telefon 800 112 112 po - ne 8:00 - 21:00 Letenky | Dovolená na míru | Fotbal | Čedok.com
GO
Můj Čedok | Katalogy | Platby online | Smluvní podmínky | Služby | O nás | Kontakt

Albánie - praktické rady a informace


vlajka Albánie
Albánie - mapa (klikněte pro větší náhled)
 

Geografické údaje

Poloha: jižní Evropa
Oficiální název: Albánská republika
Hlavní město: Tirana
Počet obyvatel: 3 510 484
 

Měna, kurzy

Měna 1 lek (ALL) = 100 qindarek
Aktuální kurz: 100 ALL = 19,91 Kč
 

Klimatické podmínky

Klima je na pobřeží středomořské: zimy jsou mírné a deštivé, léta slunečná, suchá a horká, s denními teplotami až 40 ?C. V Tiraně jsou průměrné červencové teploty 25 °C, lednové 7 ?C. Ve vnitrozemí je podnebí kontinentální, s vyššími teplotními rozdíly mezi létem a zimou a dnem a nocí. V horách teploty klesají se stoupající nadmořskou výškou, v zimě i pod nulu. V létě může pršet kdykoliv a v zimě běžně sněží. Teploty snižuje i studený vítr (bóra). Nejstálejší počasí, obvykle bez deště, bývá od konce dubna do začátku července a od začátku září do konce října. Koupat v moři se lze od května do října.
 

Ceny

Uváděné ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně i sezónně. Potraviny v obchodech jsou většinou dovezeny z Makedonie, Řecka nebo Itálie.
V obchodě
coca cola, plechovka 0,2 l = LEK 100
limonáda Ivi, plechovka 0,2 l = LEK 70
balená voda 1,5 l = LEK 70
džus krabicový 1 l = LEK 70
mléko 1 l = LEK 100 – 150
chléb 500 g = LEK 60
sýr 100 g = LEK 90
vejce 12 ks = LEK 160
mražené kuře 1 kg = LEK 350
jablka 1 kg = LEK 100
pomeranče 1 kg = LEK 120
pivo místní (Korça, Tirana) 0,5 l = LEK 150 – 230
pivo importované (Heineken, Amstel) 0,33 l = LEK 250
víno 0,7 l (místní nebo kosovské) = LEK 450
krabička cigaret Marlboro, Dunhill = LEK 240
 

Clo, dovoz, vývoz

Celní kontrola je standardní; při průchodu celní přepážkou je každý cestující povinen mít u sebe výhradně svoje vlastní zavazadlo. Všechny cizí měny musí být při příjezdu deklarovány.
Bezcelně lze dovézt přiměřené množství věcí neobchodní povahy k osobní potřebě cestujícího a jeho rodiny a dárky a suvenýry nepřevyšující hodnotu 30 tisíc LEK (ekvivalent cca 230 EUR; v případě osoby do 15 let je hodnota poloviční); dále 200 ks cigaret nebo 100 ks krátkých doutníků nebo 50 kusů doutníků nebo 250 gramů tabáku; 1 litr destilátu s 22 a více % alkoholu, 2 litry vína či destilátu s obsahem do 22 % alkoholu a 50 gramů parfému či 0,25 litru toaletní vody. Na osoby do 15 let se bezcelní dovoz tabákových výrobků a alkoholu nevztahuje, na osoby ve věku 15 až 18 let se vztahuje jen bezcelní dovoz tabákových výrobků, nikoliv alkoholu. Dovoz rostlin a semen je zakázán. Dovoz masa podléhá veterinární kontrole. Při cestě autem je možný dovoz paliva v nádrži a navíc max. 20 litrů v kanystru.
Zakázán je dovoz omamných a psychotropních látek. Zbraně lze dovážet pouze s příslušným povolením. Vývoz předmětů archeologické, historické, vědecké nebo kulturní hodnoty vyžaduje zvláštní povolení.
 

Časový posun

Čas je celoročně shodný s časem v České republice. Albánie zavádí letní čas od poslední neděle v březnu do poslední neděle v říjnu.
 

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Shodně s ČR 220 V/50 Hz; napětí však často kolísá nebo vypadává. Zásuvky jsou téhož typu jako v ČR. Výpadky proudu (i na několik hodin) a kolísání napětí v síti jsou běžné; pro přístroj citlivý na výkyvy napětí je třeba si přibalit stabilizátor.
 

Fotografování a filmování

Je zakázáno fotografovat vojenské objekty, námořní přístavy a vojenský a vládní personál; zásadně tedy nefotografujte nejen vojáky, ale ani celníky a policisty, jinak vám hrozí i zabavení fotoaparátu bez náhrady.
Vždy respektujte srozumitelné piktogramy s přeškrtnutým fotoaparátem či videokamerou; v některých interiérech je zakázáno fotografovat s bleskem. Při fotografování místních lidí vždy požádejte předem o svolení, alespoň gestem.
 

Internet

Internetové kavárny jsou pouze ve větších městech. Připojení nabízejí i některé hotely. Obvyklá cena je 100 – 120 LEK/hodinu. V Tiraně najdete několik kaváren s bezplatným připojením WiFi.
 

Jazyky, dohovoření

Albánština (gjuha shqipe) je samostatnou větví indoevropské jazykové skupiny, se dvěma hlavními dialekty, které se vyvinuly severně a jižně od řeky Shkumbin, protékající střední Albánií od východu k západu. Na severu žijící Gegové (katolíci nebo muslimové) hovoří gegštinou, na jihu Toskové (pravoslavní nebo muslimové) mluví toskštinou. Ta se za období komunismu stala základem spisovné albánštiny a v roce 1972 byla prosazena jako úřední jazyk. Albánštinou hovoří přibližně 6 milionů lidí. Kromě Albánie a Kosova najdeme rodilé mluvčí i v Makedonii, Černé Hoře, Řecku, v Itálii a USA. S mladší generací a v hotelích se dorozumíte i anglicky, italsky, řecky a rusky.
Albánština se píše upravenou latinkou, zahrnující „ë“ (střední neutrální hláska podobná českému „a“) a „ç“ (jako české „č“). Používá spřežky podobné jako v angličtině (sh, zh, th). Kvůli větší srozumitelnosti se někdy vlastní jména přepisují (Enver Hoxha na Enver Hodža). V českých médiích kolísá jak přepis, tak výslovnost.
Několik slovíček v albánštině, která by se mohla hodit: dobré ráno = mirëmëngjes; dobrý den = mirëdita; jak se máte? = si jeni?; dobrý večer = mirëmbrëma; dobrou noc = natën e mirë; nashledanou = mirupafshim; děkuji = faleminderit; prosím = ju lutem; nerozumím albánsky = nuk kuptoj shqip; velmi pěkný, báječný = šum mirë. Ano se řekne „po“ a hlavou vrtíte jako při českém „ne“. Naopak „ne“ se řekne „jo“ a hlavou kýváte jako při souhlasu.
 

Kriminalita

Bezpečnostní situace odpovídá evropské úrovni. Zvýšené opatrnosti je ale třeba při pohybu v horských oblastech podél hranice s Kosovem a Černou Horou. Na kosovsko-albánské hranici dosud nebylo zcela vyčištěno území zaminované během konfliktu v letech 1998-99. V horách byste se nikdy neměli pohybovat sami (jednotlivec, dvojice). Každé město má zřejmě svoji organizovanou skupinu zločinců, specializujících se na vydírání, loupeže, přepady, únosy i vraždy; to by se však nemělo týkat turistů. Pokud byste byli přepadeni, nebraňte se a požadovanou věc nebo peníze odevzdejte; váš život má větší cenu. Na aktuální bezpečnostní situaci se doporučuje informovat se před cestou na zastupitelském úřadu Albánské republiky nebo na Ministerstvu zahraničních věcí ČR.
Pouliční kriminalita je vysoká a zejména ve městech a v místech s větší koncentrací lidí a v noci reálně hrozí riziko okradení. Zásadně s sebou nenoste větší finanční částky nebo dokonce veškerou hotovost. Cenné předměty, šperky, peníze, letenky a podobně patří do hotelového nebo pokojového trezoru; pokud je musíte mít u sebe, pak ne všechny na jednom místě. Kopii pasu a pasovou fotografii uložte odděleně od originálu nebo ji můžete nosit u sebe; usnadní to vyřízení náhradních dokladů v případě jejich ztráty či odcizení. Odděleně od platební karty si uložte její číslo a telefon banky pro nahlášení její ztráty nebo odcizení. Poznamenejte si i důležitá telefonní čísla pro případ ztráty mobilního telefonu. Nedejte se vtáhnout do hraní hazardních her.
Hotel neručí za věci ponechané volně v hotelovém pokoji. Pokud si kamery a fotoaparáty neberete s sebou ven, patří do trezoru nebo alespoň do kvalitně uzamčeného hlavního pevného zavazadla. Na vycházce či na pláži nikdy nenechávejte své věci bez dozoru. V zapůjčeném autě rovněž nic nenechávejte a parkujte výhradně na bezpečných (hlídaných) parkovištích. Nocování na parkovištích se rozhodně nedoporučuje.
Pamatujte, že vaše bezpečnost začíná již ve chvíli, kdy si připravujete vybavení na cestu. Abyste se nestali cílem nežádaného zájmu, oblékněte se konzervativně. Zejména příliš drahé oblečení a šperky vás na první pohled odliší jako turistu. Vždy cestuje nalehko – nevozte s sebou mnoho zavazadel, která byste neměli kam odložit a musíte je neustále hlídat. Vizitku se svým jménem, adresou a telefonním číslem vložte dovnitř každého zavazadla a zároveň jako visačku na toto zavazadlo, abyste je mohli kdykoliv identifikovat mezi jinými jemu podobnými.
 

Kuchyně - jídlo a nápoje

Kuchyně v Albánii je chutná a zdravá, ovlivněná kuchyní řeckou, bulharskou, černohorskou i tureckou. Typické je používání olivového oleje, česneku a bylinek, sýrů, lilku, paprik a zelí. Ve vnitrozemí převládá vynikající skopové, jehněčí, telecí a kůzlečí, sladkovodní ryby (koran, pstruh, úhoř, kapr), na pobřeží mořské ryby a mořské plody (mušle, chobotnice a sépie). Jako předkrm se nabízejí kuřecí játra, různě upravený lilek nebo pórek, dolma (plněný vinný list) nebo nakládaná kapusta. V částečně muslimské zemi překvapí vepřové; slavnostním jídlem je pečená kachna. Nejoblíbenější úpravou je grilování. Vynikající jsou zeleninové saláty, jogurty, balkánský sýr (mnoho typů, zejména feta podobná řecké) a místní ovoce (hrozny, broskve, meruňky, melouny). Jako předkrm se nabízí byrek (pečivo plněné masovou nebo zeleninovou nádivkou), jako rychlé občerstvení suflleakë (kebab), šiškebab (kousky marinovaného grilovaného masa na špejli) nebo zapečené bagety. Gyros se podává v chlebové placce pita s dresinkem tzatziki. Přílohou masa (mish) jsou hranolky nebo toasty polité olivovým olejem, se zeleninovou oblohou nebo saláty více druhů (albánský bramborový, fazolový, kapustový, rajčata a okurky, jogurt a kysaná smetana). Preferovaným dezertem je čerstvé ovoce, ovoce v medu nebo xupa (pudink s vlašskými ořechy). Zákusky v cukrárnách jsou přeslazené (inspirace tureckou kuchyní), základem jsou med a sušené fíky.
Z nealkoholických nápojů se pijí soudobé mezinárodní značky, minerálky i energetické nápoje. Místní specialitou je boza, vyráběná z kukuřičné a pšeničné mouky. Typickým tvrdým alkoholem je rakije (v Albánii vyráběná i z moruší). Překvapí kvalita místních albánských vín, z červených merlot a z bílých tokajské. Oblíbené je i pivo (místní Birra Tirana) a koňak Skanderbeg, pojmenovaný dle národního hrdiny. Káva (kafe turke) se nejprve smísí s cukrem a teprve poté zalije vařící vodou. Voda v kohoutku je obvykle pro pití bezpečná (chlorovaná), ale Albánci upřednostňují minerálky, limonády a sycené nápoje.
Vybrané speciality:
conlek: dušené maso s cibulí
fërgës: dušené maso, případně i vnitřnosti v husté paprikové smetanové omáčce
kebab: grilované šištičky z  mletého hovězího s cibulí a česnekem
meze mishi: směs jehněčího, skopového, vepřového a hovězího masa se zeleninou a hranolky
qoftë: masové knedlíčky, obvykle skopové
rosto me salcë kosi: rostbíf s kysanou smetanou
sheqerpare: kuličky ze sladkého těsta
shishqebab: kousky marinovaného skopového, vepřového nebo hovězího, grilované na špejlích s plátky cibule
suflleakë – gyros v pitě: kousky různého druhu masa, odkrajované z rotačního grilu, vkládané do chlebové kapsy, s přílohou dle výběru (obvykle s rajčaty, cibulí, další zeleninou, tzatziki, případně hranolky)
tave kosi: skopové v jogurtu
tullumba: válečky těsta pečené a obalené v sirupu
 

Místní doprava a taxi

Letecká
Mezinárodní letiště Matky Terezy v Tiraně (Tirana International Airport Nënë Tereza, TIA, Läti) je jediné mezinárodní letiště v Albánii, u obce Rinas asi 25 km od Tirany. Vzletová dráha měří 2,7 km a v moderním terminálu z roku 2007 se nachází směnárna, duty-free, restaurace, půjčovny aut a několik obchodů se suvenýry. Do centra Tirany jezdí autobus Rinas Expres každou celou hodinu (jízdenka stojí 200 LEK) a dopravu zajišťují i taxi, jejichž řidiči většinou sami kontaktují cestující (30 min, cca 20 eur). Letiště ročně odbaví okolo 1 milionu cestujících. Přímé lety mezi Prahou a Tiranou neexistují (2012); spojení se nabízí přes Istanbul, Budapešť, Vídeň, Milán nebo Curych. Národní letecká společnost Albanian Airlines zanikla v roce 2011. Od roku 2005 je albánským nízkonákladovým dopravcem Belle Air, který plánuje přímé spojení mezi Prahou a Tiranou od roku 2012. Pravidelná vnitrostátní letecká doprava neexistuje.
Železniční
Železniční síť se začala budovat v roce 1917 jako úzkorozchodná, určená pro nákladní dopravu vytěžených rud do přístavu Vlorë. Osobní doprava na trati se standardním rozchodem byla zahájena v roce 1947 a spojka pro nákladní dopravu do Černé Hory zprovozněna roku 1986. Dnes se délka železniční sítě udává 447 km; tratě nejsou elektrifikované a obecně jsou spíše ve špatném stavu. Vlaky jsou extrémně pomalé, taženy českými dieselovými lokomotivami a sestaveny z vyřazených vagónů různých evropských zemí; hygienické podmínky ve vlacích jsou nevyhovující. Hustota spojů je nízká; na žádné trati s výjimkou Durrës –Tirana nejezdí více než dva spoje denně. Z klíčového železničního uzlu Durrës míří vlaky též do Shkodër, Fier a Vlory a přes Elbasan k Ohridskému jezeru do Pogradce. Mezinárodní železniční spojení neexistuje.
Lodní
Albánie má 25 námořních lodí; největší námořní přístavy jsou Durrës, Saranda, Vlora a Shëngjin. Pravidelné mezinárodní trajekty sem míří z italských přístavů Ancona, Bari a Brindisi. Na vnitrozemských řekách jsou cílem vodáků na raftech a kánoích zejména řeky Drin (v Albánii jen 19 km), Shkumbin, Osum a Vjösa s překrásnými kaňony. Optimální dobou pro splouvání těchto řek je počátek léta; kajakáři upřednostňují jaro na řekách Devoll, Osum a Valbona. Po přehradním systému na řece Drin plují trajekty z vesnice Koman do města Fierzë a zpět, lodní doprava funguje i na Ohridském jezeře.
Autobusová
Hlavním dopravním uzlem je Tirana, odkud jezdí autobusy přibližně dvakrát denně, zpravidla brzy ráno a pak odpoledne, do všech větších měst (Shkodër, Korçë, Saranda, Gjirokastër, Peshkopi a Durrës). Autobusové společnosti jsou soukromé, doprava je v rámci možností spolehlivá a levná; jízdenka se kupuje u řidiče a bývá zcela plno. Jízdní řády neexistují a nejspolehlivější informace o umístění zastávky a konkrétním spojení poskytnou místní obyvatelé. V Tiraně autobusy vyjíždějí od hlavního vlakového nádraží a ze stanoviště u ulice Rr. e Kavajës. Další možností, zejména na jihu a ve vnitrozemí, jsou minibusy (furgony), které má téměř každá obec. Ráno jede do nejbližšího města, navečer se vrací. Spojují i menší lokality mimo hlavní tahy a odjíždějí ve chvíli, kdy řidič usoudí, že je vozidlo dostatečně obsazené. Nastoupit i vystoupit lze na znamení nebo dle dohody; cenu se doporučuje dohodnout předem, závisí nejen na délce jízdy, ale i kvalitě silnice (např. z Tirany do Durrës za 200 LEK). Ze Shkodër míří i přes hranice do Ulcinje v Černé Hoře.
Městská
Funguje pouze v Tiraně a větších městech a většinou se jedná o zastaralé autobusy včetně ojetých českých karos. Jízdenka se kupuje u průvodčího po nástupu do autobusu a stojí cca 30 LEK. Cizincům se doporučuje upřednostnit taxi.
Taxíky
Ve větších městech čekají taxíky zejména před hotely a v Tiraně také na centrálním stání na náměstí Shesi Avni Rostemi. Měly by mít označení taxi, ale odlišit „černé“ taxíky je těžké. Zásadně se doporučuje domluvit cenu předem a platit až po vystoupení a vyložení zavazadel.

jednosměrná jízdenka v městské dopravě = LEK 30
taxi nástup = LEK 200, 1 km normální tarif = LEK 90
benzín, diesel 1 l = LEK 180
 

Nákupy a suvenýry

Nejlepším suvenýrem jsou originální rukodělné výrobky. Na tržištích, bazarech i v kamenných obchodech se nabízejí mj. ručně tkané koberce, předměty a filigrán ze stříbra nebo mědi, dřevořezby a výrobky ze dřeva a kůže, sošky národního hrdiny protitureckého odboje Skanderbega či Matky Terezy, keramika, výšivky, antikvity i místní kroje, nechybí pohlednice, skládačky, skleničky, těžítka a trička s albánskými motivy nebo albánskou vlajkou. Vítaným dárkem může být i místní med, koňak Skanderbeg, rakije, či alabastrové popelníčky ve tvaru bunkru. Na tržištích i v bazarech se smlouvá a praktikuje se i výměnný obchod, ceny bývají výrazně nižší než v kamenných obchodech. Tradiční bazary, zajímavé pro turisty, najdete v Krujë, Korça, Shkodër, Gjirokastër a v Tiraně.
Otevírací doba běžných obchodů je 8.00 – 12.00 a 15.00 – 19.00, někdy i déle, zejména v létě. Přes poledne se obvykle drží siesta, takže je zavřeno.Bazary a prodejní stánky podél silnic bývají otevřeny i v sobotu a v neděli, zejména v turistických lokalitách; místní bazary naopak někdy končí už po poledni. ceny. Své obchůdky mají i větší hotely. V Tiraně se nacházejí obchody otevřené i celou noc a také téměř evropské supermarkety. Síť hypermarketů QTU je zastoupena ve všech velkých městech (Tirana, Durrës, Fier, Vlora, Korça, Saranda). Na mnoha místech se jako platidlo přijímá euro.
Daň z přidané hodnoty na všechno zboží a služby činí 20 %; institut vrácení DPH při vývozu se v Albánii neuplatňuje.
 

Oblečení, zavazadla

Optimální oblečení je lehké a pohodlné, spíše sportovní a nejlépe vzdušné, nemačkavé. Na večeři do hotelové restaurace není vhodné (a často ani dovoleno) chodit v šortkách, tílkách, šatech jen na ramínka a podobně. Určitě přibalte přiměřeně „společenský“ oděv, například muži košili a ženy delší šaty. Vpodvečer se může hodit lehký svetr. Prohlídka kostela je možná jen ve slušném oblečení (míněno delší kalhoty či sukni a košili či halenku s rukávy). Pokud je povolen vstup do mešity, je nutné ještě se zout a ženy zakrýt vlasy. Boty si vezměte pohodlné pevnější sandály, do hor turistickou obuv. Nezapomeňte větrovku, pláštěnku, deštník, pokrývku hlavy, repelent a sluneční brýle.
Zavazadla si vyberte pevná a praktická. Odbavované zavazadlo (kufr nebo kabela) do 15 až 20 kg a příruční zavazadlo (nejlépe batůžek na záda) do 5 až 8 kg váhy, dle předpisů konkrétní letecké společnosti. Zavazadla podaná k letecké přepravě musí být uzamčena a opatřena vaší jmenovkou a adresou, příruční zavazadla do letadla nesmí obsahovat potenciálně nebezpečné předměty, vyloučené z přepravy. Zvažte obsah svých zavazadel: jedete si užívat, nestěhujete se. Navíc jste v civilizaci a i kdybyste něco postrádali, vše se tu dá koupit.
 

Opalování

Používejte opalovací mléka a krémy s dostatečně vysokým faktorem odpovídajícím citlivosti vaší pleti. Neopalujte se přes poledne, protože svěží vítr u moře skutečnou teplotu vzduchu zdánlivě snižuje a vede k podcenění vlivu záření. Ve stínu a při plavání se opálíte také. Pokud se přesto spálíte, použijte pantenol gel nebo obyčejný bílý jogurt. Před sluněním nepoužívejte deodoranty a voňavky, mohly by se vám na pleti udělat nepříjemné skvrny. Pijte, i když nemáte žízeň.
 

Pláže a koupání

Albánské pobřeží o délce 362 km nabízí krásné koupání téměř v každé přímořské vesnici; písčité a někde oblázkové pláže jsou čisté a obvykle liduprázdné. Méně navštěvované pláže se nacházejí u malých vesniček (Qëparo, Dhërmi, Ksamil), frekventovaná (a také dražší) je „Albánská riviéra“ mezi Durrës a Kavajë a pláže v dosahu měst Vlora a Saranda u Jónského moře. Dosud opomíjené jsou pláže v severní části pobřeží u Velipoja a Shëngjin, kde je však tmavší písek. Hotely a možnosti ubytování přímo na plážích jsou v lokalitách Radhime, Dhërmi, Jali a Himarë. Infrastruktura na plážích je minimální. Koupání a opalování „nahoře bez“ se toleruje jen na odlehlých plážích a nudismus raději nezkoušejte.
 

Pošta

Poštovní úřady (zyrë poste) se nacházejí ve všech větších městech; otevírací doba je pondělí až pátek od 7.00 do 17.00 až 19.00 hod a v sobotu od 8.00 do 13.00 hodin. Kromě odesílání a přijímání zásilek mají i fax a prodávají známky (pullë, vulë), které jinak koupíte jen výjimečně v prodejnách suvenýrů spolu s pohledy. Ty se doporučuje odeslat přímo z pošty. Pohled stojí 10 – 20 leků dle kvality, známka do EU 40 leků. Do ČR jde pošta přibližně týden.
 

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Půjčovny automobilů jsou označeny „Rent-a car“ a nacházejí se ve velkých městech jako Tirana, Vlora, Durrës, na letišti v Tiraně či v přístavu Sarandë. Pronájem je možný zajistit i předem z České republiky prostřednictvím internetu. Pronájem nabízejí mezinárodní společnosti Avis, Hertz, Europcar a Sixt a také řada místních. Ceny se liší podle sezóny, nabídky a poptávky, značky vozu, jeho kvality a vybavení (například automatická převodovka). Záleží také na rozsahu poskytnutého servisu a délce pronájmu. Doporučujeme pronájem auta s řidičem; o ceně je možné smlouvat, počítejte s cenou 2 tis. LEK za hodinu. Nejlepším dopravním prostředkem (hned po oslu) je buď silný terénní automobil s pohonem 4x4 nebo terénní motorka.
Pronájemce automobilu musí být starší 21 let a vlastnit řidičský průkaz minimálně 2 roky; uznává se řidičský průkaz platný v ČR, mezinárodní se nevyžaduje. Dále je třeba předložit pas a kreditní kartu. Platba kreditní kartou je obvykle požadována předem (případně složení zálohy nebo jistiny). Vždy pečlivě zkontrolujte technický stav vozu a podmínky smlouvy; zejména se ujistěte o celkové ceně (včetně poplatků a daní a pojistek), zda zahrnuje úplné i havarijní pojištění auta a jaká je výše spoluúčasti (CDW full insurance); zda je v ceně neomezený počet kilometrů a jaké palivo máte čerpat. Nezapomeňte si vzít číslo telefonu, kam volat, kdyby byl s autem problém.
Z celkové délky 18 tisíc kilometrů silnic jsou jen asi tři čtvrtiny zpevněných, přičemž jejich kvalita je velmi různá, od zcela nově stavěných dálnic po úzké horské silničky plné zatáček, sjízdných jen pro zkušené a otrlé řidiče. Proto upřednostněte auto s vysokou nápravou, kvalitními pneumatikami a náhonem na všechna čtyři kola. Na vedlejších silnicích jsou běžné výmoly a nezpevněné krajnice. Cestovní rychlost je nízká, i na dálnici počítejte průměrně 60 km/h. Jízda v noci se nedoporučuje; na silnici se vyskytují neosvětlená vozidla, cyklisté, vozy tažené koni či osli, chodci i stáda ovcí či koz. Určitě budete potřebovat klakson (který je však v noci zakázáno používat ve městech a v obydlených oblastech, s výjimkou bezprostředně hrozícího nebezpečí).
Nové kvalitní silnice spojují Tiranu a Durrës (čtyřproudá rychlostní silnice) s pokračováním do Lushnje a Fieru, Tiranu a Skhodër až na hraniční přechod s Černou Horou, Tiranu přes Rrogozhinu a Elbasan až k Ohridskému jezeru a k hraničnímu přechodu Qafe Thane do Makedonie a Tepelenë přes Gjirokastër na hraniční přechod Kakavijë do Řecka. Silniční mapy občas neodpovídají realitě, zejména co se týče kvality a sjízdnosti konkrétní trasy. V terénu často chybí směrové značení.
Dopravní předpisy a předpisy pro vybavení vozidla jsou srovnatelné s ČR; řidič soukromého vozidla může mít v krvi 0,5 promile alkoholu. Bezpečnostní pásy jsou povinné (na zadních sedadlech pouze, je-li jimi vozidlo vybaveno). Motocyklista i jeho spolujezdec musí mít helmu. Maximální povolená rychlost, pokud není značkou upraveno jinak, je pro osobní auta a motocykly na dálnici 110 km/h, mimo obec 80 km/h, v obci 50 km/h. Auto s karavanem smí jet na všech silnicích maximálně 80 km/h. Albánci však rychlostní omezení běžně ignorují a policejní hlídky jsou jen u větších měst. Při některých prohřešcích (alkohol, zakázané parkování, sjeté pneumatiky) může policie vozidlo obstavit nebo odtáhnout, zejména v Tiraně. Doprava ve městech je chaotická a komplikuje ji zejména neexistence směrovek; cestujete-li sami, vybavte se spolehlivou mapou. Počítejte s tím, že auta parkují kdekoliv a dopravní předpisy se nedodržují, zejména přednost v jízdě, a to ani na kruhové křižovatce. Čerpadel je dostatek jen podél hlavních silničních tahů, kde se překotně staví nová (společnosti ALPET = Albanian Petrol nebo Kastrati). Ve vnitrozemí je jich málo a v horách nejsou žádná. Většina stanic nabízí jen naftu a kvalita benzinu je problematická. Benzín pro osobní vozy je označen jako „Unleaded“ nebo „Benzin Super“. Pouze na některých čerpadlech lze platit kartou. „Lavazhe“ je myčka aut, obvykle jen hadice s tekoucí vodou. Ke každé nehodě, jejímž jste účastníkem, přivolejte policii.
 

Restaurace, ceny, doporučení

Restaurací naleznete dostatečné množství, občas najdete dobrou nabídku jídel i v provozovně, která vypadá spíš jako kavárna. V horách na klasické restaurace nenarazíte. Ve městech objevíte kromě tradičních podniků i restaurace italské, francouzské či čínské. V lepších restauracích v turisticky atraktivních lokalitách se doporučuje rezervace míst předem.
Počítejte s cenou 500 – 1000 LEK za jídlo v běžné restauraci, pizza stojí od 250 LEK výš, pivo 250 – 300 LEK a plechovka nealko 100 LEK. Zahraniční piva (Amstel, Heineken, Grelsh, Peroni, Skopsko) jsou dražší, než místní. Kávu (tureckou nebo espreso) dostanete za 30 až 70 LEK. Rychlé občerstvení nabízejí fastfoody, zejména Albanian Fried Chicken (=AFC), Kolonat, Best Chief, kde dostanete teplé jídlo za 150 – 200 LEK.
Důležitým začátkem dne je snídaně, kdy Albánci snídají rýžový pilaf nebo výživnou polévku; turistům se v hotelích nabízí snídaně klasická kontinentální. Hlavním jídlem dne je oběd, kdy hlavní chod je doplněn saláty a u kávy můžete posedět nekonečně dlouho.
teplé jídlo ve fastfoodu (gyros, hamburger, kebab) = LEK 150 – 200
menu v McDonalds = LEK 350
pizza = LEK 250 – 300
polévka = LEK 120
hlavní jídlo v běžné restauraci = LEK 500
grilovaná ryba (dle druhu a množství) = LEK 650
zeleninový salát = LEK 150 – 250
domácí pivo točené = LEK 150
káva (turecká, espreso) = LEK 30
 

Různé

Demografie a náboženství
Asi 95 % jsou Albánci; na severu převažují Gegové (zásadní je pro ně rodové zřízení a zvykové právo, donedávna i včetně krevní msty), na jihu Toskové. Žijí zde i Řekové (3 %), dále Makedonci, Černohorci, Rumuni, Bulhaři, Srbové a Romové. Mnoho etnických Albánců žije v přilehlém Kosovu (1,8 mil.), Makedonii (800 tis.), Černé Hoře (30 tis.), Srbsku (500 tis.) a Řecku (1 mil.).
Od dob Osmanské říše vyznává islám 70 % obyvatel a Albánie je tak jedinou evropskou zemí s muslimskou většinou. Ortodoxními křesťany (převážně na jihu) je 20 % a římskými katolíky (zejména na severozápadě země) 10 % obyvatel. Přes polovinu obyvatel žije ve městech; vedle Tirany to jsou Durrës, Shkodër (Skadar, Škodra) a Vlorë. Pracovní sílu představuje 1 milion obyvatel, z nichž 48 % pracuje v zemědělství, 23 % v průmyslu a 29 % ve službách. Průměrný věk činí 29 let, průměrná délka života muži / ženy je 75 / 80 let. Gramotnost dosahuje 97 % obyvatel.

Zeměpis, geografické poměry
Albánie je středomořský stát na Balkánském poloostrově; celková délka hranic je 717 km, z toho s Černou Horou  172 km, Kosovem 112 km, Makedonií 151 km a Řeckem 282 km. Západní pobřeží omývá Jaderské moře, jihozápadní Jónské moře, celé pobřeží měří 420 km. Od Itálie odděluje Albánii Otrantská úžina. Hlavním městem je Tirana (350/ 800 tis. obyv.).
Dvě třetiny území zaujímají hory albánsko-řecké soustavy s hraničním masívem Korab (Maja e Korabit), kdy Golem Korab (2764 m n.m.) je nejvyšší horou Albánie i Makedonie. Na sever na hranice Albánie, Černé Hory a Kosova zasahují Dinárské Alpy svou nejvyšší částí, pohořím Prokletije (Bjeshkët e Nemunaje), s nejvyšší horou Maja e Jezercës (2694 m n.m.). Toto pohoří přechází na jihu plynule v Severoalbánské Alpy, sahajícími až k řece Drin. Prokletije i Albánské Alpy jsou vápencové a velmi členité, s impozantními stěnami a hlubokými roklemi. Dešat je pohoří na hranici mezi Albánií a Makedonií; nejvyšším vrcholem je Velivar (2375 m n.m.); je hustě zalesněné, s říčními soutěskami a ledovcovými plesy. Nížiny o šířce 20 – 30 km se táhnou podél pobřeží; v severní části až k Vloře se nacházejí široké písčité pláže lemované borovými lesíky, jižně od Vlory je pobřeží skalnaté s vápencovými útesy a plážičkami, k nimž bývá nesnadný přístup.
Největší řeky jsou Drin (148 km; vznikající soutokem Černého a Bílého Drinu; na dolním toku splavná), Buna (na hranici Albánie a Černé Hory), Devolli (181 km), Mati (115 km; splavuje se po ní dřevo), Semani (85 km; vzniká soutokem Osumu a Devolli), Shkumbin a Vjosa (249 km; využívaná pro zavlažování). Prespanské jezero (Liqeni i Prespës; 285 km2; 853 m n.m.) leží na hranicích s Makedonií a Řeckem; vzniklo v tektonické sníženině, je syceno podzemními prameny, maximální hloubka je 54 metrů a podzemním tokem napájí níže položené Ohridské jezero (Liqeni i Ohrit; 349 km2; 685 m n.m.) rovněž tektonického původu na hranicích s Makedonií, o maximální hloubce 286 metrů. Vytéká z něho Černý Drin. Sesterským jezerem Prespy je Malá Prespa (45 km2; 855 m n.m.), rovněž na hranici s Řeckem, s největší hloubka 7 m, cenný mokřad chráněný Ramsarskou konvencí (1999) a světově významné hnízdiště pelikánů kadeřavých.
Největší je krasové Skadarské jezero (Liqeni i Shkodrës; 356 – 391 km2; z toho v Albánii 148 km2; 6 m n.m.) na hranicích s Černou Horou; je hluboké pouhých 12 metrů a od Jaderského moře ho odděluje písečný náplav Rumija. Vlévá se do něj Drin, ale v jeho dně je na 50 pramenů, což mu zaručuje čistou vodu.
Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky
Ochranou přírody je v Albánii pověřeno ministerstvo životního prostředí, lesů a vodní správy. Zákony na ochranu přírody země postupně přijímá a vylepšuje. Chráněná území v Albánii zahrnují 15 národních parků, 5 chráněných krajinných oblastí, 4 přísně chráněné přírodní rezervace, 26 řízených přírodních rezervací a další území se speciální ochranou.
Jako národní parky byly vyhlášeny Lugina e Valbonës (8000 ha), Thethi (2630  ha ), Lura (1280 ha), Mali i Tomorrit (4000 ha), Dajti (3300 ha), Pishat e Divjakës (1250 ha), Llogorasë, Butrint, Prespa a Malá Prespa, Lugina e Valbonës, Hotova-Dangëlli, Shebenik-Jabllanica; Drenova. Mořský národní park Karaburun-Sazan (12428 ha; 2010) chrání vody do vzdálenosti 5 km od pobřeží poloostrova Karaburun a ostrova Sazan, kde se vyskytuje vzácný tuleň středomořský a na dně se nacházejí vraky lodí řeckých, římských i z druhé světové války. Chráněné archeologické lokality jsou Amantia, Antigonea, Apollonia, Byllis, Hadrianopolis, Lissus, Oricum, Phoenice a Shkodër.
Turisticky nejnavštěvovanější chráněnou oblastí jsou Bredhi Drenovës (1386 ha; 1966) jižně od města Korçë, kde nalezneme jedlobukové pralesy a geomorfologicky zajímavé skály. Ornitologicky a herpetologicky cenný park Divjaka-Karavastas (1250 ha; 1956; Ramsar) se nachází na mořském pobřeží jihozápadně od Tirany; charakterizují jej ostrůvky, poloostrovy a písečné duny s  borovicí halepskou a piniemi. V národním parku Tomorri (4000 ha; 1956) na jihu Albánie jsou chráněny horské ekosystémy o výškovém rozpětí 800 – 2416 m n.m., kde dosud žijí vlci, rysi, kočky divoké, šakali, supi i orli. Cílem ochrany v NP Prespa (273 km2; 2000, Ramsar) je 11 původních druhů ryb, z toho 9 endemických. Téměř každý návštěvník projíždí okrajem NP Llogara (1010 ha; 1966) chránícím cenné lesní porosty ve výškách 470 – 2018 m n.m.) a bohatou zvířenu včetně ptactva. Nejvyšší vrchol NP Dajti (3333 ha;), východně od Tirany, měří 1613 m n.m. a vyskytuje se zde 44 druhů dřevin; park je ohrožen odlesněním; od roku 2005 sem vede kabinková lanovka. Národní park Theth (2630 ha; 1966) chrání horské scénerie s vodopády a navazuje na sousední NP Valbone (8000 ha; 1996) s údolím stejnojmenné řeky.
Flora. Pobřežní vegetace je poměrně chudá, ovlivněná dlouhodobým využíváním krajiny zejména pastvou koz a ovcí. Květena v horách je mnohem pestřejší, zejména ve vápencových lokalitách, které na jaře vyhlížejí jako pěstovaná skalka. Chráněné a špatně dostupné hory jsou dosud pokryty listnatými i jehličnatými lesy. Unikátní je vegetace rostlin na slaniscích.
Fauna. V Albánii se dosud hojně vyskytují savci v Evropě už nevídaní nebo vzácní; žijí zde medvědi, rysi, vlci, kočky divoké, divočáci, srnčí a jelení zvěř, lišky, vydry, kuny, lasice, jezevci a další, bohaté je i zastoupení obojživelníků, hadů a ptactva.

Peníze, banky šeky
V Albánii je platnou měnou lek (množné číslo lekë; LEK, ALL). Jedna setina leku se nazývá qindarkë, pro nízkou hodnotu se však nepoužívá. Mince jsou v oběhu v hodnotách 5, 10, 20, 50 a 100 lekë, bankovky v hodnotách 200, 500, 1000, 2000 a 5000 lekë. V roce 1964 byla provedena měnová reforma, spočívající ve škrtnutí nuly, tj. místo 10 starých leků byl nově 1 lek. Dodnes někteří Albánci uvádějí ceny s jednou nulou navíc.
Směnárny, banky a bankomaty jsou prakticky v každém městě; z bankomatů lze vybírat hotovost mezinárodními platebními kartami (Visa, Eurocard/Mastercard, American Express a Diners Club). Platit se s nimi dá ve větších hotelích a v mnoha restauracích, supermarketech a lepších buticích. Většinou však musíte zboží i služby platit hotově; doporučuje se mít bankovky menších hodnot. Kromě leků lze někde platit dolary a eury, například v obchodech se suvenýry či restauracích, přičemž vám vrátí v místní měně. Banky mají otevřeno zpravidla od pondělí do pátku 9.00 – 15.00, ale peníze vyměníte i ve směnárnách nebo velkých hotelích. Výměnu nabízejí i pouliční směnárníci, to ale z bezpečnostních důvodů (riziko falzifikátů či okradení) nelze doporučit.

Bektašiové, bektaši
Islámský řád, který založil ve 13. století v dobách Osmanské říše perský učenec Hadži Bektaš Veli. Řád se rozšířil do Anatolie a na Balkán. Vychází ze šíitské formy islámu a první imám Alí je stavěn téměř na roveň Bohu a proroku Mohamedovi. Řád uznává i světce, kteří se nazývají evlijové. Příslušníci řádu praktikují súfismus, což znamená osobní hledání, zdokonalování se a mysticismus. Nejníže stojí derviš (žák, mnich, hledající), výše baba (otec) a hlava řádu je nazývána dedebaba; duchovní učitel užívá titul šejch. Jedním z vnějších symbolů řádu je fez se špičkou. Jeho příslušníci nedodržují ramadán ani se nezříkají například pití alkoholu, modlitbu praktikují jen dvakrát denně a ženy nejsou odděleny od mužů, zobrazování lidské tváře je dovoleno. Nejcennější co člověk má je duše (tu dle nich mají i zvířata); hříchy jsou lži, pomluvy, násilné činy, cizoložství a úchylky. Člověk v sobě nese dobro i zlo a od Boha má svobodnou vůli, aby se mezi nimi mohl rozhodovat. Nejlepší formou meditace je práce. V čele řádu stojí dedebaba, celibát je dobrovolný. Proti snahám ustanovit řád jako samostatnou náboženskou organizaci protestují jak ortodoxní muslimové, tak pravoslavní. Na začátku 20. století byl řád na území Turecka zakázán a zrušen; útočiště našel v Albánii, kde se k němu hlásí téměř polovina albánských muslimů a kde je dnes jeho centrum (které za doby Hodžovy komunistické diktatury v letech 1967 – 1990 dočasně sídlilo v USA). Nyní řád působí zejména na území Albánie, Makedonie a Kosova, v USA a částečně i v Turecku. Bektašiové mají „tekije“ (kláštery), z nichž nejvýznamnější je Harabati Baba Teqe na okraji makedonského Tetova, založený v 16. století.

Významné osobnosti
Ali Paša Tepelenský (Ali Paša Janinský, vlastním jménem Tepedelenti; 1744 – 1822) byl albánský šlechtic, který vládl v letech 1788 – 1822 na severozápadním území Osmanské říše (dnešní jižní Albánie, severní Řecko a Makedonie), poté co využil úpadku sultanátu a osamostatnil se na území bývalého Janinského pašalíku. Vybudoval vlastní armádu o 100 tisíci mužích i loďstvo a navázal diplomatické vztahy s mnoha státy (zejména ho podporovala Francie a Rusko). Podporoval řád bektaši, stavěl hrady, silnice, akvadukty, kostely i mešity a na svém území potlačil kriminalitu. Nakonec se sultán Mahmud II. (1789 – 1839) zalekl jeho vzrůstající moci, v roce 1822 ho oblehl svou armádou, sliby přiměl ke kapitulaci a poté ho nechal popravit, dle některých pramenů zavraždit.
Gjergj Kastrioti Skanderbeg (Skanderbej, Skënderbeu, Iskender Bey; 1405 –1468) byl albánský národní hrdina, přezdívaný „Drak z Albánie“, jehož sochy se nacházejí na mnoha místech Albánie a v Lezhë má dokonce mauzoleum (1981). Narodil se jako šlechtický syn, jeho otec vedl povstání proti rozpínající se Osmanské říši, ale nakonec byl přinucen podvolit se sultánovi Bayezidovi I a všichni synové byli odvedeni jako rukojmí. Gjergj v Turecku konvertoval k islámu a absolvoval vojenskou akademii. V roce 1443 během bitvy s Maďary u Niše dezertoval z armády společně s 300 Albánci a ve své vlasti se zmocnil pevnosti Krujë, což mu umožnilo získat kontrolu nad rozlehlou oblastí. Vyhlásil nezávislost Albánského knížectví a nad pevností zavlála červená standarta Kastriotů s dvouhlavým orlem. Poté se prostřednictvím sňatku a diplomacie spojil s dalšími albánskými knížectvími a jeho armáda o síle 18 tisíc mužů úspěšně napadala sultánovy síly; ještě v roce 1444 porazila mnohem větší armádu sultána Ali Paši. Další vítězné bitvy svedla u Mokeru (1445) a Oraniku (1447). V roce 1450 Krujë oblehlo 150 tisíc osmanských Turků, ale pokořit nedobytnou pevnost se jim nepodařilo. O dva roky později naopak Skanderbeg neúspěšně obléhal Turky v pevnosti Berat a kvůli zrádci mezi svými důstojníky utrpěl těžkou porážku, v roce 1457 však již znovu zvítězil nad tureckou armádou o síle 90 tisíc mužů. Roku 1461 sultán a Skanderbeg uzavřeli mírovou smlouvu, která však vydržela jen krátce. V roce 1466 sultán Mehmed II. znovu oblehl pevnost v Krujë a po několika letech obléhání byli Turci opět poraženi. Tohoto vítězství se však Skanderbeg nedožil, protože zemřel na malárii 17. ledna 1468. Albánci bez jeho schopností vzdorovali Turkům už jen deset let a Krujë padla do jejich rukou v roce 1478. Albánie pak byla součástí Osmanské říše až do roku 1912. Skanderbeg se stal téměř mýtickým hrdinou, prohrál pouze jednu z celkem 25 bitev, které svedl s vícenásobnou přesilou.
Matka Tereza (1910 – 1997), vlastním jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, byla katolická řeholnice, misionářka a zakladatelka kongregace Misionářek milosrdenství. Narodila se v albánské rodině jako nejmladší dcera obchodníka v dnešní makedonské Skopje. Stát se jeptiškou se rozhodla ve svých 12 letech. Po první světové válce odešla do Irska a v roce 1928 vstoupila do kongregace Loretánských sester, které pracovaly i v Indii a hned následujícího roku do Indie odjela, v Darjeelingu složila slib novicky a přijala jméno Tereza. Nejprve na misionářské dívčí škole vyučovala zeměpis, ale brzy jí bylo svěřeno vedení Vyšší misijní školy St. Mary’s High School v Kalkatě. V roce 1946 opustila loretánský klášter a začala se věnovat nejchudším a umírajícím a o tři roky později založila kalkatskou kongregaci Misionářek milosrdenství (Misionářky lásky), které roku 1950 papež uznal jako řeholní společenství řídící se františkánskými principy. Zakládala útulky pro umírající, sirotky a opuštěné děti, nemocnice i školy. Později se vydala na několik cest po světě, kdy využila své popularity a možností setkávat se s významnými osobnostmi, aby získala podporu pro aktivity své kongregace a šíření křesťanských myšlenek, kdy mj. celoživotně bojovala proti potratům. Bylo o ní natočeno několik filmů: Matka Tereza (1985), který dokumentuje práci sester Matky Terezy na nejubožejších místech naší planety, a Matka Tereza: Anděl pekla (1996), v němž je obviňována ze solidarity s diktátorskými režimy, od nichž brala sponzorské dary na své aktivity. Matka Tereza byla v naší vlasti dvakrát: na pozvání kardinála Tomáška (1984) a prezidenta Václava Havla (1990), kdy byl také založen její útulek na Praze 6. V roce 1992 navštívila Slovensko u příležitosti založení útulku její kongregace v Bratislavě-Rači. Zemřela v roce 1997, kdy její řád měl přes čtyři tisíce sester působících v 610 misiích 123 zemí. Za své celoživotní humanitární dílo získala řadu ocenění – Templetonovu cenu (1973), Nobelovu cenu míru (1979), nejvyšší indické civilní vyznamenání Bharat Ratna (1980) a britský Řád Za zásluhy (1983). V roce 2003 byla papežem Janem Pavlem II. prohlášena za blahoslavenou.

Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika
Nerostné bohatství: Těží se ropa, zemní plyn a přírodní asfalt, bauxit, železná ruda a rudy barevných kovů (zejména chromu, ferochromu, niklu a mědi), nekvalitní hnědé uhlí, magnezit, olivín, alabastr a sůl kamenná. Dalším zdrojem je dřevo, vápenec, dolomit, kaolín, říční štěrk a stavební materiály.
Průmysl: Největší význam má průmysl těžební a zpracování ropy a nerostných surovin. Důležitá je i výroba textilní, oděvní, kožedělná, potravinářská (výroba olivového oleje, ovocných, zeleninových a rybích konzerv, tabákových výrobků, vína, destilátů, cukru), chemický, plastických hmot, papírenský a dřevozpracující (Elbasan); vyrábí se také cement a v Durrës jsou loděnice. Klíčovým průmyslovým centrem je Tirana.
Zemědělství: Zemědělské půdy je 20 % celkové rozlohy země. Pěstuje se pšenice, kukuřice, brambory, luskoviny, olejniny, cukrová řepa, zelenina a ovoce, hroznové víno, olivy, tabák a bavlna; významné jsou i pastviny a louky, na nichž se chovají krávy, ovce, kozy a drůbež, rozvíjí se chov prasat. Významná je těžba dřeva, méně rozvinutý je rybolov.
Vyváží se textil a obuv, surová ropa a asfalt, kovy a rudy barevných kovů, zelenina, ovoce a tabák. Dovážejí se stroje a strojní zařízení, potraviny, textil a chemikálie.
Ekonomika: Hrubý národní produkt na hlavu v přepočtu na paritu kupní síly je 7800 USD (2011), na čemž se podílí z jedné třetiny zemědělství, přes polovinu služby, zbytek připadá na průmysl. Přínosem je finanční pomoc navrátivších se emigrantů a podpora rodin ze zahraničí. Země není soběstačná ve výrobě elektrické energie (jejíž 98 % se získává z vodních elektráren); třetina se jí dováží ze zahraničí. Rozvíjí se zejména telekomunikace, turistika, bankovní a pojišťovací služby. Hlavním obchodním partnerem jsou země EU (čtyři pětiny objemu zahraničního obchodu)
Přírodním rizikem jsou zemětřesení, záplavy, dlouhotrvající sucha, půdní eroze. Největší problémy životního prostředí představují znečištění vod a ovzduší zejména ve městech, neadekvátní nakládání s odpady, těžba nerostných surovin, odlesnění a chaotická výstavba, zejména na pobřeží. 

Státní zřízení, administrativní uspořádání
Albánie je demokratická republika v čele s prezidentem, který je volen na 5 let maximálně dvakrát po sobě. Od roku 2007 je prezidentem Bamir Topi, nejbližší volby by se měly konat v roce 2012. Předsedou vlády je od roku 2005 Sali Berisha. Zákonodárnou moc má jednokomorový parlament (kuvendi), který má 140 poslanců, volených na čtyři roky.
Administrativně se Albánie dělí na 12 krajů (prefektur, albánsky qarqe), což jsou Berat, Diber, Durrës, Elbasan, Fier, Gjirokastër, Korçe, Kukes, Lezhe, Shkodër, Tirana a Vlora. Ty se dále člení na 36 okresů a 351 obcí. Prefekti jsou jmenováni vládou, starostové obcí jsou voleni přímou volbou na funkční období čtyř let. Klíčovými problémy jsou vysoká nezaměstnanost, korupce a organizovaný zločin.
 

Spropitné

Spropitné je samozřejmostí; je zvykem dávat v hotelích (pokojské, nosičům za zavazadlo), dále v barech, kavárnách, restauracích – číšníkům cca 10 % z účtu dle vašeho uvážení. Po vyúčtování celkové útraty se spropitné ponechává na stole nebo na talířku. V taxících se cena zaokrouhluje.
 

Svátky

Obyvatelé Albánie slaví katolické, pravoslavné i muslimské církevní svátky bez ohledu na vyznání. Státní svátky, kdy se nepracuje a úřady, banky a naprostá většina obchodů mají zavřeno, jsou:
1. – 2. leden: Dita e Vitit të Ri (Nový rok)
14. březen: Dita e Verës (Den jara)
22. březen: Dita e Nevruzit (Nevruz – tradiční perský svátek jarní rovnodennosti)
březen/duben, pohyblivý: Pashkës Katolike a Pashkës Ortodokse (Velikonoce, katolické a pravoslavné se slaví v různých datech)
1. květen: Një Maji, Dita Ndërkombëtare e Punës  (Májový den, Svátek práce)
červenec/srpen, pohyblivý: Bajramit të Madh (Íd al Fitr, konec ramadánu)
19. říjen: Dita e Nënë Terezës (Den Matky Terezy)
září/říjen pohyblivý: Bajramin e Kurbanit (Íd al Adha, Svátek oběti – muslimský)
28. listopad: Dita e Pavarësisë (Den nezávislosti)
29. listopad: Dita e Çlirimit (Den osvobození)
8. prosinec: Dita Kombëtare e Rinisë (Národní den mládeže)
25. prosinec: Krishtlindje (Vánoce)
Dalšími svátky jsou například Dita e Mësuesve (Den učitelů, 7. březen) a Dita e Nënës (Den matek, 8. březen).
 

Telefonování + roaming

Roaming pro Albánii mají O2, T-Mobile i Vodafone. Signálem je pokryto 90 procent území, hlavní místní operátoři jsou AMC a Vodafone Albania.
Telefonní automaty jsou na telefonní karty, které se kupují na poštách, v novinových stáncích a turistických prodejnách.  Telefonovat lze i přímo z pošty nebo z hotelu, což je však mnohem dražší než z automatu. Předvolba do ČR +420, předvolba do Albánie +355. Předvolba pro mezinárodní hovory z Albánie je 00. Hovory na účet volaného nejsou možné.
Pro jednoduché a bezplatné volání do ČR z většiny zemí světa lze v každé pobočce Čedoku zakoupit mezinárodní telefonní kartu X.
 

Tísňová volání

rychlá lékařská pomoc: 127 nebo + 355 4 2253364
policie (zásahová jednotka): 129 nebo + 355 4 2226801
policie (dopravní): 126 nebo + 355 4 2234875
hasiči: 128 nebo + 355 4 2223333
Na albánských linkách tísňového volání není jistota, že se domluvíte jinak než albánsky.
 

Víza, vstupní formality

Do Albánie mohou občané České republiky cestovat bez víz, pokud doba pobytu nepřesáhne 90 dní. Nutné je mít s sebou platný pas nebo občanský průkaz. Občanský průkaz nelze použít při letecké přepravě.
Při cestě motorovým vozidlem albánská pohraniční kontrola vyžaduje mezinárodně platné potvrzení o jeho pojištění (tzv. zelenou kartu), malý technický průkaz a mezinárodní řidičský průkaz. Při cestě zapůjčeným vozidlem je třeba při hraniční kontrole předložit plnou moc prokazující dispoziční právo k vozidlu. Plná moc by měla být notářsky ověřená, v angličtině, kromě údajů o vlastníkovi by měla obsahovat jméno a příjmení řidiče, číslo jeho cestovního dokladu a SPZ automobilu. Bez tohoto dokladu se řidiči vystavují riziku, že na území Albánie nebudou vpuštěni. Na hranicích dostanete „Potvrzení o vjezdu vozidla“ (Vertetim hyrje për makinat), které budete potřebovat při výjezdu ze země jako podklad pro výpočet daně z provozu vozidla.
 

Zajímavá místa

Tiranë
Hlavní město (Tirana; 350 tis., v aglomeraci 800 tis. obyv.; 90 m n.m.) leží na řece Ishm asi 25 km od pobřeží Jaderského moře na úpatí horského masivu Dajti (1611 m n.m.; národní park), kam byla vybudována kabinková lanovka Dajti Ekspres (4,2 km, převýšení 800 m). Podnebí je zde subtropické, s horkým suchým létem a mírnou deštivou zimou, průměrná roční teplota je 16 °C (7 °C v lednu, 24 °C v červenci), roční úhrn srážek asi 1200 mm. Lokalita byla osídlena již od neolitu, v roce 520 tu byzantinský císař Justinián postavil hrad. V roce vznikly velkolepé bulváry a současná budova parlamentu. Ve 30. letech zde stavěli budovy ministerstev italští architekti Mussoliniho éry, v dobách reálného socialismu bylo postaveno Národní muzeum a luxusní paláce vládnoucí kliky. Po revoluci roku 1992 se v metropoli objevila auta a vyrostly nové mešity, kostely i kancelářské budovy. Město se snaží vylepšit svůj vzhled i veselými barvami, ale předměstí jsou velmi nuzná. Zajímavostmi jsou hlavní Skanderbegovo náměstí (Sheshi Skënderbeg) s přilehlými bulváry Zogu i Pare, Deshmoret e Kombit; stojí zde jezdecká socha Jiřího Skanderbega, Edhem Beyova mešita s freskami (1789), hodinová věž (35 m, rozhled), budovy ministerstev a Národní muzeum. Nedaleko najdeme mauzoleum Envera Hodži (dnes konferenční centrum), univerzitu a univerzitní park (1957) a diplomatickou čtvrť. Největší koncentrace restaurací, kaváren a zábavních podniků je v okolí „Sky Tower“ okolo bývalé vily Envera Hodži, dnes zčásti také restaurace. Městskou dopravu zajišťují zastaralé autobusy. Metropole se potýká s přelidněním, nedostatkem pitné vody, výpadky elektřiny a znečištěním ovzduší emisemi z dopravy i hektické výstavby; město nemá čistírnu odpadních vod ani spalovnu odpadů. Zajímavostí dostupnou autem je pevnost Petrela (592 m n. m., přebudována na restauraci) a 20 km od centra přehrada Bovila, zásobárna pitné vody pro metropoli.

Berat
Půvabné městečko (75 tis. obyv.) přezdívané „Město tisíce oken“ se rozkládá na několika terasách řeky Osum, zejména na jejím pravém břehu, kde se nachází stará muslimská čtvrť Mangelem (UNESCO, 2008), kterou tvoří bílé domky naskládané jeden na druhém ve svahu kopce, s charakteristickými červenými střechami. Ty daly městu i jméno, jež vzniklo zkomolením z Bel(i)grad, Bílé město. Na vrcholu kopce stojí citadela s osmi dochovanými pravoslavnými kostelíky, připomínající doby, kdy zde za vlády Osmanských Turků žili křesťané. Cenné ikony albánského mistra Onufri opatruje muzeum po něm pojmenované. Křesťané žili také v malebné čtvrti Gorica, v údolí řeky. Beratu dominuje borovicemi zarostlé pohoří Tomorri s nejvyšší horou Partizanit (2416 m n.m.); nad Goricou se zdvihá hora Shpirah. Další zajímavosti jsou Mešita Xhamia e Plumbit (1555; Olověná; pojmenovaná dle své kupole) a súfijská modlitebna Halveti Tekke (fresky, cenný mihráb).

Butrint
Antické město Buthroton (Býčí město, UNESCO 1992/1999) zmiňuje již Vergilius v Aeneidě a založili ho prý ti, kdo přežili dobytí Tróje. Unikátní rozvaliny řecké kolonie se nacházejí při hranici s Řeckem na jihovýchodním výběžku poloostrova Ksamili, který leží mezi Kerkyrským průlivem Jónského moře a Butrintským jezerem. Již ve 4. stol. př.l. zde byl opevněný přístav a středisko obchodu; sídlili zde Illyrové a roku 167 př.n.l. jej ovládli Římané. Příčinou jeho úpadku bylo pravděpodobně zemětřesení v roce 1153, následované vzestupem spodní vody a poté epidemiemi. Hlavní řecké památky ze 2. a 3. stol. př.n.l. jsou divadlo pro 1500 diváků, akropolis, dva chrámy a zdobené brány, římské památky z 1. stol. př.n.l. jsou lázně, chrám bohyně Minervy, Nymfaneum, vila Diaporit a palác Triconch. Byzantince (5. a 6. stol.n.l.) připomíná baptisterium a bazilika, Benátčany (16. stol.) a Turky (19. stol.) pevnost. Butrintské jezero, obklopené bažinami a kanálem Vivar spojené s mořskou úžinou, je významnou botanickou a ornitologickou rezervací.

Dhërmi
Starobylá vesnice (200 m n.m., 1800 obyv.) obklopená horami byla vystavěna vysoko v prudké stráni nad pobřežím Albánské riviéry, kdy místní pláž na pobřeží Jónského moře je považována za jednu z nejlepších v Albánii: voda je čirá, tyrkysová, písek bílý a jsou zde i dvě restaurace. Přímo v  obci je několik starých kostelíků (mj. Kisha e Shën Stefanit) a dva kláštery: Marie Panny (Manastiri i Shën Mërisë) a sv. Theodora. Další zajímavé kostely se nacházejí v okolí. Okrajem obce prochází hluboká rokle, sahající až k mořskému břehu. Mnoho starých domů je dnes již opuštěných.

Durrës
Druhé největší město (Drač, 120 tis., v aglomeraci 300 tis. obyv.) a nejvýznamnější albánský přístav založili v 7. století př. n. l. řečtí osadníci pod jménem Epidamnos; je to tedy lokalita nepřetržitě osídlená po 28 století. V roce 229 přístav zabrali Římané; pojmenovali ho Dyrrachium a učinili ho východiskem cesty Via Egnatia, spojující Jadran s Konstantinopolí. V letech 1914 – 1918 byl Durrës hlavním městem Albánie. Zajímavosti jsou největší římský amfiteátr na Balkáně (2. stol. n.l., 15 tisíc diváků, byzantská kaple s mozaikou), byzantské hradby přebudované Benátčany (15. stol), turecká mešita Fatih, palác krále Zogu a archeologické muzeum. V okolí přístavu jsou písečné pláže.

Elbasan
Město (100 tis. obyv.) založené v 1. stol. n.l. Římany na řece Shkumbin a cestě Via Egnacia jako obchodní centrum. V roce 1466 ho zabrali osmanští Turci a postavili zde pevnost, která dala městu jméno – El basan; pevnost byla v 19. století zbořena, ale jméno zůstalo. Za 1. světové války město obsadila vojska Srbska, Rakousko-Uherska, Bulharska a Itálie; osobní zážitky vojenské operace popisuje v knize Elbasan (1922) Stanislav Kostka Neumann. Během vlády krále Zogu I. tu vznikly průmyslové závody na výrobu tabáku a alkoholických nápojů, v roce 1974 tu byla za pomoci Číny vybudována ocelárna.

Gjirokastër
Město (Gjirokastra, Argyrókastron, Ergiri; 43 tis. obyv.; 300 m n.m.). v jižní Albánii asi 20 km severně od řecké hranice, mezi svahy pohoří Gjere a údolím řeky Drina. Historické jádro (asi 200 budov) je od roku 2005 chráněno UNESCO jako příklad dochovaného osmanského města. Narodil se zde komunistický vůdce Enver Hodža, který Albánii ovládal 40 let, a spisovatel Ismail Kadare. Osídlení je doloženo od 1. stol. př.n.l., písemné záznamy jsou z roku 1336, kdy vzkvétalo pod vládou Byzance a nazývalo se Argyropolis (Stříbrné město) nebo Argyrokastron (Stříbrný hrad), snad podle střech a schodů skládaných ze stříbřitých plátů břidlice. Dnešní název je odvozen od národního hrdiny Skanderbega, jehož občanské jméno bylo Gjergj Kastrioti. Přezdívá se mu „Město kamenných střech“ nebo „Město tisíce schodů“. Ve 14. století bylo součástí řeckého Epiru, později mu vládl albánský princ Zanebiši. Po dobytí Turky v roce 1432 se stalo součástí Osmanské říše, ale i nadále mu vládly albánské šlechtické rody. O jeho rozkvět od roku 1811 staral Ali Paša Tepelenský a koncem 19. století se město stalo centrem protitureckého odboje. V roce 1880 se zde sešlo „Gjirokasterské shromáždění“, klíčová událost v historii národního osvobození Albánie. Zajímavostmi jsou citadela původně ze 4. stol. (dnešní podoba z 19. stol., pravidelné kulturní akce a festivaly) s vojenským muzeem, věžemi a kostelem, rodný dům Envera Hodži a starý bazar. Pro domky jsou typická přízemí bez oken (skladiště a cisterny na vodu), obytné místnosti s malými okny jen v horních patrech (z důvodů bezpečnosti) a kryté visuté balkóny.

Himarë
Letovisko (Himara) mezi městy Saranda a Vlora, kde stejně jako v minulosti žije řecká menšina. Po pádu komunismu se mnoho obyvatel vystěhovalo do Řecka. Do dějin Himary se zapsal Ali Paša, který si ji spolu s okolními obcemi v 18. století podmanil.

Krujë
Městečko (Kruja; 20 tis. obyv.) je rodištěm národního hrdiny Gjergjiho Kastriotiho Skanderbega. Ve 12. století bylo hlavním městem nezávislého Arberešského knížectví, v 15. století se stalo centrem odporu proti osmanským Turkům v čele se Skanderbegem, který proti nim roku 1443 povstal a zmocnil se i severního Epiru (geografická a historická oblast ležící ze čtyř pětin v dnešním Řecku a z jedné pětiny v jižní Albánii; správním centrem byla řecká Ioánnina). Za osmanské nadvlády bylo hospodářství Epiru zdecimováno nadměrným odlesňováním, vyčerpáním půdy příliš intenzívní kultivací, následnou erozí a vylidněním způsobeným chudobou obyvatel. Po Skanderbegově smrti připadla oblast krátce Benátčanům a poté opět osmanským Turkům. Zajímavosti jsou mohutný hrad, který čtyřikrát odolal tureckému obležení (dnes Historické muzeum a Etnografické muzeum), svatyně muslimského súfijského řádu bektaši (viz kapitola „Různé“) a orientální bazar v uličce pod hradem.

Llogara
Národního park Llogara (Parku Kombëtar i Llogarasë; 1966, 1010 ha) se rozkládá kolem stejnojmenného  průsmyku o výšce 1027 m n.m.; celkové rozpětí výškových pásem sahá od 470 m n.m. do 2045 m n.m (Maja e Qorrës 2118 m n. m., Maja e Çikës 2045 metrů). Vápencové území je hustě zalesněné, převažují borovice černá a bělokorá (Pinus nigra, P. heldreichii), jedle makedonská (Abies borisii-sign), často s vlajkovými korunami utvářenými větrem; v nižších polohách převládají jasany (Fraxinus sp.) a ještě níže neprostupné macchie; žijí zde dokonce vlci. Silnici lemuje několik restaurací, hotely i chatkové komplexy, místní obyvatelé nabízejí med. Možnost občerstvení je i na vrcholu sedla, odkud se naskýtá překrásný pohled na Jónské moře s pobřežím Korfu a řecké ostrůvky Ereikoussa, Othonoi a Mathraki, a odkud silnice klesá k moři malebnými serpentinami. V parku je několik turistických cest.

Ohridské jezero
Krasové jezero (Ochridské j., Pogradecké j., Liqeni i Ohrit; 348 – 363 km2; 695 m n.m.). v tektonické sníženině vzniklo asi před 3 až 4 miliony let a nachází se dnes na hranicích Makedonie a Albánie. Pojmenované je podle města Ohrid. Východní a západní břehy jsou strmé a členité, severní a jižní mírné a pozvolné. Jezero je 30 km dlouhé, maximálně 15 km široké, o největší hloubce 285 m. Nemá viditelný přítok a je syceno podzemní řekou vytékající z výše položeného Prespanského jezera v krasovém pohoří Galičica. U města Struga z něj vytéká řeka Černý Drin, vlévající se do Jaderského moře. Na jaře a na podzim jeho hladina významně stoupne. Jezerní voda je naprosto čirá, o viditelnosti do hloubky 22 metrů. Teplota vody v létě dosahuje 18 až 24 °C. Povolen je rybolov; v jezeře žijí kapři, pstruzi (endemické druhy letnica, tzv. „koran“ a belvica) a úhoři. Na makedonském pobřeží leží města Struga, Ohrid a Sveti Naum, albánském město Pogradec; funguje místní lodní doprava. Město Ohrid (Ochrid, 42 tis. obyv.) se nachází na severovýchodním břehu jezera, v republice Makedonie a vystřídali se zde Makedonci, Římané, Byzantinci, Bulhaři, Srbové i Osmani. Když ho ve 4. stol. př.n.l. dobyl Filip II. Makedonský, jmenovalo se Lychnidos; za Římanů ve 2. stol. př.n.l. se stalo obchodním centrem na Via Egnatia, spojující po souši břehy Jaderského a Egejského moře. V 6. – 9. století se zde usazovali Slované a název pochází ze slovanského „vo hrid“ („na kopci“). Na přelomu 9. a 10. století tu našli útočiště žáci sv. Cyrila a sv. Metoděje, vyhnaní z Velkomoravské říše. Do dějin vešli sv. Naum a sv. Kliment Ohridský, který založil literární školu jako centrum vzdělanosti. Pevnost nad městem postavil na konci 10. stol. car Samuel I., který si Ohrid zvolil za hlavní město své Bulharské říše, ale v roce 1014 byl poražen Byzantinci. Zajímavosti jsou Samuelova pevnost s impozantními hradbami (3 km), římský amfiteátr (dnes divadlo a hudební scéna), kostel sv. Sofie (unikátní fresky sv. Cyrila, sv. Metoděje a papežů z 11. stol.), kostel sv. Jovan Kaneo (13. stol., byzantská i arménská architektura), kostel sv. Bohorodičky (fresky světců a byzantských císařů z 12. stol.), kostel sv. Klimenta a sv. Pantelejmona (kostel, mešita a nyní opět kostel) a tzv. Prezidentská vila na útesu nad jezerem, postavená pro maršála Tita a dodnes sloužící reprezentativním účelům státu. Město je stejně jako jezero památkou UNESCO (1980).

Sarandë
Přístav (Saranda; 30 tis. obyv.) na jihu Albánie v zátoce Jónského moře, nedaleko hranic s Řeckem, je jednou z největších atrakcí Albánské riviéry. S řeckým ostrovem Korfu ji spojuje pravidelná trajektová doprava přes průliv široký pouhé dvě námořní míle. Mnoho obyvatel jsou etničtí Řekové. Ve starověku se nazývalo Onchesmos, dnešní jméno se odvozuje od byzantinského kláštera Agioi Saranda (řecky „Čtyřicet svatých“, resp. křesťanských mučedníků). V 19. století zde vypuklo neúspěšné řecké povstání proti Osmanům a v roce 1913 připadla Saranda nově se formujícímu Albánskému státu. Ještě v témže roce byla okupována Řeckem, v roce 1916 řeckými povstalci z Autonomní republiky Severní Epirus a následně až do roku 1920 Italy, kdy byla součástí Italského protektorátu Jižní Albánie. Znovu byla Italy okupována roku 1939, kdy byla na počest nejstarší dcery Benita Mussoliniho přejmenována na „Porto Edda“ a stala se strategickým přístavem pro invazi Itálie do Řecka. Turisty přitahuje překrásná a nepřelidněná bílá pláž, pobřežní promenáda s datlovými palmami, příjemné mediteránní klima a nedaleké rozvaliny starověkého Butrintu (UNESCO, 1992/1999). Přístav Saranda je stále častěji cílem výletních cruiserů.

Syri i Kaltër
Nádherná vyvěračka („Modré oko“) se nachází 25 km od Sarandy, poblíž tradiční kamenné vesničky Musina, v zástinu mohutných dubů a platanů hustě porostlých břečťanem, doprovázených borovicemi, jedlemi, jedlými kaštany, lískami a planými třešněmi. Z krasového podloží prýští 18 silných pramenů, vytvářejících tůňky neuvěřitelně modrých, zelených, safírových i smaragdových odstínů průzračné vody o teplotě 13 ?C, v níž si můžete zaplavat v protiproudu nebo se jí i napít. Voda tmavá uprostřed a světlá při okrajích skutečně připomíná lidské oko, což podtrhuje i oválný tvar hlavní tůně. Profesionální potápěči se dostali do hloubky 70 metrů, dál je nepustil silný vodní proud; vyvěračka má průměrný průtok 6 kubických metrů za sekundu. Voda pochází dle mínění odborníků z údolí řeky Drin, z vývěru odtéká do říčky Bistrica a umělým kanálem z roku 1958 do Jónského moře. Okolí je rájem pro zvířata; žijí zde lišky, kuny, mnoho vzácnějších ptáků a obojživelníci. Nedaleko vyvěračky je stylová restaurace.

Vlorë
Moderní město (Vlora, 125 tis. obyv.) a druhý největší přístav Albánie bylo založeno v 6. stol. př.n.l. Řeky jako jedna z kolonií na Illyrském pobřeží pod jménem Aulón (Údolí). Do současnosti je tak nepřetržitě osídleno už po 27 století. Přístav na rozhraní Jónského a Jaderského moře je chráněn přírodní zátokou s dvěma obřími vlnolamy a ostrovem Sazan, a prakticky celý obklopen horami, zahradami a olivovníkovými sady. Po Římanech připadl Konstantinopoli a v 11. – 12. století o něj soupeřily Sicilské království a Byzantská říše. V roce 1345 ji obsadila Srbská říše, ale už roku 1417 ji dobyli osmanští Turci. V 16. století se město stalo útočištěm sefardských Židů, vyhnaných ze Španělska. V roce 1851 poničilo město zemětřesení. Během první balkánské války zde byla 28. listopadu 1912 vyhlášena nezávislost Albánie a Vlora se stala prvním hlavním městem. Za druhé světové války se ostrov Sazan  v ústí Vlorské zátoky stal německo-italskou ponorkovou základnou a byl těžce bombardován Spojenci. Za komunistické éry byla základna pronajata Sovětům, kteří  do ní značně investovali, a když se Albánie v letech 1960 – 1961 přidala na stranu Číny a od SSSR se odklonila, byla hlavním předmětem sporu mezi Enverem Hodžou a Nikitou Chruščovem. K očekávané okupaci Vlory sovětskými vojsky nedošlo díky časovému souběhu s Kubánskou krizí, ale po obsazení ČSSR Sověty v roce 1968 si Enver Hodža uvědomil zranitelnost Albánie a dal po celé zemi vybudovat desetitisíce betonových bunkrů, které jsou dodnes svéráznými atributy albánské krajiny. V roce 1997 vypukly ve Vloře protivládní nepokoje, které vedly k pádu vlády Saliho Berishi a téměř přerostly v občanskou válku. Zajímavostmi jsou přístav, univerzita, první sídlo albánské vlády (dnes Muzeum nezávislosti), mešita Muradi (Moradie) a monumentální pomník Nezávislosti Albánie na náměstí Vlajky. Centrem zábavy a nočního života je pás barů, klubů a restaurací Uji i Ftohte (Chladná voda) 3 km od centra. Nejlepší pohled na město je z 6 km vzdálené pevnosti Kaninë na kopci Shushica (380 m n.m.); pevnost založená ve 3. stol. př.n.l. byla opakovaně přestavěna a ve 14. století rozšířena na současných 3,6 ha.

Zvërnec
Ostrůvek Zvërnec (o rozměrech 430x300 m) se nachází v laguně Narta v jižní Albánii a je prakticky celý zarostlý vysokými borovicemi. S pevninou je spojen 270 m dlouhým dřevěným mostem. Turisty sem přitahuje stejnojmenný dobře zachovaný byzantský klášter z přelomu 13. – 14. století, s kostelíkem zasvěceným Panně Marii. Každoročně 15. srpna se zde slaví mše připomínající její narození, kdy poutníci přicházejí navečer 14. srpna a pod širým nebem tráví u ohňů celou noc, kdy se pije, tančí a zpívá až do rána. Nedaleko ostrůvku leží vesnice stejného jména a mluví se zde běžně řecky. Krajině dominují slaniska a slané bažiny, laguna Narta představuje unikátní slanomilný ekosystém.
 

Zábava, kultura, sport

Pro Albánce je typická živá a hlučná zábava, v barech často hraje živá hudba a petardy se odpalují při každé příležitosti.
Nejpopulárnějším diváckým sportem je fotbal, kdy o přízeň soutěží kolem 13 fotbalových klubů; zápasy promítá každý bar i restaurace. Svoje příznivce mají i volejbal, košíková a gymnastika.
Překrásné hory vyhledávají turisté i vysokohorští turisté, nově i horští cyklisté a vodáci, několik říček a řek jsou na jaře a začátku léta sjízdné. Problémem jsou nekvalitní mapy a spíše neexistující turistické značení. Rozvíjí se lyžování a snowboarding v lokalitách Jezerca (2625 m n.m.), údolí Valbony, Ros (2524 m n.m.). Korab (2751 m n.m.), Tomor (2416 m n.m.), Nemërcka (2489 m n.m.) a Ostrovica (2383 m n.m.). Lyžařské vleky a lanovky zde však nečekejte. Za jednu z nejlepších lokalit je považováno Voskopoje. V plenkách je i horolezectví; za vhodné cíle jsou považovány Maja e Hekurave a Kollata v oblasti Vermosh, Razme, Boga a Thethi; Lura a Korab v Tropoje a Dibra; průsmyk Llogara u Vlory a další. V roce 2010 vzniklo v zátoce Lalezit, půl hodiny jízdy od letiště v Tiraně, první golfové hřiště La Perla Golf Club a Beach Resort. Má 18 jamek. V Tiraně jsou i tenisové kurty a plavecký bazén otevřený jen v létě.
Z kulturních aktivit jsou zajímavé zejména hudební a folklórní festivaly, konané pravidelně ve větších městech – Gjirokastër, Elbasan, Vlora, Përmet a dalších. Muzea mají otevřeno zpravidla od úterý do soboty od 9.00 do 16.00 hodin, v neděli od 10.00 do 13.00 hodin, v pondělí zavřeno.
 

Zastupitelské úřady

České velvyslanectví v Albánii
Ambasada e Republikës se Çeke
Rruga Skënderbej Nr. 10, Tirana, Republika e Shqiperisë
tel.: +355/42/234 004, 232 117, 258 796
fax: +355/42/232 159
e-mail: tirana@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/tirana
provozní hodiny úřadu po – pá 7.45 – 16.15
úřední hodiny konzulárního úseku pro veřejnost út, čt 9.00 – 12.00; naléhavé případy mimo pracovní dobu +355 68 4090 111
Velvyslanectví Albánské republiky v ČR
Kaprova 14, 110 00  Praha 1
tel: 233 370 594
fax: 233 313 655
e-mail: katerina.xhelo@mfa.gov.al
provozní hodiny úřadu po – pá  8.00 – 15.00
konzulární oddělení – provozní hodiny po, st, pá  09.00 – 12.00
e-mail: alembprg1@volny.cz
 

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Mezi Českou republikou a Albánskou republikou není sjednána dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče, proto se důrazně doporučuje před každou cestou uzavřít cestovní zdravotní a úrazové pojištění. Ošetření a léky je nutné hradit v hotovosti a na výši platby se doporučuje informovat předem. Vždy byste měli mít pro tyto případy finanční rezervu. Pomoci mohou i platební karty (zejména Visa, MasterCard a American Express), které pokrývají pojištění na náklady léčebného pobytu v zahraničí; jeho rozsah a výši pojistného si však před cestou ověřte. Zásadně mějte u sebe doklady o sjednaném pojištění a kontaktní adresu a telefon partnera pojišťovny v Albánii. Vždy doporučujeme uzavření cestovního připojištění, které pokryje případné další náklady (spoluúčast, repatriace apod.).
Ve větších městech (Tirana, Durrës, Vlora, Shkodër) vznikly soukromé kliniky, kde za ošetření zaplatíte v hotovosti. Vždy se ale snažte ještě před ošetřením telefonicky kontaktovat smluvního partnera České pojišťovny, jejíž pojištění je součástí zájezdu u CK Čedok (rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu); případně kontakt, který jste získali od své cestovní pojišťovny. V každém případě je nezbytné nechat si vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovat veškeré originály účtů o zaplacení ošetření či léků, receptů a dalších dokladů (např. rtg snímků) pro pozdější jednání se svou zdravotní pojišťovnou.
Počítejte s tím, že lékařská péče je v Albánii spíše na nižší úrovni; zdravotní střediska jsou pouze ve větších městech a turistických oblastech a jsou nedostatečně vybavena jak lékařskými přístroji, tak léky a základním materiálem. Na venkově a v horách lékařská péče prakticky neexistuje.
Lékárny najdete pouze ve městech, léky se platí v hotovosti a jsou nedostatkovým zbožím. Pokud užíváte nějaké léky pravidelně, nezapomeňte si jich s sebou vzít dostatečné množství.
Žádné očkování se od občanů ČR nevyžaduje. Doporučuje se očkování proti hepatitidě A, případně B, případně encefalitidě, proti tetanu, záškrtu a spalničkám. Nehlaďte volně se pohybující zvířata, mohla by mít vzteklinu. V případě kousnutí ránu vydezinfikujte a vyhledejte lékaře. Proti klíšťatům se chraňte vhodným oděvem, přenášejí mj. lymskou boreliózu. Proti případným komárům přibalte účinný repelent.
Pitnou vodu kupujte balenou. Voda ve městech je silně chlorovaná a voda na venkově může být i zdravotně závadná. Ovoce a zeleninu je třeba omýt pitnou vodou či ještě lépe oloupat. Nedávejte si zmrzlinu v pouličních stáncích ani podezřelé maso, vyhněte se ledu do nápojů. Nekupujte mléko na tržišti. Dodržujte civilizační hygienické návyky, počínaje mytím rukou před jídlem.
 

Zvyklosti a obyčeje

Albánci jsou vřelí, ale konzervativní, zejména starší generace na venkově. Morální zásady, respekt a čest mají vysokou hodnotu, dané slovo se plní. Cizince překvapí albánská pohostinnost a široká náboženská tolerance. Starší muži očekávají respekt. Při setkání se podávají ruce. Některá témata hovoru se do společnosti nehodí – náboženství, politika, nebo jsou dokonce přísné tabu, například homosexualita. Kategorický nesouhlas se vyjadřuje kýváním hlavy (naše „ano“) a slovem „jo“.
Veřejné toalety prakticky neexistují, využít budete muset restaurace nebo hotely. Toaletní papír si vezměte raději vlastní; po použití se nehází do mísy, ale do koše. Na venkově se dosud setkáte jen s tureckými záchody. Kouření v uzavřených veřejných místnostech je zakázáno, ale protože je mezi Albánci velmi rozšířené, zákaz se často nedodržuje.
 

Více informací

Historie v datech
asi 2000 př.n.l.: Počátek doby bronzové. Území obsadil ilyrský kmen Albanoi, který dal zemi jméno.
8. – 6. stol. př.n.l.: Přicházejí Řekové a zakládají osady, z nichž nejvýznamnějšími byly Epidamnus (dnes Durrës) a Apollonia.
3. stol. př.n.l.: Soupeření posledních ilyrských království, řecké kolonie upadají.
229 př.n.l.: Římané vojensky porazili Ilyry, vedené královnou Teutou.
168 př.n.l.: Zavedení římské správy nad Ilyrií, zřízení provincie Illyricum.
2. stol. př.n.l.: Oblast postupně obsadili Římané; stavba přístavů, pevností a silnice Via Egnatia, těžba mědi, stříbra a asfaltu.
58 n.l.: Zřízení křesťanského biskupství v dnešním Durrës.
3. – 4. stol. n.l.: Řada římských císařů pochází z Illyrie (Gaius Decius, Claudius Gothicus, Aurelian, Probus, Dioklecián, Konstantin Veliký).
4. stol. n.l.: Rozšířilo se křesťanství a po rozdělení Římské říše (395 n.l.) připadla Albánie pod říši Byzantskou. Území opakovaně napadají Gótové, Hunové a Normani.
12. – 13. stol.: Vznik Arbešského knížectví, nejstaršího albánského státního útvaru.
1388: První vojenský útok Turků na Albánii.
1430: První úplná okupace země Turky.
1443: Gjergj Kastrioti – Skanderbeg z Krujë osvobodil zemi od turecké nadvlády. Po jeho smrti však odpor proti tureckému tlaku postupně zeslábl.
1506: Definitivní obsazení země Osmanskou říší, šíření islámu.
16. – 18. stol.: Postupná decentralizace – konkrétní území spravovali pašové, podléhající ústřední moci často jen ve velmi omezené míře. Nejvýznamnějšími byli Bušatiové na severu (1757 – 1831) a Ali Paša Tepelenský na jihu (1788 – 1822).
1756 – 1831: Na severu povstání rodu Bušatiů proti turecké nadvládě.
1787 – 1822: Na jihu země získal moc Ali Paša Tepelenský.
19. stol.: Albánie je zaostalou zemí, s vysokou negramotností zejména žen. Vznik Albánské ligy, založené v Prizrenu 1878, požadující autonomii; počátek hnutí za albánskou nezávislost.
1909: Zavedena latinka pro národní abecedu a albánština prohlášena za oficiální jazyk.
1912: Dne 28. listopadu vyhlásila Albánie nezávislost.
1913: V Londýně podepsaná mírová smlouva ustanovila Albánii jako autonomní, suverénní a dědičné knížectví, jehož neutralita byla garantována šesti velmocemi (Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velká Británie a Rusko). Knížetem se stal Wilhelm zu Weid z Porýní, syn nizozemské princezny. Ze sídelního města Durrës však vládl jen 200 dní.
1914: Vypukla 1. světová válka a Weid Albánii opustil. Albánie byla během války obsazena jak rakousko-uherskou, tak francouzskou a italskou armádou.
1919: Po skončení války se Albánie ubránila (díky vetu amerického prezidenta Wilsona) plánu Velké Británie, Francie a Itálie albánské území rozparcelovat mezi Itálii, Řecko a Srbsko) a zůstala nezávislým státem a monarchií.
1920: Vznik republiky. Hlavním městem zvolena Tirana. Albánie byla přijata do Společnosti národů.
1922 – 1924: Premiérem Ahmed Zogu. V červenci 1924 byl sesazen a vlády se zmocnil biskup Fan S. Noli. Země se dostává do mezinárodní izolace, neboť uznala SSSR.
1925 – 1928: Ahmed Zogu se vojenským převratem zmocnil opět vlády a stal se prvním prezidentem Albánie, zároveň i ministerským předsedou a vrchním velitelem ozbrojených sil.
1928 – 1939:  Ahmed Zogu králem. Významně pozvedl politickou stabilitu, ekonomiku a školství, v úzké spolupráci s Itálií, za cenu diktátorského politického režimu. Zemědělství však zůstalo zaostalé a chudé a společně s potlačenou politickou opozicí se stalo zázemím pro první komunistické buňky v zemi.
1939 - 1943: Ve dnech 7. – 12. dubna obsadila Albánii fašistická Itálie, Zogu odešel do Londýna jako exilový král.
1943 – 1944: Italy vystřídali Němci, které vyhnali teprve partyzáni vedení Enverem Hodžou. Komunistická Antifašistická národní fronta (ANFO) se prohlásila za zákonodárný sbor. Osvobozenecký výbor, který ji vedl, se změnil ve vládu, která zahájila komunistické reformy. V jejím čele stanul Enver Hodža (1908 – 1985).
1945: Vládu Envera Hodži uznaly západní mocnosti.
1946 - 1997: Ve volbách směla kandidovat jen Demokratická fronta a komunisté tak získali 92 % hlasů. Okamžitě zrušili monarchii a vyhlásili lidovou republiku. Enver Hodža se postavil i do čela některých ministerstev (zahraničí, obrany). Byl znárodněn zahraniční kapitál, mezinárodní obchod byl pod kontrolou státu, provedena pozemková reforma (vyvlastnění velkostatkářů) a schválena ústava dle sovětského vzoru. Zanikli i malopodnikatelé. Rozvíjí se spolupráce s Jugoslávií, která Albánii poskytla řadu půjček. Po roztržce mezi státníky byla nahrazena spoluprací se Sovětským Svazem, který následně poskytl velkou půjčku. Po Stalinově smrti a odsouzení jeho kultu osobnosti však byly vztahy roku 1960 přerušeny a navázána spolupráce s Čínskou lidovou republikou.
1968: Na protest proti srpnové okupaci Československa Albánie vystoupila z Varšavské smlouvy. Pod vlivem čínské kulturní revoluce se Albánie prohlásila za první ateistický stát na světě a zakázala náboženství; mešity a kostely byly zbořeny nebo přeměněny na účelové budovy (obchody, sklady). Duchovní nebo nepohodlní lidé byli zavražděni, zavřeni nebo posláni do pracovních táborů. Pokračuje kolektivizace zemědělství.
1978: Čína zastavila všechny formy pomoci; Albánie se ocitla v naprosté izolaci a hospodářství se téměř zhroutilo. Jakákoliv technika se stala pro běžné obyvatele nedostupnou, osobní automobilová doprava byla zakázána. Byla vyhlášena nová ústava, dle níž se země přejmenovala na Albánskou lidově socialistickou republiku. V obavě před zahraniční intervencí byly po celé zemi postaveny statisíce betonových bunkrů.
1985: Zemřel Enver Hodža, jeho nástupce Ramiz Alia se pokusil o postupné reformy s cílem oživit ekonomiku.
1990: Povoleny opoziční strany, byla propuštěna řada politických vězňů. Kvůli špatné hospodářské situaci byl zaveden přídělový systém a mnoho obyvatel emigrovalo.
1991: Jmenována nová vláda v čele s Ramizem Aliou, navázány diplomatické vztahy s USA, zlegalizováno náboženství a povoleno soukromé podnikání. Hospodářská krize však přinesla také ekonomický rozvrat, masovou emigraci, téměř hladomor, nezaměstnanost, korupci a vyšší zločinnost. V prvních svobodných volbách tak zvítězili komunisté (62 % hlasů), ale opozice výsledky neuznala a vypukly další nepokoje. Poté přijata nová ústava a název země změněn na Albánská republika.
1992: V předčasných parlamentních volbách zvítězila prozápadně orientovaná Demokratická strana (65 % hlasů), prezidentem zvolen Sali Berisha. Stav hospodářství i životní úroveň obyvatel se zlepšuje, přetrvávajícím problémem je korupce a kriminalita.
1995: Albánie požádala o vstup do NATO.
1996 – 1997: Krach pyramidových investičních schémat, do nichž zejména staří lidé vložili celoživotní úspory; vzniklé pouliční demonstrace potlačuje armáda, jsou vykradeny sklady se zbraněmi, následuje řada politických skandálů a celkový kolaps země.
1999: Povolena soukromá automobilová doprava, počátek budování silnic a rozvoj infrastruktury a turistiky včetně stavby hotelů, vznik soukromých firem.
2006: Byla uzavřena smlouva o stabilizaci a přidružení s Evropskou unií.
2009: Albánie přijata do NATO a podala přihlášku do EU.
2012: Albánie usiluje o vstup do EU v horizontu roku 2014.
 
 
Údaje o produktech uvedené na těchto stránkách byly zpracovány na základě informací dostupných v době jejich zpracování.
Čedok si vyhrazuje právo na změnu těchto údajů a opravu případných tiskových chyb respektive chyb při zadávání dat.

Veškerý obsah těchto stránek je majetkem společnosti Čedok a.s. a jeho další šíření bez souhlasu vlastníka je nezákonné.
Informace a rezervace na bezplatné modré lince Čedoku 800 112 112 nebo na tel. 221 447 777
©2014 cestovní kancelář Čedok a.s., držitel certifikátu ISO 9001:2000 | webmaster
Naši partneři:  AVIA, a.s. | Jooka.cz