech se šíří "kult María Lionza", náboženský koktejl, v němž se katoličtí svatí prolínají i s „vúdú“.

Spropitné

Spropitné očekávají zejména místní průvodci i řidiči. U skupinových zájezdů je dostávají souhrnně od zástupce cestovní kanceláře: bývá to 1 až 2 USD na osobu a den. Hotelovým nosičům se dává 500 až 1000 VEB, číšníkovi v restauraci spropitné ve výši přibližně 5 % celkové částky. Za fotografování místních obyvatel, po jejich svolení, se očekává malý dárek, tužka, propisovačka ap.

Svátky

Svátků (fiest) je nepřeberné množství, o státních svátcích je volno a všechny instituce a většina obchodů má zavřeno. Náboženské svátky jsou pohyblivé a běžný život se během nich prakticky zastaví, protože slaví všichni a rádi. Každá oblast nebo obec má rovněž svého svatého patrona, (většinou Pannu Marii), takže se můžete neplánovaně setkat s mnoha místními fiestami. Mnoho svátků je doprovázeno karnevaly (viz kapitola „Zábava“), z nichž k nejoblíbenějším patří pondělní a úterní karneval před Popeleční středou.

Státní svátky jsou:
1. leden: Nový rok (Aňo Nuevo)
2. únor: Virgen de la Candelaria
únor/březen: karneval (carnaval, pondělí a úterý před Popeleční středou)
březen/duben: velikonoce (Semana Santa, od čtvrtka do pondělí)
19. duben: Vyhlášení samostatnosti (Proclamación de la Independencia)
1. květen: Svátek práce (Dia de los Trabajadores)
24. červen: Bitva u Carabobo (Batalla de Carabobo)
5. červenec: Den Nezávislosti (Día de la Independencia)
25. červenec: Bolívarovy narozeniny (Natalicio del Libertador Simón Bolívar y Día de la Batalla Naval de Lago).
12. říjen: Objevení Ameriky (Día de la Raza, Día de la Resistencia Indígena).
25. prosinec: vánoce (Navidad)

Významnější místní svátky jsou Día de la Virgen de la Candelaria (2. 2., Municipio Zamora, jehož je patronkou, stát Falcón), Fiesta de la Divina Pastora (14. 2., stát Lara), Día de la Federación (20. 2., Pueblo Nuevo, stát Falcón), Los Vasallos o Danceros de la Candelaria (únor, La Paroquia, stát Mérida), Feria de San José (Maracay, stát Aragua), Velorio de la Cruz de Mayo (jarní slunovrat, celostátní), San Francisco de Padua (2.4., San Francisco de la Yare, stát Miranda), La Cruz del Mayo (květen/červen, Caracas), Los Tambores de San Juan (červen, Caracas), Los Diablos Danzante (Tělo Páně, San Francisco de Yare), Fiestas Patronales de San Antonio de Padua (13.6., stát Lara), Feria del Orinoco (= Feria de la Sapora, Ciudad Bolívar), El Calipso (El Callao, stát Bolívar), Feria de Sol (stát Mérida), San Francisco de Asís (5.-7.9., Valles de Aragua, stát Aragua), Fiestas Patronales de Nuestra Seňora del Valle (7.-11.9., stát Nueva Esparta), Día de la Virgen de Santa Rita (stát Guarico), Tambores de San Juan (stát Miranda), založení Caracasu (Fundación de la Ciudad de Caracas, 21.-29.7.), svatá Barbora (Celebración del Día de Santa Bárbara, 4.12.). Svátkem je i vyhlášení města Coro za kulturní památku UNESCO (9.12., Coro y la Vela, stát Falcón), Virgen de la Guadalupe (12.12., Santuario del Carrizal, stát Falcón) a mnohé další.
Většina svátků je spojena s procesím a s býčími zápasy, další s karnevalem a samozřejmě všechny s lidovou hudbou, tancem a hojností místních pokrmů a pití. Je to jedinečná příležitost vidět lidové kroje. Velikonoce i vánoce se slaví velmi tradičně, například vánoce začínají už od 16. prosince každodenní ranní mší až do 24. prosince, kdy je mše o půlnoci (Misa de Gallo) a končí 6. ledna na Tři krále. O hlavním vánočním svátku „Buena Noche“ se připravují typická jídla a zpívají se koledy (aguinaldos). Hodně domácností už zdobí stromeček, ale běžným zvykem jsou jesličky a betlém (v místním provedení „pesebre“, obklopený venezuelskou krajinou, s horami a údolími), který bývá uměleckým dílem. Dárky od Ježíška nacházejí děti u jesliček nebo pod stromkem na Boží hod ráno.

Telefonování + roaming

O2, T-mobile i Vodafone mají ve Venezuele roamingové partnery: před odjezdem si ověřte, zda máte aktivovaný roaming, operátor vám sdělí aktuální sazby. Předvolba do ČR je +420 (00420), předvolba do Venezuely +58. Dobré pokrytí signálem má Caracas a významné turistické oblasti, většina území federace má však pokrytí slabší nebo žádné.
Telefonní budky fungují výhradně na telefonní karty. Pro hovor do ČR je třeba koupit mezinárodní telefonní kartu CANTV v ceně od 5000 VEB (k dostání jsou i karty za 10 000 a 20 000 VEB, které lze koupit téměř všude, dokonce i v lékárnách) a telefonovat z automatů označených nápisem “Acceso Internacional”. Volat lze i z veřejných telefonních hovoren (comunicaciones publicos).

Tísňová volání

společné telefonní číslo pro zdravotníky, policii a požárníky: 171
spojení na zastupitelský úřad: viz příslušnou kapitolu.

Víza, vstupní formality

Pro turistický pobyt v maximální délce 90 dnů nepotřebujete vízum. Pro vstup do země je potřeba pas platný minimálně ještě 6 měsíců po návratu a turistická karta, kterou dostanete v letadle nebo po příletu. Je třeba ji pečlivě vyplnit, příslušný úředník ji při vstupu do země orazítkuje a při výstupu vám ji odebere. Pokud do země přijíždíte za jiným účelem, než je turistika, vízum potřebujete. Přihlašovací povinnost cizinců na území Venezuely není zavedena.

Zajímavá místa

Andy
Mohutné pohoří se zasněženými vrcholy se táhne podél západního pobřeží Jižní Ameriky od Ohňové země až ke Karibiku. Venezuelské Andy tvoří dvě paralelní horská pásma o délce čtyř set kilometrů a šířce 50 – 100 km, v údolí mezi nimi leží Mérida. Jako celek byly vyhlášeny národním parkem (1952). Jižní pásmo kulminuje Sierrou Nevadou de Mérida se třemi nejvyššími vrcholy (Pico Bolívar 5007 m n.m., Pico Humboldt 4942 m n.m. a Pico Bonpland 4883 m n.m.). Severní pásmo, Sierra La Culata, je o něco nižší. Z Méridy vede visutá lanovka na Pico Espejo. Venezuelské Andy byly domovem rozvinuté indiánské kultury Timote-Cuica. Vysokohorské rašelinné louky (páramos) se vyznačují specifickou květenou s nepřehlédnutelnými frailejón (čti frajlechón, Espeletia sp.). Za "Andské státy" se považují Trujillo, Táchira a Mérida.

Auyan Tepui
Ďáblova hora, Churún-Meru, 1054 m n.m., 700 km2. Stolová hora o největší rozloze ze všech je tvořena světle červeným pískovcem. Vznikla asi před 65 miliony let a dle indiánské mytologie je domovem zlého ducha Canaimy, krále Gran Sabany, který je původcem zla a smrti. Rio Churún, přítok řeky Caroní, se řítí z její severní stěny jako vodopád Salto Angel. Na vrcholu je busta Simona Bolívara a panorama kazí vysílač. Původními obyvateli okolí hory byl kmen Pemón.
Salto Angel, „Angelův vodopád“ byl nazván podle pilota Jimmie Angela, který jej spatřil z letadla, když v roce 1933 hledal v této oblasti zlato. V roce 1937 se vrátil, aby horu prozkoumal podrobněji, ale byl nucen nouzově přistát na vrcholu. S manželkou a dvěma společníky dokázal sešplhat kilometr vysokou stěnu a zachránit se. Salto Angel je osmnáctkrát vyšší než Niagara, s výškou 979 metrů je nejvyšším vodopádem světa. Voda padá nejprve 807 metrů dolů na skalní římsu a po dalších 172 metrech do Ďáblova kaňonu, do malého jezera.

Caracas
Hlavní město (950 m n.m., 5 mil obyv.) Venezuely založil roku 1567 Diego de Losada. Má celoročně příjemné klima, 20 – 25 °C. Po tři sta let bylo provinčním městem, které proměnil až modernizační program generála Guzmána Blanca. Nakonec však velikost a vzhled města změnil ropný boom a původní koloniální architektura byla až na výjimky nahrazena betonovými stavbami. Od roku 1980 má Caracas metro (dnes 4 linky, celkem 45 km, 40 stanic), dálnici na letiště Simon Bolívar v Maiquetía 26 km od centra, kabinkovou lanovku na Pico El Ávila a zajímavou moderní architekturu.
Metropole vyplňuje 20 kilometrů dlouhé údolí pod severními okraji pohoří El Ávila (národní park). Sociální kontrasty jsou mimořádné, jižním směrem mrakodrapy přecházejí v „barrios“, rozsáhlé slumy. Historická část s původní šachovnicovou dispozicí je na západním okraji. Navzdory opakovaným zemětřesením se zachovala řada památek. Jezdecká socha Bolívara na stejnojmenném náměstí, pětilodní katedrála z přelomu 17. a 18.stol. s kaplí Bolívarovy rodiny a kaplí sv. Rosy z Limy, kde byla vyhlášena nezávislost Venezuely. Národní kapitol je neoklasicistní, v interiéru s obrazy a bustami vůdců boje za nezávislost. V kostele sv. Onofra byl Bolívar vyhlášen "Osvoboditelem". Centrální park není oázou zeleně, ale komplexem ultramoderních budov, včetně třiapadesátipatrové osmiboké věže Oeste, nejvyšší stavby v zemi, s vyhlídkovou terasou. Sabana Grande je obchodní bulvár s mnoha restauracemi a hotely, mezi stanicemi metra Plaza Venezuela a Chacaíto. Parque del Este je park s malou zoologickou a kaktusovou zahradou. La Casona je dům venezuelského prezidenta, komplex budov ve španělsko-kreolském stylu.
El Hatillo. Oblíbené výletní městečko s koloniální architekturou nedaleko Caracasu, se sochou Simona Bolívara a spoustou restaurací, kaváren, butiků a galerií.

Ciudad Bolívar
Město (300 tis. obyv., původně Angostura = Úžina) založené roku 1764 na jižním břehu Orinoka v místě, kde se řeka nápadně zužuje, bylo později přejmenováno dle národního hrdiny. Odtud Simon Bolívar vedl boj za nezávislost a roku 1819 tu byla vyhlášena "Velká Kolumbie", zahrnující dnešní Venezuelu, Kolumbii a Ekvádor. Asi pět kilometrů odtud proti proudu je jediný most přes 2150 km dlouhé Orinoko (1967, 1678 m).

Ciudad Guayana
Město (650 tis. obyv.) založené v roce 1961 na soutoku Orinoka (indiánsky „Otec vod“) s řekou Caroní („Dcera měsíce“) je dnes částí města San Félix. Odlišnou barvu řek nelze přehlédnout: Orinoko je světle hnědé, kalné a teplé, Caroní tmavočerná a chladná. To podmiňuje i odlišné množství živin a s tím související množství ryb. Název Ciudad Guayana najdete jen v učebnicích: ve skutečnosti dvě města, koloniální San Félix i moderní Puerto Ordaz s železárnami a rozvinutou infrastrukturou, spojená přes řeku Caroní třemi mosty, trvají na své identitě. Součástí Ciudad Guayana jsou tři přírodní parky, Cachamay, Loefling a Llovizna, s hezkými vodopády. Přehrada Guri na řece Caroní (1963-1986, zatopené území 4250 km2) je osmá největší na světě. Hydroelektrárna pod impozantní hrází s výkonem 10 mil. kW patří ke třem největším na světě. Exkurze do elektrárny je velmi zajímavá. Hora Cerro Bolívar (600 m n.m.) je doslova „železná“ hora", tvořená rudou obsahující 60 % čistého železa. Brzy zmizí, zlikvidována systematickou těžbou. Nedaleká městečka, El Callao na řece Yuruarí a El Dorado na řece Cuyuní, vznikla v roce 1849 při zlaté horečce. Oblast, kde se stovkách lokalit zlato těží, sahá až ke Gran Sabaně. V 500 m hlubokém dole u El Callao se získávají 3 tuny zlata ročně. Poblíž El Dorada je nejtvrdší a nejpřísněji střežená věznice ve Venezuele (kde byl mj. vězněn i známý „Motýlek“).

Canaima
Vesnice kmene Pemón (1200 obyv.) a slušně vybavená turistická základna (campamento, od roku 1960) u stejnojmenné laguny na řece Carrao. Kromě ubytování poskytuje průvodcovskou službu, je tu malé letiště a obchod se základními potravinami. Okolí je nádherné: zlatě zbarvené vodopády na pozadí stolových hor, např. Salto El Sapo, Salto Sapito, Ucaima, Yuri a další. Z Canaimy lze letět do soutěsky Kavac, indiánské vesnice Kamarata na řece Acanán, do Santa Eleny nebo podniknout vyhlídkový let nad Angelův vodopád.

Coro
Bývalé hlavní město Venezuely, dnes hlavní město státu Falcón (140 tis. obyv.) na poloostrově Paraguaná, založené roku 1527, je jedním z nejstarších měst kontinentu. Historické jádro je kulturní památkou UNESCO. Má příjemnou koloniální atmosféru, katedrálu (1580), klášter s městským muzeem, kostel San Francisco a letiště José Leonardo Chirinos. Blízká Médanos de Coro je jediná venezuelská poušť s písečnými dunami (národní park od roku 1974, malá botanická zahrada).

Cueva del Guácharo
Krápníkové jeskyně ve státě Monagas představují největší jeskynní systém ve Venezuele, který Indiáni kmene Chaima pojmenovali „Jeskyně lelků“. Těchto ptáků, španělsky guácharo, zde hnízdí asi 2000 párů. Popsal je Alexandr von Humboldt (1799), který též objevil, že jsou vybaveni echolokací jako netopýři. Lelek (Steatornis caripensis) je jediný bobuložravý pták na světě, který bydlí v absolutní tmě v jeskyních. Rozpětí jeho křídel je až metr a v jedné kolonii může společně žít až 18 tisíc jedinců. V jeskyni Guácharo žijí také slepé ryby a vzácní netopýři (Tadarita guánová), proto byla včetně okolí vyhlášena národním parkem (1975). Z 10 km kilometrů délky je s průvodcem zpřístupněno 1,5 km.

Cumaná
Hlavní město (250 tis. obyv.) státu Sucre založené Španěly (1521) patří k nejstarším městům Jižní Ameriky. Památky byly zničeny zemětřesením, ale turisty přitahuje okolí: poloostrov Araya s pevností Castillo de Santiago a těžbou soli. Solná pole jsou zajímavá svou barevností. Cumaná je východiskem do NP Mochima, jeskyně Guácharo a na ostrov Margarita. Kakaové boby z okolních kakaovníkových plantáží se tu shromažďují před transportem do světa. Nejlepší pláže nedaleko Rio Caribe jsou Playa de Uva a Playa de Medina. Další zajímavosti jsou buvolí farma a přírodní horké prameny. Obyvatelstvo je zjevně afrického a afro-karibského původu. Nejbližší letiště je v Carúpano (130 km).

El Ávila
Pobřežní 90 km dlouhé horské pásmo Cordillera de la Costa odděluje Caracas od Karibiku na severu. Nejvyšším vrcholem je Pico Naiguatá (2765 m n.m, národní park). Na svazích k městu jsou turistické stezky, na strmých svazích k oceánu jen malé haciendy. Přes hory vedou cesty sjízdné pouze pro džípy. Moderní čtyřmístná kabinková lanovka, původně překračující přes vrchol Pico de Ávila (2150 m n.m.) až k moři, jezdí momentálně ze stanice Maripérez (Caracas) jen na hřeben, úsek k moři byl poškozen sesuvy půdy. Výhled na město je fascinující.

Henri Pittier
Národní park ve státě Aragua (1078 km2, 1937, první venezuelský NP). Leží v pohoří Cordillera de la Costa mezi Karibikem a Maracay (Pico El Cenizo 2436 m n.m). Výškový rozdíl dvou tisíc metrů je základem existence škály vegetačních typů, od opadavých lesů po horský mlžný prales. Ornitologové napočítali 580 ptačích druhů, další druhy migrují přes sedlo Paso Portachuelo na trase Kanada – Argentina. Původním jménem Rancho Grande, byl NP přejmenován na počest Švýcara Pittiera, zakladatele venezuelských národních parků. Ten nejdříve 16 let studoval kostarickou květenu a kreslil mapy, a poté 33 let pracoval ve Venezuele, kde zmapoval flóru i biotopy a prosadil ochranu přírody.

Guayana
Rozsáhlá oblast na jihovýchodě Venezuely, jižně od řeky Orinoko včetně její delty. Přestože zabírá téměř polovinu rozlohy federace (administrativně tři státy, Bolívar, Amazonas a Delta Amacuro), žije tu pouze asi 1,5 milionu obyvatel. Biodiverzita území je obrovská, od vlhkých tropických pralesů, přes vyprahlé savany po spleť mangrove. Bylo zde vyhlášeno 7 národních parků, které zaujímají celkem 20 % území Guayany. Většina původních obyvatel, kmenů Pemón, Warao, Yanomami a Piaroa žije právě zde. Jedinými městy jsou Ciudad Bolívar, Puerto Ordaz a Ciudad Guayana. Ve státu Bolívar se těží železná ruda, bauxit, zlato i diamanty. Pro turisty jsou atraktivní Gran Sabana a Delta del Orinoco.

Isla de la Margarita
Největší venezuelský ostrov (950 km2) představuje s ostrovy Isla Cubagua a Isla Coche jižní větev karibského souostroví Malé Antily. Administrativně všechny tři tvoří stát Nueva Esparta. Isla Margarita jsou de facto ostrovy dva, propojené písečnou kosou. Krajina je rozmanitá, od polopouště na poloostrově Macanao (kde leží letiště) po tisícimetrové hory na východě (NP Cerro del Copei). Krásné pláže jsou zejména na severu (Playa Agua). Tady je rovněž další národní park, NP Laguna de La Restinga, kde plavba spletí mangrove vede k mořské pláži z mušliček. Hlavním městem ostrova i státu je malinké městečko La Asunción, duchovním centrem El Valle del Espíritu Santo, největším městem Porlamar. Turistickou atrakcí je protipirátská pevnost Castillo de Santa Rosa, ale návštěvníky přitahují rovněž ceny, o 17 až 30 % nižší než na pevnině (ostrov je bezcelní zónou). Dvě třetiny spotřebovávané sladké vody jsou přiváděny potrubím z pevniny.

La Gran Sabana
Vysočina (35 tis. km2, přibližně 800 m n.m.) na jihovýchodě Venezuely při hranicích s Guyanou a Brazílií. Z ploché savany se tyčí jako obrovské pařezy podivné stolové hory (tepuis), pozůstatky Guayanského štítu, který je geologicky nejstarší částí jihoamerické pevniny. Bizarní pískovcové útvary na jejich vrcholech vznikly zvětráváním bývalých sedimentů mořského dna, usazených před 1,8 miliardami let, v době, kdy toto území bylo součástí prapevniny Gondwany a těsně sousedilo s dnešní Afrikou. Poté, co se Jižní Amerika od Afriky oddělila, plató popraskalo a oddělené bloky byly různě vysoko vyzdviženy jako jednotlivé "stolové hory" (název "tepui" od Indiánů kmene Pemón znamená "hora"). Na jednotlivých vrcholech se poté rostlinné i živočišné druhy vyvíjely odlišně a řada z nich se stala endemity.
Cuquenán (čti Kukenán). Tepui vysoká 2580 m n.m. se pyšní 600 m vysokým stejnojmenným vodopádem, čtvrtým nejvyšším na světě (druhým nejvyšším ve Venezuele).

Los Llanos
Území nazvané příléhavě „Obrovské moře trávy“) o čtvrtině rozlohy Venezuely (čtvrt miliónu km2) je administrativně součástí státu Apure. Záplavové pláně „llanos“ řek Orinoko, Apure a jejich přítoků jsou komplikovanou mozaikou meandrujících řek, jezer se zátokami, močálů, lužních lesů, sladkovodních jezer a záplavových savan, které porůstají nánosy písku, bahna a jílu, nahromaděné za milióny let. V období dešťů mizí labyrint říčních ramen pod vodou, takže mezi řekami Apures, Araukou, Kapanaparem a Sínarukem vzniká dočasné jezero o ploše 1000 km2. V období sucha jsou všechny toky lemovány „galeriovými lesy“. Llanos jsou rájem ptáků, např. rudých ibisů (65 tisíc párů), jabiru, volavek, kachen, rajek, v okolní savaně žijí jaguáři, pumy a oceloti. Řeky obývají krokodýli, vydry, kajmani i anakondy. Celá oblast je řídce osídlena, jediné městečko je San Fernando de Apure, jako cesty slouží vodní toky. Obyvatelé se živí rybolovem a chovem dobytka. Nedávno tu byla objevena ložiska ropy.

Los Roques
Souostroví vyhlášené jako národní park (2211 km2, 1972) tvoří asi 40 korálových ostrovů. Dalších bezejmenných skalisek, útesů a písčin je přes 250. Trvale obydlený je pouze Gran Roque (1200 obyv., 110 m n.m.), s tzv. „posadami“, jednopatrovými rodinnými penziony pro turisty, s maximální kapacitou 15 pokojů. Je zde i malé, ale frekventované letiště. Crasquí má nejdelší pláže, na Dos Mosquitos Sur se vyskytují chráněné želvy, na Madrizqui se spolu s turisty koupou pelikáni a Franzisqui je obklopeno nejbarevnějším mořem. Návštěvníky přitahují oslnivě bílé pláže, korálové útesy, celoroční průměrná teplota vzduchu i vody okolo 28 °C a stálé sluníčko. Platí se vstupní poplatek přibližně 25 USD na osobu bez ohledu na délku pobytu. Některé části národního parku jsou z důvodu ochrany přírody pro veřejnost uzavřeny. Na ostrovech žije přes devadesát druhů ptáků, netopýři, hadi, želvy a leguáni. Život v moři je ještě bohatší: Roques jsou rájem potápěčů a milovníků šnorchlování.

Maracaibo
Dnes hlavní město (cca 1 mil obyv.) nejbohatšího venezuelského státu Zulia bylo založeno v roce 1574. V 18. století bylo obchodní stanicí mezi Andami a Nizozemskými Antilami. Vedle ropy jsou zde zásoby uhlí, mědi, jílu a soli. Z původních indiánských kmenů přežívají jen Guajiros a Barí. Laguna de Sinamaica s „palafitos“, domky na kůlech nad vodou, je místem, které dalo Venezuele jméno („Malé Benátky“, Alonso de Ojeda a Amerigo Vespucci, 1499). Jezero Maracaibo (12 800 km2) je téměř celé vyplněno ropnými věžemi. Ropa byla v pod jeho dnem objevena v roce 1910. Přes okraj jezera se pne nejdelší most v Jižní Americe, Puente Rafael Urdaneta o délce 8,7 km (postaven v letech 1959 – 1963). V historickém Maracaibu se nachází Basílica de Chiquinquirá s patronkou státu Zulia, „Pannou La Chinita“, k níž se pořádají poutě. Jiná procesí míří do katedrály na Plaza Bolívar, k soše černého Ježíše Krista. Národní památka, Castillo de San Carlos de la Barra, je protipirátská pevnost 30 km severně od Maracaibo, ze 17. století. Půdorysně je shodná s pevností na Isla de Margarita, v rozích čtyřcípé hvězdy jsou kruhové hlídkové věže a uprostřed čtvercové atrium.

Mérida
Hlavní město (250 tis. obyv.) stejnojmenného státu, s nádherným okolím a optimálním klimatem, kdy v nadmořské výšce 1625 m n.m. je průměrná teplota okolo 19 °C. Je zde druhá největší univerzita v zemi (35 tisíc studentů) a katedrála z 18. století. Visutá lanovka postavená Francouzi (1950) na vrchol Pico Espejo (4765 m n.m.), překonávající s pouhými 4 sloupy výškový rozdíl 3188 m, patří k nejdelším na světě (12,5 km). Jízda trvá necelou hodinu.

Morrocoy
Národní park byl vyhlášen k ochraně krásného úseku venezuelského pobřeží mezi městy Tucacas a Chichiriviche ve státě Falcón. Je vyhledáván milovníky nedotčených pláží a nerušeného potápění. Zahrnuje rovněž přilehlé korálové útesy a ostrov Cayo Sombrero.

Orinoko
Říční systém Orinoka (v místních jazycích „Místo k pádlování“, „Otec vod“, celková délka 2150 km, plocha povodí 1 milion km2), je třetí nejrozsáhlejší na světě. Pramen Orinoka, útes Cerro Delgado Chalbaud (1047 m n.m.) byl objeven teprve v roce 1951 ve státu Amazonas, na hranici Venezuely a Brazílie, kde žije kmen Yanomami. Orinoko je třetí nejdelší řekou Jižní Ameriky (po Amazonce a La Plata), hlavními levobřežními přítoky jsou řeky Apure, Arauca, Meta a Vichada, pravobřežními Caroní a Caura. Nejvyšší hladina vody je po každoročních deštích v červenci a srpnu, kdy je v řece také nejvíce ryb. Rozdíl hladin na témže místě v březnu a v srpnu může být i 15 metrů. Řeka ročně přináší do oceánu až 50 miliónů tun sedimentů, takže její delta o 40 větších ramenech a rozloze cca 25 000 km2 se neustále rozšiřuje do moře. Ústí zabírá 360 km atlantického pobřeží, za hlavní rameno se považuje nejjižnější Rio Grande (Velká řeka). Pro oceánské lodě je Orinoko splavné až do Ciudad Guayana. Na horním toku Orinoka je jeden z divů světa, kanál Brazo Casiquiare, jediná přírodní vodní cesta na světě, spojující dva světové říční systémy, bazén Orinoka a bazén Amazonky. V deltě Orinoka se nachází stát Delta Amacuro (název dle říčky, ústící do Boca Grande, hlavního ústí Orinoka). V území osídleném Indiány kmene Warao byla nedávno objevena ropa. Hlavním městem je Tucupito (60 tis. obyv.) na březích Caňo Manamo, nejzápadnějšího ramene delty. Právě toto rameno objevil Kryštof Kolumbus v roce 1498, poté co přistál na poloostrově Pária naproti Trinidadu.

Roraima
Nejvyšší ze stolových hor (2825 m n.m.), opředená legendami, leží na hranicích Venezuely, Francouzské Guyany a Brazílie a ze stolových hor je nejsnáze dostupná. Výstup trvá 5-8 dní, nejčastěji z San Francisco de Yuruaní, odtud džípem do vesničky Pary-Tepuí, poté pěšky. Vlastní výstup (sestup) na plochý vrchol trvá 12 (10) hodin, může vás tam ovšem vysadit i helikoptéra. Na vrcholové plošině, s bizarními skalisky, úžasnou květenou a ložisky krystalického křemene, lze přenocovat pod skalním převisem, pohodlí nečekejte. Na úpatí Roraimy pramení Caroní, přítok Orinoka.

Stát Amazonas
Stát tvořící pětinu území Venezuely (175 000 km2), počet jeho obyvatel však činí pouhé 1 % celé populace. Název může být matoucí, protože většina vod odtéká do povodí Orinoka a pouze zanedbatelné množství je odváděno kanálem Brazo Casiquiare do Rio Negro v povodí Amazonky. Žije zde nejvíce původních indiánských kmenů, například Piaroa, Yanomami, Guajibo, Yekuana (Maquiritare), Curripaco, Guarekena, Piapoco a zřejmě i další, mluví se asi 20 indiánskými jazyky. Oblast je zarostlá neprostupným deštným pralesem. Zajímavou horou je pro Indiány posvátná Cerro Autana (jižně od Puerto Ayacucho), kterou považují za místo vzniku celého vesmíru. Neprozkoumaný je horský hřeben Serranía La Neblina (přibližně 3000 m n.m., národní park), údajně s jedním z nejhlubších kaňonů světa. Jediná větší osada je Puerto Ayacucho, dostupná malým letadlem, nebo po místní komunikaci ze Ciudad Bolívar (14 hodin jízdy).

Quebrada de Jaspe
Vodopád poblíž silnice mezi Santa Elena a San Francisco, spadající ze skály, tvořené sytě červeným jaspisem.

Quebrada Pacheco
Několikastupňový vodopád, zvaný též Arapán-merú, při silnici do Kavanayénu.

Zábava, kultura, sport

Venezuela nabízí přírodní krásy (celkem 40 národních parků), ale značené stezky jsou pouze v některých z nich, bez místního průvodce se rozhodně neobejdete. Sierra Nevada de Mérida nabízí vysokohorskou turistiku, horolezectví a horskou cykloturistiku. Novými sporty jsou paragliding, rafting a „canyoning“ (sjíždění nebo jiný způsob zdolávání kaňonů řek), nejvíce na své si však přijdou milovníci volné přírody a ornitologové, pro něž jsou určena „wild life safari“.
Venezuelské pobřeží a ostrovy jsou ideální pro šnorchlování, potápění a rybaření. Nejnovější atrakcí je speleologie. Ze stovek jeskyní je zatím nejznámější Cueva del Guácharo ve státě Monagas.
Kromě běžné zábavy, od posezení v místních hospůdkách po animační programy ve velkých hotelích, se ve Venezuele se odehrává řada festivalů a veletrhů. Např. Mezinárodní divadelní festival (Festival International de Teatro, každé dva roky v Caracasu, kdy soubory z Evropy, Latinské Ameriky i Severní Ameriky hrají nejen v divadlech, ale i na náměstích a v ulicích), Mezinárodní veletrh v San Sebastián (únor, San Cristóbal, stát Táchira), Zemědělská výstava v Calabozo (březen, stát Guárico), folklorní festival Diablos Danzantes (San Francisco de Yare, stát Miranda, o Tělu Páně), Mezinárodní umělecký veletrh (Feria Internacional de Artesanos, srpen, Tintoteto, stát Lara), Orinocký veletrh (Feria del Orinoco = Feria de la Sapora, poslední týden v srpnu), Mezinárodní veletrh cestovního ruchu (Feria Internacional de turismo „Fitcar“, říjen, Aeropuerto La Carlota, Caracas).

Zastupitelské úřady

Velvyslanectví České republiky ve Venezuele
Embajada de la República Checa
Calle Los Cedros, Quinta Isabel
Urbanización Country Club
Caracas 1060, Venezuela
mail: caracas@embassy.mzv.cz
tel: 0058212/2611746,2618528
fax: 0058212/2663987

Honorární konzulát Maracaibo
Calle 64 No. 8A - 64, Maracaibo
tel. 0058261/7416156, 7434079, 7430744
fax 0058261/7413611, 7430721

Velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela
Sněmovní 9, 118 00 Praha 1,
tel.: 257 534 256, 257 534 253, 257 535 782
fax: 257 534 257
e-mail: embaven@vol.cz
www.embajada-venezuela.cz
Provozní hodiny úřadu: 9.00 - 16.00

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Je třeba mít sjednáno cestovní pojištění zdravotních výloh, protože ČR a Venezuela nemají dohodu o bezplatném poskytování zdravotní péče. Veškeré výdaje související s ošetřením např. v nemocnici budete hradit na místě v hotovosti. Bez hotovosti nebo platné kreditní karty nemusíte být ošetřeni ani při bezprostředním ohrožení života. Samozřejmě je nezbytné, abyste si nechali vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovali veškeré originály účtů, receptů a dalších případných dokladů (např. rtg. snímků) pro pozdější jednání s pojišťovnami. Úroveň státních zdravotnických služeb je průměrná. Součástí zájezdu u CK Čedok je pojištění u České pojišťovny, jehož rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu.
Lékárny se nacházejí zejména ve městech. Veškeré léky, i předepsané lékařem, se platí v hotovosti. Nezapomeňte si vzít v dostatečném množství léky, které pravidelně užíváte, nejlépe v originálním balení.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika předepsaná lékařem (Ampicilin, Augmentin, Deoxymykoin), antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten, Mykoseptin), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol gel na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
Mezinárodní očkovací průkaz ani žádné zvláštní očkování se ze strany Venezuely běžně nevyžadují, před cestou ale doporučujeme ověřit situaci ještě v ČR, s dostatečným předstihem, podle cíle cesty. Doporučuje se očkování proti žloutence A a B, břišnímu tyfu, žluté zimnici a tetanu. Proti případným komárům doporučujeme účinný repelent, večer oblékat ponožky, dlouhé kalhoty a košili s dlouhým rukávem. Nehlaďte zvířata, mohla by mít vzteklinu.
O užívání antimalarik se poraďte s odborným lékařem. Proti hmyzu je potřeba se vybavit účinnými repelenty (př. autan, difussil) a prostředky na utišení po poštípání (fenistil, kafrový líh). Turisty obtěžují např. jejenes (chechenes), droboučké mušky, které se pohybují při zemi, takže nepozorovaně poštípou lýtka. Obranou je důsledné nošení vysokých ponožek nebo podkolenek. Moskyti štípají nejvíce za soumraku, optimální je být kompletně oblečený, ponožky, dlouhé kalhoty a dlouhé rukávy, šátek, a veškerá zbývající místa důkladně namazat nebo nastříkat repelenty. Muchničky (puri-puri) se vyskytují např. na Gran Sabaně, hlavně u vody. Zarudlý flíček po štípnutí za 2-3 dny zmizí, ale mohou přenášet parazitická onemocnění. Chráníme se opět oděvem a opakovaným používáním repelentů.
Nedoporučujeme pít vodu z vodovodu, riskujete cestovní průjem. Všude lze koupit vodu balenou. V restauracích ji vyžadujte neotevřenou (zkontrolujte neporušenost uzávěru), nepijte vodu servírovanou v karafách a odmítněte led do nápojů. Nepodceňujte sluneční záření ani při zatažené obloze. Používejte opalovací krémy s vyšším faktorem (minimálně 20), pokrývku hlavy a kvalitní sluneční brýle. Pijte, i když nepociťujete žízeň.

Zvyklosti a obyčeje

Čas nehraje ve Venezuele větší roli. Nejenže je běžné chodit pozdě, ale dokonce je téměř nezdvořilé přijít na soukromou oslavu přesně v ohlášenou hodinu. Mimořádně důležitý je perfektně upravený vzhled a kvalitní osobní hygiena. Je třeba se převlékat i několikrát denně a používat deodoranty.

Obecné vízové informace

Pro občany ČR platí bezvízový styk pro pobyt do 90 dnů od prvního vstupu na území země.

Při pobytu nad 90 dnů se na nás můžete obrátit, rádi vám pomůžeme s vyřízením víza.

U občanů třetího státu, kteří mají v ČR dlouhodobý nebo trvalý pobyt, je povinnost víza individuální. Záleží na příslušnosti a typu pasu.