Naše webové stránky používají k vylepšování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Rozumím

Pět zemí Jižní Ameriky komfortněji

Destinace
Argentina
Doprava
Strava
Počet osob
Termín Nocí Doprava Strava Cena za osobu
-

Nahrávám termíny

Trasa

Lima | Cuzco | Machu Picchu | jezero Titicaca | La Paz | Buenos Aires | vodopády Iguazu | Rio de Janeiro

Program zájezdu

Pět zemí za dva týdny! Vybrali jsme ty největší jihoamerické lahůdky a spojili je v jedno! Lima, hlavní město Peru. Cuzco, hlavní město původní incké říše. Machu Picchu, posvátné město Inků. Nejvýše položené splavné jezero na světě, Titicaca. La Paz, město s vlastním čarodějnickým trhem. Buenos Aires, metropole tanga plná vášní a pozemských hříchů. Lodní výlet přes Río de La Plata do Uruguaye. Nejkrásnější vodopády světa Iguazú a věhlasná pláž Copacabana v Riu. Věřte, dá se to stihnout!

1.-2. den Letecky do PERU. Lima – „město králů“. Výlet k archeologickému nalezišti Pachacamac vzdálenému cca 50 km od Limy. Lima - prohlídka města – náměstí Plaza de Armas s katedrálou a prezidentským palácem. Kostel Sv. Františka s katakombami.
3. den: Letecky do Cuzca, hlavního města původní incké říše. Město dobyté v 16. století Španěly při honbě za zlatem Inků. Místo nasáklé zvláštní atmosférou. Náměstí Plaza de Armas. Katedrála s obrazy malovanými indiány. Sluneční chrám Coriqancha. Tržiště, klikaté uličky. Povečeříme morče s posvátným nápojem Inků - chichou?
4. den: Z Cuzca Posvátným údolím do městečka Ollantaytambo. Nedobytná ceremoniální pevnost Sacsayhuamán. Skalní bludiště, incká svatyně Quenqo. Červená pevnost Puca Pucará. Pramen vody věčného mládí Tambo Machay. Původní incké město Pisaq u posvátné řeky Inků Vilcanota (nyní Urubamba). Tržiště s tkanými přehozy, svetry, ručně malovanou keramikou a lamími kožešinkami. Kdo si koupí originální pončo? Ollantaytambo - pevnost posledního vítězství Inky Manco Capaka nad španělskými conquistadory. Večerním vláčkem do Águas Calientes, výchozího bodu ke komplexu Machu Picchu.
5. den: Autobusem k Machu Picchu. Magické místo obklopené Andami. Posvátné město Inků, kdysi ztracené a znovuobjevené, vypínající se nad údolím řeky Urubamba. Večerní návrat vláčkem do Ollantaytamba a dále busem zpět do Cuzca.
6. den: Celodenní přejezd přes náhorní plošinu Altiplano do městečka Puno na břehu jezera Titicaca (3 800 m), nejvýše položeného splavného jezera na světě. Cestou zastávky na zajímavých místech (bohatě zdobený kostel v Andahuallillas, nejvyšší místo cesty – průsmyk La Raya v 4 230 m n.m.). Ochutnáme steak z lamy? Zahrají peruánští muzikanti na panovu flétnu oblíbenou píseň El Condor pasa?
7. den: Výlet na ostrovy Islas Flotantes indiánského kmene Uros, které jsou postaveny z vrstev rákosu (totory). Odvážlivci si mohou vyzkoušet plavbu na rákosovém člunu mezi ostrovy. Odpolední přejezd do BOLÍVIE – městečko Copacabana.
8. den: Lodní výlet na bájný sluneční ostrov Isla del Sol. Místo, kde slunce údajně sestoupilo na zem. Lamy a tradiční předení vlny. Odpolední návrat do Copacabany a následný přejezd přes úžinu San Pedro y Pablo do nejvýše položeného hlavního města světa La Paz.
9. den: Prohlídka La Paz. Náměstí Plaza Murillo s katedrálou a prezidentským palácem. Kostel Sv. Františka. Tržiště i čarodějnický trh Mercado de las Brujas, kouzelné amulety na dlouhověkost i věčnou lásku. Předpoví nám indiánky z kokových lístků budoucnost?
10. den: Letecky do ARGENTINY. Buenos Aires, metropole tanga u ústí řek Paraná a Uruguay. Posezení v příjemných hospůdkách čtvrti San Telmo nebo Puerto Madero. Pro zájemce večerní show smyslného tanga.
11. den: Prohlídka Buenos Aires. Barevná čtvrť La Boca s rázovitou uličkou Caminito. Náměstí Plaza de Mayo s katedrálou a prezidentským palácem Casa Rosada. Ochutnáme večerní kulinářské speciality? Neexistují lepší steaky než zde!
12. den: Jednodenní lodní výlet na druhý břeh řeky Rio de la Plata. Colonia del Sacramento, nejstarší město URUGUAYE, zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
13. den: Letecky z Buenos Aires do Puerto Iguazú. Nejkrásnější vodopády světa Iguazú si prohlédneme ze dvou stran. Stezky na argentinské straně nás dovedou až pod samotné kaskády. Odvážlivci se fakultativně vydají na loďce až k vodnímu kotli - Ďáblovu chřtánu! Všudypřítomní nosálové coati, loudící o každý drobek jídla.
14. den: BRAZÍLIE. Brazilská strana nabízí panoramatický pohled na 280 jednotlivých vodopádů. Fakultativně vyhlídkový let helikoptérou nebo návštěva ptačího parku.
15. den: Přelet do Rio de Janeira. Rozhled ze slavné Kristovy sochy na vrcholku Corcovado. Barvité město pod námi. Centrum s mrakodrapy i úzkými uličkami. Moderní katedrála.
16. den: Cukrová homole (Pão de Açúcar). Pohodička na nejslavnější pláži světa Copacabana. Večerní odlet do Evropy.
17. den: Letecký návrat domů.

Fakultativní služby

• přípl. za jednolůžkový pokoj 10 900,- Kč
• připojištění proti stornu 990,- Kč

Tipy pro správnou volbu

✱ pět zemí Jižní Ameriky v jednom zájezdu aneb to nejlepší z tohoto světadílu za 16 dní

Informace

Minimální počet účastníků pro realizaci zájezdu je 15 osob.
Zájezd je organizován ve spolupráci s CK Livingstone.
Transit přes Paříž nebo jiné evropské letiště.
V případě zájmu možnost prodloužení o individuální pobyt v Riu de Janeiru.

Geografické údaje

Poloha: jihovýchodní Jižní Amerika
Oficiální název: Argentinská republika
Hlavní město: Buenos Aires (3 miliony obyvatel)
Jazyk: španělština
Náboženství: křesťanství

Měna a kurzy

Měna: argentinské peso (ARS) = 100 centavů

Měnou v Argentině je argentinské peso (ARS), které se dělí na 100 centů (centavos). Bankovky jsou v hodnotě 100, 50, 20, 10, 5 a 2 peso, mince v hodnotě 5, 2 a 1 peso a 50, 25, 10, 5 a 1 cent.
Značka $ se používá pro argentinské peso; pokud je cena uvedena v amerických dolarech, značí se US$ nebo U$D.
Běžně směnitelnou měnou jsou USD nebo euro, které má dokonce výhodnější kurs. Nejméně příznivý kurs je na letišti, výhodnější mají směnárny na hlavní třídě v centru města. Zpětná výměna argentinských pesos je možná na letišti před odletem ze země, případně jejich výměna na jinou národní měnu, pokud pokračujete do jiné latinskoamerické země. Hodí se mít s sebou i drobné dolary, někdy s nimi lze služby a nákupy (např. v obchodech se suvenýry) platit přímo. V běžném platebním styku je upřednostňována hotovost, některé obchody za platbu v hotovosti dokonce dávají 10 % slevu.
Obecně jsou přijímány platební karty VISA, Master Card, American Express a Diners Club, cena je však o 5 – 10 % vyšší než při platbě v hotovosti (vždy se raději informujte předem). S výměnou cestovních šeků mimo Buenos Aires mohou být potíže. Banky mají otevřeno výhradně ve všední dny, zpravidla od 10.00 do 15.00.
Bankomaty použitelné pro cizince jsou viditelně označeny logem mezinárodních kreditních karet. Instrukce jsou vedle španělštiny rovněž v angličtině. Někdy však nemají dostatek hotovosti.

Klimatické podmínky

Vlivem obrovské rozlohy země je zde široké spektrum klimatických podmínek. Na většině území převládá podnebí mírné, na jihovýchodě aridní, na jihozápadě subantarktické. Průměrná roční teplota v Buenos Aires činí 17,5 °C; nejteplejší je leden (až 30 °C), nejchladnější červen a červenec (7 °C); průměrné listopadové teploty jsou 20 °C. Průměrné roční srážky činí 1089 mm, v průběhu roku dosti vyrovnané; nejméně prší v prosinci (52 mm), nejvíce v lednu (144 mm). Vzdušná vlhkost je vysoká, od 60 % v listopadu až po 80 % v červenci. Maximum slunečního svitu je v lednu (v průměru 9 hodin denně), minimum v červnu (4 hodiny denně). Ideální dobou pro návštěvu je jaro (říjen – listopad) a začátek podzimu (březen); pro cesty do And a Patagonie léto (prosinec – leden). Vlivem polohy blízko Antarktidy je klima v Patagonii drsnější a proměnlivé; nepříjemný může být silný vítr přecházející až ve vichřici. Směrem k jihu přibývá srážek. Na západní, návětrné straně And dosahují srážky až 8000 mm ročně, na východní, ve srážkovém stínu, pouze 200 mm ročně.

Ceny

Uvedené ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit jak v jednotlivých městech, tak konkrétních podnicích a řídí se i turistickou sezónou. Ceny v běžných restauracích bývají nižší než v hotelových. Turistické destinace mají přiměřeně vyšší cenovou úroveň.

V obchodě:
sýr plátkový 100 g = od ARS 7
salám trvanlivý 100 g = od ARS 7
mléko 1 l = ARS 5
máslo 200 g = ARS 7
vejce 12 ks = ARS 9 – 12
rajčata 1 kg = ARS 9
voda balená 1,5 l = od ARS 10
víno krabicové 1 l = ARS 10
víno stolní 0,7 l = od ARS 13
víno kvalitní 0,7 l = ARS 18 – 45
pivo lahvové 0,96 l = od ARS 4
pivo Budweiser 0,35 l = ARS 6
pivo Quillmes Red Lager 1 l = ARS 7
cola, pepsi plechovka 0,33 l = ARS 2 – 3
záloha za láhev v obchodě = ARS 2

minibus z letiště Ezeiza do centra = ARS 36 – 46
jednorázová jízdenka na metro = ARS 2,50
vyhlídkový bus po Buenos Aires (3 hod) = ARS 70
vstupné do Opera Pampa s večeří = cca USD 90
představení tanga v kvalitním podniku bez večeře / s večeří = USD 70 / 120

Clo, dovoz, vývoz

Při příjezdu do Argentiny se vyplňuje celní prohlášení; kontrola je namátková. Bezcelně je možno převážet věci osobní potřeby (oblečení, hygienické pomůcky, osobní šperky, knihy, dokumenty, invalidní vozíky ap.). Bez cla lze dovézt 2 l alkoholických nápojů, 600 cigaret, 50 doutníků, potraviny do 5 kg, parfémy, toaletní vody do 200 ml a dále neobchodní zboží (dárky), jehož cena nepřesahuje 300 USD. Pro cestující mladší 16 let jsou limity poloviční. Cenné předměty jako osobní počítače, videokamery, hudební a lékařské nástroje se doporučuje u celní kontroly přihlásit – jejich opětovný vývoz může být kontrolován.
Je přísně zakázán dovoz jakýchkoli živočišných a rostlinných produktů včetně čerstvých potravin, dále drogy a pornografie. Na dovoz výbušnin, hořlavin a střelných zbraní je třeba zvláštní povolení.
Dováženou částku 10 000 USD nebo její ekvivalent je nutné na hranicích přihlásit. Vývoz nad tento limit je zakázán (pro osoby mladší 21 let je hranice nižší).
Pozor – i nákup ve free-shopu na letišti při návratu musí odpovídat bezpečnostním podmínkám EU, jinak riskujete jeho zabavení v Evropě.
Dovážené zvíře (pes, kočka) musí být identifikováno mikročipem nebo tetováním, musí mít vlastní mezinárodní cestovní pas, očkování proti vzteklině a veterinární osvědčení pro neobchodní přesuny potvrzené schváleným veterinárním lékařem s ověřeným překladem do španělštiny.

Časový posun

Argentině je proti České republice o 4 hodiny méně, v době našeho letního času o 5 hodin méně; od roku 2011 Argentina letní čas nezavádí. S ohledem na zeměpisnou polohu je v celé zemi skutečný denní čas proti standardnímu času zpožděný asi o hodinu, v Patagonii dokonce až o hodinu a půl, což je pro cestování výhodné (večer je déle světlo).

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Argentina používá elektrickou síť 220 V/50 Hz. Používané typy zásuvek jsou dvojice kulatých kolíků (tenčích než v ČR), častěji však tříkolíkové na ploché kolíky uspořádané do tvaru šipky, případně pouze na dva šikmé ploché kolíky. Doporučujeme přibalit univerzální adaptér.

Fotografování a filmování

Ve většině interiérů se smí fotografovat za poplatek, obvykle bez blesku a stativu. Pokud je fotografování zakázáno, upozorňují na to piktogramy. Není dovoleno fotografovat vojenské objekty, stavby strategického významu a vojenské lodě.
Pokud máte v úmyslu fotografovat místní obyvatele, doporučuje se předem optat na dovolení. Za tuto laskavost se nic neplatí.
Nezapomeňte nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie, a dostatečnou paměťovou kapacitu karet, případně dostatek klasických filmů. Zejména v případě krásného počasí jich budete potřebovat více, než jste si před cestou mysleli.

Internet

Internetové kavárny (locutorios) jsou prakticky téměř všude a většinou stojí 1 až 2 USD za hodinu. Hotely vyšších kategorií mívají internet pro své klienty k dispozici zdarma.

Jazyky, dohovoření

Úřední řečí je španělština, v některých oblastech se mluví také anglicky, italsky, německy či francouzsky. V hotelích se vždy domluvíte anglicky, někde i francouzsky a německy. V odlehlejších částech země potřebujete mimo hotel alespoň základy španělštiny.
Lidé na ulici mluví latinskoamerickou španělštinou; rozhodně se hodí znát alespoň několik základních slovíček a nevadí, že v učebnicové, tedy kastilské španělštině: sí/no (ano/ne); por favor (prosím); buenos días (dobrý den), buenas tardes (dobré odpoledne), buenas noches (nočes, dobrý večer, dobrou noc); muchas gracias (mučas grásias, děkuji), de nada (není zač); soy Checo (soj čeko, jsem Čech); la carta (jídelní lístek); la cuenta, por favor (kuenta, prosím účet); cuanto costa (kvánto kosta, kolik to stojí); agua sin gas/con gas (voda neperlivá/perlivá); cerveza (serveza, pivo); tinto/blanco (blanko, červené víno / bílé víno); cafe con leche (kafe kon leče, káva s mlékem); puedo tomar una foto? (mohu udělat fotografii?); quiero cambiar dinero (kiero kambiar, chci vyměnit peníze); socorro (sokorro, pomoc); baňo (WC).
Při smlouvání na tržištích se používají kalkulačky, číslům a úsměvu rozumí každý.

Kriminalita

Argentina je v Jižní Americe považována za relativně bezpečnou zemi. Kriminalita, zejména pouliční, je vyšší v Buenos Aires a dalších velkých městech, zejména v místech s vyšší koncentrací lidí (vlaková i autobusová nádraží, místní autobusy, trhy). Nedoporučuje se navštěvovat chudinské čtvrti (villas miserias) a odlehlá předměstí, kde turistům hrozí přepadení či okradení. V noci nechoďte pěšky, ale zavolejte si taxi (nebo „remise“). Šperky a cenné věci nechte doma. Hotovost rozdělte na několik částek a uschovejte je od sebe odděleně. Při placení mějte v peněžence jen malou část peněz, další peníze je nejlepší mít v uzamčeném zavazadle nebo v hotelovém trezoru. Osvědčily se taštičky na krk, které se nosí pod oblečením, skryté kapsy a podobně. Nebezpečí hrozí zejména při výběru peněz z banky nebo bankomatu, kdy si vás zloději mohou vytipovat jako potenciální oběť. Neměňte peníze na ulici. Pokud povezete dražší elektroniku (videokamery, digitální fotoaparáty), doporučuje se ji před odjezdem připojistit. Nikdy neponechávejte bez dozoru osobní věci (ani tašky či kabelky přehozené přes židli v restauracích), hotovost, fotoaparáty, videotechniku a osobní doklady. Při ztrátě či odcizení dražšího předmětu, který jste přihlásili při vstupu do země, je třeba mít policejní protokol pro případ kontroly při odjezdu.
Originální pas, imigrační lístek a letenku nenoste u sebe, ale uložte je do uzamčeného zavazadla nebo hotelového trezoru. Jestliže dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém velvyslanectví v Buenos Aires. Pro tento případ se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii cestovního pasu (stránky s fotografií a osobními údaji) pro urychlení vydání náhradních dokladů. Tuto kopii uložte odděleně od originálu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. Pokud přijdete o větší hotovost, doporučuje se krádež ohlásit policii (v Buenos Aires na tel. čísle 0800 999 5000 nebo 4346 5748, kde se domluvíte anglicky, italsky a francouzsky).
V příhraničních územích (hranice s Chile, oblast hory Aconcagua, celý region Magallanes y Antártica Chilena) jsou běžné namátkové kontroly pohraniční policie nebo celní služby. Argentina je tranzitní zemí pro drogy: nikdy neponechávejte svá zavazadla bez dozoru a nikdy od nikoho nepřebírejte „balíček“ k doručení přátelům či známým.
Pokud míříte do hor, nepřeceňte síly. Na túry se nevydávejte sami a využijte služeb místních průvodců, kteří terén znají. Horolezecké výstupy v Andách jsou jen pro zkušené horolezce. Přestože je vrchol Aconcagua dostupný i bez horolezecké výstroje, je výstup těžký a počasí zrádné.

Kuchyně - jídlo a nápoje

Argentinská kuchyně je velmi kvalitní. Mísí se v ní kuchyně dobyvatelů, původních Indiánů a pozdějších přistěhovalců; mnoho jídel pochází ze Španělska, Itálie či Německa a silný je i vliv Středomoří. V Buenos Aires navíc najdete velký výběr zejména japonských, thajských a jiných asijských kuchyní. Vzhledem k velikosti země má své zvláštnosti prakticky každý region.
Tradiční nabídka se vyznačuje především pečeným masem, zejména hovězím – konzumují se bifteky, ledvinky, různé druhy salámů. Oblíbeným jídlem, zejména v zimě, je locro (hustá směs masa nebo uzeniny, fazolí, kukuřice a zeleniny, podávané s ostrou omáčkou quiquirimichi z červeného pepře a papriky a s chlebem), podobné je carbonado (hovězí s čerstvou zeleninou, jablky a hruškami) nebo cazuela gaucho (s kuřecím a dýní). Všude najdete empanadas (pečivo plněné čímkoli od mletého masa až po šunku a sýr) nebo tamales (kukuřičné tortily plněné masem). V Patagonii se častěji setkáte se skopovým.
Snídaně bývá lehká, obvykle káva s mlékem (café con leche), čaj (té), toasty (tostadas), máslo (manteca) a džem (marmelada), croissanty (medialunas) nebo sladké „facturas“ (taštičky z listového těsta s různou náplní), často s čokoládovou polevou. Hlavním jídlem dne je oběd (almuerzo), nejčastěji kus hovězího (carne de vaca) s grilovanou zeleninou (verduras), těstovinami (pasta), salátem (ensalada) a chlebem (pan). Favority jsou steaky ze svíčkové nebo hřbetu (bife de lomo), kýty (bife de chorizo), kotlety (bife de costilla), rožněné žebro (tire de sado), vepřová žebírka (costillas de cerdo), kousek uzeniny (chorizo), jelítka (moricillo) a vnitřnosti (visceras); preferovaným způsobem úpravy je grilování (asado nebo parillada). Tradiční večeře se podává pozdě (kolem deváté) a bývá lehká.
Nespočet je druhů koření (especias); nezbytná je pikantní salsa a na hotové jídlo „chimichurri“, ostrá omáčka z rajčat, paprik, cibule, česneku, petržele a černého i cayennského pepře. Steaky se upravují „jugoso“ (růžové uvnitř) nebo „punto“ (kompletně propečené), v lepších restauracích se rozlišuje anglicky „rare, medium rare, medium, medium well a well done“. Oblíbené je i skopové, jehněčí, telecí a kůzlečí (cordero, ternero, civito), zvěřina, králík (conejo), kuře (pollo), mořské a sladkovodní ryby (pescado), krabi (cangrejos), ústřice a mořské plody (mariscos), empanadas (pečené nebo smažené taštičky z těsta, plněné mletým masem, sýrem, zeleninou nebo směsí „co dům dal“). Běžnou přílohou je veka. Pancho je párek v rohlíku, queso sýr, verduras zelenina. Jako moučník se nabízí flan (přepalovaný pudink), ensalada de fruta (ovocný salát), alfajores (pečivo s dulce de leche a čokoládou), sladkosti s oblíbeným „dulce de leche“ (ze zkaramelizovaného mléka a cukru s vanilkovou esencí), s čokoládou nebo moučkovým cukrem navrch a helado (zmrzlina), kterou Argentinci zbožňují. Chocolate amagro je hořká čokoláda.
Místní nápoje jsou chicha ze zkvašené kukuřice, likér cachaca a pálenka caňa, oba z cukrové třtiny. Cola de mono („opičí ocas“) je třtinová kořalka aguardiente smíchaná s kávou, hřebíčkem a vanilkou, ginebra bols je obdoba ginu. I do zahraničí se exportuje výborné argentinské víno, které sem přinesli conquistadoři a našli optimální podmínky pro pěstování v okolí Mendozy a San Juan (90 % národní produkce); další oblasti jsou Río Negro, Salta a La Rioja. Sklepem nejstarší tradicí je González Videla (1840). Nejčastěji se pěstuje Malbec, Merlot, Cabernet Sauvignon, Syrah, Pinot Noir, Chardonnay a Torrontes; exportuje se také sherry, portské a vermut. Červené víno je „tinto“, bílé „blanco“ a růžové „rosado“. Oblíbené značky piva jsou Quilmes (považované za „národní“), Isenbeck a Andes, v půllitrových láhvích (porrones) nebo točené (chopp); místní značky jsou Beagle a Austral. Všude se nabízejí čerstvě připravené („exprimido“) džusy z pomerančů (naranja), jablek (manzana), ananasu (ananá) či grepů (pomelo). „Jugos“ jsou džusy z krabice, „licuados“ mléčné kokteily, nejčastěji banánové (banana), broskvové (durazno) nebo hruškové (pera). Gaseosas jsou limonády, Coca Cola a Pepsi; „con gas“ perlivé, „sin gas“ neperlivé. „Charra de agua“ je džbánek vody, „agua de canilla“ voda z vodovodu a „agua de siphon“ sodovka.
Z horkých nápojů se pije káva (café chico je náprstek velmi silné kávy, cafe cortado malá káva s kapkou mléka, v cortado dobble je mléka více). Typické je popíjení čaje „yerba maté“ z lístků cesmíny paraguayské (Ilex paraguayensis) během celého dne. Čaj („zelené zlato Indiánů“) má výrazné povzbuzující účinky, podporuje funkci ledvin, zlepšuje látkovou výměnu, posiluje imunitu a snižuje hladinu cukru v krvi. Podává se v nádobce kalabasa (zvané „cuai“, pokud je vyrobená odříznutím vršku tykve); k pití se používá „bombilla“, kovová trubička dole zploštělá a vybavená dírkami, které fungují jako filtr. Zejména v Patagonii je pití maté společenským rituálem, kdy nádobka koluje od úst k ústům; horká voda se dolévá průběžně. Maté se pije hořké (amargo) nebo s cukrem (dulce) a pozvání na „maté“ se neodmítá. Roční spotřeba maté na obyvatele je 5 kg, (čtyřikrát více než kávy).

Vybrané speciality:
bife de costilla (T-bone steak): je s kostí, napůl ze svíčkové a z roštěnce
bife de chorizo (rib-eye): šťavnatý tučnější steak z vysokého roštěnce z oblasti žeber
bife de lomo (beef tenderlion, fillet): libový steak z hovězí svíčkové
bife mariposa (butterfly steak): šťavnatý steak s tučnými okraji
lomo filete (rump-steak): maso z hovězí kýty
carbonada criolla: dušené hovězí, brambory, papriky, rajčata, kukuřice, chilli a koření (tymián, bobkový list, petržel, pažitka, bílé víno)
charqui: na slunci sušené maso lam a alpak, někdy i konina
chorizo: různě kořeněná klobása nebo párek
churros: fritované sladké pečivo, podávané teplé, s dulce de leche
merluza: mořská štika, obvykle s bramborovou kaší
milanesas con patatas fritas / a la napolitana: smažený řízek obvykle s hranolky / přes maso je položen sýr a rajče
parrilada mixta: různé druhy masa, klobásy a párečky na grilu, podávané s pečivem a salátem
puchero: masový závitek se špekem, párkem, paprikou, rajčetem, cibulí a zelím
sandvichitos de miga: křupavé sendviče se šunkou a sýrem.

Místní doprava a taxi

Letecká
V Argentině se nachází přes tisícovka letišť, z nichž čtyři mají přistávací a vzletové dráhy delší než 3 km. Hlavní mezinárodní letiště je „Ministro Pistarini International Airport“ ve čtvrti Ezeiza (zkráceně „Ezeiza“), 40 km od Buenos Aires. Spojení do centra nabízejí autobusy (od 05.00 do 20.30 za cca 27 ARS) nebo taxíky (za cca 70 ARS). Při odletech se v hotovosti platí vnitrostátní i mezinárodní odletové taxy ve výši 3 – 20 USD (nebo ekvivalent v místní měně; některé společnosti zahrnují taxu již do ceny letenky). Mezi letištěm a centrem Buenos Aires jezdí každých 30 minut autobusy a mikrobusy společnosti „Manuel Tienda León“ (interval 40 min, ve špičce častěji). Letištní busy „Deluxe“ objíždějí hotely a jezdí i na vnitrostátní letiště Aeroparque Jorge Newberry („Aeroparque“), 8 km od centra města. Národní dopravce Aerolíneas Argentinas létá téměř do každého většího města a do všech důležitých turistických destinací. Vzhledem ke vzdálenostem se vnitrostátní přelety vyplatí. Pro turisty je výhodný Airpass Visite Argentina, který platí pro všechny lety společnosti Aerolíneas Argentinas a Austral Líneas Aéreas. Výhodný je také Fly Pass určený zahraničním turistům s mezinárodními letenkami a Mercosur Airpass, jenž umožňuje cestovat levněji také do Brazílie, Paraguaye a Uruguaye. Vnitrostátní lety zajišťují letecké společnosti TAM, Aerolíneas Argentinas a jejich sesterská společnost Austral, Blue Airlines (pro lety do Patagonie), Líneas Aéreas del Estado (LADE) a Southern Winds.

Železniční
Celková délka železnic je téměř 37 tisíc kilometrů, ale většina tratí je úzkorozchodná a zastaralá a osobní doprava v praxi funguje jen na tratích Buenos Aires – Cordoba a v okolí Buenos Aires. Pomalou a nepohodlnou přepravu využívají hlavně místní obyvatelé, protože je levná. Buenos Aires má čtyři navzájem propojená vlaková nádraží. Atrakcí pro návštěvníky jsou „turistické vlaky“ a „historické tramvaje“. Patří sem El tren a las Nubes („Vlak do oblak“), jedna ze tří nejvýše položených tratí světa, jízda ze Salta do San Antonio de los Cobres, 136 km tam a totéž zpět trvá 16 hodin; maximální dosažená výška je 4220 m n.m.; vlak jezdí v sobotu a výklad je v pěti jazycích. El Tren ecológico de la Selva („Ekologický vlak pralesem“) se nachází v národním parku Iguaçu a jezdí od návštěvnického centra k zastávce Cataratas (10 minut) nebo až ke Garganta del Diablo (Ďáblův chřtán, 20 minut). Z vlaku se nabízejí pohledy na prales i jedno z ramen řeky Iguazú. Nejmodernější je El tren de la Costa („Pobřežní vlak“) přímo v Buenos Aires, projíždějící v délce 15 km rezidenční částí mezi zastávkami Olivos a Tigre; jezdí každý den v intervalech 20 minut od 7.00 do 23.00 a ve stanicích se nacházejí kavárny, restaurace, nákupní centra a promenády. V Buenos Aires jezdí rovněž historická tramvaj (1962, 2 km, zdarma), vyjíždějící každých 15 min z ulice Emilio Mitre na trasu Rivadavia – Hortiguera a Directorio. El tren de las Sierras („Horský vlak“) vyjíždí každou sobotu ze čtvrti Alto Verde asi 12 km od Córdoby, projíždí údolím Valle de la Punilla a míří k přehradě San Roque, trať dlouhou 150 km projede za 4 hodiny. Oblíbený El tren turístico a vapor („Turistický parní vlak“) jezdí ze San Carlos de Bariloche k jezeru Laguna Los Juncos po trati dlouhé 25 km. Viejo Expreso Patagónico / La Trochita („Patagonský expres“) je parní vlak vyjíždějící každou sobotu ze stanice Esquel a nabízí pohledy na krajinu Patagonie. Tren del Fin del Mundo / Austral Fueguino („Vlak na konci světa“) je parní úzkokolejka a jezdí každý den ze stanice Fin del Mundo (8 km od města Ushuaia); s jednou zastávkou projíždí unikátní krajinou Národního parku Ohňová země.

Autobusová
Je oblíbená a dobře organizovaná. Z Buenos Aires míří téměř do každého většího města v Argentině a hustá síť spojení je zejména ve střední části země (v odlehlých oblastech je ale spojení řídké a vyplatí se zaplatit si taxi). Dálkové autobusy několika společností jsou rychlé a pohodlné, některé až luxusní; cena záleží na třídě (od nejlevnější „servicio regular“ / „servicio común“ přes sklopné opěradlo „semi-cama“, hodně sklopené „coche-cama“ až po lůžkovou úpravu „ejecutivo“ nebo též „royal suite“). Doporučuje se cestovat ve vyšších třídách, kde je v ceně též lehké občerstvení. Noční spoje jsou běžné, zejména na dlouhé vzdálenosti. Autobusem poněkud obtížněji dostupná je jen Patagonie, a do Ohňové země se musí jet přes Chile (z Buenos Aires tam dojedete za dva dny). Některé společnosti nabízejí nákup jízdenky i předem přes internet. V Buenos Aires se autobusové nádraží dálkových linek jmenuje Ómnibus de Retiro (3 patra, 75 tras); kromě prodejny jízdenek jsou zde i informace, úschovna zavazadel, turistické kanceláře, telefon a internet, obchody a kavárny. Odsud také odjíždějí mezinárodní spoje do všech sousedních zemí.

Městská doprava
Páteří dopravy v Buenos Aires je metro („El subte“) otevřené roku 1913, první na latinskoamerickém kontinentě a dodnes jediné v Argentině. Má 6 linek o celkové délce přes 50 km. Ve všední dny jezdí od 5.00 do 22.45 a denně přepraví téměř 2 miliony osob. Jízdné stojí 2,50 peso, a jízdenky na jednu i více jízd se kupují jako „Subtepass“ s magnetickým proužkem, nebo bezdotykové karty „Monedero“, které lze dobíjet v hotovosti nebo přes banku. Mnoho stanic je vyzdobeno murály a některé z nich byly dokonce prohlášeny za Národní historickou památku (1997). Na lince A dosud jezdí historické dřevěné vozy vyrobené v Bruggách v Belgii. Mnoho stanic je obloženo původními dlaždicemi z roku otevření. Na trase H jsou stanice vyzdobeny motivy vztahujícími se k tangu.
Nejběžnějším dopravním prostředkem jsou autobusy tzv. collectivo; celkem 180 linek spojuje centrum s předměstími; jezdí 24 hodin denně a jízdenka se platí mincemi přímo v autobusu. Pro orientaci je nezbytný plánek tras („Guia T“), který se prodává v novinových stáncích. Hlavní nádraží se nachází na Avenida Ramos Mejfa 1680, poblíž železničního nádraží. Tramvaje měly původně přes 857 km kolejí, ale po roce 1960 byly nahrazeny autobusy. Historická tramvaj z roku 1962 do čtvrti Santa Teresa jezdí každou čtvrthodinu ze zastávky v ulici Emilio Mitre; trasa Rivadavia – Hortiguera a Directorio měří 2 km a jízda je zdarma. Nová je 2 km dlouhá trať do Puerto Madero; v plánu je tramvaj mezi Retiro a hlavním vlakovým nádražím Constitución.
Po historické části BA se lze také snadno pohybovat na kole. V centru najdete dvě desítky půjčoven, kde si můžete kolo zapůjčit a v jiné půjčovně jej zase vrátit.

Lodní
Délka vodních cest v Argentině je 11 tisíc km. Největší námořní přístav se nachází v Buenos Aires, další významné přístavy a terminály jsou Arroyo Seco, Bahia Blanca, La Plata, Punta Colorada, Rosario, San Lorenzo-San Martin a Ushuaia. Nejdůležitější říční přístavy jsou Rosario a Santa Fe. Moderní přívozy a vznášedla spojují Buenos Aires v pravidelných intervalech s Montevideem a Colonií v Uruguayi; odplouvají z terminálu Buquebus na křižovatce tříd Antártida a Cordoba. Významné jsou turistické výletní plavby v Patagonii. K ledovcovým splazům Perito Moreno plují katamarány. Cruisery Mare Australis, Via Australis a zcela nová Stella Australis (2010, 210 pasažérů, 100 kajut) chilské společnosti Cruceross Australis, která má zastoupení i v Argentině, nabízejí mj. plavbu i kolem legendárního mysu Horn (NP Cabo de Hornos, UNESCO 2005), nejjižnějšího bodu Ohňové země.

Taxi
Po metropoli jezdí taxíky žluto-černé barvy, vybavené taxametrem. Mnohé jezdí bez licence, doporučuje se proto zavolat si renomované Radio Taxi. Doporučuje se ověřit si cenu do konkrétního cíle předem. Nástupní taxa činí ARS 3,60 plus ARS 1,80 za 1 km, zvykem je spropitné. Stále oblíbenější jsou „remises“ (rovněž na telefon, nebo v „remiserias“ – nelze je zastavit na ulici, protože je nepoznáte), u kterých se cena stanovuje vždy jako pevná částka před započetím cesty; jsou levnější než běžné taxi.

Nákupy a suvenýry

Spolehlivým dárkem jsou ponča, svetry, přehozy, šátky apod. z vlny lam nebo alpak, hřejivé přikrývky a papuče z ovčí vlny, kožené zboží (opasky, kabelky, bundy, peněženky), originální stříbrné šperky, hudební nástroje či místní umělecké předměty, které nakoupíte na tržištích. Jenom tady zakoupíte džem z dřišťálu (mermelada de murtillo), ale i další potraviny patří k tradičním suvenýrům – čaj maté, víno, dulce de leche. Z Patagonie si přivezte podkovu pro štěstí, nebo alespoň sponu na šátek na krk.
V Buenos Aires je nejoblíbenější nakupovací uličkou pěší zóna v ulici Florida. Zajímavá je také návštěva kryté tržnice v San Telmo. O nedělích se na náměstích konají tradiční trhy s nabídkou nepřeberného množství zboží, od ovoce a zeleniny přes dřevěné a kovové rukodělné výrobky po nábytek a květiny, ve čtvrti La Boca obrázky a umělecké předměty. Při nakupování na tržištích se běžně smlouvá, obvykle až na třetinu původně požadované ceny. V kamenných obchodech jsou ceny fixní.
Obchody jsou otevřeny většinou od 9.00 do 19.00 až 20.30 hodin, v sobotu od 09.00 do 13.00, v neděli bývá zavřeno. Supermarkety a nákupní centra zavírají až ve 22.00 a mívají otevřeno i v neděli. Nakupování v centru je dražší než v okrajových čtvrtích a na venkově.
Vrácení daně z přidané hodnoty (VAT) je možné u zboží domácí výroby s minimální cenou 70 ARS, pokud je zakoupeno v obchodech s označením „TAX FREE Shopping“ a při odletu předložíte spolu se zbožím také doklad o nákupu.

Oblečení, zavazadla

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do tohoto odbavovaného zavazadla uložte rovněž všechny ostré předměty, jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které není povoleno vzít do kabiny letadla. Jako příruční zavazadlo určitě neberte tašky do ruky nebo dokonce kabelky: překážejí a snadno je někde zapomenete. Nejlépe se osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například láhev s vodou či léky, které užíváte pravidelně).
Vzhledem k aktuálním bezpečnostním přepravním předpisům je třeba gely a tekutiny převážené v příručním zavazadle přepravovat ve speciálním průhledném plastovém sáčku, kterým vás vybaví letecká společnost. O podrobnostech je nejlépe informovat se před konkrétním letem.
Oblečení na poznávací zájezd by mělo být příjemné a praktické, nejlépe z přírodních materiálů, pohodlné a prodyšné, a odpovídající podmínkám místa, kam jedete. V Patagonii vždy počítejte s chladným počasím a silným větrem. V severních oblastech, kde se zejména od listopadu do března vyskytuje horečka dengue, je zase třeba se chránit proti komárům vhodným oblečením a účinným repelentem. Takže určitě vezměte dlouhé kalhoty, košile s dlouhým rukávem, kvalitní nepromokavou a větruvzdornou bundu, teplý svetr, šátek, pokrývku hlavy. Obuv sportovní, nejlépe s profilovanou podrážkou, na přezutí robustnější sandály. Nezapomeňte opalovací krém s vysokým ochranným faktorem (minimálně 20), brýle proti slunci, lůj na rty, dostatek papírových kapesníčků a toaletní papír, deštník a také náhradní brýle, pokud je nosíte. Určitě využijete dalekohled.

Opalování

Na jižní polokouli je zejména v našem podzimním a zimním období (tj. místní jaro a léto) zvýšený podíl UV záření, též díky tzv. „ozónové díře“. Proto je zcela nezbytné používat kvalitní opalovací a ochranné krémy na obličej a další nezakryté části těla. Oči rozhodně chraňte slunečními brýlemi s UV filtrem.

Pláže a koupání

Argentina není klasickou koupací destinací pro Evropany, přesto má množství zajímavých míst zejména v oblouku východního pobřeží mezi Buenos Aires a Bahía Blanca. Teplota Atlantiku zde v létě vystoupá i přes 20 oC. Lze si vybrat od městských pláží naplněných zábavou i nočním životem až po málo dotčená přírodní zákoutí. Nejznámějšími destinacemi jsou Mar de Ajo (asi 250 km jihovýchodně od Buenos Aires), Mar del Plata (nejstarší a nejoblíbenější, s řadou různě vybavených pláží o celkové délce 17 km a s množstvím příležitostí k trávení volného času), Pinamar (oblíbená luxusní destinace), Cariló (ještě módnější než Pinamar), Villa Gesell (oblíbená zejména mladými, na jihozápadě na ni navazují méně frekventovaná letoviska Mar de las Pampas a Mar Azul), klidnější Miramar, Necochea (přes 70 km pláží, na něž navazují písečné duny) či Pehuén Có poblíž Bahia Blanca (téměř nenarušené přírodní pláže, zato infrastrukturu tam téměř nenajdete).
Trénovaní otužilci se pak mohou smočit v ledových vodách Lago Argentino, největšího argentinského jezera, jehož vody krášlí tyrkysové ledové kry, odtelené z andských ledovců.

Pošta

Poštovní služby poskytuje několik společností. Pro zásilky do Evropy se doporučuje používat státní poštu (Correo Argentino). Otvírací doba jejích poboček je zpravidla ve všední dny 9.00 – 17.00, v sobotu 9.00 – 13.00. Kromě vlastních provozoven pošty (sucursales) poskytují poštovní služby také tzv. agencias (jakési minipobočky) a unidades postales (centra s vybranými poštovními službami, pro turisty zpravidla dostačující) v knihovnách, grafických centrech, prodejnách suvenýrů a podobně. Tyto provozovny mívají otevřeno shodně s jejich otvírací dobou, která bývá delší, než má samotná pošta.
Známky se kupují na poště nebo společně s pohledy, známka do EU stojí ARS 9,50. Kromě vhození do schránky je spolehlivé také odeslání prostřednictvím hotelové recepce. Do ČR jde pošta standardně asi 15 dní.

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Ve městech je půjčoven aut dostatek; nejvíce zastoupeny jsou Avis, Hertz, Budget, Dollar, Localiza, AI Rent a Car International, Alamo, National a Thrifty. Ceny za pronájem vozu záleží na jeho kategorii a začínají zhruba na 50 USD za den. Podmínkou pronájmu je platný mezinárodní řidičský průkaz, minimální věk (u řady společností teprve 25 let) a složení zálohy.
Pečlivě si zkontrolujte podmínky smlouvy, rozsah pojištění (zejména proti krádeži a nehodě) a technický stav vozidla, včetně stávajících poškození např. karosérie. Ceny paliva se pohybují kolem ARS 3 – 5 za litr.
Silniční síť měří přes 231 tisíc kilometrů, z čehož jen asi třetina má zpevněný povrch. Dálnic je necelých tisíc kilometrů a její úseky jsou zpoplatněny, stejně jako jízda po některých hlavních tazích. Jezdí se vpravo a vzdálenosti se udávají v kilometrech. Doporučuje se maximální opatrnost; běžné jsou nepřehledné křižovatky, zvířata či cyklisté silnici, neosvětlená stojící auta apod.; cizincům proto nelze doporučit jízdu v noci. Na nezpevněné silnici je zvýšené riziko poškození pneumatiky a rozbití čelního skla odletujícími kameny. Místní policie (carabinieros) důsledně hlídá překročení povolené rychlosti (40 resp. 60 km/h v obci, 80 km/h mimo obec, na dálnici 120 km/h) a je nekompromisní. Řidič, který u sebe nemá veškeré doklady a dokumenty k vozidlu, zaplatí vysokou pokutu. Bezpečnostní pásy jsou povinné.

Restaurace, ceny, doporučení

Restaurací je mnoho typů. Cafés nabízejí kávu, alkohol a jednoduchá jídla, confiterías kromě čaje, kávy a nápojů i sendviče jako lomito (steak), milanesa (řízek), panchos (hot dog) a hamburgery, rotiserías kuřata, empanády a fiambres (mleté maso), parrillas (restaurant s grilem) klobásky a steaky na dřevěném uhlí; klasické restaurantes mají obvykle širší výběr, stylové prostředí a příjemnější obsluhu. Tenedor libre (parilla libre) znamená neomezenou konzumaci zdarma formou bufetu, nápoje se většinou platí zvlášť. Heladerías se specializují na zmrzlinu. Hotelové restaurace nabízejí jídla místní i mezinárodní kuchyně; snídaně, oběd i večeře bývá bufet s výběrem teplých i studených jídel.
Oběd se tradičně podává odpoledne, běžné je menší jídlo po návratu z práce, večeře je pak zpravidla lehčí než oběd a je podávána pozdě, dokonce i po deváté večer. Hlavní jídlo na oběd nebo večeři v restauraci dostanete za 30 – 60 ARS, v lepších podnicích stojí více. Běžné provozovny naproti tomu nabízejí levná menu (comida corrida, almuerzo del día). Ještě levněji se najíte v cocinerías nebo comedores (jídelna). Kromě toho funguje síť pizzerií a mezinárodních i místních fast-foodových restaurací, nabízejících pizzu, hamburgery, hranolky a sendviče.

V restauraci:

snídaně v kavárně = od ARS 10
menu, běžný oběd = ARS 50 – 90
empanadas = ARS 7
pasta (těstoviny) = ARS 15 – 40
pizza (8 porcí) = ARS 10 – 50
parillada (barbecue) pro dvě osoby = od ARS 30
steak (bife de chorizo) + zeleninový salát = od ARS 30
kuře na grilu = ARS 60
pizza (1/4) = ARS 3 – 5
bageta, pancho (párek v rohlíku) = ARS 10 – 15
zmrzlina (kopeček) = od ARS 6
pivo 0,96 l = ARS 10 – 15
víno 0,7 l = ARS 50 – 120
káva = ARS 8 – 15
nealko = od ARS 7

Různé

Demografie
Území Argentiny obývalo před invazí Španělů několik indiánských kmenů. Na severu žili Aymarové a Atacameňos, dále směrem k jihu Changové, Diaguita, Huilliche (Waliche), Cunco, Quawashqar, Alakalufové, Yámana (Yaghan), Tehuelche a Ona (Selk´nam). Jako „Araukáni“ jsou označováni Indiáni skupin Mapuche, Picunche a Pehuenche. Původní obyvatelé byli během osídlování přímo i nepřímo téměř vyhlazeni a dnes tvoří pouhá 3 % populace. Dle statistik to jsou Indiáni kmenů Quechua, Mapuche, Guaraní a Tobas.
Evropského původu je 85 % obyvatel (zejména španělského, italského a francouzského, přistěhovalci sem však přicházeli i z Anglie, Ukrajiny či Německa); jen v letech 1850 – 1940 přicestovalo z Evropy 6,6 miliónů osob. Zbývajících 12 % tvoří mestici (potomci Evropanů a původních obyvatel). Vláda podporuje imigraci různými programy. Během 20. století přibylo téměř půl miliónu imigrantů z Blízkého Východu, další vlny dnes přicházejí z chudších jihoamerických zemí. Žijí zde i Asiaté (zejména Japonci, Korejci a Číňané).
Průměrný věk je 30,5 let; předpokládaný věk dožití je 77 let (muži / ženy 74 / 80 let). Průměrný počet dětí na jednu ženu je 2,3. Gramotnost dosahuje 96 %. Oficiální nezaměstnanost je 21 %. Téměř 92 % obyvatel žije ve městech, přičemž téměř třetina celkové populace žije v metropolitní oblasti Buenos Aires. Další velká města jsou Cordoba (1,3 mil. obyv.), El Rosario (1 mil. obyv.), Mendoza, Tucuman a La Plata. Oficiálním státním náboženstvím je římsko-katolické; církev (k níž se hlásí 92 % obyvatel) významně ovlivňuje společenský život.

Gaučové
Slovo „gaucho“ pochází z kečujštiny a znamená sirotek nebo tulák; později se tak označoval muž na koni, nebo venkovan. Většinou jsou to míšenci bělochů, Indiánů a černochů a jsou jedním ze symbolů Argentiny. Gaučové původně chytali zdivočelé koně, krotili je a prodávali, později se živili se jako honáci dobytka, stejně jako severoameričtí kovbojové a chilští baquedanos. Byli to kočovníci, kteří vlastnili jen koně, sedlo, pončo a nůž (el facón). Oblékali praktické široké kamaše nebo kalhoty s knoflíky na kotnících, zastrčené do holínek, kolem pasu širokou šerpu a opasek s nápadnou přezkou, někdy zdobený mincemi, a kolem krku šátek. Otužilí, schopní, skromní, hrdí a svobodomyslní si postupně vytvořili i vlastní žargon, ústní lidovou slovesnost a také vlastní pravidla, protože neuznávali autoritu státu ani církve a ignorovali místní zákony. Jejich životním cílem byla svoboda, nikoli rodina a usedlý způsob života. Jejich život se točil kolem koní, dobytka a práce na farmě, zábavou byly lov, hazard a rvačky. I dnes jsou vynikajícími jezdci, mistry v krocení koní, házení bolasem (dvě nebo tři kamenné koule, spojené koženým řemenem) a vrhání nožů, často i skládají písně a hrají na kytaru, což je vedlejším zdrojem příjmů podobně jako prodej kravských rohů či kůží. Nakoupit potřebují jen rum, tabák a maté. Kdysi byli považováni za tuláky, flákače a vagabundy, a mnoho z nich se postupně stalo peony, nájemnými silami na plantážích. Dodnes však žijí jejich písně, historky a příběhy (např. epická báseň El gaucho Martín Fierro, José Hernandez 1872) a i dnes je zážitkem je spatřit, ať uprostřed pustin pampy, nebo při svátku gauchos, každoročně kolem 6. prosince. Termínem „huaso“ se označuje jezdec na koni, mj. v rodeu.

Krajané v Argentině
Žije jich zde 30 – 40 tisíc, včetně druhé a třetí generace a stěhovali se sem zejména poté, co 4. září 1812 vydala argentinská vládní junta rozhodnutí na podporu imigrace; tento den krajanské komunity dodnes slaví jako Den imigrantů. Další Čechoslováci sem přišli ve 20. a 30. letech 20. století v souvislosti s omezením přistěhovalectví do USA a též díky místním aktivitám Baťova koncernu. Dle statistik se jich v letech 1922 – 1937 vystěhovalo do Argentiny 28 tisíc, přičemž nejvíce jich pocházelo z Hodonínska a Uherskohradišťska. Další významnou skupinou byli emigranti do Texasu, kteří odtud přesídlili do Argentiny a kolem roku 1913 se usadili v provincii Chaco, kde založili město Presidencia Roque Sáenz Peňa. Díky zkušenostem z Texasu tu začali úspěšně pěstovat bavlnu a Presidencia RSP se stala největší osadou českých a slovenských přistěhovalců v Argentině. Vystěhovalectví do Latinské Ameriky probíhalo i během II. světové války a dnes zde kromě starokrajanů žijí i příslušníci emigračních vln z období po roce 1948 a 1968. Významným představitelem moderní argentinské architektury je architekt Estanislao Kocourek. Náhled do dnešního života krajanů nabízí knížka Hany Hanušové „Rozárka a prezidenti“ (Olympia, 2008). V roce 2011 byl díky iniciativě krajanů a příspěvkům českého státu znovu otevřen Český dům ve čtvrti Valentin Alsina na předměstí Buenos Aires, jehož základní kámen byl položen v roce 1930 a sloužil jako sokolovna i kulturní centrum.

Malvíny

Argentina si na Británii nárokuje Falklandské ostrovy (argentinský název Malvíny); dále Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy; hlavním důvodem jsou předpokládaná ložiska ropy nebo zemního plynu. Falklandy jsou od roku 1833 zámořským územím Velké Británie, s čímž se Argentina nikdy nesmířila a spor ohledně suverenity nad ostrovy se táhne celá léta. Roku 1982 se situace vyhrotila a Argentina ostrovy vojensky obsadila. Nepochybně nečekala, že by se Velká Británie zabývala územím tak vzdáleným od Londýna, jenomže tehdejší premiérka Margaret Thatcherová vyslala na Falklandy vojenské síly, které po měsíci a půl vybojovaly ostrov zpět. V roce 1995 podepsala Argentina dohodu, že zde svoje osídlení nebude prosazovat silou. Na veřejných prostranstvích i dnes často najdete nápisy „Malvíny jsou argentinské“.

Název země

Evropany z nevydařené expedice vedené roku 1515 portugalským mořeplavcem, objevitelem a kartografem ve španělských službách, Juanem Díazem de la Solís, domorodci obdarovali předměty ze stříbra. Jméno „Země stříbra“, podle latinského argentum (stříbro), už zemi zůstalo.

Osobnosti

Eva María Duarte de Perónová (1919 – 1952), přezdívaná Evita (Evička), byla druhou manželkou argentinského prezidenta Juana Dominga Peróna (1895–1974) a od roku 1946 do své smrti první dámou Argentiny. Narodila se na venkově, ale jako patnáctiletá odešla do Buenos Aires za kariérou v rádiu a u filmu. V roce 1944 se poprvé setkala s Juanem Perónem na charitativní akci v San Juan, roku 1945 se vzali a roku 1946 se Perón stal prezidentem. Eva Perónová poté získala vliv v Perónovi oddaném odborovém hnutí, krátce vedla ministerstva práce a zdravotnictví a založila charitativní organizaci „Fundación Eva Perón“ a ženskou perónistickou politickou stranu. Roku 1951 byla navržena na post viceprezidentky, což odmítla z důvodu své nemoci i kvůli manželovi. Přestože podstoupila několik operací, zemřela na rakovinu děložního čípku. Řada odborníků se shoduje, že Evita byla nejmocnější ženou v historii země. Proslavil ji i muzikál Evita Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice, který byl později zfilmován se zpěvačkou Madonnou v hlavní roli. Po několika peripetiích odpočívá její tělo v rodinné hrobce na prestižním hřbitově Recoleta v Buenos Aires, zabezpečené tak, aby její pozůstatky nemohly být poškozeny či dokonce někam přeneseny.

Fernando Magellan (Fernao de Magalhaes; 1480 – 1521), portugalský mořeplavec ve španělských službách. Dne 20. září 1519 vyplul ze španělského San Lúcaru s pěti loďmi a 265 muži, aby našel cestu po moři mezi Atlantikem a Pacifikem. Plavil se směrem na západ, objevil 220 km široké ústí řeky La Plata, postupně čelil špatnému počasí, ztroskotáním i vzpourám posádky. Průliv mezi pevninou a Ohňovou zemí pojmenoval „Všech svatých“ (dnes Magellanův). Plavba průlivem o celkové délce 517 km mu trvala 38 dní. Přeplavil se přes Tichý oceán, na Filipínách se však připletl do místních sporů a byl zabit, na Molukách pak byly zbylé lodě a posádka zajaty Portugalci. Do San Lúcaru se 6. září 1522 vrátila jediná loď, Victoria, s pouhými 18 přeživšími námořníky. Magellanova výprava dokázala, že Země je kulatá, a dnes má Magellan pomník v chilském Punta Arenas, kde byla nedávno zpřístupněna i věrná replika jeho lodi. Jako druhý proplul Magellanovým průlivem roku 1578 pirát Francis Drake, za rekordních 16 dní. Při plavbě objevil další, jižněji položený průliv mezi Atlantikem a Pacifikem, pojmenovaný po něm Drakeův. Jeho existenci pak potvrdil roku 1616 Holanďan Schouten, který nejjižnější bod Jižní Ameriky pojmenoval po svém rodném městě, mys Hoorn (dnes Horn). Přestože byl roku 1914 vybudován Panamský průplav, proplouvá mnoho lodí Magellanovým průlivem dodnes.

José Francisco de San Martín
(1778 – 1850) byl významným vůdcem boje za nezávislost latinsko-amerického kontinentu na Španělsku; Argentina ho uctívá jako národního hrdinu a pro Peru je osvoboditelem země. Narodil se v osadě Yapeyú v dnešní provincii Corrientes v rodině guvernéra a dostalo se mu skvělého vzdělání na španělských univerzitách; později bojoval proti Maurům u Oranu a Melilly v severní Africe. V roce 1821 dobyl Limu a vyhlásil Peru nezávislou republikou; po neshodách se Simonem Bolívarem se však z politického života stáhl a v roce 1822 odešel do Francie, kde i zemřel.

Tango

Tanec, který proslavil Argentinu po celém světě. Jeho historie začíná na konci 19. století, kdy do Uruguaye a Argentiny mířili přistěhovalci z Evropy. Italové, Španělé, Rusové, Poláci, Němci i další rychle splynuli s místním obyvatelstvem a hudba, kterou si přinesli ze své vlasti (zejména andaluské flamenko) se smísila s milongou chilských gauchos a africkou candombe. Výsledkem bylo tango. Jeho rodištěm jsou veřejné domy zejména přístavů Buenos Aires a Montevideo, kde si muži tancem i mezi sebou zkracovali čekání „až na ně přijde řada“. Melodie byly samozřejmě sugestivní, aby vyvolaly patřičnou náladu. Tango převzali flašinetáři, šířilo se jako požár, na vědomí je vzaly i „vyšší vrstvy“ a tak vznikly luxusní kabarety. Tanec plný vášně i melancholie přežil všechny politické režimy i nápor nových hudebních stylů (rocku či jazzu). Ve Velké Británii bylo tango později zahrnuto mezi standardní tance, které však mají s argentinským tancem společný jen sudý rytmus a možná náladu. Představení tanga si můžete vychutnat ve specializovaných podnicích (La Ventana v Buenos Aires), na estanciích (Santa Susanna), ale i přímo na ulici (zejména v bývalé přístavní čtvrti La Boca v Buenos Aires).

Argentina (2,78 mil km2; 42 mil. obyv.), ležící na jihovýchodě jižní Ameriky, hraničí na severu s Bolívií (hranice 832 km) a Paraguayí (1880 km), na východě s Brazílií (1261 km) a Uruguayí (580 km) a na západě s Chile (5308 km); atlantické pobřeží měří 4984 km. Argentině náleží i větší část strategicky významných průlivů mezi Atlantickým a Tichým oceánem (Magellanův, Beagle a Drakeův). Hlavním městem je Buenos Aires (3 mil./ v aglomeraci 14 mil. obyv.), další velká města Córdoba (1 mil. obyv.), Rosario (1,1 mil. obyv.), Mendoza (800 tis. obyv.) a La Plata (650 tis. obyv.). Krajinu na severu tvoří úrodná pampa (navazující na paraguayské Gran Chaco), jižně od ní se táhnou patagonské pláně využívané jako pastviny a zasahující až do Ohňové země. Na západě probíhá hranice s Chile přes rozeklané Andy s nejvyšší horou Aconcagua (6959 m n.m.; kečujsky „Bílá stráž“), která je i nejvyšší horou mimo Asii. Nejnižším bodem (i celé západní polokoule) je Gran Bajo de San Julián v Laguně del Carbon (-105 m) v provincii Santa Cruz. Největší řekou je Paraná, další významné jsou Paraguay, Bermejo, Colorado a Uruguay.

Příroda, fauna a flora

Na unikátním území Argentiny rozlišují odborníci 18 různých ekosystémů, které zahrnují mj. subtropické pralesy, velehory a hory, pampu, poušť a polopoušť, tundru a ostrovy. Formálně je chráněno 7 % rozlohy (bez antarktického sektoru a ostrovů v jižním Atlantiku, na něž si Argentina činí nárok); ve skutečnosti jsou však pouhá 2 % území (asi 4 miliony ha) chráněna efektivně a v souladu s mezinárodními standardy. Chráněných území je kolem 400 a rozlišují se na federální (národní), provinční, obecní a soukromé. Nejcennější části území chrání národní parky, kterých je 26 a spadají pod Správu národních parků (Administración de Parques Nacionales); mají informační centra a naučné stezky. Přehled národních parků (v závorce provincie, v níž se nacházejí): V severovýchodní Argentině NP Chaco (Chaco), NP El Palmar (Entre Ríos), NP Iguazú (Misiones), NP Río Pilcomayo (Formosa), NP Mburucuyá (Corrientes) a NP Predelta (Entre Ríos); na severozápadě NP Baritú (Salta), NP Calilegua (Jujuy), NP Campo de Los Alisos (Tucumán), NP Los Cardones (Salta), NP Copo (Santiago del Estero) a NP El Rey (Salta); ve střední Argentině NP El Leoncito (San Juan), NP San Guillermo (San Juan), NP Sierra de las Quijadas (San Luis), NP Talampaya (La Rioja), NP Ischilaguasto (San Juan), NP Lihue Calel (La Pampa) a NP Quebrada del Condorito (Córdoba) a v Patagonii (jižní Argentině) NP Nahuel Huapi (Neuquén, Río Negro), NP Lago Puelo (Rído Negro, Chubut), NP Tierra del Fuego (Tierra del Fuego, Ohňová země), NP Laguna Blanca (Neuquén), NP Lanín (Neuquén), NP Los Alerces (Chubut), NP Los Arrayanes (Río Negro), NP Los Glaciares (Santa Cruz), NP Monte León (Santa Cruz) a NP Perito Moreno (Santa Cruz).
Na pohled exotická flóra je zejména v horách; nepřehlédnutelné jsou araukárie (Araukaria araukana; pehuén), pabuky (Nothofagus antarctica, N. pumilio a N. betuloides; ňire, lenga a guindo), cypřiše (Fitzroya cupressioides; alerce) a červeně kvetoucí Embothrium coccineum (notro); z keřů dřišťály (Berberis empetrifolia a B. microphylla; calafatillo a calafate), divoký rybíz (Ribes magellanicum) a pichlavé Mulinum spinosum (neneo, „matrace pro tchyni“). Překvapí množství zemních orchidejí (Calceolaria uniflora, C. biflora, Gavilea lutea, G. araukana, Codonorchis lessonii, Chloraea alpina. Ch. magellanica) a typické fuchsie (Fuchsia magellanica; chilco) a kulovitá oranžová houba saprofytující na větvích stromů, Cyttaria darwinii (pan de Indio). V pampě převládají trávy, zejména ostřice (Festuca sp., coirón).
Ze živočichů nejspíše spatříte lamu guanako a lišku (zorro); vzácní jsou jelínek (huemul), pásovec (piche patagónico), puma a skunk (zorrino). Velmi hojní jsou ptáci; typičtí jsou pštrosi nandu, tučňáci magellanští, lachtani (lobo marino), husice andské (cauquén), plameňáci (flamenco), labutě černokrké (cisne cuello negro); početní jsou i kondoři, dravci, kachny, pěvci a datli a strakapoudi (carpintero gigante a další).

Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika

Přírodní zdroje jsou rudy barevných kovů (olovo, zinek, cín, měď, mangan) a železná ruda, ropa, zemní plyn a uran; významný je i tropický prales.
Důležitý průmysl je potravinářský, automobilový, chemický, tiskařský, petrochemický, ocelářský a výroba spotřebního zboží; dále má Argentina dvě jaderné elektrárny. Zemědělská půda představuje 10 % území státu; pěstuje se pšenice, cukrová třtina, kukuřice, sója, ječmen, brambory, banány, rýže, bavlna (60 % jde na export), slunečnice, citrusy, hroznové víno, tabák, podzemnice olejná a čaj; chová se hovězí dobytek, ovce a koně. Exportuje se soja, pšenice, kukuřice, ropa a plyn, dováží se stroje, automobily, chemikálie a plasty. Přibližně 85 % exportu činí živočišné produkty. Na farmách se chová přes 50 miliónů kusů dobytka, roční export hovězího je přibližně půl miliónu tun. Většina produkce se však spotřebuje doma – Argentina má nejvyšší roční spotřebu hovězího v Jižní Americe, cca 60 kg/osobu. Chovají se ovce (22 mil. kusů) a prasata (5 mil. kusů) – většinou pro domácí spotřebu. V zemi je 3,3 mil. koní; kromě chovu ušlechtilých ras pro závody jsou používáni k práci. Významný je rybolov.
HDP na hlavu v paritě kupní síly je 15 tis. USD; na tom se podílí zemědělství 8 %, průmysl 32 % a služby 60 %. Pracovní sílu představuje 17 milionu lidí, z nich v zemědělství pracuje 5 %, v průmyslu 23 % a ve službách 72 %. Státní rozpočet je mírně přebytkový, inflace se pohybuje kolem 10 %.
Přírodními riziky jsou zemětřesení, zejména v oblasti Mendozy a San Miguel de Tucuman, odlesnění a degradace půdy, vichřice v pampách a na severovýchodě, v některých oblastech záplavy. Výbuch sopky Copahue (2997 m n.m.) v roce 2000 a její přetrvávající aktivita i v roce 2011 způsobil problémy v letecké dopravě; další historicky aktivní sopky jsou Llullaillaco, Maipo, Planchon-Peteroa, San Jose, Tromen, Tupungatito a Viedma. Neviditelným, ale závažným problémem je „ozónová díra“ nad Antarktidou a Patagonií, která znamená vyšší koncentraci škodlivého ultrafialového záření, poškozujícího zejména zrak a kůži. Problémem životného prostředí je znečištění vod a ovzduší, zejména ve velkých městech, především v Buenos Aires.
Argentina je členem celní unie Mercosur (společně s Brazílií, Paraguay, Uruguay a Venezuelou) a členem Unie jihoamerických národů (UNASUR), která má za cíl politickou a hospodářskou integraci všech států Jižní Ameriky.

Státní zřízení, administrativní uspořádání

Argentina je republika v čele s prezidentem, který je zároveň i předsedou vlády. Stejně jako viceprezident je volen přímou volbou na 4 roky, nejvýše na dvě po sobě následující volební období. Kongres je dvoukomorový a skládá se ze 72členného senátu (senátoři jsou voleni na 6 let přímou volbou, tři za každou provincii) a 257členné sněmovny poslanců (volených na 4 roky poměrným systémem dle výsledků voleb). Třetina míst na kandidátkách politických stran je vyhrazena ženám. Od prosince 2007 je prezidentkou vdova po bývalém prezidentu Kirchnerovi, Cristina Fernández de Kirchner (1953).
Administrativně se Argentina dělí na 1 autonomní město Buenos Aires a 23 provincií: Catamarca, Chaco, Chubut, Cordoba, Corrientes, Entre Rios, Formosa, Jujuy, La Pampa, La Rioja, Mendoza, Misiones, Neuquen, Rio Negro, Salta, San Juan, San Luis, Santa Cruz, Santa Fe, Santiago del Estero, Tierra del Fuego - Antartida e Islas del Atlantico Sur (Tierra del Fuego) a Tucuman.
Argentina vede územní spor s Velkou Británií o souostroví Falklandy (argentinský název Malvíny), Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy. USA neuznávají územní nároky Argentiny co se týče Antarktidy. Na hranici s Bolívií je problémem pašování drog i osob.

Spropitné

Přestože je v restauraci obsluha započtena v ceně, spropitné činí přibližně 10 % z účtu a je očekáváno. Spropitné se dává také portýrům, nosičům (1 USD za zavazadlo, případně za pokoj) a uvaděčkám v kinech a divadlech. Také místní průvodci a řidiči očekávají spropitné, v případě organizovaných zájezdů řešené obvykle přes českého průvodce. Určitě by nemělo být nižší než 1 USD na osobu a den.

Svátky

Argentinci slaví často a rádi, a to bez rozdílu svátky národní, náboženské i místní. Vzhledem k odlišnostem jednotlivých regionů se „něco“ slaví téměř každý den. Většina náboženských svátků je časově pohyblivá. O státních svátcích je volno, a pokud připadají na úterý nebo čtvrtek, je obvykle volným dnem i „mezilehlé“ pondělí či pátek. Sváteční volno se též může přesunout, pokud svátek padne na nepracovní den.

Celostátní svátky jsou:
1. leden: Aňo Nuevo (Nový rok)
6. leden: Epifanía (Tři králové)
24. březen: Día Nacional de la Memoria por la Verdad y la Justicia (Den pravdy a spravedlnosti, 1976)
2. duben: Día de los caídos en Malvinas (památka obětí z války o Malvíny)
březen/duben: Semana Santa (velikonoční týden) – Jueves Santo, Viernes Santo (Zelený čtvrtek, Velký pátek)
1. květen: Día internacional de los trabajadores (Svátek pracujících)
25. květen: Revolución de Mayo (Výročí revoluce, 1810)
třetí pondělí v červnu: Día de la Bandera Argentina (Den národní vlajky; výročí úmrtí Manuela Belgrana, autora vlajky)
9. červenec: Día de la Independencia (Den národní nezávislosti; 1816)
17. srpen: Día del Libertador José de San Martín (výročí úmrtí generála José de San Martina, 1850)
12. říjen: Día de la Raza (výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, 1492)
1. listopad: Todo los Santos (Všech svatých)
8. prosinec: Día de la Inmaculada Concepción (Den Neposkvrněného početí)
24. prosinec: Nochebuena (předvečer Vánoc)
25. prosinec: Navidad (Boží hod vánoční)

Telefonování + roaming

Telefonní automaty fungují na mince nebo karty, které lze koupit ve stáncích. V locutorios (místních hovornách) se za telefon platí v hotovosti na místě. Hovory jsou levnější mezi 22.00 a 08.00.
Mobilní sítě v Argentině fungují na frekvenci 1900 MHz, mobil musí být třípásmový. Přestože všichni čeští operátoři mají v Argentině smluvního partnera, signál je prakticky jenom ve městech. Před cestou si ověřte, zda máte aktivován roaming a informujte se na ceny podle vámi používaného tarifu. Roaming je dražší, než volání na předplacenou kartu z automatu.
Mezinárodní předvolba do ČR je 00420, předvolba z ČR do Argentiny 0054.

Tísňová volání

státní policie (policia nacional): 101
záchranná služba (socorro): 107 (mimo Buenos Aires: 4923 1051-3)
hasiči (bomberos): 100 (mimo Buenos Aires: 4304 2222)
nouzové volání: 911
turistická policie – bezplatná linka (s více jazyky) 0800 999 5000; 4365 5748

Víza, vstupní formality

Pro turistické cesty do 90 dnů nemusí mít občan České republiky vízum. Cestovní pas musí být platný minimálně 6 měsíců po návratu a musí být v bezvadném stavu, fotografie nesmí být poškrábaná nebo jinak poškozená, stránky pokroucené apod. Na hranicích se vyplňuje jednoduchá imigrační karta, jejíž část orazítkovanou pasovým úředníkem je třeba předložit při výstupu ze země. Ztráta karty znamená komplikaci při odjezdu či odletu, protože je třeba vyřídit vystavení jejího duplikátu. Povinná odletová taxa se platí na přepážce „Tasa de Embarque“. Obvykle se platí 18 USD při odletu z mezinárodního letiště, při místních letech jsou nižší a často se mění.
U individuálně cestujících turistů může být při vstupu do země požadováno předložení zpáteční letenky a prokázání dostatečné výše finančních prostředků pro pobyt (řádově 50 USD/den), což může být splněno i předložením mezinárodně uznávané platební karty.

Zajímavá místa

Buenos Aires
Argentinská metropole (203 km2; 3 mil. / aglomerace 14 mil. obyv) leží na břehu řeky Río de la Plata (Stříbrná řeka) a je třetí největší konurbací v Latinské Americe. Obyvatelé jsou převážně běloši (89 %), menšinami jsou černoši (2 %), původní Indiáni (7 %) a Asiaté (2 %). Evropská architektura, rozlehlé parky a množství památek městu zajistily přezdívku „Paříž Jižní Ameriky“. Argentinci je nazývají „Capital Federal“ pro odlišení od stejnojmenné provincie Buenos Aires; poeticky „La Reina del Plata“ (Královna povodí řeky La Plata). Od roku 1994 má metropole autonomii a s ní i nové oficiální jméno „Ciudad Autónoma de Buenos Aires“ (Autonomní město Biuenos Aires). V dubnu 2011 převzal symbolické klíče od města prezident ČR Václav Klaus, který obdržel i titul „Visitante iluste“ (čestný návštěvník).
Jako první Evropan zakotvil v ústí La Plata roku 1516 Španěl Juan Díaz de Solís se třemi loděmi; byl však zabit poté, co jeho výsadek napadli Indiáni kmene Charrúa na území dnešní Uruguaye. Město pod názvem „Ciudad de Nuestra Senora Santa María del Buen Ayre“ (Město Panny Marie Dobrého větru) založil 2. února 1536 Pedro de Mendoza, velitel další španělské expedice v místech dnešní čtvrti San Telmo; později bylo opuštěno kvůli opakovaným útokům. Podruhé je založil roku 1580 Juan de Garay. Obyvatelé přístavu („porteňos“) profitovali z pašování, protože veškerý obchod se Španělskem tehdy kontrolovala peruánská Lima. Aby zabránil nárůstu nenávisti proti Španělsku, prohlásil španělský král Karel III. roku 1700 Buenos Aires za svobodný přístav. Přesto později kreolové (Španělé narození na území Nového světa) španělského místokrále vypudili, roku 1810 ustavili provizorní vládu a 1816 vyhlásili nezávislost na Španělsku; v roce 1880 se Buenos Aires stalo sídlem vlády a prezidenta. Kromě prezidentského paláce („Casa Rosada”) se postavilo i metro a divadlo, vznikly ale i chudinské čtvrti. Vzniklo sociální hnutí “peronismus”, nazvané dle Evy Duarte Perón, druhé manželky argentinského prezidenta Peróna (svrženého roku 1955). Po vojenském převratu roku 1976 (kdy byla zabita vdova po Juanu Perónovi, jeho třetí manželka Isabel Perón) vypukla “Špinavá válka”, v níž zmizelo asi 30 tisíc lidí, jejichž matky chodí demonstrovat i dnes na náměstí Plaza de Mayo, kde se odehrávají všechny klíčové události. Administrativně se metropole dělí na 15 městských částí (comunas). Klima je mírné, průměrné letní (lednové) teploty činí 30 °C, zimní (červencové) 15 °C; pršet může kdykoliv. Přístav Buenos Aires patří k nejdůležitějším na světě a díky až 219 km široké Rio de la Plata spojuje se světem nejen Argentinu, ale i Brazílii, Uruguay a Paraguay. La Plata vzniká soutokem řek Paraná a Uruguay a vytváří estuárium (ústí řeky ve tvaru nálevky, přecházející v mořský záliv) o rozloze 35 tisíc km2. Klíčové dopravní tepny metropole jsou Avenida 9 Julio, Rivadavia Avenue, Corrientes Avenue a Avenida General Paz, tvořící hranici mezi metropolí a provincií. Problémem je parkování a dopravní zácpa je běžná.
Zajímavosti jsou Avenida 9 Julio (ze San Telmo na jihu do Retiro na severu, až 140 m šířky, 16 jízdních pruhů), Obelisco (68 m vysoký obelisk z roku 1936; připomínka čtyřsetletého výročí první španělské osady); Cementerio de la Recoleta (prominentní hřbitov se secesními náhrobky; mj. s hrobkou Evity Perón); La Boca (při ústí říčky Riachuelo do La Platy; přístavní čtvrť barevných domů, galerie a butiky, ulička Caminito, tango na ulici před každou hospůdkou a stadion La Bombonera); pěší zóna La Florida (obchodní domy a prodej na chodníku); ve čtvrti Palermo Parque 3 De Febrero (jezírka, sochy, rosárium Rosedal); Jardín de Botánico (botanická zahrada), Bioparque Tamaikén (ZOO) a Jardín Japonés (japonská zahrada). Palacio Del Congreso (1906, kupole 85 m výšky, sídlo argentinské vlády) a před ním pomník Monumento a los dos Congresos (připomínka jednání v letech 1810 a 1816, kdy Argentina získala nezávislost). Na Plaza de Mayo (1580) se nachází Casa Rosada (prezidentský palác), Cabildo (1725, bývalé sídlo vlády); Catedral Metropolitana (neoklasicistní katedrála z roku 1820, s mauzoleem generála San Martína; věčný oheň) a Pirámide del Mayo (obelisk na připomínku prvního výročí nezávislosti na Španělsku). Plaza de San Martín se nachází ve čtvrti Retiro; stojí zde mrakodrap Edificio Kavanagh (1935, secesní, 120 m výšky), secesní palác San Martín a pomník padlým ve válce o Falklandy/Malvíny). Na Plaza Naciones Unidas (Náměstí Spojených národů) se ve vodě zrcadlí kovový květ stulíku, Floralis Genérica (2002, Eduardo Catalano). Další mrakodrap, Torre Monumental Torre (1916, 76 m výšky, hodiny a 5 zvonů) na Plaza Fuerza Aérea Argentina byl v roce 1982 za války o Falklandy/Malvíny cílem bombardování. Teatro Colon (1908) patří k největším operním budovám na světě (2487 sedících diváků, 1000 stojících, vynikající akustika). San Telmo a San Angelmo jsou typické koloniální čtvrti, kde se tančí i předvádí tango. Ve městě je 72 profesionálních fotbalových klubů, nejznámější Boca Juniors a River Plate. Symbolem přístavu Puerto Madero na břehu Rio de la Plata je moderní výšková zástavba a most architekta Calatravy Punte de la Mujer (2001). Přímo zde je vstup do přírodní rezervace Reserva Ecologica Costanera Sur (360 ha, v ústí Rio de la Plata), která je rekreačním zázemím obyvatel metropole. Cílem výletů je městečko Tigre (1820) v deltě řeky Paraná, kam jezdí vlak Tren de la Costa z nádraží Retiro (přibližně hodinu); turisty lákají domy na kůlech nad vodou, tržiště s rukodělnými výrobky a suvenýry, námořní muzeum, restaurace a bary, kasino a zábavní park Parque de la Costa; dopravu obstarávají vodní taxi. Asi 70 km od města se nachází Estancia Santa Suzanna, ranč umožňující nahlédnutí do života argentinských gauchos; zážitkem je vyjížďka na koni nebo v bryčce, barbeque, venkovské tango a rodeo.

Aconcagua
Nejvyšší hora Ameriky (6 959 m n.m.) a nejvyšší hora mimo Asii leží v argentinské provincii Mendoza 15 km od hranice s Chile na území stejnojmenného národního parku. Jméno vzniklo zkomolením z kečujského „Anco-cahuac“ (Bílá stráž). Jako první Evropan ji zřejmě spatřil generál José de San Martín v roce 1817; prvovýstup uskutečnil švýcarský horský vůdce Mathias Zurbriggen (1897). Dnes je k výstupu třeba zvláštní povolení (cena cca 2200 ARS); výstup trvá několik dní a na trase jsou tři výškové tábory. Výstup není technicky náročný, ale mohou jej zkomplikovat náhlé zvraty počasí, ledový vítr „Viento Blanco“ typu tornáda, o rychlosti přes 200 km/h, a samozřejmě výšková nemoc při nedostatečné aklimatizaci. Na úbočí hory jsou ledovce, největší z nich Polský a Anglický. Pramení zde řeka Aconcagua, vlévající se do Atlantiku u chilského přístavu Valparaíso.

El Calafate
Městečko (7 tis. obyv.) v Patagonii v provincii Santa Cruz, na jižním břehu jezera Argentino. Pojmenováno je podle místního dřišťálu „calafate“ (Berberis buxifolia) se žlutými květy a tmavomodrými bobulemi (kdo je ochutná, do Patagonie se vrátí). V roce 1927 bylo záměrně založeno argentinskou vládou, která potřebovala podpořit osídlení této oblasti. Jeho prosperitu odstartovalo vyhlášení národního parku Perito Moreno v roce 1937 a zpevnění přístupových cest, zejména mezi El Calafate a El Chaltén (220 km) a El Calafate a Río Gallegos (315 km). Dnes je zdrojem obživy obyvatel turistický ruch, kdy městečko je východiskem do národního parku Los Glaciares, zejména k atraktivním ledovcům Upsala a Perito Moreno. Oblíbené jsou zejména plavby katamaránem po jezerech připomínajících norské fjordy, s plovoucími ledovými krami. Roku 2001 bylo otevřeno mezinárodní letiště El Calafate International Airport, asi 20 km od centra, s denním spojením s Buenos Aires (2700 km), Trelewem a Bariloche (1400 km). Ornitology láká Laguna Nimes, rezervace ležící pouhý 1 km od centra, s 2,5 km dlouhou naučnou stezkou a možností pozorovat zblízka plameňáky, černokrké labutě, husice a další (odborníci zde napočítali 70 druhů). Vstupné je 25 pesos, zakoupit lze brožurky, plakáty a pohledy.

El Chaltén
Odlehlá horská osada (400 obyv.) založená teprve v roce 1985 se nachází v provincii Santa Cruz 220 km severně od El Calafate (4 hodiny jízdy po nezpevněné silnici) na břehu řeky Río de las Vueltas v národní rezervaci Zona Viedma, patřící do národního parku Los Glaciares. Díky poloze na úpatí hor Cerro Torre (3133 m n.m.) a Cerro Fitz Roy (3375 m n.m.) se stala východiskem výprav vysokohorských turistů i horolezců. Jméno znamená v jazyce původních obyvatel Tehuelčů „Kouřící hora“, kteří žulový vrchol Fitz Roy, téměř stále skrytý v mracích, považovali za aktivní sopku. Oblíbenými turistickými cíli jsou Torre Glacier, Laguna Capri, Piedras Blancas Glacier, Chorrillo del Salto a Laguna de los Tres; nabízí se i rybaření a jízda na koni. V osadě je několik restaurací a obchodů, možnost ubytování v hostelech a kempu, internet a slabý mobilní signál. Díky poloze mezi horami je počasí nevyzpytatelné a mění se i několikrát během dne; letní teploty často snižuje nepříjemný vítr.

Jezero Argentino
Ledovcové jezero (Lago Argentino; 1490 km2; 187 m n.m.) neuvěřitelné tyrkysové barvy se nachází v provincii Santa Cruz a představuje největší sladkovodní plochu v Argentině. Průměrná šířka je 20 – 32 km, průměrná hloubka 150 m (maximální 500 m), objem vody 220 km3, rozloha povodí 17 000 km2. Na západním pobřeží, charakterem připomínajícím norské fjordy, jsou turistickou atrakcí ledovce Upsala, Seco, Onelli a další. Do jezera ústí řeka Leona vytékající z jezera Viedma. Odvodňuje jej řeka Santa Cruz, ústící do Atlantiku. Na jezeře se rybaří, úlovkem jsou zejména pstruzi a okouni. Na břehu leží město El Calafate.

Jezero Nahuel Huapi
Jezero (Lago Nahuel Huapi; 550 km2; 767 m n.m.) na hranici provincií Rio Negro a Neuquén leží na východních svazích Patagonských And, je 72 km dlouhé, 1,5 až 8 km široké, maximálně 438 m hluboké. V roce 1670 jej objevil ho Jezuita Nicolás Mascard a na poloostrově Huemul postavil kapli. Jezero zasahuje 100 km za hranici do Chile a patří k němu mnoho fjordů a Valdivijský deštný prales; odvodňuje ho řeka Limay. Na jižním břehu byly postaveny turistické hotely a restaurace. Na poloostrově Quetrihué v severní části byl vyhlášen NP Los Arrayanes (17 km2). Z četných ostrovů je zajímavý ostrov Victoria, s lesní rezervací a výzkumnou lesnickou stanicí. Na ostrově Huemul probíhal v letech 1949 – 1952 tajný argentinský projekt jaderné fúze. Na skalnatých březích jezera hnízdí kormoráni a jezero je rájem rybářů. Obdobou skotské Lochnesky je „Nahuelito“, obří vodní had s rybími ploutvemi (či labuť s hadí hlavou). Na jezeře funguje vodní doprava.

Jezero Onelli a ledovec Onelli

Přírodní laguna obklopená horami a ledovci se nachází jen několik set metrů západně od jezera Argentino a její fascinující krásu umocňují plovoucí ledové kry, telící se z ledovců Onelli, Bolado a Agassiz. Od ledovce Onelli (který se pohybuje rychlostí asi 1 m za den) se nabízejí nádherné pohledy na okolní hory a další ledovce. K nim a do zátoky Bahia Onelli vyplouvají katamarány z přístavu Punta Bandera na jezeře Lago Argentino (asi hodinu jízdy od El Calafate; po vylodění – pokud není přístup k přístavišti zablokován ledovými krami – se jde 1 km pěšky unikátním lesem Onelli, jehož dominantní dřeviny Lenga a Guindo (pabuky, Nothofagus sp.), jsou hustě porostlé mechy a lišejníky.

Jezero Roca

Jezero (Lago Roca; 3,82 km2; 745 m n.m.), jehož dvě třetiny jezera patří Argentině (kde nese jméno prezidenta Julia Argentina Rocy a patří do NP Ohňová země) a třetina Chile (kde se nazývá Errázuriz dle prezidenta Federica Errázurize Echaurrena). Původní obyvatelé Yaganové ho dle tvaru nazývali „Cesto o bolso alargado“ (Protáhlý pytel, Acigami). Vzniklo přehrazením toku řeky Lapataia ledovcovou morénou a z jedné strany je sevřeno Andami, z druhé hradbou hor Guanaco y las Pirámides.

Jezero Viedma

Ledovcové jezero (Lago Viedma; 1100 km2; 254 m n.m.) v provincii Santa Cruz na úpatí And, 80 km dlouhé a až 15 km široké, hrazené morénou. Západní břehy jsou srázné a zalesněné, východní břehy ploché. Jezero je vyhledávané turisty, též protože souvisí s národním parkem Los Glaciares. Odvodňuje ho řeka Leona, vlévající se do jezera Argentino.

Ledovec Perito Moreno
Po zemi dostupný ledovcový splaz (195 km2; 900 m n.m.; NP Los Glaciares) o délce 30 km a šířce 4 – 5 km se nachází asi 80 km od El Calafate a nese jméno badatele Franceska Moreno. Má dvě čela, široká 1,4 km a 5 km, o výšce 40 až 60 m. Pohybuje se rychlostí až 2 m za den a téměř nepřetržitě se z něj odlamují (telí) obrovské bloky ledu. Ty padají i do úžiny Los Témpanos (Kanál ledových ker) a v místech dotyku ledovce s pevninou ji ucpávají, takže dochází k oddělení Brazo Rico, úzkého zálivu jezera Argentino, od vlastního jezera. Za nakupenou hradbou ledu pak hladina Brazo Rico stoupá a díky obrovskému tlaku vody na ledovou hráz dojde nejprve k vytvoření ledového tunelu a posléze k protržení hráze. Tento jev se nazývá „La Ruptura“ (Rozlomení) a třesk je tím mohutnější a podívaná malebnější, čím větší byl rozdíl hladin (v roce 1988 to bylo 23 metrů, zatím poslední ruptura se odehrála v roce 2008). Ledovec lze obdivovat z paluby katamaránů (společnosti Safari nautico, plujících pod jižní nebo severní čelo ledovce) nebo z několika vzájemně propojených vyhlídkových plošin na poloostrově Magallanes, kde jsou i dvě chaty, parkoviště, toalety a prodejna pohledů a suvenýrů. Díky ledovci jsou zde běžně letní teploty kolem 15°C a někdy zde vane silný vítr. Na území národního parku Perito Moreno žije 24 druhů savců, mj. ohrožené kočky gato pajero (Lynchailurus pajeros) a gato huiňa (Oncifelis guigna), dále lama guanako, puma, rys, patagonská liška (Pseudalopex culpaeus), trpasličí pásovec, skunk a huemul, jihoandský jelínek. Odborníci zaznamenali 115 druhů ptáků (mezi nimi jsou sokoli, husice andské, plameňáci a několik druhů kachen a dravců). Letní vegetaci dominuje rudě kvetoucí „Notro“ (Embothrium coccineum).

Ledovec Spegazzini

Ledovec (66 km2; 25 x 1,5 km; mocnost 80 – 135 m; NP Los Glaciares) pojmenovaný po botanikovi Carlosi Spegazzinim, který první studoval místní flóru. Sytí jej ledovce Mayo Northe a Peineta a je jedním z mála, který v současné době neustupuje. Turisty ohromuje jeho extrémně vysoká čelní stěna a překrásné okolí. Plaví se k němu katamarány po kanálech Spegazzini a Heim Sur.

Ledovec Upsala

Údolní ledovec (595 km2; 60 x 5 – 0 km; mocnost 60 – 80 m; NP Los Glaciares) o mocnosti několik set metrů je jedním ze splazů Jižního Patagonského ledovcového pole. Pojmenován byl dle univerzity ve švédské Uppsale, která sponzorovala první glaciologické studie této oblasti (pro odborníky je zajímavá jeho mohutná střední moréna). Ještě nedávno se telil do jezera Argentino, dnes ale zřetelně ustupuje, což je přičítáno globálnímu oteplování. Přesto je považován za jeden z nejkrásnějších a nejvíce fotogenických. Je přístupný pouze lodí, která návštěvníky vysadí pod jeho čelní stěnou, pokud není přístup zablokován ledovými krami.

Magalhaesův průliv
Průliv (též Magellanův; 570 km) nese jméno portugalského mořeplavce Fernao de Magalhaese, který jím ve službách španělského krále v roce 1520 jako první proplul při plavbě kolem světa. Pojmenoval jej průliv Všech svatých (Estrecho de Todos los Santos), protože do něj jeho lodě vpluly právě na tento svátek. Na jižním výběžku Jižní Ameriky spojuje Atlantik s Pacifikem a odděluje pevninskou část jihoamerického kontinentu od Ohňové země. Je významnou námořní cestou, nicméně nesmírně obtížnou díky drsnému klimatu a častým vichřicím. Atlantické ústí průlivu se nachází na mysu Punta Dúngenes (kde dle smlouvy z roku 1984 začíná pevninská hranice mezi Chile a Argentinou); jeho nejužší místo (Angostura) leží u ostrova Carlose III. V roce 1584 v Magellanově průlivu založil Pedro Sarmiento de Gamboa první španělskou osadu, ale v 17. století plavbu průlivem ovládla nizozemská Východoindická společnost. V roce 1843 se průlivu zmocnilo Chile a vystavělo zde pevnost Fuerte Bulnes, která však byla brzy opuštěna a roku 1848 bylo o 60 km severněji založeno město Punta Arenas. Význam průlivu upadl po vybudování Panamského průplavu v roce 1914.

Národní park Los Glaciares

Druhý největší NP Argentiny (4459 km2; 1937; UNESCO 1981) se nachází v provincii Santa Cruz v oblasti Patagonie. Území parku je prakticky nepřístupné, s výjimkou hory Fitz Roy poblíž osady El Chalten a oblasti ledovce Perito Moreno. Ledem je pokryto 30 % území parku a odborníci tu rozlišují 356 ledovců, které se tu díky obří rozloze ledovcové čapky na Andském hřebeni nacházejí již ve výškách 200 – 1500 m n.m., zatímco jinde ve světě obvykle až od nadmořské výšky 2500 m. Většina z nich patří do povodí Pacifiku, do Atlantiku jsou prostřednictvím řeky Santa Cruz odvodňována jezera Lago Argentino (1466 km2) a Lago Viedma (1100 km2). Mezi nimi je turistům nepřístupná oblast zvaná Zona Centro. Do severní části parku patří kromě jezera Viedma i stejnojmenný ledovec, několik menších ledovců a mnoho vrcholů populárních mezi trekaři a horolezci, včetně žulových vrcholů FitzRoy (Cerro Chaltén; 3375 m n.m.) a Cerro Torre (3128 m n. m.). Vrchol Fitz Roy v podobě obří skalní jehly je považován za jeden z nejobtížnějších horolezeckých terénů světa; poprvé ho zdolali Francouzi Lionnel Terray a Guido Magnon v roce 1952. K výstupu na vrchol je třeba povolení. Turisté se plaví na katamaránech k ledovcům Upsala, Spegazzini a Perito Moreno, spadajících do Lago Argentino; Perito Moreno je dostupný i po souši. Další turistické cíle jsou Lago Desierto a Lago Roca. Průměrná roční teplota činí 7,5 °C; srážky jsou minimální kvůli hradbě And, zadržující vláhu. Dosud zde žijí nandu, guanako, puma, huemul, lišky a několik set druhů ptáků. Zajímavým biotopem je subpolární les, v němž dominují tři druhy pabuku (Nothofagus sp.), s místními názvy lenga, guindo a ňire. Sídlo správy parku se nachází v El Calafate na břehu Lago Argentino, východiskem k FitzRoy je El Chalten.

Národní park Nahuel Huapi

První argentinský národní park (7050 km2,; 1934; 720 – 3574 m n.m.), jehož jméno znamená v jazyce původních obyvatel Mapuche „Jaguáří ostrov“. Park leží na hranici s Chile a chrání tři hlavní ekosystémy: Altoandino (Vysoké Andy; nad 1600 m n.m.) s celoročně ležícím sněhem, Andino-Patagónico (Patagonské Andy) v nižších nadmořských výškách a patagonskou step; jeho dominantou je vyhaslá sopka Cerro Tronador (3491 m n.m.) na chilské hranici. Členitá krajina se pyšní horskými štíty, ledovci, horskými říčkami, jezery (Nahuel Huapi, Mascardi, Gutiérrez, Traful, Guillelmo a Perito Moreno), vodopády i lesy; z hornin převažují andezity a porfyry. Výstavba, sportovní rybolov i další činnost jsou omezeny zákony; turistika a horolezectví je povoleno, lyžařským centrem je Cerro Catedral (2388 m n.m.). Východiskem do NP je San Carlos de Bariloche a resort Villa La Angostura.

Patagonie

Běžně používaný název pro rozlehlé území (1 milión km2) na jihu Jižní Ameriky, mezi Andami na západě, Atlantikem na východě, řekami Bi-Bio a Colorado na severu a Magalhaesovým průlivem na jihu. Název pochází od „Patagones“, jak první mořeplavci pojmenovali Indiány kmene Tehuelche. Východní část tvoří suchá Patagonská tabule ležící ve srážkovém stínu Patagonských And, kde převažuje polopoušť, typické jsou chladné zimy a v létě silné větry; jihu dominuje tundra. Západní část pokrývají Patagonské Andy s extrémně vysokými srážkami, pobřeží je rozerváno členitými fjordy. Nejvyšší horou je Monte San Valentín (3910 m.n.m.) na území Chile (region Magallanes y de la Antárctica). Asi třetina Patagonie patří Chile, dvě třetiny leží v Argentině, kde do regionu Patagónia patří provincie Río Negro, Neuquén, Chubut, Santa Cruz a Tierra del Fuego. Krásná, ale nehostinná oblast je pro špatnou dostupnost jen málo dotčená civilizací a žije zde méně než 2 miliony lidí. Zdrojem obživy obyvatel je chov ovcí, (asi 15 miliónů, dovezených v rámci osídlování z Faerských ostrovů a později zkřížených i s dalšími plemeny), těžba ropy v okolí Comodoro Rivadavia a v Chile i rybolov. Stále větší význam má pro celou Patagonii turistický ruch.

Patagonské ledové pole

Po Antarktidě a Grónsku třetí největší souvislé ledovcové pole na světě („Campo de Hielo Sur“, čili „Jižní ledové pole“; 13 tis. km2; 372 km x 17 – 80 km; mocnost několik set metrů), nepřetržitě sycené sněhovými srážkami vznikajícími nad hradbou And. Ledovcové splazy z něj stékají do všech směrů a telí se do jezer na východě a fjordů na západě. V roce 1973 zde byl vyhlášen Národní park Los Glaciares, mezi jehož nejznámější a nejnavštěvovanější ledovce (resp. ledovcové splazy) patří Perito Moreno, Viedma, Upsala a na chilské straně Grey

Průliv Beagle

Nachází se mezi pobřežím Ohňové země a ostrovy Navarino a Hoste, Nueva, Picton, Londonderry a Stewart; je 240 km dlouhý a 5 – 13 km široký. Pojmenován byl po anglickém trojstěžníku HMS Beagle, který během expedice v letech 1825 – 1830 pod velením Roberta FitzRoye touto spojkou mezi Atlantikem a Pacifikem proplul jako první. Druhou expedici (1831 – 1836) zviditelnil přírodovědec Charles Darwin, který se jí zúčastnil a získané poznatky uplatnil při psaní knihy „O původu druhů“. Významné přístavy v průlivu jsou chilský Puerto Williams a argentinská Ushuaia. Jižně od průlivu Beagle leží Drakeův průliv, severně Magalhaesův průliv.

San Carlos de Bariloche

Město (893 m n.m.; 108 tis. obyv.) na březích jezera Nahuel Huapi, kde byla v roce 1672 zřízena jezuitská misie. Jméno vzniklo zkomolením z jazyka kmene Mapudungun „Vuriloche“ a znamená „Lidé zpoza hor“; Vuriloche bylo sedlo, kudy lidé přecházeli horský hřeben. Prvními osadníky byli Němci, Italové a Švýcaři, čemuž odpovídá i dnešní charakter městečka, jehož jádro bylo v alpském stylu ze dřeva a kamene vystavěno roku 1930. Jeho význam vzrostl s vyhlášením národního parku Nahuel Huapi; stalo se letoviskem a kromě několika čokoládoven je zde řada turistických atrakcí. Na vrchol Cerro Otto s otočnou vyhlídkovou restaurací na vrcholu vede kabinková lanovka, na vrchol Cerro Campanario sedačková lanovka; další zajímavé vrcholy jsou vyhaslá sopka Mont Tronador (3554 m n.m.) a Cerro Catedral (23 km od města) s lyžařskými sjezdovkami. V městečku se nachází muzeum Patagonie, divadlo, radnice, katedrála, stavebně zajímavé občanské centrum, návštěvnické infocentrum a Správa národního parku. Circuito Chico je 60 km dlouhý okruh okolo poloostrova Llao Llao s vyhlídkami na jezera Nahuel Huapi a Perito Moreno a na zasněžené vrcholy Cerro Lopez, Capilla a Catedral. Na okruhu nabízejí občerstvení stylové restaurace a malá parkoviště upozorňují na možnost pěších vycházek (mj. k Lago Escondido, Skrytému jezeru). Cílem vycházek jsou i stylová Capilla San Eduardo nad hotelem Llao Llao, přístav Puerto Panuelo (lodní spojení s Puerto Blest a s Chile), zátoka Lopéz s malou pláží, Brazo Tristeza (půvabné rameno jezera Nahuel Huapi), chata Refugio Lopez či vyhlídka Punto Panorámico.

Tierra del Fuego

Souostroví (Ohňová země; 74 tis. km2), které objevil a pojmenoval Magellan při své plavbě roku 1520, se nachází v jižní Patagonii; Magellanův průliv je odděluje od pevninské části Jižní Ameriky, Drakeův průliv od Antarktidy. Největším ostrovem je Isla Grande de Tierra del Fuego (48 tis. km2) s nejvyšší horou Cordillera Darwin (2469 m n. m.), další jsou mj. Hoste, Wollaston, Isla de Los Estados a stovky bezejmenných. Turisty láká i nejjižnější bod amerického kontinentu mys Horn (Cabo de Hornos, 425 m n.m.) na stejnojmenném ostrově, dostupný výletní lodí, s působivou plastikou zpodobující albatrose na paměť mořeplavců, kteří při plavbách v těchto drsných vodách zahynuli. Nejjižnějším bodem skutečné pevniny je však mys Froward. Od roku 1881 je souostroví rozděleno mezi Chile (asi 61 %, asi 8 tis. obyv.) a Argentinu (asi 39 %, 100 tis. obyv.). K území Chile patří polovina ostrova Isla Grande a ostrovy na západ a na jih od něj, hlavním městem je Punta Arenas, dalším Porvenir. Argentině náleží východní část souostroví a ostrovy v jižním Atlantiku; hlavním městem je Ushuaia a významným přístavem Rio Grande. Krajina je nehostinná, na severu převládá patagonská step (pampa), na jihu hory s jehličnany a pabuky. Podnebí je oceánické, na některých ostrovech subpolární. Průměrné roční teploty jsou v zimě 0 °C, v létě 9 °C, srážek ubývá od západu na východ, v horách naprší až 3000 mm ročně, v pampě pouze 300 mm; velmi nepříjemný je vítr. Zdrojem obživy obyvatel je chov ovcí, těžba ropy a turistický ruch. Národní park Tierra del Fuego (630 km2; 1960, IUCN) chrání subarktický les a skalnaté pobřeží zálivů Lapataia a Ensenada, po nichž se lze plavit a které spojuje pohodová turistická stezka „Senda Costera“ (8 km) s výhledy na průliv Beagle. V Ensenada získáte i razítko z pošty „na konci světa“. Centrem parku je rybáři vyhledávané jezero Roca s kempem. Atrakcí je jízda parním vláčkem Tren del Fin del Mundo. Většina parku je divočina se zalesněnými údolími a bažinami hrazenými bobřími hrázemi; žije zde 20 druhů savců a 90 druhů ptáků. Původní Indiáni kmenů Yahganes (Yamana), Ona a Haush byli během kolonizace od počátku roku 1860 vyhubeni, především zavlečenými chorobami.

Ushuaia

Hlavní město (60 tis. obyv.) argentinské provincie Tierra del Fuego (od roku 1999 používající vlajku se siluetou albatrosa a souhvězdím Jižního kříže) bylo oficiálně založeno 12. října 1884 jako trestanecká kolonie, kde trestanci sloužili jako pracovní síla. Nachází se na jižním pobřeží stejnojmenného ostrova na úpatí hor tyčících se na průlivem Beagle a díky poloze na 54°48' jižní šířky je považováno za nejjižnější město na světě (obdobné nároky si činí chilské Puerto Williams, Punta Arenas, Puerto Toro na ostrově Navarino, Orcadas na Jižních Orknejích a mezinárodní základna Esperanza na Antarktickém poloostrově). Původní Indiáni byli vytlačeni evropskými osadníky a roku 1869 byla založena anglikánská misie v čele s Thomasem Bridgesem, která později uznala svrchovanost Argentiny. Podnebí je subpolární, průměrná roční teplota 6 °C (zimní červencové teploty okolo 2 °C, letní lednové teploty okolo 10 °C), průměrné roční srážky 520 mm. V tundře dosud žijí vlci, lišky, pumy, guanako a jelínci, na pobřeží mořští ptáci. Obyvatele živí rybolov a turistický ruch, kdy místní přístav je východiskem výprav do Antarktidy a na Falklandy/Malvíny); je zde i letiště a námořní základna. Zajímavosti jsou Museo Marítimo (bývalé vězení Presidio; 1947), indiánské Museo Territorial Fin del Mundo, plavba katamaránem za tuleni na ostrově Los Lobos a k majáku Les Eclaireurs (Přední hlídka; Maják na konci světa, Jules Verne) nebo až k mysu Horn v chilských vodách, 146 km jižně od Ushuaia. Od roku 1994 je turistickou atrakcí (trať 25 km; hodinová jízda národním parkem) nejjižnější úzkokolejka světa s vláčkem Tren del Fin del Mundo (Vlak na konci světa) z let 1909 – 1910, postavená pro dopravu dřeva.

Valdivijský prales mírného pásma

Pro přírodovědce unikátní biogeografické území poblíž San Carlos de Bariloche, oddělené od shodných biomů bariérou oceánu a pouští, pozůstatek původní třetihorní vegetace v úzkém pásu na západním úpatí And směrem k Tichému oceánu mezi 35° a 48° jižní zeměpisné šířky; výška And je zde okolo 3000 m n.m., hranice lesa v Chile ve výšce 2400 m n.m., v Argentině 1000 m n.m. V pralese je 90 % endemitických dřevin (tj. vyskytují se pouze zde) a mnohé patří mezi ohrožené. Kromě pabuků (Nothofagus pumilio = lenga, N. betuloides = guindo, Coigüe, N. antarctica = ňire) zde rostou Luma apiculata (arrayán příbuzný myrtě), Austrocedrus chilensis (chilský cedr), Drimys winteri (Canelo, pepřovník chilský), Lomatia ferruginea (Huinque) s listy podobnými kapradinám), trvalka Alstroemeria aurantica (incká lilie), keřovitá Fuchsia megellanica, bambus Chusquea culcou, červeně kvetoucí Mitraria cocinea (Chilean Mitre) a Embothrium coccineum (Notro, Fire bush); typický je i patagonský cypřiš Fitzroya cupressoides (alerce). Žijí zde mj. vydry (Lontra sp.), jelínku podobný huemul (Hippocamelus bisulcus), jelínek pudu (Pudu pudu), lišky (Vulpes sp.), puma americká (Puma concolor, kuguár), guanako (Lama guanaco) a další. Bohaté je i zastoupení ptáků, včetně datlů a strakapoudů, labutí, kormoránů, kondorů. Turisty mohou obtěžovat muchničky (32 druhů).

Vodopády Iguazú

Jeden z největších a nejkrásnějších komplexů vodopádů na světě (Cataratas del Iguazú; UNESCO 1986) se nachází v subtropickém pralese na hranicích Argentiny a Brazílie na stejnojmenné řece; název pochází z jazyka původních Indiánů Guaraní a znamená „Velká voda“. Hrana vodopádů je široká téměř 3 kilometry a vysoká 70 metrů, impozantní La Garganta del Diablo (Ďáblův chřtán) 85 m. V období sucha je tvoří 150 ramen o celkovém průtoku 300 m3/s, v období dešťů 270 ramen o průtoku až 6500 m3/s. Nejcennější části chrání na argentinské straně Parque Nacional Iguazú, na brazilské Parque Nacional do Iguaçu. V pralese se vyskytuje 70 druhů savců, včetně pekari, jelenů, tapírů, ocelotů i jaguárů; pro pohodlí turistů i ochranu přírody byly vybudovány vyvýšené vyhlídkové chodníky a pozorovatelny, na argentinské straně i vláček, malé muzeum v Puerto Iguazú a ornitology vyhledávaný „Ptačí park“ (430 druhů); z obou břehů řeky je atrakcí plavba pod vodopády na člunech zodiac. Z Buenos Aires sem míří až devět letů týdně (letiště má i brazilská strana ve Foz do Iguacú, které je nejbližším velkým městem (1 mil. obyv.).

Zábava, kultura, sport

Národním sportem Argentiny je od roku 1953 „pato“, jakási kombinace póla a basketu, jehož historie sahá do roku 1610. Španělský název („kachna“) připomíná dobu, kdy hrací plochou byly pozemky mezi dvěma estanciemi (usedlostmi) a vítězem byl jezdec na koni, který živou kachnu v koši na tyči dopravil z cizího území na vlastní farmu. Přestože byla hra opakovaně zakázána, přežila díky aktualizovaným pravidlům, odvozeným od moderního póla. Dnes tak proti sobě stojí dva týmy o čtyřech jezdcích na koních a skóruje se prohozením míče skrze svisle zavěšený kruh o průměru 100 cm. Od roku 2010 se objevují snahy považovat pato za „tradiční sport“ a na „národní sport“ povýšit soccer (fotbal), který je zdaleka nejpopulárnější. Jen v Buenos Aires je více než sedm desítek profesionálních fotbalových týmů a útočník Diego Armando Maradona je miláčkem národa. Další oblíbené divácké sporty jsou box, basketbal, tenis, ragby, pólo, formule 1 a dostihy. Argentina je ideální destinací pro turistiku a vysokohorskou turistiku: argentinské národní parky jsou unikátní a většina z nich dosud čeká na své objevitele. Ekologická rezervace Costanera Sur se nachází i v centru Buenos Aires. Horolezectví se doporučuje jen nejzdatnějším a nejzkušenějším, protože i výstup na „lehkou“ Aconcaguu (6959 m n.m.) je díky náhlým zvratům počasí zrádný. Zatím poslední český horolezec zde zahynul v únoru 2011.
Kulturní zážitky nabízejí divadla, galerie, bary, noční kluby a diskotéky. V Buenos Aires přitahují zejména klasické divadlo Teatro Opera (1908) a obří noční klub Opera Bay s výhledem na přístav Puerto Madero, téměř futuristická architektura s desítkami barů venku i uvnitř a tanečními pódii v pěti patrech (vstup v džínech a tílku zakázán). Také každé představení tanga je zážitkem, stejně jako připomínka historie Argentiny v podniku Opera pampa. Do života na venkově nahlédnete při návštěvě typické estancie.

Zastupitelské úřady

České velvyslanectví v Buenos Aires
Embajada de la República Checa
Junín 1461, 1113 Buenos Aires, Capital Federal, Argentina
tel: +54-11-48073107 (s provolbou: česká sekretářka 121)
fax: +54-11-4800 1088
nouzová linka: +54-911-4189 4152
e-mail: buenosaires@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/buenosaires
provozní hodiny úřadu: po – pá 08.30 – 17.00
úřední hodiny pro veřejnost: po – pá 10.00 – 12.00

Honorární konzulát Mendoza
(konzulární působnost pro provincie Mendoza, San Juan, Neuquén a San Luis)
Consulado Honorario de la República Checa
Av. Espaňa 1340, piso 9o, oficina 21-22, 5500 Mendoza
tel: +54-261-4232148
fax: +54-261-438192
e-mail: mendoza@honorary.mzv.cz
provozní hodiny úřadu: po – pá 09.00 – 13.00, 16.00 – 20.00
úřední hodiny pro veřejnost: po – pá 09.00 – 13.00

Honorární konzulát Presidencia Roque Sáenz Peňa
(diplomatická působnost pro provincie Chaco a Formosa)
Yugoeslavia 655, 3700 Presidencia Roque Sáenz Peňa
tel: +54-3732-425977
mail: saenzpena@honorary.mzv.cz
provozní hodiny úřadu: po – st 16.00 – 18.00

Velvyslanectví Argentinské republiky
Panská 6, Praha 1, 110 00
tel: 224 212 448, 224 212 449
fax: 222 241 246
e-mail: embargen@gmail.com; eches@mrecic.gov.ar
web: www.embajada-argentina.cz
provozní hodiny úřadu: po – pá 10.00 – 16.00
konzulární oddělení: tel: 224 227 248

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Každý turista by měl mít pro pobyt v Argentině sjednáno mezinárodně platné pojištění zdravotních výloh, protože mezi ČR a Argentinou neexistuje dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče, která je v Argentině velmi nákladná. Součástí zájezdu CK Čedok je pojištění u České pojišťovny, jehož rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu. V každém případě se ujistěte, že máte sjednáno zdravotní připojištění na cesty. Jakmile jste pojištění, můžete v případě potřeby využít smluvního zdravotnického zařízení za podmínek uvedených v pojistné smlouvě. Pokud je to možné, před ošetřením vždy kontaktujte svoji smluvní pojišťovnu.
Rozhodně raději počítejte s platbou v hotovosti a v případě ošetření v nemocnici si nechte vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovejte si všechny originály účtů a receptů pro pozdější jednání s pojišťovnou. Zdravotnická zařízení jsou spíše nízké kvality, je zde nedostatek léků a zdravotních pomůcek; na cestu se proto vybavte běžnými léky a hlavně těmi, které užíváte pravidelně. Mezinárodně srozumitelně označené lékárny se nacházejí prakticky ve všech městech. Veškeré léky (i předepsané lékařem) se platí v hotovosti.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform, Ercefuryl), případně antibiotika předepsaná lékařem (Ampicilin, Augmentin, Deoxymykoin), antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten, Mykoseptin), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez něj, vodě odolnou náplast, Panthenol gel na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
Žádné zvláštní očkování není třeba, s výjimkou případu, že přijíždíte z oblasti výskytu žluté zimnice (tehdy musíte předložit doklad o očkování proti této nákaze). Doporučuje se očkování proti hepatitidě A a B, břišnímu tyfu, tetanu, záškrtu, vzteklině, choleře nebo meningokové meningitidě. Někteří lékaři doporučují i ochranu proti malárii. Proti horečce dengue léky neexistují, chraňte se vhodným oblečením. Pozor dejte na toulavé psy, pokud možno o ně neprojevujte sebemenší zájem, protože se okamžitě stanou „vaším psem“. Přestože je voda ve vodovodu pitná, doporučujeme pít vodu balenou, která je běžně všude k dostání.

Zvyklosti a obyčeje

Společnost je konzervativní, což platí zejména na venkově; obyvatelé měst jsou kosmopolitnější a otevřenější. V celé zemi se projevuje úcta starším lidem a je ceněno přátelství. Při setkání je zvykem náznakem nebo i doopravdy se vzájemně políbit na pravou tvář, zejména mezi přáteli. Jinak je běžné podání ruky a lehká úklona. Osobní vzdálenost při konverzaci je menší než v některých jiných kulturách. Při konverzaci je důležité udržovat oční kontakt.
Argentinci si potrpí na reprezentativní oblečení (zejména v hlavním městě) a doporučuje se, aby i turista byl slušně oblečen. Běžné je formální oblečení do lepších restaurací. Chcete-li se zeptat někoho na informaci, například policisty, měli byste jej nejprve pozdravit. V tradiční společnosti bylo nevhodné, aby si muž a žena na veřejnosti projevovali náklonnost, ve velkých městech to už dnes neplatí. Klobouk se snímá v budovách, ve výtahu a v přítomnosti žen.
Jste-li pozváni na večeři, sluší se přinést hostiteli malý dárek nebo květiny. Přijít pozdě není nezdvořilé. Hosté si nesedají, dokud je k tomu hlava domácnosti nevyzve. K dobrému vychování patří pochválit dům nebo jídlo. Při jídle by měly být ruce nad stolní deskou, nikoli na klíně. V rozhovorech byste se určitě měli vyhnout ožehavým tématům, jako je například válka o Malvíny. Všude se pije maté a pozvání na něj neodmítněte, i když napoprvé se vám bude zdát hořké až trpké.
V Buenos Aires platí od roku 2006 zákaz kouření ve veřejných prostorách, barech a restauracích – větší podniky mají zvláštní místnost pro kuřáky.

Obecné vízové informace

Pro vstup do Argentiny nepotřebují občané ČR vízum. Bezvízový styk platí pro pobyty do 90ti dní.


Víza se vyžadují pro pobyty, které mají jiný účel než turistický (výdělečná činnost). V případě, že je potřeba zažádat o vízum, může velvyslanectví Argentiny požadovat dodání kopie letenky a prokázání dostatečných finančních prostředků na cestu.


Při příjezdu do Argentiny vyplňuje cestující registrační lístek - POZOR - tento lístek pečlivě uschovejte, budete o něj požádáni celními orgány při odletu z Argentiny.

U občanů třetích států je povinnost víza individuální, záleží na občanství a typu pasu.

Historie

14 000 – 10 000 tis. př. n.l.: Doklady prehistorického osídlení sběračů a lovců na území Ohňové země, Patagonie a u Puerto Montt (skalní kresby, kamenné hroty a obydlí dochované v rašelině).
1480: Část území dnešní Argentiny obsadili Inkové.
1502: Amerigo Vespucci vstoupil jako první Evropan na Argentinskou půdu.
1515: Ústí řeky La Plata objevil portugalský mořeplavec ve španělských službách Juan de Solís (1470 – 1515), který zde byl zabit Indiány. Území se stává součástí místokrálovství Peru.
1536: První pokus o založení Buenos Aires.
1580: Znovuzaložení Buenos Aires, začátek úspěšné španělské kolonizace.
1776: Založení Místokrálovství Río de la Plata, které zahrnovalo území dnešní Argentiny, Bolívie, Paraguaye a Uruguaye.
1806 – 1807: Nezdařená invaze britských jednotek.
1810: 25. května sesazen španělský místokrál. V Buenos Aires zvolena městská rada (cabildo abierto) a Junta Gubernative Nacional Provisional de Rio de la Plata, stojící v čele národního povstání. Občanská válka mezi centralisty (obchodníci a velkoburžoazie) a federalisty (velkostatkáři a latifundisté).
1811: V průběhu bojů za nezávislost se odtrhla dnešní Paraguay.
1814: V průběhu bojů za nezávislost se odtrhla dnešní Uruguay.
1816: 9. července vyhlášena nezávislost Sjednocených provincií Río de la Plata; diktatura Juana Manuela de Rosas.
1817: José de San Martín překročil Andy.
1819: Argentina federativním státem.
1825: Odtržení dnešní Bolívie.
1856: Výstavba železnice podporuje kolonizaci jižních částí země.
1880: Přičleněna Patagonie. Sílí proud evropských přistěhovalců.
1943: Vojenský převrat Juana Peróna je důsledkem hospodářské krize a politické nestability.
1946 - 1958: Prezidentem Juan Domingo Perón; levicová politika tzv. peronismu (znárodňování, podpora odborů a sociálně slabých, posilování pravomocí prezidenta a antiklerikalismus) přivedla zemi do ekonomické krize a jeho do konfliktu s církví; roku 1955 odchází do exilu v Madridu.
1955 – 1970: Vlna vojenských pučů a terorismu.
1955: Armáda odstavuje Peróna v občanské válce, ve které byly zabity minimálně 4 tisíce lidí.
1956: Je zrušena ústava z roku 1949 a země se vrací k ústavě z roku 1853.
1973 - 1974: Juan Domingo Perón potřetí prezidentem, jeho třetí žena viceprezidentkou.
1974: Perón umírá v úřadu, prezidentkou jeho vdova Isabelita María Estela.
1976: Vojenský převrat, vláda vojenské junty a začátek Špinavé války (Gerra Succia) proti politickým odpůrcům, zejména příslušníkům Montoneros, ozbrojené složky peronistické levice.
1982: Válka o Falklandy (Malvíny) byla pokusem odvrátit pozornost od vnitropolitických a ekonomických problémů. Vítězství Británie znamenalo pád vojenské junty.
1983: Ve svobodných volbách zvolen prezidentem Raúl Alfonsín. Najevo vycházejí zločiny vojenské junty; mučení, vraždy a masové popravy, které se vyšetřují dodnes.
1989 – 1999: Prezidentem Carlos Menem (1930); nezdařené ekonomické reformy.
1999 – 2002: Finanční krize a ekonomický kolaps.
2001 – 2003: Období politické nestability, v úřadu se vystřídali čtyři prezidenti, nezaměstnanost dosáhla 17 %.
2003 - 2007: Prezidentem Néstor Kirchner (1950 – 2010), kritizovaný za zneužívání prezidentských dekretů a populismus.
2007: Prezidentkou se stala Cristina Fernández de Kirchner, vdova po Néstoru Kirchnerovi (po volbách 2011 ve druhém volební období).