telefon 800 112 112 po - ne 8:00 - 21:00 Letenky | Dovolená na míru | Fotbal | Čedok.com
GO
Můj Čedok | Katalogy | Platby online | Smluvní podmínky | Služby | O nás | Kontakt

Vietnam - praktické rady a informace


vlajka Vietnam
Vietnam - mapa (klikněte pro větší náhled)
 

Geografické údaje

Poloha: jihovýchodní Asie
Oficiální název: Vietnamská socialistická republika
Hlavní město: Hanoj - 3 060 000
Jazyk: vietnamština (86,7%), čínština, khmérština
Náboženství: buddhisté (55%), katolíci (7%)
 

Měna, kurzy

Měna: vietnamský dong (VND)
Aktuální kurz: 15 700 VND = 1 USD (2005)
 

Klimatické podmínky

Podnebí se liší podle konkrétní oblasti; sever země leží v subtropech, střed a jih v tropech. Na severu jsou dvě roční období, zima (od listopadu do dubna) a léto (květen až říjen), jih má tři roční doby, chladnější (listopad až leden, 28 °C – 30 °C přes den, 20 °C v noci), horké (únor až květen, často přes 35 °C) a dobu dešťů (červen až říjen). Celodenní deště jsou i v deštivém období výjimkou, ale často se objevují záplavy. Obecně je na většině území Vietnamu celoročně teplo a vlhko (až 80 %), přičemž průměrné roční teploty závisejí na zeměpisné šířce a nadmořské výšce a teplotní rozdíly mezi létem a zimou se snižují od severu k jihu. Podobně je tomu u srážek (1500 – 2000 mm ročně). Severovýchodní monzun (od října do dubna) přináší na sever ochlazení a déšť, ale na jihu je nadále teplo bez srážek. Severozápadní monzun (od dubna do října) znamená pro většinu země horko a krátké vydatné přeháňky.
Optimální doba pro návštěvu Vietnamu je březen, duben, květen a říjen, kdy průměrná denní teplota v Hanoji je v březnu 20 °C, dubnu 24 °C, květnu a říjnu 27 °C; v Ho Či Minově Městě (Saigonu) v březnu až květnu 33 °C a v říjnu 31 °C. Při pobřeží ve střední části země jsou denní teploty v lednu 18 – 28° C, v červnu 24 – 37 °C, v noci v horách však mohou být i podstatně nižší. Na severním a centrálním pobřeží se od července do listopadu mohou objevit tropické bouře s vichrem a prudkými lijáky (ročně 6 – 10 tajfunů).
 

Ceny

Ceny zboží i služeb jsou ve Vietnamu ve srovnání s cenami v ČR nízké; pro hrubý přepočet na koruny jednoduše škrtněte tři nuly z vietnamské ceny. Nejvýhodnější je nákup na tržišti; smlouvání se očekává. Uvedené ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně i v konkrétních prodejnách.
V obchodě
plněná bageta = VND 4000 – 8000
pivo Saigon 450 ml, 4,3% = VND 8000 – 10 000
pivo Tiger, 640 ml, 5% = VND 13 000
nealko 0,5 l = VND 5000
balená voda 1,5 l = VND 5000
kornout arašídů = VND 1000
pomeranče 1 kg = VND 10 000

V restauraci
čaj = VND 5000
polévka/ bageta = VND 8000
rýže s rybou = VND 8000 – 10 000
palačinka s krevetami = VND 15 000
jídlo v levné restauraci = VND 15 000 – 30 000
jídlo ve standardní restauraci = VND 40 000 – 150 000

Další ceny
pohled / známka = VND 3500 / 8000
zapůjčení mopedu na den = 50 000 – 100 00 VND
benzín 1 l = 15 000 VND
taxi 1 km = 12 000 VND
mototaxi  1 km = 4000 VND
vyprání prádla 1 kg = 10 000 VND

 

Clo, dovoz, vývoz

Do Vietnamu je možné bezcelně dovézt pro osobní potřebu na jednu osobu starší 16 let: 2 l lihovin či vína, 3 l piva, 400 ks cigaret, 100 ks doutníků, 500g tabáku, 5 kg čaje, 3 kg kávy a osobní šperky, a to do celkové hodnoty 300 USD. Elektroniku, valuty nad 7 000 USD, cenné kovy, drahokamy a videokazety je nutné uvést v celním prohlášení.
Zakázáno je dovážet zbraně a munici, výbušniny, petardy, pornografické a „politicky závadné“ materiály, cigarety nad povolený limit, starožitnosti, drogy a toxické látky.
Z Vietnamu je zakázáno vyvážet vietnamskou měnu, chráněné živočichy a starožitnosti (bez zvláštního povolení vietnamského ministerstva kultury); při nákupu předmětů, které by mohly být považovány za starožitnosti, doporučujeme si ponechat účtenku pro případnou celní kontrolu.
 

Časový posun

Středoevropský čas: + 5 h v době letního času
Středoevropský čas: + 6 h v době zimního času
GMT: + 7 h
 

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Napětí v elektrické síti je až na výjimky 220 – 240 V/50Hz. Zásuvky bývají i v jednom pokoji několika typů: na zástrčku se dvěma tenkými plochými kolíky, na zástrčku se dvěma kulatými kolíky (která zhruba odpovídá české dvoukolíkové zástrčce) a na zástrčku britského typu se třemi hranatými kolíky. Pro jistotu přibalte univerzální adaptér.
 

Fotografování a filmování

V některých kostelích a klášterech není dovoleno fotografovat v interiérech, a to ani bez blesku; piktogramy jsou srozumitelné a samozřejmě je respektujte. Místní obyvatele, zejména příslušníky horských kmenů, fotografujte s citem; vždy je lépe se předem zeptat.
Nezapomeňte nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie a přiměřenou paměťovou kapacitu karet.
 

Internet

Internetové kavárny jsou běžné a levné, v turistických centrech jsou na každém rohu, ale není problém je nalézt i v menších městech. Cena se pohybuje kolem 100 VND/min; přes internet je možné i telefonovat. Přístup na internet nabízejí i hotely a pošty.  Počítejte s velmi pomalým připojením.
 

Jazyky, dohovoření

Úředním jazykem je vietnamština, rozšířená je i čínština a khmerština. Vietnamština patří mezi austroasijské jazyky a zapisuje se latinkou se šesti diakritickými znaménky; český přepis je nejednotný a přepis některých názvů sice nestandardní, nicméně ustálený a akceptovaný (například Vietnam, Ho Či Min, Hanoj). Příslušníci horských kmenů hovoří vlastními jazyky; při komunikaci neváhejte použít kreslené obrázky nebo nohy a ruce. V turistických oblastech se domluvíte anglicky, zejména na jihu. Mnozí starší lidé rozumí francouzsky a rusky, mladší generace mluví anglicky. Občas narazíte i na Vietnamce, kteří pracovali u nás a umí trochu česky.
Čeština a vietnamština jsou si velmi vzdálené. Vietnamština má 21 počátečních souhlásek, jednu polosamohlásku, 11 samohlásek, 3 dvojhlásky, 6 koncových souhlásek a 2 koncové polosamohlásky. Jde o jazyk „tónový“, kdy 6 různých tónů, kterým slovo vyslovíte, mění jeho význam. Proto jen několik slov, jejichž znalost vás může přiblížit místním lidem: ahoj  / dobrý den = xin chao (výslovnost přibližně „zin čau“, neformálně jen chao), ano = có, ne = không, děkuji = kamón, promiňte = xin lói (zin loj, intonace jako při otázce), děkuji = c?m on (výslovnost přibližně „kam ön“).
 

Kriminalita

Celková bezpečnostní situace ve Vietnamu je dobrá a násilná trestná činnost je výjimečná; vzrůstá počet příležitostných krádeží ve velkých městech. Zvýšená ostražitost je na místě zejména v místech s vyšší koncentrací lidí (letiště, přístavy, nádraží, veřejná doprava, tržiště), kde můžete přijít o příruční zavazadlo, peněženku, doklady nebo platební karty. Zásadně u sebe nenoste větší obnosy peněz a nenechávejte své věci a zavazadla bez dozoru, zejména pokud v nich máte doklady a peníze. Pas, letenky, platební karty a vyšší částky v hotovosti patří do hotelového trezoru, při přesunech do uzamčeného kufru v zavazadlovém prostoru autokaru. Buďte obezřetní při vybírání peněz z bankomatu. Případným žebrákům se doporučuje dát raději jídlo než peníze.
Nedoporučují se individuální cesty do odlehlých či neosídlených oblastí, mj. protože některé nebyly dosud vyčištěny od nevybuchlé munice; turistické oblasti a obdělaná půda jsou však bezpečné. Vstup do oblastí osídlených horskými kmeny by měl být pouze s místním průvodcem; na zakázané zóny upozorňují výstražné tabule.
Zásadně se vyvarujte nákupu jakýchkoliv drog (zejména na severu se nabízí opium, marihuana i heroin) – Vietnam má tresty za pašování drog vůbec nejvyšší na světě a za pašování, vlastnictví nebo prodej drog hrozí doživotí nebo i trest smrti. Ve styku s policisty nebo úředníky se můžete setkat s tím, že se očekává úplatek.
Pokud dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je třeba získat náhradní cestovní doklad na zastupitelském úřadu. Pro tento případ se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii cestovního pasu (stránky, kde je fotografie a osobní údaje) pro urychlení vydání náhradních dokladů. Tuto kopii mějte uloženu odděleně od originálu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. Pokud ke krádeži dojde, nahlaste ji policii; o odcizení dokladů je třeba sepsat protokol.
 

Kuchyně - jídlo a nápoje

Vietnamská kuchyně vznikla smísením kuchyně čínské, thajské a francouzské. Je překvapivě lehká a zdravá a přitom pestrá, přestože jejím základem je v páře a bez soli vařená dlouhozrnná i kulatozrnná rýže (vietnamsky Com), podávaná v různých úpravách a kombinacích i několikrát za den. Z rýžové mouky se vyrábějí těstoviny (zejména nudle „pho“), rýžový papír (pro přípravu rolek a sushi), rýžové knedlíky a dokonce i moučníky; z rýže se vyrábí také víno, pálenka, škrob, ocet a olej. Rýžové nudle se jedí s jarními závitky, bambusovou polévkou, grilovaným masem a maggi omáčkou; skleněné nudle (vyráběné ze zelených fazolí a mořských řas) se buď přidávají do polévek nebo se jedí smažené. Stejně oblíbené jako rýže jsou těstoviny (zejména husté nudlové polévky), maniok a taro (druh brambor), čerstvá i dušená ochucená zelenina (lufa, lotosový kořen, okurky, čínský hrách, hlávkové zelí, dýně a dýňové listy, baklažány, lilek, pórek), saláty (goi), mořské ryby (tuňák, losos, úhoř, sardinky) a mořské plody (sépie, chobotnice, krabi, šneci, krevety), omáčky a kořeněné maso (drůbeží, rybí, vepřové, telecí, hovězí; ale i želví); maso se vaří, peče nebo smaží. Pochoutkou jsou bataty pečené na žhavém uhlí. V letovisku Nha Trang jsou specialitou vepřové rolky v rýžovém papíru upravené jako barbecue a polévka z vlaštovčích hnízd.
Místní lidé běžně konzumují i psí maso, veverky, myši, žáby, hady či jejich krev, různé červy, larvy, brouky či kobylky, ale v hotelích se s takovou nabídkou nesetkáte.
Preferovanou úpravou pokrmů je dušení. Často se přidávají houby, česnek, bazalka, vietnamská máta (podobná koriandru), kopr, limetková šťáva, citrónová tráva a galangal (aromatický kořen chutí podobný zázvoru, s citrusovým nádechem); z koření vedou pepř, zázvor a chilli, dále kurkuma a ke psímu masu šáchor. Nejčastějším ochucovadlem jsou rybí omáčka „nuoc mam“ (připravovaná zkvašením nasoleného rybího masa), pikantní krevetová pasta „mam tom“ a kokosové mléko. „Nuoc cham“ je pálivá směs chilli papriček, česneku, cibule a octa. Široká je nabídka vegetariánských jídel a vítanou „evropskou“ přílohou jsou bagety. Oblíbeným moučníkem jsou rýžové koláčky, smažené banány, lotosové či bambusové výhonky a hlavně ovoce v různých pikantních nálevech, čerstvé nebo kandované. Běžné jsou mj. ananas, anona (na), banány, blumy (man), durian (sau rieng), guava (qua luu), chlebovník (mit), kaki (hong), karambola (khe), kokos, kumkvat, liči (vai), longan (quat hong bi), mango (xoai), mangostýn (mang cut), malé pomeranče (chanh), papája (du du), pitahaya (thanh long), pomelo, rambutan (chom chom), rose apple (doi) a zapote.
Na stáncích se nabízejí čerstvé ovocné šťávy, džusy, slazené limonády v lahvi i balená voda. Pije se čaj a sladká silná káva s kondenzovaným mlékem (cafe sua da). V nabídce je i pivo (Ha Noi, 333, Saigon Export, Huda) nebo rýžové víno; tzv. „hadí víno“ je rýžové víno s naloženým hadem, s proměnlivým obsahem alkoholu a údajně léčivými účinky. V lepších restauracích se samozřejmě nabízejí i vína importovaná, zejména z Austrálie či Argentiny.
Vybrané speciality
bánh cuon: rolky z rýžového těsta, plněné vepřovým masem a houbami, dušené v páře; přílohy jsou fazolové výhonky a sladkokyselá omáčka z limetek, rybí omáčky a cukru
bánh chung: slaný koláč z lepkavé rýže, plněný fazolemi a tučným vepřovým, přílohou je nakládaná zelenina
banh ghung: rýže, vařené vepřové maso s cibulí, zavinuté do velkých listů, podává se studené
banh xeo: rýžová palačinka plněná vepřovým masem, krevetami, fazolovými výhonky a bylinkami
bo kho: směs dušeného vepřového masa se zeleninou
bun bo hue: nudlová polévka s hovězím či vepřovým masem, fazolovými výhonky, citrónovou trávou, koriandrem, limetkou a krevetovou omáčkou
bun cha: grilované vepřové maso s nudlemi a salátem
bun mang vit: kachní polévka s nudlemi
bun rieu: polévka ze sladkovodních krabů s nudlemi; přísadou jsou rajčatový vývar, rýžové nudle a koření
ca cuon: rýžová rolka s rybou a cibulkou
canh chua: rybí polévka s ananasem, rajčaty, chilli, tamarindem, zázvorem, citrónovou trávou, koriandrem a zelenými cibulkami; někdy obsahuje i krevety, sépie či jiné plody moře
com: rýžová polévka
gio: vepřová dušená šunka
goi cuon (letní rolka): v páře připravená rolka z rýžového těsta, plněná krevetami, vepřovým masem a čerstvou zeleninou; jedí se studené a namáčejí se do dipu z limetek, rybí omáčky a cukru, případně arašídové pasty a česneku
my quang: široké rýžové nudle s vepřovým masem, kořením a vejcem
m?t: kandované ovoce a zelenina
nem: vepřové maso s nudlemi, vejci a houbami, zabalené v rýžovém papíru a osmažené
paté chaud: masem plněné těstoviny
pho bo: silný hovězí vývar s rýžovými nudlemi; maso je nakrájené na tenké plátky, přísady jsou čerstvé bylinky, česnek, zázvor a hřebíček
th?t đông: maso v rosolu
 

Místní doprava a taxi

Letecká
Vietnam má tři mezinárodní letiště. Největší je Tan Son Nhat, ležící 6 km severně od Ho Či Minova Města, s potenciálem odbavit ročně až 15 – 17 miliónů cestujících. Nový moderní mezinárodní terminál z roku 2007 funguje 24 hodin denně, starý terminál nyní odbavuje jen vnitrostátní lety. Cesta do centra Ho Či Minova Města trvá asi 20 minut (cena za taxi cca 50 000 VND). Mezinárodní letiště Noi Bai se nachází 45 km od Hanoje; má jen jeden terminál a kapacitu 8 – 10 miliónů pasažérů. Cesta do centra trvá 30 – 45 min (letištní autobus cca 45 000 VND, taxi cca 150 000 VND). Třetí mezinárodní letiště, Da Nang, u stejnojmenného města v centrálním Vietnamu, odbaví ročně 1 – 2 miliony pasažérů. Za války ve Vietnamu zde byla největší americká letecká základna a i dnes slouží částečně jako vojenské. Na uvedených letištích jsou směnárny, bankomaty, obchody a restaurace. Nová tři mezinárodní letiště by dle smlouvy z roku 2010 měla ve Vietnamu postavit španělská firma Garuda Group. Pro Ho Či Minovo město to bude letiště Long Thang, pro Hanoj se plánuje stavba vůbec největšího a nejmodernějšího letiště v Asii (dosavadní bude přeměněno na vnitrostátní) a třetí v Chu Lai má být větší než současný Da Nang, které má nahradit.

Národní dopravce - Vietnam Airlines vlajkový dopravce druhé nejlidnatější země jihovýchodní Asie a má velkou příležitost rozvoje. Současná flotila čítá 70 letadel a je složena ze strojů Boeing B777, Airbus A330/321/320, ATR72-500 a Fokker F70. Jako jediný tradiční dopravce nabízející non-stop lety mezi Vietnamem a Západní Evropou a Austrálií a zbytkem Asie, je Vietnam Airlines strategickým regionálním dopravcem pro cesty po exotické Indočíně a navíc s vysokým počtem frekvencí a výhodným letovým řádem 18 letů denně po daném regiónu. Zvláště exklusivně Vietnam Airlines operuje denně „trans-Indočínské“ lety do dobře známých turistických destinací ve Vietnamu, Laosu a Kambodže. Vietnam Airlines v současné době léta do 20 vnitrostátních měst a do 26 mezinárodních destinací. Budoucí plány zahrnují otevření nových přímých linek do Los Angeles, Londýna, Prahy, Šanghaje, Bombaje, New Delhi, Jakarty, Rangúnu, dalekého východního Ruska. Dne 10. června 2010 vstoupili Vietnam Airlines do aliance SkyTeam."

Železniční
V zemi je 2347 km převážně úzkorozchodných železnic; hlavní a nejdelší trať Hanoj – Hue – Da Nang (Danang) – Ho Či Minovo Město (Saigon) měří 1723 km a nabízí pohodlné poznání vietnamské krajiny. Vlaky jsou levné a spolehlivé. Cesta expresem „Znovusjednocení“ trvá přibližně 30 hodin; vlaky jezdí denně. Cena jízdenky záleží na typu vlaku a konkrétní třídě (vlaky SE – SE6 mají kupé se čtyřmi měkkými lůžky nebo šesti tvrdými lůžky, vlaky SE7 – SE8 mají kupé se šesti tvrdými lůžky, vagóny s měkkými sklápěcími sedadly a jídelní vůz. Vlaky označené TN1 a TN2 mají jen šestilůžková kupé a tvrdá sedadla, vlaky SNT1 a SNT2 jsou smíšené (mají všechny typy výše popsaných kupé a vagónů; spodní lůžko je dražší než horní). Na trase Hanoj – Hue – Danang připojuje soukromá společnost Luvitrans k vlakům SE1 a SE2 speciální turistický vagón s komfortními čtyřlůžkovými kupé. Rychlíky na rozdíl od osobních vlaků mají klimatizaci. Jízdenky se kupují na nádražích, výhradně hotově v místní měně, v cestovních kancelářích nebo prostřednictvím mailu. Všechny rychlíky jsou povinně místenkové a doporučuje se zajistit si sedadla či lůžka předem.
Lodní.
V zemi je 17 702 km vodních cest, hlavními toky jsou Rudá řeka a Mekong; v deltě Mekongu slouží lodě k dopravě i získávání obživy. Typické „oči“ na přídi lodí mají ochrannou funkci. Samozřejmostí jsou přepravní trajekty, turistickou atrakcí plovoucí trhy (například Can Tho v deltě Mekongu). V letovisku Nha Trang se pořádají výletní plavby katamaránem, výletní plavby na okolní ostrovy a plavba po řece Cai. Konkrétní podmínky získáte v místních informačních centrech.
Autobusová
Autobusová síť je hustá, ale vozy nebývají v nejlepším stavu a místní spoje jsou pomalé (průměrná cestovní rychlost je 20 – 30 km/ hod) a obvykle přeplněné lidmi, jejich zavazadly i zvířaty, přestože větší zavazadla se běžně dopravují na střeše. Zastávky v podstatě neexistují, staví se dle požadavků cestujících. Dražší, ale pohodlnější a rychlejší jsou expresní autobusy, které staví jen na předem určených zastávkách. Autobusovou dopravu nabízejí i místní cestovní kanceláře; jejich autobusy jsou v lepším stavu než linkové a jsou klimatizované; necestujete však společně s místními lidmi, ale s dalšími cizinci. Jízdenky se kupují na autobusovém nádraží nebo u řidiče (který ovšem často jízdenku nevydá). Cenově výhodná autobusová dálková jízdenka Open tour umožňuje opakované přerušení cesty v zajímavých místech.
Městská doprava
V Hanoji a Ho Či Minově Městě je pro cizince těžko využitelná, protože chybějí plánky, označení zastávek i jízdní řády. Nejlepší je zeptat se místních, pokud ovšem narazíte na někoho, s kým se dorozumíte. V Hanoji se plánuje metro o pěti trasách; první má být zprovozněna v roce 2015; má být 12,5 km dlouhá, s 12 zastávkami. Stavba metra zahájená v Ho Či Minově městě v roce 2010 má být dokončena před rokem 2016; 10 stanic bude podzemních, jedna pozemní; celková délka má být 20 km.
Taxi
Ve velkých městech fungují taxi služby (V Hanoji mj. City taxi a Red taxi, v Ho Či Minově městě Saigon taxi a Red taxi). Taxi je nejbezpečnější a nejlevnější způsob dopravy (1 km cca 10 000 VND), ale ne každé vozidlo je vybaveno taxametrem. Cenu vždy zásadně ověřte a dohodněte předem, a neváhejte smlouvat. Vždy se rovněž ujistěte, že řidič pochopil, kam vás má zavézt. Mototaxi je jízda na motorce za řidičem; cena je smluvní.

Rikša  („cyklo“)
Běžná alternativa k taxi, řidič kola vás veze na sedačce před sebou. Cena je smluvní (za kratší trasy cca 5000 VND) a zásadně se domlouvá předem. Pokud zaplatíte přesně, nebudete se handrkovat o peníze zpátky.

 

Nákupy a suvenýry

Oblíbenými suvenýry jsou lakované krabičky či tácky, předměty vykládané perletí, rákosové rohože, vietnamské špičaté klobouky, porcelán a keramika, textil (zejména vietnamské hedvábí) a tradiční vietnamské šaty „ao-dai“ a ruční výšivky včetně polštářků a ložního povlečení. Hudební nosiče předem vyzkoušejte, zda fungují, gurmánům dovezte kvalitní vietnamský čaj nebo kávu z centrálních plání Trung Nguyen. Unikátním dárkem jsou etnické předměty od horských kmenů.
Ceny jsou ve Vietnamu ve srovnání s našimi nízké, což platí zejména u oděvů ušitých doslova přes noc na zakázku. Při každém nákupu se smlouvá, dokonce i v obchodech, kde je zboží opatřeno cenovkou. Na mnoha místech ve Vietnamu se však setkáme s dvojími cenami – vyšší platí pro cizince a návštěvníky.
Obchody bývají obvykle otevřeny sedm dní v týdnu, od 8.00/8.30 do 21.00/22.00.
 

Oblečení, zavazadla

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení by mělo být příjemné a praktické, spíše sportovní, ze směsových nemačkavých a rychleschnoucích materiálů. Důležité jsou pohodlné turistické sandály; dlouhé i krátké kalhoty a košile s dlouhými i krátkými rukávy. Do svatyň jakéhokoliv náboženství jsou obvykle vyžadována zakrytá ramena i kolena, do mnoha z nich se budete muset zout a užijete tak i ponožky.
Přibalte i deštník (může posloužit jako slunečník), plavky, pokrývku hlavy, sluneční brýle a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte, repelent a opalovací krém s vyšším UV-faktorem. U moře oceníte šnorchl a boty do vody. Jestliže cokoliv zapomenete, není problém to koupit.
 

Opalování

V zemi blízko rovníku budete potřebovat opalovací krém s vysokým UV faktorem, dle typu vaší pleti. To platí, i když se budete držet ve stínu, což lze zejména v prvních dnech jen doporučit. Opalování „nahoře bez“ není ve Vietnamu dovoleno.
 

Pláže a koupání

Více než 3300 km dlouhé vietnamské pobřeží je omýváno Jihočínským mořem. Většina pláží se nachází ve střední části pobřeží a návštěvníky láká bílým pískem a prohřátým tyrkysovým mořem. Na milovníky potápění čekají potápěčská centra. Slunečníky a lehátka na plážích jsou obvykle za poplatek; výjimkou jsou hotelové pláže hotelů vyšších cenových kategorií. Nejznámější přímořská letoviska jsou Nha Trang (s krásnými plážemi, tyrkysově průzračným mořem a s průměrnou roční teplotou 23 oC) a Phan Thiet, kde je nejznámější pláží Mui Ne, 22 km východně od centra, s třicetimetrovými písečnými dunami a příbojem, který láká surfaře zejména od října do dubna. Jsou zde půjčovny vybavení pro windsurfing a prvotřídní golfová hřiště. Lokalita Vung Tau, s pobřežím dlouhým 20 km, nabízí téměř pusté pláže s bílým pískem; nejznámější z nich jsou Bai Truoc (rušná, v centru, restaurace, hotely a bary), Bai Sau –  Back Beach (windsurfing), Dau (Mulberry Beach; 2 km od centra, klidná), Doc Let (čistý písek, klidná, pozvolný vstup do moře), Ho Coc (klidná, obklopená rezervací tropického pralesa) a Vong Nguyen (O Quan Beach; windsurfing). Koupání bez plavek nebo nahoře bez je v celém Vietnamu zakázáno.
 

Pošta

Pošty jsou obvykle otevřeny 7 dní v týdnu, ve všední dny od 6.00/6.30 do 20.00/21.00. Známky lze běžně koupit spolu s pohlednicemi; doručení do ČR trvá 10 – 14 dní. Spolehlivé je odeslání pošty prostřednictvím hotelové recepce.
 

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Autopůjčovny jsou jen ve velkých městech, ale motocykl lze zapůjčit kdekoliv. Český ani mezinárodní řidičský průkaz však ve Vietnamu neplatí. Doporučuje se pronájem auta či motocyklu i s řidičem, za cenu 45 – 70 USD za den (i v tomto případě podrobně prostudujte smluvní podmínky, stav vozu a rozsah pojištění, mj. odpovědnost za způsobenou škodu, pojistku proti havárii a proti krádeži). Objednávku lze vyřídit předem například přes Vietnam Tours.
K pronájmu motocyklu se řidičský průkaz obvykle nepožaduje, ale zapůjčení je plně na zodpovědnost pronajímatele; při nehodě nebo konfliktu s policií nepomůže ani český zastupitelský úřad. Pokud nejste zkušeným motocyklistou, ve vietnamském provozu značně riskujete (i pokud bude motorka v bezvadném stavu a na hlavě budete mít helmu). Pokud budete účastníkem nehody, jako cizinec budete muset něco zaplatit i v případě, že jste ji nezavinili. Při parkování musíte zaplatit někoho, kdo motorku ohlídá. Benzínu se prodávají dva typy, levnější 90 a dražší 92; vyplatí se zakoupit dražší. Pro zajímavost: v Hanoji, která má 3,5 milionu obyvatel, jezdí 2 miliony motocyklů.
Ve Vietnamu je přes 93 tisíc kilometrů silnic, na nichž však prakticky neexistují pravidla silničního provozu a například ignorování stopky, předjíždění v nepřehledných zatáčkách, nedání přednosti či jízda v opilosti jsou zcela běžné. Základními pravidly jsou pokud možno jízda vpravo, právo silnějšího (nákladní auto – autobus – auto – motorka – jízdní kolo) a používání klaksonu. Chodec nemá přednost, takže při přecházení silnice se předpokládá, že se mezi všemi projíždějícími prostředky plynule propletete. Velmi nebezpečná je jízda v noci, protože mnoho silnic má i špatný povrch.
 

Restaurace, ceny, doporučení

Restaurace se většinou specializují na rýži, nudle, ryby, kuřata nebo palačinky. Tištěný jídelníček mají jen ty větší a dražší, kde vám také kromě lžíce a hůlek nabídnou i příbor. Pokud hůlky použít neumíte, dívejte se pozorně, jak s nimi zacházejí místní a napodobte je.
Většina Vietnamců se stravuje v pouličních stáncích nebo si koupí jídlo z kotlíků, zavěšených (včetně ohniště) přes rameno prodavače, nebo umístěných vzadu na jízdním kole. Cizinci spíše vyhledávají podniky evropského typu, nejčastěji francouzské, ty však najdete jen v největších městech a ve významnějších turistických centrech. Dobrou restauraci poznáte podle toho, že tam chodí místní lidé. V Hanoji se nově objevují pivnice s dobrým a přitom levným pivem.
Jídla v restauracích i podávaná na ulici mají srovnatelnou kvalitu, v restauraci připlácíte za kulturu stravování a vyšší hygienický standard; v levnějších jídelnách je pak na místě určitá opatrnost. Stánky fungují zpravidla nepřetržitě, restaurace mívají otevřeno obvykle do 23 hodin.
Ceny se liší podle typu v restaurace, od jednoduchého jídla za 30 000 VND či steak s přílohou za 90 000 VND až po večeři ve vyhlášené hanojské restauraci v ceně 900 000 VND na osobu (bez nápojů).
 

Různé

Demografie a náboženství
Vietnam má 91 miliónů obyvatel, je to třináctá nejlidnatější země světa. Průměrný věk je muži / ženy 27 / 28 let, průměrný věk dožití muži / ženy 70 / 75 let, průměrně se rodí dvě děti jedné ženě. Asi 86 % populace tvoří Vietnamci (národnost Kinh), menšiny jsou Thajci a Číňané (12 %, zejména ve městech), Čamové (1 %, při pobřeží), Khmerové (1 %, převážně v deltě Mekongu) a příslušníci tzv. „horských kmenů“, kteří dosud žijí polokočovným životem, mluví svými kmenovými jazyky a živí se pěstováním plodin na políčkách získaných vypálením lesa. Patří mezi ně mj. Bahnarové (uctívají stromy, mají vlastní kalendář), Dzao (u hranic s Laosem; uctívají duchy předků), Džarajové (centrální vysočina; ženy si vybírají muže), Hmongové (500 tis., na severu země; pěstují mák jako zdroj opia), Nungové (700 tis.; u hranic s Čínou) a Sedangové (střední Vietnam, dodržují starobylé zvyky, nepoužívají příjmení). Gramotnost obyvatel dosahuje 90 %. Asi třetina obyvatel žije ve městech.
Přestože je Vietnam socialistickým státem, platí zde náboženská svoboda. Převládajícím náboženstvím je buddhismus (60 %), dále konfucianismus, taoismus, hinduismus (zejména v Ho Či Minově Městě), křesťanství (10 %), a islám; významné sekty jsou Cao Dai (2 mil. věřících), buddhistická Hoa Hao (1,5 mil.).
Buddhismus. Převládá buddhismus mahájánového typu (asi 50 % obyvatel), přičemž velkou část buddhistů tvoří zen-buddhisté. Máhajána považuje spásu za dostupnou všem a cestu vidí zejména v rozvoji soucitu a lásky. Zen-buddhismus je směr, který klade velký důraz na vnitřní meditaci. Buddha se narodil v 6. stol. př.n.l. v království Šákjů na hranicích dnešní Indie a Nepálu jako princ Sidhárta Gautama. Opustil rodinu a bohatství, aby hledal smysl lidského života a poznání, jež by odstranilo lidské utrpení. Díky odříkání a meditaci dosáhl osvícení a stal se „Probuzeným“ čili Buddhou. Poté kázáními a zázraky předával své poznání dalším, do své smrti roku 543 př.n.l., což je počátek buddhistického letopočtu. Buddhovo učení obsahuje kniha Tripitaka. Buddhismus vede k sebepoznání, cvičí sebekontrolu, sebeovládání a propaguje etiku: je zakázáno zabíjení, lhaní, krádež a cizoložství, cílem je dosažení „nirvány“, dokonalé blaženosti a ukončení koloběhu převtělování (reinkarnace). Čtyři pravdy buddhismu jsou: 1) život je strastný a vše je pomíjivé, 2) příčinou utrpení je touha po čemkoliv, 3) odstraní-li se touha, zmizí utrpení, 4) k nirváně vede „osmidílná stezka“ (správné porozumění, přemýšlení, mluvení, ovládání těla, řádný život, snaha, pozornost a soustředění). Tři pilíře buddhismu jsou morálka, meditace a snaha o moudrost. Každý nese odpovědnost za svoji karmu (osud), protože nové znovuzrození (reinkarnaci) ovlivní konkrétní skutky současného života. Nirvánou (osvícením) končí koloběh znovuzrození. Karma, kolo zákona, je zobrazena na buddhistické vlajce.
Konfucianismus. Mudrc Konfucius, čínsky Kchung fu-c , žil v letech 551 – 479 př.n. l. Základem konfucianismu, který je založen na jeho učení, je etika, humanita a láska. Hlavní ideou je, vštípit lidem morální hodnoty a vést je k životu v harmonii mezi sebou navzájem a v harmonii s přírodou. Klíčové jsou mezilidské vztahy a sebevýchova, hlavními morálními pilíři správné chování a jednání, ušlechtilost (ohleduplnost a soucit k druhým), dobrá vůle, píle a laskavost (úcta ke starším a k předkům). Nejvyšším posláním muže by měla být služba ve státní správě ku prospěchu všech. Nejedná se o náboženství, nejsou zde kněží, obřady ani svatostánky.
Taoismus. Čínská filosofie postavená na principech, že „svět je v neustálém pohybu, stálost neexistuje, detail nelze oddělit od celku, celek nelze oddělit od detailu a protiklady harmonizují krajnosti“. Obsahuje prvky magie, alchymie i šamanismu; základní silou vesmíru je tao, „pralátka vesmíru a jeho prapříčina“. V čele panteonu bohů stojí Lao-c' a mezi nejuctívanější patří Kuan-jin nebo Cao-wang, ochránce domácího krbu. Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu a do dění aktivně nezasahovat; klíčovým pojmem je wu-wej, tedy nechat věcem volný průběh.
Hinduismus. Indický filosofický a náboženský směr a životní styl, zahrnující i právní a společenské normy. Nemá zakladatele a vyvinul se pravděpodobně v 1. tisíciletí př.n.l. z uctívání přírodních sil. Cílem života je artha (povinnost pracovat), káma (milování k udržení života; viz Kámasútra) a dharma (povinnosti, které je třeba plnit). Osud (karmu) si každý určuje sám svými skutky v konkrétním životě. Jako hinduista se člověk musí narodit, nelze k němu konvertovat. Hinduisté se dělí na čtyři „varny“, nesprávně kasty. Kasty jsou podmnožinami varn a rozdělují obyvatelstvo podle povolání: 1) bráhmani, kněží, 2) kšatrijové, válečníci, panovníci, 3) vaišjové, obchodníci, zemědělci a řemeslníci a 4) šúdrové, služebníci ostatních varen. Každá skupina má své povinnosti. Do kasty se člověk narodí a svůj osud nemůže změnit. Mimo kasty a tedy nejníže na společenském i sociálním žebříčku stojí tzv. „nedotknutelní“. Hinduisté věří v „brahman“, universální podstatu vesmíru, který je opakujícím se koloběhem vzniku a zániku (samsára). Další pilíře jsou víra v reinkarnaci (znovuzrození, kdy kvalita nového života záleží na tom, kolik dobrých činů jsme vykonali a naopak), karmu (člověk si ji svými činy vytváří dobrou nebo špatnou) a dharmu (vesmírné zákony, odvěký řád). Cílem hinduistů je vysvobodit se z koloběhu znovuzrození. Guru je duchovní učitel; jóga cestou k zdokonalování cvičením a meditací. V hinduistickém pantheonu stovek bohů (dévů) jsou nejdůležitější Brahma (Stvořitel), Višnu (Učitel, Udržovatel) a Šiva (Ničitel).
Cao Dai, Kaodaismus (Đ?o Cao Đai). Novodobé monoteistické náboženství, jehož základní principy vytvořil jihovietnamský úředník francouzské koloniální správy Ngo Van Chieu (Ngô Văn Chieu) v roce 1926. Východiskem byla zjevení, jichž se mu dostalo při spiritistických seancích, kdy duch jménem Cao Dai, představující universální božskou podstatu, mu předával svá poselství. V chrámech je zobrazen jako vševidoucí božské oko, obklopené mj. Ježíšem, Buddhou a Mojžíšem. Církev, rozšířená prakticky jenom ve Vietnamu, má svého papeže a necelibátní kněze, věřících je asi 2 – 3 miliony a nejvýznamnější chrám se nachází v provincii Tay Ninh na jihu země.
Hoa Hao, Phat Giao Hoa Hao. Vietnamská sekta, kterou v roce 1939 založil mnich Hyung Phu So (Hjun Fu Šo, Phat Song, 1919 – 1947), v níž se prolínají prvky křesťanství, buddhismu a původních vietnamských kultů, sloužila k politické agitaci. Její stoupenci se v roce 1955 zapojili do povstání proti Ngo Dinh Diemově režimu a také do boje proti Američanům. Jedná se asi o 1,5 miliónů věřících, pro něž je důležitá osobní, vnitřní víra.
Ho Či Min
Vietnamský revolucionář a diktátor (1890 – 1969), přezdívaný „Strýček Ho“, vlastním jménem Nguy?n Sinh Cung, byl v letech 1946 – 1955 premiér a od roku 1955 do své smrti prezident severního Vietnamu. Jméno Ho Či Min (H? Chí Minh) znamená přibližně „Osvícený“ nebo „Ten, kdo osvětluje cestu“). Po 30 letech života v zahraničí (v Severní Americe, Evropě a Africe) se v roce 1941 vrátil do Vietnamu a začal spoluzakládat Viet Minh, jehož cílem bylo osvobození Vietnamu od francouzské nadvlády a japonských okupačních jednotek; nad Francouzi zvítězil roku 1954 v bitvě u Dien Bien Phu. Byl zakládajícím členem Komunistické strany Vietnamu a na něj padá největší odpovědnost za komunistické represe při zavádění totalitního režimu ve Vietnamu a za fyzickou likvidaci miliónů lidí, zejména z řad rolníků, buddhistů a inteligence a za vojenské napadení Jižního Vietnamu. Kult osobnosti, který si vybudoval, přetrval i po jeho smrti, viz jeho mauzoleum v Hanoji a přejmenování Saigonu na Ho Či Minovo Město (1978).
Mekong
Vietnamsky „C?u Long Giang“ (Řeka devíti draků) pramení na Tibetské náhorní planině ve výšce cca 5200 m n.m., přičemž skutečný pramen, pravděpodobně na hranicích Číny a Tibetu, není dosud znám. V Tibetu se nazývá Dzaču, Čínou protéká jako Lancang, v Laosu tvoří hranici s Myanmarem a Thajskem, v Kambodži se větví na řeku Bassac a vlastní Mekong. Ve Vietnamu se vlévá do Jihočínského moře deltou o rozloze 70 000 km2 s hustou sítí menších ramen i uměle vybudovaných kanálů. Mohutné říční nánosy (průměrně 1,5 km3 ročně) každoročně posunují okraj delty do moře o 80 až 100 m. Na horním toku tvoří Mekong v horských soutěskách četné peřeje, dolní tok od soutoku s říčkou Ruak v tzv. Zlatém trojúhelníku je klidný a široký. Typickými ekosystémy v deltě jsou bažiny a mangrove. Odhadovanou délkou 4350 km je Mekong desátou nejdelší řekou světa a desátou je i z hlediska objemu průtoku. Povodí měří 795 000 km2. Vodní doprava se provozuje zejména na dolním toku, kdy velké námořní lodě doplují do Phom Pengu, při velké vodě až do Vientiane. Závažným ekologickým i politickým problémem je záměr na stavbu přehrad na horním toku, které by na jeho dolním toku negativně ovlivnily život 60 – 100 miliónů lidí. Čtyři přehrady z plánovaných jedenácti již postavila Čína (další se údajně staví) a chudý Laos si slibuje příjmy za prodej elektrické energie do Thajska a zaměstnání pro obyvatele v regionu od zamýšlené megapřehrady Xayaburi, kterou začal stavět, ale po protestech sousedních zemí a nevládních organizací stavbu údajně prozatím zastavil. Ostatní členové tzv. Mekongské komise (vedle Laosu Kambodža, Thajsko a Vietnam) proti stavění přehrad na Mekongu zatím marně protestují. Zejména Vietnamu se problematika stavby přehrad velmi dotýká, protože ve vietnamské části delty žije 20 milionů obyvatel, vypěstuje se zde 50 % vietnamské rýže, 70 % mořských plodů a 70 % veškerého ovoce. Podle odborníků by se jen po stavbě laoské přehrady snížilo množství sedimentů přinášených do delty z 26 na 7 milionů tun; množství vodou přinášené potravy by kleslo na čtvrtinu, což by znamenalo roční úbytek 450 tisíc tun migrujících ryb.
Válka ve Vietnamu
Takzvaná „Americká válka“ ve Vietnamu (1964 – 1975) byl ozbrojený konflikt mezi Severním „komunistickým“ Vietnamem a Jižním „svobodným“ Vietnamem, kdy byla francouzská Indočína roku 1954 rozdělena na Kambodžu, Laos, Severní Vietnam (Vietnamská demokratická republika) a Jižní Vietnam (Vietnamská republika); oba státy byly formálně odděleny 17. rovnoběžkou na základě Ženevských dohod z roku 1954 a měly být spojeny v jeden stát po demokratických volbách, k nimž však nikdy nedošlo. Zatímco v Jižním Vietnamu vládl zarytý nepřítel komunismu Ngo Dinh Ziema (v roce 1963 svržený a zabitý během vojenského převratu, který podporovaly USA), vybudovali komunisté v Severním Vietnamu armádu (Vietnamskou lidovou armádu) a v Jižním Vietnamu partyzánskou organizaci Vietkong (oficiálně Národní frontu osvobození Jižního Vietnamu), jejímž cílem bylo sjednocení obou států a nastolení socialistického zřízení. Do války Severního Vietnamu proti Jižnímu Vietnamu Spojené státy vstoupily, aby zabránily komunistické expanzi v regionu. Záminkou se stalo údajné napadení dvou amerických torpédoborců v Tonkinském zálivu; odplatou Američanů bylo – společně s letectvem jihovietnamské armády – bombardování severovietnamského území. Jižní Vietnam podporovaly USA, Jižní Korea, Thajsko, Austrálie, Nový Zéland a Filipíny, spojenci Severního Vietnamu byli Rudí Khmerové, Pathet Lao (Laos), Čína, Sovětský svaz a Severní Korea. Po krutých bojích, kdy trpěli i bezbranní civilisté a byly používány i toxické látky, napalm a defolianty, byla v roce 1973 podepsána v Paříži mírová dohoda a všichni američtí vojáci byli z Vietnamu staženi. Válka však pokračovala dál, jen bez jejich účasti. Ve Vietnamu zahynulo celkem okolo 1,5 milionu vojáků (z toho asi 60 tisíc Američanů), asi 2 miliony jich bylo zraněno (z toho asi 1,2 milionu Američanů); civilních obětí ve Vietnamu bylo 2 – 5 milionů osob, v Kambodži 700 tisíc a v Laosu okolo 50 tisíc. Formálně byly Severní a Jižní Vietnam sjednoceny v roce 1976. V rámci odvetných opatření byly statisíce lidí spjatých s předchozím (nesocialistickým) režimem poslány „na převýchovu“ do pracovních táborů. V roce 1978 byla zahájena protikapitalistická kampaň a začalo znárodňování soukromých pozemků a podniků. Traumata z války přetrvávají dodnes (váleční veteráni, rozdělené rodiny, děti narozené s vrozenými vadami a mnoho dalších). Válka ve Vietnamu se stala námětem mnoha románů a filmů. Jsou to mj. Vietnamský válečný deník 1964 – 1975 (Chris Bishop; 2005), Volání polnice (Dave Richard Palmer; 1996), Tichý Američan (Graham Greene; 1961), Dějiny vietnamské války – Tragédie v Asii a konec amerického snu (Marc Frey; 2003) či Americká pěchota ve Vietnamu 1965 – 1973 (Rottman Gordon; 2007). Z filmů jsou známé Apokalypsa (Francis Ford Coppola; 1979), Četa (Oliver Stone; 1986), Lovec jelenů (Michael Cimino; 1978), Narozen 4. července (Oliver Stone; 1989), Nebe a země (Oliver Stone; 1993) či Tichý Američan (Phillip Noyce; 2002).
Vietnamský čaj
Čajovník (Camelia sinensis) je keř, pojmenovaný Carlem Linné „Camelia“ na počest českého botanika Georga Kamela, který působil v 17. století jako jezuitský misionář na Filipínách. Odborníci rozlišují dvě variety, čajovník čínský (sinensis) a čajovník asámský (assamica). Sušená a různými způsoby upravovaná (fermentovaná) poupata a nově vyrašené listy se využívají k přípravě čaje. V současnosti se čajové plantáže nacházejí zejména v Číně, Japonsku, Indii, Indonésii, Vietnamu, na Kavkazu, Srí Lance a Tchaj-wanu, v Gruzii, na Azorách, na Jávě, Sumatře a v jižní Africe. Tropický a subtropický stálezelený strom je pěstován až do 2000 m n.m. jako keř, aby ho bylo možné snadno sklízet. Doba sklizně, optimálně ručně, trháním prsty nebo stříháním nůžkami, se liší podle druhu čaje a lokality. Na tom všem závisí kvalita budoucího čaje. Čerstvě sklizené lístky se nechají na vzduchu zavadnout, aby manipulace s nimi byla snazší. Rolování se děje strojově, přičemž se aktivují enzymy, podporující fermentaci, přirozený kvasný proces. Cílem sušení je, aby obsah vody klesl na cca 3 %. Výsledný čaj se třídí na „zelený“ (nefermentovaný), „bílý“ (lehce fermentovaný), „žlutý“ (lehce dodatečně fermentovaný), „polozelený“ („oolong“, částečně fermentovaný), „černý“ (dokonale fermentovaný) a „puerh“ (2× fermentovaný). Vietnamský čaj „Thom Ngon Dac Biet“ je kvalitní zelený čaj, oblíbený pro povzbuzující účinky. Nejznámějšími odrůdami vietnamských čajů jsou Che Thai Nguyen, Che Shan, Suoi Gang a Che N’hai.

Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika
Značné nerostné bohatství představuje ropa a zemní plyn v pobřežním šelfu, dále uhlí, bauxit, apatit, fosfáty, mangan, chromity a další vzácnější rudy, včetně zlata.
Důležitý je průmysl těžební (černé uhlí, ropa, fosfáty a soli), hutnický (výroba oceli), strojírenský, elektrotechnický, chemický (fosfátová hnojiva, výroba pneumatik), sklářský, textilní (bavlněné a hedvábné tkaniny), obuvnický a potravinářský; na významu nabývá výroba cementu a výroba papíru. Roste turistický ruch. Průmyslová výroba je soustředěna především do Hanoje. Elektrickou energii poskytují elektrárny tepelné (42 %) a vodní (52 %).
Pěstuje se rýže, kukuřice, batáty, čirok, cukrová třtina, sója, kasava (maniok), podzemnice olejná (buráky), ledvinovník (oříšky kešu), kokosy, kaučuk, čaj, káva a koření (zejména pepř), bavlna, tabák, exotické ovoce (banány, ananasy, papája) a zelenina; chovají se skot, buvoli, prasata, drůbež a krevety. Důležitý je rybolov (ryby, měkkýši, mořské plody a mořské řasy) a těžba dřeva.
Vyváží se surová ropa (40 % veškerého exportu), strojírenské výrobky a kovový šrot, rýže (2. místo v exportu na světě), káva, čaj, elektronika, dřevěné výrobky, mořské ryby a krevety, textil a obuv. Dováží se zejména stroje a zařízení, ropné produkty, suroviny pro oděvnictví a obuvnictví, plasty a automobily.
Ekonomika: Pracovní sílu představuje 46 milionu obyvatel, z čehož v zemědělství pracuje 54 %, v průmyslu 20 % a ve službách 26 %. HDP na hlavu činí 3100 USD/rok (2010; zemědělství 21 %, průmysl 41 % a služby 38 %). Pod hranicí chudoby se uvádí 11 % obyvatel. Rozpočet je ztrátový; rozdíl činí téměř 2 miliardy USD.
Přírodní rizika jsou sezónní tajfuny (od května do ledna) a občasné záplavy, zejména v deltě Mekongu. Problémy životního prostředí jsou těžba dřeva a odlesnění v souvislosti se získáváním dalších pozemků a s tím související půdní eroze; znečištění vod a příliš intenzívní zejména mořský rybolov; znečištění podzemních vod jako potenciálních zásob pitné vody a nekontrolovaná migrace obyvatel zejména do Hanoje a Ho Či Minova města.
Státní zřízení, administrativní uspořádání
Vietnam je socialistická republika, politickou reprezentaci představuje jediná povolená strana, Komunistická strana Vietnamu. V čele země stojí prezident volený na 5 let (poslední volby v červnu 2011), v čele vlády stojí ministerský předseda, na jehož návrh jmenuje prezident vládu. Ta musí být potvrzena jednokomorovým národním shromážděním, které má 493 poslanců, kteří jsou voleni na pět let a scházejí se dvakrát ročně.
Administrativně se Vietnam člení na 58 provincií (tinh) a 5 měst se statutem provincie – Hanoj, Ho Či Minovo Město, Hai Phong, Can Tho a Da Nang. Provincie se dělí na okresy a ty na střediskové obce; města se dělí na městské obvody. Hlavním městem je Hanoj.
Historie v datech
paleolit: Kultura Hoa Binh, kultura B?c Son.
pozdní neolit: Začátky vietnamské civilizace.
3000 př.n.l.: Doloženo pěstování rýže na zavodněných polích.
2000 – 1400 př.n.l.: Kultura Phung-nguyen.
1200 př.n.l.: Kultura Dong Son (bronzové zbraně, nářadí a bubínky, měděné doly).
257 př. n. l.: V deltě Rudé řeky vznik prvního státního útvaru Au Lac sjednocením kmenů Lac Viet s kmeny Au Viet.
207 př. n. l.: Vládne čínský generál Zhao Tuo, původní kmen Âu L?c změněn v kmen Nanyue.
111 př. n. l.: Kmen Nanyue připojen k Čínské říši pod nadvládou dynastie Chan.
6. stol.n.l.: Přechodná samostatnost Vietnamu; výsledek opakovaných vzpour proti Číňanům.
938: Porážka čínské armády; Ngo Quyen nad nimi vítězí v bitvě na řece Bach Dang.
1009 – 1225: Vláda vietnamské královské dynastie Ly; státní moc se opírá o buddhismus.
1225 - 1400: Vláda dynastie Tran. Upevněna královská moc, odraženy tři vpády Mongolů, kdy v roce 1288 na řece Bach Dang porazili i Kublajchána. Úspěšné boje se sousedním království Čampa na jihu vedou k dočasnému ovládnutí jeho území.
1428: Le Loi se jako císař Le Thai To stává zakladatelem nové dynastie, poté co vyhnal Číňany, kteří se na začátku století zmocnili vlády.
16. stol.: Boj o moc mezi dynastiemi Nguyen (Hue a delta Mekongu) a Trinh (sever).
1771: Povstání Tay Son svrhlo dynastii Nguyen, vládce Nguyen Anh prchá do zahraničí.
1788: Nguyen Anh s pomocí Francouzů ovládá Saigon.
1802: Nguyen Anh prohlášen císařem Gia Longem. Nová dynastie ovládla Hanoj, země je sjednocena, hlavním městem je Hue. Příchod francouzských katolických misionářů.
1862: Francouzi obsadili Saigon pod záminkou potlačit odpor obyvatel proti misionářům.
1865: Na obsazeném území vytvořena francouzská kolonie Kočinčína.
1883: Francouzi vyhlásili protektorát nad severním Annanem a centrálním Tonkinem.
1887: Vyhlášena Indočínská unie (zvaná též Francouzská Indočína), skládající se z Vietnamu, Laosu a Kambodži.
1941 - 1945: Za 2. světové války Vietnam obsazen Japonci.
1941: Ho Či Min založil Ligu pro nezávislost Vietnamu, Viet Minh, která bojuje proti Japoncům i proti francouzské koloniální správě.
1945: 2. září vyhlášena nezávislost Vietnamu; Viet Minh kontroluje většinu země a poslední vietnamský císař Bao Dai abdikoval.
1946: Začátek partyzánské války Viet Minhu proti Francouzům (tzv. Indočínská válka).
1954: 7. května Francouzi poraženi v bitvě u Dien Bien Phu. Na základě Ženevských dohod Vietnam rozdělen na komunisty ovládanou severní Vietnamskou demokratickou republiku v čele s Ho Či Minem a jižní profrancouzskou Vietnamskou republiku, hranicí je řeka Ben Hai na 17. rovnoběžce. Součástí dohod byly i demokratické volby v roce 1956.
1959: Komunisté na severu zahajují propagandistickou kampaň za „osvobození“ jihu.
1963: Prezident Jižního Vietnamu Ngo Din Diem byl svržen vojenským převratem a zabit.
1964: Srpnový incident v Tonkinském zálivu, kdy byly údajně ostřelovány dva americké torpédoborce, se stal záminkou ke vstupu Američanů do Vietnamu. Skutečným důvodem bylo zastavit postup komunistů a zabránit jim, aby ovládli další a další území.
1965, březen: Vylodění prvních amerických jednotek v Danangu.
1964 - 1975: Vietnamská (Americká) válka; na severu bombardování území americkými vojsky, na jihu pozemní guerillová válka s Vietkongem, komunistickými partyzánskými jednotkami.
1968: Rozsáhlá ofenzíva Vietkongu skončila jeho porážkou, ale z hlediska propagandy vítězstvím. V USA i ve světě roste odpor proti této válce.
1973: 27. ledna v Paříži podepsána dohoda o příměří a stahování amerických jednotek, bez kterých však Jižní Vietnam nebyl schopen odolat tlaku severu.
1975: 30. dubna padl Saigon a byl přejmenován na Ho Či Minovo Město.
1976: 2. července oba státy sjednoceny pod vedením komunistické strany, spolupracovníci Američanů posláni do „převýchovných“ táborů.
1978: Vpád Vietnamu do Kambodže jako odveta za přeshraniční útoky Rudých Khmerů.
1986: Podle vzoru sovětské přestavby (perestrojky) zahájena ekonomická reforma.
1989: Vietnamci se stáhli z Kambodže.
1994: Ukončení amerického obchodního embarga.
1995: Navázání diplomatických styků s USA.
2000: Bill Clinton navštívil Vietnam jako první americký prezident po skončení války.

 

Spropitné

Spropitné v restauracích je započteno do účtu, ale personál i malou částku ocení. Spropitné očekávají pokojské, místní průvodci a najatí řidiči. Slušností je obdarovat i chrám, který jste navštívili, zejména pokud vás jím někdo provázel. Při cestách minibusem se průvodci a řidiči dávají 3 – 5 USD na účastníka cesty  a den.
 

Svátky

Státní svátky
1. leden: Tet Duong Lich (Nový rok)
3. únor: Thanh Lap Dang CSVN (Výročí založení Vietnamské komunistické strany 1930)
30. duben: Saigon Giai Phong, Ngay Chien Thang (Den osvobození; obsazení Saigonu 1975)
1. květen: Ngay Quoc Te Lao Dong (Svátek práce)
19. květen: Sinh Nhat Bac Ho (Narození Ho Či Mina)
2. září: Ngay Quoc Khanh (Národní den; vyhlášení Deklarace nezávislosti Vietnamské demokratické republiky Ho Či Minem 1945)
25. prosinec: Giang Sinh (vánoce)
Významné náboženské svátky
Tet Nguyen Dan: Čtyřdenní svátek počínaje dnem předcházejícím první den prvního lunárního měsíce v období od konce ledna do poloviny února, obdoba evropských Vánoc a Nového roku najednou. Oslavy začínají se sedmidenním předstihem, protože tehdy se trojice bohů domácího krbu vydávají na cestu do nebe. Jejich dopravním prostředkem je ryba, takže každý Vietnamec pouští do jezer či řek živé kapry. Aby si zajistili štěstí po celý nový rok, staví se v domácnostech oltáře, na něž se pokládá jídlo, kapři, čerstvé voda a květiny, navštěvují se hřbitovy a zemřelí se zvou na novoroční oslavy. Rozkvetlé větvičky meruněk, broskvoní či mandarinek mají odhánět zlé duchy. Dětem se dávají peníze pro štěstí. Následující tři dny po Novém roce bývají vyhlášeny státním svátkem. Jde o nejvýznamnější rodinný svátek, kdy by měla být rodina pohromadě. Vzhledem k charakteru svátku, k přetížené dopravě i naplněným ubytovacím kapacitám nejsou tyto dny vhodné pro čistě turistické návštěvy země.
Thanh Minh (svátek mrtvých): Své zemřelé si Vietnamci připomínají rovněž pátý den třetího lunárního měsíce.
Phat Dan (Buddhovo narození): Největší buddhistický svátek, osmý den čtvrtého měsíce od začátku vietnamského roku.
Tiet Doan Ngo (letní slunovrat): Pátý den pátého měsíce doprovázejí vatry, na nichž se pálí figuríny.
Trung Nguyen, „Den bloudících duší“: Další rodinný svátek, patnáctý den sedmého měsíce, je připomínkou smrti: bloudícím duším se obětuje jídlo a další dary, aby došly klidu; lidé se jdou pomodlit do chrámů a doma obětují na rodinných oltářích, děti i dospělí se účastní lampiónových průvodů.
Tet Trung Thu (svátek podzimu): Patnáctý den osmého měsíce lunárního kalendáře, s dětskými lampiónovými průvody.
 

Telefonování + roaming

Místní i mezinárodní hovory lze uskutečnit z automatů na karty nebo i na předplacené karty pro mezinárodní hovory; nejlevnější volání do zahraničí je přes internet.
Čeští operátoři Telefónica O2, T-Mobile i Vodafone mají ve Vietnamu partnera. Ceny roamingu v závislosti na vašem tarifu zjistíte u svého poskytovatele služeb. Signál je po celé zemi. Místní SIM karta stojí cca 250 000 VND.
Předvolba při telefonování do Vietnamu je +84. Předvolba při volání do ČR je +420.
Na všech pobočkách Čedoku lze zakoupit předplacenou telefonní kartu „X“.
 

Tísňová volání

Tísňová volání, důležitá čísla
policie: 113
hasiči: 114
lékařská záchranná služba: 115
 

Víza, vstupní formality

Ke vstupu do Vietnamu potřebujete vízum, které si lze získat na velvyslanectví v Praze. Vyřízení turistického víza pro jeden vstup trvá přibližně týden a vydává se na jeden měsíc. Společně s žádostí o vízum je nutné předložit platný pas (platný minimálně 6 měsíců od překročení hranic Vietnamu a s alespoň dvěma volnými stránkami) a jednu pasovou fotografii. Vízový formulář lze vyzvednout osobně nebo jej lze stáhnout z internetu; poplatek za žádost činí 1500 Kč. Víza na letišti ve Vietnamu se neudělují. Při vstupu do země se vyplňuje imigrační karta, kterou nesmíte ztratit; je potřeba i při výstupu ze země. Do dvou pracovních dnů od překročení hranic je povinnost registrovat svůj pobyt na policii; pro své hosty to zpravidla zajistí hotel.
V případě ztráty cestovního dokladu je nutné se obrátit na nejbližší český zastupitelský úřad ČR, který vystaví náhradní cestovní doklad za účelem návratu domů.
 

Zajímavá místa

Hanoi
Hanoj, vietnamsky Ha N?i, od roku 1976 hlavní město sjednoceného Vietnamu, leží na severu země na Rudé řece (Sông H?ng), 100 km západně od Tonkinského zálivu. Žije zde přes 3 miliony obyvatel na rozloze přesahující 3300 km2. Za své sídelní místo si je v roce 1010 zvolil král Ly Thai To a pojmenoval je nazváno Thang Long („Město vzlétajícího draka“); jméno pak mnohokrát změnilo. Ha Noi („Město na vnitřní straně řeky“) ho pojmenoval roku 1831 panovník Minh Mang. V roce 1833 se Hanoj stala hlavním městem francouzského protektorátu Tonkin a v letech 1954 – 1976 byla hlavním městem severního Vietnamu (Vietnamské demokratické republiky). Jádro moderního města pochází z doby francouzské koloniální vlády (1887 – 1946; opera, katedrála sv. Josefa, prezidentský palác, muzeum historie, most Long Bien); velká část zástavby však byla poničena bombardováním během americké války v Indočíně (1964 – 1975). Symbolem města je Jezero navráceného meče (Hoan Kiem; chrám Ngoc Son, přístupný po červeném mostě; Želví věž), s promenádou kde místní lidé cvičí tai-či nebo hrají badminton, a čtvrť přilehlých starých řemeslnických uliček s nejstarším chrámem Bach Ma, zasvěceném ochrannému duchu města, jehož představuje bílý kůň. Další zajímavosti jsou zbytky královské pevnosti (mj. brána Doan Mon a vlajková věž), Chrám vzdělanosti ve stylu feng shuej a Pagoda na jednom sloupu (11. stol.), Pagoda obrany státu (pův. ze 6. stol.), Chrám Quan Thanh (Ochranného ducha Tran Vua,11. stol.). Nepřehlédnutelné je Ho Či Minovo mauzoleum (1975) na náměstí Ba Dinh, Ho Či Minův dům a Ho Či Minovo muzeum; kvalitní jsou Etnografické muzeum (1997) a Armádní muzeum. K moderním stavbám patří Konferenční centrum, Národní stadion a několik mostů přes řeku. Hanoj je i důležitým průmyslovým centrem, kde vzniká téměř 9 % HDP celého Vietnamu. Největším problémem je veřejná doprava, jejíž slabiny nahrazují miliony motocyklů a rikš.
Can Tho
Město na jižním břehu řeky Song Hau, mohutném rameni Mekongu, je s více než 1,2 miliony obyvatel největším městem delty, jejím ekonomickým, vědeckým i kulturním centrem, s několika univerzitami a statutem provincie. Klima je tropické monzunové, prší od května do října. Průměrné roční srážky dosahují 1600 mm, průměrná vlhkost vzduchu je 83 % a průměrná roční teplota 27 °C. V roce 2010 otevřený zavěšený most Can Tho je nejdelším v celé jihovýchodní Asii (2,75 km, 4 pruhy pro auta a 2 pro pěší). Město je dopravně spojeno se 170 km vzdáleným Saigonem rychlými vznášedly. Zajímavosti jsou plovoucí trhy Cai Rang a Phung Hiep, ptačí zahrady Bang Lang a přístav Ninh Kieu. Široká je nabídka tropického ovoce.
Cu Chi
Důmyslný systém podzemních tunelů, chodeb a úkrytů vybudovaných na okraji Saigonu (dnes Ho Či Minova Města) ve čtyřicátých letech 20. století v bojích za nezávislost, a rozšířených a zdokonalených za vietnamsko-americké války, měřil přes 250 km a dosahoval až ke hranicím Kambodži; jeho součástí byly i obytné prostory, ložnice, dílny, muniční sklady, kuchyně, polní nemocnice, ventilační šachty, komíny a dokonale zamaskované vchody. Tyto tunely umožňovaly Vietkongu nepozorovaně přemísťovat své vojáky, nečekaně napadat Američany a vzápětí mizet v podzemním labyrintu, vybudovaném místy ve třech úrovních – šest, devět a dvanáct metrů pod zemí. Tunely byly tak nízké (80 cm) a úzké (60 cm), že se do nich nepřítel buď vůbec nevešel, nebo tam zabloudil či zahynul v některé z četných nástrah – propadlišti, vodní pasti či v železných kleštích. Když se Američanům ani opakovaně nepodařilo podzemí ovládnout, zničili část z nich kobercovým bombardováním. Nyní jsou přístupny návštěvníkům dvě části celého podzemního systému. Jedna se nachází u obce Ben Dinh a druhá u vesnice Ben Duoc; je možné zakoupit suvenýry a zastřílet si z tehdejších zbraní.
Dalat (Da Lat)
Město „Tisíců borovic“ na planině Langbiang, 1500 m n.m., v jižní části Centrální vysočiny, je oblíbenou turistickou destinací a pro geology nalezištěm tektitů. Pro mírné klima s průměrnou roční teplotou 18°C – 25°C se mu přezdívá i „Město věčného jara“; pěstují se tu evropské plodiny (vinná réva, květák, zelí) i květiny, zejména hortenzie, růže a orchideje. Ročně zde spadne 1750 mm srážek, prší především od května do října. Návštěvníci obdivují francouzskou koloniální architekturu města a jeho švýcarský šarm, železniční stanici ve stylu art-deco, vily a bulváry, lázně, parky i golfová hřiště. První hotel byl postaven v roce 1907, následovaly prominentní církevní internátní školy, vietnamská národní vojenská akademie i letecká škola. Během 2. světové války byl Dalat hlavním městem federace Indočína. U města byla postavena přehrada Xuan Huong (5 km2). Zajímavosti jsou bizardní dům Hang Nga (1990; originální architektura vietnamského umělce Dang Viet Nga inspirovaná přírodou a Gaudím), zen-buddhistický klášter Truc Lam (1994; 1300 m n.m., 24 ha; meditační centrum sekty Zen u jezera Tuyen Lam, od něhož k němu vede 222 schodů; k boční bráně pouze 61 schodů; část obývaná mnichy a jeptiškami není přístupná veřejnosti; růžová zahrada; socha Sakyamuni Buddha s lotosem v ruce a zvonice se zvonem vážícím 1 tunu), vodopády Prenn (10 km od města, výška 10 m; restaurace, půjčovna člunů, lanovka, malá ZOO) a Dinh 3, letní palác posledního vietnamského císaře Bao Dai ve stylu art-deco (1933; možnost prohlídky interiérů).
Delta Mekongu
Vietnamsky „Delta Řeky devíti draků“ podle devíti hlavních ramen, leží v jihozápadním Vietnamu, kde se Mekong vlévá do Jihočínského moře nepřehlednou sítí ramen a kanálů. Mohutné rameno Hau Giang (Dolní řeka) protéká městy Chau Doc, Long Xuyen a Cantho, Tien Giang (Horní řeka) městem My Tho (vyhledávané východisko výletů). Rozloha delty činí 70 000 km2, přičemž rozsah vodní plochy závisí na sezóně a na množství srážek. Vesničané vědí, proč si obydlí vybudovali nad vodou na kůlech. V převážně rovinaté krajině tvořené naplaveninami Mekongu žije asi 18 milionu lidí, převážně Vietnamců; z menšinových etnik zde mají domov Khmerové, Chamové (Čamové) a Hoa (etnicky Číňané). Život v deltě se točí kolem vody a mnoho vesnic je snadněji dostupných po vodě než po pevnině. Vypěstuje se tu 50 % veškeré vietnamské rýže, přičemž Vietnam je po Thajsku druhým největším exportérem rýže na světě; dále se pěstují cukrová třtina, kokosy, ovoce a zelenina. Ryby a krevety z rybích farem se vesměs vyvážejí. Unikátní je druhová biodiverzita delty, s mnoha ohroženými druhy rostlin i živočichů. Významnou stavbou přes hlavní rameno Mekongu je zavěšený most Can Tho, o délce 2750 m a s šesti jízdními pruhy, dokončený v roce 2010. K deltě patří i ostrov Phu Quoc s překrásnými bílými plážemi, dostupný lodí z Rach Gia nebo letadlem ze Saigonu. Protože leží jen 15 km od kambodžských hranic, je zde i vojenská základna. Největším městem v deltě je Can Tho (300 tis. obyv.) s několika plovoucími trhy (mj. Cai Rang a Phong Dien); nejlepší je jejich návštěva časně ráno. Vděčným cílem jsou říční ostrovy, z nichž každý nabízí něco zajímavého. Z města My Tho (kde je mj. tržiště a caodaiský chrám) jsou to Con Tan Long (plantáže longanu), Con Qui a Thoi Son (cukrovinky z kokosu a banánové víno); z města Vinh Long (s konfuciánským chrámem Van Thanh Mieu) plovoucí trh Cai Be. Na farmě v Long Xuyenu chovají tisíce krokodýlů. Poznávací zájezdy po deltě obvykle kombinují dopravu autokarem, lodí i pěšky. Nedaleko hranic s Kambodžou se nachází město Chau Dob, s množstvím exotických khmerských, čínských a čamských chrámů.
Ha Long
Zátoka „Sestupujícího draka“ (zkráceně „Dračí zátoka“) o rozloze 1553 km2 leží v Tonkinském zálivu. Její pobřeží je dlouhé 120 km a ze smaragdových vod se vypíná přes dva tisíce ostrůvků a skalisek různých tvarů a velikostí, často připomínající osamělé věže, o výšce i 50 – 100 metrů, jiné zase mají vnitřní laguny (Dau Be jich má dokonce šest) nebo jeskyně. Jen necelá polovina z nich má jména (odvozená často od jejich tvaru – Milenci, Střecha, Sloní ostrov a další). Trvale osídleny jsou pouze dva větší ostrovy, Tuan Chau a Cat Ba, kde jsou i hotely a pláže; menší pláže a plážičky jsou i na dalších ostrovech. Celkem v zátoce žije asi 1600 lidí, ve čtyřech rybářských vesnicích a plovoucích domech; živí je rybolov (vyskytuje se tu asi 200 druhů ryb a 300 druhů měkkýšů), chov v sádkách a turistický ruch. Klima je tropické, s horkým a vlhkým létem a sušší chladnější zimou; průměrné roční srážky dosahují 2100 mm. Rozdíl výšky hladiny mezi přílivem a odlivem činí až 4 metry. Hlavní ekosystémy jsou tropický vždyzelený les, pobřeží a mořský svět včetně korálových útesů; odborníci uvádějí 14 druhů endemických druhů rostlin a 60 endemických druhů živočichů; hojné jsou opice a různé druhy gekonů a ještěrek. Roku 1962 byla zátoka vietnamskou vládou vyhlášena za „Významnou národní krajinnou památku“; část zátoky o rozloze 334 km2 se 775 ostrůvky je od roku 1994 chráněna UNESCO, s aktualizací v roce 2000. Návštěvníky unikátního, do moře ponořeného vápencového krasu čeká koupání, šnorchlování, prohlídka jeskyní a lodní výlety. Nejnavštěvovanější jeskyně jsou Hang Dau Go (jeskyně Dřevěných kůlů, největší ze všech), Hang Thien Cung (kromě klasických krápníků má i útvary připomínající palice květáku), Hang Sung Sot (jiný vchod a jiný východ; přístup po strmých schodech) a Hang Tronng (Jeskyně bubnů; podle zvuku slýchaného mezi krápníky).
Ho Či Minovo Město (Saigon)
V největším a nejvýznamnějším vietnamském městě, ležícím na jihu země nedaleko řeky Mekong, žije oficiálně asi 7 milionu obyvatel, jeho aglomerace však sahá od Jihočínského moře až po hranice s Kambodžou. Panuje zde horko (průměrná roční teplota 27 °C) a vlhko. Roku 1887 se stal sídlem generálního guvernéra francouzské kolonie Kočinčína. Od roku 1955 byl hlavním městem jižního Vietnamu a jeho dobytím 30. dubna 1975 severním Vietnamem skončila vietnamská válka. Přestože bylo bývalé hlavní město jižního Vietnamu po sjednocení země přejmenováno na Ho Či Minovo Město, používá se původní název Saigon dodnes. Ekonomicky důležitý je stejnojmenný přístav. Největším problémem je nárůst dopravy a znečištění imisemi. Místní hojně využívají motocykly a kola, turisté taxíky a rikši. Dopravě má odlehčit metro, v centru podzemní, v okrajích na zvýšené trati, s plánovanými šesti linkami o délce asi 100 km. Stavba byla zahájena v roce 2008. Turisty vyhledávané je nejhustěji osídlené centrum (oblast 1, zvaná Saigon), kde se nachází většina historických památek a barvitá čínská čtvrť Cholon (největší tržnice Binh Tay, zajímavá pagoda Quang Am, zasvěcená Bohyni milosrdenství; další pagody Thien Hau, Phung Son, Ong Bon, Tam Son Hoi Quan a další; mešita z roku 1932 slouží hlavně Indonésanům a Malajcům. Další zajímavosti jsou Palác sjednocení (původně sídlo prezidenta jižního Vietnamu, se sítí podzemních tunelů), katedrála Notre Dame (19. stol., napodobenina pařížské katedrály; se sochou Panny Marie před budovou), hlavní pošta (francouzská architektura, dochovaný interiér), Ho Či Minovo muzeum, Muzeum Ho Či Minova města (zaměřené na boj za nezávislost i sjednocení země), Muzeum pozůstatků války (zaměřené na americko-vietnamské boje), Muzeum historie (od prehistorie; budova z roku 1929 je ukázkou čínsko-francouzské architektury) a sídlo komunistické strany, reprezentativní budova bývalé městské radnice z prvních let 20. století. Pozoruhodné jsou pagoda Giac Vien (u lotosového jezírka Dam Sen; státní kulturní památka z 19. stol., 153 dřevěných soch), pagoda Giac Lam (1744, 32 m vysoká stúpa; prvky buddhismu, taoismu i konfucianismu; socha boha milosrdenství Quan Thew Am Bo Tat) a pagoda Vinh Hghiem (1964 – 1971, s prvky japonské architektury; tři stúpy, jedna z nich sedmiposchoďová) a další zajímavé pagody (mj. Quan Am, Phuoc An Hoi Quan, Tam Son Hoi Quan, Phung Son a další). Odpočinek nabízejí četné vodní parky, botanická a zoologická zahrada, aquaparky, golfová hřiště, nákupy trhy i nákupní centra. Jednodenní výlety míří do podzemních tunelů Cu Chi, které sehrály významnou roli ve vietnamské válce (1965 – 1973; 250 km, možnost zastřílet si z funkčních zbraní), do caodaiského chrámu ve městě Tay Ninh, do jeskynních chrámů v Nui Ba Den nebo do národního parku Cat Tien.
Hue
Kdysi nejdůležitější město Vietnamu bylo od roku 1802 sídlem poslední vietnamské královské dynastie Nguyen (Bao Dai, poslední ze 13 panovníků, vládl 1926 – 1945). Dnes má 300 tisíc obyvatel a status národní kulturní památky, od roku 1993 je historické jádro chráněno UNESCO. Zajímavosti jsou královský komplex sestávající se z hradeb, paláců a královských hrobek; citadela na břehu Voňavé řeky (Song Huong) z let 1805 – 1832, kdy ji stráží ostrůvky Ta Thanh Long (Zelený drak) a Huu Bach Ho (Bílý tygr); 10 km dlouhé hradby citadely jsou vysoké 6,6 metrů, vedlo do nich deset bran, před nimiž byl most přes vyhloubený příkop; císařské město uvnitř citadely zahrnovalo 150 paláců a vystřídalo se tu 13 panovníků. Palác nejvyšší harmonie (Thai Hoa, Trůnní palác; 1833) má střechu podepřenou 80 červenými sloupy se zlatými draky a konaly se zde i korunovace; před pavilónem Hien Lamp (pomník mandarínům za věrnost dynastii) stojí devět bronzových uren (19. stol.), symbolizujících jednotu země a stabilitu dynastie; v bývalé královské kapli jsou uloženy urny s popelem císařů a jejich rodin; z tzv. Zakázaného města (soukromé paláce císaře) se po bombardování roku 1968 dochovala mj. Císařská čítárna (Thai Binh) s unikátními keramickými mozaikami na střeše. Další památky jsou Pagoda Thien Mu („Nebeské paní“, 1601; s 21 m vysokou věží Phuoc Duyen, 1884) na břehu Voňavé řeky, 5 km od centra a královské hrobky dynastie Nguyen. Pouze sedm ze 13 panovníků zde má hrobku (Gia Long, Minh Mang, Thieu Tri, Tu Duc, Duc Duc, Dong Khanh a Khai Dinh), přičemž vlastní hrobka je vždy součástí komplexu staveb (hradby, trojitá brána, dvůr, stély, pavilony, chrámy, zahrady a jezírka); hrobka císaře Minh Mang (1820 – 1840) je součástí komplexu 40 staveb uvnitř 2 km dlouhých hradeb, uzavírajících oválný prostor; hrobku císaře Tu Duc (1848 – 1883) tvoří 50 staveb uvnitř 1,5 km dlouhé hradby uzavírající osmiúhelník; také další hrobky jsou zajímavé. Dřevěný zastřešený most Thanh Toan (17 m dlouhý, 4 m široký, s bočními parapety) se nachází ve stejnojmenné vesnici 8 km od Hue; byl několikrát zničen a znovu rekonstruován, naposledy v roce 1991, kdy byl též vyhlášen za národní památku.
Nha Trang
Nejznámější vietnamské letovisko (251 km2, 500 tis. obyv.), hlavní město provincie Khánh Hoa na pobřeží Jihočínského moře, jemuž získaly proslulost pláže jemného čistého písku, příjemné klima po celý rok, průzračné vody bohaté na mořský život a vynikající podmínky pro potápění. Stejnojmenná zátoka v níž se nachází, obklopená ze tří stran horami, je považována za jednu z nejkrásnějších na světě. Ostrov Hon Mun („Ebenový“, dle černé barvy) v její jižní části, s přilehlými vodami, byl vyhlášen za chráněné mořské území (2003, lokalita IUCN). Asi 40 km vzdálené mezinárodní letiště Cam Ranh bylo za Vietnamské války americkou vojenskou základnou. Významný je rybolov, stavba lodí a turistický průmysl. Je zde rovněž mnoho škol, univerzita a námořní akademie; nedaleko se staví velkokapacitní přístav. Hlavní zajímavosti jsou Oceánografický institut (1923; největší v Indočíně), muzeum Alexandra Yersina (1863 – 1943; francouzsko-švýcarský lékař a bakteriolog, který mj. objevil záškrtový toxin a je po něm pojmenována bakterie dýmějového moru; v Nha Trangu žil až do své smrti a založil zde Pasteurův ústav, fungující dodnes); vila posledního vietnamského císaře, Bao Dai (na kopci nad pláží); chamské věže Po Nagar (7. – 12. stol.); pagoda Long Son (19. stol., socha Gautamy Buddhy), horké prameny Thap Ba (Lady Tower hot spring), nedaleké ostrovy (Hon Lao – Opičí; Silk Worm; Ebony – černý, s četnými jeskyněmi; Swiftlet a další), kaskádový vodopád Yangbay (Nebeský; na jehož některých terasách se lze koupat), pagoda Bílého Buddhy (též Dragon Mountain Pagoda), Horský chrám Chánh Toa či mořské akvárium Trí Nguyen. Dalšími atrakcemi jsou stařenky pádlující v kulatých proutěných koších, plavba člunem po řece Cai, plavba na člunu s programem „All you can drink“ (Nha trang Booze Cruise), plavba na člunu s proskleným dnem a samozřejmě šnorchlování a potápění v místních průzračných vodách. Na ostrově Hon Tre, spojeném s pevninou 3,2 km dlouhou visutou lanovkou se nachází rozsáhlý zábavní komplex a aquapark.
Sapa
Město a distrikt leží ve výšce 1650 m.n.m v pohoří Hoang Lien Son v severním Vietnamu na hranici s Čínou, v oblasti původních horských kmenů (například Hmong a Dzao), jež si dosud uchovávají tradiční způsob života. Kromě pěstování opia je živí i turistický ruch a etnické výrobky prodávané jako suvenýry. Východisko k nejvyšší hoře Vietnamu Phan Si Pan, 3143 m n.m.
Vin Lonh
Hlavní město stejnojmenné provincie v deltě Mekongu na rameni Co Chien, které odbočuje od Mekongu v úžině My Thuan asi 10 km od moře, aby se s ním poté opět spojilo. Od hlavního toku Mekongu město oddělují dva ostrovy, An Binh a Binh Hoa Phuoc, široké asi 15 km. Napříč zástavbou vede řada kanálů, které překračují vysoké mosty. Běžná je lodní doprava, avšak některá místa nejsou za odlivu dostupná. Ve městě jsou populární plovoucí trhy, se širokou nabídkou exotického ovoce; nejznámější je Cai Be na ostrově An Binh. Zajímavostí je konfuciánský chrám Van Thanh Mieu (Phan Thanh Gian Temple), uvnitř se sochou místního hrdiny Phan Thanh Gian, který v roce 1930 vedl povstání proti francouzským kolonialistům; když bylo neúspěšné, raději se sám zabil, než by padl do zajetí. Chrám vyhlíží, jako by sem byl přenesen z Číny. Město je turistickým východiskem do delty Mekongu.
Nha Trang
Překrásné letovisko na pobřeží Jihočínského moře má 6 km dlouhou bílou písečnou pláž přímo v centru. Moře je průzračné a celoročně teplé, ideální pro šnorchlování a potápění. Zejména na nedalekých ostrůvcích Hon Mun a Hon Mot lze obdivovat několik stovek druhů korálů. Pýchou města je pobřežní silnice Tran Phu a zábavní a vodní parky. Na ostrůvku Hon Tre (Bambusový ostrov) se nachází tematický zábavní park Vinpearland, dostupný z pobřeží přes moře 3,3 km dlouhou visutou kabinkovou lanovkou, nejdelší tohoto druhu na světě. V místním přístavu pravidelně kotví luxusní výletní cruisery i velké plachetnice. Oblíbené aktivity jsou paragliding, plavba na katamaránu a plavba po řece Cai, největší zajímavosti jsou palác vládce Bao Dai, Oceánografický institut, mořské akvárium, pagoda Bílého Buddhy a Horský chrám.

Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky
Husté tropické lesy pokrývající původně téměř celé území jsou již minulostí; přesto ve Vietnamu najdeme zajímavé biomy: v nejvlhčích oblastech vždyzelený prales, v sušších opadavý monzunový les, v horách subtropické druhy i jehličnany (v nejvyšších polohách mlžné lesy) a v deltách řek mangrove. Bažinné lesy a nížinné deštné lesy však dávno ustoupily zemědělství. takže zalesněno zůstává pouhých 27 – 30 % území, z čehož jen 1 % jsou pralesy. Zničení původní vegetace napomohly i mj. i defolianty, používané USA za vietnamské války. Navzdory tomu odhadují odborníci místní biodiverzitu na 15 tisíc převážně tropických druhů rostlin a živočichů, z nichž desítky druhů jsou endemity. Dle odborníků se ve Vietnamu vyskytuje 275 druhů savců, 800 druhů ptáků, 180 druhů plazů (včetně hadů jako kobra královská, kobra indická, ploskolebec, korálovec, krajta, želva annámská), 80 druhů obojživelníků, 2400 druhů ryb a nespočet druhů hmyzu. V džungli se dosud skrývají nosorožci, tygři, levharti, medvědi, sloni, jeleni, několik druhů opic (hulmani, makakové, goboni), cibetky, zajíci a veverky.
Nejzajímavější národní parky (NP) a chráněná území jsou: NP Ba Vi (nedaleko Hanoje, lesy s unikátní flórou a faunou, naučné stezky, vrcholy s pagodami; k Ho Či Minově pagodě vede 1229 schodů); NP Tam Dao („Tři ostrovy“ jsou tři vrcholy hor kolem 1400 m n.m., převyšující okolní krajinu, deštný prales, vodopády); NP Zátoka Ha Long („Místo, kde drak sestoupil do moře“, v tyrkysových vodách Tonkinského zálivu, 1400 km2, 3000 ostrovů a ostrůvků, krápníkové jeskyně Hang Dau Go, Hang Sung Sot a Hang Trong, výlety na člunech, šnorchlování; UNESCO); NP Cat Ba (na stejnojmenném ostrově v zálivu Ha Long, tropický les, sladkovodní močály, mangrove, jezera a vodopády, dvě zpřístupněné jeskyně, pláže a korálové útesy); NP Ba Be (1992; řeky, vodopády, zpřístupněná jeskyně Hang Puong s plavbou na lodičkách, propojená jezera Pe Lam, Pe Lu a Pe Leng, dalších asi 500 krasových jezer a jezírek, tropický deštný prales); chráněné území Cao Bang (36 jezer z nichž celoroční je jen Thang Hen, v jeskyni Hang Pac Bo Ho Či Minovo muzeum, vodopády Ban Gioc 300 m široké a 53 m vysoké, zpřístupněná jeskyně Nguom Ngao); NP Cuc Phuong (1963; původní tropický prales, přes 100 druhů savců, 320 druhů ptáků, 36 druhů plazů a 2000 druhů rostlin; jen s místním průvodcem); NP Bach Ma (1971, až 1450 m n.m., tropický monzunový prales a subtropický les, tygři a leopardi); Prameny Suoi Voi (15 km od pláže Lang Co, koupání v přírodních bazénech); Mramorové hory (jižně od Danangu, pět vrcholů symbolizuje vodu, zemi, oheň, dřevo a kov; vyhlídka na moře; kamenická vesnička Non Nuoc); Ba Na (vesnička na vrcholu hory 1485 m n.m., krásné okolí); NP Yok Don (bohatá fauna, vesnice horských kmenů 17 národnostních menšin, výlety i na slonech); NP Cat Tien (2002 biosférická rezervace UNESCO; 77 druhů savců včetně kriticky ohroženého nosorožce jávského, 130 druhů ryb, 40 druhů plazů, 14 druhů obojživelníků, několik set druhů ptáků a 1800 druhů rostlin); NP Con Dao (14 ostrůvků na jih od pobřeží jižního Vietnamu; mangrove a korálové útesy, 24 druhů savců, 69 druhů ptáků, 42 druhů plazů a obojživelníků a asi 1000 druhů rostlin); prameny Binh Chau (82 °C, koupání ve vodě 37 – 40 °C); NP Phu Quoc (písčité pláže, tyrkysové moře, potápění, šnorchlování a rybaření).

Zeměpis, geografické poměry
Vietnam (310 211 km2, z toho asi 21 140 km2 vodní plocha) leží v jižní Asii. Pozemní hranice měří 4639 km (z toho s Čínou 1281 km, s Laosem 2130 km a Kambodžou 1228 km). Na jihu a východě je hranicí Jihočínské moře, o celkové délce pobřeží 3444 km. Území výrazně protáhlého tvaru měří od severu k jihu přes 1600 km, od východu na západ však jen 50 – 500 km. Dva největší toky, ústící do moře rozlehlými deltami, jsou Rudá řeka na severu (805 km, na území Vietnamu 450 km) a Mekong na jihu (celkem 4500 km, ve Vietnamu 260 km). Menších řek a říček je nespočet. Nížiny jsou pouze při pobřeží, většina země je hornatá a zalesněná (30 % území), s nejvyšším vrcholem Phan Si Pan (3143 m n.m.) v pohoří Hoang Lien Son na severozápadě. Centrální části dominuje pohoří Truong Son, na jihu nazývané Annamské hory (2598 m), jehož součástí jsou náhorní plošiny Jarai a Lamvien a navazují na něj Kontumská a Dalatská plošina. Vietnamu rovněž náleží přes 3000 pobřežních ostrovů a ostrůvků. Z četných vápencových jeskyní je největší Phong Nha, asi 55 km od města Dong Hoi (UNESCO 2000; celkem cca 35 km, 15 jeskynních dómů).
 

Zábava, kultura, sport

Samozřejmou výbavou hotelových areálů jsou bazény a vířivky, masáže a kulečník, často i tenisový kurt či stolní tenis; na plážích je v nabídce plážový volejbal, vodní sporty (kajaky a šlapadla, za poplatek) a potápěčská centra (za poplatek). Sledujte pozorně katalogovou nabídku, pokud máte zájem například o golf či bahenní lázně (mj. u letoviska Nha Trang, které nabízejí řadu procedur, koupání teplé minerální vodě, léčivé bahno, masáže). Ideální podmínky pro windsurfing najdete na písečné pláž Mui Ne Beach 20 km od Phan Thiet, kde nejvíce fouká od října do dubna. Výbavu lze vypůjčit. Zkusit můžete i kite-surfing. Vyhlášenou lokalitou pro plavby na kajaku je klidná zátoka Ha Long s desítkami ostrůvků.
Oblíbenou aktivitou je potápění v oblasti Nha Trang, kde je průzračná voda s viditelností do 10 – 30 metrů a nadstandardní servis. Pro ponory jsou vyhledávané zejména lokality Moray Beach, Goat Rock (korálová stěna), Madonna Rock, Rainbow Reef a další. Cena celodenního výletu se třemi sestupy na třech lokalitách se pohybuje okolo 90 USD. Absolvovat lze i potápěčské kurzy za výhodné ceny. Pro šnorchlování jsou ideální vody okolo ostrůvků Hon Mun nebo Hon Mot; ostrůvků je zde přes sedmdesát a korálů odborníci napočetli 400 druhů. Asi 80 km od pobřeží jižního Vietnamu leží národní park Con Son (celkem 14 ostrůvků), chránící ohrožené mořské želvy karetu pravou a karetu obrovskou, mangrove a 1000 ha korálových útesů. Další vyhlášenou potápěčskou lokalitou je souostroví Phu Quoc v Thajském zálivu, kdy největší ze 16 ostrovů leží 15 km od Kambodže. Jsou zde překrásné bílé pláže a podmínky ideální i pro šnorchlování a rybaření. Potápění přímo z pláže je možné na Whale Islandu 80 km severně od Nha Trangu.
Na ostrově Hon Tree u letoviska Nha Trang se nachází zábavní park Vinpearl; návštěvníky mj. překvapí 3,3 km dlouhá lanovka přes moře (z pevniny na ostrov, nejdelší tohoto typu na světě), nespočet atrakcí, nákupní centrum, aquapark o rozloze 60 000 m2, podmořský svět s více než 300 druhy mořských živočichů a 90 m dlouhou podmořskou stezkou a amfiteátr pro 5000 diváků. Otevřeno je denně od 8.00 do 21.00, od pátku do neděle až do 22.00. Vstupenka pro dospělého na neomezený počet atrakcí včetně vstupu do aquaparku a zpátečního lístku na přívoz nebo lanovku stojí 320 000 VND; v nabídce jsou i různé slevy. Přímo v Nga Trangu se nachází Národní oceánografické muzeum (denně, 7.00 – 16.00, vstupné pro dospělého 15000 VND). Vnější expozice nabízí mj. žraloky a přehlídku ryb z okolního moře s anglickými popisky; v malých akváriích jsou sasanky, korály, želvy, mořští koníci a korálové ryby; muzejní sbírky obsahují 20 000 exponátů.
Národním sportem Vietnamců je badminton, oblíbený je i stolní tenis, tenis, volejbal a nově golf. Prakticky všichni jsou posedlí fotbalem a znalost i mezinárodních týmů je běžným námětem hovoru.
 

Zastupitelské úřady

Velvyslanectví ČR v Hanoji:

Ambassade de la République Tcheque
Chu Van An J13
Hanoi
tel.: 00844-8454131, 8454132
fax: 00844-8233996
e-mail: hanoi@embassy.mzv.cz

Generální konzulát ČR v Hočiminově Městě:

Consulate General of the Czech Republic
176, Nguyen Van Thu, Q.1, Ho Chi Minh City
tel.: 008418-8291475, 8292179
fax: 008418-8299191

Důležitá telefonní čísla:

První pomoc: 115
Požárníci: 114
Policie: 113
Informace: 116, 1080
 

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Lékařská péče ve státních zařízeních je ve Vietnamu nižší kvality než v ČR; s výjimkou Hanoje a Ho Či Minova Města jsou nemocnice špatně vybaveny a hygienický standard se nedá srovnávat s Evropou. Proto se turistům doporučuje vyhledat v případě potřeby nemocnici určenou pro zahraniční turisty, kde mají významně lepší vybavení i služby a personál se domluví anglicky. Ošetření a léky je nutné hradit v hotovosti; dohoda o spolupráci ve zdravotnictví, zaručující bezplatnou péči pro občany ČR, se ve vietnamské praxi nedodržuje. Na výši platby se doporučuje informovat předem – vždy byste měli mít pro tyto případy finanční rezervu. Je rozhodně nutné mít cestovní pojištění léčebných výloh.
Pokud je to možné, před ošetřením telefonicky kontaktujte smluvního partnera České pojišťovny, jejíž pojištění je součástí zájezdu u CK Čedok (rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu); případně kontakt, který jste získali od své cestovní pojišťovny. Vždy doporučujeme uzavření cestovního připojištění, které pokryje případné další náklady (spoluúčast, repatriace apod.).
V každém případě je nezbytné nechat si vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovat veškeré originály účtů o zaplacení ošetření či léků, receptů a dalších dokladů (např. rtg snímků) pro pozdější jednání se svou zdravotní pojišťovnou.
Žádné očkování se od občanů ČR nevyžaduje s výjimkou očkování proti žluté zimnici v případě, že cestovatel přijíždí z oblastí výskytu této nemoci. Při delším pobytu a zejména mimo hlavní centra se doporučuje očkování proti tetanu, žloutence typu A a B a břišnímu tyfu, případně též TBC. Proti nakažení tzv. ptačí chřipkou se doporučuje nekonzumovat nedostatečně tepelně zpracované maso a vejce (tedy naměkko nebo volská oka). Nesahejte na živou drůbež, vyhněte se syrovému masu i syrovým rybám. Vietnam se stává stále rizikovější z hlediska výskytu AIDS.
Obecně se při pobytu v přírodě doporučuje užívat antimalarika; o jejich volbě se poraďte s odborným lékařem. Typickou malarickou oblastí je delta Mekongu, zatímco u pobřeží (oblast Nha Trang) a ve městech je riziko nakažení malárií nízké. Přesto oblékejte navečer košile s dlouhými rukávy, dlouhé kalhoty a ponožky a na krk si uvažte šátek. Nezakrytá místa postříkejte kvalitním repelentem. Ideální je spaní pod moskytiérou nebo puštěným větrákem.
Nehlaďte volně se pohybující zvířata, mohla by mít vzteklinu. V případě kousnutí ránu vydezinfikujte a vyhledejte lékaře. Na výlety do přírody oblékněte uzavřenou obuv, ponožky a dlouhé kalhoty; snížíte tak možnost drobných poranění třeba o trny i riziko hadího uštknutí. Při potápění dodržujte veškeré pokyny instruktora a nedotýkejte se žádných živočichů ani korálů. Na hotelových pokojích jsou běžní neškodní gekonci, v ubytovacích zařízení nižší kategorie i švábi.
Vždy dbejte na dostatečný přísun tekutin, zejména v horku a v případě, že vás postihne cestovatelský průjem. Pomůže dieta, roztok soli a cukru a samozřejmě léky. Pijte zásadně jen kupovanou balenou vodu, odmítněte led do nápojů a nejezte ovoce a zeleninu, které nelze důkladně dezinfikovat nebo oloupat a z nich předem připravené saláty. Nepijte mléko, pokud není v originálním balení.
Veřejných toalet je málo a často jsou „tureckého typu“. Toaletní papír si pořiďte svůj a mějte jej vždy při ruce. Lékárny se nacházejí zejména ve větších městech. Nabízejí širokou paletu léků, které můžete – včetně antibiotik – zakoupit bez lékařského předpisu. Pozor však, aby neměly prošlou záruční dobu. Pokud užíváte nějaké léky dlouhodobě, vybavte se jimi z domova v dostatečném množství a originálním balení.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Ibalgin, Korylan), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika předepsaná lékařem, antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
 

Zvyklosti a obyčeje

Pro Vietnamce je nesmírně důležitá rodina a její soudržnost. Rodiny jsou vícegenerační, hierarchicky uspořádané, členové se téměř denně schází a o všech důležitých věcech se baví a rozhodují společně. Ve městech dnes záleží i na názoru ženy, což však neplatí v odlehlých venkovských oblastech. Vietnamci jsou velmi pracovití a na venkově ženy běžně konají i fyzicky těžkou práci.
V životě je významné nejen postavení člověka ve společnosti – prestiž, ale především jeho dobré jméno, pověst. Udržet si „dobrou tvář“ stojí na prvním místě. Zdvořilost je ve Vietnamu samozřejmostí, a to i vůči lidem, kteří vám jsou nepříjemní. Dobře vychovaný člověk se usmívá, je přátelský a milý. I problémy a stížnosti se řeší s lehkostí, protože otevřený střet je považován za nepřijatelnou ztrátu tváře. „Ztratit tvář“ tak může i turista, pokud je zbytečně protivný, rozčilený nebo dokonce slovně či jinak agresivní.
Vietnamci jsou velmi pověrčiví – v žádném případě se jim za to nevysmívejte. Stejně jako v Thajsku se nikomu nesahá na hlavu, na nikoho se neukazuje a k nikomu se neobracejte chodidly – je to neslušné a směrem k sochám Buddhy dokonce zakázané; v chrámu si sedněte tak, abyste měli chodidla schovaná pod sebou; před vstupem do chrámu se zouvá a jsou nutná zahalená kolena i ramena.
Vietnamci velmi dbají na svůj zevnějšek, muži chodí téměř výhradně v košilích, ženy v dlouhých kalhotách a hedvábných blůzách. I od turistů se očekává, že na veřejnosti budou slušně oblečeni – při společenském styku nejsou krátké kalhoty vhodné ani pro neformální setkání. Ideálem krásy je bílá pokožka; všechny Vietnamky se před sluníčkem důsledně chrání – na poli typickým špičatým kloboukem, ve městě slunečníkem nebo aspoň deštníkem a dlouhými rukávy.
Nezdvořilé je mluvit na veřejnosti o politice a zejména kritizovat politický režim.
Specifikem vietnamské kultury je uctívání předků, protože věří, že duše po smrti žije dál a ochraňuje své potomky. Průběžně je prosí o pomoc, modlí se k nim, přinášejí jim obětiny a nikdy nezanedbají den výročí jejich úmrtí. Důležité je i správné umístění a orientace hrobu (stejně jako domu, domácího oltáře, chrámu apod.).
Při setkání se lidé zdraví podáním rukou. Navštívenky a dárky se předávají a přejímají vždy oběma rukama – převzetí jednou rukou, či dokonce položení na stůl (podobně jako podávání peněz při placení) je společensky nepřijatelné.
Je třeba také vnímat, že všichni turisté jsou považováni za bohaté, protože pro většinu Vietnamců by již jen samotná cesta přes půl zeměkoule byla nedosažitelným luxusem.
 

Více informací

Náboženství
buddhismus (55 %), křesťanství (7 %), konfucianismus, taoismus
Měna: dong (VND) = 10 hao = 100 xu
 
 
Údaje o produktech uvedené na těchto stránkách byly zpracovány na základě informací dostupných v době jejich zpracování.
Čedok si vyhrazuje právo na změnu těchto údajů a opravu případných tiskových chyb respektive chyb při zadávání dat.

Veškerý obsah těchto stránek je majetkem společnosti Čedok a.s. a jeho další šíření bez souhlasu vlastníka je nezákonné.
Informace a rezervace na bezplatné modré lince Čedoku 800 112 112 nebo na tel. 221 447 777
©2014 cestovní kancelář Čedok a.s., držitel certifikátu ISO 9001:2000 | webmaster
Naši partneři:  AVIA, a.s. | Jooka.cz